Language of document : ECLI:EU:C:2017:758

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)

12. října 2017(*)

„Řízení o předběžné otázce – Zemědělství – Ekologické produkty – Kontrolní systém zavedený nařízením (ES) č. 834/2007 – Pojem ‚přímý prodej konečnému spotřebiteli nebo uživateli‘ “

Ve věci C‑289/16,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 24. března 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 24. května 2016, v řízení

Kamin und Grill Shop GmbH

proti

Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV,

SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),

ve složení E. Juhász (zpravodaj), vykonávající funkci předsedy senátu, K. Jürimäe a C. Lycourgos, soudci,

generální advokát: E. Tančev,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Kamin und Grill Shop GmbH B. Ackermann, Rechtsanwältin,

–        za Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV C. von Gierkem, C. Rohnkem a T. Winterem, Rechtsanwälte,

–        za Evropskou komisi A. Lewisem a B. Eggers, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 8. června 2017,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 28 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 (Úř. věst. 2007, L 189, s. 1).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV (spolek pro potírání nekalé soutěže, dále jen „Zentrale“) a společností Kamin und Grill Shop GmbH (dále jen „Kamin“) ve věci přípustnosti uvádění ekologických produktů na trh v případě, že nejsou dodrženy povinnosti v oblasti oznamování a kontroly stanovené v čl. 28 odst. 1 nařízení č. 834/2007.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Body 3, 5, 22, 31 a 32 odůvodnění nařízení č. 834/2007 uvádějí:

„(3)      Právní rámec Společenství, kterým se řídí odvětví ekologické produkce, by měl usilovat o zajištění korektní hospodářské soutěže a řádného fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty a o zachování a oprávněnost důvěry spotřebitelů v produkty označené jako ekologické. Jeho cílem by dále mělo být vytváření podmínek, za kterých se může toto odvětví rozvíjet v souladu s vývojem v oblasti produkce a trhu.

[…]

(5)      Proto je vhodné jasnějším způsobem definovat cíle, zásady a pravidla ekologické produkce a přispět tak k transparentnosti a důvěře spotřebitelů, jakož i k harmonizovanému vnímání pojetí ekologické produkce.

[…]

(22)      Je důležité zachovat důvěru spotřebitelů v ekologické produkty. Výjimky z požadavků vztahujících se na ekologickou produkci by proto měly být přísně omezeny na případy, v nichž je použití výjimečných pravidel pokládáno za odůvodněné.

[…]

(31)      S cílem zajistit, aby ekologické produkty byly získávány v souladu s požadavky stanovenými právním rámcem Společenství pro ekologickou produkci, by měly činnosti hospodářských subjektů ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce organických produktů podléhat kontrolnímu systému zavedenému a řízenému v souladu s pravidly stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat [(Úř. věst. 2004, L 165, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200)].

(32)      V některých případech se může zdát nepřiměřené uplatňovat požadavky na oznamování a kontrolu na určité typy maloobchodních hospodářských subjektů, jako jsou subjekty prodávající produkty přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli. Je proto vhodné umožnit členským státům, aby tyto hospodářské subjekty od těchto požadavků osvobodily. S cílem zabránit podvodům je nicméně nutné vyloučit z tohoto osvobození maloobchodní hospodářské subjekty, které ekologické produkty produkují, připravují nebo skladují jinak než ve spojení s místem prodeje nebo které je dovážejí nebo které výše uvedené činnosti zadaly třetí straně.“

4        Článek 1 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 834/2007 zní takto:

„Toto nařízení poskytuje základ pro udržitelný rozvoj ekologické produkce při zajištění účinného fungování vnitřního trhu, zaručení korektní hospodářské soutěže, zajištění důvěry spotřebitele a ochrany zájmů spotřebitele.“

5        Článek 2 tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)      ‚ekologickou produkcí‘ se rozumí používání způsobů produkce slučitelných s pravidly stanovenými tímto nařízením ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce;

b)      ‚fázemi produkce, přípravy a distribuce‘ se rozumí všechny fáze počínající prvovýrobou ekologických produktů až po jejich skladování, zpracování, přepravu, prodej nebo dodání konečnému spotřebiteli, a podle potřeby též označování, propagace, dovoz, vývoz a subdodavatelské činnosti;

[…]“

6        Článek 27 uvedeného nařízení stanoví:

„1.      Členské státy stanoví kontrolní systém a určí jeden či více příslušných orgánů odpovědných za kontroly, pokud jde o povinnosti stanovené tímto nařízením, v souladu s nařízením (ES) č. 882/2004.

