ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

5. května 2009

Věc F-27/08

Manuel Simões Dos Santos

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Hodnocené období 2003 – Splnění povinností vyplývajících z rozsudku soudu Společenství – Odnětí bodů za zásluhy bez právního základu – Zásada zákazu zpětné účinnosti aktů Společenství – Porušení překážky věci rozsouzené – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Uložení povinnosti zaplatit náhradu škody z úřední povinnosti –Nemajetková újma“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Simões Dos Santos domáhá zejména zrušení rozhodnutí předsedy OHIM č. PERS‑01‑07 ze dne 6. června 2007 o přidělení bodů pro povýšení v rámci hodnoceného období 2003 žalobci, rozhodnutí ADM‑07‑17 ze dne 6. června 2007, vykládajícího rozhodnutí ADM‑03‑35 o služebním postupu a povýšení úředníků a dočasných zaměstnanců, a dopisu orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 15. června 2007, které stanoví konečný počet bodů za zásluhy přidělených žalobci v rámci hodnoceného období 2007.

Rozhodnutí: Rozhodnutí č. PERS‑01‑07 a dopis OHIM ze dne 15. června 2007 se zrušují v rozsahu, v němž obsahují konstatování zániku zůstatku bodů za zásluhy žalobce uznaného rozhodnutím PERS‑PROM‑39‑03rev1 o povýšení ze dne 30. března 2004. OHIM se ukládá povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 eur. Ve zbývající části se návrhová žádání žaloby zamítají. OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i tři čtvrtiny nákladů vynaložených žalobcem. Žalobce ponese čtvrtinu nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na neplatnost podaná proti potvrzujícímu rozhodnutí – Nepřípustnost – Podmínka – Potvrzené rozhodnutí, které nabylo právní moci

(Služební řád, článek 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Předmět

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

3.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení aktu Společenství z důvodu nedostatečného právního základu – Přijetí retroaktivního rozhodnutí ke zhojení původní protiprávnosti – Výjimečná přípustnosti – Podmínky

(Článek 231 první pododstavec ES)

4.      Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k vyhovění rozsudku – Rozsah

(Článek 233 ES)

5.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Újma

6.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Možnost uložit žalovanému orgánu bez návrhu povinnost náhrady škody

(Služební řád, čl. 91 odst. 1)

1.      Žaloba na neplatnost podaná úředníkem proti potvrzujícímu rozhodnutí je nepřípustná pouze v případě, že se potvrzené rozhodnutí stalo pravomocným ve vztahu k dotyčné osobě, protože proti němu nebyla v požadované lhůtě podána žaloba. V opačném případě má dotyčná osoba právo napadnout buď potvrzené rozhodnutí, nebo potvrzující rozhodnutí anebo obě tato rozhodnutí.

(viz bod 73)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 27. října 1994, Chavane de Dalmassy a další v. Komise, T‑64/92, Recueil FP, s. I‑A‑227 a II‑723, bod 25; 25. října 2005, Salazar Brier v. Komise, T‑83/03, Sb. VS s. I‑A‑311 a II‑1407, bod 17

2.      Žádné ustanovení služebního řádu neukládá úředníkovi povinnost podat proti každému administrativnímu rozhodnutí, které napadá, samostatnou předchozí stížnost. Stejně tak, jako je úředníkovi umožněno podat proti jednomu rozhodnutí vícero stížností za podmínky, že tak učiní v tříměsíční lhůtě stanovené služebním řádem, nebrání žádné ustanovení tomu, aby úředník napadl jedinou stížností vícero rozhodnutí, která se ho týkají, tak jak to vyplývá z ustálené praxe orgánů.

(viz bod 76)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 17. května 1995, Kratz v. Komise, T‑10/94, Recueil FP, s. I‑A‑99 a II‑315, body 19 a 20; 8. listopadu 2000, Ghignone a další v. Rada, T‑44/97, Recueil FP, s. I‑A‑223 a II‑1023, bod 39

3.      Zásada právní jistoty sice obecně brání tomu, aby časová působnost právního aktu Společenství byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak může tomu být výjimečně jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob. Pokud jsou tyto podmínky splněny, může administrativa po zrušení soudem vydat právní akt se zpětnou účinností.

Vadou protiprávnosti je proto stiženo rozhodnutí, které po zrušení administrativního aktu soudem Společenství z důvodu nedostatku právního základu má zpětnou účinnost, třebaže sledovaný cíl, jehož se orgán dovolává, tuto zpětnou účinnost neodůvodňuje, a uvedeným aktem nebylo respektováno legitimní očekávání dotčených osob.

(viz body 100, 101, 104 až 106, 113 a 117)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, Recueil, s. I‑3695, bod 17

4.      Orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, je k tomu, aby na základě článku 233 ES vyhověl zrušujícímu rozsudku a přijal opatření z něj vyplývající, povinen respektovat nejen výrok rozsudku, ale rovněž důvody, které k němu vedly a které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že jsou nezbytné k určení přesného smyslu toho, o čem bylo ve výroku rozhodnuto. Tyto důvody totiž na jedné straně přesně vymezují ustanovení, které je považováno za protiprávní, a na straně druhé ukazují přesné důvody protiprávnosti konstatované ve výroku, které musí dotčený orgán vzít v úvahu při nahrazování zrušeného aktu. Článek 233 ES navíc dotčenému orgánu ukládá vyhnout se tomu, aby byl každý akt, který má nahradit zrušený akt, stižen stejnými nesrovnalostmi, jako jsou nesrovnalosti konstatované ve zrušujícím rozsudku.

Orgán, který ke splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku vykládá právní akt způsobem, který je v přímém rozporu s výkladem, který provedl soud Společenství v uvedeném zrušujícím rozsudku proto porušuje překážku věci rozsouzené.

(viz body 120 a 124)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 13. září 2005, Recalde Langarica v. Komise, T‑283/03, Sb. VS s. I‑A‑235 a II‑1075, body 50 a 51

5.      Orgán oprávněný ke jmenování má při výběru úředníků, kteří mají být povýšeni, širokou posuzovací pravomoc. Z toho vyplývá, že i kdyby bylo prokázáno, že se uvedený orgán dopustil během řízení o povýšení protiprávního jednání na úkor úředníka, nemůže tato skutečnost jako taková stačit k učinění závěru – bez popření jeho široká posuzovací pravomoci týkající se povýšení – že kdyby nedošlo k tomuto protiprávnímu jednání, byl by úředník skutečně povýšen, a že by tedy údajná majetková škoda byla jistá a skutečná. Služební řád totiž nepřiznává žádný nárok na povýšení, a to ani úředníkům, kteří splňují všechny podmínky pro to, aby mohli být povýšeni.

(viz bod 133)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 22. února 2000, Rose v. Komise, T‑22/99, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑115, bod 37

6.      Soud Společenství může k zajištění užitečného účinku zrušujícího rozsudku, jehož splnění vyvolává zvláštní obtíže, využít své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu přísluší ve sporech majetkoprávní povahy, a případně i bez návrhu žalovanému uložit zaplacení náhrady škody způsobené pochybením jeho útvarů.

(viz body 142 a 144)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F‑46/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 214