STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JÁNA MAZÁKA
přednesené dne 24. září 2009(1)
Věc C‑381/08
Car Trim GmbH
proti
KeySafety Systems Srl
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo)]
„Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Příslušnost ve ,smluvních věcech‘ – Určení místa plnění závazku – Kritéria rozlišení mezi prodejem zboží a poskytnutím služeb“
I – Úvod, skutkový stav v původním řízení a řízení před předkládajícím soudem
1. Projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložil Soudnímu dvoru Bundesgerichtshof (německý spolkový soudní dvůr, dále jen „předkládající soud“). Položené předběžné otázky se týkají výkladu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(2) (dále jen „nařízení č. 44/2001“).
2. Předkládající soud potřebuje odpovědi Soudního dvora k tomu, aby mohl určit, zda jsou německé soudy příslušné k rozhodnutí o žalobě na náhradu škody podané Car Trim GmbH, podnikem se sídlem v Plauen (Německo) (dále jen „žalobkyně v původním řízení“) proti KeySafety Systems SRL, podniku se sídlem ve Villastone (Itálie) (dále jen „žalovaná v původním řízení“).
3. Od měsíce července 2001 do měsíce prosince 2003 nakupovala žalovaná v původním řízení od právního předchůdce žalobkyně v původním řízení komponenty airbagových systémů, jejichž nezbytné součástky a prvky pocházely v zásadě od subdodavatelů. Za účelem výroby a dodávky těchto komponentů, ohledně kterých bylo dohodnuto, že žalobkyně v původním řízení je musí na výzvu dodat žalované v původním řízení franko závodu Colleferro (Itálie), uzavřely smluvní strany pět rámcových smluv o dodávkách, přičemž každá z nich se týkala určitého druhu vozidla.
4. Žalovaná v původním řízení vypověděla jednotlivé smlouvy s účinností ke konci roku 2003, následkem čehož žalobkyně v původním řízení, považujíc tyto výpovědi za porušení smlouvy, podala žalobu na náhradu škody u Landgericht Chemnitz, který byl v rozhodné době příslušným soudem místa výroby. Tento soud odmítl žalobu jako nepřípustnou z důvodu chybějící mezinárodní příslušnosti německých soudů. Oberlandesgericht Dresden odvolání žalobkyně v původním řízení zamítl. Žalobkyně v původním řízení následně podala u předkládajícího soudu opravný prostředek „Revision“, který byl připuštěn odvolacím soudem.
II – Právní rámec
5. Druhý bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádí:
„Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je třeba přijmout předpisy, které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné.“
6. Podle jedenáctého bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001:
„Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. […]“
7. Dvanáctý bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádí:
„Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.“
8. Pravidla týkající se příslušnosti jsou obsažena v kapitole II nařízení č. 44/2001.
9. Článek 2 odst. 1 nařízení č. 44/2001, který je součástí oddílu 1, nazvaného „Obecná ustanovení“, uvedené kapitoly II stanoví:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
10. Článek 5 nařízení č. 44/2001, který je součástí oddílu 2, nazvaného „Zvláštní příslušnost“, kapitoly II tohoto nařízení, stanoví:
„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,
1. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
– v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,
– v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány;
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);
[…]“
III – Předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
11. Předkládající soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující dvě předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 5 bod 1 písm. b) nařízení (ES) č. 44/2001 vykládán v tom smyslu, že smlouvy o dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno musí být kvalifikovány jako prodej zboží (první odrážka), nikoliv jako poskytování služeb (druhá odrážka), i když kupující stanovil určité požadavky ohledně pořízení, zpracování a dodání tohoto zboží, zejména pokud jde o záruku kvality výroby, spolehlivost dodání a řádné administrativní vyřízení zakázky? Jaká kritéria jsou pro toto rozlišení rozhodná?
2) Pokud jde o prodej zboží, musí být místo, na něž bylo nebo mělo být zboží podle smlouvy dodáno, u zásilkového prodeje určeno podle místa fyzického předání kupujícímu nebo podle místa, na němž je zboží předáno prvnímu dopravci za účelem zaslání kupujícímu?“
12. Písemná vyjádření byla předložena žalovanou v původním řízení, českou vládou, německou vládou a vládou Spojeného království, jakož i Komisí Evropských společenství.