[…]

13.      Členské státy zajistí, aby zavedený kontrolní systém umožňoval v souladu s článkem 18 nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (ES) č. 178/2002 [ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1)] vysledovat každý produkt ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce, zejména s cílem poskytnout spotřebitelům záruky, že ekologické produkty byly vyprodukovány v souladu s požadavky tohoto nařízení.

[…]“

7        Článek 28 nařízení č. 834/2007 uvádí:

„1.      Každý hospodářský subjekt, který produkuje, připravuje, skladuje nebo dováží ze třetí země produkty ve smyslu čl. 1 odst. 2 nebo který takové produkty uvádí na trh, před uvedením jakýchkoli produktů na trh jako ekologických produktů nebo produktů z období přechodu:

a)      oznámí svou činnost příslušným orgánům členského státu, v němž je činnost provozována;

b)      podřídí svůj podnik kontrolnímu systému uvedenému v článku 27.

[…]

2.      Členské státy mohou vyloučit z použití tohoto článku hospodářské subjekty, které prodávají produkty přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli, pokud je neprodukují, nepřipravují ani neskladují jinak než ve spojení s místem prodeje nebo nedovážejí tyto produkty z třetí země a ani tyto činnosti nezadávají třetí straně.

[…]“

 Německé právo

8        Německý zákonodárce využil v § 3 odst. 2 Gesetz zur Durchführung der Rechtsakte der Europäischen Union auf dem Gebiet des ökologischen Landbaus – Öko-Landbaugesetz (zákon k provedení právních předpisů Evropské unie v oblasti ekologického zemědělství, dále jen „ÖLG“) možnosti upravené v čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007.

9        Ustanovení § 3 odst. 2 ÖLG stanoví:

„(2) Hospodářské subjekty, které dodávají produkty ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 834/2007, jež označují jako ‚ekologické produkty‘ nebo ‚produkty z přechodného období‘, přímo konečným spotřebitelům nebo uživatelům, jsou osvobozeny od dodržování povinností stanovených v čl. 28 odst. 1 nařízení (ES) č. 834/2007, pokud je sami neprodukují, nepřipravují, neskladují jinak než ve spojení s místem prodeje nebo nedovážejí tyto produkty z třetí země ani tyto činnosti nezadávají třetí straně.“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

10      Společnost Kamin provozuje internetový zásilkový obchod s krbovými a grilovacími potřebami. Sortiment Kamin zahrnoval různé směsi koření, které v prosinci 2012 nabízela společnost k prodeji pod označením „Bio-Gewürze“ („bio-koření“). K danému okamžiku společnost Kamin nepodléhala kontrolnímu systému upravenému článkem 27 nařízení č. 834/2007.

11      Dopisem ze dne 28. prosince 2012 označeným jako „výzva“ uplatnil Zentrale výhradu vůči nabídce k prodeji produktu dotčeného v předchozím bodě tohoto rozsudku. Zentrale měl za to, že se jednalo o nekalou obchodní praktiku z důvodu porušení čl. 28 odst. 1 nařízení č. 834/2007, podle kterého je hospodářský subjekt prodávající ekologické produkty povinen podřídit svůj podnik kontrolnímu systému, a vyzval společnost Kamin, aby se zavázala k ukončení činnosti podniku, přičemž porušení bude znamenat sankci. Společnost Kamin této výzvě vyhověla, odmítla však uznat, že došlo k protiprávnímu jednání.

12      Zentrale následně podal žalobu na úhradu části nákladů, které jí touto výzvou vznikly, ve výši 219,35 eura i s úroky.

13      Žaloba byla v prvním stupni zamítnuta, ale v rámci odvolacího řízení jí bylo vyhověno.

14      Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), ke kterému byl podán opravný prostředek „Revision“, má za to, že ustanovení čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007, podle kterých musí být produkty prodávány přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli, mohou být vykládána několika způsoby.

