Language of document : ECLI:EU:C:2019:645

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MICHALA BOBKA

přednesené dne 29. července 2019(1)

Věc C433/18

M. L.

proti

OÜ Aktiva Finants

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních – Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Článek 43 – Požadavek účinného opravného prostředku a sporného řízení – Opravný prostředek proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti rozsudku vydaného soudem jiného členského státu – Postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v odvolacím řízení“






I.      Úvod

1.        Estonský soud Harju Maakohus (soud prvního stupně Harijského kraje, Estonsko) vydal dne 7. prosince 2009 rozhodnutí, kterým uložil M. L. (dále jen „navrhovatel“) povinnost zaplatit estonské společnosti OÜ Aktiva Finants částku 14 838,50 estonských korun (EEK) (přibližně 948 eur). Na návrh společnosti Aktiva Finants prohlásil Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko) uvedené rozhodnutí vykonatelným ve Finsku na základě nařízení (ES) č. 44/2001(2). Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách, Finsko). Odvolací soud nepřipustil odvolání k dalšímu projednávání a navrhovatel proto jeho rozhodnutí napadl u předkládajícího soudu Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko).

2.        Finský systém podávání opravných prostředků upravuje postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, pokud jde o opravné prostředky podané v odvolacím řízení proti rozhodnutím soudu prvního stupně. Tento postup se uplatní i v případě opravných prostředků směřujících proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla na základě nařízení č. 44/2001 prohlášena vykonatelnost rozhodnutí vydaného v jiném členském státě.

3.        V tomto řízení o předběžné otázce má Soudní dvůr určit, zda v rámci systému zavedeného nařízením č. 44/2001 je takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, slučitelný s požadavkem na možnost podat účinný opravný prostředek, která je zaručena oběma stranám v čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001, a zda je takový postup v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení ve smyslu čl. 43 odst. 3 téhož nařízení.

II.    Právní rámec

A.      Unijní právo

4.        Podle článku 41 nařízení č. 44/2001 platí:

„Rozhodnutí se prohlásí vykonatelné, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 53, aniž by bylo přezkoumáváno podle článků 34 a 35. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.“

5.        Článek 43 odst. 1 až 3 tohoto nařízení stanoví:

„1.      Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek.

2.      Opravný prostředek se podává u soudu uvedeného v seznamu v příloze III.

3.      Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení.“

6.        Článek 45 uvedeného nařízení stanoví:

„1.      Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 43 nebo článku 44 podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí pouze na základě důvodů uvedených v článcích 34 a 35. Soud vydá neprodleně rozhodnutí.

2.      Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.“

B.      Finské právo

7.        Podle § 5 prvního pododstavce kapitoly 25a oikeudenkäymiskaari (soudní řád) je v případech, kdy opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně, nutné rozhodnout, zda bude takový opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání.

8.        Ustanovení § 11 prvního pododstavce zmíněné kapitoly znějí:

„Opravný prostředek musí být připuštěn k dalšímu projednávání, pokud:

1)      existují důvodné pochybnosti o opodstatněnosti rozhodnutí soudu prvního stupně;

2)      nelze posoudit opodstatněnost rozhodnutí soudu prvního stupně, nebude-li připuštěn další přezkum;

3)      je připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v dané věci důležité pro účely uplatnění právních předpisů v obdobných věcech; nebo

4)      jsou dány jiné závažné důvody k připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání.“

9.        Podle § 13 téže kapitoly „[o]dvolací soud před rozhodnutím o připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání vyzve v případě potřeby protistranu, aby předložila písemné vyjádření k opravnému prostředku, který byl k uvedenému soudu podán“.

10.      Podle § 14 prvního pododstavce kapitoly 25a soudního řádu „[o]dvolací soud rozhoduje o připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v písemném řízení na základě obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, opravného prostředku, který byl k němu podán, a písemné odpovědi, byla-li předložena, a v případě potřeby také na základě dalších dokumentů založených ve spise“.

11.      Ustanovení § 17 téže kapitoly stanoví, že pokud nebyl opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání, je rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, přičemž v rozhodnutí musí být uvedeno shrnutí návrhových žádání a odpovědí účastníků řízení.

12.      Podle § 18 téže kapitoly je opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání, pokud v případě tříčlenného soudního senátu jeho připuštění podpoří alespoň jeden jeho člen. Opravný prostředek však může být připuštěn k dalšímu projednávání i v případě, kdy ve věci rozhoduje samosoudce.

13.      V § 1 kapitoly 26 soudního řádu se stanoví, že pokud byl opravný prostředek připuštěn a soud jej projedná, musí soud zvážit, zda a případně jak má být rozhodnutí soudu prvního stupně změněno. Podle § 3 téže kapitoly soud vyzve protistranu, aby ve lhůtě stanovené odvolacím soudem předložila písemné vyjádření k opravnému prostředku, ledaže byla odpověď na opravný prostředek vyžádána již při posuzování otázky připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, nebo výzva k předložení odpovědi je zjevně nepotřebná.

III. Skutkový stav, řízení a předběžné otázky

14.      Navrhovatelem je fyzická osoba, která má podle svého prohlášení bydliště ve Finsku od 26. listopadu 2007. Rozsudkem ze dne 7. prosince 2009 uložil Harju Maakohus (soud prvního stupně Harijského kraje) navrhovateli povinnost zaplatit společnosti Aktiva Finants částku 14 838,50 EEK (přibližně 948 eur).

15.      Na žádost společnosti Aktiva Finants vydal Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) usnesení, kterým na základě nařízení č. 44/2001 prohlásil rozsudek ze dne 7. prosince 2009 vydaný proti navrhovateli vykonatelným ve Finsku.

