Language of document : ECLI:EU:C:2018:793

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

EVGENIJE TANČEVA

přednesené dne 3. října 2018(1)

Věc C236/17 P

Canadian Solar Emea GmbH

Canadian Solar Manufacturing (Changshu), Inc.

Canadian Solar Manufacturing (Luoyang), Inc.

CSI Cells Co. Ltd

CSI Solar Power (China), Inc.

proti

Radě Evropské unie

„Kasační opravný prostředek – Dumping – Dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky – Konečné clo – Nařízení (EU) č. 1168/2012 – Okamžité použití – Příčinná souvislost – Jiné známé činitele – Úroveň antidumpingového cla“






Obsah



1.        Tímto kasačním opravným prostředkem společnosti Canadian Solar Emea GmbH („CSE“’), Canadian Solar Manufacturing (Changshu), Inc. [„CSM (Changshu)“], Canadian Solar Manufacturing (Luoyang), Inc. [„CSM (Luoyang)“], CSI Cells Co. Ltd („CSI Cells“) and CSI Solar Power (China), Inc. („CSI Solar Power“) (společně dále jen „Canadian Solar“ nebo „navrhovatelka“)(2) žádají Soudní dvůr, aby zrušil rozsudek Tribunálu(3), kterým posledně uvedený zamítl žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 (dále jen „sporné nařízení“)(4).

2.        Tento kasační opravný prostředek nastoluje zejména procesní otázku, a to konkrétně okamžité použití nařízení (EU) č. 1168/2012(5), kterým se mění čl. 2 odst. 7 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (dále jen „základní nařízení“)(6), v tom smyslu, že v případě, že se antidumpingové šetření týká dovozu ze země bez tržního hospodářství a výrobce, na něhož se šetření vztahuje, předloží žádost o zacházení jako v tržním hospodářství (dále jen „žádost MET“), potom se lhůta, ve které musí být na základě této žádosti provedeno určení (dále jen „určení MET“), prodlužuje ze tří měsíců na osm měsíců po zahájení šetření. Tento kasační opravný prostředek rovněž nastoluje věcnou otázku, a sice, zda v případě, kdy i jiné činitele než dumpingové dovozy přispěly k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, musí být výše antidumpingového cla stanovena na úrovni, kde pouze odstraňuje újmu přičítanou dumpingovému dovozu.

I.      Právní rámec

A.      Základní nařízení

3.        Článek 2 odst. 7 základního nařízení, nadepsaný „Zjištění dumpingu“, stanoví:

„a)      […]

b)      V rámci antidumpingového šetření dovozu z Čínské lidové republiky, Vietnamu a Kazachstánu, jakož i jakékoli jiné země bez tržního hospodářství, která je členem WTO ke dni zahájení šetření, se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v písmenu c) prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství. V opačném případě se použije písmeno a).

c)      Žádost podle písmene b) musí být podána písemně a musí být doložena dostačujícími důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, totiž že jsou splněna tato kritéria:

–        společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

–        společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané ve všech oblastech,

–        výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

–        společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

–        měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Rozhodnutí o tom, zda výrobce splňuje výše uvedená kritéria, se přijme do tří měsíců od zahájení šetření po zvláštní konzultaci poradního výboru a poté, co výrobní odvětví Společenství dostanou možnost zaujmout stanovisko. Toto rozhodnutí platí pro celé řízení.“

4.        Článek 3 základního nařízení, nadepsaný „Zjišťování újmy“, stanoví:

„[…]

6.      Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingový dovoz působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem, cena nebo objem i cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako podstatné.

7.      Zkoumají se rovněž jiné známé činitele než dumpingový dovoz, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu podle odstavce 6. Mezi činitele, které je v této souvislosti možno vzít v úvahu, patří objem a ceny dovozu, který nebyl prodáván za dumpingové ceny, snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby, restriktivní obchodní praktiky výrobců ve třetích zemích a ve Společenství a hospodářská soutěž mezi nimi, rozvoj technologie a vývozní výkonnost a produktivita výrobního odvětví Společenství.

[…]“

5.        Článek 9 odst. 4 základního nařízení, nadepsaný „Zastavení řízení bez přijetí opatření; uložení konečného cla“, stanoví:

„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být Radě předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než toto clo pozbude platnosti. Výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.“

B.      Nařízení č. 1168/2012

6.        Článek 1 nařízení č. 1168/2012 stanoví:

„Nařízení (ES) č. 1225/2009 se mění takto:

1)      V článku 2 se odstavec 7 mění takto:

a)      V písmenu c) předposlední větě se slova ‚se přijme do tří měsíců od zahájení šetření‘ nahrazují slovy ‚se obvykle přijme do sedmi měsíců, avšak v každém případě nejpozději osm měsíců od zahájení šetření‘;

b)      doplňuje se nové písmeno, které zní:

‚d)      Pokud Komise omezí své šetření v souladu s článkem 17, bude rozhodnutí podle písmen b) a c) tohoto odstavce omezeno na strany zahrnuté do šetření a na výrobce, kterému je uděleno individuální zacházení v souladu s čl. 17 odst. 3.‘

[…]“

7.        Článek 2 nařízení č. 1168/2012 stanoví:

„Toto nařízení se použije na všechna nová a probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012.“

II.    Skutečnosti předcházející sporu

8.        Společnosti CSM (Changshu), CSM (Luoyang), CSI Cells a CSI Solar Power jsou vyvážejícími výrobci dotčeného výrobku. Společnost CSE dováží dotčený produkt do Evropské unie od výše uvedených a jiných dodavatelů.

9.        Dne 6. září 2012 Komise zahájila antidumpingové řízení týkající se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů pocházejících z Číny(7).

10.      S ohledem na potenciálně velký počet vyvážejících výrobců v dotčené zemi zahrnutých do řízení bylo v bodě 5.1 písm. a) oznámení o zahájení řízení uvedeno, že bude použita technika výběru vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Dne 21. září 2012 společnost Canadian Solar poskytla Komisi údaje, aby Komise mohla provést výběr vzorku vyvážejících výrobců. Vzorek vyvážejících výrobců vybraný Komisí sestával ze sedmi skupin společností(8). Společnost Canadian Solar nebyla do tohoto vzorku vybrána.

11.      Dne 13. listopadu 2012 společnost Canadian Solar podala žádost MET podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení.

12.      Dne 12. prosince 2012 bylo přijato nařízení č. 1168/2012(9).

13.      Dne 3. ledna 2013 Komise informovala společnost Canadian Solar, že její žádost MET nebude posuzována.

14.      Dne 4. června 2013 přijala Komise nařízení č. 513/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz dotčených výrobků z Číny(10).

15.      Dne 2. prosince 2013 přijala Rada sporné nařízení, kterým bylo uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčených výrobků z Číny. V článku 1 tohoto nařízení Rada uložila antidumpingové clo ve výši 41,3 % na dovoz, který byl účtován spolupracujícími společnostmi uvedenými v seznamu v Příloze I tohoto nařízení. Společnosti CSM (Changshu), CSM (Luoyang), CSI Cells a CSI Solar Power byly uvedeny na tomto seznamu. Na základě článku 3 sporného nařízení byl od cla uloženého podle článku 1 osvobozen dovoz, na nějž jsou vystaveny faktury společnostmi, které jsou uvedeny v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU(11).

16.      Komise přijala rozhodnutí 2013/707 dne 4. prosince 2013. V tomto rozhodnutí Komise přijala pozměněný závazek nabídnutý čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků a skupinou vyvážejících výrobců uvedených na seznamu nacházejícím se v příloze k tomuto rozhodnutí. Společnosti CSM (Changshu), CSM (Luoyang), CSI Cells a CSI Solar Power byly uvedeny na tomto seznamu.

17.      Dne 4. června 2015 přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2015/866, kterým bylo odvoláno přijetí závazku, pokud jde o společnosti CSM (Changshu), CSM (Luoyang), CSI Cells a CSI Solar Power(12).

III. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

18.      Dne 28. února 2014 podala společnost Canadian Solar žalobu na neplatnost sporného nařízení.

19.      Tribunál napadeným rozsudkem zamítl šest žalobních důvodů a zamítl i žalobu.

20.      Konkrétně(13) Tribunál zamítl pátý žalobní důvod, kterým bylo namítáno porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, podle kterého musí být určení MET přijato ve lhůtě tří měsíců od zahájení šetření. Nařízení č. 1168/2012, kterým se mění čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení tak, že tříměsíční lhůta se prodlužuje na osm měsíců, se totiž vztahuje na všechna již probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012. Vztahovalo se tak i na rozhodnutí Komise ze dne 3. ledna 2013, kterým byla žádost Canadian Solar o MET zamítnuta. Nedodržení původní tříměsíční lhůty Komisí nevedlo ke konečné situaci, která by bránila použití nařízení č. 1168/2012. Dle názoru Tribunálu nevedlo nedodržení této lhůty ani k automatické neplatnosti sporného nařízení.

21.      Tribunál rovněž zamítl šestý žalobní důvod, podle kterého v důsledku toho, že orgány neprovedly oddělené posouzení újmy způsobené dumpingovým dovozem a újmy způsobené jinými známými činiteli, porušily článek 3 základního nařízení, a tím, že při stanovování antidumpingového cla v takové výši, aby se odstranila rovněž újma způsobená těmito jinými činiteli, porušily čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení. Tribunál připomněl, že podle čl. 3 odst. 6 a odst. 7 základního nařízení jsou Rada a Komise (dále jen „orgány“) povinny jednak zkoumat, zda újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, se odvíjí od dumpingových dovozů (analýza přičtení újmy), a jednak ověřit, zda jiné známé činitele než dumpingový dovoz nepřerušily příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovými dovozy (analýza nepřičtení újmy). Z toho vyplývá, že v rámci stanovení výše antidumpingového cla musí orgány zohlednit jejich zjištění v analýzách přičtení a nepřičtení újmy. Jinak by hrozilo, že by clo odstranilo škodlivé účinky jiných činitelů, než jsou dumpingové dovozy. V projednávané věci orgány řádně posoudily účinky jiných známých činitelů, které přispěly k újmě utrpěné výrobním odvětvím Unie. Správně zjistily, že tyto účinky byly bezvýznamné, a proto nepřerušily příčinnou souvislost mezi újmou utrpěnou výrobním odvětvím Unie a dumpingovým dovozem. Proto byla výše antidumpingového cla stanovena správně.

IV.    Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

22.      Tímto kasačním opravným prostředkem společnost Canadian Solar žádá Soudní dvůr, aby zrušil napadený rozsudek a buď zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se týká navrhovatelky, nebo aby vrátil věc Tribunálu. Canadian Solar dále žádá, aby Soudní dvůr rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení, které vznikly navrhovatelce, a to jak v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku, nebo bude-li věc vrácena Tribunálu, aby rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí Tribunálu. Na závěr Canadian Solar žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, že všichni další účastníci řízení o kasačním opravném prostředku ponesou vlastní náklady řízení.

23.      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Canadian Solar náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

24.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil Canadian Solar náhradu nákladů řízení.

25.      Komise podala vedlejší kasační opravný prostředek. Navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a prohlásil žalobu v prvním stupni za nepřípustnou, nebo podpůrně aby prohlásil, že je bezpředmětná, anebo podpůrněji prohlásil, že je neopodstatněná, a v napadeném rozsudku změnil výklad příčinné souvislosti u šestého důvodu. Komise rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Canadian Solar náhradu nákladů řízení.

