USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
10. listopadu 2009
Věc F-14/08 DEP
X
v.
Evropský parlament
„Řízení – Určení výše nákladů řízení“
Předmět: Návrh na určení výše nákladů řízení podaný X podle článku 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu Evropské unie v návaznosti na usnesení Soudu ze dne 18. prosince 2008 (F‑14/08, X v. Parlament, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000).
Rozhodnutí: Výše nahraditelných nákladů řízení X ve věci F‑14/08 se stanovuje na 5 670 eur, přičemž z uvedené částky běží úroky z prodlení od data oznámení tohoto usnesení do okamžiku zaplacení. Použitelná úroková sazba je stanovena na základě úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace platné ve stanoveném období, navýšené o dva procentní body, tak aby nepřekročila sazbu 6 % požadovanou žalobkyní.
Shrnutí
1. Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]
2. Řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]
3. Řízení – Náklady řízení – Určení – Úroky z prodlení
1. Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že výše nahraditelných nákladů řízení je omezena na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem pro veřejnou službu a dále na náklady, které byly k tomuto účelu nutné. Krom toho, žalobci přísluší předložit doklady, které mohou prokázat skutečnou povahu nákladů, jejichž nahrazení požaduje.
(viz bod 21)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 20. listopadu 2002, Spruyt v. Komise, T‑171/00 DEP, Recueil FP s. I‑A‑225 a II‑1127, bod 22; 8. července 2004, De Nicola v. EIB, T‑7/98 DEP, T‑208/98 DEP a T‑109/99 DEP, Sb. VS s. I‑A‑219 a II‑973, bod 42
Soud pro veřejnou službu: 16. května 2007, Chatziioannidou v. Komise, F‑100/05 DEP, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 17
2. Soud Společenství není oprávněn určovat odměnu, kterou musejí účastníci řízení hradit svým advokátům, ale je oprávněn stanovit částku, do výše které mohou být tyto odměny požadovány po účastníkovi, kterému byla uložena náhrada nákladů. Při rozhodování o žádosti o určení výše nákladů řízení nesmí zohledňovat vnitrostátní tarif stanovující odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotyčným a jeho zástupci nebo poradci.
Při neexistenci ustanovení Společenství tarifní povahy musí volně posoudit dotčené okolnosti a zohlednit předmět a povahu sporu, jeho význam z hlediska práva Společenství, jakož i obtížnost věci, rozsah práce, kterou mohl vyžadovat postup před zahájením soudního řízení od zástupců nebo poradců, kteří se jej účastnili a hospodářské zájmy, které spor pro účastníky řízení představoval. Volné posouzení soudu Společenství může vést ke stanovení nahraditelných nákladů řízení ve výši, která je nižší, než částka, kterou by byl účastník řízení, který je povinen tyto náklady nést, ochoten druhému účastníkovi zaplatit.
(viz body 22 a 23)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, body 61 s 62
Soud prvního stupně: výše uvedené Spruyt v. Komise, body 25 a 26; výše uvedené De Nicola v. EIB, bod 32; 2. června 2009, Sison v. Rada, T‑47/03 DEP, Sb. rozh. II‑1483, bod 48
Soud pro veřejnou službu: výše uvedené Chatziioannidou v. Komise, bod 20
3. Žalobce má nárok na úroky z prodlení z částky nahraditelných nákladů stanovené soudem, a to od data oznámení usnesení o určení výše nákladů řízení do okamžiku skutečného zaplacení těchto nákladů.
(viz bod 38)