Prezentace členů

Marc van der Woude
Marc van der Woude
Předseda
Životopis a kariéra

Marc van der Woude, narozen v roce 1960 v Gorredijku (Nizozemsko), absolvoval první léta svých studií na Rijksuniversiteit Groningen (univerzita v Groningenu, Nizozemsko), kde v roce 1983 získal diplom v oboru právo. Do roku 1984 pak studoval na Collège d’Europe (College of Europe, Belgie).

Po ukončení studií se velmi aktivně zapojoval do výuky a výzkumu na College of Europe, kde působil do roku 1986 jako asistent. Následně v letech 1986 až 1987 pracoval jako lektor na Universiteit Leiden (univerzita v Leidenu, Nizozemsko). V průběhu celé své profesní dráhy se věnoval výuce a v roce 2000 získal post profesora práva na Erasmus Universiteit Rotterdam (Erasmova univerzita v Rotterdamu, Nizozemsko). Coby autor řady publikací se podílel na tvorbě pojednání o právu hospodářské soutěže, o čemž svědčí několik publikací považovaných za referenci v tomto oboru.

Souběžně s univerzitní činností se M. van der Woude věnoval i právní praxi. V letech 1987 až 1989 působil u Komise Evropských společenství, kde vykonával funkci referenta na Generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž. Následně začal pracovat pro Soudní dvůr Evropských společenství a v letech 1989 až 1992 spolupracoval coby referendář se soudci Thymenem Koopmansem a Paulem Joan George Kapteynem. Evropská komise ho jmenovala administrátorem na oddělení pro koordinaci v rámci Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž – tuto funkci vykonával v letech 1992 až 1993 a následně v letech 1993 až 1995 působil jako člen právní služby Evropské komise. V roce 1995 se stal advokátem bruselské advokátní komory (Belgie), kde se v rámci praxe v oblasti sporné agendy zaměřoval na právo hospodářské soutěže.

Dne 13. září 2010 byl M. van der Woude jmenován soudcem Tribunálu. Dne 18. září 2013 byl svými kolegy zvolen předsedou senátu a dne 20. září 2016 místopředsedou Tribunálu. Dne 27. září 2019 byl zvolen předsedou tohoto soudu a tuto funkci zastává dosud.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen poradního výboru Europäische Rechtsakademie (ERA) Trier (Akademie evropského práva v Trevíru, Německo)
  • člen „Advisory board of the Toulouse School of Economics executive education program in antitrust“ (Škola ekonomických studií v Toulouse, Francie)
  • člen kuratoria Europa Instituut v Leidenu
  • člen redakční rady Sociaal Economische Wetgeving
  • člen vědecké rady Revue Concurrences
Savvas S. Papasavvas
Savvas S. Papasavvas
Místopředseda
Životopis a kariéra

Savvas S. Papasavvas, narozen v roce 1969 v Nikósii (Kypr), studoval na Ethnikó kai Kapodistriakó Panepistímio Athinón (státní a kapodistriánská univerzita v Athénách, Řecko), kde v roce 1991 získal titul odpovídající magistru práv (Ptychion). Na université de Paris II (univerzita v Paříži II, Francie) pak v roce 1992 získal diplom o absolvování postgraduálního studia v oboru veřejné právo. Po absolvování doktorského studia na université d’Aix-Marseille III (univerzita Aix-Marseille III, Francie) získal tamtéž v roce 1995 titul doktor práv.

Savvas S. Papasavvas byl zapsán u kyperské advokátní komory a od roku 1993 byl členem nikosijské advokátní komory; povolání advokáta vykonával až do roku 2004, kdy by jmenován soudcem Tribunálu.

Věnoval se i pedagogické činnosti – v letech 1997 až 2002 působil jako lektor na Panepistímio Kýprou (Kyperská univerzita) a v letech 2002 až 2004 na této univerzitě přednášel ústavní právo.

Soudcem Tribunálu byl S. S. Papasavvas jmenován 12. května 2004 a v rámci dvou po sobě následujících funkčních období, a to od 15. září 2010 do 25. září 2016, vykonával funkci předsedy senátu tohoto soudu. Dne 27. září 2019 byl svými kolegy zvolen místopředsedou Tribunálu a tuto funkci vykonává dosud.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Zakládající člen European Law Institute
  • Člen European Public Law Organization (EPLO)
  • Člen Societas Iuris Publici Europaei (SIPE)
  • Zakládající člen Kypriakó Somateío Dikaíou Enérgeias
  • Člen vědecké rady časopisu Dikaiómata tou Anthrópou
  • Člen Honorary Committee spolku Hellenic Culture in Luxembourg
Dean Spielmann
Dean Spielmann
Předseda prvního senátu
Životopis a kariéra

Dean Spielmann, narozen v roce 1962 v Lucemburku (Lucemburské velkovévodství), získal v roce 1988 diplom v oboru právo na Université catholique de Louvain (Katolická univerzita v Lovani, Belgie) a ve studiích pokračoval na Fitzwilliam College v rámci University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království), kde v roce 1990 získal titul Master of Laws.

V letech 1989 až 2004 vykonával povolání advokáta zapsaného u Lucemburské advokátní komory a kromě toho působil v akademické oblasti – byl mimo jiné lektorem kurzů trestního práva a kurzů týkajících se lidských práv a řízení před Evropským soudem pro lidská práva. V letech 1991 až 1997 pracoval jako odborný asistent na Katolické univerzitě v Lovani a v letech 1996 až 2006 jako lektor na Université du Luxembourg (Lucemburská univerzita). V letech 1997 až 2009 vyučoval i na Université Nancy II (Univerzita Nancy II, Francie) a v letech 2017 a 2018 na Institut d'études politiques de Paris (Institut politických věd v Paříži, Francie).

Kromě toho je autorem řady publikací a článků a členem vědeckých a redakčních rad několika právních časopisů.

V roce 2000 byl jmenován členem lucemburského poradního výboru pro lidská práva, v němž zasedal do roku 2004. V letech 2002 až 2004 byl rovněž členem výboru pro lidská práva a výboru pro trestní právo v rámci Rady evropských advokátních komor (CCBE) a členem sítě nezávislých expertů Evropské unie v oblasti lidských práv.

V roce 2004 byl jmenován soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (Francie), v roce 2011 se stal předsedou jeho senátu, v roce 2012 místopředsedou a v letech 2012 až 2015 působil jako jeho předseda.