26.      Společnost Canadian Solar navrhuje, aby Soudní dvůr vedlejší kasační opravný prostředek zamítl. Rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení společnosti Canadian Solar, jak v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku, a rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení.

27.      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a prohlásil žalobu v prvním stupni za nepřípustnou, nebo podpůrně aby prohlásil, že je bezpředmětná, anebo podpůrněji prohlásil, že je neopodstatněná, a v napadeném rozsudku změnil výklad příčinné souvislosti u šestého důvodu. Rada rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr uložil společnosti Canadian Solar náhradu nákladů řízení.

28.      Na jednání, které se konalo dne 20. června 2018, společnost Canadian Solar, Rada a Komise přednesly svá ústní vyjádření.

V.      Posouzení důvodů kasačního opravného prostředku

29.      Společnost Canadian Solar uvádí čtyři důvody kasačního opravného prostředku. V souladu se žádostí Soudního dvora omezím svoje stanovisko na posouzení třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

30.      V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se na předmětné šetření uplatní nařízení č. 1168/2012, a že skutečnost, že orgány nerozhodly o určení MET, nemohla vést k tomu, že je sporné nařízení stiženo pochybením. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že umožnil orgánům stanovit antidumpingové clo ve výši kompenzující nejen újmu způsobenou dumpingovým dovozem, ale rovněž újmu způsobenou jinými známými činiteli a nesprávně obrátil důkazní břemeno, pokud jde o účinky těchto jiných činitelů.

A.      Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

1.      Argumentace účastnic řízení

31.      V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar napadá závěry Tribunálu uvedené v bodech 152 až 154, 157 a 159 až 170 napadeného rozsudku.

32.      Tento důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části.

33.      V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se uplatní nařízení č. 1168/2012. V tomto ohledu společnost Canadian Solar zaprvé tvrdí, že nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost dne 15. prosince 2012, tedy po uplynutí tříměsíční lhůty dne 12. prosince 2012, v níž musí být rozhodnuto o určení MET podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění. Zadruhé hmotněprávní pravidla se v zásadě nevztahují na situace, které nastaly před jejich vstupem v platnost. Uplynutí výše uvedené tříměsíční lhůty vytvořilo konečnou situaci, a proto se nařízení č. 1168/2012, jakožto hmotněprávní pravidlo, neuplatní. Zatřetí uplatnění nařízení č. 1168/2012 na probíhající šetření pouze tehdy, když před 15. prosincem 2012 tříměsíční lhůta ještě neuplynula, není výkladem, který by byl contra legem. Pokud by byl považován za contra legem, potom společnost Canadian Solar tvrdí, že článek 2 nařízení č. 1168/2012 je neplatný v tom v rozsahu, v jakém se týká navrhovatelky, nebo že se nemůže platně vztahovat na situaci navrhovatelky, jelikož je to v rozporu se zásadami právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti.

34.      Ve druhé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že napadené nařízení není stiženo pochybením v důsledku nerozhodnutí o určení MET. Vzhledem k tomu, že se nařízení č. 1168/2012 neuplatnilo, měla Komise povinnost rozhodnout o žádosti MET. Nevydání rozhodnutí vedlo k tomu, že sporné nařízení je stiženo pochybením, přičemž toto nevydání rozhodnutí nemůže společnost Canadian Solar napadat.

35.      Rada tvrdí, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná a v každém případě neopodstatněná. Zaprvé tvrzení navrhovatelky, že nařízení č. 1168/2012 se neuplatní, protože tříměsíční lhůta stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění uplynula před vstupem nařízení č. 1168/2012 v platnost, je nepřípustné, neboť pouze opakuje argument již vznesený v řízení u Tribunálu. Tento argument je každopádně neopodstatněný, jelikož článek 2 nařízení č. 1168/2012 výslovně stanoví, že se toto nařízení použije na všechna probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012, přičemž dotčené antidumpingové šetření dne 15. prosince 2012 ještě stále probíhalo. Zadruhé argument navrhovatelky, že uplynutím výše zmíněné tříměsíční lhůty došlo k vytvoření konečné situace, je neopodstatněný. Z judikatury totiž vyplývá, že jestliže by Komise rozhodla o určení MET v této lhůtě, bylo by možné ho později změnit v průběhu šetření. Zatřetí argument navrhovatelky, že článek 2 nařízení č. 1168/2012 je neplatný, je nepřípustný z toho důvodu, že navrhovatelka nevznesla před Tribunálem námitku protiprávnosti článku 2 tohoto nařízení podle článku 277 SFEU.

36.      Pokud jde o druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, Rada tvrdí, že je neopodstatněná. Rozhodnutí o určení MET je možné změnit po jeho vydání. Toto řízení je navíc jasným důkazem, že nevydání rozhodnutí o určení MET je možné napadnout.

37.      Komise má za to, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná a v každém případě neopodstatněná. Zaprvé tvrzení navrhovatelky, že nařízení č. 1168/2012 se neuplatní, protože tříměsíční lhůta stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění uplynula před vstupem nařízení č. 1168/2012 v platnost, je nepřípustné, neboť se navrhovatelka pouze snaží o nové projednání otázky již vznesené před Tribunálem. Tento argument je každopádně neopodstatněný, jelikož článek 2 nařízení č. 1168/2012 stanoví, že se toto nařízení použije na všechna probíhající šetření bez ohledu na to, zda již uplynula či neuplynula tato tříměsíční lhůta před vstupem nařízení v platnost. Zadruhé argument navrhovatelky, že její situace se stala konečnou po uplynutí tříměsíční lhůty, je nepřípustný, jelikož pouze opakuje žalobní důvod předložený Tribunálu. Tento argument je v každém případě neopodstatněný, neboť uplynutím této tříměsíční lhůty žádná práva nevznikla. Zatřetí argument navrhovatelky, že článek 2 nařízení č. 1168/2012 je neplatný, je nepřípustný, neboť jde o nový právní důvod, protože společnost Canadian Solar u Tribunálu nevznesla námitku protiprávnosti článku 2 nařízení č. 1168/2012 podle článku 277 SFEU. V každém případě je tento argument neopodstatněný. Nařízení č. 1168/2012 bylo okamžitě použitelné, neboť uplynutím této tříměsíční lhůty nedošlo k vytvoření konečné situace.

38.      Komise má za to, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná. Zaprvé nerozhodnutí o určení MET ze strany Komise nevedlo ke stižení sporného nařízení pochybením, neboť nařízení č. 1168/2012 se vztahovalo na situaci navrhovatelky, a proto Komise nebyla povinna rozhodnout o určení MET. Zadruhé vzhledem k tomu, že zahájila toto řízení, společnost Canadian Solar měla možnost napadnout nepřijetí rozhodnutí o určení MET ze strany Komise.

39.      Společnost Canadian Solar namítá, že důvod uplatňující neplatnost článku 2 nařízení č. 1168/2012 je přípustný. Tento důvod byl totiž vznesen před Tribunálem, který ho zkoumal v bodech 154 až 170 napadeného rozsudku. Podle ustálené judikatury není důležité, že tento důvod nebyl formálně vznesen jako námitka protiprávnosti.

2.      Posouzení

40.      V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se nařízení č. 1168/2012 uplatní. V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporné nařízení není stiženo pochybením v důsledku toho, že orgány nerozhodly o určení MET.

a)      Přípustnost

41.      Rada tvrdí, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustná. Komise tvrdí, že první část je nepřípustná v celém rozsahu(14).

42.      Zaprvé Rada i Komise zpochybňují přípustnost tvrzení navrhovatelky, že nařízení č. 1168/2012 se neuplatní, protože tříměsíční lhůta stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění uplynula před tím, než nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost. Je tomu tak proto, že podle Rady a Komise tento argument pouze opakuje argument již vznesený před Tribunálem.

43.      Mám za to, že tato námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta. Tímto argumentem společnost Canadian Solar zpochybňuje to, jak Tribunál uplatnil přechodné pravidlo stanovené v článku 2 nařízení č. 1168/2012. Za tímto účelem společnost Canadian Solar uvedla, že má konkrétně za to, že je bod 152 napadeného rozsudku stižen nesprávným právním posouzením. V bodě 152 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že nařízení č. 1168/2012 se použije, jelikož „nestanoví žádnou výjimku, pokud jde o probíhající šetření, u nichž lhůta pro rozhodnutí o určení MET podle druhého pododstavce čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení […] již uplynula“. Proto společnost Canadian Solar neusiluje o dosažení pouhého nového přezkumu žaloby podané Tribunálu(15).

44.      Zadruhé Komise tvrdí, že argument navrhovatelky, že její situace se stala konečnou po uplynutí výše uvedené tříměsíční lhůty, je nepřípustný, neboť pouze opakuje argument vznesený v řízení před Tribunálem.

45.      Mám za to, že také tato námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta. Tímto argumentem společnost Canadian Solar napadá skutečnost, že Tribunál se v bodě 157 napadeného rozsudku dovolával judikatury týkající se okamžitého použití nových pravidel. Podle této judikatury platí, že hmotněprávní pravidla, na rozdíl od procesních pravidel, se nevztahují na situace existující před jejich vstupem v platnost. Společnost Canadian Solar tvrdí, že povinnost Komise rozhodnout o určení MET je hmotněprávním pravidlem. Z tohoto důvodu navrhovatelka napadá konstatování Tribunálu v bodech 159 až 162 napadeného rozsudku, že uplynutím výše uvedené tříměsíční lhůty u ní nedošlo k vytvoření konečné situace. Z tohoto důvodu společnost Canadian Solar neusiluje o dosažení pouhého nového přezkumu žaloby podané Tribunálu,

46.      Zatřetí Rada a Komise zpochybňují přípustnost argumentu navrhovatelky, že článek 2 nařízení č. 1168/2012 je neplatný v rozsahu, v němž se vztahuje na společnost Canadian Solar. Navrhovatelka nevznesla před Tribunálem námitku protiprávnosti článku 2 nařízení č. 1168/2012. Z tohoto důvodu je namítáno, že tento argument je nový, a proto jako takový nepřípustný.

47.      Mám za to, že tato námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta.

48.      Je pravda, že společnost Canadian Solar před Tribunálem výslovně neodkázala na článek 277 SFEU(16).

49.      Ve své žalobě před Tribunálem však společnost Canadian Solar uvedla, že „takový výklad, podle kterého se [nařízení č. 1168/2012] vztahuje na probíhající šetření, v němž dotčené strany mají nárok na to, aby jejich žádost MET byla posouzena ve lhůtě tří měsíců, by znamenal porušení legitimního očekávání zúčastněných stran při šetření“. V důsledku toho byla námitka protiprávnosti implicitně, avšak jasně uvedena v žalobě před Tribunálem. Z tohoto důvodu musí být námitka nepřípustnosti založená na údajné novosti námitky protiprávnosti zamítnuta(17).

