Language of document : ECLI:EU:C:2018:276

Věc C‑353/16

MP

proti

Secretary of State for the Home Department

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom)

„Řízení o předběžné otázce – Azylová politika – Listina základních práv Evropské unie – Článek 4 – Směrnice 2004/83/ES – Článek 2 písm. e) – Podmínky pro přiznání nároku na podpůrnou ochranu – Článek 15 písm. b) – Hrozba vážné újmy na psychickém zdraví žadatele v případě navrácení do země původu – Osoba podrobená mučení v zemi původu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. dubna 2018

Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Podmínky pro získání nároku na podpůrnou ochranu – Článek 2 písm. e) a čl. 15 písm. b) – Mučení a nelidské či ponižující zacházení – Pojem – Hrozba vážné újmy na fyzickém nebo psychickém zdraví státního příslušníka třetí země v případě navrácení do země původu, z důvodu traumatu způsobeného mučením, jehož byl obětí v minulosti – Zahrnutí – Podmínka – Úmyslné odepírání péče v zemi původu – Ověření vnitrostátním soudem

[Listina základních práv Evropské unie, článek 4; směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. e) a čl. 15 písm. b)]

Článek 2 písm. e) a čl. 15 písm. b) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, s ohledem na článek 4 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nárok na přiznání statusu podpůrné ochrany má státní příslušník třetí země, který byl v minulosti mučen orgány země původu a který již není vystaven hrozbě mučení v případě návratu do této země, avšak jeho fyzický a psychický zdravotní stav by se v takovém případě mohl vážně zhoršit, s rizikem, že by tento státní příslušník spáchal sebevraždu, z důvodu traumatu způsobeného mučením, jehož byl obětí, pokud existuje reálná hrozba, že uvedenému státnímu příslušníku bude v zemi původu úmyslně odepírána péče odpovídající léčbě fyzických či duševních následků zmíněného mučení, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

Projednávaná věc se tedy netýká ochrany před vyhoštěním, jež podle článku 3 EÚLP vyplývá ze zákazu vystavovat osoby nelidskému či ponižujícímu zacházení, nýbrž se týká odlišné otázky, a sice zda je hostitelský členský stát povinen přiznat status podpůrné ochrany podle směrnice 2004/83 státnímu příslušníku třetí země, který byl orgány země původu mučen a vážné psychické následky tohoto mučení by se v případě návratu do uvedené země mohly značně zhoršit, se závažným rizikem, že by dotyčný spáchal sebevraždu.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 2 písm. e) této směrnice má státní příslušník třetí země nárok na podpůrnou ochranu pouze tehdy, když existují závažné důvody se domnívat, že pokud by se vrátil do země svého původu, byl by vystaven reálné hrozbě, že utrpí některou ze tří druhů vážné újmy definovaných v článku 15 uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2014, M’Bodj, C‑542/13, EU:C:2014:2452, bod 30 a citovaná judikatura). Mezi vážnými újmami definovanými v článku 15 směrnice 2004/83 je v písmenu b) tohoto článku uvedeno mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu.

V této souvislosti je zaprvé třeba podotknout, že okolnost, že dotyčná osoba byla v minulosti obětí mučení ze strany orgánů země původu, není sama o sobě důvodem, aby byl této osobě přiznán nárok na podpůrnou ochranu v okamžiku, kdy již neexistuje reálná hrozba, že v případě navrácení do této země znovu dojde k mučení.

Zadruhé je však třeba podotknout, že se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká, podle údajů obsažených ve spise předloženém Soudnímu dvoru, státního příslušníka třetí země, který byl nejen obětí dřívějšího mučení ze strany orgánů země původu, ale navíc – byť mu již nehrozí, že by v případě návratu do této země byl znovu podroben takovémuto zacházení – stále nese vážné psychické následky dřívějšího mučení, které by se podle řádně doložených lékařských nálezů značně zhoršily, s vážným rizikem sebevraždy tohoto státního příslušníka, v případě jeho navrácení do země původu. Takové značné zhoršení však nemůže být jako takové považováno za nelidské nebo ponižující zacházení vůči zmíněnému státnímu příslušníkovi v zemi původu ve smyslu čl. 15 písm. b) uvedené směrnice.

V tomto ohledu je třeba posoudit – jak k tomu vyzývá předkládací rozhodnutí – dopad, který může mít nedostatek léčebných zařízení v zemi původu dotyčné osoby, jež by poskytovala odpovídající léčbu fyzických nebo duševních následků mučení ze strany orgánů této země. V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr již judikoval, že příčinou vážné újmy ve smyslu čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83 nemůže být pouhá všeobecná nedostatečnost zdravotnického systému země původu. Riziko zhoršení zdravotního stavu státního příslušníka třetí země trpícího vážným onemocněním, které vyplývá z neexistence odpovídající léčby v zemi jeho původu, aniž jde zároveň o úmyslné odepírání péče tomuto státnímu příslušníkovi, nemůže postačovat k tomu, aby byl tomuto státnímu příslušníkovi přiznán nárok na podpůrnou ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2014, M’Bodj, C‑542/13, EU:C:2014:2452, body 35 a 36).

(viz body 28–30, 35, 45, 49–51, 58 a výrok)