IV – Posouzení
A – K první předběžné otázce
13. Svou první předběžnou otázkou se předkládající soud chce dozvědět, zda smlouvy o dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno, jakož i dodáno podle zvláštních požadavků kupujícího, musí být kvalifikovány jako „prodeje zboží“ nebo „poskytování služeb“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001. Předkládající soud se také ptá, jaká kritéria jsou rozhodná pro rozlišení mezi „prodejem zboží“ a „poskytováním služeb“ pro účely nařízení č. 44/2001.
14. Pokud jde o smlouvy týkající se dodávky zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno, účastníci řízení, kteří předložili písemná vyjádření se jednotně shodují v tom, že tyto smlouvy mají být kvalifikovány jako smlouvy o prodeji zboží, i když kupující stanovil určité požadavky týkající se pořízení, zpracování a dodání tohoto zboží, zejména pokud jde o kvalitu výroby, spolehlivost dodání a řádné administrativní vyřízení zakázky. Komise dodává, že je tomu jinak v případě, kdy osoba, která objednává uvedené zboží, musí sama dodat podstatnou část materiálního vybavení nezbytného pro výrobu nebo zhotovení.
15. Německá vláda a vláda Spojeného království se zabývaly rovněž kritérii rozhodnými pro rozlišení mezi „prodejem zboží“ a „poskytováním služeb“. Podle německé vlády se jedná o hospodářská kritéria, na základě nichž je nutné zkoumat, jaké závazky charakterizují smlouvu. Podle vlády Spojeného království spočívá rozhodující hledisko ve skutečnosti, že plnění prodejce vyústí v dodávku a převod vlastnictví ke zboží.
16. Domníváme se, že první předběžná otázka může být vykládána několika způsoby. První předběžná otázka může být chápána tak, že vyzývá Soudní dvůr k tomu, aby definoval kritéria rozlišení mezi „prodejem zboží“ a „poskytováním služeb“ v obecné rovině nebo je definoval pouze s ohledem na předmět sporu v původním řízení nebo také jakožto prostředek pro vyvození důsledků pro konkrétní případ obecného rozlišení mezi „prodejem zboží“ a „poskytováním služeb“.
17. Je třeba uvést, že znění čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 samo o sobě neumožňuje položenou otázku zodpovědět, jelikož nedefinuje pojmy „prodej zboží“ a „poskytování služeb“. Soudní dvůr v tomto ohledu připomněl, že je třeba vycházet z geneze, cílů a systému nařízení č. 44/2001(3). Nedomníváme se, že by bylo užitečné vracet se ke genezi, cílům a systému tohoto nařízení. Postačuje totiž odkázat na nedávnou judikaturu Soudního dvora(4).
18. Poznatky, které přináší právo Společenství a judikatura Soudního dvora nepostačují pro stanovení kritérií obecného rozlišení mezi „prodejem zboží“ a „poskytováním služeb“. Jak vyplývá z bodu 33 rozsudku ze dne 23. dubna 2009 Falco Privatstiftung a Rabitsch(5), má pojem „služba“ použitý v nařízení č. 44/2001 autonomní obsah, který je nezávislý na výkladu tohoto pojmu v rámci článku 50 ES nebo jiných nástrojů sekundárního práva Společenství, než je nařízení č. 44/2001. Stejné konstatování lze podle našeho názoru učinit pro pojem „zboží“. Judikatura Soudního dvora vykládající pojmy „služba“ a „zboží“ s ohledem na základní svobody vnitřního trhu tudíž není v kontextu nařízení č. 44/2001 použitelná.
19. Soudní dvůr doposud definoval pouze částečně a negativně pojem „smlouva o poskytování služeb“ ve smyslu nařízení č. 44/2001, když rozhodl, že uvedený pojem se netýká smlouvy, kterou majitel práva duševního vlastnictví za úplatu poskytne svému smluvnímu partnerovi oprávnění k výkonu tohoto práva(6). Z toho však nelze vyvozovat žádný závěr obecné povahy.