50.      Kromě toho podotýkám, že v bodech 154 a 167 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že „i kdyby byl [pátý žalobní důvod namítající porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení] vykládán v tom smyslu, že žalobci tvrdí, že nařízení č. 1168/2012 je protiprávní“, bylo by třeba jej zamítnout, protože zásada právní jistoty se vztahuje pouze na situace vzniklé před vstupem nového pravidla v platnost, přičemž se to nevztahuje na situaci navrhovatelky. Podle judikatury platí, že navrhovatelka je oprávněna uvést důvody vyplývající z napadeného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho opodstatněnosti z právního hlediska, a to bez ohledu na to, zda navrhovatelka tyto důvody uvedla v řízení před Tribunálem(18).

51.      Mám tedy za to, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná.

b)      K věci samé

1)      Úvod

52.      Úvodem bych chtěl uvést, že výrobci ze země bez tržního hospodářství může být přiznán status podniku působícího v tržním hospodářství (dále jen „MET“) podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. V takovém případě se běžná hodnota vypočítává v souladu s pravidly použitelnými na země s tržním hospodářstvím. Nevypočítává se na základě ceny ve srovnatelné třetí zemi s tržním hospodářstvím, jak je tomu v případě výrobců podléhajících stejným řízením, kterým však nebyl přiznáno MET podle čl. 2 odst. 7 písm. a) uvedeného nařízení(19).

53.      Jak bylo uvedeno výše v bodě 2, nařízení č. 1168/2012 změnilo čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení v tom smyslu, že rozhodnutí o určení MET se „obvykle přijme do sedmi měsíců, avšak v každém případě nejpozději do osmi měsíců od zahájení šetření“. Podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění muselo být rozhodnutí o určení MET přijato do tří měsíců od zahájení šetření.

54.      Kromě toho nařízení č. 1168/2012 omezilo povinnost orgánů rozhodnout o žádostech MET. Jestliže v souladu s článkem 17 základního nařízení se Komise rozhodla omezit svoje šetření na reprezentativní vzorky obchodníků(20), mají orgány povinnost rozhodnout o žádosti MET pouze tehdy, pokud je předložena buď výrobcem zařazeným do vzorku, nebo výrobcem, který obdržel výpočet individuálního dumpingového rozpětí v souladu s čl. 17 odst. 3 uvedeného nařízení. V článku 2 odst. 7 základního nařízení ve svém původním znění žádné omezení povinnosti orgánů rozhodnout o žádostech MET stanoveno nebylo.

55.      Chtěl bych také uvést, že se ukázalo, že tříměsíční lhůta stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění je „neproveditelná, zejména v řízeních, kdy je […] uplatněn výběr vzorku“(21) a v praxi nebyla vždy dodržována ze strany Komise(22). Tato situace přiměla Komisi k tomu, aby v roce 2011 navrhla prodloužit tuto lhůtu na šest měsíců(23). Nicméně lhůta tří měsíců byla prodloužena až v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci Brosmann(24). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že v případě, kdy je použita technika výběru vzorku, orgány jsou povinny posuzovat všechny žádosti MET předložené výrobci netvořícími vzorek ve lhůtě tří měsíců od zahájení šetření(25). Vzhledem k tomu, že tento rozsudek uložil Komisi „nepřiměřenou administrativní zátěž“(26), považovalo se za vhodné rozšířit na osm měsíců lhůtu pro přijetí rozhodnutí o určení MET, a tím zamezit důsledkům vyplývajícím z rozsudku Brosmann (z tohoto důvodu je nařízení č. 1168/2012 považováno za „anti-Brosmann změnu“)(27).

56.      V projednávané věci společnost Canadian Solar předložila žádost MET dne 6. září 2012. Byla informována o tom, že tato žádost nebude posuzována dne 3. ledna 2013, tedy potom, kdy i) tříměsíční lhůta zmíněná výše v bodě 53 tohoto stanoviska uplynula dne 6. prosince 2012, a ii) poté, co nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost dne 15. prosince 2012. Společnost Canadian Solar nebyla zařazena do vzorku. Nebylo jí ani přiznáno uplatnění čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

2)      První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

57.      V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se nařízení č. 1168/2012 uplatní.

58.      Mám za to, že nařízení č. 1168/2012 se vztahuje na šetření, které vedlo k přijetí sporného nařízení.

59.      Zaprvé článek 2 nařízení č. 1168/2012 stanoví, že se toto nařízení použije na „všechna probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012“(28).

60.      Antidumpingové šetření je zahájeno zveřejněním oznámení o zahájení řízení podle čl. 5 odst. 10 základního nařízení. Šetření zahájené podle článku 5 tohoto nařízení končí buď přijetím konečných opatření na základě čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení(29), nebo rozhodnutím ukončit řízení bez přijetí opatření na základě čl. 9 odst. 2 téhož nařízení(30). V důsledku toho by šetření mělo být považováno za „probíhající“ ve smyslu článku 2 nařízení č. 1168/2012 až do přijetí konečných opatření nebo rozhodnutí podle čl. 9 odst. 2 základního nařízení.

61.      V projednávané věci bylo šetření zahájeno dne 6. září 2012 zveřejněním oznámení o zahájení řízení a skončilo přijetím sporného nařízení dne 2. prosince 2013. Z tohoto důvodu stále „probíhalo“, když nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost dne 15. prosince 2012.

62.      Otázka, zda v zemi bez tržního hospodářství určitý výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství a mělo by mu proto být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, je pouze jednou z fází šetření, jehož cílem je ověřit, zda jsou splněny podmínky pro uložení antidumpingového cla, tj. zda existuje dumping a jím způsobená újma a zda je v zájmu Unie zasáhnout. Po přijetí rozhodnutí o určení MET nebo po uplynutí lhůty k jeho přijetí je v šetření dále pokračováno ve vztahu ke všem hospodářským subjektům, na které se vztahuje šetření, včetně výrobce, který podal žádost MET (jelikož je ještě potřebné posoudit běžnou hodnotu, jakož i ostatní podmínky pro uložení antidumpingového cla). Je proto irelevantní, že tříměsíční lhůta, ve které by mělo být přijato rozhodnutí o určení MET podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění, uplynula dne 6. prosince 2012, tedy před tím, než nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost dne 15. prosince 2012. Důležité je, že nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost před tím, než bylo přijato sporné nařízení.

63.      Zadruhé článek 2 nařízení č. 1168/2012 stanoví, že se toto nařízení použije na „všechna probíhající šetření“(31). Nařízení nerozlišuje mezi šetřeními, u nichž tříměsíční lhůta pro přijetí rozhodnutí o určení MET podle původního znění čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení již uplynula, a šetřeními, u nichž k tomu nedošlo.

64.      Zatřetí nelze souhlasit s argumentem navrhovatelky, že nařízení č. 1168/2012 představuje hmotněprávní pravidlo a jako takové se nepoužije na situace, které vznikly před jeho vstupem v platnost, jako je tomu u společnosti Canadian Solar.

65.      Podle ustálené judikatury totiž zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby časová působnost unijního právního aktu byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení. Nicméně nemusí tomu tak být ve výjimečných případech, kdy to cíl, kterého má být dosaženo, vyžaduje, a pokud je řádně dodrženo legitimní očekávání dotyčných osob(32). Proto ačkoliv se nové právní pravidlo nepoužije na právní situace již vzniklé a na ty, které se staly konečnými v době platnosti dřívějšího práva, použije se však na jejich budoucí účinky, jakož i na nové právní situace(33). S výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti právních aktů je tomu jinak pouze tehdy, jestliže je nové pravidlo spojeno se zvláštními ustanoveními, která zvláštním způsobem určují jeho podmínky použití v čase(34).

66.      Je také ustálenou judikaturou, že procesní pravidla jsou obecně považována za použitelná na všechny spory probíhající v okamžiku jejich vstupu v účinnost(35), přičemž aby bylo zajištěno dodržování zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jsou hmotněprávní pravidla obvykle vykládána jako v zásadě použitelná na situace existující před jejich vstupem v účinnost pouze v případě, že z jejich znění, cílů a obecné systematiky zřetelně vyplývá, že jim musí být přiznán takový účinek(36).

67.      Na prvním místě mám za to, že čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1168/2012, kterým se prodlužuje lhůta pro přijetí rozhodnutí o určení MET ze tří měsíců na osm měsíců, je procesním pravidlem. Toto ustanovení totiž nemá žádný vliv na právo výrobců požadovat MET nebo na podmínky, za kterých je MET přiznáno. Z tohoto důvodu mám za to, že se čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1168/2012 vztahuje na právní situace, které nebyly konečné, když toto nařízení vstoupilo v platnost dne 15. prosince 2012.

68.      Je tudíž třeba určit, zda v projednávaném případě situace společnosti Canadian Solar existovala předtím, než nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost (na rozdíl od situace, která dne 15. prosince 2012 byla ještě stále prozatímní).

69.      Příklad situace, která „existovala“, když nové pravidlo vstoupilo v platnost, je možné najít v rozsudku ve věci Varec(37). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že právo uchazeče na ochranu důvěrných informací obsažených v nabídce se „konkretizovalo“ při předložení nabídky do zadávacího řízení. Proto se směrnice 2004/18/ES(38), která vstoupila v platnost po podání nabídky, nepoužila(39).

70.      Příklad situace, která byla ještě stále provizorní, když nové pravidlo vstoupilo v platnost, je možné najít v rozsudku Soudního dvora ve věci Pokrzeptowicz-Meyer(40). Za existující situaci není možné považovat případ, kdy byla pracovní smlouva na dobu určitou sjednána před dnem vstupu nového pravidla v platnost, jestliže pracovní poměr skončí až po tomto dni. „Uzavřením pracovní smlouvy na dobu určitou nejsou vyčerpány její právní účinky v den jejího podpisu, ale naopak i nadále řádně vyvolává účinky po dobu trvání této smlouvy“(41). V důsledku toho se použilo nové pravidlo.

71.      Jiný příklad situace, která byla stále prozatímní, když nové pravidlo vstoupilo v platnost, lze nalézt v rozsudku ve věci Moravia Gas Storage(42). Podle směrnice 2003/55/ES(43) a směrnice 2009/73/ES(44), která zrušila směrnici 2003/55, větším novým plynárenským infrastrukturám mohou být na základě žádosti uděleny výjimky z povinnosti poskytnout sjednaný přístup třetích stran. Výjimka je přiznána příslušným vnitrostátním orgánem a oznámena daným orgánem Komisi, která může po dotyčném členském státu požadovat, aby změnil nebo zrušil rozhodnutí o udělení výjimky. Bylo shledáno, že toto rozhodnutí nevytváří existující situaci, a to z toho důvodu, že Komise může požadovat jeho změnu nebo zrušení. Proto se směrnice 2009/73, která vstoupila v platnost až po přijetí a oznámení rozhodnutí o předmětné výjimce, ale předtím, než Komise nařídila dotčenému členskému státu, aby zrušil uvedené rozhodnutí, uplatnila(45).

72.      Mám za to, že situace společnosti Canadian Solar byla stále prozatímní, když nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost.

73.      Je tomu tak proto, že se „nekonkretizovalo“(46) žádné právo při uplynutí tříměsíční lhůty, ve které mělo být přijato rozhodnutí o určení MET podle čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění.

