Historie budov

cs 
 

V roce 1952, kdy se jednalo o městech Lutych nebo Brusel jako sídlech orgánů ESUO bylo nakonec předběžně vybráno město Lucemburk. Pokud jde o Soudní dvůr, tato volba byla potvrzena na zasedání Rady v Edinburghu v roce 1992, kde byla sídla orgánů určena s konečnou platností.

V roce 1952 poskytla lucemburská vláda Soudnímu dvoru za účelem umístění 57 členů jeho personálu Vilu Vauban, která se nachází v prostředí městského parku v Lucemburku, a další dvě budovy.

La Villa Vauban 1952 - 1959vila Vauban 1952 – 1959

V roce 1959 nabídla lucemburská vláda Soudnímu dvoru budovu ve vlastnictví lucemburského biskupství, která se nacházela v městské části „Côte d’Eich“ a která byla dostatečně velká k tomu, aby mohla pojmout všechny jeho útvary.

Côte d'Eich 1959 - 1972Côte d'Eich 1959 – 1972

Nárůst personálu, k němuž došlo u všech orgánů Společenství, zejména kvůli prvnímu rozšíření Evropských společenství plánovanému na rok 1973, nicméně vedl Lucembursko k územní úpravě Kirchbergského návrší tak, aby zde mohly být všechny orgány soustředěny na jednom místě. Právě zde byly postaveny budovy Soudního dvora.

V roce 1972 se Soudní dvůr, jehož personál čítal 223 osob, přestěhoval do Paláce, který zvláště pro něj na Kirchbergském návrší vybudoval lucemburský stát.

Tento Palác, navržený belgickými architekty Jamagnem a Vander Elstem, a lucemburským architektem Conzemiusem, byl otevřen dne 9. ledna 1973, čímž členové Soudního dvora a jeho personál získali vhodné prostory k pracovní činnosti.

Le Palais en 1973 Palác v roce 1973

Nárůst personálu orgánu vedl již od roku 1979 k naplnění jeho kapacity. Z tohoto důvodu musely být pronajaty kanceláře v budovách jiných evropských orgánů. Potřeby Soudního dvora se však s přistoupením Řecka (1981), Španělska, Portugalska (1986), Rakouska, Finska a Švédska (1995), jakož i se zřízením Soudu prvního stupně (1989) dále zvyšovaly. Personál se tak z 626 osob v roce 1988 rozrostl na 837 osob v roce 1994.

Z tohoto důvodu byly v letech 1985 až 1994 vybudovány tři přístavby k Paláci, které navrhli lucemburští architekti Fritsch, Herr a Huyberechts a italský architekt Paczowski: budova „Erasmus“ (otevřená dne 5. října 1988), budova „Thomas More“ (otevřená dne 12. února 1993) a nakonec budova „Thémis“ (otevřená dne 15. září 1994).

Přítomnost azbestu v Paláci vedla v roce 1999 k jeho opuštění. Soudní dvůr musel k umístění veškerého svého personálu opět využít jiných budov, zvláště pak montovanou budovu nazvanou „budova T“, v níž se nacházely jeho jazykové útvary (od roku 1999 do roku 2019).

Le bâtiment « T » budova „T“

Souběžně s pracemi na odstraňování azbestu z Paláce a s ohledem na potřeby pramenícími z rozsáhlého rozšíření plánovaného na rok 2004 zahájily Soudní dvůr a lucemburské orgány ambiciózní stavební projekt.

Tento nový projekt se časově kryl se změnou unijní politiky, pokud jde o unijní budovy. Do té doby byly budovy poskytovány hostitelskou zemí; v případě Soudního dvora lucemburskými orgány. Nyní se počítá s tím, že Soudní dvůr, stejně jako ostatní orgány, získá veškeré své prostory do svého vlastnictví. Soudní dvůr se proto zavázal k nabytí vlastnického práva ke svým budovám v rámci režimu nájmu s právem následné koupě.

Na žádost lucemburských orgánů vypracoval francouzský architekt Dominique Perrault projekt zaměřený na zrekonstruovaný Palác a prostor pro veřejnost, kde se dnes nacházejí jednací síně. Kolem Paláce byl postaven pravoúhlý „prstenec“ vyhrazený pro kabinety členů Soudního dvora a nový architektonický projekt zahrnoval rovněž dvě věže pro útvary orgánu a Galerii spojující všechny budovy v rámci komplexu.

Výstavba tohoto projektu byla zahájena na konci roku 2003. Dne 1. května 2004 k Evropské unii přistoupilo deset nových států. Příchod personálu z těchto deseti nových členských států si vyžádal nové logistické uspořádání: bylo nevyhnutelné ještě jednou dočasně pronajmout jiné budovy nacházející se mimo komplex a rozšířit budovu T („T 2“) tak, aby v ní mohli být umístěni právníci-lingvisté z nových členských států.

Rekonstrukce Paláce a výstavba Prstence, Galerie a obou věží byly dokončeny na konci roku 2008 a otevřeny dne 4. prosince téhož roku. Tím se rozloha komplexu zvýšila z přibližně 85 000 m² na téměř 200 000 m², počet jednacích síní se zvýšil z 5 na 11 a počet kanceláří z 1000 na 2200.

Otevření těchto budov umožnilo Soudnímu dvoru zrekonstruovat budovy Erasmus, Thomas More a Thémis a od roku 2013 je znovu obsadit personálem.

Rozšíření Evropské unie o Rumunsko, Bulharsko (2007) a Chorvatsko (2013) mezitím vedlo ke zvýšení objemu soudní činnosti Soudního dvora a zvýšení počtu jeho členů a personálu [tři další generální advokáti Soudního dvora (2015) a od roku 2016 postupné zdvojnásobení počtu členů Tribunálu].

V reakci na tento nárůst byla na jaře 2016 zahájena výstavba třetí věže.

Věž Rocca je s 29 podlažími a 118 metry nejvyšší budovou v Lucembursku.

S otevřením věže Rocca v září 2019 se všechny útvary Soudního dvora opět nacházejí v jednom komplexu.

Vue sur l’ensemble des bâtiments prise du nord-ouest