ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
27. února 2014(*)
„Kasační opravný prostředek – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Přístup k dokumentům orgánů – Dokumenty týkající se řízení podle článku 81 ES – Nařízení (ES) č. 1/2003 a (ES) č. 773/2004 – Odepření přístupu – Výjimky týkající se ochrany vyšetřování, obchodních zájmů a rozhodovacího procesu orgánů – Povinnost dotčeného orgánu konkrétně a individuálně zkoumat obsah dokumentů, kterých se týká žádost o přístup k dokumentům“
Ve věci C‑365/12 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 31. července 2012,
Evropská komise, zastoupená B. Smuldersem, jakož i P. Costa de Oliveira a A. Antoniadis, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
EnBW Energie Baden-Württemberg AG, se sídlem v Karlsruhe (Německo), zastoupená A. Hahnem a A. Bachem, Rechtsanwälte,
žalobkyně v prvním stupni,
Švédské království, zastoupené C. Meyer-Seitz, jako zmocněnkyní,
Siemens AG, se sídlem v Berlíně (Německo) a v Mnichově (Německo), zastoupená I. Brinkerem, C. Steinlem a M. Holm-Hadullou, Rechtsanwälte,
ABB Ltd, se sídlem v Curychu (Švýcarsko), zastoupená J. Lawrencem, solicitor, jakož i H. Bergmannem a A. Huttenlauch, Rechtsanwälte,
vedlejší účastníci řízení v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. G. Fernlund A. Ó Caoimh (zpravodaj), C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. června 2013,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. října 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Evropská komise se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. května 2012, EnBW Energie Baden-Württemberg v. Komise (T‑344/08, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise SG.E.3/MV/psi D (2008) 4931 ze dne 16. června 2008, kterým byla zamítnuta žádost EnBW Energie Baden-Württemberg AG (dále jen „EnBW“) o zpřístupnění spisu ve věci COMP/F/38.899 – Plynem izolovaná spínací ústrojí (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) vymezuje zásady, podmínky a omezení práva na přístup k dokumentům těchto orgánů.
3 Článek 4 tohoto nařízení nadepsaný „Výjimky“ zní následovně:
„[...]
2. Neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, odepřou orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany:
– obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví,
– soudního řízení a právního poradenství,
– cílů inspekce, vyšetřování a auditu.
3. Přístup k dokumentu, který orgán vypracoval k vnitřnímu použití nebo který obdržel a který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
Přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, se odepře i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
[...]
6. Pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní.
7. Výjimky uvedené v odstavcích 1 až 3 se uplatňují jen po dobu, po kterou je ochrana odůvodněna obsahem dokumentu. Výjimky lze uplatňovat nejdéle po dobu třiceti let. V případě dokumentů spadajících pod výjimky, které se vztahují k soukromí nebo obchodním zájmům, a v případě citlivých dokumentů lze výjimky uplatňovat i po uplynutí této doby, je-li to nezbytné.“
4 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) vymezuje vyšetřovací pravomoci Komise v článcích 17 až 22. Tyto pravomoci zahrnují zejména žádosti o informace (článek 18), jakož i kontroly u dotčených podniků (článek 20) nebo v jiných prostorách (článek 21).
5 Článek 27 tohoto nařízení, nadepsaný „Slyšení stran, stěžovatelů a ostatních osob“ v odstavci 2 uvádí:
„Při řízení musí být plně dodržováno právo dotyčných stran na obhajobu. Musí mít právo nahlížet do spisů Komise, s výhradou oprávněného zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství. Právo nahlížet do spisů se nevztahuje na důvěrné informace a vnitřní dokumenty Komise nebo orgánů pro hospodářskou soutěž členských států. Právo nahlížet do spisů se zejména nevztahuje na korespondenci mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo mezi těmito orgány navzájem, včetně dokumentů vypracovaných podle článků 11 a 14. Nic v tomto odstavci nesmí bránit Komisi sdělovat a užívat informace nezbytné k předložení důkazu protiprávního jednání.“
6 Článek 28 uvedeného nařízení, nadepsaný „Profesní tajemství“, zní:
„1. Aniž jsou dotčeny články 12 a 15, informace vyžádané podle článků 17 až 22 mohou být použity pouze pro ten účel, pro který byly získány.
2. Aniž je dotčena výměna a použití informací podle článků 11, 12, 14, 15 a 27, Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států, jejich úředníci, pracovníci a další osoby pracující pod dohledem těchto orgánů, jakož i úředníci a státní zaměstnanci ostatních orgánů členských států nesmějí sdělovat informace, které získali nebo vyměnili podle tohoto nařízení a které svou povahou podléhají profesnímu tajemství. Tato povinnost platí rovněž pro všechny zástupce a odborníky členských států, kteří se účastní zasedání poradního výboru podle článku 14.“
7 Článek 6 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81), nadepsaný „Účast stěžovatelů na řízení“ zní:
„1. Jestliže Komise v případě, který je předmět stížnosti, kterou obdržela, vydala sdělení o námitkách, poskytne Komise stěžovateli kopii nedůvěrného znění prohlášení o námitkách a stanoví mu lhůtu k písemnému vyjádření stanoviska.
[...]“.
8 Článek 8 tohoto nařízení, nadepsaný „Přístup k informacím“, zní:
„1. Jestliže Komise informovala stěžovatele o svém úmyslu zamítnout jeho stížnost podle čl. 7 odst. 1, může stěžovatel požadovat přístup k dokumentům, na jejichž základě Komise provedla předběžné posouzení. Stěžovatel nemůže mít nicméně přístup k obchodnímu tajemství a jiným důvěrným informacím ostatních stran řízení.
2. Dokumenty, ke kterým měl stěžovatel v řízení vedeném Komisí podle článků [81 ES] a [82 ES] přístup, smí stěžovatel použít pouze pro účely soudního nebo správního řízení, jehož předmětem je použití těchto ustanovení Smlouvy.“
9 Článek 15 uvedeného nařízení nadepsaný „Přístup ke spisům a používání dokumentů“ zní následovně:
„1. Komise umožní na žádost stranám, kterým určila prohlášení o námitkách, přístup ke spisům. Přístup ke spisům bude poskytnut po oznámení prohlášení o námitkách.
2. Právo na přístup ke spisu se nevztahuje na obchodní tajemství, jiné důvěrné informace ani na interní dokumenty Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž členských států. Rovněž se nevztahuje na korespondenci mezi Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo těmito orgány navzájem, pokud je obsažena ve spise Komise.
3. Nic v tomto nařízení nebrání Komisi, aby zveřejnila a využila informace nezbytné k prokázání porušení článků [81 ES] a [82 ES].
4. Dokumenty, které byly nabyty na základě práva na přístup ke spisům podle tohoto článku, smějí být použity pouze pro účely soudního nebo správního řízení, jehož předmětem je použití článků [81 ES] a [82 ES].“
10 Článek 16 téhož nařízení nadepsaný „Označování a ochrana důvěrných informací“ uvádí v odstavci 1:
„Komise nesděluje ani nezpřístupňuje informace ani dokumenty, jestliže obsahují obchodní tajemství nebo jiné důvěrné informace jakékoli osoby.“
Skutečnosti předcházející sporu
11 EnBW je podnik působící v oblasti distribuce energie, který má za to, že byl poškozen kartelovou dohodou mezi výrobci plynem izolovaných spínacích přístrojů (dále jen „PISÚ“), za niž byla uložena sankce rozhodnutím Komise C(2006) 6762 final ze dne 24. ledna 2007 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.899 – Plynem izolovaná spínací ústrojí) (dále jen „rozhodnutí PISÚ“). Mezi těmito výrobci je Siemens AG (dále jen „Siemens“) a ABB Ltd (dále jen „ABB“).
12 V rozhodnutí PISÚ Komise konstatovala, že několik podniků svou účastí na kartelové dohodě na trhu PISÚ, v rámci které manipulovaly s nabídkovými řízeními, určovaly ceny a rozdělovaly si projekty a trhy PISÚ v Evropě, porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o EHP ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3). Komise proto uložila podnikům, které se této kartelové dohody účastnily, pokuty v celkové výši 750 milionů eur.
13 Dne 9. listopadu 2007 požádala EnBW na základě nařízení č. 1049/2001 Komisi o přístup k veškerým dokumentům obsaženým ve spise týkajícím se řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí PISÚ.