74.      Podle judikatury totiž nedodržení této tříměsíční lhůty může vést k tomu, že nařízení přijaté na konci řízení je zrušeno pouze tehdy, jestliže existuje možnost, že z důvodu této vady by řízení mohlo vést k jinému výsledku. Toto nařízení nemůže být zrušeno jen z toho důvodu, že Rada a Komise nerozhodly v této lhůtě(47). Z toho vyplývá, že orgány mohou platně přijmout rozhodnutí o určení MET po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení ve svém původním znění (pokud toto prodlení nemělo dopad na výsledek řízení). Z toho rovněž vyplývá, že společnosti Canadian Solar nebylo automaticky přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství po uplynutí této tříměsíční lhůty z důvodu nečinnosti Komise.

75.      Kromě toho, i kdyby Komise přijala rozhodnutí o určení MET ve lhůtě tří měsíců, mohlo být toto rozhodnutí změněno v pozdější fázi řízení po uplynutí této lhůty(48). Z toho vyplývá, že uplynutím tříměsíční lhůty nevzniká konečná situace. Stejně tak ve věci Moravia Gas Storage byla důvodem, proč neexistovala žádná konečná situace ke dni přijetí vnitrostátního rozhodnutí o výjimce, skutečnost, že toto rozhodnutí mohlo stále být Komisí zpochybněno v pozdější fázi řízení(49).

76.      Proto se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 159 až 166 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že společnost Canadian Solar byla v prozatímní situaci, když nařízení č. 1168/2012 vstoupilo v platnost.

77.      Z toho vyplývá, že podle judikatury citované výše v bodě 66 se prodloužení lhůty, ve které má být přijato rozhodnutí o určení MET, stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1168/2012, vztahuje na šetření, jež vedlo k přijetí sporného nařízení.

78.      Na druhém místě čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1168/2012 stanoví, že v případech, kdy je uplatněn výběr vzorku, jsou orgány povinny rozhodnout pouze v případě, že je žádost MET předložena výrobci zařazenými do vzorku, nebo výrobci, kteří obdrželi výpočet individuálního dumpingového rozpětí podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Orgány nejsou povinny posuzovat žádosti MET podané výrobci, kteří nebyli zařazeni do vzorku, mezi které patří i navrhovatelka, pokud neobdrželi výpočet individuálního dumpingového rozpětí podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení(50).

79.      Mám za to, že čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1168/2012 je hmotněprávním pravidlem, neboť zbavuje výrobce nezařazené do vzorku jejich práva na posouzení jejich žádostí MET, pokud neobdrželi výpočet individuálního dumpingového rozpětí podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení. V souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 66 by se jako hmotněprávní pravidlo nemělo vztahovat na situace, které byly stále prozatímní, když vstoupilo v platnost, jako tomu je v případě společnosti Canadian Solar(51). Nicméně se podle téže judikatury i přesto použije, neboť ze znění článku 2 nařízení č. 1168/2012 jasně vyplývá, že „toto nařízení“, tedy všechna jeho ustanovení, se použije na „všechna probíhající šetření ode dne 15. prosince 2012“.

80.      V důsledku toho se čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1168/2012 použil na šetření, které vedlo k přijetí sporného nařízení.

81.      Tribunál správně konstatoval v bodě 166 napadeného rozsudku, že vzhledem k tomu, že dne 15. prosince 2012 byla společnost Canadian Solar v prozatímní situaci, se nařízení č. 1168/2012 použilo.

82.      Začtvrté námitka protiprávnosti vznesená navrhovatelkou proti článku 2 nařízení č. 1168/2012 nemůže obstát. Dle názoru společnosti Canadian Solar je toto ustanovení v rozporu se zásadami právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti. Z ustálené judikatury však vyplývá, že zásada právní jistoty nebrání tomu, aby byl okamžik, od kterého počíná časová působnost aktu Unie, výjimečně stanoven ke dni dřívějšímu než je den jeho zveřejnění, pokud je řádně dodrženo legitimní očekávání dotyčných osob(52). Zásada ochrany legitimního očekávání obecně nebrání tomu, aby se nová pravidla použila na budoucí účinky situací, které vznikly za působnosti dřívějších pravidel(53), a v projednávané věci společnost Canadian Solar nevysvětlila, proč se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 168 napadeného rozsudku konstatoval, že v době zahájení šetření navrhovatelka mohla a měla předvídat přijetí nařízení č. 1168/2012. Z toho vyplývá, že Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 154 napadeného rozsudku konstatoval, že nařízení č. 1168/2012 je v souladu s právem.

83.      Námitka protiprávnosti vznesená navrhovatelkou a první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru zamítnuta.

3)      Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku

84.      V rámci druhé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že skutečnost, že orgány nepřijaly rozhodnutí o určení MET, nemohla vést k tomu, že by sporné nařízení bylo stiženo pochybením.

85.      Mám za to, že druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

86.      Zaprvé, jak vyplývá z bodu 77 výše, orgány neměly povinnost přijmout rozhodnutí ve lhůtě tří měsíců, která je stanovena v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení v jeho původním znění, neboť se uplatnila osmiměsíční lhůta stanovená nařízením č. 1168/2012. V důsledku toho skutečnost, že orgány nepřijaly rozhodnutí v původní lhůtě, nemůže vést k tomu, že by sporné nařízení bylo stiženo pochybením. Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 163 napadeného rozsudku konstatoval, že nedodržení této lhůty ze strany orgánů nemohlo vést k tomu, že by sporné nařízení bylo stiženo pochybením.

87.      Mám navíc za to, že orgány ani nebyly povinny rozhodnout o žádosti společnosti Canadian Solar o MET. Jak je uvedeno výše v bodě 80, důvodem je skutečnost, že se uplatní čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení 1168/2012, kterým se změnil článek 2 odst. 7 základního nařízení tak, že rozhodnutí musí být přijato pouze ve vztahu k žádostem MET podaným výrobci, kteří byli zařazeni do vzorku, nebo výrobci, kteří obdrželi výpočet individuálního dumpingového rozpětí. Poněvadž společnost Canadian Solar nebyla zařazena do vzorku ani neobdržela výpočet individuálního dumpingového rozpětí, orgány nebyly povinny přijmout rozhodnutí ohledně její žádosti MET. Proto Tribunál správně konstatoval v bodě 170 napadeného rozsudku, že společnost Canadian Solar nemá žádné právo na posouzení její žádosti MET. V důsledku toho skutečnost, že orgány takové rozhodnutí nepřijaly, nemohla vést k tomu, že by sporné nařízení bylo stiženo pochybením.

88.      Zadruhé argument navrhovatelky, že nemůže napadat skutečnost, že Komise nepřijala rozhodnutí o určení MET, nelze přijmout. Toto nepřijetí bylo napadeno společností Canadian Solar v rámci žaloby na neplatnost sporného nařízení a bylo řádně zkoumáno Tribunálem v bodech 149 až 170 napadeného rozsudku. Je napadeno i před Soudním dvorem a posouzeno v tomto stanovisku.

89.      Z toho vyplývá, že Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že skutečnost, že orgány nerozhodly o žádosti MET podané společností Canadian Solar, nemohla vést k tomu, že by sporné nařízení bylo stiženo pochybením.

90.      Mám tedy za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

B.      Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku

1.      Argumentace účastnic řízení

91.      Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části.

92.      V první části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 205 až 217 napadeného rozsudku umožnil orgánům stanovit antidumpingové clo ve výši odstraňující nejen újmu přičtenou dumpingovým dovozům, ale rovněž újmu přičtenou jiným známým činitelům. V tomto ohledu společnost Canadian Solar zaprvé tvrdí, že při stanovení výše antidumpingového cla musí orgány odhlédnout od účinků těchto jiných činitelů i v případě, že nenarušují příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. V opačném případě by ochrana poskytovaná výrobnímu odvětví Unie překračovala meze toho, co je nezbytné. Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že orgány musí odhlédnout od účinků těchto jiných činitelů pouze v případě, že narušují příčinnou souvislost. Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že při stanovení výše antidumpingového cla nebyly orgány povinny odhlédnout od účinků tří specifických jiných známých činitelů (konkrétně nákupu dotčeného výrobku ze strany výrobců v Unii za účelem dalšího prodeje výrobku na trhu Unie jako svého vlastního, snížení režimu podpory ze strany členských států a finanční krize), vzhledem k tomu, že tyto tři činitele nenarušily příčinnou souvislost.

93.      V rámci druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 202 a 205 napadeného rozsudku konstatoval, že bylo na navrhovatelce, aby prokázala kvantitativní účinky jiných činitelů než dumpingových dovozů.

94.      Rada tvrdí, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná a navrhuje, aby Soudní dvůr nahradil odůvodnění v bodech 191 až 193 napadeného rozsudku, a rozhodl, že zjišťování újmy podle článku 3 základního nařízení a výpočet rozpětí újmy v souladu s čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení jsou dvě odlišné otázky.

95.      Podpůrně Rada tvrdí, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako zčásti nepřípustná a zcela neopodstatněná. Rada zaprvé tvrdí, že argument navrhovatelky, podle kterého se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že účinky tří dalších známých činitelů, zmíněných výše v bodě 92, jsou bezvýznamné, je nepřípustný, jelikož se jedná o skutkovou otázku. Zadruhé Rada tvrdí, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná, neboť v rozporu s tím, co tvrdí společnost Canadian Solar, Tribunál nekonstatoval, že orgány jsou povinny stanovit antidumpingové clo v takové výši, kterou se odstraní pouze újma přičítaná dumpingovému dovozu. Tribunál se ani nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že účinky tří výše uvedených jiných známých činitelů jsou bezvýznamné.

96.      Rada dále tvrdí, že druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

97.      Komise tvrdí, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je irelevantní a podpůrně neopodstatněná. Irelevantní je vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl, že při určení výše antidumpingového cla jsou orgány povinny provádět analýzu přičtení újmy a analýzu nepřičtení újmy. Pokud by měl Soudní dvůr za to, že Tribunál rozhodl, že tyto analýzy musí být provedeny pro stanovení výše antidumpingového cla, Komise podpůrně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a žádá, aby odůvodnění bylo v tomto ohledu změněno(54).

98.      Komise má za to, že druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná. Vyplývá to zejména ze skutečnosti, že první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

2.      Posouzení

99.      V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když umožnil orgánům stanovit antidumpingové clo ve výši odstraňující nejen újmu přičitatelnou dumpingovým dovozům, ale i újmu přičitatelnou jiným známým činitelům, a také když nesprávně obrátil důkazní břemeno.

a)      Přípustnost

100. Jak bylo uvedeno výše v bodě 92, společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že při stanovení výše antidumpingového cla nebyly orgány povinny odhlédnout od účinků tří specifických jiných známých činitelů, neboť tyto jiné činitele nenarušily příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. Rada tvrdí, že tento argument je nepřípustný, neboť se jedná o skutkovou otázku.

101. Mám za to, že tato námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta.

102. Otázka, zda účinek specifického známého činitele odlišného od dumpingových dovozů je možné považovat za „bezvýznamný“, takže nemůže narušit příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem, je otázkou právní kvalifikace skutkového stavu, a nikoliv otázkou skutkovou. Jako taková může být přezkoumána Soudním dvorem(55).

b)      K věci samé

1)      První část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku

i)      Úvod

103. Ustanovení čl. 3 odst. 1 základního nařízení vyžaduje, aby újma způsobená výrobnímu odvětví Unie byla újmou „podstatnou“. Podle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení je třeba pro zjištění, zda výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, posoudit jednak objem dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny na trhu v Unii a jednak následný účinek tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie.

