ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

5. července 2011

Věc F-46/09

V

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Podmínky přijetí do zaměstnání – Fyzická způsobilost – Vstupní lékařská prohlídka – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Lékařské tajemství – Předávání lékařských údajů mezi orgány – Právo na respektování soukromého života“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se V domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 19. prosince 2008, kterým ředitel personálního oddělení Evropského parlamentu zrušil z důvodu nezpůsobilosti k výkonu práce nabídku pracovního místa, která jí byla učiněna dne 10. prosince 2008, a dále zrušení posudku posudkového lékaře Parlamentu ze dne 18. prosince 2008, jakož i náhrady škody, která jí podle jejího tvrzení vznikla.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 19. prosince 2008, kterým Evropský parlament zrušil nabídku pracovního místa, kterou učinil V, se zrušuje. Evropskému parlamentu se ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní. Evropský inspektor ochrany údajů jako vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijetí – Odmítnutí přijetí pro tělesnou nezpůsobilost – Soudní přezkum – Působnost

(Služební řád úředníků, článek 33)

2.      Úředníci – Přijetí – Tělesná způsobilost – Lékařská komise – Dodržování práv obhajoby

(Služební řád úředníků, čl. 33 druhý pododstavec; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 83)

3.      Základní práva – Respektování soukromého a rodinného života – Předání lékařských údajů o určité osobě třetí osobě – Zásah ve smyslu článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech – Odůvodnění

4.      Úředníci – Žaloba – Uplatnění důvodu, který by mohl právně odůvodnit sporné rozhodnutí, v průběhu řízení – Překážka zrušení rozhodnutí – Neexistence, s výjimkou případů vázané pravomoci správního orgánu v dané oblasti

5.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost ‑ Újma – Příčinná souvislost – Pojem – Použití ve sporné věci v oblasti veřejné služby – Kritéria

6.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Odpovídající náhrada nemajetkové újmy – Meze

(Služební řád úředníků, článek 91)

1.      Soud Unie sice nemůže v rámci přezkumu legality týkajícího se odmítnutí přijetí do zaměstnání, které bylo odůvodněno fyzickou nezpůsobilostí, nahradit specifický lékařský posudek vlastním posouzením, přísluší mu však ověřit, zda přijímací řízení proběhlo legálním způsobem, a zejména zda se odmítnutí přijetí do zaměstnání zakládá na odůvodněném lékařském posudku, který prokazuje srozumitelnou souvislost mezi lékařskými nálezy, jež obsahuje, a závěrem, ke kterému dochází.

Posudkový lékař orgánu může svůj posudek o fyzické nezpůsobilosti založit nejen na současných fyzických a psychických problémech, ale také na lékařsky podložené prognóze budoucích potíží, které by mohly v dohledné době narušit běžné plnění stanovených pracovních povinností.

Posuzovací pravomoc přiznaná v oblasti lékařství lékaři nebrání soudu, aby jednak ověřil věcnou správnost uplatňovaných důkazů, jejich spolehlivost a soudržnost a jednak přezkoumal, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

(viz body 72, 73 a 81)

Odkazy:

Tribunál: 14. dubna 1994, A v. Komise, T‑10/93, body 61a 62; 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, bod 63

2.      Článek 33 druhý pododstavec služebního řádu upravuje interní odvolací řízení, pokud posudkový lékař orgánu vydá zamítavý posudek. Při zřízení odvolací lékařské komise v tomto ustanovení bylo cílem zákonodárce zajistit pro kandidáty dodatečnou záruku, a zlepšit tak ochranu jejich práv. Tato záruka související se zásadou dodržování práv obhajoby představuje podstatnou formální náležitost.

Uvedená záruka musí být mimoto nutně dodržena před přijetím rozhodnutí o odmítnutí přijetí do zaměstnání, a nikoli v pozdějším stadiu, neboť v té době by ztrácela svůj smysl, kterým je zajištění práva žadatelů o přijetí na obhajobu. Znění článku 33 druhého pododstavce služebního řádu je v tomto ohledu jasné: uchazeč o přijetí se může obrátit na odvolací lékařskou komisi ve lhůtě dvaceti dní, která začíná běžet nikoli dnem oznámení rozhodnutí o odmítnutí přijetí do zaměstnání, ale dnem oznámení posudku posudkového lékaře.

(viz body 92 až 94)

Odkazy:

Soudní dvůr: 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, body 75 až 78

Tribunál: výše uvedený rozsudek A v. Komise, bod 23; 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, bod 151

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, N v. Komise, F‑95/05, body 69 a 76

3.      Právo na respektování soukromého života zakotvené v článku 8 EÚLP, vyplývající ze společných ústavních tradic členských států, představuje jedno ze základních práv chráněných právním řádem Unie. Zahrnuje zejména právo jednotlivce na utajení jeho zdravotního stavu.