14 V návaznosti na jednání s Komisí EnBW tuto žádost, jakož i potvrzující žádost ze dne 10. prosince 2007 prohlásila za bezpředmětnou a dne 13. prosince 2007 podala novou žádost o přístup k dokumentům týkajícím se dotčené věci. Faxem ze dne 11. ledna 2008 žalobkyně svoji žádost upřesnila v tom smyslu, že z ní vyloučila tři kategorie dokumentů, a sice veškeré dokumenty vztahující se výlučně ke struktuře podniků účastnících se kartelové dohody, veškeré dokumenty týkající se výlučně identifikace osoby, které bylo rozhodnutí PISÚ určeno, a veškeré dokumenty vypracované v plném rozsahu v japonském jazyce.
15 Dne 16. června 2008 Komise tuto žádost zamítla přijetím sporného rozhodnutí.
16 V bodě 2 tohoto rozhodnutí Komise zařadila dokumenty obsažené v dotčeném spise do pěti následujících kategorií:
1) dokumenty poskytnuté v rámci žádosti o ochranu nebo o shovívavost, a sice prohlášení dotčených podniků a veškeré dokumenty předložené těmito podniky v rámci žádosti o ochranu nebo o shovívavost (dále jen „kategorie 1“);
2) žádosti o informace a odpovědi stran na tyto žádosti (dále jen „kategorie 2“);
3) dokumenty získané v průběhu kontrol, a sice dokumenty shromážděné během šetření na místě v prostorách dotyčných podniků (dále jen „kategorie 3“);
4) oznámení námitek a odpovědi stran (dále jen „kategorie 4“);
5) interní dokumenty:
– dokumenty týkající se skutkových okolností, a sice zaprvé věcné poznámky k závěrům vyplývajícím ze shromážděných důkazů, zadruhé korespondence s jinými orgány pro hospodářskou soutěž a zatřetí konzultace jiných útvarů Komise zapojených do věci [dále jen „kategorie 5 a)“];
– procesní písemnosti, a sice zmocnění k provedení kontroly, protokoly o kontrole, zprávy z kontroly, seznamy dokumentů získaných v průběhu kontrol, doklady o doručení určitých dokumentů a poznámky ke spisu [dále jen „kategorie 5 b)“].
17 Komise v bodě 3 sporného rozhodnutí uvedla, že na každou z těchto kategorií se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 a že na dokumenty spadající do kategorie 5 a) se vztahuje rovněž výjimka stanovená v čl. 4 odst. 3 tohoto nařízení.
18 V bodě 4 tohoto rozhodnutí Komise vysvětlila, že na dokumenty náležející do kategorií 1 až 4 se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.
19 V bodě 5 uvedeného rozhodnutí Komise uvedla, že podle jejího názoru nic nenasvědčuje existenci převažujícího veřejného zájmu odůvodňujícího přístup k požadovaným dokumentům ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.
20 Konečně v bodě 6 téhož rozhodnutí Komise odůvodnila odepření částečného přístupu ke spisu tím, že na všechny dokumenty obsažené ve spise se v plném rozsahu vztahují výjimky uvedené v nařízení č. 1049/2001.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
21 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. srpna 2008 podala EnBW žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí. Švédské království vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyně, zatímco Komisi podpořily Siemens a ABB.
22 Na podporu žaloby předložila EnBW čtyři žalobní důvody. První vycházel z porušení čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i z a čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení, zatímco čtvrtý vycházel ze zjevně nesprávného posouzení rozsahu žádosti o přístup.
23 Tribunál nejprve v bodech 32 až 37 napadeného rozsudku přezkoumal čtvrtý žalobní důvod. Tribunál mu vyhověl s odůvodněním, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že vyložila žádost o přístup k dokumentům předloženou EnBW v tom smyslu, že se netýká dokumentů ve spise, které patří do kategorie 5 b). Z toho důvodu v bodech 37 a 171 napadeného rozsudku došel k závěru, že je třeba sporné rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž žalobkyni odpírá přístup k těmto dokumentům.
24 Tribunál dále přezkoumal první žalobní důvod. Úvodem v tomto rámci přezkoumal otázku, zda byly v projednávané věci splněny podmínky vyžadované k tomu, aby Komise mohla ve sporném rozhodnutí upustit od konkrétního a individuálního zkoumání obsahu dokumentů.
25 K tomuto Tribunál v bodech 54 až 63 napadeného rozsudku uvedl, že Komise nemůže předpokládat, aniž provede konkrétní analýzu každého dokumentu, že se na všechny požadované dokumenty zjevně vztahuje čl. 4 odst. 2 třetí odrážka nařízení č. 1049/2001.
26 Tribunál dále v bodech 64 až 110 tohoto rozsudku rozhodl, že Komise mohla provést přezkum podle kategorií jen u dokumentů spadajících do kategorie 3 pro účely uplatnění výjimky vycházející z ochrany cílů vyšetřování stanovené v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001. V bodech 111 a 172 uvedeného rozsudku měl tedy Tribunál za to, že je třeba zrušit sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž jím byl odepřen přístup k dokumentům spadajícím do kategorií 1, 2, 4 a 5 písm. a).
27 Tribunál v další části napadeného rozsudku při přezkumu – pro doplnění ohledně dokumentů patřících do posledně uvedených kategorií – opodstatněnosti výjimek z práva na přístup uplatněných ve sporném rozhodnutí, vyhověl třem částem prvního žalobního důvodu. Nejprve Tribunál v bodech 113 až 130 a 173 napadeného rozsudku zkoumal část tohoto žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, který se týká vyšetřování. Dále v bodech 131 až 150 a 174 tohoto rozsudku přezkoumal část uvedeného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky tohoto nařízení, která se týká ohrožení obchodních zájmů dotyčných podniků. Konečně v bodech 151 až 170 a 175 uvedeného rozsudku zkoumal část téhož žalobního důvodu vycházející z nepřihlédnutí k čl. 4 odst. 3 druhému pododstavci téhož nařízení, který se týká stanovisek ve smyslu tohoto ustanovení.
28 Za těchto podmínek Tribunál nezkoumal ostatní uplatňované žalobní důvody a zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
29 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 19. února 2013 nebylo povoleno vedlejší účastenství HUK-Coburg Haftpflicht-Unterstützungs-Kasse kraftfahrender Beamter Deutschlands a. G., LVM Landwirtschaftlicher Versicherungsverein Münster a. G., VHV Allgemeine Versicherung AG, jakož i Württembergischen Gemeinde-Versicherung a. G. na podporu návrhových žádání EnBW z důvodu nedostatku zájmu těchto společností na řešení sporu.
30 Komise v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál zrušil sporné rozhodnutí;
– zamítl žalobu na neplatnost podanou Tribunálu EnBW a vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku, a
– uložil společnosti EnBW náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí v řízení prvním stupni i v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.
31 Společnost EnBW Soudnímu dvoru navrhuje, aby kasační opravný prostředek zamítl a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
32 Siemens a ABB vystupují na podporu Komise. Švédské království vystupuje na podporu EnBW.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
33 Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje Komise pět důvodů. Ty vycházejí zaprvé z nerespektování nutnosti vykládat nařízení č. 1049/2001 soudržným způsobem tak, aby bylo zaručeno účinné používání ustanovení týkajících se jiných oblastí unijního právního řádu, zadruhé z nesprávného právního posouzení při zkoumání existence obecné domněnky použitelné na veškeré dokumenty spisu týkajícího se řízení ve věcech kartelových dohod, zatřetí z porušení čl. 4 odst. 2 třetí odrážky tohoto nařízení týkající se výjimky na ochranu cílů vyšetřování, začtvrté z porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky uvedeného nařízení týkající se výjimky na ochranu obchodních zájmů a zapáté porušení čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce téhož nařízení týkající se výjimky na ochranu rozhodovacího procesu Komise.
34 Tyto důvody kasačního opravného prostředku je nutno přezkoumat společně.
Argumentace účastníků řízení
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
35 Komise, podporovaná v tomto bodě společnostmi Siemens a ABB, tvrdí, že napadený rozsudek nepřihlíží k nezbytnosti soudržného výkladu nařízení č. 1049/2001, nařízení č. 1/2003 a nařízení č. 773/2004 ve věcech kartelových dohod. Tribunál vzal podle jejího názoru v úvahu pouze zásadu restriktivního výkladu výjimek z práva na přístup a přiznal nařízení č. 1049/2001 před těmito nařízeními přednost.
