Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofiyski rayonen sad (Bulharsko) dne 8. května 2019 – „BOSOLAR“ EOOD v. ČEZ ELEKTRO BULGARIA“ AD

(Věc C-366/19)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofiyski rayonen sad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: „BOSOLAR“ EOOD

Žalovaná: „ČEZ ELEKTRO BULGARIA“ AD

Předběžné otázky

Musí být článek 16 Listiny základních práv Evropské unie, který upravuje svobodu podnikání v unijním právním řádu, vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení § 18 Prehodni i zaklyuchitelni razporedbi na Zakona za izmenenie i dopalnenie na zakona za energetikata (přechodná a závěrečná ustanovení zákona o změně a doplnění energetického zákona, dále jen PZR ZIDZE), v jehož důsledku dojde k pozměnění podstatných smluvních součástí (cena) ve prospěch jedné smluvní strany zákonodárným aktem i přesto, že již byla uzavřena smlouva a existuje smluvní vztah podléhající zvláštním ustanovením platného práva?

Musí být zásada právní jistoty vykládána v tom smyslu, že brání nové úpravě právních vztahů vzniklých již na základě zvláštních předpisů mezi fyzickými osobami nebo mezi státem a fyzickými osobami, jestliže je tato nová úprava spojena s nepříznivými důsledky pro oprávněná očekávání soukromoprávních osob a práva, která již nabyly?

Musí být zásada ochrany legitimního očekávání jako základní zásada unijního práva při zohlednění rozsudku Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Plantanol (C-201/08, EU:C:2009:539) vykládána v tom smyslu, že členskému státu brání v provedení změny platné právní úpravy pro výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů bez dostatečné záruky předvídatelnosti v tom smyslu, že předčasně ukončí zákonem stanovená opatření na podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, která souvisí s dlouhodobými smlouvami o nákupu elektrické energie, a to v rozporu s podmínkami, za nichž fyzické osoby investovaly do výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů a uzavřely dlouhodobé smlouvy na nákup elektrické energie se státem regulovanými podniky dodávajícími elektrickou energii?

Musí být články 3 a 4 směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů při zohlednění bodů 8 a 14 odůvodnění směrnice vykládány v tom smyslu, že členským státům ukládají, aby vnitrostátními opatření provádějícími směrnici zajistily právní jistotu investorů v oblasti výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, včetně solární energie?

V případě kladné odpovědi na tuto otázku: Je podle článků 3 a 4 ve spojení s body 8 a 14 odůvodnění směrnice 2009/281 přípustná taková vnitrostátní právní úprava, jako je ustanovení § 18 PZR ZIDZE, která zásadně mění zvýhodňující podmínky pro nákup elektrické energie z obnovitelných zdrojů také pro dlouhodobé smlouvy o nákupu elektrické energie z takovýchto zdrojů, které byly uzavřeny podle původních vnitrostátních opatření vydaných za účelem provedení směrnice?

Jak má být vykládán pojem „členský stát“ pro účely použití unijního práva na vnitrostátní úrovni? Zahrnuje tento pojem při zohlednění rozsudku Soudního dvora ze dne 12. července 1990 Foster a další (C-188/89, EU:C:1990:313) a následujících rozsudku Soudního dvora v této řadě judikatury také poskytovatele služby obecného hospodářského zájmu (zásobování elektrickou energií), jako je žalovaný podnik v probíhajícím soudním řízení, který je za podmínek upravených zákonem pověřen výkonem této služby na základě aktu vydaného státním orgánem a pod kontrolou tohoto orgánu?

____________

1     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. 2009, L 140, s. 16).