ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

28. září 2011

Věc F‑23/10

Finola Allen

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Sociální zabezpečení – Závažné onemocnění – Článek 72 služebního řádu – Prodloužení zdravotního pojištění v SSZP – Kritérium založené na neexistenci pojištění v jiném systému“

Předmět:      Žaloba na základě článku 270 SFEU uplatnitelného na smlouvu ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se F. Allen domáhá zrušení rozhodnutí Komise, jimiž odmítla uznat závažné onemocnění a odmítla prodloužit zdravotní pojištění ve společném systému zdravotního pojištění orgánů Evropské unie

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 30. června 2009, 17. července 2009 a 7. ledna 2010, jimiž Komise odmítla uznat, že žalobkyně má závažné onemocnění, a odmítla prodloužit její zdravotní pojištění, se zrušují. Ve zbývající části se návrhová žádání žaloby zamítají. Komisi se ukládá náhrada nákladů.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Zamítnutí žádosti o uznání závažného onemocnění – Neprodloužení zdravotního pojištění ve společném systému zdravotního pojištění – Zahrnutí

(Služební řád úředníků, čl. 72 odst. 1)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Onemocnění uznaná za „srovnatelně závažná“ jako onemocnění uvedená výslovně v článku 72 služebního řádu

(Služební řád úředníků, článek 72)

3.      Unijní právo – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Zohlednění různých jazykových verzí

(Služební řád úředníků, článek 72)

4.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Závažné onemocnění – Určení – Kritéria

(Služební řád úředníků, článek 72)

5.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Zamítavé rozhodnutí – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

6.      Občanství Evropské unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Podmínky práva na pobyt podle unijního práva (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, článek 7)


1. Na základě bodu 2 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření Komise pro úhradu léčebných výloh může dotčená osoba po uznání závažného onemocnění získat náhradu léčebných výdajů souvisejících s předmětným onemocněním až do výše 100 %. K takovému uznání dochází na základě žádosti podané v tomto smyslu podle bodu 3 kapitoly 5 hlavy III uvedených ustanovení v případě, že dané onemocnění odpovídá definici „závažného onemocnění“ v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření.

V případě uznání závažného onemocnění může být dále rozvedenému manželovi úředníka prodlouženo pojištění ve společném systému zdravotního pojištění unijních orgánů v souvislosti s léčebnými výdaji za toto onemocnění i nad rámec jednoho roku od data právní moci rozhodnutí o rozvodu, pokud splňuje určité kumulativní podmínky stanovené v bodě 2 kapitoly 3 hlavy I obecných prováděcích opatření.

Rozhodnutí, kterým se neuznává závažné onemocnění, představuje jako takové z důvodu, že je přijímáno po proběhnutí zvláštního řízení a má více důsledků na postavení dotčené osoby, akt nepříznivě zasahující do postavení osoby, která podala žádost v tomto smyslu. Zároveň platí, že v případě osoby, která podala žádost v tomto smyslu a je rozvedeným manželem úředníka, může být takové rozhodnutí základem pro samostatné rozhodnutí, jímž se zamítá prodloužení jejího zdravotního pojištění ve společném systému zdravotního pojištění unijních orgánů.

(viz body 38 až 40)

2. Pokud jde o uznání závažného onemocnění, kritéria uvedená v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření Komise pro úhradu léčebných výloh se nejeví jako zjevně nevhodná či nesprávná s ohledem na sledovaný cíl, tj. určit onemocnění, která jsou srovnatelně závažná jako onemocnění výslovně uvedená v článku 72 služebního řádu.

Onemocnění výslovně uvedená v článku 72 Služebního řádu totiž mohou mít v určitých případech zvláště závažné fyzické nebo psychické důsledky, mají trvalou nebo chronickou povahu a vyžadují těžká terapeutická opatření, u kterých je nezbytné, aby předchozí diagnóza byla jasně stanovena, což předpokládá zvláštní analýzy nebo vyšetření. Tyto nemoci mohou rovněž vystavit dotyčnou osobu riziku vážného postižení.

Z článku 72 odst. 1 služebního řádu navíc vyplývá, že i v případě jednoho ze čtyř onemocnění výslovně uvedených v tomto článku lze jako závažné onemocnění kvalifikovat pouze zvláště závažné případy a umožnit tak dotčené osobě využít příznivější úpravu, která se uplatní v případě uznání takového onemocnění.

Uvedená kritéria nepřekračují meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimního cíle sledovaného danou právní úpravou, která má omezit poskytování různých výhod spojených s uznáním závažného onemocnění právě pouze na případy onemocnění, která jsou zvlášť závažná. Bod 1 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření proto neporušuje zásadu proporcionality.

