ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

11. září 2008

Věc F-51/07

Philippe Bui Van

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Zařazení do platové třídy a platového stupně – Neoprávněné zařazení – Zpětvzetí protiprávního aktu – Legitimní očekávání – Přiměřená lhůta – Právo na obhajobu – Právo na řádnou správu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se P. Bui Van domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele Společného výzkumného střediska Komise ze dne 4. října 2006 v rozsahu, v němž jej přeřazuje do platové třídy AST 3 platového stupně 2, ačkoliv byl původně zařazen do platové třídy AST 4, platového stupně 2, a rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 5. března 2007, kterým byla zamítnuta jeho stížnost, jakož i přiznání symbolického jednoho eura jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla.

Rozhodnutí: Komisi se ukládá zaplatit žalobci částku 1500 eur jakožto náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Žalobce ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení. Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i třetinu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky

(Služební řád, čl. 85 první pododstavec)

2.      Akty orgánů – Zpětvzetí –Protiprávní akty – Podmínky – Přiměřená lhůta – Výpočet

(Služební řád, čl. 91 třetí pododstavec)

3.      Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)

1.      I když je třeba každému orgánu Společenství, který konstatuje, že jím přijatý akt je protiprávní, přiznat právo vzít zpět tento akt v přiměřené lhůtě se zpětným účinkem, který je spojen s takovým zpětvzetím, může být toto právo omezeno nezbytností respektovat legitimní očekávání osoby, které je akt určen, jež spoléhala na jeho legalitu, pokud nevyvolala jeho přijetí kvůli nesprávným nebo neúplným údajům. V tomto ohledu je relevantním datem pro nabytí legitimního očekávání osobou, které je správní akt určen, datum oznámení, a nikoliv datum jeho přijetí nebo jeho zpětvzetí.

V tomto ohledu je třeba vyjít z judikatury týkající se podmínek odůvodňujících vymáhání neoprávněně vyplacené částky ze strany administrativy, jež jsou uvedeny v čl. 85 prvním pododstavci služebního řádu, zejména pak podmínku zjevnosti nesprávného vyplacení.

Krom toho i kdyby osoba, které byl protiprávní akt určen, měla legitimní očekávání, může kategorický veřejný zájem, zejména pak zájem na řádné správě a ochraně finančních zdrojů orgánu, mít přednost před zájmem dotčené osoby na zachování situace, kterou mohla považovat za stálou.

(viz body 51, 53, 54, 56 a 62)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. března 1961, Snupat v. Vysoký úřad, 42/59 a 49/59, Recueil, s. 99, 159 a 160; 12. července 1962, Koninklijke Nederlandsche Hoogovens en Staalfabrieken v. Vysoký úřad, 14/61, Recueil, s. 485, 516 a 518; 3. března 1982, Alpha Steel v. Komise, 14/81, Recueil, s. 749, body 10 až 12; 26. února 1987, Consorzio Cooperative d’Abruzzo v. Komise, 15/85, Recueil, s. 1005, body 12 až 17; 20. června 1991, Cargill v. Komise, C‑248/89, Recueil, s. I‑2987, bod 20; 20. června 1991, Cargill, C‑365/89, Recueil, s. I‑3045, bod 18; 17. dubna 1997, De Compte v. Parlament, C‑90/95 P, Recueil, s. I‑1999, body 35 až 37 a 39; 17. července 1997, Affish, C‑183/95, Recueil, s. I‑4315, bod 57 a citovaná judikatura

Soud prvního stupně: 24. února 1994, Stahlschmidt v. Parlament, T‑38/93, Recueil FP, s. I‑A‑65 a II‑227, bod 19; 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, s. I‑A‑211 a II‑1065, bod 47; 15. července 2004, Gouvras v. Komise, T‑180/02 a T‑113/03, Sb. VS, s. I‑A‑225 a II‑987, bod 110; 27. září 2006, Kontouli v. Rada, T‑416/04, Sb. VS, s. II‑A‑2‑897, body 161, 162 a 167; 16. května 2007, F v. Komise, T‑324/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 142

2.      Ke zpětvzetí protiprávního správního aktu musí dojít v přiměřené lhůtě, která musí být posouzena v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran, skutečnosti, zda dotčený akt zakládá subjektivní práva, jakož i vyvážení zájmů. Za přiměřenou je obecně třeba považovat lhůtu pro zpětvzetí, která odpovídá tříměsíční lhůtě pro podání žaloby uvedené v čl. 91 odst. 3 služebního řádu. Vzhledem k tomu, že tato lhůta platí pro samotnou administrativu, je třeba vzít jakožto začátek lhůty den přijetí aktu, který má administrativa v úmyslu vzít zpět.

(viz body 63 a 67 až 69)

Odkazy:

Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Snupat v. Vysoký úřad, Recueil, s. 159; výše uvedený rozsudek Koninklijke Nederlandsche Hoogovens en Staalfabrieken v. Vysoký úřad, Recueil, s. 520; výše uvedený rozsudek De Compte v. Parlament, bod 35; 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 187

Soud prvního stupně: 27. listopadu 1997, Pascall v. Komise, T‑20/96, Recueil FP, s. I‑A‑361 a II‑977, body 72 a 77; 5. prosince 2000, Gooch v. Komise, T‑197/99, Recueil FP, s. I‑A‑271 a II‑1247, bod 53; 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh., s. II‑3381, bod 66; výše uvedený rozsudek Kontouli v. Rada, bod 161

3.      Dodržování práva na obhajobu v každém řízení vedeném vůči určité osobě, v němž může být přijat akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, je základní zásadou práva Společenství, která musí být zajištěna, i když neexistuje žádná právní úprava dotčeného řízení. Tato zásada, která odpovídá požadavkům řádné správy, vyžaduje, aby dotčená osoba mohla účinně vyjádřit svoje stanovisko ke skutečnostem, které mohou být v aktu, jenž má být přijat, použity v její neprospěch. V tomto ohledu čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, která byla vyhlášena v Nice dne 7. prosince 2000, stanoví, že právo na řádnou správu „zahrnuje především (...) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout […]“.

Nicméně ne každé porušení práva na obhajobu má za následek zrušení aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení. Tak je tomu tehdy, když protiprávnost nemohla mít vliv na obsah uvedeného aktu. Protiprávnost, která představuje pochybení správního orgánu, může však odůvodnit náhradu újmy.

Úředníku, jehož správa před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení nevyslechla, vznikla újma vyplývající z pocitu, že byl postaven před hotovou věc, a proto mu musí být vyplacena náležitá náhrada újmy.

(viz body 72 až 74, 81, 84 a 92 až 94)

Odkazy:

Soudní dvůr: 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, Recueil, s. 2263, bod 27; 14. února 1990, Francie v. Komise, C‑301/87, Recueil, s. I‑307, bod 31; 21. března 1990, Belgie v. Komise, C‑142/87, Recueil, s. I‑959, bod 48; 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, Recueil, s. I‑8147, bod 99; 5. října 2000, Německo v. Komise, C‑288/96, Recueil, s. I‑8237, body 99 a 101; výše uvedený rozsudek Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, body 318 a 324; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh., s. I‑10915, body 37 a 38

Soud prvního stupně: 23. dubna 2002, Campolargo v. Komise, T‑372/00, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑223, bod 31; 8. března 2005, Vlachaki v. Komise, T‑277/03, Sb. VS, s. I‑A‑57 a II‑243, bod 64