ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

30. listopadu 2009

Věc F-80/08

Fritz Harald Wenig

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Dočasné zproštění výkonu služby úředníka – Krácení odměny – Obvinění ze závažného porušování služebních povinností – Právo na obhajobu – Pravomoc – Nezveřejnění zmocnění – Nepříslušnost toho, kdo napadený akt vydal“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se F. H. Wenig domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 18. září 2008, kterým jej Komise na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropských společenství dočasně zprostila výkonu služby na dobu neurčitou a nařídila krácení jeho odměny ve výši 1000 eur měsíčně po dobu nejdéle šesti měsíců. Žalobce se krom toho samostatným návrhem domáhal odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 18. září 2008, kterým Komise Evropských společenství na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropských společenství dočasně zprostila žalobce výkonu služby na dobu neurčitou a nařídila mu krácení odměny ve výši 1000 eur měsíčně na dobu nejdéle šesti měsíců, se zrušuje. Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení ve věci samé. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení o předběžném opatření.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Úředník, který odešel do důchodu

(Služební řád, příloha IX, čl. 24 odst. 2)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení

(Služební řád, příloha IX)

3.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Pozastavení

4.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z nepříslušnosti toho, kdo vydal akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení – Nepominutelný důvod

5.      Úředníci – Orgán oprávněný ke jmenování – Rozhodnutí o výkonu pravomocí svěřených uvedenému orgánu

(Služební řád, článek 2)

1.      Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, kterým byl žalobce dočasně zproštěn výkonu služby na dobu neurčitou a bylo nařízeno krácení jeho odměny na dobu nejdéle šesti měsíců, mělo dopad nejen na jeho materiální poměry, ale také na jeho čest, nečiní skutečnost, že rozhodnutí bylo nepřímo, leč nutně zrušeno odchodem žalobce do důchodu žalobu bezpředmětnou, ani neznamená, že by zanikl zájem žalobce domáhat se úplného zrušení rozhodnutí a že před podáním žaloby se uvedené rozhodnutí v části, v níž nařizovalo krácení odměny žalobce, stalo neúčinným, protože toto krácení bylo v souladu s čl. 24 odst. 2 přílohy IX služebního řádu omezeno na dobu šesti měsíců.

(viz body 33 až 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, Sb. rozh. s. I‑10701, body 44 a 45

2.      Podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Nicméně řízení o dočasném zproštění výkonu služby a o krácení odměny není řízením soudním, nýbrž správním, takže Komisi nelze považovat za „soud“ ve smyslu článku 6 uvedené úmluvy. Proto nelze od Komise požadovat, aby v případě, kdy určitého úředníka dočasně zprošťuje výkonu služby a přistupuje ke krácení jeho odměny, dodržovala povinnosti, které tento článek ukládá „soudu“.

(viz body 57 až 59)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. července 1998, N v. Komise, C‑252/97 P, Recueil, s. I‑4871, bod 52

Soud prvního stupně: 17. října 1991, de Compte v. Parlament, T‑26/89, Recueil, s. II‑781, bod 94; 21. listopadu 2000, A v. Komise, T‑23/00, Recueil FP, s. I‑A‑263 a II‑1211, bod 24

3.      Přezkum opodstatněnosti dočasného zproštění výkonu služby soudem Společenství musí být nutně velmi omezený vzhledem k dočasné povaze takového opatření. Soud tedy musí ověřit pouze to, zda jsou obvinění ze závažného porušování služebních povinností dostatečně pravděpodobná a zda nejsou zjevně nepodložená.

(viz bod 67)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. února 1999, Willeme v. Komise, T‑211/98 R, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II 57, bod 30

4.      Důvod vycházející z nepříslušnosti toho, kdo vydal akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, je důvodem nepominutelným, který má Soud každopádně zkoumat i bez návrhu.

(viz bod 83)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. července 2000, Salzgitter v. Komise, C‑210/98 P, Recueil, s. I‑5843, bod 56

Soud prvního stupně: 13. července 2006, Vounakis v. Komise, T‑165/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑155 a II‑A‑2‑735, bod 30

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑17/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑149 a II‑A‑1‑577, bod 51; 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 78

5.      Rozhodnutí, kterými se určuje dělba pravomocí svěřených orgánu oprávněného ke jmenování, jsou vnitřními organizačními pravidly orgánu. Ani ustanovení Smlouvy ani ustanovení služebního řádu, konkrétně jeho článek 2, nestanoví, že by zveřejnění takových rozhodnutí bylo podmínkou jejich vstupu v platnost, potažmo jejich uplatnitelnosti.

Nicméně k dodržení zásady právní jistoty, která vyžaduje, aby akt, jehož autorem jsou orgány veřejné moci, nebylo možné uplatňovat vůči jednotlivcům před tím, než měli možnost se s ním seznámit, je třeba, i když to žádné písemné ustanovení výslovně neupravuje, aby rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců svěřuje orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv, byla náležitě zveřejněna způsobem a formou, jejichž stanovení přísluší správě.

Sama Komise v zásadě zajišťuje publicitu rozhodnutí o výkonu pravomocí, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců svěřuje orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv, neboť tato rozhodnutí jsou obvykle zveřejňována v Administrativních informacích. Krom toho požadavek právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava Společenství umožnila dotčeným osobám seznámit se přesně s rozsahem povinností, které jim ukládá, neboť procesní subjekty musí mít možnost jednoznačně poznat svá práva a povinnosti. Konečně nutnost zajistit náležitou publicitu rozhodnutí o určení dělby pravomocí, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců svěřuje orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv, vyplývá také z pravidel řádné správy v oblasti řízení personálu.

Povinnost Komise zajistit rozhodnutí, kterým se úředník dočasně zprošťuje výkonu služby náležitou publicitu platí zvlášť striktně v případě, ve kterém byla taková pravomoc přenesena na jedinou osobu, a sice na člena Komise odpovídajícího za personál, zatímco tato pravomoc dříve příslušela nejvyššímu orgánu Komise, v projednávané věci kolegiu komisařů. Opatření přijaté jedinou osobou přitom úředníkovi, kterému je určeno, poskytuje menší míru ochrany, než jakou zaručuje opatření vydané kolegiálním orgánem, protože kolegiální orgán je schopen v rámci porady svých členů zohlednit větší množství relevantních informací.

(viz body 87, 89 až 91, 93, 94 a 96)

Odkazy:

Soudní dvůr: 30. května 1973, De Greef v. Komise, 46/72, Recueil, s. 543, bod 18; 25. ledna 1979, Racke, 98/78, Recueil, s. 69, bod 15; 25. ledna 1979, Weingut Decker, 99/78, Recueil, s. 101, bod 3; 21. června 2007, ROM-projecten, C‑158/06, Sb. rozh. s. I‑5103, bod 25; 11. prosince 2007, Skoma-Lux, C‑161/06, Sb. rozh. s. I‑10841, body 37 a 38

Soud prvního stupně: 25. března 1999, Hamptaux v. Komise, T‑76/98, Recueil FP, s. I‑A‑59 a II‑303, bod 23

Soud pro veřejnou službu: 9. července 2008, Kuchta v. ECB, F‑89/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 62