ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
7. června 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2001/42/ES – Článek 2 písm. a) – Pojem ‚plány a programy‘ – Článek 3 – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Nařízení o oblastním územním plánování týkající se evropské čtvrti v Bruselu (Belgie)“
Ve věci C‑671/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Conseil d’État [Státní rada (Belgie)] ze dne 14. prosince 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 29. prosince 2016, v řízení
Inter-Environnement Bruxelles ASBL,
Groupe d’animation du quartier européen de la ville de Bruxelles ASBL,
Association du quartier Léopold ASBL,
Brusselse Raad voor het Leefmilieu ASBL,
Pierre Picard,
David Weytsman
proti
Région de Bruxelles-Capitale,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, A. Rosas, C. Toader (zpravodajka), A. Prechal a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: V. Giacobbo-Peyronnel, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. listopadu 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Inter-Environnement Brusel ASBL, Groupe d’animation du quartier européen de la ville de Brusel ASBL, Association du quartier Léopold ASBL, Brusselse Raad voor het Leefmilieu ASBL, jakož i za P. Picarda a D. Weytsmana J. Sambonem, advokátem,
– za belgickou vládu par M. Jacobs, L. Van den Broeck a J. Van Holm, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s P. Coenraetsem a L. Thommèsem, advokáty,
– za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jakož i L. Dvořákovou, jako zmocněnci,
– za dánskou vládu J. Nymann-Lindegrenem, jako zmocněncem,
– za la Evropskou komisi F. Thiranem a C. Zadrou, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 25. ledna 2018,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. 2001, L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157, dále jen „směrnice SEA“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi sdruženími Inter-Environnement Bruxelles ASBL, Groupe d’animation du quartier européen de la ville de Bruxelles ASBL, Association du quartier Léopold ASBL, Brusselse Raad voor het Leefmilieu ASBL, sjednocenými do skupiny „Koordinace Brusel-Evropa“, jakož i Pierrem Picardem a Davidem Weytsmanem, a reginem Brusel-hlavní město (Belgie) ohledně platnosti vyhlášky vlády tohoto regionu ze dne 12. prosince 2013, kterým bylo schváleno pásmové nařízení o oblastním územním plánování a obsah spisu k žádosti o osvědčení a územní povolení pro oblast ulice rue de la Loi a jejího okolí (Moniteur belge, 30. ledna 2014, s. 8390, dále jen „napadená vyhláška“).
Právní rámec
Unijní právo
3 Bod 4 odůvodnění směrnice SEA zní:
„Posuzování vlivů na životní prostředí je důležitým nástrojem pro zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí některých plánů a programů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí v členských státech, protože zajišťuje, aby tyto vlivy vyplývající z provádění plánů a programů byly vzaty v úvahu během jejich přípravy a před jejich přijetím.“
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Cíle“, stanoví:
„Cílem směrnice je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a přispět k zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí plánů a programů s cílem podporovat udržitelný rozvoj stanovením, aby v souladu s touto směrnicí některé plány a programy, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, podléhaly posouzení vlivů na životní prostředí.“
5 Článek 2 uvedené směrnice zní takto:
„Pro účely této směrnice se:
a) ‚plány a programy‘ rozumějí plány a programy včetně těch, které jsou spolufinancovány Evropsk[ou] [unií], a rovněž jejich veškeré změny:
– které podléhají přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni nebo které připravuje úřad pro legislativní proces tak, aby mohly být přijaty parlamentem nebo vládou, a
– které jsou vyžadovány právními a správními předpisy.“
b) ‚posouzením vlivů na životní prostředí‘ rozumí příprava zprávy o vlivech na životní prostředí, provádění konzultací, vzetí v úvahu uvedené zprávy a výsledků konzultací při rozhodování a poskytování informací o rozhodnutí v souladu s články 4 až 9;
[…]“
6 Článek 3 směrnice SEA, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:
„1. Posouzení vlivů na životní prostředí se v souladu s články 4 až 9 provádí u plánů a programů uvedených v odstavcích 2 až 4, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.