104. Pokud jde o účinek dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie, čl. 3 odst. 6 základního nařízení vyžaduje důkaz o tom, že objem nebo cena těchto dovozů „mají na výrobní odvětví [Unie] nepříznivé účinky […] a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako podstatné“. Jedná se o tzv. „analýzu přičtení újmy“(56).

105. Kromě toho, k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, mohly přispět jiné činitele než dumpingový dovoz. Například podle sporného nařízení měla finanční krize a její vliv na přístup k financím určitý dopad na situaci v odvětví solární energie Unie, které je náročné na kapitál(57). Podle čl. 3 odst. 7 základního nařízení se jiné známé činitele než dumpingové dovozy musí zkoumat, aby „bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu podle odstavce 6“. Jedná se o tzv. „analýzu nepřičtení újmy“(58).

106. Podle ustálené judikatury je na orgánech, aby ověřily, zda účinky těchto jiných činitelů nemohly přerušit příčinnou souvislost mezi dotčenými dovozy a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Přísluší jim rovněž ověřit, že újma přičitatelná těmto jiným činitelům není zohledněna při stanovení újmy ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení, a že proto uložené antidumpingové clo nepřekračuje to, co je nezbytné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem. Pokud však orgány konstatují, že navzdory takovým činitelům je újma způsobená dumpingovými dovozy podle čl. 3 odst. 1 základního nařízení podstatná, může být v důsledku toho shledána příčinná souvislost mezi dumpingovými dovozy a újmou utrpěnou výrobním odvětvím Unie(59).

107. V první části svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 205 až 217 napadeného rozsudku umožnil orgánům stanovit antidumpingové clo ve výši odstraňující újmu nejen přičitatelnou dumpingovým dovozům, ale rovněž újmu přičitatelnou jiným známým činitelům.

ii)    Má antidumpingové clo odstraňovat pouze újmu přičitatelnou dumpingovému dovozu, a nikoli újmu přičitatelnou jiným známým činitelům?

108. Mám za to, že při stanovení výše antidumpingového cla nejsou orgány povinny zohledňovat jejich zjištění v rámci analýzy nepřičtení újmy, provedené podle čl. 3 odst. 7 základního nařízení.

109. Zaprvé toto vyplývá ze znění čl. 3 odst. 6 a odst. 7 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

110. Analýzy přičtení a nepřičtení, uvedené výše v bodech 104 a 105, jsou prováděny za účelem zjištění, že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, je způsobena dumpingovým dovozem, což je jedna z podmínek pro uplatnění antidumpingového cla, a to společně s existencí dumpingu, újmy a zájmu Unie na intervenci(60). Článek 3 odst. 6 základního nařízení totiž stanoví, že prokázání, že „dumpingový dovoz působí újmu ve smyslu tohoto nařízení“, zahrnuje důkaz o tom, že objem nebo cena dumpingových dovozů „mají účinky“ na výrobní odvětví Unie, tedy že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, je přičitatelná dumpingovým dovozům. Naopak čl. 3 odst. 7 tohoto nařízení vyžaduje důkaz o tom, že újma přičitatelná jiným činitelům než dumpingovému dovozu „není přičítána [tomuto] dovozu“, nebo – řečeno slovy Soudního dvora a Tribunálu – prokázání, že účinky těchto jiných činitelů nejsou takové, aby narušily příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem(61).

111. Podle čl. 3 odst. 6 základního nařízení je příčinná souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovými dovozy považována za prokázanou, pokud újma přičitatelná dumpingovému dovozu je „podstatná“. V tomto ohledu není důležité, že zde existuje újma přičitatelná jiným činitelům než dumpingovému dovozu, pokud újma přičitatelná dumpingovému dovozu je podstatná(62).

112. Pokud jde o výši antidumpingového cla, v souladu s poslední větou čl. 9 odst. 4 základního nařízení musí „postač[ovat] k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie“. Tuto větu je třeba vykládat ve spojení s odkazem na „újmu způsobenou [dumpingem]“, uvedeným v první větě tohoto ustanovení(63). Z toho vyplývá, že antidumpingové clo musí odstranit újmu „způsobenou“ dumpingovým dovozem ve smyslu čl. 3 odst. 6 a odst. 7 základního nařízení. Z toho vyplývá, že antidumpingové clo může odstranit újmu přičtenou jiným činitelům než dumpingovému dovozu, pokud je újma přičtená dumpingovému dovozu podstatná, jelikož v tomto případě je újma způsobená výrobnímu odvětví Unie považována za „způsobenou“ dumpingovým dovozem.

113. Pokud by toto nebylo úmyslem unijního normotvůrce, potom by čl. 9 odst. 4 základního nařízení požadoval, aby antidumpingové clo odstranilo újmu „přičitatelnou“ dumpingovým dovozům, a neodkazoval by na újmu „jimi způsobenou“. V tomto ohledu podotýkám, že pojem „přičítána“ je použit v čl. 3 odst. 7 tohoto nařízení, zatímco v čl. 9 odst. 4 uvedený není. Dále podotýkám, že posledně uvedené ustanovení neodkazuje na dříve uvedené.

114. Toto je potvrzeno judikaturou uvedenou výše v bodě 106. Z této judikatury vyplývá, že orgány mají povinnost ověřit, že újma přičitatelná jiným známým činitelům není zohledněna při určení újmy ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení, jak bylo vysvětleno výše, se týká prokázání příčinné souvislosti mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem, znamená to, že z této judikatury vyplývá, že orgány mají povinnost ověřit, že újma přičitatelná jiným známým činitelům není zohledněná při určení příčinné souvislosti. Tato judikatura nevyžaduje, aby orgány ověřovaly, zda újma přičitatelná těmto jiným činitelům není zohledněna při určení antidumpingového cla. Musím také zdůraznit, že tvrzení Soudního dvora a Tribunálu, že antidumpingové clo nesmí „překrač[ovat] to, co je nezbytné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem“, je ihned následované tvrzením, že k prokázání příčinné souvislosti stačí, aby újma přičitatelná dumpingovým dovozům byla podstatná(64).

115. Zadruhé je pravda, že z judikatury vyplývá, že cílem čl. 3 odst. 7 základního nařízení je zajistit, aby ochrana poskytovaná výrobnímu odvětví Unie nepřekračovala meze toho, co je nezbytné(65). Z toho však nevyplývá, že by antidumpingové clo mělo odstraňovat pouze újmu přičítanou dumpingovému dovozu.

116. V tomto ohledu je třeba odkázat na stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Moser Baer(66). Uvedená věc se týkala zrušení nařízení o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz zapisovatelných kompaktních disků pocházejících z Indie(67). Rada přezkoumala účinky jiného známého činitele, konkrétně vyplacení údajně příliš vysokých autorských poplatků výrobci v Unii, a dospěla k závěru, že tento jiný činitel nenarušil příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a subvencovanými dovozy. Bylo tomu tak proto, že jednak tyto autorské poplatky byly placeny nejen výrobci v Unii, ale také indickými vyvážejícími výrobci, a jednak že existovaly již předtím, než se subvencované dovozy staly významnými. Generální advokátka V. Trstenjak se shodla s Radou, že příčinná souvislost nebyla přerušena z důvodu autorských poplatků. Podle jejího názoru však z toho nutně nevyplývá, že antidumpingové clo bylo v souladu s právem. Slovy generální advokátky V. Trstenjak, „může být vhodné zohlednit při výpočtu úrovně odstranění újmy činitele, které sice nevedou k přerušení příčinné souvislosti mezi subvencovanými dovozy a újmou, ale mohou mít vliv na rozsah úrovně odstranění újmy“(68).

117. Na podporu tohoto tvrzení generální advokátka V. Trstenjak odkázala na pravidlo „lesser-duty“, stanovené v poslední větě čl. 15 odst. 1 nařízení č. 2026/97, nebo pokud jde o antidumpingová opatření v poslední větě čl. 9 odst. 4 základního nařízení. Podle posledně uvedeného ustanovení(69)„výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a měla by být nižší než toto rozpětí, pokud nižší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví [Unie]“. V důsledku toho se rozpětí újmy použije pro určení sazby antidumpingového (vyrovnávacího) cla, kdy dumpingové (subvenční) rozpětí je vyšší než rozpětí újmy. Generální advokátka V. Trstenjak má za to, že vzhledem k tomu, žecílem pravidla ‚lesser-duty‘ je […], aby se i v takovém případě neposkytla průmyslu [Unie] ochrana, která jde nad nezbytnou míru“, lze zohlednit jiné činitele než subvencované dovozy při výpočtu výše vyrovnávacího cla, jak je uvedeno v předchozím bodě(70).

118. Ve věci Moser Baer však generální advokátka V. Trstenjak dospěla k závěru, že Rada neměla povinnost zohlednit účinky autorských poplatků při výpočtu úrovně odstranění újmy, jelikož tyto autorské poplatky musely být placeny nejen výrobci v Unii, ale také indickými vyvážejícími výrobci(71).

119. V rozsudku Moser Baer Soudní dvůr nejprve konstatoval, že příčinná souvislost mezi újmou a subvencovaným dovozem nebyla přerušena z důvodu autorských poplatků, protože tento činitel existoval předtím, než se subvencované dovozy staly podstatnými, a zadruhé, že tyto autorské poplatky neměly žádný vliv na výpočet úrovně cenového podbízení, neboť ovlivňovaly jak ceny v Unii, tak i dovozní ceny(72).

120. V důsledku toho Soudní dvůr neodkázal na cíl pravidla „lesser-duty“, jak bylo analyzováno výše v bodech 116 a 117. Je sice pravda, že Soudní dvůr se mohl omezit na konstatování, že příčinná souvislost nebyla přerušena, aniž by ověřil, zda údajně nadměrné autorské poplatky ovlivnily úroveň cenového podbízení. Ve věci Moser Baer však bylo zřejmé, že jiný známý činitel neměl žádný vliv na úroveň cenového podbízení.

121. Souhlasím se stanoviskem generální advokátky V. Trstenjak(73), že cílem pravidla „lesser-duty“ je zajistit, aby ochrana poskytovaná výrobnímu odvětví Unie nepřekračovala meze toho, co je nezbytné. Článek 9 odst. 4 základního nařízení však vyžaduje, aby antidumpingové clo bylo založeno na rozpětí újmy pouze tehdy, pokud je toto rozpětí nižší než dumpingové rozpětí. Použití takovéhoto „lesser duty“ pravidla zajišťuje, že poskytovaná ochrana nepřekračuje meze toho, co je nezbytné.

122. Dále bych chtěl podotknout, že čl. 9 odst. 4 základního nařízení nepožaduje, aby antidumpingové clo odstraňovalo pouze újmu přičítanou dumpingovému dovozu. Jak je uvedeno výše v bodě 113, toto ustanovení požaduje odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem, nikoliv újmy přičítané dumpingovému dovozu. Článek 9 odst. 4 základního nařízení ani neodkazuje na čl. 3 odst. 7 téhož nařízení.

123. Zatřetí musím zdůraznit, že navrhovatelka neuvádí žádný případ, kdy by antidumpingové clo bylo zrušeno, jelikož odstraňovalo újmu přičítanou jinému činiteli než dumpingovým dovozům. Rozsudek ve věci Allied Corporation(74), na který se odvolávala společnost Canadian Solar v řízení v prvním stupni a v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku, nezpochybňuje výše uvedené úvahy.

