ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

29. září 2009

Věc F-114/07

Rainer Wenning

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Prodloužení smlouvy zaměstnance Europolu – Článek 6 služebního řádu zaměstnanců Europolu – Hodnotící posudek“

Předmět: Žaloba podaná na základě čl. 40 odst. 3 Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, a čl. 93 odst. 1 služebního řádu zaměstnanců Europolu, kterou se R. Wenning v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Europolu ze dne 21. prosince 2006, kterým bylo zamítnuto prodloužení jeho smlouvy, zrušení hodnotícího posudku vypracovaného za období od ledna do září 2006, jakož i toho, aby Europolu byla uložena náhrada údajně vzniklé majetkové a nemajetkové újmy.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Hodnotící posudek – Vypracování – Pokyny pro hodnocení zaměstnanců Europolu

(Služební řád zaměstnanců Europolu, články 6 a 28)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Hodnotící posudek – Vypracování – Neexistence závazné lhůty

(Služební řád zaměstnanců Europolu, články 6 a 28)

3.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Vypracování

5.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Změna v posouzení vzhledem k dřívějšímu hodnocení

6.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Soudní přezkum

(Služební řád zaměstnanců Europolu, články 6 a 28)

7.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Nezbytná soudržnost mezi popisnými komentáři a posouzením vyjádřeným číselně

8.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Přijímání – Neprodloužení smlouvy na dobu určitou

[Služební řád zaměstnanců Europolu, článek 6 a čl. 94 odst. 1 písm. a)]

1.      Porušení takových procesních pravidel, jako jsou pravidla stanovená pokyny týkajícími se procesu hodnocení vývoje služebního postupu a hodnocení zaměstnanců přijatými Europolem, představuje podstatnou vadu, kterou může být dotčena platnost hodnotícího posudku zaměstnance za podmínky, že zaměstnanec prokáže, že v případě neexistence těchto porušení by uvedený posudek mohl mít odlišný obsah.

(viz body 97 a 102)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 9. března 1999, Hubert v. Komise, T‑212/97, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑185, bod 53

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2008, Skareby v. Komise, F‑34/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 40, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku před Soudem prvního stupně, věc T‑91/09 P

2.      Pokud jde o vypracování hodnotícího posudku zaměstnance Europolu, služební řád zaměstnanců Europolu ani pokyny týkající se procesu hodnocení vývoje služebního postupu a hodnocení zaměstnanců nestanoví přesné datum pro vypracování hodnotících posudků. Článek 28 uvedeného služebního řádu pouze stanoví, že hodnotící posudek se vypracovává alespoň jednou ročně. Ačkoliv správa má naléhavý úkol zajistit pravidelné vypracování hodnotících posudků k datům stanoveným služebním řádem a jejich řádné vyhotovení, jak z důvodu řádné správy, tak pro ochranu zájmů úředníků, disponuje přiměřenou lhůtou pro vyhotovení hodnotících posudků, pokud neexistují ustanovení podřizující průběh hodnocení přesným lhůtám. Navíc žádné ustanovení uvedeného služebního řádu nebo uvedených pokynu nezakazuje stanovit, že cíle musí být dosaženo před koncem hodnoceného období. Uvedené pokyny, které stanoví, že cíle mají být vázány na lhůty, naproti tomu neukládají, že by lhůta musela odpovídat konci hodnoceného období.

(viz body 98 a 99)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. května 2005, Piro v. Komise, T‑193/03, Sb. VS s. I‑A‑121 a II‑547, body 76 až 78

3.      V rámci vypracování hodnotícího posudku hodnotitel provádí hodnocení v úzké spolupráci s ověřovatelem, který má v návaznosti na pohovor vyžádaný hodnoceným úředníkem možnost posudek upravit nebo potvrdit.

(viz bod 100)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. července 2005, De Bry v. Komise, T‑157/04, Sb. VS s. I‑A‑199 a II‑901, bod 44

4.      Samotným cílem hodnotícího postupu je posouzení výkonů a schopností dotyčného úředníka ke každému z předem určených dat. Vzhledem k tomu, že posudek hodnotitele týkající se hodnoceného období je vypracován na základě kontradiktorního postupu, dotyčný úředník se a posteriori nemůže dovolávat neexistence dílčích výtek formulovaných v průběhu hodnoceného období. Nelze tak požadovat, aby o hodnotových úsudcích nadřízených v rámci konzultací organizovaných z titulu hodnotícího postupu za dané období bylo diskutováno předem mezi hodnoceným úředníkem a jeho nadřízenými, nebo byly předmětem předchozího písemného upozornění v průběhu referenčního období, jelikož jsou předmětem skutečné kontradiktorní diskuze v průběhu hodnotícího postupu.