20. Domníváme se, že analýza požadovaného rozlišení není v obecné rovině nutná. S přihlédnutím k různorodosti hospodářského života není toto obecné rozlišení objektivně možné. V rozsahu, v němž procesní právo používá pojmy s hmotněprávním obsahem, jako v projednávaném případě „zboží“ a „služba“, je zjevné, že výklad takových pojmů a jejich vzájemného rozlišení musí být případ od případu hledán v hmotném právu Společenství s přihlédnutím zejména k cílům užívání takových pojmů.
21. Tento předpoklad tvoří výchozí bod naší odpovědi na první předběžnou otázku. Je třeba poznamenat, že můžeme odpovědět pouze s ohledem na konkrétní okolnosti věci v původním řízení.
22. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně v původním řízení uzavřela s žalovanou v původním řízení pět smluv o dodávkách komponentů airbagových systémů. Je pravda, že žalovaná v původním řízení, která byla v postavení kupujícího, stanovila určité podmínky týkající se kvality těchto komponentů. Nicméně tato skutečnost nemění nic na tom, že konečným předmětem sporných smluv je dodávka zboží s dohodnutými vlastnostmi.
23. I když připustíme, podobně jako Oberlandesgericht Dresden, odvolací soud ve sporu v původním řízení, že mezi smluvními závazky žalobkyně v původním řízení jsou i závazky odpovídající pojmu poskytování služeb, a sice úprava a zpracování součástek nakoupených od subdodavatelů tak, aby odpovídaly požadavkům žalované v původním řízení, jsou tyto závazky pouze akcesorickými závazky. Soudní dvůr již přitom uznal zásadu, na kterou se rovněž ve svých písemných vyjádřeních odvolává žalovaná v původním řízení, podle které příslušenství sleduje věc hlavní(7).
24. Z toho vyplývá, že hlavním závazkem ve sporných smlouvách byla dodávka komponentů airbagových systémů a smluvní vztah mezi žalobkyní v původním řízení a žalovanou v původním řízení, jeho obsah a jeho důsledky musí tudíž podléhat čl. 5 bodu 1 písm. b) první odrážce nařízení č. 44/2001.
25. Konečně, pokud by smlouvy uzavřené mezi žalobkyní v původním řízení a žalovanou v původním řízení byly podrobeny testu z hlediska kritérií základních svobod vnitřního trhu, je nepochybné, že by spadaly do volného pohybu zboží, a nikoliv volného pohybu služeb.
26. První předběžnou otázku je tedy třeba zodpovědět tak, že čl. 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že smlouvy o dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno musí být kvalifikovány jako prodeje zboží, i když kupující stanovil určité požadavky ohledně pořízení, zpracování a dodání tohoto zboží, zejména pokud jde o záruku kvality výroby.
B – K druhé předběžné otázce
27. Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je žádost, aby Soudní dvůr vyložil ve vztahu k zásilkovým obchodům slovní spojení „místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ obsažené v čl. 5 bodě 1 písm. b) první odrážce nařízení č. 44/2001 za účelem určení místa plnění závazku, které představuje hraniční určovatel pro soud příslušný ve smluvních věcech.
28. Žalovaná v původním řízení, jakož i česká vláda a německá vláda se v zásadě jednotně shodují v tom, že pokud jde o zásilkový prodej, určí se místo, na něž bylo nebo mělo být zboží podle smlouvy dodáno, podle místa fyzického předání kupujícímu.
29. Vláda Spojeného království a Komise se ve svých navrhovaných odpovědích na druhou předběžnou otázku podrobněji zabývají druhem kupní smlouvy.
30. Navzdory této skutečnosti odpověď Komise odpovídá v zásadě odpovědím navrhovaným žalovanou v původním řízení a českou vládou a německou vládou. Podle Komise musí být v případě prodejů, které vyžadují přepravu zboží a pro které prodávající musí předat toto zboží prvnímu dopravci za účelem jeho zaslání kupujícímu („zásilkové prodeje“), místo dodání určeno na základě místa, na kterém kupující nabývá dodané zboží do skutečné dispozice nebo ho měl podle smlouvy nabýt (místo určení prodaného zboží).