2. S výhradou odstavce 3 se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u všech plánů a programů,
a) které se připravují v odvětvích zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky, průmyslu, dopravy, nakládání s odpady, vodohospodářství, telekomunikací, turistiky, územního plánování nebo využívání půdy a které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice [Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1)] […]
[…]“
7 Článek 5 směrnice SEA, nadepsaný „Zpráva o vlivech na životní prostředí“, v odstavci 3 upřesňuje:
„Příslušné informace o vlivech plánů a programů na životní prostředí, které jsou k dispozici a které byly získány na jiných úrovních rozhodování nebo prostřednictvím jiných právních předpisů Společenství, lze použít k poskytnutí informací uvedených v příloze I.“
8 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Konzultace“, stanoví:
„1. Návrh plánu nebo programu a zprávy o vlivech na životní prostředí vypracované v souladu s článkem 5 je zpřístupněn orgánům uvedeným v odstavci 3 tohoto článku a veřejnosti.
2. Orgánům uvedeným v odstavci 3 a veřejnosti uvedené v odstavci 4 je dána včas skutečná příležitost, aby v přiměřené lhůtě vyjádřily své stanovisko k návrhu plánu nebo programu a doprovodné zprávě o vlivech na životní prostředí před přijetím plánu nebo programu nebo před jeho předáním k legislativnímu postupu.
3. Členské státy jmenují orgány, které je třeba konzultovat a kterých se z důvodu jejich zvláštní působnosti v oblasti životního prostředí mohou týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů.
4. Pro účely odstavce 2 vymezí členské státy, kdo je veřejností, včetně veřejnosti dotčené nebo pravděpodobně dotčené rozhodováním podle této směrnice nebo zajímající se o toto rozhodování, včetně příslušných nevládních organizací, např. těch, které podporují ochranu životního prostředí, a jiných dotčených organizací.
5. Podrobnosti k informacím a konzultacím s orgány a veřejností stanoví členské státy.“
9 Článek 11 směrnice SEA, nadepsaný „Vztah k ostatním právním předpisům Společenství“, ve svém odstavci 1 uvádí:
„Posuzováním vlivů na životní prostředí prováděným podle této směrnice nejsou dotčeny požadavky směrnice [2011/92] ani žádné jiné požadavky právních předpisů Společenství.“
10 Podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2011/92 (dále jen „směrnice EIA“) členské státy určí, zda záměry uvedené v příloze II této směrnice podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10 uvedené směrnice. Mezi záměry, na které se vztahuje hlava 10 této přílohy, nadepsaná „záměry v oblasti infrastruktury“, patří podle bodu b) „[z]áměry rozvoje měst, včetně výstavby obchodních center a parkovišť“.
Belgické právo
11 Jak vyplývá z druhého pododstavce článku 1 Code bruxellois de l’aménagement du territoire (bruselský zákoník územního plánování) ze dne 9. dubna 2004 (Moniteur belge ze dne 26. května 2004, s. 40738, dále jen „CoBAT“), účelem tohoto zákoníku je zejména provedení směrnice SEA do belgického práva.
12 CoBAT rozlišuje nástroje rozvoje a územního plánování na straně jedné a nástroje městského plánování na straně druhé. První nástroje patří do hlavy II tohoto zákoníku, nadepsané „Plánování“, kdežto druhé nástroje jsou předmětem hlavy III uvedeného zákoníku, nadepsané „nařízení o územním plánování“.
13 Pokud jde o nástroje rozvoje a územního plánování, článek 13 CoBAT stanoví:
„Rozvoj regionu Brusel-hlavní město je koncipován a plánování na jeho území je stanoveno následujícími plány:
1. regionální rozvojový plán;
2. regionální územní plán;
3. obecní rozvojové plány;
4. zvláštní územní plán. […]“
14 Pokud jde o nástroje městského plánování, článek 87 tohoto zákoníku upřesňuje:
„Územní plánování regionu Brusel-hlavní je stanoveno následujícími nařízeními:
1. nařízeními o oblastním územním plánování;
2. nařízeními o obecním územním plánování.“
15 Postup přípravy plánů uvedených v článku 13 CoBAT zahrnuje vypracování zprávy o vlivech na životní prostředí, jak vyplývá z čl. 18 odst. 1, čl. 25 odst. 1 a čl. 33 prvního pododstavce a čl. 43 odst. 1 tohoto zákoníku.
