Jazykový režim Soudního dvora Evropské unie

Pokud jde o řízení před Soudním dvorem, jsou ustanovení týkající se jazykového režimu zakotvena v článcích 36 až 42 jednacího řádu. Pokud jde o řízení před Tribunálem, jsou totožná ustanovení v článcích 44 až 49 jednacího řádu Tribunálu.

Jednací řády všech obou soudů Evropské unie převzaly mechanismy užívání jazyků z nařízení Rady (EHS) č. 1/58 o užívání jazyků v Evropské unii. Všechna ostatní pravidla týkající se užívání jazyků se mutatis mutandis uplatní na řízení před soudy Unie.

V každém řízení zahájeném u některého ze soudů Unie je určen jednací jazyk. Jednacím jazykem je jeden z dvaceti čtyř úředních jazyků. V řízení o předběžné otázce je jednacím jazykem vždy jazyk vnitrostátního soudu, který se na Soudní dvůr obrací. U přímých žalob si jednací jazyk volí žalobce. Není vázán svou státní příslušností ani státní příslušností svého advokáta. Nicméně v případě, že žalovaným je členský stát, jednacím jazykem je jazyk nebo jeden z jazyků tohoto státu. Jakmile je stanoven jednací jazyk, musí se užívat v písemné i ústní části po celou dobu řízení. Volba jednacího jazyka váže nejen účastníky řízení, ale i „vedlejší účastníky, jejichž vstup do řízení může být připuštěn“.

Soudní dvůr potřebuje jeden společný jazyk, ve kterém se konají porady. Tímto jazykem je tradičně francouzština. Veškeré písemnosti účastníků řízení podané v jednacím jazyce se proto překládají do francouzštiny za účelem vytvoření interního pracovního spisu. Nicméně všechny písemnosti, které si mezi sebou zasílají soudní kancelář a účastníci řízení, jsou v jednacím jazyce. To má zvláštní význam na konci řízení, neboť rozsudky Soudního dvora a Tribunálu jsou závazné pouze v jednacím jazyce. Rozsudky Soudního dvora i Tribunálu se zveřejňují ve Sbírce rozhodnutí, která je vydávána ve všech jazycích.

Generální ředitelství pro mnohojazyčnost tak hraje po celou dobu řízení důležitou úlohu v dialogu mezi účastníky řízení a soudem Unie.

Ředitelství pro právní překlady zajišťují překládání podání účastníků řízení do francouzštiny ze všech jazyků Evropské unie, dále překládání rozsudků Soudního dvora a Tribunálu, a zvláště pak do jednacího jazyka. Generální advokát se však zpravidla vyjadřuje ve své mateřštině a jeho stanovisko je překládáno z původního znění do jednacího jazyka pro účastníky řízení a do všech ostatních jazyků ke zveřejnění. Jelikož jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vnitrostátních soudů po přijetí zaslány všem členským státům, musí být přeloženy do všech úředních jazyků.

Z důvodu této důležité úlohy prostředníka se Soudní dvůr obrací pouze na právníky. Ředitelství pro právní překlady, která pracují pro oba soudy, jsou tedy složena z právníků-lingvistů, kteří jsou držiteli diplomu v oboru právo. Článek 42 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že jazyková služba je „složená z odborníků, kteří mají odpovídající právní vzdělání".

V ústní části řízení má komunikaci mezi účastníky řízení a soudci na starosti Ředitelství tlumočnické služby. Jednání před soudy Unie se tlumočí do tolika jazyků, kolik jich je vzhledem k okolnostem třeba.

Účelem tlumočení je ústní komunikace. Má-li být zachována samotná podstata mluvené výměny názorů, nemůže se jednat o doslovný překlad. Úkolem tlumočníka je věrně převést sdělení řečníka do jiného jazyka v „reálném čase“.

Tlumočníci Soudu musí mít kromě dokonalé znalosti svých pracovních jazyků rovněž velmi dobré znalosti oblasti, které se týká jednání. Velký význam je tudíž kladen na studium spisu. Tlumočníci, kteří jsou vázáni absolutní mlčenlivostí, mají ke spisům neomezený přístup, což zajišťuje jejich obeznámenost s projednávanými právními otázkami a terminologií.

Vzhledem k tomu, že porady soudů Unie probíhají francouzsky, některé písemnosti nejsou k dispozici v jiných jazycích. Proto musí každý tlumočník působící u Soudu výborně rozumět psané francouzštině.