36 Komise zdůrazňuje, že je nezbytné chránit jak její úkol uplatňovat kartelové právo, tak podniky účastnící se řízení. Učinit výjimku z ochrany důvěrných informací lze pouze tehdy, je-li přístup k těmto dokumentům odůvodněn takovým převažujícím zájmem, jako je respektování práva na obhajobu, které mají dotčené podniky. Široký přístup ke spisu by s sebou nesl nebezpečí obcházení režimu přístupu ke spisu, který se uplatňuje ve věcech kartelových dohod, a vyvstalo by riziko, že podniky omezí spolupráci.
37 Podle Komise vyplývá nesprávný výklad, který Tribunál provedl, z konstatování, kterými zdůrazňuje, že cíl nařízení č. 1049/2001 spočívá v zajištění co nejširšího zpřístupnění dokumentů. Toto pojetí je nesprávné, jelikož ustanovení tohoto nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že je nadále zajištěno plné uplatňování jednotlivých právních předpisů.
38 EnBW podporovaná v tomto bodě Švédským královstvím uvádí, že Tribunál správně konstatoval, že výjimky z práva na přístup k dokumentům uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 musí být vykládány a uplatňovány restriktivně. Komise se podle jejího názoru snaží do tohoto nařízení vložit dodatečné kritérium pro výjimku, které neobsahuje. Pokouší se tak na základě nařízení č. 1/2003 vytvořit umělou výjimku pro všechny dokumenty, které se vztahují k jejímu vyšetřování a vyjmout tedy veškerou svou činnost v oblasti hospodářské soutěže z použití nařízení č. 1049/2001.
39 Podle EnBW nelze rozsudky ze dne 28. června 2013, Komise v. Éditions Odile Jakob (C‑404/10 P) a Komise v. Agrofert Holding (C‑477/10 P) vztáhnout na projednávanou věc. Spojování podniků není totiž samo o sobě zakázáno. Řízení vedené na základě nařízení č. 1/2003 oproti tomu směřuje proti podnikům, které porušily články 81 ES a 82 ES. Cílem dobrovolného sdělení informací Komisi v rámci žádostí o shovívavost je tedy pouze, aby dotčené podniky unikly odpovědnosti za porušení unijního práva. Žádné ustanovení unijního práva podle názoru ENBW nezavazuje podnik, který porušil unijní právo, aby oznámil toto jednání Komisi a poskytl informace za účelem prokázání spáchaného porušení práva.
40 EnBW má za to, že výklad požadovaný Komisí není v souladu s článkem 81 ES. Plná účinnost tohoto ustanovení by byla podle jejího názoru ohrožena, pokud by každá třetí osoba byla zbavena možnosti požadovat nápravu škody, která jí byla způsobena chováním, které může omezit hospodářskou soutěž. Žaloba na náhradu škody přitom může být úspěšná pouze tehdy, když poškozený může prokázat povahu a rozsah utrpěné škody.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
41 Komise, podporovaná v tomto bodě Siemens a ABB, uvádí, že Tribunál nesprávně došel k závěru, že neexistuje obecná domněnka, která se váže k ochraně, která musí být v zásadě poskytnuta všem dokumentům ve spise, který se týká řízení ve věcech kartelových dohod.
42 Podle Komise Tribunál k tomuto nesprávně uvedl, že konstatování Soudního dvora v rozsudku ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau (C‑139/07 P, Sb. rozh. s. I‑5885) není možno vztáhnout na projednávanou věc z důvodu, že dokumenty požadované ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, se týkaly řízení, které ještě nebylo uzavřeno. Tato okolnost je podle Komise pro definování oblasti ochrany ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 irelevantní. Významná je pouze povaha chráněných zájmů. Ve výše uvedených rozsudcích Komise v. Éditions Odile Jacob a Komise v. Agrofert Holding Soudní dvůr mezitím tuto obecnou domněnku vztáhl též na oblast kontroly spojování podniků. Pravidla pro zpřístupnění spisu v oblasti kartelového práva jsou prakticky totožná s těmi, která se uplatňují v oblasti kontroly spojování podniků.
43 Komise má za to, že Tribunál měl nesprávně za to, že posouzení jednotlivých případů vyžadované omezeními, která se uplatní na podniky nebo stěžovatele, kteří se účastní řízení, vylučuje existenci obecné domněnky. V oblasti kontroly státních podpor i v oblasti práva hospodářské soutěže se totiž třetí osoby, které se řízení neúčastní, nemohou za žádných okolností domáhat zpřístupnění dokumentů ze spisu, který se týká řízení vedeného ve věcech kartelových dohod.
44 Společnost EnBW má za to, že výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau na projednávanou věc nelze vztáhnout. Ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, nebylo totiž řízení o dotčené státní podpoře uzavřeno konečným rozhodnutím Komise, kdežto v projednávané věci Komise tím, že přijala rozhodnutí konstatující protiprávní jednání, takové konečné rozhodnutí vydala. Řízení o státní podpoře kromě toho nesměřovalo proti podniku, nýbrž proti členskému státu. Konečně, na projednávanou věc se podle názoru EnBW neuplatní ani obecná domněnka zmíněná Soudním dvorem, neboť zařazení dokumentů do kategorií, jak je provedla Komise, nemělo z velké části žádnou užitečnou funkci pro přijetí sporného rozhodnutí.
45 Švédské království zdůrazňuje, že i když se Komise opírá o obecné domněnky, je nicméně jejím úkolem, aby v každém případě ověřila, zda obecné úvahy, které se zpravidla uplatní na jeden určitý druh dokumentů, jsou skutečně použitelné na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno. Pro žadatele, který nemá žádnou znalost obsahu dotčených dokumentů, by totiž bylo nemožné prokázat, že zpřístupnění dokumentu nemůže ohrozit oprávněný zájem.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
46 Komise, podporovaná v tomto bodě Siemens a ABB, tvrdí, že Tribunál nerespektoval oblast ochrany stanovenou v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, když nepřihlédl k tomu, že cíl vyšetřování spočívá nejen ve včasném ukončení každého vyšetřování, ale též v účinném uplatňování práva hospodářské soutěže. Tribunál dále podle jejího názoru nepřihlédl k tomu, že je nezbytné vykládat odchylná ustanovení uvedeného nařízení ve světle zvláštních ustanovení týkajících se ostatních právních oblastí.
47 Komise rovněž tvrdí, že Tribunál nepřihlédl ke skutečnosti, že na dokumenty poskytnuté v rámci žádosti o shovívavost se musí vztahovat zvláštní ochrana, a to i mimo každé řízení. Zejména skutečnost, že se podniky obávají zveřejnění takových dokumentů, může vést k tomu, že boudou méně ochotny spolupracovat s Komisí. Bez ohledu na míru, kterou soukromoprávní žaloby na náhradu škody přispívají k dodržování práva hospodářské soutěže, nemůže toto přispění odůvodnit ani vyrovnat zásah do veřejných zájmů. Případná účelnost takových žalob závisí ostatně na schopnosti Komise odhalit porušení pravidel hospodářské soutěže.
48 Podpůrně Komise rovněž Tribunálu vytýká, že nepřihlédl k nezbytnosti chránit dokumenty, i když se rozhodnutí již stalo konečným. V případě zrušení rozhodnutí Tribunálem z důvodu procesních vad by totiž Komise mohla znovu zahájit řízení a rozhodnout s konečnou platností na základě spisu.
49 Společnost EnBW předně tvrdí, že Komise nemá žádnou posuzovací pravomoc k tomu, aby rozhodovala o tom, zda a do jaké míry žádosti o zpřístupnění dokumentů pocházejících od žadatelů o shovívavost mohou ohrozit plnou účinnost programu využívání shovívavosti.
50 Společnost EnBW dále uvádí, že Komise nepředložila žádný důkaz, který by mohl podpořit nebo prokázat její obavy týkající se existence rizika odrazení od spolupráce s ní. Každý žadatel o shovívavost počítá od okamžiku, kdy se rozhodl podat žádost o shovívavost, s konkrétním rizikem, že bude vystaven žalobě svých obětí v důsledku toho, že sám oznámil protiprávní jednání. S ohledem na celkovou výši pokut uložených Komisí je podle EnBW podnět k oznámení vlastního protiprávního jednání natolik silný, že není citelně ovlivněn možností, že oběti získají přístup ke spisu.
