Language of document : ECLI:EU:C:2018:991

Věc C551/18 PPU

IK

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (kasační soud, Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy – Evropský zatýkací rozkaz vydaný za účelem výkonu trestu odnětí svobody – Obsah a forma – Článek 8 odst. 1 písm. f) – Neuvedení doplňujícího trestu – Platnost – Důsledky – Účinek na držení ve vazbě“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 6. prosince 2018

1.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Obsah a forma evropského zatýkacího rozkazu Povinnost uvést trest uložený pravomocným rozsudkem – Neuvedení doplňujícího trestu, který byl uložen spolu s hlavním trestem – Důsledky – Okolnosti, jež mohou odůvodnit odmítnutí vykonat zatýkací rozkaz

[Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 8 odst. 1 písm. f)]

2.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Obsah a forma evropského zatýkacího rozkazu Povinnost uvést trest uložený pravomocným rozsudkem – Cíle

[Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 8 odst. 1 písm. f)]

3.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Obsah a forma evropského zatýkacího rozkazu Povinnost uvést trest uložený pravomocným rozsudkem – Neuvedení doplňujícího trestu, který byl uložen spolu s hlavním trestem –Výkon tohoto doplňujícího trestu ve vystavujícím členském státě po odpykání hlavního trestu – Přípustnost – Podmínky

[Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 8 odst. 1 písm. f)]

1.      Nelze bez dalšího vyloučit, že uložení doplňujícího trestu, který nebyl uveden v evropském zatýkacím rozkazu, může za určitých okolností představovat jeden z důvodů, z nichž je možné výkon takového rozkazu odmítnout.

(viz bod 44)

2.      Účelem požadavku řádnosti stanoveného v čl. 8 odst. 1 písm. f) rámcového rozhodnutí 2002/584 je informovat vykonávající justiční orgány o délce uloženého trestu odnětí svobody, pro který se žádá předání vyžádané osoby, a to prostřednictvím údajů, které mají těmto orgánům poskytnout minimální formální informace, jež jsou nezbytné k tomu, aby mohly rychle vyhovět evropskému zatýkacímu rozkazu tím, že neprodleně rozhodnou o předání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Piotrowski, C‑367/16, EU:C:2018:27, body 58 a 59). Tento požadavek má vykonávajícímu justičnímu orgánu umožnit, jak uvedla generální advokátka v bodě 66 svého stanoviska, aby se přesvědčil o tom, že evropský zatýkací rozkaz spadá do oblasti působnosti tohoto rámcového rozhodnutí, a zejména ověřil, zda byl vydán k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, jejichž délka přesahuje horní hranici 4 měsíců stanovenou v čl. 2 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí.

(viz body 50, 51)

3.      Článek 8 odst. 1 písm. f) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že v evropském zatýkacím rozkazu, na jehož základě došlo k předání dotyčné osoby, nebyl uveden doplňují trest podřízení moci soudu pro výkon trestů, který byl této osobě uložen za tentýž trestný čin týmž soudním rozhodnutím, kterým bylo rozhodnuto o hlavním trestu odnětí svobody, nebrání tomu, aby výkon tohoto doplňujícího trestu vedl poté, co je odpykán hlavní trest a je přijato formální rozhodnutí za tímto účelem ze strany vnitrostátního soudu příslušného ve věcech výkonu trestů, ke zbavení osobní svobody.

(viz bod 70 a výrok)