Language of document : ECLI:EU:T:2018:788

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

15. listopadu 2018(*)(i)

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření namířená proti PKK s cílem bojovat proti terorismu – Zmrazení finančních prostředků – Pravomoc Rady – Možnost kvalifikovat orgán třetí země jako příslušný orgánu ve smyslu společného postoje 2001/931/SZBP – Skutkový základ rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků – Odkaz na teroristické činy – Soudní přezkum – Povinnost uvést odůvodnění – Námitka protiprávnosti“

Ve věci T‑316/14,

Kurdistan Workers’ Party (PKK), zastoupená A. van Eik, T. Buruma a M. Wijngaardenem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Radě Evropské unie, původně zastoupené F. Naertem a G. Étiennem, poté F. Naertem a H. Marcos Fraile, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, původně zastoupeným C. Brodie a V. Kaye, dále C. Brodie a S. Brandonem, poté C. Brodie, C. Crane a R. Fadoju, následně C. Brodie, R. Fadoju a P. Nevill, a nakonec R. Fadoju, jako zmocněnci,

a

Evropskou komisí, zastoupenou původně F. Castillo de la Torrem a D. Gauci, poté D. Gauci a J. Norris-Usher a T. Ramopoulosem, a nakonec J. Norris-Usher a T. Ramopoulosem a R. Tricotem, jako zmocněni,

vedlejšími účastníky řízení,

jejímž předmětem je návrh založený na článku 263 SFEU a směřující původně ke zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 125/2014 ze dne 10. února 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 714/2013 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 9) v rozsahu, v němž se tento akt týká žalobkyně, a později i ke zrušení dalších následujících aktů v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, V. Kreuschitz, I. S. Forrester (zpravodaj), N. Półtorak a E. Perillo, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Guzdek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. dubna 2018,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 28. září 2001 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1373 (2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu.

2        Dne 27. prosince 2001 přijala Rada Evropské unie, považujíc to za nutné ze strany Evropské unie k provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373 (2001), společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2001, L 344, s. 93; Zvl. vyd. 18/01, s. 217). Především článek 2 společného postoje 2001/931 stanoví zmrazení finančních prostředků a jiného finančního majetku nebo hospodářských zdrojů osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů a uvedených na seznamu v příloze tohoto společného postoje.

3        Téhož dne přijala Rada za účelem provedení opatření uvedených ve společném postoji 2001/931 na unijní úrovni nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem boje proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 70), jakož i rozhodnutí 2001/927/ES, kterým se stanoví seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 (Úř. věst. 2001, L 344, s. 83). Název žalobkyně nebyl na tomto původním seznamu uveden.

4        Dne 2. května 2002 přijala Rada společný postoj 2002/340/SZBP, kterým se aktualizuje společný postoj 2001/931/SZBP (Úř. věst. 2002, L 116, s. 75). Příloha společného postoje 2002/340 aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahují tato omezující opatření stanovená ve společném postoji 2001/931 a vkládá tam zejména název Kurdistan Workers’ Party (PKK), žalobkyni, identifikovanou takto: „Kurdská strana pracujících (PKK)“.

5        Téhož dne přijala Rada rovněž rozhodnutí 2002/334/ES, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. 2002, L 116, s. 33). Tímto rozhodnutím byl název PKK zapsán na seznam stanovený v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 ve stejném znění, jaké bylo použito v příloze společného postoje 2002/340.

6        Tyto právní nástroje byly poté pravidelně aktualizovány na základě čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 a čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001. Název PKK byl vždy ponechán na seznamech skupin a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření obsažená ve výše uvedených právních nástrojích připojených k těmto právním nástrojům (dále jen „sporné seznamy“). Počínaje 2. dubnem 2004 zní název subjektu zapsaného ve sporných seznamech „Kurdská strana pracujících (PKK) (také známa pod názvem ‚KADEK‘; také známa pod názvem ‚KONGRA-GEL‘)“.

7        Rada v této souvislosti přijala dne 10. února 2014 prováděcí nařízení (EU) č. 125/2014 provádějící čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a zrušující prováděcí nařízení č. 714/2013 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 9), kterým zůstávají omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována. Odůvodnění nařízení č. 125/2004 je založeno zejména na nařízení Home Secretary (ministra vnitra Spojeného království) ze dne 29. března 2001 usilujícím o zákaz PKK na základě UK Terrorism Act 2000 (protiteroristický zákon Spojeného království z roku 2000) (dále jen „nařízení ministra vnitra Spojeného království“), ve znění nařízení ze dne 14. července 2006, které vstoupilo v platnost dne 14. srpna 2006, podle něhož „KADEK“ a „Kongra Gel Kurdistan“ představují jiná označení PKK (dále jen „nařízení ze dne 14. července 2006“); rozhodnutí vlády Spojených států amerických označujícím PKK za „zahraniční teroristickou organizaci“ (foreign terrorist organization) na základě oddílu 219 US Immigration and Nationality Act (zákon Spojených států o přistěhovalectví a státní příslušnosti) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „označení za FTO“), a na rozhodnutí vlády Spojených států amerických označujícím PKK za „globálního teroristu zvláštního označení“ (specially designed global terrorist) na základě Executive Order No. 13224 (prezidentský dekret č. 13224) (dále jen „označení za SDGT“). Toto odůvodnění rovněž zmiňovalo seznam četných incidentů, k nimž došlo mezi listopadem 2003 a říjnem 2011, které byly kvalifikovány jako teroristické činy a o kterých se tvrdilo, že byly údajně spáchány PKK, jakož i řadu rozsudků soudů pro státní bezpečnost Turecké republiky. Nařízení č. 125/2014 bylo původním předmětem projednávané žaloby.

 Řízení a nový vývoj v průběhu řízení

8        Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. května 2014 podala žalobkyně projednávanou žalobu, kterou navrhuje zrušení prováděcího nařízení č. 125/2014 v rozsahu, v němž se jí toto nařízení týká, a nepoužitelnost nařízení č. 2580/2001 ve vztahu k ní.

9        V rámci písemné části řízení předložila Rada podáním ze dne 15. září 2014 žalobní odpověď, k níž připojila zejména nařízení ministra vnitra Spojeného království, nařízení ze dne 14. července 2006, označení za FTO, označení za SDGT, několik výročních zpráv the Office of the US Coordinator for counterterrorism of the US Department of State (koordinační úřad Spojených států pro boj proti terorismu ministerstva zahraničních věcí USA, Spojené státy americké), jakož i řadu tiskových zpráv. Podáním ze dne 31. března 2015 předložila Rada následně dupliku, k níž připojila zejména výňatky z rozsudku ze dne 23. dubna 2013 cour d’ appel de Paris (odvolací soudu v Paříži, Francie) a rozsudku ze dne 21. května 2014 Cour de cassation (kasační soud, Francie).

10      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 8. září 2014 podala Evropská komise návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Usnesením ze dne 7. ledna 2015, přijatým na základě čl. 116 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991, předseda třetího senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství povolil. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 19. března 2015 předložila Komise spis vedlejšího účastníka. Žalobkyně a Rada předložily obě svá vyjádření ve stanovených lhůtách.

11      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. června 2015 podalo Spojené království Velké Británie a Severního Irska návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Rady. Rozhodnutím ze dne 12. srpna 2015, přijatým na základě čl. 144 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu, povolil předseda třetího senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství Spojeného království, ale s tím, že práva Spojeného království byla omezena na práva podle čl. 116 odst. 6 jednacího řádu ze dne 2. května 1991.

12      Rozhodnutím ze dne 16. května 2016, přijatým na základě čl. 70 odst. 1 jednacího řádu, přerušil předseda třetího senátu Tribunálu řízení do doby vyhlášení rozsudků ve věcech A a další (C‑158/14), Rada v. LTTE (C‑599/14P) a Rada v. Hamás (C‑79/15 P). Po vyhlášení rozsudků ze dne 14. března 2017, A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584) řízení automaticky pokračovalo.

13      Rozhodnutím ze dne 5. září 2017, přijatým v rámci organizačního procesního opatření podle čl. 89 odst. 3 písm. c) jednacího řádu, vyzval Tribunál (třetí senát) účastníky řízení k předložení jejich vyjádření k rozsudkům ze dne 14. března 2017, A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584).

