Language of document : ECLI:EU:C:2017:456

Věc C610/15

Stichting Brein

proti

Ziggo BV a XS4ALL Internet BV

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Směrnice 2001/29/ES – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících – Článek 3 odst. 1 – Sdělování veřejnosti – Pojem – Online platforma pro sdílení – Sdílení chráněných souborů bez svolení nositele práv“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. června 2017

Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Sdělování veřejnosti – Pojem – Zpřístupnění a správa platformy pro sdílení na internetu, která umožňuje sdílet a nacházet chráněná díla v rámci sítě "peer-to-peer" bez svolení nositele práv – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1)

Pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností jako ve věci v původním řízení zahrnuje zpřístupnění a správu platformy pro sdílení na internetu, která prostřednictvím indexace metadat týkajících se chráněných děl a poskytování vyhledávače umožňuje uživatelům této platformy tato díla nacházet a sdílet je v rámci sítě „peer-to-peer“.

Pokud jde zaprvé o otázku, zda zpřístupnění a správa takové online platformy pro sdílení, o jakou jde ve věci v původním řízení, představuje „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je třeba podotknout, že jak vyplývá z bodu 23 odůvodnění směrnice 2001/29, právo autora na sdělování veřejnosti ve smyslu uvedeného čl. 3 odst. 1 by mělo zahrnovat jakýkoli přenos nebo další přenos díla pro veřejnost nepřítomnou v místě, ze kterého sdělování vychází, po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání.

Z článku 3 odst. 1 směrnice 2001/29 mimoto vyplývá, že k tomu, aby se jednalo o „sdělování“, postačuje zejména, aby dílo bylo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, že osoby, které ji tvoří, mohou mít k tomuto dílu přístup v místě a okamžiku, jež si individuálně zvolí, a není rozhodující, zda této možnosti využijí či nikoliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Stichting Brein, C‑527/15, EU:C:2017:300, bod 36 a citovaná judikatura).

Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na chráněná díla zveřejněná bez jakéhokoli omezení přístupu na jiné stránce, poskytuje uživatelům první stránky přímý přístup k uvedeným dílům (rozsudek ze dne 13. února 2014, Svensson a další, C‑466/12, EU:C:2014:76, bod 18; v tomto smyslu viz rovněž usnesení ze dne 21. října 2014, BestWater International, C‑348/13, EU:C:2014:2315, bod 15, jakož i rozsudek ze dne 8. září 2016, GS Media, C‑160/15, EU:C:2016:644, bod 43).

Soudní dvůr též judikoval, že tak je tomu i v případě prodeje multimediálního přehrávače, na kterém byly předem nainstalovány doplňky dostupné na internetu, jež obsahují hypertextové odkazy na veřejnosti volně dostupné internetové stránky, na kterých byla díla chráněná autorským právem zpřístupněna bez svolení nositelů tohoto práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Stichting Brein, C‑527/15, EU:C:2017:300, body 38 a 53).

Z uvedené judikatury lze tedy dovodit, že jakékoli jednání uživatele, který při plné znalosti věci zpřístupní svým klientům chráněná díla, může v zásadě představovat „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.

Zadruhé, aby se na chráněná díla vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je rovněž nezbytné, aby byla tato díla skutečně sdělována veřejnosti (rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Stichting Brein, C‑527/15, EU:C:2017:300, bod 43 a citovaná judikatura).

V tomto ohledu Soudní dvůr upřesnil, že pojem „veřejnost“ zahrnuje určitý minimální práh, což z tohoto pojmu vylučuje příliš malou, či dokonce zanedbatelnou skupinu dotčených osob. Dále upřesnil, že je třeba přihlédnout ke kumulativním účinkům vyplývajícím ze zpřístupnění chráněných děl potenciálním adresátům. Je tedy třeba zjistit nejen kolik osob má přístup k témuž dílu souběžně, ale i kolik z těchto osob k němu má přístup postupně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Stichting Brein, C‑527/15, EU:C:2017:300, bod 44 a citovaná judikatura).

(viz body 30–34, 40, 41, 48 a výrok)