Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 24. listopadu 2004 Bouygues SA a Bouygues Télécom proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-475/04)

(Jednací jazyk: francouzština)

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. listopadu 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Bouygues SA, se sídlem v Paříži, a Bouygues Télécom, se sídlem v Boulogne-Billancourt (Francie), zastoupenými Louisem Vogelem, Josephem Vogelem, Bernardem Amorym, Alexandrem Verheydenem, Françoisem Sureauem a Didierem Theophilem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

zrušil rozhodnutí Komise C(2004)2647 ze dne 20. července 2004 - Státní podpora - Francie týkající se úpravy výše poplatků, které mají zaplatit Orange a SFR na základě licencí Universal Mobile Telecommunication System (UMTS)

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise č. C(2004)2647 konečné ze dne 20. července 2004, ve kterém bylo shledáno, že se nejedná o podporu francouzského státu ve prospěch Orange France a SFR v rámci zpětného snížení poplatku ve výši 4,995 miliard EUR, který se každý z těchto provozovatelů zavázal zaplatit francouzskému státu za licenci Universal Mobile Telecommunication System (UMTS), která mu byla udělena dne 18. července 2001. Přijetím tohoto rozhodnutí byla zamítnuta stížnost podaná žalujícími společnostmi.

V této souvislosti se připomíná, že francouzská vláda vydala dvě výzvy k účasti v řízení o udělení licencí UMTS. V rámci první výzvy vyhlášené v srpnu 2000 se řízení zúčastnily Orange France a SFR. Výše poplatku byla stanovena na 4,995 miliard EUR za licenci. Bouygues Télécom se rozhodla nesoutěžit s ohledem na stanovenou cenu. V rámci druhé výzvy k účasti byla výše poplatku snížena na 619 milionů EUR. Bouygues Télécom získala licenci UMTS v tomto druhém řízení. V mezidobí se přitom francouzská vláda rozhodla zpětně upravit výši poplatků stanovených v rámci prvního řízení tak, aby dosahovala výše poplatků stanovených v rámci druhé výzvy k účasti.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně nejdříve uplatňují porušení článku 87 Smlouvy. V této souvislosti argumentují, že:

-    státní poplatky jsou veřejnými příjmy a francouzský stát tím, že zpětně upravil výši poplatků, které měly zaplatit Orange a SFR, se vzdal likvidní, vymahatelné a určité pohledávky;

-    odůvodněním, že napadené rozhodnutí je v souladu se zásadou nediskriminace, se Komise v projednávaném případě vyhnula diskuzi ve věci samé. V této souvislosti žalobkyně zejména tvrdí, že Orange a SFR mohly v důsledku rozhodnutí francouzské vlády požívat dočasné výhody vyplývající z možnosti dříve proniknout na trh UMTS, zatímco jim bylo zaručeno, i když v tomto smyslu nebylo nic zmíněno v rámci první výzvy k účasti, že výše jejich poplatku za licenci UMTS bude snížena na úroveň požadovanou v rámci druhé výzvy k účasti;

-    dotčené rozhodnutí skutečným způsobem ovlivnilo hospodářskou soutěž tím, že umožnilo Orange a SFR, provozovatelům již působícím na francouzském trhu mobilních telefonních služeb, upevnit jejich pozici na vznikajícím trhu UMTS a v důsledku toho omezit vstup jejich konkurentů na tento trh.

Mimoto žalobkyně shledaly, že pouhým konstatováním, že udělení licencí UMTS nelze považovat za tržní transakci, bez dalšího vysvětlení, žalovaná porušila článek 230 Smlouvy tím, že své rozhodnutí dostatečně neodůvodnila.

Žalobkyně nakonec shledaly, že Komise porušila články 87 a 88 ES tím, že nepřezkoumala dotčené opatření v rámci formálního řízení stanoveného v těchto ustanoveních.

____________