Dne 13. dubna 2016 byl D. Spielmann jmenován soudcem Tribunálu a od 30. září 2019 vykonává funkci předsedy senátu tohoto soudu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen výboru lucemburské sekce Association Henri Capitant des amis de la culture juridique française (Sdružení přátel francouzské právní kultury založené Henrim Capitantem)
  • Člen čestného výboru Fondation René Cassin – Institut international des droits de l’homme (Nadace Reného Cassina – Mezinárodní institut lidských práv)
  • Člen správní rady Observatoire luxembourgeois de droit européen (Lucemburský institut pro evropské právo) (OLDE)
  • Spoluzakladatel a spoluvydavatel Annales du droit luxembourgeois
  • Člen redakční rady Revue de droit pénal et de criminologie
  • Člen poradního výboru European Review of Private Law
  • Člen redakční rady časopisu Droit des affaires – Het Ondernemingsrecht (DAOR)
  • Člen vědecké rady Annuaire international des droits de l’homme
  • Člen vědecké rady Revue trimestrielle des droits de l’homme
  • Člen poradního kuratoria pro sbírku rozsudků Evropského soudu pro lidská práva v němčině (N. P. Engel Verlag)
  • Člen redakční rady Kritische Vierteljahresschrift für Gesetzgebung und Rechtswissenschaft
  • Člen poradního výboru Revista do Instituto Brasileiro de Direitos Humanos
  • Člen poradního výboru Časopisu právnické fakulty Universidade Federal do Maranhão (UFMA)
  • Člen vědecké rady Journal européen des droits de l’homme
  • Člen poradního výboru časopisu „The ECHR Law Review“, University of Liverpool
  • Člen Institut Grand-Ducal, Ústav humanitních a politických věd (Lucembursko)
  • Člen Cambridge Society of Luxembourg
  • Člen Oxford and Cambridge Club (Londýn)
  • Člen Herbert Howells Society
  • Člen Royal College of Organists
Čestné tituly a hodnosti
  • Doktor honoris causa, Yerevani Petakan Hamalsaran (2013)
  • Čestný profesor, University College London (Londýnská univerzita) (2013)
  • Honorary Bencher na Gray’s Inn, Londýn (2013)
  • Honorary Fellow na Fitzwilliam College, University of Cambridge (2013)
  • Velkokříž Jezdeckého řádu Svaté Agáty (San Marino) (2014)
  • Komandér Řádu čestné legie, Francie (2015)
  • Komandér Řádu za zásluhy, Lucembursko (2015)
  • Doktor honoris causa, Universitatea din București (Univerzita v Bukurešti) (2015)
  • Doktor honoris causa, Universitatea Babeș-Bolyai (Univerzita v Kluži) (2015)
  • Doktor honoris causa (Hon. LL. D.), University College London (Londýnská univerzita) (2016)
Anna Marcoulli
Anna Marcoulli
Předsedkyně druhého senátu
Životopis a kariéra

Anna Marcoulli, narozena v roce 1974 v Nikósii (Kypr), získala v roce 1995 diplom v oboru právo na University of East Anglia (Východoanglická univerzita, Spojené království) a v roce 1996 titul master v tomtéž oboru na University of Bristol (univerzita v Bristolu, Spojené království).

V roce 1997 se stala na Kypru advokátkou a v letech 1998 až 2008 pracovala pro úřad právní služby Kyperské republiky coby členka odboru práva Evropské unie.

V roce 2005 nastoupila na Ředitelství výzkumu a dokumentace Soudního dvora Evropských společenství jako vyslaná národní odbornice a tuto funkci vykonávala do roku 2007. V letech 2008 až 2016 pracovala pro právní službu Evropské komise. V roce 2012 zastávala v rámci kyperského předsednictví Rady Evropské unie funkci právní poradkyně.

Anna Marcoulli byla jmenována soudkyní Tribunálu Evropské unie 13. dubna 2016. Dne 30. září 2019 byla svými kolegy zvolena předsedkyní senátu a tuto funkci vykonává dosud.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • zakládající členka Kypriakó Somateío Dikaíou Enérgeias
Fredrik Schalin
Fredrik Schalin
Předseda třetího senátu
Životopis a kariéra

Fredrik Schalin, narozen v roce 1964 ve Stockholmu (Švédsko), získal diplomy v oboru právo v roce 1991 na Stockholms universitet (univerzita ve Stockholmu, Švédsko) a v roce 1990 na université de Paris I Panthéon-Sorbonne (univerzita Paříž I Panthéon-Sorbonne, Francie), kde v roce 1994 rovněž získal diplom o absolvování postgraduálního studia v oboru právo Společenství a evropské právo.

Svoji profesní dráhu započal jako referendář – nejprve tuto funkci vykonával u Södertälje tingsrätt (soud prvního stupně v Södertälje, Švédsko), kde působil v letech 1991 až 1993, a následně u Svea hovrätt (odvolací soud ve Stockholmu, Švédsko), kde působil v letech 1994 až 1995. V letech 1995 až 1996 byl soudcem Gotlands tingsrätt (soud prvního stupně pro Gotland, Švédsko) a Norrtälje tingsrätt (soud prvního stupně v Norrtälje, Švédsko) a v letech 1996 až 1997 byl soudcem Svea hovrätt.

V roce 1997 zastával funkci zástupce tajemníka parlamentního výboru švédského Ministerstva financí a v roce 1999 byl jmenován právním poradcem pro evropské záležitosti na švédském Ministerstvu zahraničních věcí.

V roce 1998 pracoval na Soudním dvoře jako referendář u soudce Hanse Ragnemalma a v letech 1999 až 2006 tuto funkci znova vykonával u soudce Stiga von Bahra.

Po návratu do země původu působil F. Schalin v letech 2006 až 2008 jako právník a poté, co se v roce 2008 stal členem Stockholmské advokátní komory, jako advokát. V roce 2009 začal znovu vykonávat funkci soudce a poté předsedy senátu Södertörns tingsrätt (soud prvního stupně pro Södertörn, Švédsko), jehož členem byl do roku 2016.

Kromě toho se věnuje i pedagogické činnosti – v letech 2006 až 2008 byl lektorem na Stockholms universitet a od roku 2011 vyučuje na Domstolsakademin (švédská justiční akademie).

Soudcem Tribunálu byl F. Schalin jmenován 8. června 2016 a od 19. září 2022 vykonává funkci předsedy senátu tohoto soudu.

Ricardo da Silva Passos
Ricardo da Silva Passos
Předseda čtvrtého senátu
Životopis a kariéra

Ricardo da Silva Passos, narozen v roce 1953 v Lisabonu (Portugalsko), získal v roce 1975 diplom v oboru právo na Universidade Clássica de Lisboa (klasická univerzita v Lisabonu, Portugalsko) a v roce 1978 diplom o absolvování postgraduálního studia na université de Strasbourg (univerzita ve Štrasburku, Francie). Své studium následně doplnil na Harvard University (Harvardova univerzita, Spojené státy), kde v roce 1984 získal diplom Master of Laws.

Od roku 1975 vykonával po dobu jednoho roku funkci zastupujícího delegáta (subdelegado) státního zástupce při Tribunal Judicial da Comarca de Cascais (okresní soud v Cascais, Portugalsko) a poté v letech 1978 až 1986 pracoval jakožto právník na sekretariátu Evropské komise pro lidská práva (Rada Evropy – Štrasburk, Francie). V roce 1986 nastoupil k Soudnímu dvoru jako referendář v kabinetu soudce Josého Carlose de Carvalho Moitinho de Almeidy.

Na období od roku 1988 do roku 1999 byl jmenován vedoucím odboru sekretariátu Výboru pro právní záležitosti a práva občanů Evropského parlamentu a v letech 1999 až 2010 byl vedoucím oddělení právní služby tohoto unijního orgánu. V letech 2010 až 2016 byl v rámci téže služby vedoucím ředitelství pro institucionální a parlamentní záležitosti. V roce 2002 byl jmenován členem sekretariátu Konventu pro budoucnost Evropy.

Ricardo da Silva Passos byl jmenován soudcem Tribunálu 19. září 2016 a dne 30. září 2019 byl svými kolegy zvolen do funkce předsedy senátu.

Jesper Svenningsen
Jesper Svenningsen
Předseda pátého senátu
Životopis a kariéra

Jesper Svenningsen, narozen v roce 1966 v Aalborgu (Dánsko), studoval právo na Aarhus Universitet (aarhuská univerzita, Dánsko), kde v roce 1989 získal titul juridisk kandidateksamen.

