ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

7. července 2009

Spojené věci F-99/07 a F-45/08

Marjorie Danielle Bernard

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Postup do vyššího platového stupně – Pravomoc subjektu, který akt vydal – Přípustnost – Zrušení rozhodnutí – Neexistence stížnosti“

Předmět: Žaloba podaná na základě čl. 40 odst. 3 Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, a na základě čl. 93 odst. 1 služebního řádu pro zaměstnance Europolu, kterou se M. D. Bernard domáhá: ve věci F‑99/07, zaprvé, zrušení hodnotících zpráv ze dne 5. února a ze dne 25. července 2007, jakož i zrušení rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její stížnost ze dne 26. června 2007, zadruhé, uložení povinnosti Europolu vyplatit žalobkyni částku představující navýšení platu od 1. září 2006 včetně úroků z prodlení a dále částku 7500 eur jako náhradu škody; ve věci F‑45/08, zrušení hodnotící zprávy ze dne 25. července 2007 a implicitního rozhodnutí Europolu zamítajícího její stížnost ze dne 23. října 2007, a uložení povinnosti Europolu vyplatit žalobkyni částku 7500 eur jako náhradu škody.

Rozhodnutí: Hodnotící zpráva týkající se žalobkyně ze dne 25. července 2007 se zrušuje. Europolu se ukládá povinnost vyplatit žalobkyni částku 3000 eur jako náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba ve věci F‑99/07, Bernard v. Europol, zamítá. O žalobě ve věci F‑45/08, Bernard v. Europol, již není třeba rozhodnout. Europolu se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení ve věci F‑45/08, Bernard v. Europol, a tento ponese vlastní náklady řízení, jakož i čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených žalobkyní ve věci F‑99/07, Bernard v. Europol. Žalobkyně ponese jednu pětinu vlastních nákladů ve věci F‑99/07, Bernard v. Europol.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Postup do vyššího platového stupně každé dva roky

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, články 28 a 29)

2.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spor majetkoprávní povahy ve smyslu článku 93 služebního řádu pro zaměstnance Europolu

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, článek 93)

3.      Úředníci – Hodnocení – Vnitřní směrnice Europolu o hodnocení zaměstnanců – Právní účinky

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, články 28 a 29)

4.      Úředníci – Hodnocení – Vnitřní směrnice Europolu o hodnocení zaměstnanců – Porušení

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, články 28 a 29)

5.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Povinnost stanovit cíle – Rozsah

6.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, článek 93)

1.      Hodnotící zprávu vypracovanou hodnotitelem, který má pravomoc v otázkách hodnocení, a nikoli ředitelem Europolu, který má pravomoc rozhodovat o postupu do vyššího platového stupně, nelze v žádném případě, ani implicitně, považovat za původní rozhodnutí zamítající postup do vyššího platového stupně, jelikož tyto dva druhy rozhodnutí mají zjevně odlišný předmět a jsou vydávána dvěma orgány s odlišnou pravomocí.

(viz bod 54)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Spee v. Europol, F‑121/06, Sb. VS, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 40

2.      Ve sporech majetkoprávní povahy má Soud pro veřejnou službu pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci na základě ustanovení článku 93 služebního řádu pro zaměstnance Europolu, která mu umožňuje uložit žalovanému orgánu povinnost zaplatit stanovené částky zvýšené případně o úroky z prodlení.

Požadavek směřující k vyplacení částky představující navýšení platu včetně úroků z prodlení není návrhovým žádáním směřujícím k vydání příkazu, ale návrhovým žádáním na peněžité plnění.

(viz body 57 a 58)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑241, body 33 a 92

3.      Rozhodnutí instituce Společenství, o kterém jsou informováni všichni její zaměstnanci a které směřuje k zaručení stejného zacházení při hodnocení, je vnitřní směrnicí a musí být jako takové považováno za orientační pravidlo chování, kterému je podřízena i sama správa, jež se od něj při respektování zásady rovného zacházení nesmí odchýlit, aniž uvede důvody, které k tomu vedly.

Pokyny stanovící pravidla upravující vypracování hodnotící zprávy v rámci Europolu jsou takovou vnitřní směrnicí. Jestliže vnitřní směrnice stanoví, že hodnotící zprávu vypracovává a podepisuje přímý nadřízený zaměstnance, je vypracování a podpis zprávy spolupodepisujícím úředníkem, zejména nebyl-li k tomuto zmocněn, v rozporu se zmíněnou směrnicí.

