USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(samosoudce)

27. června 2013

Věc F‑11/09 DEP

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení přiznatelné náhrady nákladů řízení na základě článku 92 jednacího řádu, kterým Evropská komise předložila Soudu na základě čl. 92 odst. 1 jednacího řádu tento návrh na určení výše nákladů řízení ve věci F‑11/09, Marcuccio v. Komise.

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů řízení, které má M. Marcuccio nahradit Evropské komisi jako přiznatelné náklady ve věci F‑11/09, Marcuccio v. Komise, se stanoví na částku 3 720 eur.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Předložení návrhu – Doručení advokátovi, který zastupoval druhého účastníka v hlavním řízení – Přípustnost – Podmínka

(Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí pododstavec; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 92 odst. 1)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Předložení návrhu – Povinnost předložit listinné důkazy na podporu návrhu ve fázi navázání kontaktu, jež předchází jeho podání – Neexistence

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 92 odst. 1)

3.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Pojem – Odměny zaplacené orgánem svému advokátovi – Zahrnutí

[Statut Soudního dvora, čl. 19 první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

4.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Výdaje na služby advokátů, které souvisejí s prací vykonanou před podáním žaloby k unijnímu soudu – Zahrnutí

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

5.      Soudní řízení – Náklady řízení – Přiznatelná náhrada nákladů – Náklady řízení vzniklé v rámci řízení o určení výše nákladů řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86, 91 a 92)

1.      Pravidlo stanovené v čl. 19 třetím pododstavci statutu Soudního dvora, podle něhož musí být účastníci řízení v rámci sporů před unijním soudem zastoupeni advokátem, platí nejen pro věci v hlavním řízení v oblasti veřejné služby, ale také v takových souvisejících řízeních, jako je návrh na určení výše nákladů řízení.

Za těchto podmínek nelze Soudu pro veřejnou službu vytýkat, že zaslal návrh na určení výše nákladů řízení advokátovi účastníka řízení, pokud byl tento zastoupen uvedeným advokátem ve věci v hlavním řízení. Vzhledem k tomu, že tento účastník řízení měl možnost podat své vyjádření v souladu s čl. 92 odst. 1 jednacího řádu uvedeného Soudu, byla zásada kontradiktornosti řízení v plném rozsahu dodržena.

(viz body 17 a 18)

2.      Pokud jde o spor o přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu čl. 92 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, žádné ustanovení uvedeného jednacího řádu nezavazuje účastníka řízení k tomu, aby své nároky doložil ve fázi navázání kontaktu, jež předchází podání návrhu na určení výše nákladů řízení.

(viz bod 28)

3.      Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že výše přiznatelné náhrady nákladů řízení je omezena na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem pro veřejnou službu a dále na náklady, které byly k tomuto účelu nutné.

Jak v tomto ohledu vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na Soud pro veřejnou službu použije na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, mohou orgány využít pomoci advokáta. Odměna advokáta tak spadá pod pojem „nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením“, aniž je orgán povinen prokázat, že taková pomoc byla objektivně odůvodněná.

Okolnost, že se orgán nechal zastupovat externím advokátem, nemá sice dopad na povahu nákladů jako potenciálně přiznatelných nákladů řízení, neboť takové náklady nelze v zásadě vyloučit, může mít ovšem dopad na určení výše nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením, které mají být nakonec nahrazeny.

(viz body 35 a 36)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, bod 23

Tribunál Evropské unie: 23. března 2012, Kerstens v. Komise, T‑498/09 P-DEP, bod 13; 28. května 2013, Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P-DEP, bod 14

4.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

Mimoto je soud v případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

A konečně nemůže být výše přiznatelné odměny advokáta dotčeného orgánu určena bez přihlédnutí k práci vykonané útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu. Jelikož je přípustnost žaloby podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě předtím, než jsou předloženy Soudu.

(viz body 37 až 39)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, bod 22; výše uvedené usnesení Schönberger v. Parlament, bod 24; 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, bod 41

5.      Článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Jestliže by Soud rozhodující v rámci žaloby podané na základě čl. 92 jednacího řádu týkající se sporu o přiznání náhrady nákladů hlavního řízení rozhodl o nákladech řízení, které jsou předmětem sporu, a samostatně o nových nákladech řízení vynaložených v rámci žaloby týkající se sporu o přiznání náhrady nákladů řízení, mohl by mu totiž být následně případně předložen nový spor o náhradě nových nákladů řízení.

Je nicméně věcí Soudu, určuje-li přiznatelnou náhradu nákladů řízení, aby zohlednil všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení. Soud může také určit výši výdajů, které jsou spojeny s řízením o určení výše nákladů řízení a které byly ve smyslu čl. 91 jednacího řádu nutné k vyloučení opětovného předložení nového sporu o náhradě nových nákladů řízení.

(viz body 48 a 49)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení Schönberger v. Parlament, bod 45