ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

15. června 2010

Věc F‑35/08

Dimitrios Pachtitis

v.

Evropská komise

„Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/77/06 – Nepřipuštění k písemné zkoušce kvůli výsledku získanému ve vstupních testech – Pravomoci EPSO“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se D. Pachtitis domáhá zrušení, zaprvé, rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 31. května 2007, kterým mu bylo sděleno, že neuspěl ve vstupních testech v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/77/06, zadruhé, rozhodnutí EPSO ze dne 6. prosince 2007, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí ze dne 31. května 2007, zatřetí, všech souvisejících aktů.

Rozhodnutí: Rozhodnutí EPSO ze dne 31. května 2007 a 6. prosince 2007 vylučující žalobce ze seznamu 110 kandidátů, kteří získali nejlepší výsledky ve vstupních testech otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/77/06, se zrušují. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobce. Evropský inspektor ochrany údajů coby vedlejší účastník vystupující na podporu návrhových žádání žalobce ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Rozhodnutí přijaté po přezkoumání dřívějšího rozhodnutí – Přípustnost

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) – Pravomoci – Určení obsahu a oprava vstupních testů otevřeného výběrového řízení – Vyloučení

(Služební řád, příloha III, článek 7; rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce práv 2002/620, článek 2)

3.      Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Pojem – Předběžná fáze zahrnující vstupní testy s otázkami s mnohočetným výběrem – Zahrnutí

(Služební řád, příloha III)

1.      Zamítavé rozhodnutí, ať už výslovné, či implicitní, pokud je prosté a jednoduché, pouze potvrzuje akt nebo nepřijetí aktu, které stěžovatel napadá, a nepředstavuje, pojímáno samostatně, napadnutelný akt. Toto platí pro akt, který neobsahuje žádnou novou skutečnost oproti dřívějšímu aktu nepříznivě zasahujícímu do právnímu postavení, a který jej tudíž nenahradil. Nicméně výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemusí mít vzhledem k svému obsahu potvrzující povahu vůči napadenému aktu.

O tento případ se jedná tehdy, když rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce podle nových právních a skutkových okolností nebo když upravuje nebo doplňuje původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem Unie, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, či jej dokonce považuje za akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující původní akt.

(viz body 37 až 39)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, Recueil, s. 1677, bod 9; 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, Recueil, s. 3709, bod 18; 16. června 1988, Progoulis v. Komise, 371/87, Recueil, s. 3081, bod 17

Tribunál: 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑608/97, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑569, bod 23; 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, Recueil FP, s. I‑A‑301 a II‑1457, body 34 a 35; 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑167, bod 54; 10. června 2004, Eveillard v. Komise, T‑258/01, Sb. VS s. I‑A‑167 a II‑747, bod 31; 14. října 2004, Sandini v. Soudní dvůr, T‑389/02, Sb. VS s. I‑A‑295 a II‑1339, bod 49; 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, Sb. VS s. I‑A‑151 a II‑673, body 63 až 66

Soud pro veřejnou službu: 9. září 2008, Ritto v. Komise, F‑18/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑281 a II‑A‑1‑1495, bod 17

2.      Zejména z přílohy III služebního řádu vyplývá, že právní úprava postupu při výběrovém řízení vychází ze zásady sdílené pravomoci mezi orgánem oprávněným ke jmenování a výběrovou komisí otevřeného výběrového řízení. Toto dvojvládí služebního řádu, které současně představuje projev dobrovolného omezení moci správy, svědčí o vůli zákonodárce, který přijal služební řád, nevyhradit v zájmu ochrany transparentnosti postupu při výběru zaměstnanců Unie citlivý úkol výběru dotčených zaměstnanců pouze správě, ale umožnit prostřednictvím výběrové komise účast osobám nepatřícím do správní hierarchie, a zejména zástupcům zaměstnanců.

Toto sdílení pravomocí nebylo dotčeno zřízením Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO), jelikož rozhodnutí 2002/620 o zřízení EPSO v článku 2 výslovně stanoví, že EPSO vykonává pravomoci výběru personálu, které byly svěřeny orgánům oprávněným ke jmenování v oblasti výběrových řízení. Krom toho z článku 7 přílohy III služebního řádu vyplývá, že pokud jde o průběh výběrových řízení na místa úředníků, úkoly EPSO jsou zásadně organizačního charakteru. V tomto ohledu jak výběr, tak posouzení témat otázek pokládaných v rámci otevřeného výběrového řízení nespadají do pravomoci EPSO.

Závěrem, ačkoliv jsou úkoly svěřené EPSO takové povahy, že z tohoto orgánu činí důležitého aktéra při určování a provádění politiky Unie v oblasti výběru zaměstnanců, pokud jde naproti tomu o průběh otevřených výběrových řízení na místa úředníků, jeho role, ač význačná v tom, že poskytuje pomoc výběrové komisi, zůstává v každém případě podpůrnou ve vztahu k roli výběrové komise, kterou krom toho EPSO nemůže nahradit.

Je tedy třeba zrušit rozhodnutí, kterým EPSO vyloučilo kandidáta otevřeného výběrového řízení z důvodu, že výsledky, které získal ve vstupních testech, byly nedostatečné. Ačkoliv je pravda, že oprava vstupních testů, které se skládaly z otázek s mnohočetným výběrem, byla provedena počítačem, a tudíž spočívá na automatizovaném postupu bez subjektivního volného uvážení, nic to nemění na tom, že provedení tohoto automatizovaného postupu s sebou neslo přijetí meritorního rozhodnutí, jednak z hlediska stupně obtížnosti otázek položených ve vstupních testech a jednak z hlediska neutralizace některých otázek. Při neexistenci změny plynoucí ze služebního řádu pověřující EPSO vykonávat úkoly, které se týkají určení obsahu zkoušek a jejich oprav, se přitom jedná zjevně o úkoly obvykle příslušející výběrové komisi otevřeného výběrového řízení.

(viz body 50, 56 až 58, 63, 65 a 70)

3.      Při otevřeném výběrovém řízení je předběžná fáze, jejímž výsledkem je vyloučení více než 90 % kandidátů účastnících se tohoto řízení nikoliv z formálních důvodů, ale protože dostatečně uspokojivě neodpověděli v testech, součástí samé podstaty otevřeného výběrového řízení. Povaha těchto testů coby „otevřeného výběrového řízení“ je o to zřejmější, že nestačí v dotčených testech získat průměrný výsledek, ale aby bylo možno pokročit do druhé fáze otevřeného výběrového řízení, je třeba být mezi kandidáty, kteří získali nejlepší výsledky v uvedených testech. Přitom tato srovnávací povaha testů v předběžné fázi je inherentní samotnému pojmu otevřené výběrové řízení.

(viz body 61 a 62)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, Recueil, s. I‑3423, bod 28

Tribunál: 2. května 2001, Giulietti a další v. Komise, T‑167/99 a T‑174/99, Recueil FP, s. I‑A‑93 a II‑441, bod 81