Jestliže lze rozhodnutí přijaté nepravomocným orgánem zrušit pro rozpor s pravidly o rozdělení pravomocí, pouze pokud by odchylka od zmíněných pravidel mohla narušit některou ze záruk, kterých úředníci požívají na základě služebního řádu či pravidel řádné správy v oblasti řízení zaměstnanců, je cílem pokynů upravujících proces kariérního postupu a hodnocení zaměstnanců umožnit správě pravidelně získávat co nejúplnější a nejpřesnější informace o podmínkách, za jakých hodnocení zaměstnanci plní své služební úkoly, a zaručit, že hodnocení bude provedeno osobami nejlépe seznámenými s prací zaměstnanců, které tudíž mají i nejlepší postavení ke stanovení jejich cílů. Cílem těchto ustanovení je tedy přispět k dobré správě v oblasti vedení zaměstnanců a jejich porušení může v zásadě vyústit ve zrušení hodnotící zprávy, která byla vypracována a podepsána spolupodepisujícím úředníkem.

(viz body 79, 80, 83 až 85, 87 a 88)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. září 2003, McAuley v. Rada, T‑165/01, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑963, bod 44; 13. července 2006, Vounakis v. Komise, T‑165/04, Sb. VS, s. I‑A‑2‑155 a II‑A‑2‑735, body 45 až 50

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Diomede Basili v. Komise, F‑108/06, Sb. VS, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 61 a 62

4.      Pokud to lze objektivně odůvodnit, může se správa v určitých případech odchýlit od pravidel stanovených vnitřní směrnicí. Skutečnost, že zaměstnanec Europolu byl přímo podřízen třem různým nadřízeným v průběhu hodnocení a že hodnocení těchto nadřízených byla sporná, nicméně nepostačuje k odůvodnění toho, že byla hodnotící zpráva vypracována v rozporu s čl. 8 pokynů upravujících proces kariérního postupu a hodnocení zaměstnanců, jestliže pododstavec 2 zmíněného čl. 8 upravuje přesně případy, ve kterých zaměstnanec pracuje pod vedením několika přímých nadřízených v průběhu stejného hodnotícího období.

Nechceme-li ostatně pravidlo stanovené v pokynech, podle něhož hodnotící zprávu vyhotovuje poslední nadřízený zaměstnance, zbavit jeho obsahu, nemohou lišící se hodnocení od různých nadřízených zaměstnance zásadně postačovat jako odůvodnění porušení zmíněného pravidla.

V případě neexistence objektivního odůvodnění umožňujícího odchýlit se od pokynů je na hodnotící zprávu přijatou v rozporu s pravidlem stanoveným v čl. 8 pododstavec 2 uvedených pokynů nutno nahlížet tak, jako by byla přijata nepravomocným orgánem.

(viz body 89 až 91 a 93)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 21. října 1998, Vicente-Nuñez v. Komise, T‑100/96, Recueil FP, s. I‑A‑591 a II‑1779, body 67 až 76; výše uvedený rozsudek McAuley v. Rada, bod 45

Soud pro veřejnou službu: 9. července 2008, Kuchta v. ECB, F‑89/07, Sb. VS, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 49 až 59

5.      Z pokynů upravujících proces kariérního postupu a hodnocení zaměstnanců vyplývá, že Europol je povinen na konci každého hodnotícího období stanovit pro zaměstnance cíle, které budou dále východiskem pro vypracování hodnotící zprávy za následující období. Hodnotící zpráva, která byla vypracována, aniž byly zaměstnanci předem stanoveny takové cíle, je stižena neplatností.

(viz body 95, 96 a 100)

6.      Nemajetková újma, kterou zaměstnanci způsobila hodnotící zpráva stižená vadami určité závažnosti, zde konkrétně přijetí zprávy nepravomocným orgánem a bez stanovení cílů zaměstnancům, není přiměřeně a dostatečně nahrazena zrušením této zprávy.

(viz body 104 až 106)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. září 2004, Ferrer de Moncada v. Komise, T‑16/03, Sb. VS, s. I‑A‑261 a II‑1163, bod 68