Po odchodu z univerzity zahájil svoji profesní dráhu coby advokátní koncipient u Kammeradvokaten (advokátní kancelář poskytující právní poradenství dánské vládě, Kodaň) a následně v letech 1991 až 1993 působil jako referendář u generálního advokáta Soudního dvora Clause Gulmanna. V letech 1993 až 1995 znovu pracoval v Kammeradvokaten, stal se v Dánsku advokátem a získal oprávnění vystupovat před Landsret (odvolací soud, Dánsko). V této době rovněž vyučoval na Københavns Universitet (univerzita v Kodani, Dánsko) jako lektor unijního práva.

V letech 1995 až 1999 přednášel na Evropském institutu veřejné správy (EIPA) v Lucemburku a poté působil jako zástupce jeho ředitele, a to s výjimkou roku 1997, během něhož výkon těchto funkcí přerušil a pracoval v Bruselu pro dánskou advokátní kancelář. V roce 1999 nastoupil na právní odbor Kontrolního úřadu Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a v roce 2000 se stal právníkem-lingvistou na Soudním dvoře Evropské unie. V rámci výkonu posledně uvedené funkce začal v roce 2003 znovu pracovat jako referendář u Clause Gulmanna, který se stal soudcem Soudního dvora. V letech 2006 až 2013 byl referendářem u soudce Soudního dvora Larse Bay Larsena.

Dne 7. října 2013 byl J. Svenningsen jmenován soudcem Soudu pro veřejnou službu a jeho členem byl až do 1. září 2016, kdy byl tento soud zrušen. Dne 19. září 2016 byl jmenován soudcem Tribunálu Evropské unie a 30. září 2019 byl svými kolegy zvolen předsedou senátu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Dansk Forening for Europaret
Maria José Costeira
Maria José Costeira
Předsedkyně šestého senátu
Životopis a kariéra

Maria José Costeira, narozena v roce 1967 v Portu (Portugalsko), v roce 1991 získala diplom v oboru právo na právnické fakultě Universidade de Coimbra (univerzita v Coimbře, Portugalsko) a v roce 2001 absolvovala postgraduální studium v oboru právo duševního vlastnictví na právnické fakultě Universidade de Lisboa (univerzita v Lisabonu, Portugalsko).

V letech 1991 až 1992 působila jako advokátní koncipientka zapsaná u advokátní komory v Coimbře (Portugalsko) a v roce 1992 nastoupila na Centro de Estudos Judiciários (Národní justiční akademie, Portugalsko) coby justiční čekatelka. V roce 1995 byla jmenována soudkyní a působila u Tribunal Judicial da Comarca de Cascais (okresní soud v Cascais, Portugalsko), Tribunal Judicial da Comarca de Ferreira do Zêzere (okresní soud v Ferreira do Zêzere, Portugalsko) a Tribunal da Pequena Instância Criminal de Lisboa (trestní soud v Lisabonu, Portugalsko) (v letech 1995 až 1997), u Tribunal do Comércio da Comarca de Lisboa (obchodní soud v Lisabonu, Portugalsko) (v letech 1999 až 2016) a u Tribunal da Relação de Coimbra (odvolací soud v Coimbře, Portugalsko) (v roce 2016). Její působení v rámci soudnictví se neomezovalo pouze na rozhodovací činnost, ale podílela se i na zastupování soudcovského sboru, a to v letech 2012 až 2015 coby generální tajemnice asociace portugalských soudců, jíž pak do roku 2016 předsedala.

Od roku 2003 vyučovala M. J. Costeira coby hostující profesorka právo průmyslového vlastnictví, právo hospodářské soutěže a obchodní právo na právnické fakultě Universidade de Lisboa, Universidade de Coimbra, Universidade Nova de Lisboa (nová univerzita v Lisabonu, Portugalsko), Universidade Católica Portuguesa (portugalská katolická univerzita, Portugalsko), na Escola de Direito da Universidade do Minho (právnická škola univerzity v Minho, Portugalsko) a na Centro de Estudos Judiciários. 

Maria José Costeira byla jmenována soudkyní Tribunálu Evropské unie 19. září 2016 a 30. září 2019 byla svými kolegy zvolena do funkce předsedkyně senátu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka redakční rady Revista de Propriedade Intelectual
  • Členka redakční rady právnického Newsletteru vydávaného společně s Centro de Estudos Judiciários
Krystyna Kowalik-Bańczyk
Krystyna Kowalik-Bańczyk
Předsedkyně sedmého senátu
Životopis a kariéra

Krystyna Kowalik-Bańczyk, narozena v roce 1976 v Gdaňsku (Polsko), získala v roce 1999 diplom v oboru právo na Uniwersytet Gdański (univerzita v Gdaňsku, Polsko) a v roce 2000 diplom o absolvování postgraduálního studia na université des sciences sociales de Toulouse (univerzita sociálních věd v Toulouse, Francie). Ve studiích pak pokračovala na Collège d'Europe (College of Europe) v Bruggách (Belgie), kde v roce 2002 získala titul Master of Laws v oboru evropské právo. V roce 2004 obhájila na polské Akademii věd disertační práci a získala titul doktorka práv.

V letech 2002 až 2010 vyučovala ve Varšavě (Polsko) na Evropském středisku Uniwersytet Warszawski (univerzita ve Varšavě) a na Wyższa Szkoła Prawa i Administracji (univerzita práva a administrativy). V letech 2006 až 2014 se kromě pedagogické činnosti věnovala i výzkumu, a to jako přednášející (2006) a poté jako docentka (2014) na Institutu právních studií polské Akademie věd. V letech 2010 až 2016 rovněž vyučovala mezinárodní právo a právo Evropské unie, a to jako lektorka na Politechnika Gdańska (technická univerzita v Gdaňsku, Polsko) a jako hostující profesorka na francouzských univerzitách Panthéon-Assas de Paris (Panthéon-Assas v Paříži) a Sophia-Antipolis de Nice (Sophia-Antipolis v Nice) a na université du Luxembourg (lucemburská univerzita).

Je autorkou řady publikací o evropském právu a na tvorbě několika právních publikací se podílela, a to zejména jako spoluvydavatelka.

Soudkyní Tribunálu byla K. Kowalik-Bańczyk jmenována 19. září 2016 a od 19. září 2022 vykonává funkci předsedkyně senátu tohoto soudu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Spoluvydavatelka nebo členka vědeckých rad právních časopisů „Europejski Przegląd Sądowy“, „Yearbok of Antitrust and Regulatory Studies“, „Media Laws“ a „iKAR“
  • Členka poradního výboru nového vydání „Balkan Yearbook of International and European Law“
  • Členka „steering committee“ pro Master in European Law (first year) na université du Luxembourg
  • Členka polské sekce Fédération Internationale pour le Droit Européen (FIDE), Mezinárodní asociace pro právo hospodářské soutěže (ASCOLA) a „International Law Association“ (ILA)
Alexander Kornezov
Alexander Kornezov
Předseda osmého senátu
Životopis a kariéra

Alexander Kornezov, narozen v roce 1978 v Jambolu (Bulharsko), získal v roce 2002 diplom v oboru právo na Sofijski universitet Sveti Kliment Ochridski (univerzita Svatého Klimenta Ochridského v Sofii, Bulharsko) a v roce 2004 titul Master of Laws v oboru evropské právo na Collège d’Europe (College of Europe) v Bruggách (Belgie). Doktorské studium v oboru právo absolvoval na Balgarska Akademia na naukite (Bulharská akademie věd), kde v roce 2008 obhájil disertační práci.