51 Konečně EnBW tvrdí, že zrušení rozhodnutí, kterým se uděluje pokuta za porušení článku 81 ES, nevede zpravidla k novému řízení, jelikož unijní soud může zrušit, snížit nebo zvýšit výši uložené pokuty.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
52 Komise, podporovaná v tomto bodě Siemens a ABB, tvrdí, že Tribunál nesprávně došel k závěru, že právně dostačujícím způsobem neprokázala, jak by se přístup k požadovaným dokumentům mohl konkrétně a skutečně dotknout obchodních zájmů podniků, které se účastnily kartelové dohody. Tribunál údajně nepřihlédl ke skutečnosti, že ustanovení o výjimce týkající se ochrany obchodních zájmů a výjimce týkající se ochrany cílů vyšetřování jsou úzce spojeny, takže se obecná domněnka použije obdobně na čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.
53 Podle Komise musí být pojem „obchodní zájem“ chápán s ohledem na zvláštní ustanovení kartelového práva, tedy v širším smyslu, než jej chápe Tribunál. Je třeba v tomto ohledu zohlednit skutečnost, že předávané dokumenty obsahují informace týkající se obchodních činností dotyčných podniků, ke kterým by tyto podniky neposkytly přístup v této formě mimo řízení ve věcech jednání ve vzájemné shodě. Podle Komise je rovněž nutno vzít v úvahu skutečnost, že zpřístupnění dokumentů na základě nařízení č. 1049/2001 by umožnilo i třetím osobám, které se neúčastnily jednání ve vzájemné shodě, aby nahlédly do dokumentů, ke kterým žádný z podniků, které se jej účastnily, neměl v rámci správního řízení přístup.
54 Komise má rovněž za to, že se Tribunál dopustil pochybení tím, že vyžadoval konkrétní zkoumání pro účely zjištění, do jaké míry mají dotčené informace důvěrnou povahu. Skutečnost, že jsou podniky povinny sdělit jí případně citlivé obchodní informace, je podle jejího názoru dostatečná.
55 EnBW uvádí, že podniky, které si přejí využít programu shovívavosti, sdělí dobrovolně citlivé informace ve svůj prospěch. V tomto kontextu Tribunál správně rozhodl, že zájmy, které mají dotčené strany na nezpřístupnění, nemohou být označeny za obchodní zájmy ve vlastním slova smyslu, jelikož cílem podniků je vyhnout se tomu, aby před vnitrostátními soudy byly podány žaloby na náhradu škody.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
56 Komise, podporovaná v tomto bodě Siemens a ABB, tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když nepřihlédl ke skutečnosti, že všeobecná domněnka se vztahuje na všechny interní dokumenty ve spise, který se týká řízení ve věcech jednání ve vzájemné shodě, a to bez ohledu na to, že tyto dokumenty byly označeny za „dokumenty, které obsahují stanoviska“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
57 Z téhož důvodu Komise tvrdí, i když lze připustit, že se dopustila pochybení při výkladu žádosti, která jí byla předložena, že toto konstatování nemůže odůvodnit neplatnost sporného rozhodnutí v tomto ohledu. Dokumenty, které patří do kategorie 5 b) jsou podle jejího názoru interními dokumenty, které jsou jako takové vyloučeny z přístupu ke spisu podle zvláštních pravidel v oblasti přístupu ke spisu, takže i když se na ně tato žádost vztahovala, odmítnutí zpřístupnění pro EnBW bylo odůvodněné. Tribunál měl tedy zamítnout čtvrtý žalobní důvod jako irelevantní.
58 Podpůrně Komise tvrdí, že Tribunál neprokázal, do jaké míry je její posouzení uplatnění čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 nesprávné. Tribunál měl podle jejího názoru rovněž nesprávně za to, že právně dostačujícím způsobem neprokázala, v jakém rozsahu obsahují dokumenty patřící do kategorie 5 a) „stanoviska“. Konečně, Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že zpřístupnění dotčených dokumentů by vážně neohrozilo rozhodovací proces.
59 Společnost EnBW uvádí, že způsob uvažování použitý ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau nemůže být vztažen na projednávanou věc. Obecná domněnka citovaná v tomto rozsudku totiž podle jejího názoru předpokládá, že Komise prokáže, že podmínky, které musí splňovat výjimka uvedená v nařízení č. 1049/2001, jsou splněny v případě specifické kategorie dokumentů. V projednávané věci však nejsou hmotněprávní podmínky stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci tohoto nařízení splněny. Sporné rozhodnutí kromě toho neobsahuje žádnou zmínku o důvodech, proč interní dokumenty v dotčeném spise obsahují stanoviska. Konečně, Komise podle EnBW nepředložila žádný důkaz o tom, že zpřístupnění dokumentů vážně ohrozí rozhodovací proces tohoto orgánu v případě rozhodnutí přijatého více než před pěti lety.
Závěry Soudního dvora
60 Podstatou důvodů kasačního opravného prostředku Komise je výtka, že Tribunál nerespektoval ustanovení nařízení č. 1/2003 a č. 773/2004, která se týkají zpřístupnění dokumentů obsažených ve spise v řízení o použití článku 81 ES, a vyloučil, že Komise může bez konkrétního a individuálního zkoumání obsahu každého dokumentu z takového spisu mít za to, že se na veškeré tyto dokumenty vztahuje obecná domněnka, podle které se na uvedené dokumenty vztahují výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 a v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci tohoto nařízení, které se týkají ochrany obchodních zájmů, cílů šetření, jakož i rozhodovacího procesu Komise.
61 Úvodem je třeba připomenout, že na základě čl. 255 odst. 1 a 2 ES má každý unijní občan a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě právo na přístup k dokumentům orgánů Evropské unie, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené v souladu s postupem uvedeným v článku 251 ES. Cílem nařízení č. 1049/2001 je poskytnout veřejnosti právo na co nejširší přístup k dokumentům orgánů. Z tohoto nařízení, zejména z jeho článku 4, který stanoví režim výjimek, rovněž vyplývá, že toto právo na přístup podléhá určitým omezením založeným na důvodech veřejného či soukromého zájmu (viz rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, uvedený výše, bod 51; ze dne 21. září 2010, Švédsko a další v. API a Komise, C‑514/07 P, C‑528/07 P a C‑532/07 P, Sb. rozh. s. I‑8533, body 69 a 70; Komise v. Éditions Odile Jacob, uvedený výše, bod 111; Komise v. Agrofert Holding, uvedený výše, bod 53, jakož i ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11, bod 40).
62 Na základě výjimek uváděných Komisí, tj. výjimek podle čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i podle čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení, orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud převažující veřejný zájem neodůvodňuje zpřístupnění dokumentu, a to v případě, že by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby nebo ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu, jakož i v případě, když tento dokument obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř dotčeného orgánu, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu.
63 Z toho vyplývá, že režim výjimek podle tohoto článku 4 je založen na zvažování protichůdných zájmů v dané situaci, tj. na jedné straně zájmů, k jejichž prospěchu by sloužilo zpřístupnění dotčených dokumentů, a na druhé straně zájmů, jež by toto zpřístupnění ohrozilo. Rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům závisí na tom, kterému zájmu je třeba dát v projednávaném případě přednost (výše uvedený rozsudek LPN a Finsko v. Komise, bod 42).
64 Podle ustálené judikatury k odůvodnění odepření přístupu k dokumentu, jehož zpřístupnění bylo požadováno, v zásadě nestačí, že se tento dokument váže k činnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001. Dotyčný orgán musí rovněž poskytnout vysvětlení k tomu, jak by přístup k uvedenému dokumentu mohl konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v tomto článku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, Sb. rozh. s. I‑4723, bod 49; Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, uvedený výše, bod 54; Komise v. Éditions Odile Jacob, uvedený výše, bod 116; i Komise v. Agrofert Holding, uvedený výše, bod 57, jakož i LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 44).
65 Soudní dvůr však uznal, že v tomto ohledu dotyčný unijní orgán v zásadě může své rozhodnutí opřít o obecné domněnky použitelné na některé kategorie dokumentů, protože na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy je možno použít podobné obecné úvahy (viz zejména rozsudky Švédsko a Turco v. Rada, uvedený výše, bod 50; Komise v. Technische Glaswerk Ilmenau, uvedený výše, bod 54; Komise v. Éditions Odile Jacob, uvedený výše, bod 116; Komise v. Agrofert Holding, uvedený výše, bod 57; ze dne 17. října 2013, Rada v. Access Info Europe, C‑280/11 P, bod 72, jakož i LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 45).
