Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Maďarsko) dne 18. prosince 2019 – FMS a FNZ v. Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság a Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság

(Věc C-924/19)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobci: FMS a FNZ

Žalovaní: Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság a Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság

Předběžné otázky

1.    [nový důvod nepřípustnosti]

Lze ustanovení týkající se nepřípustných žádostí podle článku 33 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (dále jen „procedurální směrnice“)1 vykládat v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle které je v azylovém řízení žádost nepřípustná, pokud žadatel přicestoval přes zemi, ve které není vystaven pronásledování či riziku vážné újmy nebo ve které je zaručena dostatečná úroveň ochrany?

2.    [provedení azylového řízení]

a)    Musí být článek 6 a čl. 38 odst. 4 procedurální směrnice, stejně jako její bod 34 odůvodnění, ukládající povinnost posoudit žádosti o mezinárodní ochranu, vykládány vzhledem k článku 18 Listiny základních práv (dále jen „Listina“) v tom smyslu, že příslušný azylový orgán členského státu musí v případě, že žádost o azyl nebyla s odvoláním na důvod nepřípustnosti zmíněný v první předběžné otázce věcně přezkoumána a bylo následně rozhodnuto o navrácení žadatele do třetí země, která jej ovšem odmítla přijmout, zajistit žadateli možnost zahájit azylové řízení?

b)    V případě kladné odpovědi na předběžnou otázku 2 a), jaký je přesně obsah této povinnosti? Znamená tato povinnost zajistit možnost podat novou žádost o azyl a vyloučit pro takový případ negativní důsledky následných žádostí podle čl. 33 odst. 2 písm. d) a článku 40 procedurální směrnice, nebo znamená spíše zahájení či provedení azylového řízení z úřední povinnosti?

c)    V případě kladné odpovědi na předběžnou otázku 2 a) a s ohledem také na čl. 38 odst. 4 procedurální směrnice, může členský stát, aniž se změnila skutková situace, znovu posuzovat nepřípustnost žádosti v rámci tohoto nového řízení (v němž by měl možnost použít kterýkoli typ řízení obsažený v kapitole III, například znovu uplatnit důvod nepřípustnosti) nebo musí žádost o azyl posoudit věcně ve vztahu k zemi původu?

d)    Vyplývá z čl. 33 odst. 1 a 2 písm. b) a c), jakož i z článků 35 a 38 procedurální směrnice vzhledem k článku 18 Listiny, že zpětné přijetí třetí zemí je kumulativní podmínkou pro uplatnění důvodu nepřípustnosti, to znamená pro přijetí rozhodnutí založeného na tomto důvodu, nebo postačí ověřit splnění této podmínky v okamžiku výkonu rozhodnutí?

3.    [tranzitní prostor jako místo zajištění v rámci azylového řízení]

Následující otázky jsou relevantní v případě, že je v souladu s odpovědí na druhou předběžnou otázku třeba provést azylové řízení.

a)    Musí být článek 43 procedurální směrnice vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, která umožňuje zajištění žadatele v tranzitním prostoru po dobu delší než čtyři týdny?

b)    Musí být čl. 2 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) (dále jen „přijímací směrnice“)2 , použitelný na základě článku 26 procedurální směrnice, vzhledem k článku 6 a čl. 52 odst. 3 Listiny vykládán v tom smyslu, že ubytování v tranzitním prostoru za okolností, jaké jsou dány v původním řízení (prostor, který legálně nelze dobrovolně opustit v žádném směru) po dobu delší než čtyři týdny, o nichž se zmiňuje článek 43 procedurální směrnice, představuje zajištění?

c)    Je slučitelná s článkem 8 přijímací směrnice, použitelném na základě článku 26 procedurální směrnice, skutečnost, že k zajištění žadatele po dobu delší než čtyři týdny, o nichž se zmiňuje článek 43 procedurální směrnice, došlo pouze proto, že z důvodu nedostatku nezbytných materiálních prostředků nemá možnost uspokojovat své potřeby (ubytování a výživu)?