124. Ve věci Allied Corporation Soudní dvůr zrušil nařízení, které ukládalo konečné antidumpingové clo, na základě toho, že Rada, která konstatovala, že jiné činitele než dumpingové dovozy přispěly k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, neověřila, zda částka uloženého antidumpingového cla byla „nezbytná k odstranění újmy“(75).

125. Ve věci Allied Corporation však Rada stanovila antidumpingové clo na úrovni dumpingového rozpětí, aniž by ověřila, zda rozpětí újmy bylo nižší než dumpingové rozpětí. Proto bylo napadené nařízení zrušeno z toho důvodu, že Rada neověřila, zda se uplatní pravidlo „lesser-duty“. Uvedené nařízení nebylo zrušeno z toho důvodu, že při určení výše antidumpingového cla Rada neprokázala, že nezohlednila újmu přičítanou jiným známým činitelům.

126. Musím dodat, že v rozsudku ve věci Gold East Paper Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z toho, že se „orgány neujistily, že újma přičitatelná jiným činitelům, než je dumping, nebyla zohledněna při určení výše cla uloženého na jejich dovozy“ z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že orgány „přezkoumaly vliv jiných známých činitelů, které mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie a konstatovaly, že žádný z nich nemohl přerušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem […] a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie“, přičemž tak „splnily podmínky nezbytné“ pro přijetí dotčených ochranných opatření(76).

127. Začtvrté pro úplnost uvádím, že ze žádné zprávy Orgánu pro řešení sporů (dále jen „OŘS“) Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“), které byly zmíněné Radou a Komisí(77), nevyplývá, že by v Dohodě o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda WTO“) a Dohodě WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „dohoda WTO o subvencích“) byla povinnost nezohlednit újmu přičítanou jiným činitelům než dumpingovému (subvencovanému) dovozu při stanovení výše antidumpingového (vyrovnávacího) cla. Ani společnost Canadian Solar k tomu nepředložila žádný příklad(78). V důsledku toho by výklad OŘS podpořil prohlášení v bodě 108 výše.

128. Nicméně se nedomnívám, že by bylo možné se opírat o tyto zprávy OŘS při posuzování legality sporného nařízení.

129. Z judikatury vyplývá, že pouze ve dvou situacích je možné přezkoumávat legalitu unijních opatření z hlediska dohod WTO. Jedná se zaprvé o případ, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní závazek přijatý v rámci těchto dohod, a zadruhé o případ, kdy dotčený akt unijního práva výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení těchto dohod(79). Zdůraznil bych, že podle judikatury musí být ustanovení základního nařízení v co možná největší míře vykládána ve světle příslušných ustanovení antidumpingové dohody(80). Tak tomu však může být pouze v případě, kdy ustanovení základního nařízení vyjadřují záměr unijního normotvůrce provést uvedenou dohodu, nebo pokud na ni výslovně odkazují(81).

130. Článek 3 odst. 7 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení výslovně neodkazují na antidumpingovou dohodu WTO. Avšak vzhledem k jejich podobnému znění může být čl. 3 odst. 7 základního nařízení považován za provádějící článek 3.5 antidumpingové dohody WTO(82). Článek 9 odst. 4 základního nařízení nemůže být nicméně považován za vyjádření záměru unijního normotvůrce provést článek 9 antidumpingové dohody WTO. Ostatně zatímco podle posledně uvedeného ustanovení je pravidlo „lesser duty“ pouze „žádoucí“, podle prvně uvedeného ustanovení je povinné(83).

131. Dospěl jsem proto k závěru, že při stanovení výše antidumpingového cla nejsou orgány povinny zohlednit jejich zjištění v analýze nepřičtení újmy podle čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Nemají povinnost stanovit toto clo v takové výši, která by odstranila jen újmu přičítanou dumpingovému dovozu, a nikoli újmu přičítanou jiným známým činitelům.

132. Nyní se budu zabývat tím, zda Tribunál rozhodl, že při stanovení výše antidumpingového cla jsou orgány povinny zohlednit jejich zjištění v analýze nepřičtení újmy provedené pro stanovení příčinné souvislosti mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem.

iii) Rozhodl Tribunál v napadeném rozsudku, že při stanovení výše antidumpingového cla jsou orgány povinny zohlednit jejich zjištění v analýze nepřičtení újmy?

133. Společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 205 až 217 napadeného rozsudku konstatoval, že účinky jiných známých činitelů musí být zohledněny při stanovení výše antidumpingového cla pouze v případě, kdy narušují příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. Podle navrhovatelky je nutné tyto jiné činitele zohlednit bez ohledu na to, zda narušují či nenarušují příčinnou souvislost.

134. Komise naopak tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 184 až 195 napadeného rozsudku konstatoval, že účinky jiných známých činitelů musí být zohledněny při stanovení výše antidumpingového cla, a navrhuje, aby Soudní dvůr v tomto ohledu odůvodnění nahradil. Komise tento argument opakuje v třetím důvodu jejího vedlejšího kasačního opravného prostředku a žádá Soudní dvůr, aby „změnil výklad příčinné souvislosti ve smyslu článku 3 základního nařízení, který podal Tribunál v rámci šestého žalobního důvodu v prvním stupni“(84).

135. V bodech 178 až 196 napadeného rozsudku Tribunál stanovil zásady pro určení příčinné souvislosti mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem a pro určení antidumpingového cla. V bodech 197 až 218 Tribunál použil tyto zásady na projednávanou věc. Nejprve proto posoudím, zda se, jak tvrdí Komise, Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při stanovení zásad, a zadruhé, zda se, jak tvrdí společnost Canadian Solar, dopustil nesprávného právního posouzení při použití těchto zásad.

136. Mám za to, že i když se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při stanovování zásad pro určení výše antidumpingového cla, nevyvodil z těchto zjištění žádné skutkové nebo právní závěry v projednávané věci. V důsledku toho by měla být první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

137. Na prvním místě bych chtěl uvést, že v bodech 182 až 186 napadeného rozsudku Tribunál připomněl judikaturu citovanou výše v bodě 106, v němž se uvádí, že orgány jsou povinny ověřit, že újma přičtená jiným známým činitelům není zohledněna při určení újmy ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení, aby uložené antidumpingové clo nepřekračovalo to, co je nezbytné k odstranění újmy způsobené dumpingovými dovozy. V bodě 185 napadeného rozsudku však Tribunál uvedl, že „orgány musí zohlednit zjištění [pokud jde o analýzu nepřičtení újmy] při stanovení výše jakéhokoliv antidumpingového cla“(85).

138. Tribunál dále připomněl pravidlo „lesser-duty“ stanovené v poslední větě čl. 9 odst. 4 základního nařízení. V bodě 191 napadeného rozsudku konstatoval, že „orgány v rámci [čl. 9 odst. 4 základního nařízení] musí zohlednit závěry, které učinily ve vztahu k analýzám přičtení a nepřičtení újmy“. V opačném případě, jak je zdůrazněno v bodě 192 tohoto rozsudku, by uložená antidumpingová opatření šla nad rámec toho, co je nezbytné s ohledem na jejich cíle, tj. odstranění škodlivých účinků dumpingu. V bodě 193 napadeného rozsudku Tribunál dále uvedl, že toto je v souladu s rozhodovací praxí těchto orgánů.

139. Mám za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 185, 191 a 192 napadeného rozsudku konstatoval, že orgány jsou povinny zohlednit jejich zjištění v analýzách přičtení a nepřičtení újmy při stanovení výše antidumpingového cla. Toto vyplývá z výše uvedeného bodu 131.

140. Dále bych chtěl podotknout, že tvrzení Tribunálu v bodě 193 napadeného rozsudku, že ve skutečnosti orgány zohlednily výsledky analýzy přičtení a nepřičtení újmy pro stanovení sazby cla ve třech případech uvedených v tom bodě(86), není správné. V těchto případech totiž body odůvodnění, na které odkazuje Tribunál, naznačují, že vzhledem k tomu, že jiné činitele než dumpingové dovozy přispěly k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, Komise nebo Rada rozhodly stanovit úroveň pro odstranění újmy na základě cenového podbízení, a nikoli prodejem pod cenou(87). V rozhodnutí nebo nařízení uvedeném v bodě 193 napadeného rozsudku nic nenasvědčuje tomu, že újma přičtená těmto jiným činitelům nebyla zohledněna při stanovení výše antidumpingového cla. Opak je pravdou, protože je dvakrát uvedeno, že je obtížné přesně určit podíl těchto jiných činitelů(88).

141. Nicméně, i když se v bodech 185, 191, 192 a 193 napadeného rozsudku Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, z ustálené judikatury vyplývá, že vykazuje-li odůvodnění rozsudku Tribunálu porušení unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, musí být kasační opravný prostředek zamítnut(89). V důsledku toho budu nyní zkoumat, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 197 až 218 napadeného rozsudku uplatnil zásady pro stanovení výše antidumpingového cla uvedené v bodech 185, 191, 192 a 193 tohoto rozsudku.

142. Na druhém místě bych chtěl uvést, že v bodě 206 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že v každém případě orgány ve skutečnosti nezohlednily jiné známé činitele při určování újmy. V bodech 207 až 215 Tribunál ověřil, že orgány zkoumaly účinek jiných známých činitelů a potvrdil jejich závěr, že tyto ostatní činitele měly buď náhodný, nebo nanejvýš okrajový účinek (nákup dotčeného výrobku unijními výrobci za účelem dalšího prodeje výrobku v Unii jako jejich výrobku, dovoz z Tchaj-wanu, dopad cen surovin)(90), nebo že měly omezený dopad (snížení výkupních cen)(91), nebo že měly určitý dopad, který však nenarušit příčinnou souvislost (finanční krize)(92). V bodech 216 až 217 Tribunál konstatoval, že orgány správně zjistily, že dopad těchto dalších činitelů byl bezvýznamný, a že v důsledku toho nedošlo k narušení příčinné souvislosti mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. Tribunál dospěl k závěru, že v důsledku toho „posouzení orgánů [provedené] podle čl. 9 odst. 4 [základního] nařízení“ bylo rovněž správné.

143. Mám za to, že se Tribunál omezil na ověření, zda orgány správně zjistily, že jiné známé činitele nenarušily příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a dumpingovým dovozem. Poté, co Tribunál dospěl k závěru, že zjištění orgánů byla správná, nepřistoupil ke zkoumání toho, že při stanovení výše antidumpingového cla neměly orgány zohlednit účinky těchto jiných činitelů, i když tuto příčinnou souvislost nenarušily. Tribunál tudíž nevyvodil žádné skutkové nebo právní závěry pro projednávanou věc z jeho zjištění v bodech 185 a 191 až 193 napadeného rozsudku. Chtěl bych také připomenout, že v bodě 201 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že orgány nejsou povinny kvantifikovat účinky jiných známých činitelů, což by bylo předpokladem v případě, že by se měly zohlednit tyto další činitele pro určení výše antidumpingového cla.