66 Soudní dvůr tedy již uznal existenci takových obecných domněnek ve čtyřech případech, tj. u dokumentů z administrativního spisu týkajícího se řízení o kontrole státních podpor (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 61), u dokumentů, jež si Komise vyměnila s třetími osobami či oznamovateli v rámci řízení o kontrole spojování podniků (viz výše uvedené rozsudky Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 123, a Komise v. Agrofert Holding, bod 64), jakož i v případě vyjádření předložených orgánem v rámci soudního řízení (viz výše uvedený rozsudek Švédsko a další v. API a Komise, bod 94), jakož i dokumentů k řízení o nesplnění povinností ve fázi před zahájením soudního řízení (viz rozsudek LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 65).
67 Všechny tyto věci se vyznačovaly tím, že se dotyčná žádost o zpřístupnění netýkala jednoho, ale více dokumentů (viz rozsudek LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 47 a citovaná judikatura).
68 Obecná domněnka, podle níž by zpřístupnění určitých dokumentů v zásadě ohrožovalo ochranu zájmů uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, v takové situaci dotčenému orgánu umožňuje přistupovat k žádosti jako k celku a odpovídajícím způsobem na ni odpovědět (rozsudek LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 48).
69 V projednávané věci jde právě o takovou situaci. Jak totiž vyplývá z bodů 13 a 14 tohoto rozsudku, EnBW požádala o přístup k veškerým dokumentům, označeným souhrnně, uvedeným ve spise týkajícím se řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí PISÚ.
70 V projednávané věci je dále nesporné, že ke dni, kdy EnBW požádala Komisi o přístup k veškerým dokumentům z jejího spisu, který se týká tohoto řízení, projednával Tribunál žalobu na zrušení rozhodnutí PISÚ, a že tomu tak bylo, jak Tribunál uvedl v bodě 118 napadeného rozsudku, ještě v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí.
71 Ve světle těchto úvodních úvah je tedy třeba přezkoumat, zda se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití výjimek z práva na přístup k dokumentům stanoveným v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, jakož i v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci tohoto nařízení, když vyloučil existenci takové obecné domněnky, jak byla uvedena v bodech 65 a 66 tohoto rozsudku, co se týče žádosti o přístup k veškerým dokumentům obsaženým v dotčeném spisu, který se týkal řízení podle článku 81 ES.
K výjimkám z práva na přístup k dokumentům stanoveným v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001
– Napadený rozsudek
72 Tribunál, poté co zejména v bodě 41 napadeného rozsudku uvedl, že výjimky z práva na přístup, uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001, musí být vzhledem k tomu, že se odchylují od zásady co nejširšího zpřístupnění dokumentů veřejnosti, vykládány a používány striktně, došel v bodech 62 a 172 uvedeného rozsudku k závěru, že Komise nemohla bez konkrétního a individuálního zkoumání obsahu každého dokumentu mít za to, že se na všechny dokumenty požadované EnBW vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany vyšetřování.
73 K tomuto Tribunál v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl, že v projednávané věci je vyloučeno vycházet z obdobných úvah, jako byly úvahy ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, ve kterém bylo ohledně žádosti o přístup ke spisu týkajícímu se řízení ve věci státních podpor rozhodnuto, že obecná domněnka, že se na všechny požadované dokumenty vztahuje výjimka, může vyplývat zejména z nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
74 Tribunál měl zaprvé v bodě 57 napadeného rozsudku za to, že režim přístupu ke spisu v konkrétním řízení, ať již ve věci státních podpor nebo kartelových dohod, je použitelný pouze po dobu trvání dotčeného řízení a není třeba brát v úvahu případné pozdější zrušení unijními soudy, což vylučuje jeho použití v projednávané věci, jelikož rozhodnutím PISÚ bylo řízení uzavřeno.
75 Z těchto důvodů Tribunál vyloučil v bodech 113 až 130 a 173 uvedeného rozsudku uplatnění uvedené výjimky v projednávané věci na veškeré dokumenty dotčeného spisu, i když v bodech 78, 92, 109 a 172 tohoto rozsudku připustil, že Komise v zásadě mohla provést přezkum podle kategorie u dokumentů ve spise, které patřily do kategorie 3, tj. těch dokumentů, které byly získány při inspekci, s ohledem na čl. 4 odst. 2 třetí odrážku nařízení č. 1049/2001.
76 Tribunál zadruhé v bodech 58 až 62 napadeného rozsudku konstatoval, že z nařízení č. 1/2003 a 773/2004 nevyplývá žádná obecná domněnka odepření přístupu k dokumentům, jelikož tato nařízení podřizují právo podniků, proti nimž je vedeno řízení podle článku 81 ES, a stěžovatelů, nahlížet do některých dokumentů obsažených ve spise Komise, určitým omezením, která vyžadují posouzení případ od případu.
77 Z bodů 131 až 150 a 174 uvedeného rozsudku dále vyplývá, že Tribunál vyloučil použití uvedené domněnky na dokumenty, na které se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, která se týká ochrany obchodních zájmů. Jak vyplývá z bodů 142 a 149 téhož rozsudku, Tribunál v podstatě Komisi vytýkal, že se přes stáří většiny obchodně citlivých informací obsažených ve spise omezila na obecné posouzení veškerých dokumentů ve spise obsažených, které patří do kategorií 1 až 4, a konkrétně a individuálně nezkoumala obsah dokumentů, čímž by prokázala, v čem by zpřístupnění požadovaných dokumentů vedlo k porušení obchodních zájmů daných osob.
– K existenci obecné domněnky odepření přístupu k dotčeným dokumentům
78 V projednávané věci je nesporné, jak vyplývá z bodů 115 a 136 napadeného rozsudku, že dokumenty uvedené ve spise, který se týká dotčeného řízení podle článku 81 ES, souvisí s vyšetřováním ve smyslu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, a že mohou obsahovat citlivé obchodní informace ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky tohoto nařízení.
79 Vzhledem k cíli řízení podle článku 81 ES, který spočívá v ověření toho, zda je spojení podniků v souladu se společným trhem, může Komise shromažďovat v rámci takového řízení citlivé obchodní informace týkající se zejména obchodních strategií zúčastněných podniků, číselných údajů o prodejích, jejich podílů na trhu či jejich obchodních vztahů, takže přístup k dokumentům týkajícím se takového řízení může narušit ochranu obchodních zájmů uvedených podniků. Výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů a ochrany cílů vyšetřování jsou tedy v takovém řízení úzce spojeny (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Editions Odile Jacob, bod 115, a Komise v. Agrofert Holding, bod 56).
80 Soudní dvůr však již rozhodl, když uznal existenci obecné domněnky zmíněné v bodech 65 a 66 tohoto rozsudku s ohledem na žádosti o přístup k dokumentům uvedeným ve spise, který se týká řízení o přezkumu státních podpor, nebo ve spise, který se týká řízení o kontrole spojování podniků, že Komise může oprávněně předpokládat, že zpřístupnění těchto dokumentů v zásadě porušuje ochranu obchodních zájmů podniků, které se účastní těchto řízení, jakož i ochranu cílů vyšetřování týkajícího se takových řízení ve smyslu čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 (viz výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 61; Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 123, a Komise v. Agrofert Holding, bod 64).
81 Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodě 57 napadeného rozsudku, obdobná obecná domněnka se uplatní na žádost o získání přístupu k veškerým dokumentům obsaženým ve spise, který se týká řízení podle článku 81 ES.
82 Jak bylo připomenuto v bodě 61 tohoto rozsudku a jak uvedl Tribunál zejména v bodě 41 napadeného rozsudku, cílem nařízení č. 1049/2001 je zajisté poskytnout veřejnosti právo na přístup k dokumentům orgánů, které je co nejširší.
83 Pokud se však dokumenty, kterých se týká žádost o přístup, týkají jako v projednávané věci zvláštní oblasti unijního práva, v tomto případě řízení podle článku 81 ES, nemohou být výjimky z práva na přístup k dokumentům, které jsou uvedeny zejména v článku 4 tohoto nařízení, vykládány bez zohlednění zvláštních pravidel, která upravují přístup k těmto dokumentům, a která jsou v projednávané věci stanovena nařízeními č. 1/2003 a 773/2004. Obě posledně uvedená nařízení mají totiž v dané oblasti cíle odlišné od těch, které sleduje nařízení č. 1049/2001, jelikož sledují zajištění dodržování práva na obhajobu dotčených účastníků, včasného vyřizování stížností a zajištění dodržování profesního tajemství v řízeních podle článku 81 ES, a nikoliv k co největšímu usnadnění výkonu práva na přístup k dokumentům, jakož i podporování řádné správní praxe při zajištění co největší možné transparentnosti rozhodovacího procesu veřejných orgánů viz a informací, na kterých se jejich rozhodnutí zakládají (obdobně výše uvedené rozsudky Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 109, a Komise v. Agrofert Holding, bod 51).
