Language of document : ECLI:EU:F:2010:12

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

24. února 2010

Věc F‑2/09

Riccardo Achille Menghi

v.

Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA)

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Propuštění na konci zkušební doby – Psychické obtěžování“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. A. Menghi domáhá zejména zrušení rozhodnutí ENISA ze dne 14. března 2008, kterým byl propuštěn.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Zkušební doba

(Služební řád úředníků, článek 12a)

2.      Řízení – Dodatečné argumenty přednesené na jednání na podporu žalobního důvodu již uplatněného v žalobě – Přípustnost

(Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Povinnost orgánu poskytnout pomoc – Působnost

(Služební řád, článek 24)

4.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci uplatněný na podporu žaloby namířené proti rozhodnutí o propuštění, jež následovalo po poskytnutí informací Evropskému úřadu pro boj proti podvodům

(Služební řád úředníků, článek 22a)

1.      Podle definice obsažené v článku 12a služebního řádu je psychické obtěžování chováním, které trvá delší dobu a je opakované a systematické, kdežto rozhodnutí orgánu je jednorázové, třebaže může vyvolávat trvalé, či dokonce definitivní účinky, jako je tomu v případě rozhodnutí o propuštění.

To, že bylo prokázáno psychické obtěžování dočasného zaměstnance, tedy neznamená, že by každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, které bylo v souvislosti s tímto psychickým obtěžováním vydáno, bylo protiprávní. K tomu, aby bylo protiprávní, je ještě třeba, aby mezi předmětným obtěžováním a odůvodněním rozhodnutí o propuštění byl patrný vztah.

V případě propuštění na konci zkušební doby se může zaměstnanec úspěšně dovolávat toho, že neměl možnost prokázat svou způsobilost k výkonu služebních povinností kvůli psychickému obtěžování, a že proto odůvodnění, které se týká jeho nezpůsobilosti a na němž je jím napadené rozhodnutí založeno, je chybné, neboť je takové rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením.

Kontext psychického obtěžování lze rovněž vzít v úvahu, je-li ten, kdo se tohoto obtěžování dopouštěl, zároveň podepsán pod rozhodnutím o propuštění – nebo je‑li jedním z těch, kdo podepsali posudek ze zkušební doby, na jehož základě bylo o propuštění rozhodnuto – a to na důkaz toho, že toto rozhodnutí o propuštění bylo přijato s cílem zaměstnanci uškodit, a že je proto stiženo zneužitím pravomoci.

Je‑li na podporu návrhových žádání směřujících proti rozhodnutí o propuštění na konci zkušební doby uplatněno tvrzení o psychickém obtěžování, může tedy být uvedené rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením zejména z toho důvodu, že obtěžovaný zaměstnanec nebyl schopen prokázat svou způsobilost k výkonu služebních povinností. Zneužití pravomoci lze konstatovat také v případě, kdy bylo rozhodnutí o propuštění přijato s cílem uškodit osobnosti, důstojnosti nebo fyzické či psychické integritě zaměstnance.

Dále je možné, že skutečnosti dovolávané k prokázání psychického obtěžování – ačkoli je nelze kvalifikovat jako takové ve smyslu ustanovení článku 12a služebního řádu – přesto umožní vyslovit závěr, že rozhodnutí o propuštění je stiženo zjevně nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci, a že tedy musí být zrušeno.

(viz body 68 až 73)

2.      Soudu pro veřejnou službu sice nepřísluší vyhledávat a označovat v přílohách k žalobě žalobní důvody a argumenty, které by mohl považovat za základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci, nicméně mu přísluší zohlednit veškeré argumenty přednesené žalobcem na jednání potud, pokud tyto argumenty nejsou novým žalobním důvodem, ale jen dodatečnými údaji na podporu žalobního důvodu již uplatněného v žalobě.

(viz bod 114)

Odkazy:

Tribunál: 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 57

3.      Článek 24 služebního řádu sice zakotvuje povinnost orgánů poskytnout pomoc svým zaměstnancům a ukládá jim pomoci úředníkovi v případě jakéhokoliv útoku nebo vyhrožování, kterému je vystaven z důvodu svého postavení nebo služebních povinností, nicméně povinnost poskytnout pomoc se netýká obrany úředníků před akty samotných orgánů.

Ačkoli ustanovení článku 24 služebního řádu upravují povinnost poskytnout pomoc, jež platí pro orgány Společenství, k porušení této povinnosti totiž může dojít pouze u administrativních rozhodnutí, která s takovou povinností obsahově souvisejí, tzn. rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí pomoci nebo za mimořádných okolností neposkytnutí pomoci zaměstnanci orgánem z jeho vlastní iniciativy.

Předmět rozhodnutí o propuštění však nespadá do působnosti článku 24 služebního řádu, a nesouvisí proto s povinností poskytnout pomoc, která je v tomto článku upravena. Ve vztahu k rozhodnutí o propuštění se tedy nelze úspěšně dovolávat porušení ustanovení uvedeného článku.

Jakmile tedy dočasný zaměstnanec, který se považuje za oběť útoku nebo vyhrožování ze strany nadřízeného, napadá legalitu rozhodnutí o propuštění, které vůči němu bylo přijato, pak mu ani tak nepřísluší prokazovat, že toto rozhodnutí o propuštění je v rozporu s ustanoveními článku 24 služebního řádu, jako spíše to, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení nebo ke zneužití pravomoci. Zaměstnanec se tak může úspěšně dovolávat zejména toho, že se porušení služebních povinností dopustil nebo že svěřené úkoly již nebyl schopen plnit právě kvůli tomu, že byl vystaven útokům nebo vyhrožování, a že toto porušení služebních povinností nebo tato neschopnost vykonávat služební povinnosti byly důvodem jeho propuštění.

(viz body 128 až 131)

Odkazy:

Tribunál: 17. května 2006, Lavagnoli v. Komise, T‑95/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑121 a II‑A‑2‑569, bod 141

4.      Článek 22a odst. 3 služebního řádu stanoví, že v důsledku poskytnutí informací – podle odstavce 1 uvedeného článku – o skutečnostech vyvolávajících domněnku existence případné protiprávní činnosti nebo o chování, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Společenství, úředník „nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu, za předpokladu, že jednal přiměřeně a v dobré víře“. Jestliže rozhodnutí, které je pro dočasného zaměstnance nepříznivé, časově následuje poté, co tento zaměstnanec poskytl informaci Evropskému úřadu pro boj proti podvodům, pak musí Soud pro veřejnou službu, je‑li mu předložena žaloba namířená proti rozhodnutí o propuštění, na jejíž podporu je uplatněn žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci, tento žalobní důvod zkoumat zvlášť obezřetně. Tato ustanovení však úředníkovi, který podle čl. 22a odst. 1 služebního řádu poskytl informace o skutečnostech vyvolávajících domněnku existence případné protiprávní činnosti, neposkytují ochranu před veškerými rozhodnutími, která by mohla nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení, ale pouze před rozhodnutími, která by byla vydána v důsledku poskytnutí takových informací.

(viz body 137 až 139)