Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 15. listopadu 2018 – Vivendi SA v. Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

(Věc C-719/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Vivendi SA

Žalovaný: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

Předběžné otázky

Ačkoli členské státy mohou stanovit, kdy se podniky nachází v dominantním postavení (s následným uložením zvláštních povinností těmto podnikům), je ustanovení uvedené v čl. 43 odst. 11 legislativního nařízení č. 177 ze dne 31. července 2005, ve znění platném ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, podle něhož „podniky, a to i prostřednictvím ovládaných nebo přidružených společností, jejichž příjmy v odvětví elektronických komunikací, jak je definováno článkem 18 legislativního nařízení č. 259 ze dne 1. srpna 2003, jsou vyšší než 40 procent celkových příjmů tohoto odvětví, nemohou v integrovaném komunikačním systému dosáhnout příjmů vyšších než 10 procent tohoto systému“, v rozporu s unijním právem, a zejména se zásadou volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU v rozsahu, v němž je prostřednictvím odkazu na článek 18 zákoníku o elektronických komunikacích předmětné odvětví omezeno na trhy, které umožňují regulaci ex ante, a to navzdory obecné zkušenosti, podle níž jsou informace (k jejichž pluralitě je ustanovení určeno) stále častěji přenášeny prostřednictvím internetu, osobních počítačů a mobilních telefonů, což činí vyloučení, zejména, maloobchodních služeb mobilních telefonů z tohoto odvětví neopodstatněné, a to pouze z důvodu, že působí v režimu plné hospodářské soutěže, a rovněž při zohlednění skutečnosti, že Úřad právě u příležitosti projednávané věci vymezil hranice odvětví elektronických komunikací pro účely použití výše zmíněného čl. 43 odst. 11 s přihlédnutím pouze k trhům, u nichž byla provedena nejméně jedna analýza od vstupu zákoníku o elektronických komunikacích v platnost, tedy od roku 2003 do současnosti, a k příjmům odvozeným z posledního užitečného posouzení, které bylo provedeno v roce 2015?

Brání zásady týkající se ochrany svobody usazování a volného pohybu služeb, které jsou uvedeny v článcích 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), články 15 a 16 směrnice 2002/21/ES1 [o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací], jejichž účelem je chránit pluralitu a svobodu projevu, a unijní zásada proporcionality takové vnitrostátní právní úpravě v oblasti veřejných audiovizuálních a rozhlasových mediálních služeb, jako je italská právní úprava obsažená v čl. 43 odst. 11 a 14, podle které se příjmy, které jsou relevantní pro stanovení druhé prahové hodnoty ve výši 10 %, vztahují i na podniky, které nejsou ani ovládány ani nepodléhají dominantnímu vlivu, ale jsou podniky pouze „přidruženými“ v souladu s článkem 2359 italského občanského zákoníku (na který je odkazováno v čl. 43 odst. 14), i když ve vztahu k posledně uvedeným podnikům není vykonáván žádný vliv ohledně informací, které mají být šířeny?

Brání zásady týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb, které jsou uvedeny v článcích 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), články 15 a 16 směrnice 2002/21/ES, zásady v oblasti ochrany plurality zdrojů informací a hospodářské soutěže v rozhlasovém a televizním odvětví uvedené ve směrnici 2010/13/EU2 o audiovizuálních mediálních službách a ve směrnici 2002/21/ES takové vnitrostátní právní úpravě, jako je legislativní nařízení č. 177/2005, které v čl. 43 odst. 9 a 11 podřizuje „subjekty, které jsou povinny zaregistrovat se do rejstříku komunikačních operátorů zřízeného podle čl. 1 odst. 6 písm. a) čísla 5 zákona č. 249 ze dne 31. července 1997“ (tedy subjekty, které jsou příjemci koncese nebo povolení ze strany Úřadu nebo jiných příslušných orgánů na základě platné právní úpravy, jakož i podniky prodávající reklamu, která je vysílána všemi možnými způsoby, vydavatelství atd. uvedené v odstavci 9) velmi rozdílným prahovým hodnotám (20 %, resp. 10 %) ve vztahu k podnikům působícím v odvětví elektronických komunikací, jak bylo definováno výše (v rámci odstavce 11)?

____________

1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33).

2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1).