84 Jelikož tato nařízení neobsahují ustanovení, která by výslovně upravovala přednost jednoho před druhým, je třeba zajistit použití každého z těchto nařízení, které bude slučitelné s použitím toho druhého, a umožní tudíž jejich konzistentní uplatňování (obdobně viz rozsudky ze dne 29. června 2010, Komise v. Bavarian Lager, C‑28/08 P, Sb. rozh. s. I‑6055, bod 56; Komise v. Éditions Odile Jacob, uvedený výše, bod 110, a Komise v. Agrofert Holding, uvedený výše, bod 52).
85 I když je podle ustálené judikatury připomenuté v bodě 61 tohoto rozsudku cílem nařízení č. 1049/2001 poskytnout veřejnosti právo na přístup k dokumentům orgánů, které je co nejširší, podléhá toto právo určitým omezením založeným na důvodech veřejného či soukromého zájmu.
86 Kromě toho článek 27 odst. 2 a článek 28 nařízení č. 1/2003, jakož i články 6, 8, 15 a 16 nařízení č. 773/2004 upravují užívání dokumentů obsažených ve spise týkajícím se řízení podle článku 81 ES restriktivně, když poskytují přístup ke spisu pouze „dotčeným účastníkům“ a „stěžovatelům“, jejichž stížnost Komise zamýšlí zamítnout, s výhradou nezpřístupnění obchodních tajemství a jiných důvěrných informací podniků, jakož i interních dokumentů Komise a orgánů členských států s působností na úseku hospodářské soutěže, a pokud jsou zpřístupněné dokumenty užity pouze pro účely soudních nebo správních řízení, jejichž předmětem je uplatnění článku 81 ES.
87 Z toho vyplývá, že nejenže účastníci řízení podle článku 81 ES nemají neomezený přístup k dokumentům obsaženým ve spise Komise, ale že kromě toho nemají v rámci takového řízení právo přístupu k dokumentům ve spise Komise ani třetí osoby, s výjimkou stěžovatelů (obdobně viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 58).
88 Tyto úvahy musí být vzaty v úvahu pro účely výkladu čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení. Kdyby totiž jiné osoby než ty, jež jsou oprávněny k přístupu ke spisu na základě nařízení č. 1/2003 a č. 773/2004, nebo jež právo na přístup v zásadě měly, avšak nevyužily jej, nebo jim byl přístup odepřen, mohly dosáhnout přístupu ke spisu na základě nařízení č. 1049/2001, byl by režim zavedený nařízením č. 1/2003 a č. 773/2004 zpochybněn (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 58; Suède a další v. API a Komise, bod 100; Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 122; Komise v. Agrofert Holding, bod 63, jakož i LPN a Finsko v. Komise, bod 58).
89 Právo nahlížet do spisu v rámci řízení podle článku 81 ES a právo na přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 se sice po právní stránce liší. To však nic nemění na tom, že z funkčního hlediska vedou ke srovnatelné situaci. Přístup ke spisu, bez ohledu na právní základ jeho přiznání, totiž umožňuje získat vyjádření a dokumenty předložené Komisi dotyčnými podniky a třetími osobami (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 59; Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 120, a Komise v. Agrofert Holding, bod 61).
90 Za těchto podmínek by obecný přístup na základě nařízení č. 1049/2001 k dokumentům obsaženým ve spise týkajícím se použití článku 81 ES mohl ohrozit rovnováhu, kterou chtěl v nařízeních č. 1/2003 a č. 773/2004 unijní zákonodárce zajistit mezi povinností dotčených podniků sdělit Komisi případně citlivé obchodní informace, aby mohla odhalit existenci kartelové dohody a posoudit její slučitelnost s uvedeným článkem, a zárukou zvýšené ochrany spojenou s informacemi takto předanými Komisi na základě profesního a obchodního tajemství (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 121, jakož i Komise v. Agrofert Holding, bod 62).
91 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle judikatury Soudního dvora nevyžaduje správní činnost Komise stejně široký přístup k dokumentům, jakou vyžaduje legislativní činnost unijního orgánu (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, uvedený výše, bod 60; Švédsko a další v. API a Komise, uvedený výše, bod 77, jakož i ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C‑506/08 P, Sb. rozh. s. I‑6237, bod 87).
92 Z toho vyplývá, že pokud jde o řízení podle článku 81 ES, obecná domněnka, která byla uvedena v bodech 65, 66 a 80 tohoto rozsudku, může vyplývat z ustanovení nařízení č. 1/2003 a č. 773/04, která upravují specificky právo na přístup k dokumentům obsaženým ve spisech Komise, které se týkají těchto řízení (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, body 55 až 57, Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 117, jakož i Komise v. Agrofert Holding, bod 58).
93 S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že Komise má pro účely uplatnění výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 právo předpokládat, aniž konkrétně a individuálně zkoumá obsah každého dokumentu uvedeného ve spise, který se týká řízení podle článku 81 ES, že zpřístupnění těchto dokumentů v zásadě porušuje ochranu obchodních zájmů podniků účastnících se takového řízení, jakož i ochranu cílů vyšetřování s ním souvisejícího (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 61; Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 123; Komise v. Agrofert Holding, bod 64, jakož i LPN a Finsko v. Komise, bod 64).
94 Z toho vyplývá, že se v projednávané věci Tribunál, poté co správně v bodech 59 až 61 napadeného rozsudku konstatoval, že nařízení č. 1/2003 a č. 773/2004 podřizují právo na přístup k dokumentům obsaženým ve spise řízení podle článku 81 ES omezujícím podmínkám a že nestanoví právo na přístup ke spisu ve prospěch třetích osob jiných než stěžovatelů, dopustil nesprávného právního posouzení, když došel v bodech 61, 62, 142 a 149 uvedeného rozsudku k závěru, že Komise nemohla předpokládat, že se na veškeré dotčené dokumenty vztahovaly výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001.
95 Na rozdíl od toho, jak Tribunál rozhodl v bodě 61 napadeného rozsudku, není v tomto ohledu relevantní, že omezení práva na přístup stanovená v nařízeních č. 1/2003 a č. 773/2004 vyžadují posouzení případ od případu. Rozhodné naopak je, jak již Soudní dvůr rozhodl, že tato nařízení stanoví přísnější pravidla pro zacházení s informacemi obdrženými nebo zjištěnými v rámci řízení podle článku 81 ES (výše uvedené rozsudky Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 118, a Komise v. Agrofert Holding, bod 59).
96 V každém případě je třeba konstatovat, že co se týče žádosti o přístup k dokumentům předložené třetími osobami, kteří nejsou stěžovateli, jako je žádost v projednávané věci, uvedená nařízení nestanoví žádné právo na přístup, takže takové posouzení případ od případu je v každém případě vyloučeno.
97 Na rozdíl od tvrzení EnBW je v tomto ohledu rovněž irelevantní, že některé dokumenty byly poskytnuty Komisi dotčenými účastníky dobrovolně s cílem získat ochranu nebo dosáhnout snížení částky uložených pokut, neboť je nesporné, že přístup k takovým dokumentům, bez ohledu na to, zda je jejich sdělení tomuto orgánu nucené nebo dobrovolné, se v každém případě striktně řídí nařízeními č. 1/2003 a č. 773/2004.
98 Za těchto podmínek se Tribunál tím, že v bodě 118 napadeného rozsudku konstatoval, že ke dni přijetí sporného rozhodnutí probíhala před Tribunálem řízení o žalobách proti rozhodnutí PISÚ, dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 122 tohoto rozsudku rozhodl, že zpřístupnění požadovaných dokumentů nemohlo porušit ochranu vyšetřování týkajícího se dotčeného řízení podle článku 81 ES.
99 Na rozdíl od konstatování Tribunálu v bodě 119 napadeného rozsudku nemůže být totiž řízení podle článku 81 ES považováno za ukončené přijetím konečného rozhodnutí Komise, aniž je zohledněno jeho případné pozdější zrušení unijními soudy. Podle článku 233 ES totiž zrušení takového rozhodnutí může vést Komisi k obnovení vyšetřování pro účely případného přijetí nového rozhodnutí podle článku 81 ES, jak tomu ostatně bylo v projednávané věci, vůči dvěma dotčeným účastníkům, jak Komise uvedla při jednání, a tedy přimět tento orgán k opětnému využití dokladů ve spise, které se týkají zrušeného rozhodnutí, nebo k doplnění tohoto spisu dalšími informacemi v rámci výkonu pravomocí, kterými je nadán na základě nařízení č. 1/2003. Proto lze vyšetřování týkající se řízení podle článku 81 ES považovat za uzavřené pouze tehdy, pokud má rozhodnutí přijaté Komisí v rámci tohoto řízení konečnou povahu.