16.      Odpůrce podal poté, co mu bylo doručeno uvedené usnesení, odvolání k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách), kterým se domáhal zrušení rozhodnutí Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) v plném rozsahu. V návrhu podaném k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) navrhovatel uvedl, že rozhodnutí estonského soudu bylo vydáno v jeho nepřítomnosti a že mu nebyl oznámen ani doručen návrh na zahájení řízení ani jiné odpovídající podání včas a takovým způsobem, aby se mohl bránit. Navrhovatel dále uvedl, že se o řízení dozvěděl až v okamžiku, kdy mu Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) doručil usnesení o prohlášení vykonatelnosti. Kromě toho nebyla podle navrhovatele dána příslušnost estonského soudu v dotčené věci, jelikož navrhovatel má ode dne 26. listopadu 2007 bydliště ve Finsku. Na podporu své argumentace se navrhovatel dovolával článků 34 a 35 nařízení č. 44/2001.

17.      Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) nepřipustil odvolání podané navrhovatelem k dalšímu projednávání, čímž bylo řízení o tomto opravném prostředku ukončeno.

18.      Navrhovatel podal k předkládajícímu soudu žádost o povolení podat opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách), které mu bylo dne 24. ledna 2017 uděleno. Opravným prostředkem podaným ke Korkein oikeus (Nejvyšší soud) se navrhovatel domáhá, aby bylo rozhodnutí Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) zrušeno, aby jeho odvolání bylo připuštěno k dalšímu projednávání a aby byla věc vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu projednávání odvolání.

19.      V této souvislosti předkládající soud uvádí, že je nutné určit, zda je takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, použitelný, pokud opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla prohlášena vykonatelnost rozhodnutí vydaného v jiném členském státě v souladu s nařízením č. 44/2001. Předkládající soud dále uvádí, že se musí vyslovit rovněž ke slučitelnosti postupu připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání s nařízením č. 44/2001, a konkrétně s požadavkem na projednání opravného prostředku ve sporném řízení stanoveným v čl. 43 odst. 3 zmíněného nařízení.

20.      Za těchto podmínek se Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je postup připuštění opravných prostředků k dalšímu projednávání upravený ve vnitrostátním systému podávání opravných prostředků slučitelný s požadavkem na možnost podat účinný opravný prostředek, která je v čl. 43 odst. 1 nařízení [č. 44/2001] zaručena oběma stranám, pokud je opravný prostředek podán proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které se týká uznání nebo výkonu rozhodnutí ve smyslu nařízení [č. 44/2001]?

2)      Jsou v rámci postupu připuštění opravných prostředků k dalšímu projednávání splněny podmínky sporného řízení ve smyslu čl. 43 odst. 3 nařízení [č. 44/2001], pokud protistrana není v souvislosti s podaným opravným prostředkem před vydáním rozhodnutí o připuštění opravného prostředku vyslechnuta? Jsou tyto podmínky splněny, pokud je protistrana vyslechnuta před vydáním rozhodnutí o připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání?

3)      Je při výkladu relevantní okolnost, že opravný prostředek může podat nejen účastník řízení, který výkon navrhl a jehož návrh byl zamítnut, nýbrž i účastník řízení, vůči němuž je výkon navrhován, pokud bylo tomuto návrhu vyhověno?“

21.      Písemná vyjádření předložily finská vláda a Evropská komise, které byly rovněž vyslechnuty na jednání konaném dne 15. května 2019.

IV.    Posouzení

22.      Toto stanovisko je strukturováno následujícím způsobem. Pokud jde o první předběžnou otázku, dospěl jsem na základě posouzení systému zavedeného nařízením č. 44/2001 a finského postupu připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v odvolacím řízení k názoru, že článek 43 zmíněného nařízení za určitých podmínek takový postup dovoluje (A). Pokud jde o druhou a třetí předběžnou otázku, které budu posuzovat společně, mám na základě posouzení dosahu zásady kontradiktornosti za to, že takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený v původním řízení, není v rozporu s požadavkem na projednání věci ve sporném řízení (B).

A.      K první předběžné otázce

23.      Podstatou první předběžné otázky položené předkládajícím soudem Soudnímu dvoru je, zda je postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání upravený ve finském systému v souladu s požadavkem na možnost podat účinný opravný prostředek, který vyplývá z čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001.

1.      Systém zavedený nařízením č. 44/2001

24.      Na základě zásady vzájemné důvěry a v souladu s Úmluvou o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 27. září 1968(3), ve znění pozdějších úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě(4), sleduje nařízení č. 44/2001, které je v projednávané věci použitelné(5), cíl zajistit co nejrychlejší a nejjednodušší uznávání a výkon soudních rozhodnutí. Tento akt sekundárního práva zjednodušuje formality, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli členském státě byla bez dalšího uznávána bez potřeby jakéhokoli dalšího řízení a aby byl postup pro výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě účinný a rychlý(6).

25.      Řízení o prohlášení vykonatelnosti nicméně umožňuje rovněž zajistit kontrolu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě vzhledem k důvodům pro nevykonání soudního rozhodnutí, které unijní normotvůrce taxativně vymezil v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001. Řízení o prohlášení vykonatelnosti tedy obsahuje dvě samostatné fáze.

26.      V první fázi – jak stanoví článek 41 nařízení č. 44/2001 – strana podá návrh na výkon soudního rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, který je projednán v nesporném řízení. V této fázi nelze posuzovat důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení, a to ani na návrh stran, ani bez návrhu. Pokud byl návrh na výkon podán stranou, která je aktivně legitimována, k soudu nebo jinému orgánu příslušnému k jeho projednání, a pokud tento návrh splňuje stanovené formální náležitosti, musí mu soud nebo orgán, k němuž byl návrh podán, vyhovět. Podle bodu 17 odůvodnění uvedeného nařízení je prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydáno „v zásadě bez dalšího“.