V letech 2004 až 2006 byl advokátem zapsaným u Bruselské advokátní komory (Belgie) a toto povolání vykonával v rámci advokátní kanceláře. V roce 2007 nastoupil na Soudní dvůr, kde do roku 2016 pracoval jako referendář u soudce Alexandera Arabadževa.

Alexander Kornezov se věnuje i pedagogické činnosti – v letech 2008 až 2012 přednášel unijní procesní právo na Universitet za nacionalno i svetovno stopanstvo (univerzita národního a světového hospodářství, Bulharsko) a v letech 2010 až 2013 na Sofijski universitet Sveti Kliment Ochridski. V letech 2014 až 2016 byl docentem unijního práva a mezinárodního práva soukromého na Balgarska Akademia na naukite. Od roku 2020 vyučuje unijní právo veřejných zakázek na université du Luxembourg (Lucemburská univerzita). S ohledem na jeho rozsáhlou činnost v oblasti unijního práva rovněž vystupoval na konferencích na několika univerzitách v různých členských státech. Je autorem řady publikací o unijním právu.

Od 13. dubna 2016 do 31. srpna 2016 byl A. Kornezov soudcem Soudu pro veřejnou službu. Soudcem Tribunálu byl jmenován 19. září 2016 a od 30. září 2019 je předsedou jeho senátu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • zakladatel a člen řídícího výboru Balgarska asociacia za evropejsko pravo
  • šéfredaktor časopisu o evropském právu „Evropejski praven pregled“
Laurent Truchot
Laurent Truchot
Předseda devátého senátu
Životopis a kariéra

Laurent Truchot, narozen v roce 1962 v Paříži (Francie), studoval na Institut d’études politiques (IEP) de Paris (institut politických věd v Paříži, Francie), který absolvoval v roce 1984. V letech 1986 až 1988 pak studoval na École nationale de la magistrature (národní justiční akademie, Bordeaux, Francie).

Svoji profesní dráhu započal na tribunal de grande instance de Marseille (soud prvního stupně v Marseille, Francie), kde v letech 1988 až 1990 vykonával funkci soudce. V letech 1990 až 1992 pak působil jako vyšší úředník na ředitelství pro civilní záležitosti v rámci francouzského Ministerstva spravedlnosti. V letech 1992 až 1994 vykonával funkci zástupce vedoucího oddělení a následně funkci vedoucího oddělení na generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž, spotřebitele a potírání podvodů v rámci francouzského Ministerstva hospodářství, financí a průmyslu. V roce 1994 byl jmenován technickým poradcem francouzského ministra spravedlnosti, přičemž tuto funkci vykonával do roku 1995. V letech 1995 až 1996 byl soudcem tribunal de grande instance de Nîmes (soud prvního stupně v Nîmes, Francie).

V letech 1996 až 2001 působil L. Truchot jako referendář u generálního advokáta Soudního dvora Philippa Légera. Následně v letech 2001 až 2007 byl dočasně přidělen k výkonu soudcovské funkce (conseiller référendaire) u Cour de cassation (kasační soud, Francie).

V letech 2007 až 2013 byl soudcem Tribunálu a v letech 2010 až 2013 byl předsedou jeho senátu.

Po návratu do Francie byl v roce 2013 jmenován soudcem Cour de cassation a tuto funkci vykonával do roku 2019.

Soudcem Tribunálu byl L. Truchot podruhé jmenován 26. září 2019 a od 19. září 2022 vykonává funkci předsedy senátu tohoto soudu.

Ornella Porchia
Ornella Porchia
Předsedkyně desátého senátu
Životopis a kariéra

Ornella Porchia, narozena v roce 1966 v Chivassu (Itálie), získala v roce 1991 diplom v oboru právo na Università degli Studi di Torino (univerzita v Turíně, Itálie) a v roce 1996 titul doktorka v oboru právního výzkumu na Università Commerciale Luigi Bocconi (Obchodní univerzita Luigiho Bocconiho, Milán, Itálie).

Svoji profesního dráhu zahájila v roce 1994 coby advokátka zapsaná u Turínské advokátní komory a v letech 1997 až 2002 pak působila na Università degli Studi di Torino jako odborná asistentka. V letech 2002 až 2007 zastávala tamtéž pozici docentky mezinárodního práva a od roku 2007 pozici profesorky evropského práva.

V letech 2010 až 2014 byla členkou analytického oddělení Corte costituzionale (Ústavní soud, Itálie). V letech 2014 až 2019 zastávala post právní poradkyně na stálém zastoupení Itálie při Evropské unii. Výsledky jejího výzkumu v oblasti unijního práva a mezinárodního práva byly v hojné míře publikovány.

Soudkyní Tribunálu byla O. Porchia jmenována 26. září 2019 a od 19. září 2022 vykonává funkci předsedkyně senátu tohoto soudu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka vědeckých rad časopisů „Il diritto dell'economia“ a „Studi sull’integrazione europea“
  • Členka European Law Institute (členka poradního výboru pro projekt „Common Constitutional Traditions in Europe“)
  • Členka Associazione Italiana degli Studiosi di diritto dell’Unione europea (AISDUE)
  • Členka Società italiana di diritto internazionale (SIDI)
  • Členka (socio corrispondente) Accademia delle Scienze di Torino
Marc Jaeger
Marc Jaeger
Soudce
Životopis a kariéra

Marc Jaeger, narozen v roce 1954 v Lucemburku (Lucemburské velkovévodství), získal v roce 1979 titul magistr práv na université Robert Schuman à Strasbourg (univerzita Roberta Schumana ve Štrasburku, Francie) a ve studiích pokračoval na Collège d'Europe (College of Europe) v Bruggách (Belgie), která mu v roce 1980 udělila diplom o absolvování postgraduálního studijního programu v oboru evropská studia.

V roce 1981 se M. Jaeger stal advokátem zapsaným u lucemburské advokátní komory a toto povolání vykonával do roku 1983. Následně se stal justičním čekatelem přiděleným k lucemburskému vrchnímu státnímu zástupci, přičemž tuto funkci vykonával po dobu jednoho roku; v letech 1984 až 1986 pak působil jako soudce obvodního soudu v Lucemburku.

Poté nastoupil k Soudnímu dvoru, kde pracoval jako referendář u generálního advokáta Jeana Mischo, s nímž spolupracoval v letech 1986 až 1988, a v letech 1988 až 1996 působil v kabinetu soudce G. Federica Manciniho.

Kromě výkonu funkcí v oblasti soudnictví se M. Jaeger věnuje i pedagogické činnosti – od roku 2003 je lektorem na université du Luxembourg (lucemburská univerzita) a od roku 2015 vyučuje na Libera Università Internazionale degli Studi Sociali Guido Carli (svobodná mezinárodní univerzita sociálních studií Guida Carliho, Itálie). V letech 2001 až 2018 předsedal Institut universitaire international Luxembourg (IUIL) (mezinárodní univerzitní institut v Lucemburku) a v letech 2011 až 2016 správní radě université du Luxembourg.