(viz bod 104)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh., s. I‑10915, body 37 až 45

Soud prvního stupně: 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, bod 142

5.      V rámci vypracování hodnotícího posudku povinnost odůvodnit každou změnu ve vztahu k dřívějšímu hodnocení směřuje k tomu, aby se úředník mohl seznámit s důvody změny analytických hodnocení, ověřit skutečnou existenci uplatňovaných skutečností a na základě jeho práva být vyslechnut tak formulovat vyjádření k tomuto odůvodnění, přičemž hodnotící posudek je postižen vadou spočívající v nedodržení podstatných formálních náležitostí, pokud nedostatečné odůvodnění zasáhlo do práva úředníka být vyslechnut.

(viz bod 108)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 16. července 1992, Della Pietra v. Komise, T‑1/91, Recueil, s. II‑2145, bod 30; výše uvedený rozsudek Hubert v. Komise, bod 79; 25. října 2005, Micha v. Komise, T‑50/04, Sb. VS s. I‑A‑339 a II‑1499, bod 36

6.      Hodnotitelům je přiznána velmi široká posuzovací pravomoc při hodnocení práce osob, jejichž hodnocením jsou pověření. V důsledku toho soudní přezkum obsahu hodnotících posudků vykonávaný soudem Společenství je omezen na přezkum dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci. Soudu Společenství totiž nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení správy ohledně profesní způsobilosti úředníka, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které svou samotnou povahou nemohou být objektivně ověřeny.

(viz body 111 a 117)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 9. prosince 1999, Progoulis v. Komise, T‑53/99, Recueil FP, s. I‑A‑255 a II‑1249, body 27 a 29; 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, Recueil FP, s. I‑A‑81 a II‑389, bod 51; 25. října 2005, Cwik v. Komise, T‑96/04, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1523, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 1. února 2007, Rossi Ferreras v. Komise, F‑42/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 33

7.      Popisné komentáře uvedené v hodnotícím posudku mají za cíl odůvodnit analytické hodnocení obsažené v posudku. Tyto komentáře slouží jako podklad pro vypracování hodnocení a umožňují úředníkovi porozumět obdrženým známkám. Vzhledem k jejich dominantní úloze při vypracování hodnotícího posudku tedy komentáře musí být soudržné s udělenými známkami do té míry, že hodnocení musí být považováno za číselné nebo analytické vyjádření komentářů. Vzhledem k velmi široké posuzovací pravomoci přiznané hodnotitelům při posuzování práce osob, jejichž hodnocením jsou pověřeni, případná nesoudržnost v hodnotícím posudku nicméně může odůvodnit zrušení uvedeného posudku pouze tehdy, pokud je tato nesoudržnost zjevná.

(viz bod 132)

Odkazy: Soud prvního stupně: 13. prosince 2005, výše uvedený rozsudek Cwik v. Komise, bod 80

8.       Správní orgán v zásadě není povinen odůvodnit akt, kterým rozhodl o tom, že pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou ke dni svého uplynutí neprodlouží. Každá ze smluvních stran musí od počátku jejich smluvního vztahu očekávat, že druhá strana využije svého práva uplatnit před ukončením smlouvy uvedené smluvní podmínky tak, jak byly sjednány, to znamená v tom smyslu, že smlouva skončí ke dni v ní stanovenému. Při neexistenci jakéhokoliv nároku na prodloužení smlouvy na dobu určitou se tedy obvykle nejeví jako nutné, aby správa odůvodňovala skutečnost, že trvá na zachování ukončení smlouvy k původně stanovenému datu.

Europol však rozhodnutím přijatým jeho ředitelem dne 8. prosince 2008 k provedení článku 6 služebního řádu zaměstnanců Europolu, které obsahuje ustanovení o prodloužení smluv v rámci Europolu, zavedl specifický systém určený k zajištění transparentnost postupu prodlužování smluv. Zavedením uvedeného specifického systému Europol stanovil kritéria, která zamýšlel použít v rámci výkonu své posuzovací pravomoci v oblasti prodloužení či neprodloužení pracovních smluv. Z toho vyplývá vlastní omezení této pravomoci, jelikož Europolu přísluší, aby jednal v souladu s pravidly, která si sám stanovil.

Z toho vyplývá, že zaměstnanec Europolu se smlouvou na dobu určitou má právo na to, aby Europol pečlivě a objektivně přezkoumal, zda splňuje podmínky stanovené pro to, aby jeho smlouva byla prodloužena. V případě odmítnutí prodloužení smlouvy má legitimní zájem na tom, aby mu bylo sděleno odůvodnění, které by odráželo takový pečlivý a objektivní přezkum.

(viz body 142 až 147)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 1. března 2005, Smit v. Europol, T‑143/03, Sb. VS s. I‑A‑39 a II‑171, body 26 až 28, 30 a 32; 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, body 21 až 23, 25 a 27