Předávání osobních údajů týkajících se zdravotního stavu shromážděných orgánem třetí osobě, včetně jinému orgánu, představuje samo o sobě zásah do soukromého života dotčené osoby bez ohledu na to, jakým způsobem jsou takto poskytnuté informace dále použity.

Podle čl. 8 odst. 2 EÚLP však může být zásah státního orgánu do soukromého života odůvodněný, pouze pokud je „v souladu se zákonem“, sleduje jeden nebo více taxativně uvedených cílů a je „nezbytný“ pro dosažení tohoto nebo těchto cílů.

Vzhledem k vysoce důvěrné a citlivé povaze lékařských údajů vyžaduje možnost jejich předání nebo sdělení bez souhlasu dotčené osoby třetí osobě, i když se jedná o orgán nebo instituci Unie, zvlášť důkladné přezkoumání.

(viz body 111 až 113 a 123)

Odkazy:

Soudní dvůr: 8. dubna 1992, Komise v. Německo, C‑62/90, bod 23; 5. října 1994, X v. Komise, C‑404/92 P, body 17 a 18; 20. května 2003, Österreichischer Rundfunk a další, C‑465/00, C‑138/01 a C‑139/01, body 73 až 75

4.      V rámci žaloby úředníka nemůže uplatnění důvodu, který by mohl legálním způsobem odůvodnit sporné rozhodnutí, během řízení, být překážkou pro zrušení tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů vázané pravomoci správního orgánu v dané oblasti.

V rámci odmítnutí přijetí do zaměstnání z důvodu tělesné nezpůsobilosti osoby nemůže orgán tvrdit, že byl v takovéto situaci vázané pravomoci, neboť má stran důvodu týkajícího se narušení vztahu důvěry, uplatněného v průběhu řízení, široký prostor pro uvážení.

(viz body 147 a 148)

Odkazy:

Tribunál: 10. prosince 2003, Tomarchio v. Komise, T‑173/02, bod 86; 15. března 2006, Leite Mateus v. Komise, T‑10/04, bod 43

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2010, Angulo Sánchez v. Rada, F‑67/09, body 76 až 78

5.      Předpokladem vzniku odpovědnosti správního orgánu je splnění souhrnu podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Tyto tři podmínky jsou kumulativní. Není-li některá z nich splněna, postačuje to k zamítnutí návrhových žádání znějících na náhradu škody.

Jedná-li se o příčinnou souvislost, je v zásadě třeba, aby žalobce prokázal, že mezi protiprávním jednáním, jehož se orgán dopustil, a uplatňovanou škodou, je s určitostí dán přímý vztah příčiny a následku.

Stupeň jistoty ohledně příčinné souvislosti je však dosažen, jestliže protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Unie, někoho s  určitostí připravilo nikoli nezbytně o přijetí do zaměstnání, u kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl nárok, ale o vážnou šanci na přijetí na místo úředníka nebo zaměstnance s tím, že dotčené osobě tím vznikla majetková újma spočívající ve ztrátě příjmů. Jestliže se za okolností projednávaného případu jeví vysoce pravděpodobným, že dodržení legality by vedlo dotyčný orgán k přijetí zaměstnance, teoretická nejistota, která zůstává stran výsledku, ke kterému by vedlo řádně provedené přijímací řízení, nemůže být na překážku náhradě skutečné majetkové újmy, která vznikla dotčené osobě tím, že byla zamítnuta její žádost o pracovní místo, které měla velkou šanci obsadit.

(viz body 157 až 159)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, bod 42; 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, bod 52

Tribunál: 28. září 1999, Hautem v. EIB, T‑140/97, bod 85; 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, bod 150

Soud pro veřejnou službu: 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F‑46/07, bod 218

6.      Zrušení protiprávního správního aktu může samo o sobě představovat odpovídající a v zásadě dostatečnou a odpovídající náhradu způsobené nemajetkové újmy, kterou úředník mohl utrpět.

Zrušení takového aktu nemůže nicméně přestavovat plnou náhradu nemajetkové újmy v případě, že tento akt obsahuje hodnocení schopností nebo chování dotčené osoby způsobilé jí ublížit, pokud je takové zrušení zbaveno jakéhokoli užitečného účinku, nebo pokud je protiprávní jednání, ke kterému došlo, zvlášť závažné. Nedodržení práva na respektování soukromého života a nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů má zvláštní závažnost, odůvodňující přiznání náhrady za nemajetkovou škodu.

(viz body 167, 169 a 171 až 173)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, body 25 až 29

Tribunál: 26. ledna 1995, Pierrat v. Soudní dvůr, T‑60/94, bod 62; 21. ledna 2004, Robinson v. Parlament, T‑328/01, bod 79; 30. září 2004, Ferrer de Moncada v. Komise, T‑16/03, bod 68

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sundholm v. Komise, F‑42/06, bod 44; Tzirani v. Komise, uvedený výše, bod 223; 7. července 2009, Bernard v. Europol, F‑99/07 a F‑45/08, bod 106