ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

25. února 2010

Věc F‑91/08

Johanna Gerdina Pleijte

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Osvědčovací postup – Období 2007 – Vyloučení žalobkyně ze seznamu vybraných úředníků – Zohlednění doby pracovního volna z osobních důvodů z důvodu odborné praxe – Článek 45a služebního řádu – Obecná prováděcí ustanovení článku 45a“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Pleijte domáhá především zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 7. srpna 2008 o zamítnutí stížnosti žalobkyně proti rozhodnutí nezapsat ji na seznam vybraných úředníků v rámci osvědčovacího postupu, jak je stanoven v článku 45a služebního řádu úředníků Evropské unie.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí vylučující úředníka z předběžného seznamu vybraných kandidátů v rámci osvědčovacího postupu – Přípravný akt nezasahující nepříznivě do právního postavení

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Předmět – Příkaz administrativě – Nepřípustnost

(Článek 266 SFEU; služební řád úředníků, článek 91)

3.      Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s úředníky, kteří čerpali pracovní volno z osobních důvodů na základě rodinných důvodů, a s úředníky čerpajícími rodičovskou dovolenou po jejím zavedení

(Služební řád úředníků, čl. 40 odst. 3 a článek 42a)

4.      Úředníci – Osvědčovací postup – Předběžný výběr kandidátů – Kritéria – Posuzovací pravomoc orgánů

(Služební řád úředníků, článek 45a)

1.      Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování vyloučit jméno úředníka z předběžného seznamu vybraných úředníků v rámci osvědčovacího postupu je přípravný akt nezasahující nepříznivě do právního postavení, a může být tudíž napaden pouze incidenčně v rámci žaloby proti zrušitelnému aktu. Naproti tomu je rozhodnutí vylučující úředníka z konečného seznamu vybraných úředníků pro osvědčovací postup aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, a nikoli přípravným aktem.

(viz body 27 a 28)

Odkazy:

Soudní dvůr: 8. dubna 2003, Gómez‑Reino v. Komise, C‑471/02 P(R), Recueil s. I‑3207, bod 62

2.      Soudu Společenství nepřísluší ukládat příkazy orgánu bez ohledu na obecnou povinnost uvedenou v článku 266 SFEU, která spočívá v tom, že orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, je povinen přijmout nezbytná opatření vyplývající z rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti aktu. Návrhová žádání, kterými se žalobce domáhá, aby Soud pro veřejnou službu připojil jméno úředníka na seznam uchazečů, kteří se mohou zúčastnit vzdělávacího programu, nebo změnil metodologii uvedenou v těchto úředních sděleních, jsou tudíž nepřípustná.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 27. června 1991, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, T‑156/89, Recueil, s. II‑407, bod 150

Tribunál: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑289 a II‑A‑1‑1533, bod 17, proti němuž byl podán kasační opravný prostředek k Tribunálu Evropské unie, věc T‑491/08 P

3.      Rozdílné zacházení s úředníky, kteří žádali o pracovní volno z osobních důvodů podle služebního řádu ve znění před 1. květnem 2004, a úředníky, kteří po 1. květnu 2004 požádali o rodičovskou dovolenou, vyplývá přímo z vložení článku 42a služebního řádu týkajícího se rodičovské dovolené a nemůže představovat diskriminaci, neboť rozdílné zacházení je objektivně vysvětleno chybějícím zpětným účinkem přiznaným tomuto článku zákonodárcem.

Krom toho přísluší zákonodárci, aby rozhodl o rozsahu sociálních práv, která přísluší evropským úředníkům. Nové, příznivější zacházení s úředníky do budoucna však nemůže znamenat, že tato práva budou zpětně přiznána úředníkům, kteří by v minulosti mohli splňovat podmínky, vyžadované nyní k požívání těchto práv. Když Rada zavedla rodičovskou dovolenou, nebylo stanoveno zpětné postavení pracovního volna z osobních důvodů čerpaného z důvodu rodičovství na roveň rodičovské dovolené. Neexistence ustanovení ve služebním řádu, která by stanovila postavení pracovního volna z osobních důvodů uděleného z důvodu rodičovství před 1. květnem 2004 na roveň rodičovské dovolené tudíž nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení.

Výklad ustanovení musí být konečně prováděn v mezích jeho obsahu, zejména pokud je zcela jednoznačný, takže čl. 40 odst. 3 služebního řádu nelze vykládat v tom smyslu, že ukládá, aby bylo s úředníky, čerpajícími pracovní volno z osobních důvodů z důvodů rodičovství, zacházeno stejně jako s úředníky, kteří čerpali rodičovskou dovolenou.

(viz body 37, 40 a 42)

4.      Rozdílné zacházení, odůvodněné na základě objektivního a rozumného kritéria, přiměřené vzhledem k zamýšlenému účelu dotyčného odlišení, nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení. Jedním z objektivních a rozumných kritérií, která mohou odůvodnit rozdílné zacházení s úředníky, je zájem služby. Pro rozhodnutí o opatřeních, která je třeba přijmout v zájmu služby, má administrativa k dispozici široký prostor pro uvážení, takže se soud Společenství při svém přezkumu dodržování zásady nediskriminace musí omezit na ověření, že dotčený orgán nečinil rozlišení, které by bylo svévolné nebo zjevně v rozporu se zájmem služby.

V tomto ohledu není nepřiměřené, pokud administrativa zohlední pouze profesní zkušenost získanou během deseti let předcházejících osvědčovacímu postupu za účelem posouzení relevantnosti profesních zkušeností získaných kandidáty ve vztahu k potřebám služby, neboť tato relevantnost se snižuje s vývojem techniky a oborů. Není-li dostatečně prokázáno, že takové omezení v čase ve skutečnosti zakládá svévolné rozlišení nebo že je zjevně v rozporu se zájmem služby, nepředstavuje diskriminaci.

Krom toho disponuje administrativa širokým prostorem pro uvážení ohledně způsobů výběru kandidátů. Rozhodnutím omezit zohledňovanou profesní zkušenost na deset posledních let administrativa nevylučuje výběr nejlepších kandidátů, neboť tento postup může představovat relevantní srovnávací prvek.

(viz body 57 až 59 a 61)

Odkazy:

Tribunál: 16. března 2004, Afari v. ECB, T‑11/03, Recueil FP s. I‑A‑65 a II‑267, bod 65

Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑109 a II‑A‑1‑409, bod 76; 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑139, bod 91; 19. června 2007, Davis a další v. Rada, F‑54/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑165 a II‑A‑1‑911, bod 65, a citovaná judikatura; 8. května 2008, Suvikas v. Rada, F‑6/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑151 a II‑A‑1‑819, bod 87