ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)

16. dubna 2008

Věc F-73/07

František Doktor

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Přijetí – Propuštění na konci zkušební doby“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se F. Doktor domáhá zejména zrušení rozhodnutí Rady ze dne 24. října 2006 propustit jej na konci zkušební doby a toho, aby orgánu bylo uloženo nahradit mu profesní, finanční a nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena jeho propuštěním.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Předmět

(Služební řád, článek 34)

2.      Úředníci – Povinná péče administrativy – Zásada řádné správy

(Služební řád, čl. 34 odst. 3)

3.      Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Individuální plán začlenění – Průběžná zpráva ke zkušební době – Závěrečná zpráva ke zkušební době – Opožděné vyhotovení

(Služební řád, článek 34)

4.      Úředníci – Rovné zacházení – Stálí úředníci a úředníci ve zkušební době

(Služební řád, článek 34)

1.      I když zkušební doba stanovená v článku 34 služebního řádu nemůže být považována za dobu školení, je nicméně nezbytné, aby dotčená osoba byla schopna v průběhu tohoto období prokázat své schopnosti. Tato podmínka odpovídá požadavkům řádné správy a rovného zacházení, jakož i povinnosti péče, které odrážejí rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou služební řád vytvořil ve vztazích mezi veřejnými orgány a zaměstnanci veřejné správy. V praxi znamená, že úředník ve zkušební době musí mít nejen odpovídající materiální podmínky, ale rovněž vhodné pokyny a rady, vzhledem k povaze vykonávaných funkcí, aby byl schopen přizpůsobit se specifickým potřebám zaměstnání, které vykonává.

(viz bod 31)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. prosince 1956, Mirossevich v. Vysoký úřad, 10/55, Recueil, s. 365, 387 a následující; 15. května 1985, Patrinos v. CES, 3/84, Recueil, s. 1421, body 20 a 21

Soud prvního stupně: 5. března 1997, Rozand-Lambiotte v. Komise, T‑96/95, Recueil FP, s. I‑A‑35 a II‑97, bod 95

Soud pro veřejnou službu: 18. října 2007, Krčová v. Soudní dvůr, F‑112/06, dosud nezveřejněný ve sbírce rozhodnutí, bod 48

2.      Péče, k níž je administrativa povinná ve vztahu ke svým zaměstnancům, odráží rovnováhu práv a povinností, které služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy. Tato povinnost, jakož i zásada řádné správy, zejména implikuje, že, pokud orgán rozhoduje o situaci úředníka, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí, a přitom vezme v úvahu nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotyčného úředníka. Z ustanovení čl. 34 odst. 3 třetího pododstavce služebního řádu nepochybně vyplývá, že administrativa má možnost – a nikoliv povinnost – přeřadit úředníka ve zkušební době, kterému se rozhodla prodloužit zkušební dobu, na jiné pracovní místo. Pokud by výsledkem povinné péče byla přeměna této možnosti administrativy na její povinnost, změnila by taková povinnost rovnováhu mezi právy a povinnostmi ve vztahu mezi veřejným orgánem a zaměstnanci veřejné správy, která byla vytvořena služebním řádem, jehož cílem je odrážet takovou rovnováhu.

(viz body 41 a 42)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. února 1987, Maurissen v. Účetní dvůr, 417/85, Recueil, s. 551, bod 12

3.      Procesní nesrovnalost může učinit akt neplatným teprve tehdy, pokud bylo prokázáno, že by při neexistenci takové nesrovnalosti uvedený akt mohl mít odlišný obsah. Tak tomu není v případě několikatýdenního prodlení při sestavování individuálního plánu začlenění úředníka ve služební době, ani u průběžné zprávy o zkušební době, která byla údajně vyhotovena se zpožděním jednoho a půl měsíce, jež ostatně nemá právní dopady a jejíž vypracování není povinností orgánu oprávněného ke jmenování, kterou by mu ukládal služební řád, ani v případě prodlení ve vyhotovení závěrečné zprávy o zkušební době, neboť takováto nesrovnalost z hlediska výslovných požadavků služebního řádu, jakkoliv je politováníhodná, nemůže zpochybnit platnost zprávy.

(viz body 47, 48, 50, 51 a 53)

Odkazy:

Soudní dvůr: 30. května 1973, De Greef v. Komise, 46/72, Recueil, s. 543, body 21 až 25; 25. března 1982, Munk v. Komise, 98/81; Recueil, s. 1155, bod 8; výše uvedený rozsudek Patrinos v. CES, bod 19

Soud prvního stupně: 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑423, bod 53

4.      Zásada rovného zacházení brání tomu, aby dvě kategorie osob, jejichž faktické a právní postavení nevykazuje podstatné rozdíly, byly vystaveny rozdílnému zacházení. Právní a faktická situace stálých úředníků a úředníků ve zkušební době přitom podstatné rozdíly vykazuje. Konkrétně, faktická situace úředníka ve zkušební době není srovnatelná se situací úředníka, který své funkce vykonává již řadu let. Navíc, hodnotící posudky a závěrečné zprávy ke zkušební době mají rozdílné funkce, neboť závěrečná zpráva ke zkušební době má v zásadě vyhodnotit způsobilost úředníka plnit úkoly, které se pojí k jeho funkci, a být jmenován, zatímco hlavní funkcí hodnotící zprávy je poskytnout administrativě pravidelné a co nejpodrobnější informace o podmínkách, za jakých úředník vykonává svoji službu.

(viz bod 86)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. května 1996, Dimitriadis v. Účetní dvůr, T‑326/94, Recueil FP, s. I‑A‑217 a II‑613, body 83 a 84; 21. února 2006, V v. Komise, T‑200/03 a T‑313/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑15 a II‑A‑2‑57, bod 176