ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
3. dubna 2014(*)
„Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Mezinárodní příslušnost v oblasti deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti – Jednání, k němuž došlo v jednom členském státě, spočívající v účasti na protiprávním jednání, k němuž došlo na území druhého členského státu – Určení místa, kde došlo ke škodné události“
Ve věci C‑387/12,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 28. června 2012, došlým Soudnímu dvoru dne 15. srpna 2012, v řízení
Hi Hotel HCF SARL
proti
Uwemu Spoeringovi,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, M. Safjan (zpravodaj), C. G. Fernlund, J. Malenovský a A. Prechal, soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: A. Impellizzeri, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. září 2013,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Hi Hotel HCF SARL H. Leisem, Rechtsanwalt,
– za U. Spoeringa P. Ruppertem, Rechtsanwalt,
– za německou vládu T. Henzem a F. Wannek, jako zmocněnci,
– za vládu Spojeného království A. Robinsonem, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi W. Bogensbergerem a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/4, s. 42).
2 Projednávaná žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Hi Hotel HCF SARL (dále jen „Hi Hotel“) se sídlem v Nice (Francie) a U. Spoeringem s bydlištěm v Kolíně nad Rýnem (Německo) ve věci návrhu znějícího na zdržení se porušování autorského práva a náhrady škody.
Právní rámec
3 Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 44/2001 vyplývá, že nařízení má v zájmu řádného fungování vnitřního trhu za cíl přijetí „předpis[ů], které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech […] a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné“.
4 Body 11, 12 a 15 odůvodnění uvedeného nařízení znějí:
„11. Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná [příslušnost na tomto základě musí být dána vždy], kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska [hraničního určovatele]. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.
12. Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.
[...]
15. V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. [...]“
5 Pravidla o příslušnosti soudů jsou obsažena v kapitole II nařízení č. 44/2001, nadepsané „Příslušnost“.
6 Článek 2 téhož nařízení, který se nachází v kapitole II oddílu 1, nadepsaném „Obecná ustanovení“, v odstavci 1 stanoví:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
7 Článek 3 uvedeného nařízení, který se nachází v témže oddílu, v odstavci 1 stanoví:
„Osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.“
8 Článek 5 nařízení č. 44/2001, který je součástí uvedené kapitoly II oddílu 2 nadepsaného „Zvláštní příslušnost“, v bodě 3 stanoví:
„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována:
[…]
3. ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
9 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že U. Spoering je fotografem, který v průběhu února roku 2003 pořídil pro společnost Hi Hotel 25 diapozitivů vyobrazujících interiéry různých pokojů hotelu provozovaného touto společností v Nice. Uwe Spoering poskytl společnosti Hi Hotel právo využívat tyto fotografie v reklamních prospektech a na jejích internetových stránkách. Užívací práva nebyla upravena písemnou smlouvou. Společnost Hi Hotel za tyto fotografie zaplatila fakturu ve výši 2 500 eur, která obsahovala formulaci „include the rights – only for the hotel hi“.
10 V roce 2008 si U. Spoering v jednom knihkupectví v Kolíně nad Rýnem všiml ilustrované knihy s názvem „Innenarchitektur weltweit“ („Interiérový design ve světě“), vydané nakladatelstvím Phaidon se sídlem v Berlíně (Německo), která obsahuje reprodukce devíti jeho snímků, které pořídil v interiéru hotelu, který v Nice provozuje společnost Hi Hotel.
11 Vzhledem k tomu, že U. Spoering měl za to, že společnost Hi Hotel porušila jeho autorská práva k fotografiím tím, že je předala třetí osobě, tedy uvedenému nakladatelství Phaidon, podal na společnost Hi Hotel žalobu k soudu v Kolíně nad Rýnem. Požadoval zejména, aby této společnosti bylo uloženo, aby se na německém území v případě fotografií uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku zdržela rozmnožování nebo poskytování k rozmnožování, rozšiřování nebo poskytování k rozšiřování, vystavování nebo poskytování k vystavování bez jeho předchozího souhlasu (návrh na zdržení se jednání), jakož i nahrazení všech škod, které mu vznikly nebo vzniknou z důvodu jednání společnosti Hi Hotel.
12 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Hi Hotel tvrdila, že nakladatelství Phaidon má pobočku též v Paříži (Francie) a že ředitel společnosti Hi Hotel mohl dotčené fotografie uvedenému nakladatelství poskytnout. Společnost Hi Hotel neví, zda tento nakladatel fotografie poté nepředal své německé sesterské společnosti.
13 Prvostupňový soud žalobě U. Spoeringa vyhověl a odvolání společnosti Hi Hotel nebylo úspěšné. Bundesgerichtshof, ke kterému uvedená společnost podala opravný prostředek „Revision“, se zamýšlí nad otázkou, zda je možné určit mezinárodní příslušnost německých soudů na základě čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001.
