USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

25. října 2012

Věc F‑50/09 DEP

Livio Missir mamachi di Lusignano

v.

Evropská komise

„Řízení – Určení výše nákladů řízení – Daň z přidané hodnoty“

Předmět:      Návrh na určení výše nahraditelných nákladů řízení podle článku 92 jednacího řádu, který Livio Missir Mamachi di Lusignano podal na základě čl. 92 odst. 1 jednacího řádu k Tribunálu ve věci F‑50/09, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise

Rozhodnutí: Výše nákladů řízení, které má Komise nahradit žalobci ve věci F‑50/09, dosahuje částky 44 259,25 eur.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Účast několika advokátů – Neexistence vlivu – Posouzení především s ohledem na celkový počet odpracovaných hodin, které jsou objektivně nutné pro řízení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Daň z přidané hodnoty – Zahrnutí v případě osoby nepodléhající dani

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

1.      Pokud jde o posouzení rozsahu práce související s řízením před Soudem pro veřejnou službu pro účely stanovení částky nahraditelných nákladů řízení, přísluší soudu zohlednit především celkový počet odpracovaných hodin, které se mohou pro toto řízení jevit jako objektivně nutné, a to bez ohledu na počet advokátů, mezi něž bylo možné poskytnutá plnění rozdělit.

(viz body 21 a 26)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, bod 29

2.      Žalobce, který není osobou povinnou k dani z přidané hodnoty, nemá možnost získat zpět daň z přidané hodnoty zaplacenou ze služeb, které mu vyfakturovali jeho advokáti. Daň z přidané hodnoty zaplacená z odměn, které jsou považovány za nutné, tak pro něj představuje výdaje vynaložené v souvislosti s řízením ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu.

(viz bod 31)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. července 2004, De Nicola v. EIB, T‑7/98 DEP, T‑208/98 DEP a T‑109/99 DEP, bod 37