14      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. září 2017 předložila žalobkyně vyjádření k rozsudkům ze dne 14. března 2017, A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584). Na jedné straně tvrdí, že rozsudek ze dne 14. března 2017, A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), neodpovídá s konečnou platností na právní otázky vznesené v rámci jejího prvního a druhého žalobního důvodu. Na druhé straně podle žalobkyně z rozsudků ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584) vyplývá, že takový seznam událostí kvalifikovaných jako teroristické činy, o jaký se jedná v projednávaném případě, nelze považovat za rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu; že Rada je povinna poskytnout v odůvodnění k rozhodnutím orgánů třetích zemí údaje umožňující mít za to, že ověřila dodržování práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu žalobkyně, což v projednávaném případě neučinila, a že uplynutí značné doby od přijetí vnitrostátních rozhodnutí, která sloužila jako základ pro prvotní zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy může založit povinnost Rady poskytnout dodatečné argumenty odůvodňující ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech. Žalobkyně rovněž předkládá rozsudek cour d’appel de Bruxelles (odvolací soud v Bruselu, Belgie) ze dne 14. září 2017 (dále jen „rozsudek odvolacího soudu v Bruselu“), kterým bylo rozhodnuto, že navrhovatel nemůže být kvalifikován jako teroristická organizace a že činy přičítané „Jestřábům za osvobození Kurdistánu“ (TAK) nemohou být přičítány PKK.

15      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 5. října 2017 předložily Rada a Komise vyjádření k rozsudkům ze dne 14. března 2017 A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584). Tvrdí, že první dva žalobní důvody uplatňované žalobkyní musí být zamítnuty ve světle rozsudku ze dne 14. března 2017 A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202). Kromě toho rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) potvrzuje, že rozhodnutí Rady ponechat název žalobkyně na sporných seznamech může vycházet z rozhodnutí orgánů třetích zemí a ze skutečností, které nejsou rozhodnutím příslušných vnitrostátních orgánů.

16      Prováděcím nařízením (EU) č. 790/2014 ze dne 22. července 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 125/2014 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 1), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodů pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

17      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. srpna 2014 žádala žalobkyně o možnost upravit svá návrhová žádání tak, aby se její žalobní důvody a návrhová žádání uplatnily obdobně na nařízení č. 790/2014 a na jeho odůvodnění. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. září 2014 nevznesla Rada námitky k žádosti žalobkyně a poukázala obdobně na své vyjádření k žalobě.

18      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/513 ze dne 26. března 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 790/2014 (Úř. věst. 2015, L 82, s. 1), jakož i rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/521 z téhož dne, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2014/483/SZBP (Úř. věst. 2015, L 82, s. 107), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována.

19      Dopisem ze dne 27. března 2015, doručeným žalobkyni dne 1. dubna 2015, zaslala Rada žalobkyni odůvodnění ponechání jejího názvu na sporných seznamech. Rada v dopise ze dne 27. března 2015 v odpovědi na argumenty žalobkyně uvedla, že skutečnost, že mezi skupinami bojujícími proti „Islámskému státu“ jsou i kurdské skupiny, neovlivnilo posouzení Rady, podle kterého PKK splňuje kritéria stanovená ve společném postoji 2001/931. V odůvodnění připojeném k tomuto dopisu vycházela Rada ze tří souborů vnitrostátních rozhodnutí, a sice zaprvé z nařízení ministra vnitra Spojeného království, ve znění nařízení ze dne 14. července 2006; zadruhé z označení za FTO, jakož i z označení za SDGT, a zatřetí z rozsudku ze dne 2. listopadu 2011 tribunal de grande instance de Paris (soud prvního stupně v Paříži, Francie), v němž bylo kurdské kulturní středisko Ahmet Kaya usvědčeno z účasti na zločinném spolčení za účelem přípravy teroristického činu a financování teroristické činnosti, a který byl potvrzen v odvolacím řízení rozsudkem ze dne 23. dubna 2013 odvolacího soudu v Paříži a v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem ze dne 21. května 2014 kasačního soudu (dále jen společně „francouzská soudní rozhodnutí“). Rada konstatovala, že každé toto vnitrostátní rozhodnutí představuje rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a že jsou tato rozhodnutí stále platná. Uvedla dále, že přezkoumala, zda existují nějaké skutečnosti, které by vyznívaly ve prospěch vyškrtnutí názvu PKK ze sporných seznamů, ale žádné takové nenalezla. Uvedla rovněž, že má za to, že důvody pro zařazení názvu PKK na sporné seznamy přetrvávají a dospěla k závěru, že název PKK má i nadále na těchto seznamech zůstat.

20      Odůvodnění kromě toho v příloze zahrnovalo popis každého vnitrostátního rozhodnutí zahrnujícího definici pojmu terorismu podle vnitrostátního práva, popis použitelných vnitrostátních správních a soudních řízení, shrnutí procesní historie a skutečnosti, které nastaly po přijetí dotčeného vnitrostátního rozhodnutí, shrnutí závěrů, k nimž dospěly příslušné orgány ve vztahu k žalobkyni, popis skutkového stavu, ze kterého tyto příslušné orgány vycházely a závěr, že tento skutkový stav zakládá teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931. Naproti tomu toto odůvodnění již neobsahovalo odkaz na rozsudky bezpečnostních soudů Turecké republiky, ani na seznam incidentů kvalifikovaných jako teroristické činy, o nichž se tvrdilo, že byly údajně spáchány žalobkyní a byly jako takové uváděny v předchozích odůvodněních.

21      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. května 2015 žádala žalobkyně, aby mohla upravit svá návrhová žádání tak, aby se její žalobní důvody a návrhová žádání uplatnily obdobně na prováděcí nařízení 2015/513, rozhodnutí 2015/521 a na jejich odůvodnění. Žalobkyně ve svém návrhu na úpravu žaloby zejména tvrdí, že Rada nezohlednila vývoj týkající se zapojení PKK do boje proti skupině „Islámský stát“. Pokud jde o nařízení ministra vnitra Spojeného království, zpochybňuje žalobkyně relevanci skutečnosti, že nařízení bylo potvrzeno po přezkumu v prosinci 2014, jelikož žádost o přezkoumání nebyla podána ze strany žalobkyně. Tvrdí rovněž, že v odůvodnění uvedený popis incidentů, jež se odehrály v roce 2014, o který se opíral ministr vnitra Spojeného království, je příliš vágní a neumožňuje učinit závěr, že tyto incidenty představují teroristické činy a že je lze přičítat PKK. Žalobkyně rovněž popírá odpovědnost za tyto incidenty spáchané jinou skupinou než PKK a zpochybňuje možnost posoudit tyto incidenty jako teroristické činy. Žalobkyně stejně tak tvrdí, pokud jde o označení za FTO a označení za SDGT, že popis incidentů, které jsou jí přičítány, je rovněž příliš vágní k přijetí závěru, že se jedná o teroristické činy přičitatelné PKK. Žalobkyně tvrdí, pokud jde o francouzská soudní rozhodnutí, že tato rozhodnutí musí být odmítnuta, jelikož se týkají jiného subjektu než PKK a zakládají se na neověřených informacích.

22      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. června 2015 předložila Rada vyjádření k návrhu na úpravu návrhových žádání žalobkyně. Rada v této souvislosti zpochybnila, že žalobkyně dodržela čl. 44 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 a odkázala obdobně na svou žalobní odpověď. Rada však nevznesla žádnou námitku proti věcnému rozšíření žaloby požadovanému žalobkyní.

23      Následně byl při každém půlročním přezkumu název žalobkyně ponechán na sporných seznamech. Žalobkyně v důsledku toho žádala o možnost upravit svá návrhová žádání tak, aby se její žalobní důvody a návrhová žádání týkaly obdobně nových aktů přijatých Radou.

24      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/1325 ze dne 31. července 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/513 (Úř. věst. 2015, L 206, s. 12), jakož i rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/1334 ze stejného dne, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2015/521 (Úř. věst. 2015, L 206, s. 61), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodu pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

25      Návrhem na úpravu žaloby podaným kanceláři Tribunálu dne 15. září 2015, v souladu s čl. 86 odst. 2 až 4 jednacího řádu, upravila žalobkyně žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení nařízení 2015/1325 a rozhodnutí 2015/1334 v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají. Ve svém vyjádření došlém kanceláři Tribunálu dne 8. října 2015 vzala Rada tuto úpravu na vědomí.