15      Lze totiž mít za to, že se tento prodej musí uskutečnit v místě skladování produktů za současné přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu a spotřebitele. Podle tohoto výkladu by elektronický obchod ani další formy zásilkového prodeje, nemohly nikdy spadat do osvobození upraveného v čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007. Dále toto ustanovení lze vykládat také v tom smyslu, že požadavek, aby se prodej uskutečnil přímo, vylučuje ty prodeje, do nichž je zapojena třetí osoba.

16      Uvedený soud konkrétně tvrdí, že je velmi nepravděpodobné, že by konečný spotřebitel nebo uživatel, jenž nabyde produkty od hospodářského subjektu, který tyto produkty sám nevyrobil, disponoval lepšími prostředky ke kontrole dodržování požadavků vyplývajících z nařízení č. 834/2007 v případě, že se prodej uskutečňuje v rámci prodeje v kamenném maloobchodu, v místě skladování produktů a zároveň za současné přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu, než v případě, že se prodej uskutečňuje na dálku, včetně prodeje po internetu.

17      Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Jedná se o ‚přímý‘ prodej konečnému spotřebiteli ve smyslu čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 již z toho důvodu, že hospodářský subjekt nebo jeho prodejní personál prodají konečnému spotřebiteli produkty bez zapojení třetí strany, nebo ‚přímý‘ prodej kromě toho ještě vyžaduje, aby se prodej uskutečnil v místě skladování produktů za současné přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu a konečného spotřebitele?“

 K předběžné otázce

18      Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 vykládat v tom smyslu, že k tomu, aby mohly být produkty považovány za produkty prodávané „přímo“ konečnému spotřebiteli nebo uživateli ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné, aby se prodej uskutečnil za přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu a konečného spotřebitele, nebo že postačí, když prodej proběhne bez zásahu třetí strany.

19      Podle čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 mohou členské státy vyloučit z použití odstavce 1 tohoto článku hospodářské subjekty, které prodávají produkty přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli, pokud je neprodukují, nepřipravují, nezpracovávají, neskladují jinak než ve spojení s místem prodeje nebo nedovážejí tyto produkty z třetí země ani tyto činnosti nezadávají třetí straně.

20      Nejprve je třeba zdůraznit, že toto ustanovení, jelikož umožňuje členským státům, aby za v něm stanovených podmínek nepodřídily některé hospodářské subjekty kontrolnímu systému upravenému v článku 27 nařízení č. 834/2007, zavádí výjimku z pravidla obsaženého v čl. 28 odst. 1 tohoto nařízení a musí být jakožto výjimka z pravidla vykládáno restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 41).

21      Okolnost, že bod 22 odůvodnění nařízení č. 834/2007 zdůrazňuje, že výjimky z požadavků vztahujících se na ekologickou produkci musí být přísně omezeny na případy, v nichž je použití výjimečných pravidel pokládáno za odůvodněné, kromě toho hovoří ve prospěch restriktivního výkladu osvobození upraveného v čl. 28 odst. 2 tohoto nařízení, přičemž podle čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení se pojmem „ekologická produkce“ rozumí používání způsobů produkce slučitelných s pravidly stanovenými tímto nařízením ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce.

22      Dále je v souladu s ustálenou judikaturou třeba vzít v úvahu pro výklad ustanovení unijního práva nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí (rozsudek ze dne 6. července 2017, Air Berlin, C‑290/16, EU:C:2017:523, bod 22 a citovaná judikatura).

23      Pokud jde v tomto ohledu o ustanovení čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007, podle kterých mohou být z používání čl. 28 odst. 1 tohoto nařízení vyloučeny hospodářské subjekty, které prodávají produkty přímo konečnému spotřebiteli nebo uživateli, je třeba uvést, že tento čl. 28 odst. 2 obsahuje několik podmínek, jejichž cílem je omezit kategorie prodávajících, na které se může vztahovat takto upravené osvobození.

24      Třebaže nesporným cílem použití pojmu „přímo“ je to, aby byla vyloučena všechna zapojení třetí osoby, je třeba vzít v úvahu i další znaky zahrnuté v tomto ustanovení.