144. Mám proto za to, že ačkoli Tribunál chybně konstatoval, že při stanovení výše antidumpingového cla jsou orgány povinny zohlednit výsledek analýz přičtení a nepřičtení újmy, provedených pro účely čl. 3 odst. 6 a odst. 7 základního nařízení, správně rozhodl, že v projednávaném případě není třeba zohlednit jiné známé dotčené činitele pro určení výše antidumpingového cla.

145. Pro úplnost také dodávám, že pokud jde o otázku, zda jiné známé dotčené činitele narušily příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem, společnost Canadian Solar netvrdila, že by se orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení(93).

146. V důsledku toho by měla být první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta a návrhu Komise na nahrazení odůvodnění by mělo být vyhověno.

2)      Druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku

147. V rámci druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Canadian Solar tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 202 a 205 napadeného rozsudku rozhodl, že je věcí navrhovatelky, aby prokázala kvantitativní účinky jiných známých činitelů.

148. Podle mého názoru by druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku měla být zamítnuta. Je irelevantní, jak vyplývá výše z bodu 131, že orgány nejsou povinny stanovit antidumpingové clo ve výši odstraňující jen újmu přičítanou dumpingovému dovozu.

149. Mám tedy za to, že by čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku a kasační opravný prostředek měly být zamítnuty.

VI.    K nákladům řízení

150. Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

151. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a společnost Canadian Solar neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit společnosti Canadian Solar náhradu nákladů řízení Rady.

152. Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku rovněž použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. V projednávané věci Komise, která byla vedlejší účastnicí řízení v prvním stupni, ponese vlastní náklady řízení.

VII. Závěry

153. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr:

–        zamítl kasační opravný prostředek;

–        uložil společnostem Canadian Solar Emea GmbH, Canadian Solar Manufacturing (Changshu), Inc., Canadian Solar Manufacturing (Luoyang), Inc., CSI Cells Co. Ltd a CSI Solar Power (China), Inc., aby nahradily náklady vynaložené Radou Evropské unie;

–        rozhodl, že Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.


1      Původní jazyk: angličtina.


2      Všech pět navrhovatelek jsou společnosti patřící do skupiny Canadian Solar.


3      Rozsudek ze dne 28. února 2017, Canadian Solar Emea a další, T‑162/14, nezveřejněný, EU:T:2017:124 (dále jen „napadený rozsudek“).


4      Nařízení ze dne 2. prosince 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 325, s. 1).


5      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2012, L 344, s. 1).


6      Nařízení ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51).


7      Oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků nebo destiček) pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2012, C 269, s. 5).


8      Viz bod 14 odůvodnění nařízení Komise (EU) č. 513/2013 ze dne 4. června 2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky a o změně nařízení (EU) č. 182/2013, kterým se zavádí celní evidence tohoto dovozu pocházejícího nebo odesílaného z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 152, s. 5).


9      Viz výše body 6 a 7.


10      Viz výše poznámka pod čarou 8.


11      Rozhodnutí ze dne 4. prosince 2013, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření (Úř. věst. 2013, L 325, s. 214).


12      Nařízení ze dne 4. června 2015, kterým se odvolává přijetí závazku tří vyvážejících výrobců podle prováděcího rozhodnutí 2013/707 (Úř. věst. 2015, L 139, s. 30).


13      Na základě žádosti Soudního dvora se omezím na zkoumání třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku (viz níže bod 29), které napadají posouzení Tribunálu ohledně pátého a šestého žalobního důvodu uplatněného před tímto soudem. Z tohoto důvodu proto ani neposkytnu stručný popis posouzení prvních čtyř žalobních důvodů Tribunálem.


14      Přípustnost druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku nebyla zpochybněna.


15      Rozsudky ze dne 19. ledna 2017, Komise v. Total a Elf Aquitaine, C‑351/15 P, EU:C:2017:27, body 30 až 34, a ze dne 9. listopadu 2017, SolarWorld v. Rada, C‑204/16 P, EU:C:2017:838, body 23 a 24.


16      Ani ve svém návrhu před Soudním dvorem společnost Canadian Solar výslovně neodkázala na článek 277 SFEU.


17      Rozsudky ze dne 16. února 2017, Antrax It Srl v. EUIPO – Vasco Group (Termosifony pro radiátory), T‑828/14 a T‑829/14, EU:T:2017:87, bod 30; ze dne 5. října 2017, Mabrouk v. Rada, T‑175/15, EU:T:2017:694, bod 126, a ze dne 14. prosince 2017, Campo a další v. Evropská služba pro vnější činnost, T‑577/16, nezveřejněný, EU:T:2017:909, bod 26.


18      Rozsudky ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:730, bod 17; ze dne 16. června 2016, Evonik Degussa a AlzChem v. Komise, C‑155/14 P, EU:C:2016:446, bod 55, a ze dne 28. února 2018, Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings, C‑301/16 P, EU:C:2018:132, bod 90.


19      Výrobci ze země bez tržního hospodářství může být přiznán také status individuálního zacházení a může být na dovoz od něho stanoveno individuální antidumpingové clo, a to v souladu v čl. 9 odst. 5 druhým pododstavcem základního nařízení.


20      Podle první věty čl. 9 odst. 6 základního nařízení nesmí být výrobcům, kteří se přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, uloženo antidumpingové clo vyšší než vážené průměrné dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek. Výrobci, kteří nebyli zařazeni do vzorku, však mohou požádat o výpočet individuálního antidumpingového rozpětí podle čl. 17 odst. 3 uvedeného nařízení; v takovém případě se na dovozy od nich použijí individuální antidumpingová cla v souladu s čl. 9 odst. 6 poslední větou uvedeného nařízení.


21      Viz bod 6 odůvodnění nařízení č. 1168/2012.


22      Viz Graafsma, F., a Vermulst, E., „The EU’s ‚Anti-Brosmann Amendment‘: Back to the Future – Part II“, Global Trade and Customs Journal, svazek 8 (2013), číslo 6, s. 150.


23      Viz bod 1 v kapitole 24 přílohy návrhu Komise ze dne 7. března 2011 na nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření [COM(2011) 82 final].


24      Rozsudek ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, EU:C:2012:53.


25      Rozsudek ze dne 2. února 2012, Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C‑249/10 P, EU:C:2012:53, body 36 a 39.


26      Viz bod 2 odůvodnění nařízení č. 1168/2012.


27      Viz výše poznámka pod čarou 22.


28      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


29      Viz bod 18 odůvodnění základního nařízení, který stanoví, že „[…] v případech, v nichž je nutno přijmout opatření, je nutno určit podmínky pro ukončení šetření […]“ a čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení stanoví, že „pokud jsou závazky po konzultacích přijaty a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření se zastaví“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska.)


30      Článek 9 odst. 2 základního nařízení stanoví, že „pokud se po konzultacích zjistí, že není nutno přijmout žádná ochranná opatření, a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření nebo řízení se zastaví“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska.)


31      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


32      Rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Bayerischer Brauerbund, C‑120/08, EU:C:2010:798, bod 40.


33      Rozsudky ze dne 10. července 1986, Licata v. HSV, 270/84, EU:C:1986:304, bod 31, a ze dne 6. července 2010, Monsanto Technology, C‑428/08, EU:C:2010:402, bod 66.


34      Rozsudky ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer, C‑162/00, EU:C:2002:57, body 49 a 50; ze dne 7. listopadu 2013, Gemeinde Altrip a další, C‑72/12, EU:C:2013:712, bod 22, a ze dne 26. března 2015, Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2015:203, bod 32.


35      Rozsudky ze dne 14. února 2008, Varec, C‑450/06, EU:C:2008:91, bod 27; ze dne 8. července 2010, Komise v. Itálie, C‑334/08, EU:C:2010:414, bod 60; ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C‑352/09 P, EU:C:2011:191, bod 88; ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 45, a ze dne 21. září 2017, Feralpi v. Komise, C‑85/15 P, EU:C:2017:709, bod 27.


36      Rozsudky ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer, C‑162/00, EU:C:2002:57, bod 49; ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen, C‑334/07 P, EU:C:2008:709, bod 44; ze dne 16. prosince 2010, Stichting Natuur en Milieu a další, C‑266/09, EU:C:2010:779, bod 32; ze dne 14. února 2012, Toshiba Corporation a další, C‑17/10, EU:C:2012:72, bod 51; ze dne 26. března 2015, Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2015:203, bod 33, a ze dne 6. října 2015, Komise v. Andersen, C‑303/13 P, EU:C:2015:647, bod 50.


37      Rozsudek ze dne 14. února 2008, C‑450/06, EU:C:2008:91.


38      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).


39      Rozsudek ze dne 14. února 2008, Varec, C‑450/06, EU:C:2008:91, bod 29. Viz rovněž stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci Varec, C‑450/06, EU:C:2007:643, bod 31.


40      Rozsudek ze dne 29. ledna 2002, C‑162/00, EU:C:2002:57.


41      Rozsudek ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer, C‑162/00, EU:C:2002:57, bod 52.


42      Rozsudek ze dne 26. března 2015, Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2015:203.


43      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230).


44      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94).


45      Rozsudek ze dne 26. března 2015, Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2015:203, body 43 až 45. Viz rovněž stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2014:2438, bod 70.


46      Viz bod 69 výše a rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Stichting Natuur en Milieu a další, C‑266/09, EU:C:2010:779, bod 34.


47      Rozsudek ze dne 4. února 2016, C & J Clark International, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, body 140 a 141.


48      Rozsudky ze dne 1. října 2009, Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, C‑141/08 P, EU:C:2009:598, body 110 až 112; ze dne 8. listopadu 2011, Zhejiang Harmonic Hardware Products v. Rada, T‑274/07, nezveřejněný, EU:T:2011:639, bod 39, a ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑443/11, EU:T:2014:774, bod 74.


49      Viz výše bod 71.


50      Podle mého názoru společnost Canadian Solar napadá nejen okamžité použití prodloužení lhůty, v níž musí být přijato rozhodnutí o určení MET podle čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1168/2012, ale také čl. 1 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, který orgány zbavuje povinnosti přijmout rozhodnutí o žádostech MET ze strany výrobců nezařazených do vzorku. Společnost Canadian Solar totiž ve svém kasačním opravném prostředku uvádí, že „povinnost Komise přijmout rozhodnutí o určení MET je hmotněprávním, a nikoli procesním pravidlem“, přičemž se tato povinnost nemůže jako hmotněprávní pravidlo vztahovat na situace, které vznikly před jejím vstupem v platnost. Společnost Canadian Solar v tomto ohledu výslovně odkazuje na písmeno d) čl. 2 odst. 7 základního nařízení (viz výše bod 6). Dále bych chtěl poukázat na to, že ve své žalobě k Tribunálu společnost Canadian Solar uvedla, že orgány porušily čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení tím, že „(i) neposoudily žádost MET společnosti [Canadian Solar], a ii) nepřijaly rozhodnutí o určení MET ve lhůtě tří měsíců od zahájení šetření“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


51      Viz výše bod 72.


52      Viz rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Bayerischer Brauerbund, C‑120/08, EU:C:2010:798, bod 40, jakož i judikatura citovaná v bodech 65 a 66 výše. Jak poznamenala generální advokátka J. Kokott, jde zde spíše o otázku zpětné účinnosti než o otázku okamžitého uplatnění nových pravidel (viz stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Komise v. Moravia Gas Storage, C‑596/13 P, EU:C:2014:2438, body 36 a 43).