27.      Ve druhé fázi stanoví článek 43 nařízení č. 44/2001 možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti. Podle článku 44 uvedeného nařízení může být rozhodnutí vydané o opravném prostředku napadeno zvláštním opravným prostředkem, který je pro každý členský stát uveden v příloze IV téhož nařízení. Opravný prostředek stanovený v článku 43 nařízení č. 44/2001 může podat navrhovatel ve vykonávacím řízení, pokud byl jeho návrh na prohlášení vykonatelnosti v první fázi zamítnut, a rovněž strana, vůči níž je výkon navrhován. Na rozdíl od první fáze je řízení v této druhé fázi sporné, jak vyplývá ze samotného znění čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001.

28.      Systém podávání opravných prostředků upravený článkem 43 zmíněného nařízení však není tak jednoznačný, jak by se mohlo podle předchozího bodu na první pohled zdát.

29.      Nejasnosti vznikají již na úrovni vlastního textu. S ohledem na různé pojmy, jež unijní normotvůrce použil v jednotlivých jazykových verzích nařízení č. 44/2001, lze jen obtížně určit, zda měl tento normotvůrce v článku 43 na mysli zavést „žalobu“, nebo „opravný prostředek“(7).

30.      Ze systematického hlediska nicméně tyto dvě fáze vykonávacího řízení ve skutečnosti neodpovídají rozdílu mezi řízením v prvním stupni a odvolacím řízením. Návrh na výkon podléhá pouze formální kontrole, přičemž v této fázi nepřipouští nařízení č. 44/2001 posuzování důvodů pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovených v článcích 34 a 35. Nejde tedy o řízení v prvním stupni stricto sensu. Pokud jde o řízení o opravném prostředku upraveném v článku 43 uvedeného nařízení, je sice pravda, že žádné ustanovení zmíněného nařízení neomezuje důvody ani argumenty, které lze uplatnit na podporu opravného prostředku proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni, nicméně soud, u něhož byl opravný prostředek podán, může zamítnout nebo zrušit prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v článcích 34 a 35 téhož nařízení(8). Nejde tedy o odvolací řízení stricto sensu.

31.      Stejné nejasnosti lze vysledovat i v označení soudů, ke kterým se podává opravný prostředek podle čl. 43 odst. 2 nařízení č. 44/2001, jak vyplývá ze seznamu obsaženého v jeho příloze III. Ze znění této přílohy je zřejmé, že soudy určené členskými státy jsou poměrně různorodé, a to jak z formálního hlediska (formální stupeň dotčeného soudu v rámci vnitrostátního systému, kde jsou zahrnuty soudy prvního stupně i odvolací soudy), tak z hlediska procesního (kdy se opravný prostředek podává přímo u odvolacího soudu, nepřímo prostřednictvím soudu prvního stupně, ale také u různých soudů podle toho, zda opravný prostředek podal žalovaný nebo žalobce).

32.      Nehledě na uvedené nejasnosti je nicméně zřejmé, že řízení před určenými soudy musí na základě čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 splňovat přinejmenším tři podmínky.

33.      Zaprvé, jak zdůraznila Komise v písemném vyjádření, článek 43 zakládá bezpodmínečné právo obou stran podat opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti.

34.      Zadruhé je hlavním účelem řízení o opravném prostředku zavedeného článkem 43 nařízení č. 44/2001 umožnit ověření, zda nejsou dány důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení(9), z kterých lze odmítnout výkon soudního rozhodnutí vydaného v jiném členském státě.

35.      Zatřetí, pokud jde o způsoby podání opravného prostředku upravené v článku 43 nařízení č. 44/2001, je nutné toto ustanovení vykládat ve světle základních práv, zejména pak čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv Evropské unie(10). To znamená, že takový opravný prostředek musí být účinný.

2.      Finský postup připuštění opravného prostředkudalšímu projednáváníodvolacím řízení

36.      Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, a z informací poskytnutých finskou vládou na jednání vyplývá, že postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání má následující vlastnosti.

37.      Tento postup je stanoven pro veškerá řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému ve sporném či nesporném řízení, s výjimkou některých trestních věcí. Je použitelný i na opravný prostředek upravený nařízením č. 44/2001, jak uvedla finská vláda.

38.      Z uvedeného vyplývá, že řízení o opravném prostředku před odvolacím soudem má dvě fáze. V první fázi odvolací soud určí na základě zákonem stanovených důvodů, zda jsou splněny podmínky pro připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání. Pokud ano, pokračuje řízení druhou fází, ve které odvolací soud provede úplné projednání opravného prostředku.

39.      V první fázi odvolacího řízení účastník řízení, který podal odvolání, uvede v návrhu na zahájení řízení odvolací důvody a navrhované důkazy na podporu svého návrhového žádání na zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. V návrhu na zahájení řízení musí rovněž uvést důvody a argumenty, na jejichž základě má být jeho opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání.

40.      Na tomto základě musí odvolací soud ověřit i bez návrhu každý ze čtyř důvodů pro připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jež jsou stanoveny v § 11 prvním pododstavci kapitoly 25a soudního řádu. Přitom přihlédne k rozhodnutí soudu prvního stupně, návrhu na zahájení řízení, obsahu spisu vedeného ve věci, včetně rozhodnutí cizího soudu, a dokladům, které je třeba předložit podle článku 54 nařízení č. 44/2001.

41.      Je-li dán některý z důvodů pro připuštění k dalšímu projednávání a nejméně jeden z členů odvolacího soudu je pro připuštění k dalšímu projednávání, musí odvolací soud připustit další projednávání opravného prostředku a nemůže v tomto směru uplatnit jakoukoli posuzovací pravomoc. Další projednávání nepovolí, je-li zřejmé, že není dán žádný ze čtyř důvodů pro připuštění opravného prostředku.