16 Naproti tomu článek 88 a násl. CoBAT, které popisují postup přípravy nařízení ve smyslu článku 87 tohoto zákoníku, nestanoví podobný postup posuzování vlivů na životní prostředí pro tato nařízení.
17 Článek 88 uvedeného zákoníku stanoví:
„Vláda může přijmout jedno nebo několik nařízení o oblastním územním plánování obsahujících ustanovení, která mohou zajistit zejména:
1° nezávadnost, trvanlivost, odolnost a estetičnost staveb, zařízení a jejich okolí, jakož i jejich bezpečnost, zejména jejich ochranu proti požáru a záplavám;
2° tepelnou a akustickou kvalitu staveb, úspory energie a využití energií;
3° trvanlivost, nezávadnost, bezpečnost, životaschopnost a estetičnost silnic, přístupových cest k nim a jejich okolí;
4° vybavení budov zařízeními obecného zájmu, zejména pokud jde o dodávky vody, plynu, elektřiny, topení, telekomunikací a o odstraňování odpadu;
5° minimální požadavky na obyvatelnost příbytků;
6° kvalitu rezidenčních čtvrtí a pohodlnost místní dopravy, zejména prostřednictvím prevence hluku, prachu a výparů souvisejících s prováděním prací a zákazu takových prací v určitých hodinách a dnech;
7° přístup k budovám, ať už postaveným či rozestavěným, nebo k jejich částem přístupným veřejnosti, k zařízením a k silnicím osobami s omezenou pohyblivostí;
8° bezpečnost užívání nemovitosti přístupné veřejnosti.
Tato nařízení se mohou týkat zejména staveb a zařízení nacházejících se nad a pod zemí, značek, reklamních a panelových displejů, antén, potrubí, plotů, skládek, nezastavěné půdy, osázené půdy, změn terénního reliéfu a plánování míst určených k provozu a parkování automobilů mimo veřejné komunikace.
Tato nařízení o územním plánování se nemohou odchýlit od požadavků stanovených v oblasti právní úpravy týkající se pozemních komunikací.
Použijí se na celém území dané oblasti nebo na jeho části, ve kterých stanovují limity.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
18 Dne 24. dubna 2008 vláda regionu Brusel-hlavní město schválila s konečnou platností obecný plán pro evropskou čtvrť v městě Brusel (dále jen „evropská čtvrť“) s cílem vybudovat zde koncentrovanou a pestrou čtvrť kombinující centrum mezinárodních pracovních míst, rezidenční centrum, jakož i kulturní a rekreační centrum přístupné pro všechny.
19 Dne 16. prosince 2010 tato vláda přijala pokyny „Městský projekt Loi“, které nejsou právně závaznými pokyny, jakož i vyhlášku k provedení návrhu na vymezení územní podoby ulice rue de la Loi a jejího okolí uvnitř evropské čtvrti prostřednictvím zvláštního plánu využití půdy, který musí být schválen městskou radou města Brusel.
20 Dne 15. prosince 2011 vláda regionu Brusel-hlavní město schválila první návrh pásmového nařízení o oblastním územním plánování (dále jen „pásmové nařízení“) pro oblast uvedenou v předchozím bodě. Ve veřejném průzkumu, který byl zorganizován ve dnech od 19. března do 18. dubna 2012, byly shromážděny stížnosti a připomínky, zejména od skupiny „Koordinace Brusel-Evropa“, v nichž bylo kromě dalších výtek poukazováno na chybějící posouzení vlivů na životní prostředí. Dne 19. července 2012 tato vláda přijala sdělení za účelem zahájení studie dopadů tohoto prvního návrhu pásmového nařízení
21 V návaznosti na tuto studii uvedená vláda dne 28. února 2013 schválila druhý návrh pásmového nařízení, který byl rovněž předmětem projednání, v němž byly opět shromážděny stížnosti a připomínky, včetně stížností a připomínek od skupiny „Koordinace Brusel-Evropa“
22 Dne 12. prosince 2013 schválila vláda regionu Brusel-hlavní město napadenou vyhláškou dotčené pásmové nařízení.
23 Návrhem podaným dne 31. března 2014 žalobci v původním řízení předložili Státní radě (Belgie) žalobu na zrušení této vyhlášky. Zejména této vládě vytýkali, že když neprovedla posouzení vlivů na životní prostředí v souladu se směrnicí SEA, nedodržela postupy stanovené touto směrnicí. Podle jejich názoru požadavkům vyplývajícím z uvedené směrnice neodpovídala zejména studie dopadů.
