Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 27. května 2019 – WWF Italia o.n.l.u.s. a další v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Azienda Nazionale Autonoma Strade SpA (ANAS)

(Věc C-411/19)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: WWF Italia o.n.l.u.s., Lega Italiana Protezione Uccelli o.n.l.u.s., Gruppo di Intervento Giuridico o.n.l.u.s., Italia Nostra o.n.l.u.s., Forum Ambientalista, FC a další

Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Azienda Nazionale Autonoma Strade SpA (ANAS)

Předběžné otázky

Brání článek 6 směrnice 92/43/EHS1 spolu se směrnicí [2009/147/ES]2 , v rozsahu použitelném na projednávanou situaci, takovým primárním vnitrostátním právním předpisům a souvisejícím sekundárním prováděcím předpisům, […] které v případě odůvodněného nesouhlasu ministra životního prostředí a ochrany území a moře umožňují orgánu „poslední instance“ příslušnému k přijetí rozhodnutí o slučitelnosti předběžného projektu stavby s životním prostředím přistoupit ke schválení, a tudíž souhlasu s pokračováním postupu, s odkazem na existenci převažujícího veřejného zájmu, a to i v případě prohlášení státního orgánu odpovědného za ochranu životního prostředí ohledně neexistence možnosti vypracovat případné požadavky a zmírňující opatření pro schvalovanou variantu projektu, ve vztahu k níž bylo již vyjádřeno negativní stanovisko EIA?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, jež za účelem schválení předběžného projektu stavby podléhající postupu EIA upřednostňuje výše uvedený „převažující veřejný zájem“ před environmentálním zájmem, pokud je založen výlučně na větší hospodárnosti stavby, jeho slučitelnosti také s krajinnou, historickou, kulturní a socioekonomickou ochranou a potřebě dokončit transevropskou silniční síť, v tomto případě TEN-[T], která je definována jako „Comprehensive“ podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 20133 , a to i při existenci stávajícího alternativního řešení, které již bylo z hlediska životního prostředí schváleno?

Je s výše uvedenými unijními právními předpisy slučitelné takové řešení, jako je přijaté řešení, jež stanovilo jako proveditelné odložit dodatečné analýzy a studie týkající se environmentálního významu silniční trasy, která nebyla schválena ve fázi EIA – včetně posouzení důsledků pro životní prostředí – až na fázi konečného projektu, namísto odkázání navrhovatele na dodatečné analýzy a studie ke zmírnění hospodářských a krajinných vlivů na alternativní trasu, která již naopak byla z environmentálního hlediska schválena?

Brání výše uvedené směrnice, při existenci těchto předpokladů a v případě kladné odpovědi na první, druhou a třetí otázku ohledně slučitelnosti [s unijním právem], takovému řešení, jako je přijaté řešení, jež nepovažuje za závazné negativní stanovisko ohledně neslučitelnosti s životním prostředím vydané příslušným orgánem v průběhu schvalovacího postupu předběžného projektu stavby, přičemž odkládá provedení podrobnějšího posouzení vlivů na krajinné a environmentální složky území na fázi konečného projektu, a to s konkrétním odkazem na posouzení důsledků pro životní prostředí a na následné stanovení odpovídajících kompenzačních a zmírňujících opatření těchto důsledků?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož je po navrhovateli zásahu ve fázi přípravy konečného projektu stavby požadováno přijetí požadavků, připomínek a doporučení krajinné a environmentální povahy, které byly vzneseny během meziresortní konference uskutečněné s odkazem na předběžný projekt, i když s odkazem na tento projekt orgán odpovědný za ochranu životního prostředí zjistil, že neexistuje možnost vypracovat případné požadavky a zmírňující opatření pro schvalovanou variantu projektu?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož bylo po navrhovateli rovněž vyžadováno, aby vypracoval studii důsledků stavby pro životní prostředí, včetně takzvaného „přiměřeného hodnocení“, plně vypracovanou podle požadavků platných právních předpisů, na jejímž základě bude uskutečněno předmětné posouzení důsledků?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož byl určen třetí subjekt (region Lazio), odlišný od obvykle odpovědného subjektu (Komise EIA-SEA zřízená u ministerstva životního prostředí a ochrany území a moře), za účelem ověření studie důsledků pro životní prostředí připojené ke konečnému projektu stavby a také za účelem určení případných dodatečných zmírňujících a kompenzačních opatření nezbytných k ochraně environmentálních a krajinných složek dotčeného území, přičemž Komisi EIA-SEA zřízené u ministerstva životního prostředí a ochrany území a moře byla, ve smyslu a s účinky stanovenými v čl. 185 odst. 4 a 5 legislativního nařízení č. 163/06, ponechána pouze pravomoc dodatečně vyjádřit své stanovisko ohledně souladu konečného projektu dotčené silniční stavby s požadavky krajinné a environmentální povahy, a to po získání výše uvedeného ověření?

____________

1     Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7).

2     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7).

3     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU (Úř. věst. 2013, L 348, s. 1).