26      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/2425 ze dne 21. prosince 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/1325 (Úř. věst. 2015, L 334, s. 1), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodu pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

27      Návrhem na úpravu žaloby podaným kanceláři Tribunálu dne 18. února 2016 upravila žalobkyně žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení nařízení 2015/2425 v rozsahu, v němž se jí týká. Ve svých vyjádřeních došlých kanceláři Tribunálu dne 15. března 2016 vzala Rada tuto úpravu na vědomí.

28      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2016/1127 ze dne 12. července 2016, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/2425 (Úř. věst. 2016, L 188, s. 1), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodu pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

29      Návrhem na úpravu žaloby podaným kanceláři Tribunálu dne 9. září 2016 upravila žalobkyně žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení nařízení 2016/1127 v rozsahu, v němž se jí týká.

30      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2017/150 ze dne 27. ledna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2016/1127 (Úř. věst. 2017, L 23, s. 3), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodu pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

31      Návrhem na úpravu žaloby podaným kanceláři Tribunálu dne 23. března 2017 upravila žalobkyně žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení nařízení 2017/150 v rozsahu, v němž se jí týká. Ve svém vyjádření došlém kanceláři Tribunálu dne 17. srpna 2017 vzala Rada tuto úpravu na vědomí. Na podporu závěru, že je třeba žalobu zamítnout, se však Rada dovolávala rozsudků ze dne 14. března 2017, A a další (C‑158/14, EU:C:2017:202), ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás (C‑79/15 P, EU:C:2017:584).

32      Prováděcím nařízením Rady (EU) 2017/1420 ze dne 4. srpna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2017/150 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 3), jakož i rozhodnutím Rady (SZBP) 2017/1426 z téhož dne, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/154 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 95), byla omezující opatření vztahující se na žalobkyni zachována, aniž došlo ke změně důvodu pro ponechání názvu žalobkyně na seznamu.

33      Návrhem na úpravu žaloby podaným kanceláři Tribunálu dne 29. září 2017 upravila žalobkyně žalobu tak, že směřuje rovněž ke zrušení nařízení 2017/1420 a rozhodnutí 2017/1426 v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají. Ve svém vyjádření došlém kanceláři Tribunálu dne 27. října 2017 vzala Rada tuto úpravu na vědomí. Kromě toho, pokud jde o rozsudek odvolacího soudu v Bruselu předložený žalobkyní, Rada tvrdí, že nezpochybňuje označení žalobkyně za teroristickou organizaci. Zaprvé dotčený rozsudek uznává, že to, že PKK nebyla kvalifikována jako teroristická organizace, je dané zvláštními znaky belgického trestního práva. Zadruhé rozsudek odvolacího soudu v Bruselu zdůrazňuje, že násilné činy byly spáchány v rámci konfliktu mezi tureckými orgány a žalobkyní v době od skončení příměří v roce 2015. Zatřetí odvolací soud v Bruselu měl ve svém rozsudku za to, že nelze s jistotou učinit závěr, že činy TAK lze na základě spisu přičítat PKK, ale rozsudek zmiňoval rozhodnutí německého soudu, které dospělo k opačnému závěru.

34      Na návrh třetího senátu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.

35      Na návrh soudce zpravodaje se Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení.

36      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 16. dubna 2018. Žalobkyně při této příležitosti, připomínajíce svůj postoj k relevantnosti mezinárodního humanitárního práva pro výklad definice teroristického činu, oznámila Tribunálu své rozhodnutí vzít svůj první žalobní důvod zpět, což bylo řádně zaznamenáno do protokolu z jednání. Na závěr jednání byla ústní část řízení ukončena a byla zahájena porada ve věci.

 Návrhová žádání účastníků řízení

37      Žalobkyně po úpravě svých návrhových žádání navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil prováděcí nařízení č. 125/2014, č. 790/2014, 2015/513, 2015/1325, 2015/2425, 2016/1127, 2017/150 a 2017/1420, rozhodnutí 2015/521, 2015/1334 a 2017/1426, jakož i jejich odůvodnění (dále jen „napadené akty“) v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

38      Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu v plném rozsahu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 K věci samé

39      Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení napadených aktů žalobkyně v zásadě uplatňuje osm žalobních důvodů. První žalobní důvod, který žalobkyně vzala na jednání zpět, vychází z porušení mezinárodního práva v situacích ozbrojeného konfliktu. Žalobkyně zejména tvrdí, že společný postoj 2001/931 je v rozporu s mezinárodním humanitárním právem, jelikož se týká aktů, které nemají v rámci ozbrojených konfliktů mezinárodní povahu, nejsou válečnými zločiny a jsou legitimní podle práva ozbrojených konfliktů. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931 v rozsahu, v němž označuje PKK za teroristickou skupinu. Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, jelikož napadené akty nejsou založeny na rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu. Napadené akty měly být zrušeny zejména proto, že jsou částečně založeny na rozhodnutí třetích zemí. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 51 Listiny základních práv Evropské unie v rozsahu, v němž jsou napadené akty částečně založeny na informacích získaných na základě mučení nebo špatného zacházení. Pátý žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 v rozsahu, v němž Rada neprovedla odpovídající přezkum pro zařazení PKK na sporné seznamy. Šestý žalobní důvod vychází z porušení zásad proporcionality a subsidiarity. Sedmý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění zakotvené v článku 296 SFEU. Osmý žalobní důvod vychází z porušení práva žalobkyně na obhajobu a na účinnou soudní ochranu.

40      Tribunál považuje za vhodné nejprve přezkoumat sedmý žalobní důvod.

 K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

41      Žalobkyně sedmým žalobním důvodem v podstatě tvrdí, že Rada porušila povinnost uvést odůvodnění tím, že neposkytla účinné a přesné důvody, pro které se rozhodla ponechat po přezkumu název PKK na sporných seznamech. Žalobkyně zejména tvrdí, že Rada nevysvětlila, v čem vnitrostátní rozhodnutí, na kterých zakládá ponechání názvu PKK na sporných seznamech, představují rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931; že Rada neuvedla důvody těchto rozhodnutí; že nezkoumala, zda incidenty, o které se opíraly vnitrostátní orgány, lze kvalifikovat jako teroristické činy ve smyslu společného postoje 2001/931, a že neuvedla důvody, na základě kterých lze tato rozhodnutí považovat za dostatečně odůvodňující zachování omezujících opatření vůči PKK. Navíc, pokud jde o označení za FTO a označení za SDGT, Rada nepřezkoumala, zda ve Spojených státech existují účinné procesní záruky.

42      Rada tyto argumenty zpochybňuje a má za to, že odůvodnění napadených aktů ve spojení s těmito akty splňuje povinnost Rady uvést odůvodnění. Především důvody, které vedly k prvotnímu zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy, zůstávají platné. Pokud jde o nařízení ministra vnitra Spojeného království, vychází Rada z rozsudku ze dne 23. října 2008, People’ s Mojahedin Organization of Iran v. Rada (T‑256/07, EU:T:2008:461), týkajícího se téhož nařízení, v němž Tribunál dospěl k závěru, že Rada splnila povinnost uvést odůvodnění tím, že odkazuje na toto nařízení, jakož i na seznam incidentů kvalifikovaných jako teroristické činy. Pokud jde o označení za FTO a označení za SDGT, Rada zejména tvrdí, že skutečnosti obsažené v odůvodnění jsou dostatečně konkrétní na to, aby žalobkyně mohla podat žalobu u příslušných vnitrostátních orgánů a že poskytnuté údaje splňují povinnost uvést odůvodnění, jak je stanoveno v rozsudcích ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE (C‑599/14 P, EU:C:2017:583) a ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamás, (C‑79/15 P, EU:C:2017:584).

43      V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do právního postavení tak, jak je stanovena v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv, je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu a má za cíl zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt podložený, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zadruhé umožnit unijnímu soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu (viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 29 a citovaná judikatura, a  ze dne 28. května 2013, Trabelsi a další v. Rada, T‑187/11, EU:T:2013:273, bod 66 a citovaná judikatura).

44      Odůvodnění takového aktu tedy musí každopádně uvést skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají podstatný význam v systematice tohoto aktu (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 30 a citovaná judikatura).

45      Podle ustálené judikatury tedy jak odůvodnění původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, tak odůvodnění následných rozhodnutí musí odkazovat nikoli pouze na právní podmínky použití společného postoje 2001/931 a nařízení č. 2580/2001, ale rovněž na specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření o zmrazení finančních prostředků musí uplatnit na dotyčnou osobu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 52; ze dne 16. října 2014, LTTE v. Rada, T‑208/11 a T‑508/11, EU:T:2014:885, bod 162, a ze dne 25. března 2015, Central Bank of Iran v. Rada, T‑563/12, EU:T:2015:187, bod 55).