3.      Finský postup připuštění opravného prostředkudalšímu projednávánízásada efektivity

42.      Podle ustálené judikatury Soudního dvora je při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti na každém členském státu, aby podle zásady procesní autonomie členských států upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva(11).

43.      Pokud jde o postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání dotčený ve věci v původním řízení, z vyjádření finské vlády vyplývá, že vnitrostátní zákonodárce sledoval zavedením tohoto řízení dva cíle. Na jedné straně šlo o snahu řešit narůstající objem práce odvolacích soudů a s tím související prodlužování soudních řízení. Na druhé straně bylo nutné zajistit účinné projednávání opravných prostředků a ochranu práv účastníků řízení. V předmětném řízení se tedy přihlíží k povaze věci předložené odvolacímu soudu k posouzení, aby bylo možné projednat v jiném, jednodušším řízení ty věci, jejichž posuzování odvolacím soudem není opodstatněno závažnými důvody souvisejícími s právní ochranou účastníka řízení, který podal opravný prostředek, a obecným zájmem dané věci.

44.      Podle mého názoru jsou tyto cíle, které v konečném důsledku slouží ke splnění požadavků na urychlené projednání věci a efektivnější rozdělování prostředků v soudnictví, bezesporu legitimní(12).

45.      Z ustálené judikatury nicméně vyplývá, že procesní podmínky podávání opravných prostředků stanovené členskými státy nesmějí být méně příznivé než podmínky týkající se obdobných opravných prostředků stanovených k ochraně práv na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti) a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity)(13).

46.      Vzhledem k tomu, že finský postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání se zřejmě použije na všechny opravné prostředky směřující proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným ve sporném či nesporném řízení, lze v projednávané věci již na začátku vyloučit, že by takový postup byl v rozporu se zásadou rovnocennosti.

47.      Pokud jde o dodržení zásady efektivity, je třeba určit, zda postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje uplatnění práva na podání opravného prostředku přiznaného v článku 43 nařízení č. 44/2001.

48.      Úvodem je třeba připomenout, že zásada efektivity obecně nezahrnuje požadavky jdoucí nad rámec požadavků vyplývajících z práva na účinnou soudní ochranu zaručeného Listinou(14). Toto právo nicméně nepředstavuje absolutní výsadu. Soudní dvůr, který výslovně vycházel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, již rozhodl, že právo na soudní projednání(15), jehož je právo na přístup k soudu zvláštní součástí, není absolutní a podléhá implicitně uznávaným omezením, jelikož z podstaty věci je k jeho uplatnění nezbytné přijetí právní úpravy členským státem, kterému je v tomto ohledu přiznán určitý prostor pro uvážení. Podle Soudního dvora nesmí taková omezení bránit jednotlivci ve volném přístupu takovým způsobem nebo v takové míře, aby byla zasažena samotná povaha jeho práva na spravedlivý proces. Konečně musí taková omezení sledovat legitimní cíl a musí existovat rozumná přiměřenost mezi použitými prostředky a sledovaným účelem(16).

49.      Postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání dotčený ve věci v původním řízení v projednávané věci patrně splňuje zásadu efektivity, a to za podmínky, že na jedné straně umožňuje zohlednit důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí a na druhé straně že je rozhodnutí o odmítnutí dalšího projednávání řádně odůvodněno.

50.      Zaprvé je třeba posoudit, zda uvedený postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání neohrožuje účel opravného prostředku zavedeného článkem 43 nařízení č. 44/2001, kterým je umožnit posouzení důvodů pro nevykonání soudního rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, jež jsou stanoveny v článcích 34 a 35 zmíněného nařízení. Ačkoli úkol posoudit, zda finské právo umožňuje přihlédnout k těmto důvodům v rámci posuzování návrhu na připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, přísluší výhradně předkládajícímu soudu, poskytují níže uvedené body v této záležitosti určitá vodítka.

51.      V tomto ohledu důvody pro připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání stanovené v § 11 prvním pododstavci kapitoly 25a soudního řádu patrně umožňují zohlednit ustanovení článků 34 a 35 nařízení č. 44/2001.

52.      Důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené unijním normotvůrcem v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001 lze totiž zřejmě podřadit pod první a čtvrtý důvod pro povolení dalšího projednávání, podle kterých musí být opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání, pokud existují důvodné pochybnosti o opodstatněnosti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo pokud jsou dány jiné závažné důvody k připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání.

53.      Odvolací soud má tedy zřejmě možnost v této fázi rozhodování o povolení dalšího projednávání posoudit, zda v rámci opravného prostředku podaného na základě článku 43 nařízení č. 44/2001 je s ohledem na důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení nutné provést podrobný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na prohlášení vykonatelnosti.

54.      Zadruhé je postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání zřejmě upraven tak, že v praxi umožnuje posoudit opodstatněnost rozhodnutí soudu prvního stupně již v první fázi, byť z pohledu hospodárnosti řízení.

55.      Takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup stanovený ve finském právu, totiž nelze přirovnat k předběžnému filtrování, v jehož rámci se posuzuje přípustnost opravného prostředku. Finská vláda v tomto směru zdůraznila, že ve fázi rozhodování o povolení dalšího projednávání odvolací soud posuzuje, zejména s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně a obsah spisu vedeného ve věci, zda neexistují důvodné pochybnosti o opodstatněnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Posouzení, jež v této fázi provádí odvolací soud, je tedy skutečně obdobné předběžnému, byť zběžnému přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé(17).