24 Žalobci v původním řízení ve své žalobě v podstatě uvádějí, že belgické právní předpisy rozlišují mezi opatřeními přijímanými v oblasti územního plánování a opatření přijímanými v oblasti městského plánování, přičemž pouze pro prvně uvedená opatření stanoví povinnost provedení posouzení vlivů na životní prostředí. Směrnice SEA se ovšem vztahuje na „plány a programy“ a nerozlišuje mezi těmito kategoriemi.
25 Vláda regionu Brusel-hlavní město na svou obranu uvádí, že napadená vyhláška nepředstavuje ani plán ani program ve smyslu této směrnice, a procesní povinnosti, které z ní vyplývají, se tudíž neuplatní při přijímání takové vyhlášky.
26 Předkládající soud uvádí, že případná opodstatněnost žaloby, která mu byla předložena, závisí na tom, zda uvedená vyhláška spadá pod pojem „plány a programy“ ve smyslu směrnice SEA
27 Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je nutno ustanovení čl. 2 [písm.] a) směrnice [SEA] vykládat tak, že pojem ‚plány a programy‘ zahrnuje nařízení o územním plánování přijaté regionálním orgánem, které:
– obsahuje kartografický plán vytyčující oblast jeho působnosti, která je omezena na jedinou čtvrť, a v rámci této oblasti vymezuje různé bloky, na něž se uplatní rozdílná pravidla rozmístění a výšky staveb; a
– obsahuje rovněž konkrétní ustanovení týkající se územního plánování pro zóny v okolí staveb, jakož i přesné údaje o místní působnosti některých pravidel, jež stanoví, a to při zohlednění ulic, rovných kolmic na tyto ulice a vzdáleností vůči zarovnání těchto ulic; a
– sleduje cíl přestavby dotčené městské čtvrti; a
– stanoví pravidla pro obsah spisu k žádosti o územní povolení, jež podléhají posouzení vlivů na životní prostředí v této čtvrti?“
K předběžné otázce
28 Je třeba předeslat, že i když se předběžná otázka týká pouze článku 2 směrnice SEA, jak uvedlo několik účastníků řízení před Soudním dvorem, cílem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je jak určit, zda takové pásmové nařízení, jako je nařízení v původním řízení, spadá pod pojem „plány a programy“ ve smyslu tohoto ustanovení, tak zjistit, zda toto nařízení patří mezi nařízení, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu článku 3 uvedené směrnice.
29 Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval svou předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, však nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl veškeré prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (rozsudek ze dne 22. června 2017, E.ON Biofor Sverige, C‑549/15, EU:C:2017:490, bod 72 a citovaná judikatura).
30 V tomto ohledu z článku 3 směrnice SEA vyplývá, že toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že ukládá povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí u zvláštního plánu nebo programu, pokud plán nebo program, na který se vztahuje toto ustanovení, může mít významný vliv na životní prostředí.
31 Otázku předkládajícího soudu je tudíž třeba chápat v tom smyslu, že její podstatou je, zda musí být čl. 2 písm. a) a článek 3 směrnice SEA vykládány v tom smyslu, že takové pásmové nařízení, jako je nařízení v původním řízení, které stanoví určité požadavky na provádění stavebních projektů, spadá pod pojem „plány a programy“, které mohou mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu této směrnice, a proto musí podléhat posouzení vlivů na životní prostředí.
32 Nejprve je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 4 odůvodnění směrnice SEA, posuzování vlivů na životní prostředí je důležitým nástrojem pro zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí některých plánů a programů.
33 Dále podle článku 1 této směrnice je jejím cílem zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a přispět k zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijetí plánů a programů s cílem podporovat udržitelný rozvoj stanovením, aby v souladu s uvedenou směrnicí některé plány a programy, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, podléhaly posouzení vlivů na životní prostředí (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Associazione Italia Nostra Onlus, C‑444/15, EU:C:2016:978, bod 47).