46      Pokud tudíž naléhavé důvody související s bezpečností Unie nebo jejich členských států či s jejich zahraniční politikou nebrání sdělení určitých poznatků, je Rada povinna seznámit osobu nebo subjekt, vůči nimž jsou omezující opatření namířena, s individuálními a konkrétními důvody, pro něž má za to, že tato opatření musela být přijata. Musí tedy uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění předmětných opatření, a úvahy, které ji vedly k jejich přijetí (viz rozsudek ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08/, EU:T:2009:266, bod 144).

47      Odůvodnění musí být dále přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení (rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada, T‑228/02, EU:T:2006:384, bod 141; viz rovněž rozsudek ze dne 16. října 2014, LTTE v. Rada, T‑208/11 a T‑508/11, EU:T:2014:885, bod 159 a citovaná judikatura). Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Zejména akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tedy dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2011, Banka Melli Iran v. Rada, C‑548/09 P, EU:C:2011:735, bod 82).

48      Takto stanovená povinnost odůvodnění představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů. Odůvodnění tudíž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, přičemž jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem (viz rozsudek ze dne 7. prosince 2011, HTTS v. Rada, T‑562/10, EU:T:2011:716, bod 32).

49      Pokud jde v důsledku toho o rozhodnutí zachovat omezující opatření ve vztahu k určité osobě nebo subjektu, unijní soud je konkrétně povinen ověřit, zda byla zaprvé dodržena povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU, a tudíž zda jsou uváděné důvody dostatečně přesné a konkrétní, a zadruhé, zda jsou tyto důvody podložené (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 70 a citovaná judikatura).

50      V této souvislosti je nutné upřesnit, že dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti svému ponechání na sporném seznamu zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem, nebo z jiných zdrojů. V případě zpochybnění přísluší Radě, aby prokázala, že jsou tvrzené skutečnosti podložené, a unijnímu soudu přísluší ověřit jejich věcnou správnost (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 71 a citovaná judikatura).

51      Je namístě připomenout, že článek 1 společného postoje 2001/931 rozlišuje mezi prvotním zařazením jména osoby nebo názvu subjektu na sporný seznam podle jeho odstavce 4 a ponecháním již zařazeného jména osoby nebo názvu subjektu na tomto seznamu podle jeho odstavce 6 (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 58).

52      Kromě toho z judikatury vyplývá, že otázkou významnou při přezkumu, zda mají být jméno osoby nebo název subjektu ponechány na sporném seznamu, je, zda se od zařazení jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na uvedený seznamu nebo od předchozího přezkumu skutková situace změnila natolik, že již neumožňuje dospět k témuž závěru ohledně účasti dotčené osoby nebo subjektu na teroristických činnostech (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 46). Z této judikatury vyplývá, že v rámci přezkumu podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 může Rada ponechat jméno dotyčné osoby nebo název dotyčného subjektu na sporném seznamu, dospěje-li k závěru, že trvá nebezpečí jeho zapojení do teroristických činností, jimiž bylo odůvodněno jeho prvotní zařazení na tento seznam. Ponechání jména určité osoby nebo názvu určitého subjektu na sporném seznamu je tedy v podstatě prodloužením prvotního zařazení (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 51).

53      Kromě toho pokud vzhledem k uplynulému času a v závislosti na změně okolností dané věci již skutečnost, že vnitrostátní rozhodnutí, jež sloužilo za základ pro prvotní zařazení, zůstává v platnosti, sama o sobě nedovoluje usuzovat na to, že nebezpečí zapojení dotyčné osoby či subjektu do teroristických činností trvá, je Rada povinna založit ponechání jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na uvedeném seznamu na aktualizovaném posouzení situace s přihlédnutím k novějším skutkovým okolnostem dokládajícím, že toto nebezpečí stále trvá (rozsudek ze dne 26. července 2017, Komise v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 54).

54      Právě ve světle těchto zásad je třeba posoudit dostatečnost odůvodnění napadených aktů.

55      V projednávaném případě je třeba konstatovat, že odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 se liší co do struktury a obsahu od odůvodnění nařízení 2015/513, 2015/1325, 2015/2425, 2016/1127, 2017/150 a 2017/1420, jakož i rozhodnutí 2015/521, 2015/1334 a 2017/1426. S ohledem na tyto rozdíly je třeba přezkoumat tyto dva balíčky napadených aktů samostatně.

 Pokud jde o prováděcí nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014

56      Nejprve je třeba konstatovat, že prováděcí nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 mají totožné odůvodnění, uspořádané následujícím způsobem.

57      Zaprvé Rada shrnuje dosavadní činnosti PKK od jejího založení v roce 1978. Podle Rady se od roku 1984 PKK zejména dopustila mnoha teroristických činů a tyto útoky pokračovaly navzdory jednostranně deklarovanému příměří ze strany PKK od roku 2009. Rada poté uvádí seznam 69 incidentů, k nimž došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011, které přičítá PKK a které považuje za teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.

58      Zadruhé Rada uvádí, že se na PKK vztahuje nařízení ministra vnitra Spojeného království, přijatého dne 29. března 2001, s cílem zakázat PKK na základě protiteroristického zákona Spojeného království z roku 2000, a považuje toto nařízení za rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Uvádí rovněž, že toto nařízení bylo pravidelně přezkoumáváno správním výborem a že zůstává v platnosti.

59      Zatřetí Rada uvádí, že PKK je označena za FTO na základě oddílu 219 zákona Spojených států o přistěhovalectví a státní příslušnosti, jakož i za SDGT na základě prezidentského dekretu č. 13224 orgány Spojených států a považuje tato označení za rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Uvádí rovněž, že tato označení mohou být napadena soudní cestou ve Spojených státech a že zůstávají v platnosti.

60      Konečně Rada uvádí, že o PKK bylo rozhodováno v řadě rozhodnutí soudů pro státní bezpečnost Turecké republiky.

61      Z výše uvedeného vyplývá, že Rada založila ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech jednak na skutečnosti, že rozhodnutí považovaná za rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 jsou platná a jednak na vlastním posouzení Rady, pokud jde o incidenty přičítané PKK a posuzované jako teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.

62      Nejprve je třeba přezkoumat dostatečnost odůvodnění posouzení povahy rozhodnutí, o která se Rada opírala před přezkoumáním, zda Rada uvedla dostatečně specifické a konkrétní důvody, na základě kterých měla za to, že název žalobkyně má být ponechán na sporných seznamech.

–       K existenci rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931

63      V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že Rada v žalobní odpovědi výslovně připouští, že ani seznam incidentů kvalifikovaných jako teroristické činy ani rozsudky soudů pro státní bezpečnost Turecké republiky nepředstavují rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 (žalobní odpověď, body 56 a 119).

64      Zadruhé, pokud jde o označení za FTO a označení za SDGT, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z judikatury vyplývá, že pojem „příslušný orgán“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 se neomezuje jen na orgány členských států, ale může v zásadě zahrnovat také orgány třetích zemí (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 22).

65      Z judikatury nicméně rovněž vyplývá, že je na Radě, aby ověřila, než se opře o rozhodnutí orgánu třetí země, zda bylo přijetím tohoto rozhodnutí dodrženo právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 24). Rada je tudíž povinna poskytnout v odůvodnění k rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků údaje, na jejichž základě je možné se domnívat, že dodržení těchto práv ověřila (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 31). Za tím účelem postačuje, uvede-li Rada stručně v odůvodnění rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků důvody, proč má za to, že rozhodnutí třetí země, o něž se hodlá opřít, bylo přijato v souladu s dodržením práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 33).

66      Je však nutno konstatovat, že odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 nezmiňuje sebemenší údaj umožňující mít za to, že Rada skutečně ověřila, že označení za FTO a označení za SDGT byla přijata při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Rada se tak nemůže omezit, jako je tomu v projednávaném případě, pouze na teoretické konstatování, bez dalšího upřesnění ohledně vedení dotčeného řízení, že označení za FTO podléhá soudním opravným prostředkům podle práva Spojených států, zatímco označení za SDGT podléhá správním a soudním opravným prostředkům Spojených států. Odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 tedy neumožňuje zjistit, zda Rada splnila ověřovací povinnost, která jí v tomto ohledu příslušela.