56.      Kromě toho, ačkoli právo na účinnou soudní ochranu zahrnuje možnost mít přístup k soudu, neznamená to právo na automatický přístup k jednotnému řízení, a to ani v případě, že má být opravný prostředek zamítnut. V tomto směru je zřejmě připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v praxi zamítnuto jen v případě, že všichni členové odvolacího soudu považují opravný prostředek za zcela zjevně neopodstatněný. Podle finské vlády totiž musí být důvody pro připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání vykládány pružně a ve prospěch strany, která o připuštění opravného prostředku žádá(18). Podle uvedené vlády tedy lze ve fázi postupu připuštění k dalšímu projednávání opravný prostředek odmítnout pouze tehdy, je-li zjevně neopodstatněný. Ve všech ostatních případech bude opravný prostředek nakonec předmětem podrobného projednání poté, co jej odvolací soud připustí.

57.      Zatřetí je postup dotčený ve věci v původním řízení slučitelný s článkem 43 nařízení č. 44/2001 pouze tehdy, jsou-li případná rozhodnutí o odmítnutí dalšího projednávání řádně odůvodněna.

58.      Na jednání vyšlo najevo, že se finská vláda a Komise v tomto bodě zásadním způsobem neshodují. Finská vláda tvrdí, že podle soudního řádu musí být takové rozhodnutí odůvodněno, zatímco Komise s odkazem na tentýž soudní řád namítá, že tomu tak nemusí vždy být.

59.      Úkolem Soudního dvora není rozhodnout o tom, který z těchto dvou výkladů vnitrostátního práva je správný, ale určit, jaké požadavky vyplývají z unijního práva. V tomto směru posledně uvedené právo stanoví, že taková rozhodnutí, jako je rozhodnutí nepřipustit opravný prostředek k dalšímu projednávání, musí povinně obsahovat odůvodnění.

60.      Povinnost uvést odůvodnění především obecně vyplývá z jejích dvou funkcí. Cílem povinnosti uvést odůvodnění je zaprvé poskytnout dotyčné osobě možnost zjistit důvody, na nichž soud založil své rozhodnutí, a zadruhé umožnit soudu, u kterého byl podán opravný prostředek, aby měl dostatek podkladů k výkonu soudní kontroly(19). Soudní dvůr v tomto ohledu již rozhodl, že dodržování práva na spravedlivý proces vyžaduje, aby každé soudní rozhodnutí bylo odůvodněno, a to proto, aby žalovanému umožnilo pochopit důvody jeho odsouzení a podat proti tomuto rozhodnutí užitečně a účinně opravný prostředek(20).

61.      Pokud by neměl odvolací soud povinnost uvést odůvodnění svého rozhodnutí, zejména v případě, že odmítne připustit další projednávání, byla by možnost podat proti takovému zamítavému rozhodnutí opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, stanovená finským právem, povětšinou čistě teoretická. V případě absence odůvodnění by bylo přinejmenším obtížné rozhodnutí odvolacího soudu užitečně napadnout a Nejvyšší soud by neměl možnost posoudit jeho opodstatněnost.

62.      Dále je povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení zvlášť významná v rámci systému opravných prostředků zavedeného nařízením č. 44/2001. V tomto ohledu je třeba připomenout, že na jedné straně není stanovena povinnost odůvodnit rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti vydané v prvním stupni. Na druhé straně ve Finsku, stejně jako v jiných členských státech, zřejmě i opravný prostředek k Nejvyššímu soudu směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu podléhá systému předběžného připuštění.

63.      Z toho vyplývá, že prvním (a potenciálně i posledním) rozhodnutím, ve kterém musí být plně zohledněny důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001, je rozhodnutí o opravném prostředku podaném na základě článku 43 zmíněného nařízení. Nelze si představit, že by strana mohla využít možnosti přiznané uvedeným nařízením zabránit výkonu rozsudku vyhlášeného v jiném členském státě a přitom nikdy neobdržela odůvodněné rozhodnutí(21).

64.      Konečně je z hlediska povinnosti uvést odůvodnění rozhodující skutečnost, že v projednávané věci se postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání týká odvolacího řízení. S ohledem na tuto okolnost totiž nelze na postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v odvolacím řízení logicky uplatnit právní názor – zcela rozumný – Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého rozhodnutí vydané v rámci procesu rozhodování o přípustnosti opravného prostředku (tzv. filtrování) ve fázi kasačního řízení („druhé odvolání“ k nejvyšším soudům, které je obecně omezeno na právní otázky) nemusí být nutně odůvodněné(22), jestliže prvně uvedený postup de facto představuje první opravný prostředek, v jehož rámci lze zohlednit důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí vydaného v jiném členském státě.

65.      Ze shora uvedeného vyplývá, že předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda musí být rozhodnutí o nepřipuštění opravného prostředku proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni k dalšímu projednávání povinně odůvodněno. Za předpokladu, že by odvolací soud takovou povinnost neměl, nebyl by postup připuštění opravného prostředku podle mého názoru slučitelný s článkem 43 nařízení č. 44/2001. Pokud by totiž vyšlo najevo, že postup připuštění k dalšímu projednávání byl do vnitrostátního systému podávání opravných prostředků začleněn, aniž byl brán ohled na zvláštní aspekty systému zavedeného nařízením č. 44/2001, znamenalo by to, že tento postup je uplatňován mechanicky a jen těžko může být slučitelný s požadavky vyplývajícími z nařízení č. 44/2001.

66.      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy mám za to, že čl. 43 odst. 1 nařízení č. 44/2001 dovoluje takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, za podmínky, že – z hmotněprávního hlediska – mohou být uplatněny důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001 a k těmto důvodům může být přihlédnuto z titulu důvodů pro připuštění opravného prostředku a že – z procesněprávního hlediska – je rozhodnutí o nepřipuštění k dalšímu projednávání povinně odůvodněno.