34 Konečně, s ohledem na účel téže směrnice, kterým je zajistit takovou vysokou úroveň ochrany životního prostředí, musí být ustanovení omezující oblast její působnosti, a zejména ustanovení definující opatření, která jsou zamýšlena touto směrnicí, vykládána široce (rozsudek ze dne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, bod 40, jakož i citovaná judikatura).
35 Odpověď na předběžnou otázku je nutné určit právě na základě předcházejících úvah.
K článku 2 písm. a) směrnice SEA
36 Článek 2 písm. a) směrnice SEA definuje „plány a programy“, na něž se vztahuje, jako plány a programy splňující dvě kumulativní podmínky, přičemž první podmínkou je, že podléhaly přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni nebo byly připraveny úřadem pro legislativní proces tak, aby mohly být přijaty parlamentem nebo vládou, a druhou podmínkou je, že jsou vyžadovány právními a správními předpisy.
37 Soudní dvůr vyložil toto ustanovení v tom smyslu, že plány a programy, jejichž přijímání je upraveno ustanoveními vnitrostátního práva, která určí orgány příslušné pro jejich přijímání, jakož i postup jejich přípravy, musí být považovány za „vyžadované“ ve smyslu a za účelem uplatňování směrnice SEA, a tudíž podrobeny posuzování jejich vlivů na životní prostředí za podmínek stanovených touto směrnicí (rozsudek ze dne 22. března 2012, Inter-Environnement Bruxelles a další, C‑567/10, EU:C:2012:159, bod 31).
38 Vyloučení plánů a programů, jejichž přijímání není povinně vyžadováno, z oblasti působnosti směrnice SEA, by totiž mohlo ohrozit užitečný účinek uvedené směrnice s ohledem na její cíl, který spočívá v zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. března 2012, Inter-Environnement Bruxelles a další, C‑567/10, EU:C:2012:159, body 28 a 30).
39 V projednávané věci ze zjištění předkládajícího soudu vyplývá, že napadená vyhláška byla přijata regionálním orgánem na základě ustanovení článku 88 a násl. CoBAT.
40 Podmínky uvedené v bodě 36 tohoto rozsudku jsou tudíž splněny.
K článku 3 směrnice SEA
41 Je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA se posouzení vlivů na životní prostředí provádí systematicky u všech plánů a programů, které se připravují v určitých odvětvích a stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie, C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 43).
42 Pokud jde o první z těchto podmínek, ze znění čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA vyplývá, že toto ustanovení se týká zejména odvětví „územního plánování nebo využívání půdy“.
43 Jak uvádí Evropská komise, okolnost, že toto ustanovení odkazuje jak na „územní plánování“, tak na „využívání půdy“, jasně ukazuje, že dotčené odvětví není omezeno pouze na využívání půdy v úzkém slova smyslu, tj. na rozdělení území na zóny a na vymezení povolených činností v těchto zónách, ale že toto odvětví nezbytně zahrnuje širší oblast.
44 Z článku 88 CoBAT vyplývá, že nařízení o oblastním územním plánování se týká zejména staveb a jejich okolí, kromě jiného plánu silnic, trvanlivosti, bezpečnosti, nezávadnosti, energií, akustičnosti, správy odpadů a estetičnosti.
45 Takový akt tudíž spadá do odvětví „územního plánování nebo využívání půdy“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA.
46 Co se týče druhé z těchto podmínek, pro určení, zda nařízení o oblastním územním plánování, jako je nařízení o územním plánování, které je předmětem věci v původním řízení, stanovuje rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA, je třeba posoudit obsah a účel tohoto nařízení a zohlednit rozsah posouzení vlivů záměrů na životní prostředí, tak jak je stanoven uvedenou směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie, C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 45).
47 Zaprvé, co se týče záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA, je třeba připomenout, že v hlavě 10 posledně uvedené přílohy jsou uvedeny záměry v oblasti infrastruktury, k nimž patří podle bodu b) této hlavy záměry rozvoje měst.
48 Je třeba uvést, že napadený akt obsahuje pravidla použitelná na všechny stavby, tj. budovy jakéhokoli druhu a na jejich okolí, včetně „zón otevřených prostranství“ a „zón tvořených cestami“, ať už jsou soukromé nebo přístupné veřejnosti.