67      Kromě toho odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 rovněž neuvádí důvody, proč měla Rada za to, že označení za FTO a označení za SDGT představovala rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Odůvodnění rovněž neupřesňuje, v čem by označení za FTO a označení za SDGT mohla být považována za „zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání pro teroristický čin, pokus o jeho spáchání nebo účast na něm, nebo usnadňování takového činu, založené na závažných a věrohodných důkazech nebo stopách, nebo za odsouzení za takové činy“ ve smyslu společného postoje 2001/931. Odůvodnění neobsahuje sebemenší informaci, že Rada skutečně přezkoumala, zda konkrétní skutkové okolnosti, z nichž orgány Spojených států vycházely, spadají pod pojem „teroristický čin“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931. Odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 tedy neumožňuje zjistit, zda Rada splnila ověřovací povinnost, která jí v tomto ohledu příslušela.

68      Zatřetí, pokud jde o nařízení ministra vnitra Spojeného království, je třeba konstatovat, že Rada nijak neodůvodňuje, proč měla za to, že toto nařízení je rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Zejména odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 neuvádějí důvody podporující nařízení ministra vnitra Spojeného království, ani žádný údaj o tom, že Rada skutečně přezkoumala, zda konkrétní skutečnosti, z nichž ministr vnitra Spojeného království vycházel, podléhaly definici teroristického činu ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931. V tomto ohledu je rozsudek ze dne 23. října 2008, People’ s Mojahedin Organization of Iran v. Rada (T‑256/07, EU:T:2008:461), uváděný Radou v žalobní odpovědi irelevantní pro projednávanou věc, neboť v uvedené věci žalobce nezpochybňoval posouzení nařízení ministra vnitra Spojeného království jako rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931.

–       Ke specifickým a konkrétním důvodům ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech

69      V každém případě, i kdyby se mělo za to, že Rada splnila povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o existenci alespoň jednoho rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, je třeba připomenout, že pokud vzhledem k uplynulému času a v závislosti na změně okolností dané věci již skutečnost, že vnitrostátní rozhodnutí, jež sloužilo za základ prvotního zařazení, zůstává v platnosti, sama o sobě nedovoluje usuzovat na to, že nebezpečí zapojení dotyčné osoby či subjektu do teroristických činností trvá, je Rada povinna založit ponechání jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na uvedeném seznamu na aktualizovaném posouzení situace s přihlédnutím k novějším skutkovým okolnostem dokládajícím, že toto nebezpečí stále trvá (obdobně viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 54 a citovaná judikatura).

70      V projednávaném případě je nutno shledat, že uplynula značná doba mezi přijetím rozhodnutí, na kterých bylo založeno prvotní zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy, a přijetím prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014, jakož i mezi prvotním zařazením názvu žalobkyně na sporné seznamy a přijetím těchto aktů. Nařízení ministra vnitra Spojeného království je z roku 2001, označení PKK za FTO z roku 1997, označení PKK za SDGT z roku 2001, prvotní zařazení názvu PKK na sporné seznamy je z roku 2002, zatímco prováděcí nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 byla přijata v roce 2014. Takový časový odstup, více než deseti let, představuje přitom sám o sobě důvod domnívat se, že závěry obsažené v nařízení ministra vnitra Spojeného království a označení za FTO a označení za SDGT již nejsou dostatečné pro posouzení existence nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností v okamžiku přijetí těchto aktů.

71      Kromě toho, jak uvedla Rada v odůvodněních prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014, žalobkyně od roku 2009 vyhlásila několikrát jednostranně příměří. Navíc, přestože to odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 neuvádí, žalobkyně správně poukazuje na mírová jednání mezi PKK a tureckou vládou, která proběhla v roce 2012 a 2013. Dne 21. března 2013 vyzval Abdullah Öcalan k míru. V tiskové zprávě ze dne 21. března 2013 vydali vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová a komisař pro rozšíření a evropskou politiku sousedství Štefan Füle společné prohlášení, v němž uvítali výzvu Abdullaha Öcalana žádající stranu PKK, aby složila zbraně a stáhla se za turecké hranice, a vyzvali všechny strany, aby nepolevovaly v úsilí s cílem zajistit mír a prosperitu pro všechny občany Turecka a poskytli plnou podporu mírovému procesu.

72      Rada byla proto povinna založit ponechání PKK na sporných seznamech na novějších informacích, které dokládají, že nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností nadále trvalo. Je tudíž třeba dospět k závěru, že nařízení ministra vnitra Spojeného království a označení za FTO a označení za SDGT, přestože zůstávají v platnosti, nejsou sama o sobě dostatečným základem pro odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.

73      Je pravda, že se v odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 Rada rovněž opírá o skutečnost, že skupiny spojované s PKK provedly teroristické útoky i přes jednostranné příměří uvedené v bodě 71 výše, a dále o seznam 69 incidentů, považovaných za teroristické činy a přičítaných PKK, které nastaly po přijetí nařízení ministra vnitra Spojeného království a po označení za FTO a označení za SDGT. Ze spisu nevyplývá, že tyto incidenty byly vyvozeny z rozhodnutí příslušných orgánů členských států.

74      V tomto ohledu zaprvé vyplývá z citované judikatury, že čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 sice vyžaduje, aby Rada provedla alespoň jednou za šest měsíců „prověření“ s cílem ujistit se, že „ponechání“ již zařazené osoby či subjektu na tomto seznamu na základě vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem zůstává odůvodněné, avšak neznamená, že každá nová informace, jíž se Rada dovolává jako důvodu pro ponechání dotyčné osoby či subjektu na sporném seznamu, musela být předmětem vnitrostátního rozhodnutí příslušného orgánu přijatého po rozhodnutí, které sloužilo za základ pro prvotní zařazení (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 62).

75      Zadruhé z judikatury rovněž vyplývá, že dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti ponechání svého jména nebo názvu na sporném seznamu zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem nebo z jiných zdrojů. V případě zpochybnění přísluší Radě, aby prokázala, že jsou tvrzené skutečnosti podložené, a unijnímu soudu přísluší ověřit jejich věcnou správnost (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 71 a citovaná judikatura).

76      V projednávaném případě nic nebránilo Radě, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, opírat se o informace, které nevycházejí z rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 k tomu, aby byly žalobkyni přiznány incidenty a tyto byly posouzeny jako teroristické činy pro účely odůvodnění ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech.

77      Jelikož však žalobkyně v rámci této žaloby zpochybňuje, zda se některé z těchto incidentů skutečně udály, zda mohou být jiné incidenty přičítány PKK, a zpochybňuje i okolnosti jejich spáchání, přísluší Radě, aby prokázala opodstatněnost namítaných skutečností a Tribunálu ověřit jejich věcnou správnost na základě judikatury připomenuté v bodě 75 výše.

78      Stručnost informací obsažených v odůvodnění přitom neumožňuje Tribunálu vykonat soudní přezkum s ohledem na incidenty zpochybňované žalobkyní. Tribunál musí, podobně jako žalobkyně, konstatovat, že odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a 790/2014 neuvádějí žádné skutečnosti, z nichž Rada vycházela pro učinění závěru, že k dotčeným incidentům došlo, že je lze přičíst žalobkyni a že splňují kritéria čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.

79      Pokud jde o incidenty, u kterých žalobkyně nezpochybňuje, že se staly a že je jí lze přičíst, je nutno shledat, že tyto incidenty předcházejí mírovým jednáním uvedeným v bodě 71 výše, a neumožňují tedy zhojit nedostatek odůvodnění uvedený v bodě 72 výše.

–       Závěry

80      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že Rada dostatečně neodůvodnila v odůvodnění prováděcích nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 své posouzení, pokud jde o existenci jednoho nebo více rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, a rovněž dostatečně neuvedla specifické a konkrétní důvody pro ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech. Je tudíž třeba učinit závěr, že prováděcí nařízení č. 125/2014 a č. 790/2014 jsou stižena vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění.

 Pokud jde o prováděcí nařízení 2015/513, 2015/1325, 2015/2425, 2016/1127, 2017/150 a 2017/1420, jakož i rozhodnutí 2015/521, 2015/1334 a 2017/1426

81      Úvodem je třeba konstatovat, že prováděcí nařízení 2015/513, 2015/1325, 2015/2425, 2016/1127, 2017/150 a 2017/1420, jakož i rozhodnutí 2015/521, 2015/1334 a 2017/1426 mají identická odůvodnění, uspořádaná následujícím způsobem.

