Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di pace di L’Aquila (Itálie) dne 1. října 2018 – Gabriele Di Girolamo v. Ministerstvo spravedlnosti

(Věc C-618/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Giudice di pace di L’Aquila

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Gabriele Di Girolamo

Odpůrce: Ministerstvo spravedlnosti

Předběžné otázky

1)    Je třeba obecné zásady platného práva Evropské unie, kterými jsou přednost unijního práva, právní jistota, ochrana legitimního očekávání, rovnost procesních zbraní, účinná soudní ochrana, právo na nezávislý soud a obecněji na spravedlivý proces, zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve světle judikatury Soudního dvora EU v oblasti odpovědnosti italského státu za zjevné porušení právních předpisů Společenství ze strany soudu posledního stupně v rozsudcích [ze dne 30. září 2003, Köbler, C-224/01, EU:C:2003:513; ze dne 13. června 2006, Traghetti del Mediterraneo, C-173/03, EU:C:2006:391 a ze dne 24. listopadu 2011, Komise v. Itálie, C-379/10, EU:C:2011:775], vykládat v tom smyslu, že tato ustanovení a uvedená judikatura Soudního dvora brání tomu, aby členský stát ve svůj prospěch nebo ve prospěch jeho orgánů veřejné moci, jako je tomu v projednávané věci, přijal takovou právní úpravu, jaká byla zavedena zákonem č. 18/2015 s deklarovaným záměrem dosáhnout souladu s výše uvedenými rozhodnutími Soudního dvora EU, avšak se skutečným cílem zmařit jejich účinky a ovlivnit vnitrostátní judikaturu, která v novém znění článku 2 odst. 3 a 3a legge 13 aprile 1988, n.117, sulla responsabilità civile dei magistrati (zákon č. 117 ze dne 13. dubna 1988 o občanskoprávní odpovědnosti soudců) zavádí pojem odpovědnost za úmyslné protiprávní jednání nebo hrubou nedbalost „v případě zjevného porušení zákona a práva Evropské unie“. Uvedená vnitrostátní právní úprava totiž staví vnitrostátní soud před volbu – přičemž ať se rozhodne jakkoli, jeho volba povede k založení občanskoprávní a disciplinární odpovědnosti vůči státu v řízeních, v nichž hraje významnou roli samotná veřejná správa – jako je tomu v projednávané věci, zda postupovat v rozporu s vnitrostátní právní úpravou tím, že se tato právní úprava neuplatní a uplatní se právo Evropské unie, jak jej vykládá Soudní dvůr, nebo naopak postupovat v rozporu s právem Evropské unie tím, že se uplatní vnitrostátní předpisy, které brání přiznání účinné ochrany a jsou v rozporu s čl. 1 odst. 3 a 7 směrnice 2003/88, s ustanoveními 2 a 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedenými směrnicí 1999/70, a s čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, ve světle výkladu podaného v judikatuře Soudního dvora v rozsudcích [ze dne 1. března 2012, O’Brien, C-393/10, EU:C:2012:110; a ze dne 29. listopadu 2017, King, C-214/16, EU:C:2017:914]?

2)    Může být v případě kladné odpovědi na první předběžnou otázku a s ohledem na stanovisko Corte costituzionale italiana (Ústavní soud, Itálie) [v náleze] č. 269/2017 ze dne 14. prosince 2017 v návaznosti na rozsudek [Soudního dvora ze dne 5. prosince 2010, M.A.S. a M.B., C-42/17, EU:C:2017:936] rozhodnutí Soudního dvora, jež má být přijato v tomto řízení o předběžné otázce a v němž Soudní dvůr shledá rozpor mezi právem Evropské unie a čl. 2 odst. 3 a 3a zákona č. 117 ze dne 13. dubna 1988, a to v rámci původního řízení, v němž je odpůrcem orgán státní správy, přiznána s ohledem na čl. 31 odst. 2 a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, článek 267 SFEU a článek 4 Smlouvy o Evropské unii právní síla předpisu práva Evropské unie s přímým účinkem a uplatněním ze strany vnitrostátního soudu, takže se neuplatní odporující ustanovení vnitrostátního práva?

3)    Je v případě kladné odpovědi na první předběžnou otázku možno pro účely uplatnění ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, provedeného směrnicí 1999/701 , považovat řádného soudce nebo soudce „v taláru“ za srovnatelného zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou ve vztahu k zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, kterým je smírčí soudce se stejným počtem odpracovaných let jako dotyčný řádný soudce, pokud jsou soudní funkce stejné, ale liší se výběrová řízení na obsazení míst řádných soudců (na základě dosažené kvalifikace a zkoušek se přijímají do stálé služby a až na výjimečné případy velmi závažného porušení služebních povinností je jejich pracovní poměr na dobu neurčitou v zásadě nezrušitelný) a smírčích soudců (na základě dosažené kvalifikace se přijímají do dočasné služby, kterou lze na základě diskrečního uvážení prodloužit v závislosti na kladném výsledku pravidelného hodnocení, které provádí Consiglio superiore della magistratura (Nejvyšší soudcovská rada, Itálie), přičemž v případě záporného hodnocení jsou tito honorární soudci okamžitě odvolatelní)?

____________

1 Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).