(viz body 49 až 52)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 23. listopadu 2010, Marcuccio v. Komise, F‑65/09, body 51 až 53 a 70, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku probíhajícím před Tribunálem Evropské unie, věc T‑85/11 P, a bod 70

3. Nezbytnost jednotného použití, a tím i jednotného výkladu ustanovení unijního práva vylučuje, aby byl předpis posuzován izolovaně v jednom z jeho znění, ale vyžaduje, aby byl vykládán s ohledem jak na skutečnou vůli jeho autora, tak na cíl jím sledovaný, zejména ve světle všech jazykových znění unijních jazyků.

(viz bod 57)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, Zangerl-Posselt v. Komise, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku probíhajícím před Tribunálem Evropské unie, T‑62/10 P

4. Pokud jde o lékařské posouzení posudkovým lékařem a lékařskou radou, přezkum unijním soudem se nevztahuje na lékařské posudky ve vlastním slova smyslu, které musí být považovány za konečné, pokud byly vyhotoveny za řádných podmínek.

Kritéria závažného onemocnění (zkrácení délky života, chronický průběh, potřeba těžkých diagnostických či terapeutických opatření nebo riziko vážného zdravotního postižení) spadají do kategorie lékařského posouzení, jelikož posudkový lékař či lékařská rada se při vyjádření k otázce, zda je některé z těchto kritérií splněno, neomezují na zjištění skutečností, ale tyto skutečnosti opravdu posuzují, přičemž toto posouzení si vyžaduje odbornou způsobilost v oboru medicíny.

Ačkoli se přezkum soudu nevztahuje na vlastní lékařské posudky, jako jsou například posudky o závažnosti onemocnění, musí se ujistit – a to tím spíše když řízení neposkytuje tutéž úroveň ochrany, pokud jde o rovnost účastníků řízení, jako řízení podle článků 73 a 78 služebního řádu – že posudkový lékař či lékařská rada konkrétně a podrobně zkoumali situaci, která jim byla předložena k posouzení. Přísluší ostatně administrativě, aby prokázala, že takové posouzení provedla.

Pokud jde o uplatnění bodu 1 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření Komise pro úhradu léčebných výloh, výraz „spojující v různé míře čtyři kritéria“ nasvědčuje tomu, že autoři tohoto ustanovení měli v úmyslu stanovit na sobě závisející ukazatele, které musí posudkový lékař či lékařská rada zohlednit ve vzájemném vztahu, aby byla závažnost důsledků daného onemocnění posouzena z celkového hlediska, což lékařům dává značnou volnost při lékařském posouzení jednotlivých situací, které mají posoudit.

Posudkový lékař či lékařská rada tedy nemohou zkoumat žádost o uznání závažného onemocnění pouze tak, že odděleně posoudí některé z podmínek stanovených v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III obecných prováděcích opatření, resp. posoudí pouze podmínky, které podle nich nejsou splněny. Ačkoli se při odděleném zkoumání může jevit, že jedno z kritérií není splněno, jeho přezkum s ohledem na posouzení ostatních kritérií může vést k opačnému závěru, tj. že je uvedené kritérium splněno, což posudkovému lékaři či lékařské radě nedovoluje, aby se spokojili pouze s posouzením jediného kritéria.

Unijnímu soudu proto přísluší, aby se v rámci omezeného přezkumu posudků vydávaných lékařskými orgány, které se účastní řízení o uznání závažnosti onemocnění, ujistil, že tyto posudky byly přijaty na základě konkrétního a podrobného prošetření zdravotního stavu dotčené osoby, v jehož rámci byla v souladu s požadavky v bodě 1 kapitoly 5 hlavy II obecných prováděcích opatření jako celek zohledněna čtyři na sobě závisející kritéria uvedená v tomto bodě.

(viz body 73 a 75 až 80)

Odkazy:

Tribunál: 9. prosince 2009, Komise v. Gill, C‑185/08 P, body 67 až 68

5. Administrativa může sice být v rámci systému opravných prostředků stanoveného v článcích 90 a 91 služebního řádu přiměna k tomu, že při výslovném zamítnutí stížnosti změní důvody, na základě kterých přijala napadený akt, avšak k takovéto změně nemůže dojít, když je rozhodnutí výslovně zamítající stížnost přijato po podání žaloby směřující proti napadenému aktu k Soudu pro veřejnou službu. Administrativa kromě toho nemůže v průběhu soudního řízení nahradit původní chybné odůvodnění zcela novým odůvodněním.


(viz bod 98)

Odkazy:

Tribunál: 12. května 2010, Komise v. Meierhofer, T‑560/08 P, bod 59

6. Článek 7 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států stanoví podmínky, za nichž má každý občan Unie na základě unijního práva právo pobývat na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, avšak nebrání tomu, aby členský stát udělil občanu Unie povolení k pobytu za mírnějších podmínek.

(viz bod 106)