ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

30. září 2010

Věc F‑76/05

Javier Torijano Montero

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Uchazeči uvedení na seznamu vhodných kandidátů na základě výběrového řízení zveřejněného před vstupem nového služebního řádu v platnost – Zařazování do platových tříd podle nových, méně příznivých pravidel – Článek 5 služebního řádu – Článek 12 přílohy XIII ke služebnímu řádu – Zásada rovnosti – Zásada legitimního očekávání – Povinnost péče – Proporcionalita“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Torijano Montero domáhá: primárně zrušení rozhodnutí zástupce generálního tajemníka Rady ze dne 17. května 2005, kterým se zamítá jeho stížnost, a dále rozhodnutí ze dne 20. října 2004, které jej jmenuje úředníkem ve zkušební době, v rozsahu, v němž jej zařazuje do platové třídy A*6, platového stupně 2; podpůrně, uložení Radě náhrady škody.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná opatření týkající se zařazení do platové třídy

(Služební řád, čl. 7 odst. 1, čl. 27 první pododstavec a čl. 29 odst. 1; příloha XIII, čl. 12 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)

2.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebních postupů nařízením č. 723/2004 – Přechodná opatření týkající se zařazení do platové třídy

(Služební řád, příloha XIII, čl. 12 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)

3.      Úředníci – Přidělení – Soulad mezi platovou třídou a pracovním místem – Určení úrovně obsazovaného pracovního místa

(Služební řád, čl. 5 odst. 4, čl. 7 odst. 1 a čl. 62 první pododstavec; příloha I; nařízení Rady č. 723/2004)

4.      Úředníci – Zásady – Povinnost řádné péče náležející správě – Zásada řádné správy – Omezení

(Služební řád, příloha XIII, čl. 12 odst. 3)

1.      Nemá-li dojít k vyloučení jakéhokoliv vývoje právní úpravy, nemůže zásada rovnosti bránit svobodě zákonodárce kdykoliv provést změny ustanovení služebního řádu, o nichž má za to, že jsou v souladu se zájmem služby, i když jsou tato ustanovení méně příznivá než dřívější ustanovení.

V důsledku toho mohl zákonodárce v rámci reformy služebního řádu na jedné straně stanovit, že vhodní kandidáti výběrových řízení, u nichž se před 1. květnem 2004 předpokládalo zařazení do platové třídy A 7, byli poté přijati do platové třídy A*6, a na druhé straně snížit při této příležitosti odměny související s těmito platovými třídami.

Zákonodárce tím, že postupoval tímto způsobem, neporušil zásadu rovnosti a konkrétně zákaz jakékoliv diskriminace z důvodu věku, jelikož srovnávací tabulka platových tříd obsažená v čl. 12 odst. 3 příloze XIII služebního řádu a tabulka základních měsíčních platů zjevně nijak, ať přímo či nepřímo, nezohledňují věk dotčených osob.

Kromě toho v souladu s pravidlem, které vyplývá z čl. 7 odst. 1, z čl. 27 prvního pododstavce a z čl. 29 odst. 1 služebního řádu, na jehož základě se úroveň pracovních míst určuje v závislosti na jejich povaze, na jejich významu a na jejich rozsahu, nezávisle na kvalifikaci dotčených osob, srovnávací tabulka obsažená v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu rozlišuje mezi základní platovou třídou A*5 a vyšší platovou třídou A*6 za účelem zohlednění zkušenosti požadované pro pracovní místa této úrovně.

Nelze tedy tvrdit, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu brání zohlednění odborné zkušenosti; naopak orgánu oprávněnému ke jmenování ukládá ji v zájmu služby zohlednit při objektivním určení úrovně obsazovaných pracovních míst.

(viz body 55 až 59)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, Sb. rozh. s. I‑10945, bod 83

Tribunál: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, body 98 a 104; 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑297 a II‑A‑2‑1527, bod 105; 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise, T‑58/05, Sb. rozh. s. II‑2523, body 86, 89 a 113

Soud pro veřejnou službu: 19. června 2007, Davis a další v. Rada, F‑54/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑165 a II‑A‑1‑911, bod 81

2.      Právo zaměstnanců téhož zaměstnavatele, kteří vykonávají práci téže hodnoty, na stejnou odměnu, představuje konkrétní vyjádření obecné zásady rovnosti, jejíž dodržování má Soud pro veřejnou službu za úkol zajišťovat. Toto právo je ostatně uvedeno v článku 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a v Úmluvě č. 111 Mezinárodní organizace práce.

Zásada rovného zacházení však nezakazuje jinak zacházet s různými srovnatelnými situacemi, pokud je odlišnost odůvodněna objektivními a relevantními skutečnostmi, což přezkoumá soud.