Marc Jaeger byl soudcem Tribunálu jmenován 11. července 1996 a od 10. září 2004 do 31. srpna 2007 vykonával funkci předsedy senátu tohoto soudu. Svými kolegy byl zvolen do funkce předsedy Tribunálu, kterou vykonával během čtyř po sobě následujících funkčních období od 17. září 2007 do 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • zakládající člen a předseda Observatoire luxembourgeois de droit européen (Lucemburský institut pro evropské právo) (OLDE)
  • člen Societas Iuris Publici Europaei e.V. (SIPE)
  • člen redakční rady Revue européenne de droit de la consommation (REDC)
  • člen řídícího výboru Diritto e Politiche dell’Unione Europea (DPUE)
  • člen vědecké rady Studi sull’Integrazione Europea (SIE)
  • člen redakční rady Revue critique trimestrielle de jurisprudence et de législation (KritV – CritQ – RCrit)
  • člen vědecké rady Revista Română de Drept European (RRDE)
  • člen správní rady Fondation Kräizbierg (Lucembursko)
  • předseda Fondation ADIPH (Lucembursko)
  • člen Rady moudrých na Luxembourg School of Religion & Society (LSRS)
Čestné tituly a hodnosti
  • Rytíř lucemburského Řádu dubové koruny (1999)
  • Důstojník Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství (2004)
  • Cavaliere di Gran Croce ordine al Merito della Repubblica italiana (2009)
  • Rytíř Řádu čestné legie (Francie) (2010)
  • Dottore in Giurisprudenza Honoris Causa, Università degli Studi del Sannio (Benevento, Itálie) (2013)
  • Honorary Bencher, Middle Temple (Londýn, Spojené království) (2016)
Heikki Kanninen
Heikki Kanninen
Soudce
Životopis a kariéra

Heikki Kanninen, narozen v roce 1952 v Helsinkách (Finsko), získal v roce 1976 diplom v oboru ekonomické vědy na Helsingin kauppakorkeakoulu (Vysoká škola obchodní v Helsinkách, Finsko) a v roce 1978 titul magistr v oboru právo na právnické fakultě Helsingin yliopisto (univerzita v Helsinkách, Finsko). Na této univerzitě pak v roce 1988 doplnil svá studia diplomem o absolvování postgraduálního studia v oboru právo.

Heikki Kanninen započal svoji profesní dráhu v roce 1978 coby asistent na Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko) a následně v letech 1979 až 1981 působil jako generální tajemník Hallinnon oikeusturvakomitea (Výbor pro reformu právní ochrany ve veřejné správě, Finsko), který zřídila finská vláda.

V roce 1981 začal znovu pracovat na Korkein hallinto-oikeus a do roku 1984 tam zastával funkci vrchního rady. V letech 1984 až 1985 působil jako generální tajemník Hallintolainkäyttökomitea (Výbor pro reformu správního soudnictví, Finsko). V letech 1986 až 1993 pracoval jako poradce na legislativním odboru finského ministerstva spravedlnosti. V letech 1991 až 1993 byl kromě toho členem Turvapaikkalautakunta (odvolací komise pro uprchlíky, Finsko). V roce 1993 pracoval jako výzkumný pracovník na Helsingin yliopiston kansainvälisen talousoikeuden instituutti (Institut pro mezinárodní hospodářské právo na univerzitě v Helsinkách).

Později v roce 1993 byl jmenován zástupcem vedoucího soudního kanceláře Soudního dvora Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) (Ženeva, Švýcarsko) a tuto funkci vykonával do roku 1995. V letech 1995 až 1998 pak působil u Soudního dvora Evropských společenství jako referendář u soudce Leifa Sevóna.

Po návratu do Finska vykonával v letech 1998 až 2005 funkci soudce u Korkein hallinto-oikeus a zároveň působil ve výboru pro rozvoj finských soudních orgánů; v letech 2001 až 2003 byl místopředsedou tohoto výboru.

Od 6. října 2005 do 6. října 2009 byl H. Kanninen soudcem Soudu pro veřejnou službu Evropské unie a od 1. října 2008 do 6. října 2009 vykonával funkci předsedy senátu tohoto soudu. Dne 7. října 2009 byl jmenován soudcem Tribunálu. Od 23. listopadu 2011 do 16. září 2013 byl předsedou senátu tohoto soudu. Na období od 17. září 2013 do 19. září 2016 byl svými kolegy zvolen do funkce místopředsedy Tribunálu. Zároveň s výkonem této funkce byl předsedou senátu Tribunálu. Předsedou senátu tohoto soudu byl svými kolegy znovu zvolen 21. září 2016 a 30. září 2019 a tuto funkci zastával do 19. září 2022.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen poradního výboru kongresu Mezinárodní federace evropského práva (FIDE) „2027“
  • člen Mezinárodní akademie pro srovnávací právo
  • člen Společnosti pro srovnávací právo
Čestné tituly a hodnosti
  • Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan komentajamerkki (kříž důstojníka finského Řádu bílé růže) (2007)
  • Suomen Valkoisen Ruusun I luokan komentajamerkki (kříž důstojníka I. třídy finského Řádu bílé růže) (2022)
Juraj Schwarcz
Juraj Schwarcz
Soudce
Životopis a kariéra

Juraj Schwarcz, narozen v roce 1952 v Košicích (Slovensko), získal v roce 1975 titul magistr práv a v roce 1979 titul doktor práv na Univerzitě Komenského v Bratislavě (Slovensko).

Profesní dráhu započal coby podnikový právník, přičemž toto povolání vykonával v letech 1975 až 1990. V roce 1991 začal v zemi svého původu působit v soudnictví coby tajemník pověřený vedením obchodního rejstříku u Mestského súdu v Košiciach (Městský soud v Košicích, Slovensko). V následujícím roce byl jmenován soudcem tohoto soudu. V letech 1992 až 2009 byl soudcem Krajského súdu v Košiciach (Krajský soud v Košicích, Slovensko) a v letech 1994 až 2009 vykonával u tohoto soudu funkci předsedy senátu. V letech 2005 až 2009 byl jmenován předsedou obchodněprávního kolegia. V roce 2004 působil po dobu jednoho roku jako soudce přidělený k obchodněprávnímu senátu Najvyššího súdu Slovenskej republiky (Nejvyšší soud Slovenské republiky).

V letech 1997 až 2009 byl externím členem katedry obchodního a hospodářského práva Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, Slovensko) a v letech 2005 až 2009 členem pedagogického sboru Justičné akadémie Slovenskej republiky (Justiční akademie Slovenské republiky).

Soudcem Tribunálu byl J. Schwarcz jmenován 7. října 2009.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Societas Iuris Publici Europaei e. V. (SIPE)
Mariyana Kancheva
Mariyana Kancheva
Soudkyně
Životopis a kariéra

Mariana Kančeva, narozena v roce 1958 v Trjavně (Bulharsko), získala v roce 1984 titul magistra práv na Sofijski universitet „Sveti Kliment Ochridski“ (Univerzita Svatého Klimenta Ochridského v Sofii, Bulharsko) a v roce 2009 absolvovala postgraduální magisterské studium v oboru evropské právo na Institut d’études européennes (Institut evropských studií) v rámci Université libre de Bruxelles (Svobodná univerzita v Bruselu, Belgie).