14 Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že vzhledem k úvahám uplatňovaným společností Hi Hotel, převzatým v bodě 12 tohoto rozsudku, které U. Spoering nezpochybnil, musí být mezinárodní příslušnost německých soudů podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 ověřena na základě skutkových tvrzení, podle kterých berlínské nakladatelství Phaidon šířilo dotyčné fotografie v Německu v rozporu s autorským právem a společnost Hi Hotel k porušení autorského práva přispěla tím, že je poskytla nakladatelství Phaidon.
15 Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je třeba vykládat čl. 5 bod 3 nařízení [...] č. 44/2001 v tom smyslu, že ke škodné události došlo v členském státě (členský stát A), jestliže k protiprávnímu jednání, které je předmětem řízení nebo z něhož jsou odvozovány nároky, došlo v jiném členském státě (členský stát B) a spočívá v účasti na protiprávním jednání (hlavní skutek), k němuž došlo v prvně uvedeném členském státě (členský stát A)?“
K předběžné otázce
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
16 Společnost Hi Hotel tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná, jelikož není relevantní s ohledem na spor v původním řízení z důvodu, že dosud nebylo určeno, zda došlo k úplnému převodu autorských práv na společnost Hi Hotel. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by porušení těchto práv možné.
17 V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti, vztahuje domněnka relevance (rozsudek SOA Nazionale Costruttori, C‑327/12, EU:C:2013:827, bod 20 a citovaná judikatura).
18 Soudní dvůr tak může žádost podanou vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek SOA Nazionale Costruttori, EU:C:2013:827, bod 21 a citovaná judikatura).
19 Tak tomu však v projednávané věci není. Jak jasně vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, výklad čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 je nutný pro rozhodnutí sporu v původním řízení, jelikož společnost Hi Hotel vznesla námitku nepříslušnosti německých soudů pro rozhodnutí tohoto sporu a předkládající soud musí o této námitce rozhodnout před rozhodnutím ve věci samé.
20 Pro použití čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 může soud rozhodující o žalobě považovat tvrzení žalobce týkající se podmínek deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti za prokázaná pouze pro účely ověření své příslušnosti podle tohoto ustanovení.
21 Opodstatněnost uvedených tvrzení náleží výlučně do meritorního přezkumu věci (viz rozsudek Pinckney, C‑170/12, EU:C:2013:635, bod 40). Vzhledem k tomu, že tvrzení společnosti Hi Hotel, podle kterého rozsah převodu autorských práv na společnost Hi Hotel nebyl dosud určen, náleží k meritu věci v původním řízení, nemůže ovlivnit přípustnost otázky položené předkládajícím soudem.
22 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je proto třeba považovat za přípustnou.
K věci samé
23 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě více údajných původců tvrzené škody způsobené na majetkových autorských právech chráněných v členském státě, ve kterém se nachází soud rozhodující o žalobě, toto ustanovení umožňuje stanovit příslušnost soudu u jednoho z těchto původců, který nejednal v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě.
24 Úvodem je třeba připomenout, že ustanovení nařízení č. 44/2001 musí být vykládána autonomně s ohledem na jeho systematiku a cíle (rozsudek Melzer, C‑228/11, EU:C:2013:305, bod 22 a citovaná judikatura).
25 Kapitola II oddíl 2 nařízení č. 44/2001 mimoto stanoví několik zvláštních pravidel o určení příslušnosti, mezi něž patří příslušnost stanovená v čl. 5 bodě 3 uvedeného nařízení, pouze jako výjimku ze základní zásady stanovené v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, která přiznává obecnou příslušnost soudům členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště (rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 23).
26 Pokud jde o příslušnost soudů místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, jedná se o pravidlo zvláštní příslušnosti, které musí být vykládáno striktně a nedovoluje výklad přesahující případy výslovně předvídané uvedeným nařízením (rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 24).
27 Nic to nemění na tom, že výraz „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“, uvedený v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001, se vztahuje k místu, kde došlo k újmě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato újma původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa (rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 25 a citovaná judikatura).
28 V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že se pravidlo příslušnosti stanovené v čl. 5 bodě 3 uvedeného nařízení zakládá na existenci zvláště úzkého vztahu mezi sporem a soudy místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, který odůvodňuje určení příslušnosti uvedených soudů z důvodů řádného výkonu spravedlnosti a užitečné organizace řízení (rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 26 a citovaná judikatura).
29 Vzhledem k tomu, že identifikace jedné z vazeb uznaných judikaturou připomenutou v bodě 27 tohoto rozsudku rovněž musí umožnit stanovení příslušnosti soudu, který má objektivně nejlepší předpoklady pro posouzení, zda skutečnosti zakládající odpovědnost žalované osoby jsou splněny, vyplývá z toho, že žaloba musí být podána pouze u soudu, v jehož obvodu se relevantní vazba nachází (v tomto smyslu viz rozsudky Folien Fischer et Fofitec, C‑133/11, EU:C:2012:664, bod 52, jakož i Melzer, EU:C:2013:305, bod 28).
