Language of document : ECLI:EU:T:2018:219

Spojené věci T133/16 až T136/16

Caisse régionale de crédit agricole mutuel Alpes Provence a další

proti

Evropské centrální bance

„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Článek 4 odst. 1 písm. e) a čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 – Osoba, která skutečně řídí činnosti úvěrové instituce – Článek 13 odst. 1 směrnice 2013/36/EU a druhý odstavec článku L. 511–13 francouzského měnového a finančního zákoníku – Zásada zákazu kumulovat funkce předsedy vedoucího orgánu úvěrové instituce jako kontrolního orgánu a funkce generálního ředitele téže instituce – Článek 88 odst. 1 písm. e) směrnice 2013/36 a článek L. 511–58 francouzského měnového a finančního zákoníku“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 24. dubna 2018

1.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Kumulování funkce předsedy vedoucího orgánu úvěrové instituce a funkce generálního ředitele téže instituce – Odmítnutí povolení ze strany Evropské centrální banky – Soudní přezkum – Působnost

(Nařízení Rady č. 1024/2013, čl. 4 odst. 3; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 13 odst. § 1)

2.      Unijní právo – Výklad – Metody – Doslovný, systematický, historický a teleologický výklad

3.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Nezbytnost existence alespoň dvou osob skutečně řídících činnosti úvěrové instituce – Pojem

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 13 odst. 1)

4.      Vnitrostátní právo – Výklad – Zohlednění výkladu provedeného soudy dotčeného členského státu – Zohlednění rozsudku vnitrostátního soudu vydaného po přijetí rozhodnutí napadeného před unijním soudem – Přípustnost

1.      Pokud jde o rozhodnutí týkající se určení předsedy správní rady úvěrové instituce jako osoby, která skutečně řídí dotčenou instituci, Evropská centrální banka je na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013, který Evropské centrální bance svěřuje zvláštní úkoly týkající se politik v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, povinna uplatnit nejen čl. 13 odst. 1 směrnice 2013/36 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, ale rovněž ustanovení vnitrostátního práva, které jej provádí.

Na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013 totiž pro účely plnění úkolů jí svěřených uvedeným nařízením a s cílem zajistit vysoké standardy dohledu uplatňuje Evropská centrální banka všechny příslušné právní předpisy Unie, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, také vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice. V důsledku toho čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1024/2013 nezbytně implikuje, že unijní soud posuzuje legalitu rozhodnutí zamítajících, aby předseda správní rady byl rovněž jmenován jako osoba, která skutečně řídí úvěrovou instituci, s ohledem jak na čl. 13 odst. 1 směrnice 2013/36, tak na relevantní ustanovení dotčeného vnitrostátního práva.

(viz body 47–49)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 54, 55)

3.      Z doslovného, historického, teleologického a kontextuálního výkladu čl. 13 odst. 1 směrnice 2013/36 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky plyne, že výraz „dvě osoby, které skutečně řídí činnosti instituce“ se týká členů vedoucího orgánu, kteří patří rovněž do vrcholného vedení úvěrové instituce.

Z toho totiž nutně plyne, že v systému směrnice 2013/36 účel týkající se řádné správy úvěrových institucí – s nímž se žalobkyně snaží spojit vlastní výklad čl. 13 odst. 1 uvedené směrnice – znamená nalezení účinné kontroly vrcholného vedení neexekutivními členy vedoucího orgánu, což implikuje rovnováhu pravomocí v rámci vedoucího orgánu. Je přitom třeba konstatovat, že účinnost takové kontroly může být ohrožena v případě, že by předseda vedoucího orgánu v dohlížecí funkci, formálně zastávající funkci generálního ředitele, byl zároveň pověřen skutečným řízením činnosti úvěrové instituce.

(viz body 79, 83)

4.      Působnost vnitrostátních právních a správních předpisů se musí posuzovat s přihlédnutím k jejich výkladu vnitrostátními soudy. V tomto ohledu okolnost, že rozsudek vnitrostátního soudu byl vydán až po přijetí rozhodnutí napadeného před unijním soudem, nebrání tomu, aby byl zohledněn pro účely výkladu dotčeného ustanovení vnitrostátního práva, pokud měl žalobce před Tribunálem příležitost předložit svá vyjádření.

(viz body 84, 87)