Svoji profesní dráhu započala jako justiční čekatelka u Sofijski Okražen Sad (Okresní soud v Sofii, Bulharsko), přičemž tuto funkci vykonávala v letech 1985 až 1986. V letech 1986 až 1988 působila jako právní poradkyně. Do roku 2011 pak vykonávala povolání advokátky zapsané u Sofijské advokátní komory (Bulharsko) a v letech 2007 až 2011 působila jako advokátka v Bruselu (Belgie). V letech 1992 až 1994 zastávala M. Kančeva funkci generální ředitelky Kanceláře služeb pro diplomatický sbor při bulharském Ministerstvu zahraničních věcí. V průběhu celé své profesní dráhy se specializovala na více oblastí, a to zejména na právo duševního vlastnictví [byla zapsána v Rejstříku zástupců v oblasti duševního vlastnictví vedeném Patentno Vědomstvo na Republika Bulgaria (Patentový úřad Bulharské republiky)] a na hospodářské právo (byla zapsána v Rejstříku insolvenčních správců při bulharském Ministerstvu spravedlnosti).

Kromě toho vykonávala v Bulharsku funkci rozhodkyně obchodněprávních sporů. Coby právní poradkyně bulharského parlamentu se podílela na tvorbě různých právních předpisů. Je autorkou několika publikací o právu Evropské unie. Vystupovala i na mnoha seminářích, fórech a konferencích, a to na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.

Soudkyní Tribunálu byla M. Kančeva jmenována 19. září 2011.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka Evropské asociace právniček (EWLA)
  • Členka Asociace evropských žen
  • Čestná členka Asociacija na ženite advokati
  • Členka Akademie evropského práva (ERA)
Čestné tituly a hodnosti
  • „Stříbrná plaketa“, čestný titul, který je nejvyšším oceněním Advokátní komory Bulharské republiky, jež uděluje Rada Sofijské advokátní komory (2014)
  • Národní cena za spravedlnost „Thémis“, čestné ocenění udělené v kategorii „Spravedlnost za hranicemi“ (2017)
  • Medaile k 15. výročí Fondacia „Centar za obučenie na advokati Krastju Cončev“ (Nadace „Středisko pro vzdělávání advokátů Krastja Cončeva“) za „mimořádný přínos pro zvyšování kvalifikace bulharských advokátů na základě pedagogické činnosti“ (2020)
  • Národní cena za spravedlnost „Thémis“, mimořádné čestné ocenění udělené v kategorii „Evropská integrace a spolupráce“ (2020)
Eugène Buttigieg
Eugène Buttigieg
Soudce
Životopis a kariéra

Eugène Buttigieg, narozen v roce 1961 ve Sliemě (Malta), studoval právo na Università ta' Malta (Maltská univerzita), kde v roce 1986 získal doktorát v oboru právo (LL.D). V roce 1991 získal titul master v oboru evropské právo na University of Exeter (univerzita v Exeteru, Spojené království) a v roce 2004 doktorát v oboru právo na University of London (Londýnská univerzita, Spojené království).

V roce 1987 se stal na Maltě advokátem a profesní dráhu zahájil na maltském Ministerstvu spravedlnosti, kde v letech 1987 až 1990 působil jako právník. Následně v letech 1990 až 1994 pracoval jakožto vedoucí právník na maltském Ministerstvu zahraničních věcí.

Od roku 1994 se E. Buttigieg věnoval především výuce: v letech 1994 až 2001 působil jako odborný asistent, v letech 2001 až 2006 jako přednášející a od roku 2007 jako docent na Università ta' Malta. V roce 2009 se stal držitelem katedry programu Jean Monnet v oboru evropské právo a v roce 2019 byl jmenován profesorem. Byl rovněž hostujícím profesorem práva hospodářské soutěže na Queen Mary University of London (univerzita Queen Mary v Londýně, Spojené království). Eugène Buttigieg je autorem řady publikací v oblastech unijního práva a práva hospodářské soutěže.

V letech 1994 až 2005 byl členem Copyright Board (Komise pro autorské právo, Malta) a v letech 1994 až 2012 pracoval v soukromém sektoru jakožto právní poradce v oblastech unijního práva, práva hospodářské soutěže, práva duševního vlastnictví a spotřebitelského práva. Coby právní poradce působil v letech 2000 až 2012 i na maltském Ministerstvu pro hospodářství a u Malta Competition and Consumer Affairs Authority (maltský úřad pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitele). V letech 2001 až 2009 byl kromě toho členem Malta Resources Authority (maltský Úřad pro správu přírodních a energetických zdrojů).

Eugène Buttigieg byl jmenován soudcem Tribunálu 8. října 2012.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Spoluzakladatel a místopředseda Maltese Association for European Law
Vesna Tomljenović
Vesna Tomljenović
Soudkyně
Životopis a kariéra

Vesna Tomljenović, narozena v roce 1956 v Rijece (Chorvatsko), získala v roce 1979 titul magistra práv na Sveučilište u Rijeci (univerzita v Rijece) a následně v roce 1984 titul master v oboru právo a v roce 1996 titul doktorka práv na Sveučilište u Zagrebu (univerzita v Záhřebu, Chorvatsko). V roce 1982 se stala v Chorvatsku advokátkou.

V letech 2005 až 2013 byla koordinátorkou zvláštního vysokoškolského studijního programu „Právo evropské integrace“ na Sveučilište u Rijeci (univerzita v Rijece). V letech 2005 až 2013 byla na této univerzitě vedoucí katedry mezinárodního práva a evropského práva soukromého. V roce 2003 působila jako hostující profesorka na Škole práva Tulane University (Tulanova univerzita, Spojené státy) v rámci Fulbrightova programu. Byla zapsána na seznamu rozhodců Stalno arbitražno sudište Hrvatske gospodarske komore (Stálý rozhodčí soud Obchodní komory, Chorvatsko).

V letech 2005 až 2013 byla vedoucí pracovní skupiny vyjednávacího týmu Chorvatské republiky pro kapitolu 28 acquis communautaire (Ochrana spotřebitele a zdraví). Od roku 2006 je předsedkyní Hrvatska udruga za poredbeno pravo (Chorvatská asociace pro srovnávací právo).

Vesna Tomljenović byla jmenována soudkyní Tribunálu Evropské unie 4. července 2013. Dne 21. září 2016 a poté 30. září 2019 byla svými kolegy zvolena do funkce předsedkyně senátu, kterou vykonávala do 19. září 2022.

Stéphane Gervasoni
Stéphane Gervasoni
Soudce
Životopis a kariéra

Stéphane Gervasoni, narozen v roce 1967 ve Voironu (Francie), získal v roce 1988 diplom na Institut d’études politiques (IEP) de Grenoble (Institut politických věd v Grenoblu, Francie) a v roce 1993 na École nationale d’administration (ENA) (Národní škola správní, Francie) (Ročník Léon Gambetta).

Profesní dráhu zahájil v roce 1993 na Conseil d’État (Státní rada, Paříž, Francie) coby auditeur a následně od roku 1996 tamtéž působil jako maître des requêtes (a to do roku 2008, kdy byl jmenován conseiller d’État). V těchto funkcích zastával do roku 1997 pozici soudce zpravodaje na oddělení pro sporné věci a současně zasedal v oddělení pro sociální záležitosti (v letech 1996 až 1997). V letech 1994 až 1996 – v době, kdy byl dočasně přidělen ke Conseil d’État – zároveň vykonával funkci vládního komisaře u zvláštní kasační komise v oblasti důchodů a v letech 1995 až 1997 zastával funkci právního poradce francouzského Ministerstva pro veřejnou službu a města Paříže.