82      Rada v odůvodnění nejprve uvádí, že vycházela z existence rozhodnutí, která považuje za rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, a sice z nařízení ministra vnitra Spojeného království, ve znění nařízení ze dne 14. července2006; z označení za FTO a označení za SDGT a z francouzských soudních rozhodnutí. V tomto ohledu Rada uvádí, že přezkoumala skutečnosti, na nichž se tato rozhodnutí zakládají, a měla za to, že tyto skutečnosti spadají pod pojmy „teroristické činy“ a „skupiny a subjekty zapojené do teroristických činů“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 a 3 společného postoje 2001/931 (odůvodnění, body 1 až 7).

83      Rada dále konstatuje, že výše uvedená rozhodnutí příslušných orgánů zůstávají v platnosti. Rada navíc uvádí, že přezkoumala, zda má k dispozici nějaké důkazy, které by mluvily ve prospěch vyškrtnutí názvu PKK ze sporných seznamů, a prohlašuje, že žádné nenalezla. Má rovněž za to, že důvody pro zařazení PKK na sporné seznamy zůstávají v platnosti (odůvodnění, body 8 až 10).

84      Na základě výše uvedených skutečností dospěla Rada k závěru, že název PKK musí být ponechán na sporných seznamech (odůvodnění, bod 11).

85      Kromě toho odůvodnění obsahuje v příloze podrobný popis každého rozhodnutí příslušných orgánů uvedených v bodě 82 výše, včetně uvedení definice terorismu ve vnitrostátním právu, popisu použitelných vnitrostátních správních a soudních řízení, shrnutí procesní historie a skutečností, které nastaly po přijetí dotčeného vnitrostátního rozhodnutí, shrnutí závěrů, k nimž dospěly příslušné orgány ve vztahu k žalobkyni, popisu skutkového stavu, ze kterého příslušné orgány vycházely a závěru, že tento skutkový stav zakládá teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.

86      Zaprvé, pokud jde tedy o přílohu A k odůvodnění nařízení ministra vnitra Spojeného království, Rada zejména uvádí, že toto nařízení bylo přijato v roce 2001, jelikož ministr vnitra Spojeného království se důvodně domníval, že PKK spáchala teroristické činy a účastnila se teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 2 společného postoje 2001/931 (body 3, 4 a 16). Rada v této souvislosti uvádí, že dotčené teroristické činy zahrnovaly teroristické útoky přičítané PKK od roku 1984 a že PKK vedla počátkem 90. let teroristické kampaně zaměřené na západní zájmy a investice s cílem zvýšit nátlak na tureckou vládu. Konstatuje, že ačkoliv PKK, podle všeho, tuto kampaň v letech 1995 až 1999 opustila, pokračovala v ohrožování turistických letovisek v Turecku. Rada uvádí, že má za to, že tyto činy spadají do cílů uvedených v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě i) a ii) společného postoje 2001/931 a do násilných činů uvedených v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě iii) písm. a), c), d), f), g) a i) společného postoje 2001/931 (bod 16).

87      Rada rovněž uvádí, že dne 3. prosince 2014 ministr vnitra Spojeného království rozhodl zamítnout žádost o zrušení zákazu PKK a rozhodl tento zákaz zachovat. Rada v tomto ohledu uvádí, že na základě dostupných důkazů měl ministr vnitra Spojeného království důvod se domnívat, že PKK je i nadále zapojena do teroristické činnosti, neboť páchala teroristické činy a účastnila se jich ve smyslu čl. 1 odst. 2 společného postoje 2001/931. Rada v této souvislosti uvádí, že ministr vnitra Spojeného království se opíral zejména o skutečnost, že PKK uskutečnila tři samostatné útoky spáchané v květnu 2014, z nichž k prvnímu došlo dne 13. května 2014 a byli při něm zraněni dva vojáci v areálu stavby ve vojenské základně Tunceli (Turecko), jakož i o skutečnost, že PKK zaútočila v srpnu 2014 na elektrárnu a unesla tři čínské inženýry (bod 17). Rada rovněž uvádí, že v říjnu 2014 PKK vydala varování, že pokud Turecká republika nezasáhne proti skupině „Islámský stát“, ztroskotá křehký mírový proces, v němž je PKK zapojena (bod 18).

88      Konečně Rada dospěla k závěru, že skutečnosti uvedené výše v bodech 86 a 87 odpovídají cílům uvedeným v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě i) a ii) společného postoje 2001/931 a teroristickým činům uvedeným v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě iii) písm. a), c), d), f), g), h) a i) společného postoje 2001/931 (bod 19).

89      Zadruhé, pokud jde o přílohu B odůvodnění týkající se francouzských soudních rozhodnutí, Rada zde uvádí zejména to, že soud prvního stupně v Paříži odsoudil v rozsudku ze dne 2. listopadu 2011 středisko CCK Ahmet Kaya za účast na zločinném spolčení za účelem přípravy teroristického činu a za financování teroristické činnosti. Rada přitom konstatuje, že zaprvé byl tento rozsudek potvrzen odvolacím soudem v Paříži v rozsudku tohoto soudu ze dne 23. dubna 2013 a v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem kasačního soudu ze dne 21. května 2014, a zadruhé že tyto tři soudy měly ve svých rozsudcích za to, že středisko CCK Ahmet Kaya představuje „legální krytí PKK“ ve Francii (body 11 až 14, 20 a 21). Rada mimoto poukazuje na to, že soud prvního stupně v Paříži a odvolací soud v Paříži měly za to, že PKK by mohla být kvalifikována jako „teroristická organizace“. V tomto ohledu Rada poukazuje na to, že odvolací soud v Paříži vycházel zejména z řady útoků, které byly spáchány v Turecku v letech 2005 a 2006 a byly přímo přičítané PKK nebo organizaci TAK, kterou lze považovat za ozbrojené křídlo PKK, jakož i z řady žhářských útoků provedených použitím Molotovových koktejlů ve Francii a v Německu v roce 2007 (body 15 až 19). Rada dospěla k závěru, že teroristické činy přičítané francouzskými soudy organizaci PKK spadají do rozsahu působnosti čl. 1 odst. 3 prvního pododstavce bodu i), čl. 1 odst. 3 prvního pododstavce bodu ii) a čl. 1 odst. 3 prvního pododstavce bodu iii) písm. a) a b) společného postoje 2001/931 (bod 22).

90      Zatřetí, pokud jde o přílohu C odůvodnění týkající se označení za FTO a označení za SDGT, Rada zde zejména uvádí, že označení za FTP bylo přijato dne 8. října 1997 a označení za SDGT dne 31. října 2001 (body 3 a 4).

91      Dále uvádí, že označení za FTO jsou automaticky po pěti letech přezkoumávána United States Secretary of State (ministrem zahraničí věcí USA, Spojené státy americké), pokud mezitím nebyl podán návrh na jejich zrušení. Dotyčný subjekt může rovněž sám každé dva roky požádat o zrušení tohoto označení na základě poskytnutých důkazů prokazujících, že se změnily skutkové okolnosti, na kterých se zakládá jeho označení za FTO. Ministr zahraničí Spojených států a United States Congress (Kongres USA, Spojené státy americké) mohou rovněž zrušit označení za FTO i bez návrhu. Kromě toho dotyčný subjekt může podat opravný prostředek proti jeho označení za FTO u Circuit Court of Appeals for the District of Columbia (federální odvolací soud distriktu Kolumbie, USA). Pokud jde o označení za SDGT, Rada poukazuje na to, že nepodléhají pravidelným přezkumům, ale lze je napadnout u federálních soudů (body 8 až 11). Rada kromě toho konstatuje, že označení žalobkyně za FTO a SDGT nebyla napadena u soudů Spojených států a nejsou předmětem žádného probíhajícího soudního řízení (body 11 a 12). S ohledem na přezkumná řízení a popis dostupných opravných prostředků má Rada za to, že příslušné právní předpisy Spojených států zajišťují ochranu práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. (bod 13).