d)    Je s články 8 a 9 přijímací směrnice, použitelnými na základě článku 26 procedurální směrnice, slučitelná skutečnost, že ubytování představující zajištění de facto po dobu delší než čtyři týdny, o nichž se zmiňuje článek 43 procedurální směrnice, nebylo nařízeno žádným rozhodnutím o zajištění, není zaručen žádný prostředek k napadení zákonnosti zajištění a jeho trvání, zajištění de facto probíhá, aniž byla posouzena jeho nezbytnost či jeho přiměřenost nebo jeho možné alternativy, a probíhá bez určení přesné délky trvání a okamžiku, kdy bude ukončeno?

e)    Může být článek 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že když soud členského státu odhalí evidentně nezákonné zajištění, může jako předběžné opatření do okamžiku, kdy bude ukončeno správní řízení, uložit orgánu veřejné správy, aby státnímu příslušníkovi třetí země určil místo pobytu mimo tranzitní prostor, které nebude místem zajištění?

4.    [tranzitní zóna jako místo zajištění v působnosti cizinecké policie]

Následující otázky jsou relevantní v případě, že v souladu s odpovědí na druhou předběžnou otázku pokud není třeba provést azylové řízení, nýbrž řízení v oblasti spadající do pravomoci cizinecké policie.

a)    Musí být body 17 a 24 odůvodnění, jakož i článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“)3 , vzhledem k článku 6 a čl. 52 odst. 3 Listiny, vykládány v tom smyslu, že ubytování v tranzitním prostoru za okolností, jaké jsou dány v původním řízení (prostor, který legálně nelze dobrovolně opustit v žádném směru), představuje zbavení svobody ve smyslu těchto ustanovení?

b)    Je s bodem 16 odůvodnění a s čl. 15 odst. 1 návratové směrnice, vzhledem k článku 6 a čl. 52 odst. 3 Listiny, slučitelná skutečnost, že zajištění žadatele ze třetí země trvá pouze z toho důvodu, že vůči němu bylo přijato rozhodnutí o navrácení a nemá dostatek materiálních prostředků k uspokojování svých potřeb (ubytování a výživy)?

c)    Je s bodem 16 odůvodnění a s čl. 15 odst. 2 návratové směrnice, vzhledem k článkům 6 a 47 a čl. 52 odst. 3 Listiny, slučitelná skutečnost, že ubytování představující zajištění de facto nebylo nařízeno žádným rozhodnutím o zajištění, není zaručen žádný prostředek k napadení zákonnosti zajištění a jeho trvání a zajištění de facto probíhá, aniž byla posouzena jeho nezbytnost či jeho přiměřenost nebo jeho možné alternativy?

d)    Může být čl. 15 odst. 1 a 4, až 6, jakož i bod 16 odůvodnění návratové směrnice vykládán vzhledem k článkům 1, 4, 6 a 47 Listiny v tom smyslu, že brání tomu, aby zajištění probíhalo bez určení jeho přesné délky trvání a bez určení okamžiku, kdy bude ukončeno?

e)    Může být unijní právo vykládáno v tom smyslu, že když soud členského státu odhalí evidentně nezákonné zajištění, může jako předběžné opatření do okamžiku, kdy bude ukončeno správní řízení, uložit orgánu veřejné správy, aby státnímu příslušníkovi třetí země určil místo pobytu mimo tranzitní prostor, které by nebylo místem zajištění?

5.    [účinná právní ochrana v souvislosti s rozhodnutím, jímž se mění země návratu]

Musí být článek 13 návratové směrnice, podle něhož se státnímu příslušníkovi třetí země poskytne možnost využít účinný prostředek právní nápravy ve formě odvolání proti „rozhodnutí týkajícímu se navrácení“, vykládán vzhledem k článku 47 Listiny v tom smyslu, že pokud opravný prostředek stanovený vnitrostátními právními předpisy postrádá účinnost, musí soud alespoň jednou přezkoumat žalobu podanou proti rozhodnutí, jímž se mění země návratu?

____________

1 Úř. věst. 2013, L 180, s. 60.

2 Úř. věst. 2013, L 180, s. 96.

3 Úř. věst. 2008, L 348, s. 98.