V roce 1997 S. Gervasoni nastoupil coby generální tajemník na prefekturu departementu Yonne (Francie). Do roku 1999 rovněž vykonával funkci podprefekta okresu Auxerre. Následně začal působit na prefektuře departementu Savojsko (Francie), kde v letech 1999 až 2001 zastával funkci generálního tajemníka a podprefekta okresu Chambéry (Francie).

Funkce, které S. Gervasoni vykonával v rámci Conseil d’État a veřejné správy, jej přivedly k Soudnímu dvoru Evropských společenství, kde v letech 2001 až 2005 působil jako referendář u soudce Jeana-Pierrea Puissocheta. Dne 5. října 2005, kdy začal fungovat nově zřízený Soud pro veřejnou službu Evropské unie, byl jmenován soudcem tohoto soudu. U tohoto soudu působil do 6. října 2011, přičemž v období od 6. října 2008 do 6. října 2011 vykonával funkci předsedy senátu.

Následně se S. Gervasoni vrátil ke Conseil d’État, kde v letech 2011 až 2013 zastával funkci zástupce předsedy osmého senátu na oddělení sporné agendy.

Věnuje se i pedagogické činnosti – v letech 1993 až 1995 přednášel na Institut d’études politiques (IEP) v Paříži a od roku 2016 přednáší na Université de Luxembourg (Lucemburská univerzita). V letech 2001 až 2005 byl kromě toho řádným členem přezkumné komise Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a v letech 2011 až 2013 členem přezkumné komise Evropské kosmické agentury (ESA).

Dne 16. září 2013 byl S. Gervasoni jmenován soudcem Tribunálu. Svými kolegy byl dvakrát zvolen předsedou senátu a tuto funkci vykonával od 21. září 2016 do 19. září 2022.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen spolku studentů Institut d’études politiques (IEP) v Grenoblu
  • Člen spolku studentů a bývalých studentů École nationale d’administration (ENA)
  • Člen spolku členů Conseil d’État
  • Člen Société de Législation Comparée
  • Člen vědecké rady Revue universelle des droits de l’Homme
Čestné tituly a hodnosti
  • Rytíř Čestné legie (jmenován dekretem prezidenta Francouzské republiky) (2012)
Lauri Madise
Lauri Madise
Soudce
Životopis a kariéra

Lauri Madise, narozen v roce 1974 v Tartu (Estonsko), získal diplom v oboru právo v roce 1998 na Tartu Ülikool (univerzita v Tartu, Estonsko) a v roce 1995 na université de Poitiers (univerzita v Poitiers, Francie).

Profesní dráhu zahájil coby poradce na estonském Ministerstvu spravedlnosti, kde pracoval v letech 1995 až 1999, a následně v letech 1999 až 2002 byl vedoucím sekretariátu ústavního výboru estonského Parlamentu.

V roce 2002 začal L. Madise působit v rámci soudního systému země svého původu coby soudce Tallinna Ringkonnakohus (odvolací soud v Tallinnu, Estonsko). V roce 2005 byl rovněž jmenován členem zkušební komise pro výběr soudců a podílel se na legislativních pracích v oblasti ústavního a správního práva.

Soudcem Tribunálu byl L. Madise jmenován 23. října 2013.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Spolku estonských soudců
Nina Półtorak
Nina Półtorak
Soudkyně
Životopis a kariéra

Nina Półtorak, narozena v roce 1971 v Polsku, získala v roce 1995 diplom v oboru právo a v roce 2001 obhájila disertační práci v tomtéž oboru na Uniwersytet Jagielloński (Jagellonská univerzita v Krakově, Polsko). V roce 2011 jí byl udělen titul habilitovaná doktorka právních věd.

V roce 2000 se stala v Polsku členkou advokátní komory a povolání advokátky vykonávala v letech 2000 až 2012 v rámci několika advokátních kanceláří; poradenství poskytovala jak v souvislosti s právem polským, tak s právem evropským a zastupovala klienty před nejvyššími soudy. V roce 2012 začala působit v rámci polského soudnictví, a to ve funkci soudkyně Wojewódzkiego Sądu Administracyjnego w Krakowie (správní soud vojvodství Krakov), a v roce 2014 byla přidělena k Naczelnymu Sądu Administracyjnymu (Nejvyšší správní soud, Polsko). V letech 2013 až 2016 pracovala jako vedoucí oddělení Naczelnego Sądu Administracyjnego pro evropské právo.

Nina Półtorak se věnovala i výuce na univerzitách – v letech 1995 až 2003 byla lektorkou a v letech 2003 až 2013 docentkou na katedře práva Evropské unie v rámci Uniwersytetu Jagiellońskiego, kde se věnovala univerzitnímu výzkumu, vyučovala mimo jiné i ústavní právo a správní právo Evropské unie a vedla diplomové a disertační práce. V letech 2006 až 2016 kromě toho řídila na Uniwersytecie Jagiellońskim postgraduální studijní programy v oboru unijního práva. Věnovala se i právnímu výzkumu a v roce 1998 byla „Visiting Scholar“ na Oxford University (Oxfordská univerzita, Spojené království) a v roce 2005 působila na Evropském univerzitním institutu ve Florencii (Itálie). Je autorkou řady publikací o evropském právu a od roku 2013 vyučuje na Uniwersytecie Jagiellońskim coby profesorka katedry práva Evropské unie.

Soudkyní Tribunálu byla N. Półtorak jmenována 13. dubna 2016.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka Polskiego Stowarzyszenia Prawa Europejskiego
  • Členka Research Network on EU Administrative Law „ReNEUAL“
  • Členka redakční rady právního časopisu „Europejski Przegląd Sądowy“
  • Členka redakční rady právního časopisu „Państwo i Prawo“
  • Členka programové rady právního časopisu „The Polish Review of International and European Law“
Čestné tituly a hodnosti
  • Cena polského předsedy vlády za výjimečnou disertační práci (2002)
  • Ocenění v Národní soutěži právního časopisu „Państwo i Prawo“ za nejlepší disertační práci (2002)
  • Cena Fundacji Promocji Prawa Europejskiego za publikaci „Odpowiedzialność odszkodowawcza państwa w prawie Wspólnot Europejskich“ (2003)
  • Cena v soutěži právního časopisu „Dziennik Gazeta Prawna“ pro nejlepší poradce v daňových sporech (2009)
  • Cena rektora Uniwersytetu Jagiellońskiego za výjimečnou akademickou práci (2011)
  • Cena ministra pro vědu a vysokoškolské vzdělávání (Polsko) (2012)
  • Cena v Národní soutěži právního časopisu „Państwo i Prawo“ za nejlepší habilitační práci (2013)
Inga Reine
Inga Reine
Soudkyně
Životopis a kariéra

Inga Reine, narozena v roce 1975 v Rize (Lotyšsko), získala v roce 1996 diplom v oboru právo na Latvijas Universitātē (Lotyšská univerzita) a v roce 1998 titul master na European Inter-University Centre for Human Rights and Democratisation (EIUC) (Evropské meziuniverzitní centrum pro lidská práva a demokratizaci, Itálie).

Svoji profesní dráhu započala jako právnička na lotyšském Úřadu pro lidská práva, kde pracovala v letech 1995 až 1999. Poté působila u Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) jako poradkyně v rámci mise v Kosovu (v letech 1999 až 2002) a v rámci mise v Černé hoře (v letech 2002 až 2003).