30 Pokud jde o místo příčinné události, je třeba konstatovat, že – jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí – se má za to, že u vzniku tvrzené škodné události stálo několik původců. Společnost Hi Hotel, která je jedinou žalovanou ve sporu v původním řízení, jednala ve Francii, tedy mimo obvod soudu, u kterého je žalována.
31 Jak již Soudní dvůr uvedl, za okolností, kdy je pouze jeden z několika údajných původců tvrzené škody žalován u soudu, v jehož obvodu nejednal, nelze mít za to, že příčinná událost nastala v obvodu tohoto soudu ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 (viz rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 40).
32 Článek 5 bod 3 uvedeného nařízení tudíž neumožňuje založit příslušnost soudu na základě místa příčinné události ve vztahu k jednomu z údajných původců uvedené škody, který nejednal v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě (viz rozsudek Melzer, EU:C:2013:305, bod 41).
33 Nicméně na rozdíl od věci, ve které byl vydán rozsudek Melzer (EU:C:2013:305), předkládající soud v projednávané věci svou otázku neomezil na výklad čl. 5 bodu 3 téhož nařízení pouze pro účely založení příslušnosti německých soudů na základě příčinné události tvrzené škody.
34 Je proto třeba rovněž zkoumat, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, kdy několik údajných původců tvrzené škody jednalo v různých členských státech, čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 umožňuje na základě místa, kde škoda vznikla, přiznat příslušnost soudům členského státu vůči jednomu z údajných původců uvedené škody, ačkoliv tento původce v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě nejednal.
35 V tomto ohledu je třeba uvést, že pro rozhodnutí o žalobě v oblasti deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti může být příslušný soud rozhodující o žalobě na určení porušení majetkových autorských práv, pokud členský stát, na jehož území se tento soud nachází, poskytuje ochranu majetkovým právům, jichž se žalobce dovolává, a pokud k tvrzené škodě může dojít v obvodu soudu, k němuž byla podána žaloba (viz rozsudek Pinckney, EU:C:2013:635, bod 43).
36 Uwe Spoering ve věci v původním řízení tvrdí, že došlo k porušení některých majetkových autorských práv, a sice práva na rozmnožování, šíření nebo vystavování dotčených fotografií. Je nesporné, že tato práva jsou v Německu chráněna na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
37 Za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, je třeba mít za to, že možnost, že škoda vznikne, vyplývá z možnosti obstarat si reprodukci díla, ke kterému se váží autorská práva, jichž se žalobce dovolává vůči knihkupectví, které se nachází v obvodu soudu, ke kterému byla podána žaloba. Jak vyplývá ze skutkových zjištění připomenutých v bodě 14 tohoto rozsudku, předání dotčených fotografií pařížskému nakladatelství Phaidon stálo u zrodu jejich rozmnožení a šíření a tím rovněž u zrodu možnosti vzniku domnělé škody.
38 Naproti tomu, pokud se ochrana poskytovaná členským státem, v němž se nachází soud, k němuž byla podána žaloba, vztahuje pouze na území tohoto členského státu, je soud, k němuž byla podána žaloba z titulu místa, kde škoda nastala, příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, která byla způsobena na území tohoto členského státu (rozsudek Pinckney, EU:C:2013:635, bod 45).
39 Soudy jiných členských států jsou totiž s ohledem na čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 a zásadu teritoriality v zásadě příslušné k projednání škody způsobené na majetkových autorských právech na území jejich členského státu, jelikož mohou nejlépe posoudit, zda byla skutečně porušena majetková autorská práva zaručená dotyčným členským státem, a dále určit povahu škody, která byla způsobena (viz rozsudek Pinckney, EU:C:2013:635, bod 46).
40 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě více údajných původců tvrzené škody způsobené na majetkových autorských právech chráněných v členském státě, ve kterém se nachází soud rozhodující o žalobě, toto ustanovení neumožňuje založit na základě místa příčinné události škody příslušnost soudu, v jehož obvodě ten z údajných původců, jenž je žalován, nejednal, ale umožňuje založit příslušnost tohoto soudu na základě místa, kde tvrzená škoda vznikla, za podmínky, že tato škoda může nastat v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě. V posledně uvedeném případě je tento soud příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, která byla způsobena na území členského státu, ve kterém se uvedený soud nachází.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v případě více údajných původců tvrzené škody způsobené na majetkových autorských právech chráněných v členském státě, ve kterém se nachází soud rozhodující o žalobě, toto ustanovení neumožňuje založit na základě místa příčinné události škody příslušnost soudu, v jehož obvodě ten z údajných původců, jenž je žalován, nejednal, ale umožňuje založit příslušnost tohoto soudu na základě místa, kde tvrzená škoda vznikla, za podmínky, že tato škoda může nastat v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě. V posledně uvedeném případě je tento soud příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, která byla způsobena na území členského státu, ve kterém se uvedený soud nachází.
Podpisy.