ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

18. září 2013

Věc F‑76/12

Sabine Scheidemann

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředník – Převedení mezi orgány – Články 43 a 45 služebního řádu – Povyšování – Body za zásluhy – Rovné zacházení – Autonomie orgánů“

Předmět:      Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se S. Scheidemann v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 13. října 2011, týkajícího se přeměny bodů za zásluhy, které získala v Evropském parlamentu, a rozhodnutí o seznamu úředníků povýšených v rámci hodnotícího a povyšovacího období 2011 (zveřejněného v Administrativních informacích č. 48-2011 ze dne 27. října 2011) v rozsahu, v němž tento seznam neobsahuje její jméno, a dále toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit jí náhradu škody, předběžně odhadnutou ex æquo et bono na 20 000 eur, za majetkovou újmu, kterou údajně utrpěla na základě tohoto rozhodnutí.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. S. Scheidemann ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

Shrnutí

Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správy – Rozsah – Autonomie orgánů – Úředník, který se zúčastnil interinstitucionální mobility – Sdílená pravomoc v oblasti hodnocení zásluh a povyšování – Neexistence – Povinnost uplatnit interní pravidla bývalého orgánu, pokud jde o přiznání bodů za zásluhy a povýšení – Neexistence

(Služební řád, články 43, 45 a 110)

Přestože podle zásady jednotnosti veřejné služby upravené v čl. 9 odst. 3 Amsterodamské smlouvy podléhají všichni úředníci ve všech unijních orgánech jedinému služebnímu řádu, taková zásada neznamená, že orgány musí posuzovací pravomoc, která jim byla přiznána služebním řádem, využívat stejným způsobem. Naopak se na tyto orgány při řízení jejich zaměstnanců vztahuje zásada autonomie. Článek 43 služebního řádu ostatně v tomto ohledu odkazuje na obecná prováděcí ustanovení přijatá každým z orgánů za účelem stanovení podmínek, za nichž způsobilost, výkonnost a chování ve službě každého úředníka podléhají hodnotícím zprávám. Navíc článek 110 služebního řádu obecně orgánům při splnění určitých formálních podmínek umožňuje přijmout obecná prováděcí ustanovení stanovující způsob provedení služebního řádu, a to ve výjimečných případech, když jeho ustanovení jsou natolik nejasná nebo nepřesná, že je lze uplatnit pouze svévolně. Jak vyplývá z jeho čl. 2 odst. 2, služební řád nestanoví sdílenou pravomoc v oblasti hodnocení zásluh a povyšování zaměstnanců, zejména v případě převedení mezi orgány, a každý z orgánů je oprávněn prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení přijatých podle článku 110 služebního řádu za účelem provedení článků 43 a 45 služebního řádu přijmout svá vlastní pravidla.

Pokud by měl v případě úředníka, který byl převeden do jiného orgánu, nový orgán povinnost uplatnit interní ustanovení bývalého orgánu, pokud jde o přiznávání bodů za zásluhy a povyšování, a zejména prováděcí opatření pro stanovení bodů nutných pro povýšení, docházelo by při posuzování zásluh k rozdílnému zacházení mezi úředníky nového orgánu, v závislosti na tom, zda se zúčastnili interinstitucionální mobility, či nikoli. V tomto ohledu orgánům přísluší, aby ověřily, že mobilita nebude narušovat průběh služebního postupu úředníků, kteří ji využili, a dále aby ověřily, že přeložení úředníci nebyli znevýhodněni v rámci povyšovacího období.

(viz body 26 až 28 a 32)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 9. července 1997, Echauz Brigaldi a další v. Komise, T‑156/95, bod 53

Soud pro veřejnou službu: 5. července 2011, V v. Parlament, F‑46/09, bod 135