ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

29. června 2010

Věc F‑42/09

Anne Esneau-Kappé

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Neprodloužení smlouvy – Smlouva na dobu neurčitou – Článek 6 služebního řádu zaměstnanců Europolu – Zásada dodržení práva na obhajobu“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článku 40 odst. 3 úmluvy založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu) a článku 93 odst. 1 služebního řádu Europolu, kterou A. Esneau-Kappé navrhuje zrušení rozhodnutí Europolu ze dne 12. června 2008, kterým Europol odmítl uzavřít se žalobkyní smlouvu na dobu neurčitou, jakož i rozhodnutí Europolu ze dne 7. ledna 2009, kterým byla zamítnuta její stížnost proti rozhodnutí ze dne 12. června 2008.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 12. června 2008, kterým Evropský policejní úřad (Europol) odmítl uzavřít s A. Esneau-Kappé smlouvu na dobu neurčitou, se zrušuje. Europolu se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Právo Unie – Zásady – Právo na obhajobu

2.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Rozhodnutí zasahující do správního postavení zaměstnance – Zohlednění skutečností, které nevyplývají z osobního spisu zaměstnance – Protiprávnost

(Služební řád Europolu, články 6 a 23)

3.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Rozhodnutí zasahující do správního postavení zaměstnance – Zohlednění skutečností, které nevyplývají z osobního spisu zaměstnance – Rozhodující vliv – Zrušení – Podmínky

(Služební řád Europolu, článek 23)

1.      Dodržení práva na obhajobu představuje podstatnou formální náležitost, jejíž porušení lze zkoumat i bez návrhu. V každém řízení zahájeném vůči určité osobě, které může vést k vydání aktu zasahujícího nepříznivým způsobem do jejího právního postavení, představuje rovněž základní zásadu práva Unie, která musí být zaručena, i když neexistuje žádná právní úprava týkající se dotčeného řízení. Podle této zásady musí mít každá osoba, vůči níž může být vydáno rozhodnutí zasahující nepříznivě do jejího právního postavení, možnost účinně vyjádřit své stanovisko ke skutečnostem, které mohou být v aktu, jenž má být přijat, použity v její neprospěch. Jakožto důsledek zásady ochrany práva na obhajobu, právo na přístup k informacím znamená, že správa musí dotčeného zaměstnance informovat o všech dokumentech, na nichž může založit své rozhodnutí.

(viz body 54 a 55)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. května 1991, Interhotel v. Komise, C‑291/89, Recueil, s. I‑2257, bod 14; 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 68 a 7; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh. s. I‑10915, body 37 a 38; 6. prosince 2007, Marcuccio v. Komise, C‑59/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 46

Soud prvního stupně: 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 487

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑289 a II‑A‑1‑1533, bod 77, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑491/08 P

2.      Pro zaměstnance Europolu je cílem článku 23 služebního řádu Europolu zaručit právo na obhajobu tím, že zabrání, aby se rozhodnutí přijatá správou, která zasahují do postavení zaměstnance a do jeho služebního postupu, zakládala na skutečnostech týkajících se jeho způsobilosti, výkonnosti a chování, které nejsou uvedeny v jeho osobním spise. Z toho vyplývá, že rozhodnutí založené na takových skutečnostech je v rozporu se zárukami poskytnutými uvedeným služebním řádem a musí být zrušeno, jelikož bylo přijato na základě protiprávního postupu.

Rozhodnutí přijaté ve zvláštním řízení o uzavření smlouvy na dobu neurčitou upraveném ustanoveními článku 6 téhož řádu a článku 7 rozhodnutí ze dne 8. prosince 2006 o provádění článku 6 služebního řádu Europolu, může zasáhnout do správního postavení zaměstnance Europolu, a je proto rozhodnutím, které nepříznivým způsobem zasahuje do jeho právního postavení. Z toho plyne, že takové rozhodnutí může být přijato pouze při dodržení zásady práva na obhajobu.

(viz body 56 a 58)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. června 1972, Brasseur v. Parlament, 88/71, Recueil, s. 499, bod 11; 12. února 1987, Bonino v. Komise, 233/85, Recueil, s. 739, bod 11

Soud prvního stupně: 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑239, body 70 a 72; 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, bod 50

Soud pro veřejnou službu: 28. června 2007, Bianchi v. ETF, F‑38/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑183 a II‑A‑1‑1009, bod 48

3.      Porušení článku 23 služebního řádu Europolu a zásady ochrany práva na obhajobu vede ke zrušení aktu pouze tehdy, pokud je prokázáno, že dokumenty, o kterých nebyl zaměstnanec informován, mohly mít rozhodující vliv na rozhodnutí správy, které se ho týká.

V tomto ohledu může mít hodnotící formulář, který nepřebírá pouze informace obsažené v hodnotící zprávě ohledně dotčené osoby, ale obsahuje body týkající se jeho způsobilosti, výkonnosti a chování, jakož i vyhodnocení dopadu neprodloužení jeho smlouvy na řádné fungování Europolu, rozhodující vliv na uvedené rozhodnutí.

(viz body 62 až 66)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, Recueil, s. I‑5863, bod 67

Soud prvního stupně: 6. února 2007, Wunenburger v. Komise, T‑246/04 a T‑71/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑21 a II‑A‑2‑131, bod 149