ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

26. února 2014

Věc F‑53/13

Alkis Diamantopoulos

v.

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Rozhodnutí o nepovýšení žalobce do platové třídy AD 12 – Implicitní rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vydané po podání žaloby – Odůvodnění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou A. Diamantopoulos navrhuje zrušení rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) nepovýšit ho do platové třídy AD 12 v rámci povyšování za rok 2012.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost o nepovýšení Alkise Diamantopoulose do platové třídy AD 12 v rámci povyšování za rok 2012 se zrušuje. Evropská služba pro vnější činnost ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Alkisem Diamantopoulosem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Rozhodnutí o zamítnutí – Úplný nedostatek odůvodnění – Zhojení vad v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)

2.      Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Neexistence nebo nedostatečnost odůvodnění – Důvod odlišující se od důvodu týkajícího se meritorní legality

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

1.      Orgán oprávněný ke jmenování sice není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení s ohledem na nepovýšené uchazeče, musí však odůvodnit rozhodnutí zamítnout stížnost podanou nepovýšeným uchazečem podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž se má za to, že odůvodnění tohoto rozhodnutí splývá s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala.

Mimoto, i když se odůvodnění zamítnutí stížnosti v zásadě musí týkat pouze splnění právních podmínek, na nichž podle služebního řádu závisí legalita řízení, neboť povýšení se uskutečňují na základě výběru, a přestože orgán oprávněný ke jmenování není povinen odhalit srovnávací posouzení, které provedl, musí přesto oznámit dotyčnému úředníkovi osobní a relevantní důvod, který vysvětluje odmítnutí jeho povýšení.

Rozsah povinnosti uvést odůvodnění musí být posuzován v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Tyto okolnosti zejména zahrnují nejen obsah napadeného aktu, ale mimo jiné i zájem na poskytnutí vysvětlení, který může mít osoba, které je akt určen, jakož i skutkový a právní kontext, ve kterém byl tento akt přijat.

Konečně v případě, že odůvodnění před podáním žaloby zcela chybí, nemůže být jeho nedostatek nahrazen vysvětleními předloženými orgánem oprávněným ke jmenování po podání žaloby. V tomto stádiu už totiž taková vysvětlení neplní roli odůvodnění. Navíc by možnost nahradit zcela chybějící odůvodnění po podání žaloby porušovala právo na obhajobu, protože by žalobce byl zbaven možnosti předložit žalobní důvody proti odůvodnění, s nímž se mohl seznámit teprve po podání žaloby. Tím by byla porušena zásada rovnosti stran před unijním soudem.

(viz body 18 až 21)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 8. října 2008, Barbin v. Parlament, F‑81/07, body 27 a 28 a citovaná judikatura; 19. září 2013, Gheysens v. Rada, F‑83/08, bod 55

Tribunál Evropské unie: 16. září 2013, Bouillez v. Rada, T‑31/13 P, bod 26

2.      Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Povinnost uvést odůvodnění tedy představuje podstatnou náležitost, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod otázku legality, pokud jde o meritum sporného aktu. Tvrzení, které mají prokazovat opodstatněnost aktu, jsou proto irelevantní v rámci žalobního důvodu vycházejícího z nedostatku odůvodnění.

(viz bod 27)

Odkazy:

Soudní dvůr: 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, bod 67

Tribunál Evropské unie: výše uvedené usnesení Bouillez v. Rada, bod 20