49 V tomto ohledu tento akt obsahuje kartografický plán, který nestanoví pouze oblast jeho působnosti, nýbrž vymezuje různé bloky, na něž se uplatní rozdílná pravidla rozmístění a výšky staveb.
50 Konkrétně uvedený akt obsahuje ustanovení týkající se zejména počtu, uspořádání a velikosti budov, jakož i plochy zastavěné těmito budovami; volných stavebních ploch, včetně osázené půdy v těchto prostorách; stokových soustav pro srážkové vody, včetně staveb nádrží pro odtok přívalových dešťů a rekuperačních cisteren, projektování budov ve vztahu k jejich potenciálnímu využití, jejich životnosti a jejich odstranění; koeficientu biotopu, což je poměr mezi ekologicky upravitelnými plochami a velikostí parcely; projektování střech, zejména pokud jde o včlenění krajinných prvků a zeleně.
51 Pokud jde o cíl napadeného aktu, tento akt sleduje cíl přestavby dané čtvrti v „městskou, koncentrovanou a pestrou“ čtvrť a zaměřuje se na „přestavbu celé evropské čtvrti“. Konkrétně uvedený akt obsahuje kapitolu s nadepsanou „ustanovení týkající se obsahu spisu k žádosti o osvědčení a územní povolení“, která stanoví nejen základní pravidla, která musí být použita při vydávání povolení, ale i procesní pravidla týkající se obsahu žádostí o povolení a osvědčení v oblasti územního plánování.
52 Z toho plyne, že taková vyhláška, jako je vyhláška v původním řízení, svým obsahem a cílem přispívá k provádění záměrů uvedených v této příloze.
53 Zadruhé, pokud jde o otázku, zda napadený akt stanoví rámec pro budoucí schvalování takových záměrů, Soudní dvůr již rozhodl, že pojem „plány a programy“ se týká všech aktů, kterými se stanovením pravidel a kontrolních postupů, které se použijí v dotčeném odvětví, vymezuje podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění jednoho nebo více záměrů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí (rozsudek ze ne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, bod 49, jakož i citovaná judikatura).
54 Jak uvedla generální advokátka v bodě 23 svého stanoviska, tento výklad dvojice pojmů „plány a programy“ má zajistit posouzení vlivů na životní prostředí u předpisů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.
55 Jak uvedla generální advokátka v bodech 25 a 26 svého stanoviska, pojem „podstatný soubor kritérií a podmínek“ tudíž musí být chápán kvalitativně, a nikoli kvantitativně. Je totiž třeba zamezit možným strategiím obcházení povinností stanovených ve směrnici SEA, jež mohou mít podobu roztříštěných opatření, čímž by se snižoval užitečný účinek této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, bod 48, jakož i citovaná judikatura).
56 Ze znění napadeného aktu vyplývá, že toto nařízení obsahuje zejména ustanovení týkající se územního plánování pro zóny v okolí staveb a pro jiné volné stavební plochy, pro zóny tvořené cestami, zóny tvořené dvory a zahradami, oplocení, připojení staveb k sítím a kanalizacím, sběru srážkové vody a různých stavebních charakteristik, zejména možností jejich úprav a dlouhé životnosti, některých jejich vnějších aspektů anebo přístupu vozidel k nim.
57 Jak uvedla generální advokátka v bodě 30 svého stanoviska, kritéria a podmínky stanovené takovým aktem mohou mít vzhledem ke způsobu, jakým jsou definovány, významný vliv na životní prostředí v městských oblastech
58 Jak zdůraznila Komise, taková kritéria a podmínky totiž mohou mít vliv na osvětlení, vítr, krajinu v městských oblastech, kvalitu ovzduší, biodiverzitu, hospodaření s vodou, trvanlivost staveb, a obecněji na emise v dotčené zóně. Konkrétněji, jak to uvádí preambule napadeného aktu, typ a uspořádání vysokých budov mohou vyvolat nežádoucí účinky stínu a větru.
59 Vzhledem k těmto skutečnostem, jejichž existenci a dosah vzhledem k dotčenému aktu však musí posoudit předkládající soud, je třeba mít za to, že takový akt, jako je akt, jenž je předmětem věci v původním řízení, spadá pod pojem „plány a programy“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice SEA a musí být podroben posouzení vlivů na životní prostředí.