B.      Ke druhé a třetí předběžné otázce

67.      Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je žádost, aby Soudní dvůr určil, zda je takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání v odvolacím řízení, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, ve kterém není vyslechnuta protistrana, tedy strana, která nepodala opravný prostředek, slučitelný se zásadou kontradiktornosti vyjádřenou v čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001.

68.      Třetí předběžnou otázku položenou předkládajícím soudem chápu tak, že směřuje k určení důsledků skutečnosti, že podle čl. 43 odst. 1 zmíněného nařízení může opravný prostředek podat nejen strana, která podala návrh na prohlášení vykonatelnosti, ale také strana, vůči které byl výkon povolen.

69.      Z uvedeného vyplývá, že tyto dvě otázky sledují v zásadě stejný cíl, a to určit, zda je řízení dotčené ve věci v původním řízení slučitelné s čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001. Navrhuji proto, aby byly uvedené otázky posouzeny společně.

70.      Na úvod podotýkám, že nevidím důvod, proč by měl být takový postup, jehož účelem, vyplývajícím z legitimních důvodů souvisejících s řádným výkonem spravedlnosti, je především umožnit urychlené vyřízení zjevně neopodstatněných opravných prostředků, neslučitelný se zásadou kontradiktornosti.

71.      Je totiž třeba uvést, že ačkoli čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 jasně stanoví, že opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení, unijní normotvůrce výslovně nestanovil, jaké požadavky musí sporné řízení splňovat. To znamená, že úprava řízení o opravných prostředcích spadá do procesní autonomie členských států, za podmínky, že respektuje zásadu kontradiktornosti pojímanou s ohledem na zvláštní aspekty systému prohlašování vykonatelnosti zavedeného nařízením č. 44/2001.

72.      Zásada kontradiktornosti má v systému zavedeném nařízením č. 44/2001 klíčový význam pro zajištění volného pohybu soudních rozhodnutí v rámci Unie. Jak je uvedeno výše(23), účelem řízení o prohlášení vykonatelnosti je totiž umožnit navrhovateli, aby rychle a jednoduše, v nesporném řízení(24), dosáhl prohlášení vykonatelnosti rozsudku vydaného s nezbytnými zárukami v jiném členském státě(25). Naproti tomu, jelikož je řízení v prvním „stupni“ nesporné, požaduje unijní normotvůrce, aby o opravném prostředku bylo vedeno sporné řízení(26).

73.      Pokud jde o požadavky vyplývající ze zásady kontradiktornosti, Soudní dvůr opakovaně uvedl, že jak ve správním, tak v soudním řízení tato zásada zpravidla zahrnuje právo účastníků správního či soudního řízení zaujmout stanovisko ke skutečnostem a dokumentům, ze kterých bude vycházet rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, jakož i vyjádřit se k důkazům a vyjádřením předloženým správnímu orgánu či soudu a právním důvodům uplatněným správním orgánem nebo soudem bez návrhu, na kterých správní orgán nebo soud hodlá založit své rozhodnutí(27).

74.      Konkrétně tato zásada chrání účastníka řízení ve vztahu k okolnostem, které jsou rozhodné(28) pro přijetí rozhodnutí, jímž mohou být dotčeny jeho zájmy(29). Dodržení zásady sporného řízení je tedy neoddělitelně spjato s myšlenou, že účastník řízení musí mít možnost vyjádřit se k okolnostem, které jsou základem pro rozhodnutí, jímž jsou dotčeny jeho zájmy(30).

75.      S ohledem na uvedenou definici zásady kontradiktornosti přitom nevidím v tomto směru žádný důvod domnívat se, že takovým postupem připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, je uvedená zásada porušena.

76.      Vzhledem k tomu, že odvolací soud nemůže ve fázi připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání vydat rozhodnutí v neprospěch protistrany, tedy účastníka řízení, který nepodal opravný prostředek, případně rozhodnutí poškozující jeho zájmy, není jeho právo na projednání věci ve sporném řízení dotčeno, pokud v této fázi nepředloží vyjádření.

77.      Zaprvé má nepřipuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání účinky potvrzení rozhodnutí vydaného v prvním stupni ve prospěch tohoto účastníka které se tím stává nezrušitelným, pokud není podán opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. To znamená, že takovým rozhodnutím nemůže být zasaženo do právního postavení účastníka řízení, v jehož prospěch bylo vydáno rozhodnutí v prvním stupni(31).

78.      Zadruhé finská vláda na jednání potvrdila, aniž Komise její tvrzení zpochybnila, že nehledě na postavení účastníka řízení, který podal opravný prostředek, nemůže odvolací soud ve fázi postupu připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání změnit meritum rozhodnutí. Především nemůže například prohlásit opravný prostředek za zjevně opodstatněný bez vyslechnutí protistrany(32), protože jinak by šlo o zjevné závažné porušení zásady kontradiktornosti.

79.      Zatřetí je rozhodnutí vydané ve fázi připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání předběžným rozhodnutím, jehož dosah je z podstaty věci omezen na otázku, zda dojde k dalšímu projednávání. To znamená, že nepředjímá výsledek posuzování opravného prostředku v rámci jeho podrobného projednávání. Z uvedeného vyplývá, že ani v případě, že byl opravný prostředek připuštěn k dalšímu projednávání, aniž byl účastník řízení, který nepodal opravný prostředek – jímž může být podle okolností dané věci jak navrhovatel ve vykonávacím řízení, tak osoba, vůči níž je výkon navrhován – vyzván k předložení vyjádření, nemůže takové rozhodnutí samo o sobě zasahovat do zájmů dotyčného účastníka řízení.

80.      Komise na jednání, shodně jako v písemném vyjádření, tvrdila, že zásada kontradiktornosti je natolik důležitá, že nemůže být nijak omezována, a že tudíž finský systém připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání tuto zásadu nerespektuje.