31. Podle vlády Spojeného království je třeba pro účely určení místa dodání vycházet z podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud hlavní závazek prodávajícího spočívá v odeslání zboží a (popřípadě) v poskytnutí dokumentů, na základě nichž dochází k převodu vlastnictví na kupujícího, je uvedené místo dodání to místo, kde zboží bylo předáno dopravci za účelem jeho zaslání kupujícímu nebo v souladu s jeho pokyny, nestanoví-li smlouva jinak.
32. Na úvod je třeba upozornit na skutečnost, že pojem „zásilkový prodej“ pochází z vnitrostátního práva a může mít odlišný obsah v právních řádech různých členských států. Máme tudíž za to, že by bylo nevhodné, aby Soudní dvůr vykládal slovní spojení „místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ specificky ve vztahu k zásilkovým prodejům. Soudní dvůr může poskytnout výklad uvedeného slovního spojení pouze ve vztahu ke kupní smlouvě obecně.
33. Slovní spojení „místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ musí být vykládáno v závislosti na následujících skutečnostech.
34. Zaprvé podle judikatury Soudního dvora nařízení č. 44/2001 sleduje cíl právní jistoty, který spočívá v posílení právní ochrany osob usazených v Evropském společenství tím, že umožňuje zároveň žalobci snadno určit soud, u nějž může podat žalobu, a žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován(8). Z toho vyplývá, že výklad požadovaný v projednávaném případě musí zajistit nezbytnou rovnováhu mezi zájmy prodávajícího a kupujícího.
35. Zadruhé pravidlo o zvláštní příslušnosti ve smluvních věcech stanovené v čl. 5 bodě 1 nařízení č. 44/2001, které doplňuje pravidlo o obecné příslušnosti soudu místa bydliště nebo sídla žalovaného, odpovídá cíli, kterým je blízkost, a je odůvodněno úzkou vazbou mezi smlouvou a soudem, který o ní má rozhodovat(9).
36. Zatřetí, pokud jde o místo plnění závazku vyplývajícího ze smluv o prodeji zboží, nařízení č. 44/2001 ve svém čl. 5 bodu 1 písm. b) první odrážce tento hraniční určovatel definuje samostatně v zájmu posílení cílů, jimiž jsou sjednocení pravidel o soudní příslušnosti a předvídatelnost(10).
37. Z výše uvedeného vyplývá, že požadovaný výklad musí být podán ve světle cílů blízkosti a předvídatelnosti a v souladu s požadavky právní jistoty.
38. Máme za to, že výklad, podle kterého „místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ musí být chápáno jako místo, kde zboží je nebo mělo být fyzicky předáno kupujícímu, nejvíce odpovídá těmto požadavkům. Toto pojetí místa dodání odpovídá v co možná nejvyšší míře charakteru pravidla zvláštní příslušnosti stanoveného v čl. 5 bodě 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.
39. Tento výklad splňuje kromě dodržení kritéria blízkosti rovněž požadavek předvídatelnosti, vzhledem k tomu, že jak žalobci, tak žalovanému umožňuje snadno určit soudy, kterým věc může být předložena.
40. Navrhovaný výklad vytváří z místa fyzického předání zboží kupujícímu kritérium určení místa dodání zboží, které neodkazuje na vnitrostátní právo jednotlivých členských států. Toto kritérium je snadno identifikovatelné a prokazatelné, takže umožňuje určit příslušný soud bez jakýchkoliv obtíží.
41. Druhou předběžnou otázku je tedy třeba zodpovědět tak, že slovní spojení „místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ obsažené v čl. 5 bodě 1 písm. b) první odrážce nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno tak, že označuje místo, kde zboží je nebo mělo být fyzicky předáno kupujícímu.
V – Závěry
42. Vzhledem k předcházejícím úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr zodpověděl předběžné otázky položené Bundesgerichtshof následovně:
„1) Článek 5 bod 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že smlouvy o dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno, musí být kvalifikovány jako prodeje zboží, i když kupující stanovil určité požadavky ohledně pořízení, zpracování a dodání tohoto zboží, zejména pokud jde o záruku kvality výroby.
2) Slovní spojení ,místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno‘ obsažené v čl. 5 bodě 1 písm. b) první odrážce nařízení č. 44/2001 musí být vykládáno tak, že označuje místo, kde zboží je nebo mělo být fyzicky předáno kupujícímu.“