92      Rada rovněž uvádí, že orgány Spojených států se při označení PKK za FTO a SDGT opíraly zejména o skutečnost, že útoky byly páchané PKK. Rada v tomto ohledu uvádí, že výroční zpráva o terorismu z roku 2013 vydaná ministerstvem zahraničních věcí USA obsahuje konkrétní důvody, na základě kterých bylo označení za FTO přijato a dosud zachováno, a sice: útok na turecký vojenský konvoj dne 22. srpna 2012, při němž bylo zabito pět tureckých vojáků a sedm dalších zraněno; únos tří tureckých politiků v létě 2012; bombový útok ze dne 4. listopadu 2012, k němuž došlo na svatební oslavě a byly při něm zabity dvě děti, 26 osob bylo zraněno a několik obchodních budov bylo poškozeno; a ozbrojený boj, který se udál dne 18. listopadu 2012, během něhož bylo zabito pět vojáků a jeden byl zraněn. Rada dospěla k závěru, že tyto incidenty odpovídají cílům uvedeným v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodech i), ii) nebo iii) společného postoje 2001/931 a teroristickým činům uvedeným v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě iii) písm. a) až c) a f) společného postoje 2001/931 (body 14 až 17).

93      Z výše uvedeného vyplývá, že Rada založila ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech jednak na ponechání v platnosti rozhodnutí kvalifikovaných jako rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a jednak na vlastním posouzení, pokud jde o neexistenci důkazů hovořících pro vyškrtnutí názvu PKK ze sporných seznamů a přetrvávající důvody hovořící pro zařazení názvu PKK na sporné seznamy.

94      Tribunál má za to, že nejprve je třeba přezkoumat dostatečnost odůvodnění týkající se specifických a konkrétních důvodů, proč Rada dospěla k závěru, že název žalobkyně má být ponechán na sporných seznamech.

95      V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, vzhledem k uplynulému času a v závislosti na změně okolností dané věci, že jestliže pouhá skutečnost, že vnitrostátní rozhodnutí sloužící za základ pro prvotní zařazení zůstává v platnosti nedovoluje usuzovat na trvání nebezpečí zapojení dotyčné osoby či subjektu do teroristických činností, je Rada povinna podložit ponechání jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na tomto seznamu aktualizovaným posouzením situace, s přihlédnutím k novějším skutkovým okolnostem, které prokazují, že toto nebezpečí stále trvá (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Komise v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 54 a citovaná judikatura).

96      V projednávaném případě je nutno konstatovat, že uplynula značná doba mezi přijetím rozhodnutí, která byla základem pro prvotní zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy a přijetím napadených aktů uvedených v bodě 81 výše, jakož i mezi prvotním zařazením názvu žalobkyně na sporné seznamy a přijetím napadených aktů. Nařízení ministra vnitra Spojeného království je z roku 2001. Označení PKK za FTO pochází z roku 1997 a označení PKK za SDGT pochází z roku 2001. A konečně, prvotní zařazení názvu PKK na sporné seznamy je z roku 2002. Napadené akty uvedené v bodě 81 výše byly naopak přijaty mezi 26. březnem 2015 a 4. srpnem 2017.

97      Takové časové období, doba více než deset let, představuje samo o sobě důvod domnívat se, že závěry obsažené v nařízení ministra vnitra Spojeného království a označení za FTO a označení za SDGT již nejsou dostatečné pro posouzení trvání nebezpečí, že žalobkyně je zapojena do teroristických činností v okamžiku přijetí napadených aktů. Rada měla tudíž povinnost založit ponechání názvu PKK na sporných seznamech na novějších informacích dokládajících, že nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností nadále trvá. Je proto třeba dospět k závěru, že nařízení ministra vnitra Spojeného království a označení za FTO a označení za SDGT, i kdyby zůstala v platnosti, nepředstavují samy o sobě dostatečný základ pro napadené akty uvedené v bodě 81 výše v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.

98      Je třeba konstatovat, že v odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše zmiňuje Rada další novější skutečnosti. Zmiňuje přijetí francouzských soudních rozhodnutí. Zmiňuje rovněž několik incidentů přičítaných PKK, z nichž příslušné orgány vycházely při přijetí a ponechání v platnosti nařízení ministra vnitra Spojeného království, označení za FTO, označení za SDGT a francouzských soudních rozhodnutí. Rada posuzuje tyto incidenty jako teroristické činy. Rada dále prohlašuje, že nenalezla jedinou skutečnost hovořící ve prospěch vyškrtnutí názvu žalobkyně ze sporných seznamů.

99      Je však nutno konstatovat, že Rada neodůvodnila, proč měla za to, že tyto skutečnosti umožňují dospět právně dostačujícím způsobem k závěru, že nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností nadále trvá.

100    Zaprvé, pokud jde o rozhodnutí francouzských soudů, je nutno konstatovat, že přestože byla přijata mezi 2. listopadem 2011 a 21. květnem 2014, opírají se o mnohem starší skutečnosti, které nastaly, vezmeme-li tu nejbližší, v době téměř osmi až deseti let před přijetím napadených aktů uvedených v bodě 81 výše. Takové časové období představuje samo o sobě důvod domnívat se, že závěry obsažené ve francouzských soudních rozhodnutích již nejsou dostatečné pro posouzení existence nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností ke dni přijetí těchto napadených aktů.

101    Žalobkyně navíc nebyla účastníkem soudních řízení, která vedla k vydání rozsudků soudu prvního stupně v Paříži, odvolacího soudu v Paříži a francouzského kasačního soudu. Je pravda, že Rada uvádí v bodech 13, 14 a 21 přílohy B odůvodnění, že středisko CCK Ahmet Kaya představuje podle těchto soudních rozhodnutí „legální krytí “ PKK ve Francii. Takováto informace je však nejednoznačná, zejména s ohledem na odsouzení střediska CCK Ahmet Kaya z financování teroristické činnosti v souvislosti s jeho podporu PKK. Francouzský kasační soud tím, že dospěl k závěru, že středisko CCK Ahmet Kaya „vědomě poskytlo prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců (v projednávaném případě prostřednictvím vedoucích představitelů uvedených výše), jednajíce na svůj účet, účinnou logistickou a finanční podporu organizaci označené za teroristickou“, nepřímo potvrzuje, že středisko CCK Ahmet Kaya a PKK musí být považovány za dva odlišné subjekty. Rada proto právně dostačujícím způsobem neodůvodnila, proč měla za to, že tato francouzská soudní rozhodnutí skutečně představují rozhodnutí příslušného orgánu „ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931.

102    Je tudíž třeba dospět k závěru, že francouzská soudní rozhodnutí, přestože zůstávají v platnosti, nepředstavují sama o sobě dostatečný základ pro napadené akty uvedené v bodě 81 výše, v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, a neumožňují zhojit nedostatek odůvodnění uváděný v bodě 97 výše.

103    Zadruhé, pokud jde o incidenty, na nichž ministr Spojeného království založil své rozhodnutí ze dne 3. prosince 2014 o zamítnutí žádosti o zrušení zákazu PKK, je nutno konstatovat, že v návrhu na úpravu žaloby ze dne 26. května 2015 žalobkyně výslovně zpochybňuje přičitatelnost těchto incidentů PKK, jakož i adekvátnost informací poskytnutých pro učinění závěru, že tyto incidenty spadají do cílů uvedených v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodech i) až iii) společného postoje 2001/931 a násilných činů vyjmenovaných v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě iii) písm. a) až k) společného postoje 2001/931.

104    V této souvislosti z judikatury vyplývá, že dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti jejich ponechání na sporném seznamu zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem nebo z jiných zdrojů. V případě zpochybnění přísluší Radě, aby prokázala, že jsou tvrzené skutečnosti podložené, a unijnímu soudu přísluší ověřit jejich věcnou správnost (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 71 a citovaná judikatura).

105    V projednávaném případě je nutno konstatovat, že odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše neobsahuje sebemenší zmínku, na jejímž základě by bylo možné se domnívat, že Rada skutečně přezkoumala a snažila se prokázat opodstatněnost tvrzených skutečností. Rada rovněž neposkytla v průběhu řízení důkazy, které by prokazovaly opodstatněnost těchto skutečností. S ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 104 výše se Rada nemůže omezit, jako je tomu v projednávaném případě, na zopakování odůvodnění rozhodnutí příslušného orgánu, aniž by sama přezkoumala jeho opodstatněnost. Odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše tedy neumožňuje zjistit, zda Rada splnila ověřovací povinnost, která jí v tomto ohledu příslušela, ani neumožňuje Tribunálu vykonat přezkum, pokud jde o věcnou správnost tvrzených skutečností.