53      Rozsudek ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer, C‑162/00, EU:C:2002:57, bod 55.


54      Komise tento argument opakuje v třetím důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku a žádá Soudní dvůr, aby „změnil výklad příčinné souvislosti ve smyslu článku 3 základního nařízení, který poskytl Tribunál v rámci šestého žalobního důvodu u žaloby v prvním stupni“.


55      Rozsudek ze dne 1. října 2014, Rada v. Alumina, C‑393/13 P, EU:C:2014:2245, body 15 až 19.


56      Rozsudky ze dne 6. září 2013, Godrej Industries a VVF v. Rada, T‑6/12, EU:T:2013:408, bod 62; ze dne 18. listopadu 2014, Photo USA Electronic Graphic v. Rada, T‑394/13, nezveřejněný, EU:T:2014:964, body 65 a 66, a ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 40.


57      Viz body 301 až 306 odůvodnění sporného nařízení, jakož i body 211 a 212 odůvodnění nařízení č. 513/2013.


58      Rozsudky ze dne 25. října 2011, CHEMK a KF v. Rada, T‑190/08, EU:T:2011:618, bod 172, a ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑443/11, EU:T:2014:774, bod 311. Viz rovněž judikatura uvedená výše v poznámce pod čarou 56.


59      Rozsudky ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2009:498, body 88, 90 a 91; ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, body 24 a 25; ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, body 36 a 37; ze dne 4. února 2016, C & J Clark International, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 169; ze dne 12. prosince 2014, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑643/11, EU:T:2014:1076, bod 107; ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, body 40 a 41, a ze dne 23. dubna 2018, Shanxi Taigang Stainless Steel v. Komise, T‑675/15, nezveřejněný, EU:T:2018:209, bod 109.


60      Viz čl. 1 odst. 1 a článek 21 základního nařízení.


61      Viz judikatura citovaná výše v bodě 106.


62      Jak totiž vyplývá z judikatury citované výše v bodě 106, příčinná souvislost je prokázána, pokud je, navzdory jiným činitelům, újma přičitatelná dumpingovým dovozům podstatná.


63      První věta čl. 9 odst. 4 základního nařízení stanoví, že konečné antidumpingové clo může být uloženo, „pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


64      Rozsudky ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2009:498, body 88, 90 a 91; ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, body 24 a 25; ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, body 36 a 37, a ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, body 62 a 63.


65      Rozsudky ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, bod 39, a ze dne 11. července 2017, Viraj Profiles v. Rada, T‑67/14, nezveřejněný, EU:T:2017:481, bod 62.


66      Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2008:532.


67      Je nepodstatné, že tato věc se týká uložení vyrovnávacího cla, a nikoli antidumpingových cel. Článek 8 odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1997, L 288, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 78), které bylo použitelné ve věci Moser Baer, je totiž totožný s čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Pokud jde o čl. 15 odst. 1 nařízení č. 2026/97, viz níže poznámka pod čarou 69.


68      Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2008:532, bod 171 (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


69      Zde se odkazuje na čl. 9 odst. 4 poslední větu základního nařízení, i když ve věci Moser Baer bylo použitelné nařízení č. 2026/97. Je tomu tak proto, že projednávaná věc se týká antidumpingových opatření, a nikoli vyrovnávacích cel. Poslední věta čl. 15 odst. 1 nařízení č. 2026/97 zní takto: „Vyrovnávací clo nesmí být vyšší než výše napadnutelných subvencí, které byly zjištěny podle tohoto nařízení a které podle zjištění znamenaly výhodu pro vývozce, a musí být nižší než celková výše napadnutelných subvencí, pokud toto menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.“


70      Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2008:532, bod 171.


71      Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2008:532, bod 176.


72      Rozsudek ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, EU:C:2009:498, body 92 a 93.


73      Viz výše bod 117.


74      Rozsudek ze dne 23. května 1985, Allied Corporation a další v. Rada, 53/83, EU:C:1985:227.


75      Rozsudek ze dne 23. května 1985, Allied Corporation a další v. Rada, 53/83, EU:C:1985:227, bod 19.


76      Rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑443/11, EU:T:2014:774, body 313 a 318 (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). V bodě 318 tohoto rozsudku Soudní dvůr konstatoval následující: „unijní orgány […] přezkoumaly vliv jiných známých činitelů, které mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie a konstatovaly, že žádný z nich nemohl přerušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie […] Unijní orgány tak splnily podmínky nezbytné pro přijetí dotčených opatření“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


77      Rada a Komise odkázala na zprávu OŘS týkajících se: i) věci „Evropská společenství – Antidumpingová cla na trubky z tvárné litiny nebo potrubí z Brazílie (WT/DS219/AB/R)“, body 180 až 195; ii) věci „Evropská unie – antidumpingová opatření na některé obuvnické výrobky z Číny (WT/DS405/R)“, body 7.487 až 7.489; a iii) věci „Evropská unie – vyrovnávací opatření uložená na dovoz některých polyethylentereftalátů z Pákistánu (WT/DS4886/R)“, body 7.133 až 7.140. Zdá se mi, že tato zjištění OŘS v těchto bodech se týkají příčinné souvislosti mezi dumpingem (nebo subvencemi) a újmou ve smyslu článku 3.5 Antidumpingové dohody WTO (nebo článku 15.5 Dohody WTO o subvencích), avšak nikoli určení výše antidumpingového cla (nebo vyrovnávacího cla).


78      Ve své kasační odpovědi na vedlejší kasační opravný prostředek odkazuje společnost Canadian Solar na zprávu OŘS týkající se věci „Spojené státy – konečná ochranná opatření na dovoz kruhového svařovaného potrubí s karbonovou kvalitou z Koreje (WT/DS202/AB/R)“. V bodě 252 uvedené zprávy OŘS konstatoval, že „pouze odpovídající podíl na celkové újmě [musí být] přičten nárůstu dovozu“, a to „informuje o přípustném rozsahu, ve kterém lze ochranné opatření použít“. Zdůrazňuji však, že se tato věc týká ochranných opatření, a nikoli antidumpingových opatření, a že v základním nařízení neexistuje žádný ekvivalent článku 5.1 Dohody WTO o ochranných opatřeních, jenž stanoví, že „člen smí uplatnit ochranná opatření pouze v rozsahu, který je nutný k zabránění nebo nápravě vážné újmy a k usnadnění přizpůsobení se“. S ohledem na to, že se společnost Canadian Solar opírá o bod 257 uvedené zprávy, připomínám, že společnost Canadian Solar neposkytla příklad, ve kterém by zpráva OŘS, která se týká antidumpingových opatření, dospěla k podobným zjištěním.


79      Rozsudky ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal, C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 40 a 41, a ze dne 4. února 2016, C & J Clark International, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 87.


80      Rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, bod 54.


81      Viz v tomto ohledu rozsudek ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, EU:C:2007:547, bod 35.


82      Článek 3.5. antidumpingové dohody stanoví: „[…] úřady rovněž přezkoumají všechny jiné známé faktory než dumpingové dovozy, které současně poškozují domácí výrobní odvětví, přičemž újmy, způsobené těmito jinými faktory, nesmí být přisuzovány dumpingovým dovozům. Faktory, které mohou být v tomto směru rozhodné, zahrnují mimo jiné objem a ceny dovozů neprodaných za dumpingové ceny, snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby, omezující obchodní praktiky a soutěž mezi zahraničními a domácími výrobci, rozvoj technologie a vývozní výkonnost a produktivitu domácího výrobního odvětví.“ Viz také rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, bod 54.


83      Viz Rovegno, L., a Vandenbussche, H., „Anti-dumping practices in the EU: a comparative analysis of rules and application in the contest of WTO“, v Gaines, S., Egelund Olsen, B., a Engsig Sørensen, K. (eds.), Liberalising Trade in the EU and the WTO: a legal comparison, Cambridge University Press, 2012, s. 440. Rovegno a Vandenbussche uvedli, že „na rozdíl od jiných antidumpingových uživatelů, jakými jsou Spojené státy a Kanada, unijní antidumpingová cla nemusí nutně odpovídat celému dumpingovému rozpětí, pokud nižší clo postačuje k odstranění podstatné újmy domácímu výrobnímu odvětví. […] [mezi roky 1989 a 2009] byly téměř každý rok průměrná antidumpingová cla v EU mnohem nižší než v USA. Ve srovnání s Kanadou byla přibližně na stejné úrovni na začátku posuzovaného období, ale ke konci roku byla také nižší“ (s. 445).


84      Otázkou, zda návrh Komise na nahrazení odůvodnění je přípustný, se toto stanovisko nezabývá, protože by to podle mého názoru mělo být řešeno společně s návrhem na nahrazení odůvodnění, který je obsažen ve vedlejším kasačním opravném prostředku, přičemž toto stanovisko se omezuje na zkoumání dvou důvodů kasačního opravného prostředku (viz výše bod 29). Nicméně pro úplnost uvádím, že návrh Komise na nahrazení odůvodnění vznesený v její odpovědi na kasační opravný prostředek je dle mého názoru přípustný. Je tomu tak proto, že návrh může být považován za obranu před čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky (rozsudek ze dne 9. listopadu 2017, TV2/Danmark v. Komise, C‑649/15 P, EU:C:2017:835, bod 61).


85      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


86      Rozhodnutí Komise 91/392/EHS ze dne 21. června 1991 o přijetí závazků předložených v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu určitých azbestocementových trubek pocházejících z Turecka a o ukončení šetření (Úř. věst. 1991, L 209, s. 37); nařízení Komise (ES) č. 2376/94 ze dne 27. září 1994 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu barevných televizních přijímačů pocházejících z Malajsie, Čínské lidové republiky, Korejské republiky, Singapuru a Thajska (Úř. věst. 1994, L 255, s. 50); nařízení Rady (ES) č. 710/95 ze dne 27. března 1995 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu barevných televizních přijímačů pocházejících z Malajsie, Čínské lidové republiky, Korejské republiky, Singapuru a Thajska a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. 1995, L 73, s. 3); a nařízení Rady (ES) č. 1331/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu dikyandiamidu pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2007, L 296, s. 1).


87      Viz body 28 a 29 odůvodnění rozhodnutí 91/392; bod 141 odůvodnění nařízení č. 2376/94; bod 49 odůvodnění nařízení č. 710/95, a body 128 až 132 odůvodnění nařízení č. 1331/2007.


88      Podle bodu 28 odůvodnění rozhodnutí 91/392 „výklad – a především vyčíslení – účinku dumpingových dovozů je nepřesný, a to z důvodu existence jiných činitelů působících ve stejnou dobu“. Bod 128 i) odůvodnění nařízení č. 1331/2007 totiž stanoví, že „není však možné přesně určit podíl [dumpingového dovozu a jiných známých činitelů]“.


89      Rozsudek ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C‑352/09 P, EU:C:2011:191, bod 136.


90      Viz body 207, 211 až 213 napadeného rozsudku.


91      Viz bod 212 napadeného rozsudku.


92      Viz bod 214 napadeného rozsudku.


93      Rozsudky ze dne 19. prosince 2013, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, C‑10/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:865, bod 22; ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 34; ze dne 10. září 2015, Bricmate, C‑569/13, EU:C:2015:572, bod 46, a ze dne 2. června 2016, Photo USA Electronic Graphic v. Rada, C‑31/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:390, bod 63.