– K možnosti vyvrátit obecnou domněnku odepření přístupu k dotyčným dokumentům
100 Je však třeba zdůraznit, že výše uvedená obecná domněnka nevylučuje možnost prokázat, že se na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, tato domněnka nevztahuje, nebo že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění tohoto dokumentu podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (výše uvedené rozsudky Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 62; Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 126; Komise v. Agrofert Holding, bod 68, jakož i LPN a Finsko v. Komise, bod 66).
101 Požadavek ověřit, zda se dotčená obecná domněnka skutečně uplatní, však naproti tomu nelze vykládat v tom smyslu, že by Komise měla individuálně zkoumat všechny dokumenty požadované v projednávaném případě. Takový požadavek by tuto obecnou domněnku zbavil jejího užitečného účinku, tj. možnosti, že Komise odpoví na obecnou žádost o zpřístupnění rovněž obecně (rozsudek LPN a Finsko v. Komise, uvedený výše, bod 68).
102 V projednávané věci je třeba konstatovat, že z napadeného rozsudku nevyplývá nic, co by uvedenou domněnku mohlo vyvrátit.
103 Z tohoto rozsudku zajisté implicitně vyplývá, zejména pak z jeho bodu 1, že EnBW v okamžiku podání dotčené žádosti o přístup k dokumentům zřejmě měla v úmyslu požádat o náhradu škody údajně způsobené jednáním ve vzájemné shodě, které bylo předmětem rozhodnutí PISÚ.
104 Jak však správně uvedl Tribunál v bodě 128 napadeného rozsudku, každý má právo domáhat se náhrady škody, která mu byla způsobena porušením článku 81 ES. Takové právo totiž posiluje operativnost unijních pravidel hospodářské soutěže a přispívá tak k zachování účinné hospodářské soutěže v Unii (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. září 2001, Courage a Crehan, C‑453/99, Recueil, s. I‑6297, body 26 a 27; ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C‑295/04 až C‑298/04, Sb. rozh. s. I‑6619, bod 91; ze dne 14. června 2011, Pfleiderer, C‑360/09, Sb. rozh. s. I‑5161, bod 28, jakož i ze dne 6. června 2013, Donau Chemie a další, C‑536/11, bod 23).
105 Takové obecné důvody však nemohou převážit nad důvody odepření přístupu k dotčeným dokumentům (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Švédsko a další v. API a Komise, bod 158).
106 Pro účely zajištění účinné ochrany práva na náhradu škody, jež náleží uvedenému žadateli, není totiž nezbytné, aby každý dokument týkající se řízení podle článku 81 ES byl sdělen takovému žadateli z důvodu, že posledně uvedený hodlá podat žalobu na náhradu škody, jelikož je málo pravděpodobné, že by žaloba na náhradu škody musela být podepřena všemi informacemi uvedenými ve spise týkajícím se tohoto řízení (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Donau Chemie a další, bod 33).
107 Je tedy na každé osobě, která chce obdržet náhradu škody utrpěné z důvodu porušení článku 81 ES, aby prokázala, že je pro ni nezbytné nahlédnout do některého z dokumentů obsažených ve spise Komise, aby Komise mohla případ od případu provést zvážení zájmů odůvodňujících zpřístupnění takových dokumentů a jejich ochranu, při zohlednění všech relevantních okolností věci (obdobně viz výše uvedené rozsudky Komise v. Bavarian Lager, body 77 a 78, jakož i Donau Chemie a další, body 30 a 34).
108 Pokud taková nezbytnost neexistuje, nemůže zájem na získání náhrady škody způsobené porušením článku 81 ES představovat převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Agrofert Holding, uvedený výše, bod 86).
109 Z výše uvedených úvah vyplývá, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, zejména v bodech 56 až 63, 118 až 122, jakož i 172 a 174, jelikož při neexistenci jakékoliv skutečnosti, která by mohla vyvrátit domněnku uvedenou v bodech 92 a 93 tohoto rozsudku, měl Tribunál za to, že Komise měla povinnost konkrétně a individuálně zkoumat obsah každého dotčeného dokumentu ze spisu, týkajícího se řízení podle článku 81 ES, které nebylo dosud ukončeno, aby ověřila, zda zpřístupnění vzhledem ke svému specifickému obsahu vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů a cílů vyšetřování ve smyslu čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001.
K výjimce z práva na přístup k dokumentům stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001
110 Co se zaprvé týče dokumentů patřících do kategorie 5 písm. a) spisu týkajícího se dotčeného řízení podle článku 81 ES, je třeba připomenout, že v bodech 151 až 170 a 175 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že Komise nemohla mít za to, že by zpřístupnění těchto dokumentů mohlo vážně ohrozit její rozhodovací proces ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
111 I když měl Tribunál v bodě 160 tohoto rozsudku za to, že je s ohledem na vysvětlení poskytnutá Komisí pravděpodobné, že mnohé dokumenty patřící do této kategorie obsahovaly stanoviska ve smyslu tohoto ustanovení, došel v bodech 159 a 161 uvedeného rozsudku k závěru, že Komise ve sporném rozhodnutí dostatečně právně neprokázala, že taková stanoviska obsahovaly všechny tyto dokumenty.
112 Tribunál dále v bodě 162 napadeného rozsudku zdůraznil, že Komise musela prokázat, že přístup k těmto dokumentům mohl konkrétně a skutečně ohrozit její rozhodovací proces. Tribunál však v bodě 166 tohoto rozsudku konstatoval, že se Komise omezila na obecné a abstraktní odůvodnění, že jejich zpřístupnění vážně by ohrozilo její rozhodovací proces, aniž vzala v úvahu obsah uvedených dokumentů.
113 V projednávané věci je nesporné, jak bylo již konstatováno v bodě 70 tohoto rozsudku, že v okamžiku žádosti o zpřístupnění dotčených dokumentů i při přijetí sporného rozhodnutí probíhalo u Tribunálu soudní řízení s cílem dosáhnout zrušení rozhodnutí PISÚ.
114 Jelikož Komise za těchto podmínek mohla, jak již bylo uvedeno v bodě 99 tohoto rozsudku, v závislosti na výsledku soudních řízení přistoupit k obnovení vyšetřování s cílem případného přijetí nového rozhodnutí podle článku 81 ES, je třeba připustit existenci obecné domněnky, že povinnost uložená uvedenému orgánu zpřístupnit během těchto řízení stanoviska ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 by vážně ohrozila rozhodovací proces tohoto orgánu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 130).
115 Tribunál poté, co konstatoval, že je „pravděpodobné“, že s ohledem na vysvětlení podaná mu Komisí mnohé dokumenty patří do kategorie 5 písm. a) dotčeného spisu, tedy nemohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, vytýkat Komisi, že neprokázala, jak konkrétně mohly mít takové dokumenty prospěch s výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
116 Právě z důvodu obecné domněnky uvedené v bodě 114 tohoto rozsudku totiž Komise nemohla být povinna ve svém rozhodnutí prokázat, že každý dotčený dokument představuje stanovisko ve smyslu tohoto ustanovení. Jelikož Komise v projednávané věci u Tribunálu uvedla, proč mají dotčené dokumenty tuto povahu, a Tribunál sám měl za to, že je pravděpodobné, že mnohé z nich takovou povahu mají, musel z toho vyvodit, že se na tyto dokumenty vztahuje uvedená obecná domněnka, takže Komise nemusela konkrétně a individuálně doložit, že jejich zpřístupnění by vážně ohrozilo její rozhodovací proces.
117 Je však třeba uvést, že podle judikatury připomenuté v bodě 100 tohoto rozsudku nevylučuje výše uvedená obecná domněnka možnost prokázat, že na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, se uvedená domněnka nevztahuje, nebo že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující jeho zpřístupnění na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.
118 Je nicméně nutno konstatovat, že z napadeného rozsudku nevyplývá nic, co by mohlo tuto domněnku vyvrátit.
119 Z výše uvedených úvah vyplývá, že se Tribunál v bodech 159 až 166 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise byla při neexistenci jakékoliv skutečnosti, která by mohla vyvrátit uvedenou domněnku, povinna konkrétně a individuálně zkoumat obsah každého dokumentu dotčeného spisu patřícího do kategorie 5 písm. a), který se týkal řízení podle článku 81 ES, které nebylo ukončeno, aby ověřila, s ohledem na jeho specifický obsah, zda jeho zveřejnění ohrožuje ochranu stanovisek ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001.