81.      Kromě toho, že by takový „absolutistický“ postoj neumožnil vyvážit závazné požadavky ochrany práv na procesní obranu s jinými legitimními zájmy, například zájmem na urychleném vyřízení věci a na řádném výkonu spravedlnosti, podotýkám, že Komise především nebyla schopna uvést, v čem konkrétně má spočívat porušení zásady kontradiktornosti v projednávané věci.

82.      Konečně zdůrazňuji, že podle vyjádření finské vlády musí být účastník řízení, který nepodal opravný prostředek, povinně vyzván k předložení svého stanoviska ve fázi úplného projednání opravného prostředku. To znamená, že ve fázi, kdy může rozhodnutí odvolacího soudu nepříznivě zasáhnout do právního postavení dotyčného účastníka řízení, je zřejmě dodržení zásady kontradiktornosti v souladu s čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 zaručeno.

83.      S ohledem na všechny shora uvedené úvahy mám za to, že čl. 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, není v rozporu s požadavkem na projednání ve sporném řízení, jelikož rozhodnutí vydané ve fázi připuštění k dalšímu projednávání nemůže samo o sobě poškodit zájmy protistrany.

V.      Závěry

84.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) odpověděl následovně:

„1)      Článek 43 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dovoluje takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, za podmínky, že – z hmotněprávního hlediska – mohou být uplatněny důvody pro nevykonání soudního rozhodnutí stanovené v článcích 34 a 35 uvedeného nařízení a k těmto důvodům může být přihlédnuto z titulu důvodů pro připuštění opravného prostředku a že – z procesněprávního hlediska – je rozhodnutí o nepřipuštění k dalšímu projednávání povinně odůvodněné.

2)      Článek 43 odst. 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že takový postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání, jako je postup dotčený ve věci v původním řízení, není v rozporu s požadavkem na projednání ve sporném řízení, jelikož rozhodnutí vydané ve fázi připuštění k dalšímu projednávání nemůže samo o sobě poškodit zájmy protistrany.“



1      Původní jazyk: francouzština.


2      Nařízení Rady ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04 s. 42).


3      Úř. věst. 1998, C 27, s. 1.


4      Dále jen „Bruselská úmluva“.


5      Vzhledem k tomu, že řízení před estonským soudem bylo zahájeno před 10. lednem 2015, je v projednávané věci nadále použitelné nařízení č. 44/2001, a to na základě čl. 66 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).


6      Viz body 16 a 17 odůvodnění nařízení č. 44/2001. Viz rovněž rozsudek ze dne 14. prosince 2006, ASML (C‑283/05, EU:C:2006:787, bod 23).


7      V některých jazykových verzích nařízení č. 44/2001, například ve španělském, francouzském a italském jazyce, je pro toto řízení ve druhém stupni použit pojem „žaloba“, což naznačuje, že jde o prvostupňové řízení, a tedy funkčně zachovává strukturu tohoto nařízení. Na druhé straně v jiných jazykových verzích je použit pojem „odvolání“, jak dokládá například znění v anglickém jazyce („appeal“) nebo v českém jazyce („opravný prostředek“), ze kterých plyne, že jde o řízení ve druhém stupni, což odpovídá skutečnosti, že formálně je obvykle podáván k soudu druhého stupně.


8      Ve smyslu článku 45 nařízení č. 44/2001.


9      V této souvislosti podotýkám, že ačkoli bylo nařízením č. 1215/2012 prohlášení vykonatelnosti zrušeno, kontrola důvodů vyjmenovaných v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001 zůstala zachována, jak dokládají články 45 a 46 nařízení č. 1215/2012.


10      Dále jen „Listina“. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, A (C‑112/13, EU:C:2014:2195, bod 51 a citovaná judikatura), přičemž je třeba vycházet z toho, že opravný prostředek proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti podaný na základě článku 43 nařízení č. 44/2001 musí být považován za uplatňování práva Unie ve smyslu článku 51 Listiny [usnesení ze dne 13. června 2012, GREP (C‑156/12, nezveřejněné, EU:C:2012:342, bod 31)].


11      Viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2005, Leffler (C‑443/03, EU:C:2005:665, bod 49).


12      Evropský soud pro lidská práva se již zabýval otázkou, zda je mechanismus rozhodování o přípustnosti (tzv. filtrování) opravných prostředků v odvolacím řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku v souladu s články 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950). Uvedený soud opakovaně rozhodl, že právo na přístup k soudu může být omezeno za podmínky, že se taková omezení nedotýkají samotné podstaty článku 6 zmíněné úmluvy a že sledují legitimní cíl. V tomto směru považoval uvedený soud cíle související s řádným výkonem spravedlnosti a se snahou předejít zahlcení soudních orgánů za legitimní [rozsudky ESLP ze dne 13. července 1995, Tolstoj Miloslavsky v. Spojené království (CE:ECHR:1995:0713JUD001813991, bod 61); ze dne 11. října 2001, Rodríguez Valín v. Španělsko (CE:ECHR:2001:1011JUD004779299, bod 22), a ze dne 19. prosince 1997, Brualla Gómez de la Torre v. Španělsko (CE:ECHR:1997:1219JUD002673795, bod 36)].


13      Pokud jde o soudní spolupráci ve věcech občanských, viz rozsudky ze dne 8. listopadu 2005, Leffler (C‑443/03, EU:C:2005:665, bod 50), a ze dne 9. listopadu 2016, ENEFI (C‑212/15, EU:C:2016:841, bod 30).


14      Viz rozsudky ze dne 26. září 2018, Belastingdienst/Toeslagen (Odkladný účinek odvolání) (C‑175/17, EU:C:2018:776, bod 47), a ze dne 26. září 2018, Staatssecretaris van Veiligheid en justitie (Odkladný účinek odvolání) (C‑180/17, EU:C:2018:775, bod 43).