V rámci reformy služebního řádu tedy zákonodárce mohl změnit soulad mezi platovými třídami a pracovními místy, zejména tím, že přijal čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, neboť přechodnému ustanovení je vlastní, že s sebou nese výjimku z určitých pravidel služebního řádu, jejichž použití je nutně dotčeno změnou režimu.

Za těchto podmínek na úředníky, kteří byli do tohoto postavení jmenováni po vstupu reformy služebního řádu v platnost, nemůže být nahlíženo tak, že se nacházejí ve stejné právní situaci jako ti, kteří byli přijati před 1. květnem 2004 a jejichž jmenování se řídilo dřívějším služebním řádem.

S přihlédnutím k reformě struktury platových tříd zákonodárce neporušil ani zásadu rovné odměny za práci téže hodnoty tím, že úředníkům přijatým po uvedené reformě přiznal odměnu odpovídající platové třídě, do níž byli zařazeni podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, která je méně příznivá než odměna odpovídající platové třídě, do níž byli zařazeni úředníci přijatí před 1. květnem 2004.

(viz body 67 až 71)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. června 2001, Brunnhofer, C‑381/99, Recueil, s. I‑4961, bod 28; výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, body 77 až 79 a 105

Tribunál: výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, body 75 až 80, 114, 126 a 129

3.      Z článku 7 odst. 1 ve spojení s čl. 62 prvním pododstavcem služebního řádu, na jehož základě má úředník právo na odměnu odpovídající jeho platové třídě a jeho platovému stupni, vyplývá, že po určení platové třídy a tedy platové úrovně úředníka mu nelze svěřit pracovní místo, které neodpovídá této platové třídě. Jinými slovy platová třída a tedy plat, na který má úředník nárok, určuje úkoly, které mu mohou být zadány. V důsledku toho zásada souladu mezi platovou třídou a pracovním místem také opravňuje každého úředníka odmítnout přidělení pracovního místa, které neodpovídá jeho platové třídě, a tedy v konečném výsledku odmítnout činnosti, které neodpovídají jeho odměně.

Předcházející tvrzení není vyvráceno okolností, že čl. 5 odst. 4 služebního řádu a příloha I tohoto služebního řádu v jeho znění vyplývajícím z nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, nezakotvují pevný soulad mezi určenou činností a určenou platovou třídou. Tato ustanovení totiž nemění zásadu vyplývající z čl. 7 odst. 1 služebního řádu, podle níž úroveň obsazovaného pracovního místa musí být posouzena s přihlédnutím k významu úkolů přidělovaných v dotčené funkční skupině a pouze s ohledem na zájem služby. Pouze z nich vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování není zavázán určit přesnou platovou třídu obsazovaného pracovního místa v oznámení o volném pracovním místě. Uvedený orgán je nicméně povinen při výkonu své široké posuzovací pravomoci dbát na jedné straně na to, aby výčet platových tříd, na které odkazuje v oznámení o volném pracovním místě, dostatečně odpovídal významu dotčených úkolů, a na druhé straně na to, aby si jmenování do jedné z těchto platových tříd zachovalo objektivní charakter zejména s přihlédnutím k významu úkolů, které budou plněny.

(viz body 72 a 73)

Odkazy:

Tribunál: 7. května 1991, Jongen v. Komise, T‑18/90, Recueil, s. II‑187, bod 27; 8. července 2008, Komise v. Economidis, T‑56/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑31 a II‑B‑1‑213, body 82 až 86; 18. června 2009, Komise v. Traore, T‑572/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑39 a II‑B‑1‑223, body 38, 40 a 41

4.      Zásada řádné správy nemá vyšší závaznost než nařízení. Totéž platí pro povinnost péče administrativy ve vztahu k jejím zaměstnancům, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, jež služební řád vytvořil ve vztazích mezi veřejným orgánem a zaměstnanci veřejné správy, a která se proto musí vždy nacházet v mezích dodržování platných norem.

Z důvodu postavení, které náleží zásadě řádné správy a povinnosti péče v hierarchii norem, se tedy úředník, který byl jmenován v průběhu období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006, nemůže na jejich základě domáhat jiného výsledku, než jaký vyplývá z čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jímž je vázána pravomoc orgánu.

(viz body 94 a 95)

Odkazy:

Tribunál: 27. března 1990, Chomel v. Komise, T‑123/89, Recueil, s. II‑131, bod 32; 17. června 1993, Arauxo-Dumay v. Komise, T‑65/92, Recueil, s. II‑597, bod 37; 22. června 1994, Rijnoudt a Hocken v. Komise, T‑97/92 a T‑111/92, Recueil FP, s. I‑A‑159 a II‑511, bod 104; 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑297 a II‑A‑2‑1527, bod 149

Soud pro veřejnou službu: 25. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑139, bod 111