106    Je tudíž třeba dospět k závěru, že skutečnost, že nařízení ministra vnitra Spojeného království bylo potvrzeno v prosinci 2014 na základě incidentů spáchaných PKK v květnu a srpnu 2014, neumožňuje zhojit nedostatek odůvodnění uvedený v bodě 97 výše.

107    Zatřetí, pokud jde o incidenty, na základě kterých orgány Spojených států založily přijetí nebo zachování označení za FTO a označení za SDGT, je nutno konstatovat, že žalobkyně v návrhu na úpravu žaloby ze dne 26. května 2015 výslovně zpochybňuje dostatečnost informací poskytnutých k učinění závěru, že tyto incidenty spadají do cílů uvedených v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě i) až iii) společného postoje 2001/931 a do násilných činů uvedených v čl. 1 odst. 3 prvním pododstavci bodě iii) písm. a) až k) společného postoje 2001/931.

108    Je nutno rovněž konstatovat, že odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše neobsahuje sebemenší zmínku umožňující domnívat se, že Rada skutečně přezkoumala tvrzené skutečnosti a snažila se prokázat jejich opodstatněnost. Rada rovněž neposkytla v průběhu řízení důkazy, které by prokazovaly opodstatněnost těchto skutečností. Rada naopak není schopna s jistotou upřesnit specifické a konkrétní důvody, na nichž se označení za FTO a označení za SDGT zakládají. Zejména, pokud jde o výroční zprávy o terorismu vydané ministerstvem zahraničních věcí Spojených států, Rada v duplice výslovně připouští, že „i když tyto zprávy mohou odrážet informace, na jejichž základě Spojené státy vydají označení za FTO nebo rozhodnou o zachování tohoto označení“, „nemusí tomu však tak být“. (duplika, bod 115).

109    S ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 104 výše se přitom Rada nemůže omezit, jako je tomu v projednávaném případě, na zopakování odůvodnění rozhodnutí příslušného orgánu, aniž by sama přezkoumala jeho opodstatněnost. Je tomu tak tím spíše, že dotčené rozhodnutí nebylo přijato příslušným orgánem členského státu. Odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše tedy neumožňuje zjistit, zda Rada splnila ověřovací povinnost, která jí v tomto ohledu příslušela, a ani neumožňuje Tribunálu vykonat přezkum, pokud jde o věcnou správnost tvrzených skutečností.

110    Začtvrté, pokud jde o neexistenci skutečností, které by hovořily pro vyškrtnutí názvu žalobkyně ze sporných seznamů, je třeba konstatovat, že žalobkyně předložila Radě některé informace, které podle ní mohou hovořit ve prospěch vyškrtnutí názvu PKK ze sporných seznamů, zejména informace v dopise žalobkyně ze dne 6. března 2015 v odpovědi na dopis Rady informující žalobkyni o záměru Rady ponechat její název na sporných seznamech.

111    Podle judikatury, pokud dotyčná osoba předloží vyjádření ke shrnutí důvodů, musí příslušný unijní orgán důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů ve světle tohoto vyjádření a případných skutečností, které svědčí ve prospěch dotyčné osoby a jsou k tomuto vyjádření přiloženy (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 114).

112     Není sice nutné zacházet až tak daleko, aby byla vyžadována podrobná odpověď na vyjádření předložená dotyčnou osobou, avšak povinnost uvést odůvodnění zakotvená v článku 296 SFEU implikuje za všech okolností, že dotčený orgán uvede individuální, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých má za to, že je vůči dotyčné osobě nutné přijmout omezující opatření (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 116).  

113    Je přitom nutno konstatovat, že odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše neobsahuje sebemenší zmínku, na jejímž základě by bylo možné se domnívat, že Rada skutečně přezkoumala informace předložené žalobkyní. Je nutno uznat, že odůvodnění napadených aktů obsahuje prohlášení, že Rada zkoumala skutečnosti, které by hovořily ve prospěch vyškrtnutí názvu PKK ze sporných seznamů, ale že žádné nenašla (bod 9). Zatímco takováto obecná formulace může případně postačovat v případě, že osoby, skupiny nebo subjekty, kterých se týkají opatření pro zmrazení finančních prostředků, nepředložily žádná vyjádření, není tomu tak v případě, jestliže, jako je tomu v projednávaném případě, žalobkyně předloží informace, které podle ní odůvodňují vyškrtnutí jejího názvu ze sporných seznamů, bez ohledu na jejich opodstatněnost. V tomto případě totiž přísluší Radě reagovat, byť stručně, na tyto informace v odůvodnění.

114    Tento nedostatek odůvodnění nelze zhojit uvedením v dopise ze dne 27. března 2015, citovaném v bodě 19 výše, že skutečnost, že mezi skupinami bojujícími proti „Islámskému státu“ byly kurdské skupiny, nemělo vliv na posouzení Rady, podle kterého PKK splňuje kritéria pro označení stanovená ve společném postoji 2001/931. Je totiž nutné konstatovat, že tento dopis je datován po přijetí nařízení 2015/513 a rozhodnutí 2015/521 a dále že Rada neupřesňuje konkrétní skutečnosti, které ji vedly k závěru, že nebezpečí zapojení žalobkyně do teroristických činností nadále trvá.

115    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že Rada dostatečně neodůvodnila v odůvodnění napadených aktů uvedených v bodě 81 výše specifické a konkrétní důvody pro ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech. Je třeba tudíž učinit závěr, že prováděcí nařízení 2015/513, 2015/1325, 2015/2425, 2016/1127, 2017/150 a 2017/1420, jakož i rozhodnutí 2015/521, 2015/1334 a 2017/1426 jsou stiženy vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění.

 Závěry

116    Za těchto okolností je třeba mít za to, že Rada porušila povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU. Vyplývá z toho, že je na místě vyhovět sedmému žalobnímu důvodu a že tento závěr odůvodňuje sám o sobě zrušení napadených aktů v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2011, HTTS v. Rada, T‑562/10, EU:T:2011:716, bod 40).

117    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba zrušit napadené akty, aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty a žalobní důvody uplatněné na podporu projednávané žaloby. Pokud jde o návrh žalobkyně, kterým se domáhá, aby Tribunál prohlásil nařízení č. 2580/2001 za nepoužitelné ve vztahu k ní, musí být tento návrh odmítnut v důsledku zpětvzetí prvního žalobního důvodu, na němž byl tento návrh založen.

 K časovým účinkům zrušení napadených aktů

118    Je třeba konstatovat, že napadené akty byly změněny prováděcím nařízením Rady (EU) 2018/468 ze dne 21. března 2018, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2017/1420 (Úř. věst. 2018, L 79, s. 7) a rozhodnutím Rady (SZBP) 2018/475 z téhož dne, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2017/1426 (Úř. věst. 2018, L 79, s. 26), které nahradily sporné seznamy počínaje dnem 23. března 2018 a prodloužily platnost omezujících opatření, v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.

119    K dnešnímu dni se tedy na žalobkyni vztahuje nové omezující opatření. Z toho vyplývá, že zrušení napadených aktů v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni, nevede k vyškrtnutí názvu žalobkyně ze sporných seznamů.

120    Účinky napadených aktů v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni, proto není nutné zachovávat.

 K nákladům řízení

121    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

122    Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Z toho vyplývá, že Komise a Spojené království ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 125/2014 ze dne 10. února 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 714/2013, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Kurdistan Workers’ Party (PKK).

2)      Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 790/2014 ze dne 22. července 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 125/2014, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

3)      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/513 ze dne 26. března 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 790/2014, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

4)      Rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/521 ze dne 26. března 2015, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2014/483/SZBP, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

5)      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/1325 ze dne 31. července 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/513, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

6)      Rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1334 ze dne 31. července 2015, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2015/521, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

7)      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/2425 ze dne 21. prosince 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/1325, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

8)      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/1127 ze dne 12. července 2016, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/2425, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

9)      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/150 ze dne 27. ledna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2016/1127, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

10)    Prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/1420 ze dne 4. srpna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2017/150, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

11)    Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1426 ze dne 4. srpna 2017, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/154, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká PKK.

12)    Pokud jde o zbývající část žaloby, návrh na prohlášení nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu za nepoužitelné ve vztahu k žalobkyni se odmítá.

13)    Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené PKK.

14)    Evropská komise a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.

Frimodt Nielsen

Kreuschitz

Forrester

Półtorak

 

      Perillo

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. listopadu 2018.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: angličtina.


i–      Body 66, 105 a 109 tohoto znění byly po jeho prvním online zpřístupnění předmětem jazykové úpravy.