60 Takový závěr nemůže být zpochybněn námitkou vznesenou belgickou vládou týkající se obecné dimenze právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení. Kromě toho, že ze samotného znění čl. 2 písm. a) první odrážky směrnice SEA vyplývá, že se pojem „plány a programy“ může vztahovat na normativní akty přijaté v podobě právního nebo správního předpisu, tato směrnice neobsahuje právě zvláštní ustanovení pro politiky nebo obecné předpisy, které by vyžadovaly vymezení vůči plánům a programům ve smyslu uvedené směrnice. Kromě toho okolnost, že takové pásmové nařízení, jako je nařízení, které je předmětem věci v původním řízení, obsahuje obecná pravidla, vykazuje určitý stupeň abstrakce a sleduje cíl přestavby čtvrti, je projevem jeho programové či plánovací dimenze a není překážkou jeho zahrnutí pod pojem „plány a programy“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, body 52 a 53).
K případným souběhům posouzení vlivů na životní prostředí
61 Předkládající soud uvádí, že pozdější žádosti o územní povolení, v souvislosti s nimiž jsou pravidla týkající se obsahu spisů stanovena pásmovým nařízením dotčeným ve věci v původním řízení, podléhají požadavku posouzení vlivů na životní prostředí.
62 Je třeba připomenout, že základní cíl směrnice SEA spočívá v tom, aby „plány a programy“, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, při jejich přípravě a před jejich přijetím podléhaly posouzení vlivů na životní prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne, C‑41/11, EU:C:2012:103, bod 40, jakož i citovaná judikatura).
63 V tomto ohledu z čl. 6 odst. 2 této směrnice vyplývá, že posuzování vlivů na životní prostředí má být provedeno co nejdříve, aby závěry vyplývající z tohoto posuzování mohly ještě ovlivnit případná rozhodnutí. Právě v tomto stadiu lze analyzovat různé alternativy a činit strategické volby.
64 Kromě toho, ačkoli čl. 5 odst. 3 směrnice SEA stanoví možnost použít příslušné informace, které byly získány na jiných úrovních rozhodování nebo prostřednictvím jiných právních nástrojů Unie, čl. 11 odst. 1 této směrnice upřesňuje, že posuzováním vlivů na životní prostředí prováděným podle této směrnice nejsou dotčeny požadavky směrnice EIA.
65 Navíc posouzení vlivů na životní prostředí provedené podle směrnice EIA nemůže zbavovat povinnosti provést posouzení vlivů na životní prostředí, které vyžaduje směrnice SEA s cílem zohlednit aspekty životního prostředí, které jsou v ní zvlášť upraveny.
66 Okolnost uvedená předkládajícím soudem, že pozdější žádosti o územní povolení budou podléhat postupu posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu směrnice EIA, tak nemůže zpochybnit potřebu provést posouzení vlivů na životní prostředí u plánu nebo programu, který spadá do oblasti působnosti čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA a který stanoví rámec, ve kterém budou tyto urbanistické záměry později povolovány, ledaže posouzení vlivů tohoto plánu nebo tohoto programu již bylo provedeno ve smyslu bodu 42 rozsudku ze dne 22. března 2012, Inter-Environnement Bruxelles a další (C‑567/10, EU:C:2012:159).
67 Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA musí být vykládány v tom smyslu, že takové nařízení o oblastním územním plánování, jako je nařízení o územním plánování, jež je předmětem věci v původním řízení a které stanoví určité požadavky pro realizaci stavebních projektů, spadá pod pojem „plány a programy“, které mohou mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu této směrnice, a tudíž musí být podrobeno posouzení vlivů na životní prostředí.
K nákladům řízení
68 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí musí být vykládány v tom smyslu, že takové nařízení o oblastním územním plánování, jako je nařízení o územním plánování, jež je předmětem věci v původním řízení a které stanoví určité požadavky pro realizaci stavebních projektů, spadá pod pojem „plány a programy“, které mohou mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu této směrnice, a tudíž musí být podrobeno posouzení vlivů na životní prostředí.
Podpisy.