15      Toto právo nelze zaměňovat s právem na několikastupňové řízení. V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zásada účinné soudní ochrany dává jednotlivci právo na přístup k soudu, a nikoliv k několikastupňovému soudnímu řízení [rozsudek ze dne 28. července 2011, Samba Diouf (C‑69/10, EU:C:2011:524, bod 69)].


16      Viz usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Internationale Fruchtimport Gesellschaft Weichert v. Komise (C‑73/10 P, EU:C:2010:684, bod 53 a citovaná judikatura Evropského soudu pro lidská práva).


17      V tomto směru lze postup připuštění opravného prostředku k dalšímu projednávání přirovnat k žádosti o připuštění opravného prostředku dotčené ve věci, ve které byl vyhlášen rozsudek ze dne 15. března 2018, North East Pylon Pressure Campaign a Sheehy (C‑470/16, EU:C:2018:185).


18      Kromě toho z § 18 kapitoly 25a soudního řádu zřejmě vyplývá, že opravný prostředek bude připuštěn k dalšímu projednávání, pokud v případě tříčlenného soudního senátu jeho připuštění podpoří alespoň jeden jeho člen.


19      Viz zejména rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba (C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 49).


20      Viz rozsudek ze dne 6. září 2012, Trade Agency (C‑619/10, EU:C:2012:531, bod 53).


21      Důležitost práva obdržet odůvodněné rozhodnutí ještě posiluje skutečnost, že podle znění článku 44 ve spojení s přílohou IV nařízení č. 44/2001 nejsou členské státy povinny stanovit opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému o opravném prostředku podanému na základě článku 43 téhož nařízení.


22      Viz rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ze dne 9. března 1999, société anonyme Immeuble groupe Kosser v. Francie (CE:ECHR:1999:0309DEC003874897); ze dne 28. ledna 2003, Burg a další v. Francie (CE:ECHR:2003:0128DEC003476302), a ze dne 6. září 2005, Glender v. Švédsko (CE:ECHR:2005:0906DEC002807003).


23      Viz body 24 až 26 tohoto stanoviska.


24      Článek 41 nařízení č. 44/2001 jasně upřesňuje, že „[s]trana, vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání“.


25      V souvislosti s Bruselskou úmluvou viz rozsudky ze dne 21. května 1980, Denilauler (125/79, EU:C:1980:130, bod 14); ze dne 12. července 1984, P. (178/83, EU:C:1984:272, bod 11), a ze dne 10. července 1986, Carron (198/85, EU:C:1986:313, bod 8).


26      Viz rozsudek ze dne 11. května 2000, Renault (C‑38/98, EU:C:2000:225, bod 21 a citovaná judikatura).


27      Pokud jde o správní řízení týkající se uplatňování unijního práva v členských státech, viz rozsudky ze dne 22. října 2013, Sabou (C‑276/12, EU:C:2013:678, bod 38 a citovaná judikatura); ze dne 5. listopadu 2014, Mukarubega (C‑166/13, EU:C:2014:2336, bod 46 a citovaná judikatura), a ze dne 9. listopadu 2017, Ispas (C‑298/16, EU:C:2017:843, bod 26). Pokud jde o správní nebo soudní řízení před unijními orgány či soudy, viz rozsudek ze dne 17. prosince 2009, Přezkum M v. EMEA (C‑197/09 RX-II, EU:C:2009:804, bod 41 a citovaná judikatura).


28      Viz rozsudky ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další (C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 56), a ze dne 17. prosince 2009, Přezkum M v. EMEA (C‑197/09 RX-II, EU:C:2009:804, bod 41). Viz obdobně právní názor Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku ze dne 20. července 2001, Pellegrini v. Itálie (CE:ECHR:2001:0720JUD003088296, bod 44).


29      Pokud má být ve správní věci uznáno porušení práva účastníka řízení na procesní obranu a z tohoto důvodu zrušen unijní akt, je nutné, aby byly dotčeny zájmy tohoto účastníka řízení [jako příklad uplatnění této judikatury, viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Corus UK v. Komise (C‑199/99 P, EU:C:2003:531, body 19 až 25)]. Pokud jde o porušení zásady kontradiktornosti v řízení před unijním soudem, připomínám, že podle čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie lze kasační opravný prostředek podat jen pro takové nedostatky řízení před Tribunálem Evropské unie, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího opravný prostředek.


30      Podle Soudního dvora i Evropského soudu pro lidská práva se rozsah záruk spojených s respektováním zásady kontradiktornosti, pojímané samostatně nebo jako součást práv na procesní obranu, může měnit mimo jiné v závislosti na specifických okolnostech projednávané věci [rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, Mukarubega (C‑166/13, EU:C:2014:2336, bod 54)]. Obecně viz Fricero, N., „Le droit à une procédure civile contradictoire dans la jurisprudence de la Cour européenne des droits de l’homme“, Revue trimestrielle des droits de l’homme, Anthemis, Wavre, 2016, s. 381 až 393, a zejména s. 388 až 390.


31      V § 17 kapitoly 25a soudní řád stanoví, že pokud není opravný prostředek připuštěn, je rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.


32      V tomto ohledu lze použít analogii s projednáním kasačních opravných prostředků Soudním dvorem ve zkráceném řízení. Pokud je kasační opravný prostředek zjevně neopodstatněný, může Soudní dvůr tento kasační opravný prostředek usnesením s odůvodněním odmítnout nebo zamítnout bez vyslechnutí účastníků řízení. Naopak, pokud je kasační opravný prostředek zjevně opodstatněný, může jej Soudní dvůr prohlásit za zjevně opodstatněný až po vyslechnutí účastníků řízení (články 181 a 182 jednacího řádu Soudního dvora).