25      Kontext, v němž byla přijata právní úprava, jejíž součástí je ustanovení dotčené v původním řízení, a cíle, které tato právní úprava sleduje, také hovoří pro restriktivní výklad.

26      Článek 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 patří mezi ustanovení tohoto nařízení, která se týkají kontroly požadavků stanovených unijním právním rámcem pro ekologickou produkci. Jak připomíná bod 31 odůvodnění nařízení č. 834/2007, aby byly ekologické produkty získávány v souladu s těmito požadavky, měly by činnosti hospodářských subjektů ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce ekologických produktů podléhat kontrolnímu systému upravenému v čl. 27 odst. 1 tohoto nařízení.

27      Podle čl. 27 odst. 13 uvedeného nařízení je totiž cílem tohoto kontrolního systému umožnit vysledování každého produktu ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce, zejména s cílem poskytnout spotřebitelům záruky, že ekologické produkty byly vyprodukovány v souladu s požadavky tohoto nařízení.

28      V této souvislosti bod 32 odůvodnění nařízení č. 834/2007, ač nezamýšlí obecné osvobození z povinnosti stanovené v čl. 28 odst. 1 tohoto nařízení, výslovně zmiňuje „určité typy maloobchodních hospodářských subjektů“ a „někter[é] případ[y]“ za účelem vymezení případů, ve kterých by se uplatňování požadavků na oznamování a kontrolu mohlo jevit jako nepřiměřené.

29      Bylo by tedy v rozporu se systémem zavedeným uvedeným nařízením potvrdit výklad, který by výjimku zamýšlenou pro jasně určené a vymezené případy jak z hlediska jejich počtu, tak hospodářského významu proměnil v pravidlo způsobilé zavést výjimku z kontrolního systému pro velkou část internetového obchodu, jakož i pro další formy zásilkového prodeje, a to bez ohledu na skutečnost, že tyto distribuční kanály mají značný a vzrůstající význam v rámci ekologické produkce.

30      S ohledem na cíl ochrany spotřebitele, který mimo jiné znamená, jak je uvedeno v bodech 3 a 5 odůvodnění nařízení č. 834/2007, zachování a oprávněnost důvěry spotřebitelů v produkty označené jako ekologické, by s ním bylo navíc v rozporu přijmout výklad, že výjimka upravená v čl. 28 odst. 2 nařízení 834/2007 může být použita nad rámec případů výslovně upravených normotvůrcem.

31      Uvedený výklad čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 konečně není zpochybněn argumentem, podle něhož není prokázáno, že konečný spotřebitel může lépe dodržet požadavky vyplývající z nařízení č. 834/2007 při nákupech uskutečněných v kamenném maloobchodu než při nákupech uskutečněných na internetu nebo prostřednictvím zásilkového prodeje.

32      Jak uvádí Komise, osvobození upravené v čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 není založeno na těchto úvahách, ale má za cíl s ohledem na obecné hodnocení rizik v rámci ekologické produkce dodržovat zásadu proporcionality, přičemž má povolit omezenou výjimku v případech, ve kterých by uplatňování požadavků na oznamování a kontrolu mohlo být považováno za nepřiměřené.

33      V této souvislosti je třeba uvést, obdobně jako činí Komise, že uplatňování takových požadavků v případě internetového nebo zásilkového maloobchodu je plně odůvodněné, protože skladování produktů, které se zpravidla děje ve velkém množství, a jejich dodávání prostřednictvím třetí osoby představují riziko změny označení, výměny a kontaminace, které nelze považovat za celkově nízké.

34      S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět v tom smyslu, že čl. 28 odst. 2 nařízení č. 834/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohly být produkty považovány za produkty prodávané „přímo“ konečnému spotřebiteli nebo uživateli ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné, aby se prodej uskutečnil za přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu a konečného spotřebitele.

 K nákladům řízení

35      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 28 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohly být produkty považovány za produkty prodávané „přímo“ konečnému spotřebiteli nebo uživateli ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné, aby se prodej uskutečnil za přítomnosti hospodářského subjektu nebo jeho prodejního personálu a konečného spotřebitele.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: němčina.