120 Co se zadruhé týče dokumentů patřících do kategorie 5 písm. b), je třeba připomenout, že Tribunál měl v bodech 32 až 37 a 171 napadeného rozsudku za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že žádost o přístup k dokumentům předložená EnBW se na tyto dokumenty nevztahovala. Tribunál z toho vyvodil, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž odepírá EnBW přístup k dokumentům spadajícím do této kategorie.
121 K tomuto je třeba konstatovat, že jelikož Tribunál v rámci svého svrchovaného posouzení skutkového stavu, které není v rámci tohoto kasačního prostředku zpochybněno, došel k závěru, že Komise měla nesprávně za to, že se tato žádost o přístup nevztahovala na dokumenty dotčeného spisu spadající do kategorie 5 písm. b), mohl mít oprávněně za to, že se Komise v tomto ohledu dopustila zjevně nesprávného posouzení.
122 Na rozdíl od toho, k čemu dospěl v bodech 37 a 171 napadeného rozsudku, však z toho Tribunál nemohl vyvodit, že Komise sporným rozhodnutím přístup k takovým dokumentům odmítla. Konstatoval-li Tribunál, že se na uvedené dokumenty uvedená žádost o přístup vztahovala, mohl z toho pouze vyvodit, že toto rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, ve kterém Komise tímto rozhodnutím opomenula rozhodnout o této části žádosti.
123 Z těchto úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 37 a 171 napadeného rozsudku došel k závěru, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, ve kterém v něm Komise odmítla přístup k dokumentům dotčeného spisu spadajícím do kategorie 5 písm. b).
124 Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba vyhovět tomuto kasačnímu opravnému prostředku, a tedy zrušit napadený rozsudek v plném rozsahu.
K žalobě u Tribunálu
125 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení napadeného rozsudku vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to stav soudního řízení dovoluje. Tak je tomu v projednávané věci.
126 Společnost EnBW na podporu své žaloby vznesla čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 a z čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení, který se týká ochrany obchodních zájmů, cílů vyšetřování a stanovisek určených pro vnitřní použití, zadruhé z porušení čl. 4 odst. 2 poslední části věty uvedeného nařízení, týkající se existence převažujícího veřejného zájmu odůvodňujícího zpřístupnění dotčených dokumentů, zatřetí z porušení čl. 4 odst. 6 téhož nařízení, který se týká částečného přístupu k dokumentům, a za čtvrté ze zjevně nesprávného posouzení pokud jde o rozsah žádosti o přístup k dokumentům. Švédské království dále vzneslo výtku vycházející z toho, že nebyl konkrétně a individuálně zkoumán obsah dotčených dokumentů.
127 Pokud jde o tuto posledně uvedenou výtku, jakož i o první a druhý žalobní důvod, z bodů 60 až 124 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise v projednávané věci mohla na základě čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení odepřít přístup ke všem dokumentům obsaženým ve spise týkajícím se dotčeného řízení podle článku 81 ES, aniž předtím konkrétně a individuálně zkoumala obsah těchto dokumentů.
128 Vzhledem k tomu, že ze žaloby nevyplývají skutečnosti, které by mohly vyvrátit obecné domněnky zmíněné v bodech 92, 93 a 114 tohoto rozsudku, nemůže společnost EnBW tvrdit, že Komise měla konkrétně a individuálně zkoumat obsah sporných dokumentů.
129 Společnost EnBW se ve své žalobě u Tribunálu nijak nepokusila prokázat, že na některé konkrétní dokumenty, jejichž zveřejnění bylo požadováno, se tato domněnka nevztahovala, ale pouze v projednávané věci Komisi vytkla, že odepřela přístup ke všem dokumentům obsaženým v jejím spise na základě obecných a abstraktních úvah, jakož i domněnek s odůvodněním, že jestliže je cílem nařízení č. 1049/2001 v co nejvyšší míře posílit právo na přístup k dokumentům v držení orgánů, byla Komise povinna jí tento přístup poskytnout, ledaže by prokázala, jak konkrétně některé individuální dokumenty spadají pod výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 a 3 tohoto nařízení.
130 Společnost EnBW rovněž neprokázala existenci převažujícího veřejného zájmu, který by odůvodňoval zpřístupnění těchto dokumentů na základě čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001.
131 Společnost EnBW zajisté uvedla, že zamýšlí podat před vnitrostátními soudy žalobu na náhradu škody způsobené kartelovou dohodou, která byla předmětem řízení podle článku 81 ES, které vedlo k přijetí rozhodnutí PISÚ.
132 Nicméně EnBW neprokázala, proč byl přístup ke všem dokumentům týkajícím se dotčeného řízení pro tento účel natolik nezbytný, že by jejich zpřístupnění odůvodnil převažující veřejný zájem podle čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001. EnBW se zejména omezila na pouhé tvrzení, že „nezbytně potřebovala“ přístup k dokumentům obsaženým v dotčeném spise, aniž prokázala, že jedině nahlédnutí do těchto dokumentů by jí umožnilo získat důkazy nezbytné na podporu žaloby na náhradu škody, jelikož nemá jinou možnost tyto důkazy získat (v tomto smyslu viz rozsudek Donau Chemie a další, bod 32 a 44).
133 První dva žalobní důvody uplatněné EnBW, jakož i výtku vznesenou Švédským království je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněné.
134 Pokud jde o třetí žalobní důvod uplatněný EnBW, je třeba uvést, že obecné domněnky, o nichž bylo pojednáno v bodech 92, 93 a 114 tohoto rozsudku znamenají, že dokumenty, na které se tyto domněnky vztahují, nepodléhají povinnosti celkového či částečného zpřístupnění jejich obsahu (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 133).
135 Z toho vyplývá, že Komise ve sporném rozhodnutí právem odůvodnila odepření poskytnout EnBW částečný přístup ke spisu skutečností, že na všechny dokumenty v něm obsažené se vztahují výjimky stanovené nařízením č. 1049/2001.
136 Třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.
137 Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod uplatněný EnBW, z bodů 120 až 122 tohoto rozsudku vyplývá, že tomuto žalobnímu důvodu musí být vyhověno, a sporné rozhodnutí tedy musí být zrušeno v rozsahu, ve kterém v něm Komise opomněla rozhodnout o žádosti EnBW v části, ve které se týkala získání přístupu k dokumentům ve spise spadajícím do kategorie 5 písm. b).
138 Jak vyplývá z bodů 127 až 136 tohoto rozsudku, musí být žaloba EnBW podaná k Tribunálu ve zbývající části zamítnuta.
K nákladům řízení
139 Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle článku 138 tohoto jednacího řádu, který se na základě jeho čl. 184 odst. 1 použije na řízení o kasačním opravném prostředku, v odstavci 3 stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.
140 Ustanovení čl. 140 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Podle tohoto čl. 140 odst. 3 může Soudní dvůr rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v předchozích odstavcích.
141 Vzhledem k tomu, že kasačnímu opravnému prostředku Komise bylo vyhověno,a žalobě společnosti EnBW podané k Tribunáu bylo zčásti vyhověno, je třeba rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení vynaložené jak v prvním stupni, tak v tomto řízení o kasačním opravném prostředku.
142 Švédské království, Siemens a ABB ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 22. května 2012 EnBW Energie Baden-Württemberg v. Komise (T‑344/08) se zrušuje.
2) Rozhodnutí Komise SG.E.3/MV/psi D (2008) 4931 ze dne 16. června 2008, kterým byla zamítnuta žádost EnBW Energie Baden-Württemberg AG o zpřístupnění spisu ve věci COMP/F/38.899 – Plynem izolovaná spínací ústrojí, se zrušuje v rozsahu, v němž Komise opomněla v uvedeném rozhodnutí rozhodnout o té části žádosti EnBW, která se týkala získání přístupu k dokumentům ve spise spadajícím do kategorie 5 písm. b).
3) Ve zbývající části se žaloba podaná společností EnBW Energie Baden-Württemberg AG u Tribunálu ve věci T-344/08 zamítá.
4) Evropská komise a společnost EnBW Energie Baden-Württemberg AG ponesou vlastní náklady.
5) Švédské království, společnost Siemens AG a společnost ABB Ltd ponesou vlastní náklady.
Podpisy.