V letech 2003 až 2012 pracovala jako právnička na lotyšském Ministerstvu zahraničních věcí a zastupovala lotyšskou vládu u mezinárodních organizací specializujících se na lidská práva. V tomto období byla kromě toho členkou Řídícího výboru pro lidská práva (CDDH) Rady Evropy.

V roce 2012 byla I. Reine jmenována vedoucí odboru stálého zastoupení Lotyšska při Evropské unii v Bruselu a tuto funkci zastávala do roku 2015. V letech 2012 až 2016 tamtéž působila ve funkci právní poradkyně.

Inga Reine byla jmenována soudkyní Tribunálu 8. června 2016.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • rozhodkyně Smírčího a rozhodčího soudu OBSE
Čestné tituly a hodnosti
  • Atzinības krusts (IV. šķira) (2011)
Paul Nihoul
Paul Nihoul
Soudce
Životopis a kariéra

Paul Nihoul, narozen v roce 1963 v Bruselu (Belgie), získal v roce 1988 diplom v oboru právo na Université catholique de Louvain (katolická univerzita v Lovani, Belgie) a v roce 1989 titul Master of laws na Harvard University (Harvardova univerzita, Spojené státy). Na Université catholique de Louvain absolvoval doktorské studium v oboru právo a v roce 1998 tamtéž obhájil disertační práci. V roce 1984 získal na této univerzitě i diplom v oboru filologie a filozofie.

V roce 1990 se stal členem advokátní komory v New Yorku (Spojené státy), kde vykonával povolání advokáta coby Attorney and Counselor at Law. Po návratu do Evropy pracoval v letech 1991 až 1995 na Soudním dvoře Evropských společenství jako referendář u soudce Reného Jolieta a poté u soudce Johna Murrayho.

V letech 1995 až 1999 působil v akademické oblasti coby výzkumný pracovník na Université catholique de Louvain. V letech 1999 až 2010 byl lektorem a následně profesorem na Rijksuniversiteit Groningen (univerzita v Groningenu, Nizozemsko) a od roku 2001 je profesorem na Université catholique de Louvain. Na posledně uvedené univerzitě byl v letech 2001 až 2016 ředitelem centra pro spotřebitelské právo. Na této univerzitě byl na období od roku 2004 do roku 2006 zvolen předsedou akademického sboru a na období od roku 2012 do roku 2015 předsedou institutu právních studií. V letech 1999 až 2009 byl P. Nihoul držitelem katedry programu Jean-Monnet, kterou mu ad personam udělila Evropská rada pro výzkum. V letech 2013 až 2016 vyučoval coby hostující profesor na université Paris-Dauphine (univerzita Paříž-Dauphine, Francie). V letech 2010 až 2011 byl Fulbright scholar na American University (Washington DC, Spojené státy). V letech 2013 až 2016 předsedal Academic Society for Competition Law (Ascola).

Soudcem Tribunálu byl P. Nihoul jmenován 19. září 2016.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Academia Europeae
  • Člen řídícího výboru Academic Society for Competition Law (Ascola)
  • Šéfredaktor a poté, co byl jmenován soudcem Tribunálu, člen redakčních rad několika právních časopisů: Journal of European Competition Law and Practice, Journal de droit européen, European Journal of Consumer Law
  • Člen redakčních rad těchto právních časopisů: Les Cahiers du juriste, Market and Competition Law Review
  • Vedoucí pro kolekci „Europe“ vydávanou nakladatelstvím Larcier
Čestné tituly a hodnosti
  • Ocenění udělené Wallonie-Bruxelles International (2010–2011)
  • Ocenění Francouzského společenství, Brusel, 1984, nejlepší závěrečná práce v oboru filologie
Ulf Öberg
Ulf Öberg
Soudce
Životopis a kariéra

Ulf Öberg, narozen v roce 1966 ve Stockholmu (Švédsko), získal v roce 1991 diplom v oboru právo na Stockholms universitet (univerzita ve Stockholmu, Švédsko). Ve studiích pokračoval na université de Paris I Panthéon-Sorbonne (univerzita Paříž I Panthéon-Sorbonne), kde v roce 1992 získal diplom o absolvování specializovaného vysokoškolského studia v oboru právo společného trhu. V roce 1993 absolvoval Institut d’études politiques (IEP) de Paris (Institut politických věd v Paříži), kde studoval mezinárodní vztahy.

Svoji profesní dráhu započal jako výzkumný pracovník švédské Národní výzkumné agentury pro obranu, přičemž tento post zastával v letech 1992 a 1994. V letech 1993 až 1994 se účastnil programu vzdělávání švédských úředníků.

V letech 1994 až 1995 byl právním poradcem pro evropské záležitosti na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a následně v letech 1995 až 2000 pracoval jako referendář u soudce Soudního dvora Hanse Ragnemalma.

Po návratu do Švédska začal U. Öberg působit v akademické oblasti, a to jako výzkumný pracovník a lektor na Stockholms universitet. V letech 2006 až 2016 vykonával povolání advokáta zapsaného u Sveriges advokatsamfund (švédská advokátní komora) v rámci vlastní advokátní kanceláře.

Soudcem Tribunálu byl U. Öberg jmenován 19. září 2016.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen zkušební komise a lektor ústavního práva u Sveriges advokatsamfund v rámci vzdělávání pro právníky, kteří chtějí vykonávat povolání „advokat“
  • Člen Centre d’étude et de prospective stratégique (CEPS) (Paříž, Francie)
  • Spolupracovník na Forum for EU-US Legal-Economic Affaires du Mentor Group (Boston, Spojené státy)
Colm Mac Eochaidh
Colm Mac Eochaidh
Soudce
Životopis a kariéra

Colm Mac Eochaidh, narozen v roce 1963 v Dublinu (Irsko), získal v roce 1984 diplom v oboru právo na University College Dublin, National University of Ireland (univerzita v Dublinu, národní irská univerzita).

V roce 1987 se stal v Irsku Barrister při Honorable Society of King’s Inns Dublin a svoji profesní dráhu započal coby právník pro evropské záležitosti v rámci Law Society of England and Wales (Advokátní komora Anglie a Walesu); toto povolání přitom vykonával v letech 1988 až 1990. Tuto instituci a Law Society of Scotland (Skotská advokátní komora) pak v letech 1990 až 1993 zastupoval u orgánů Evropských společenství v Bruselu.

V letech 1993 až 2009 byl advokátem zapsaným u Irské advokátní komory coby Barrister a v roce 2009 se stal Senior Counsel.

Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti – v letech 1993 až 1999 byl lektorem práva hospodářské soutěže na Honorable Society of King’s Inns Dublin a následně vyučoval na China-EU School of Law Zhōngguó Zhèngfǎ Dàxué (čínská univerzita politologie a práva, Čína).

V roce 2012 byl jmenován soudcem High Court of Ireland (Vrchní soud, Irsko) a v letech 2014 až 2017 byl předsedou jeho senátu pro imigraci a azyl.

Soudcem Tribunálu byl C. Mac Eochaidh jmenován 8. června 2017.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Místopředseda Irish Centre for European Law
  • Bencher v rámci Honourable Society of King’s Inns
Geert De Baere
Geert De Baere
Soudce
Životopis a kariéra

Geert De Baere, narozen v roce 1979 v Antverpách (Belgie), získal v roce 2002 diplom v oboru právo na Universiteit Antwerpen (Univerzita v Antverpách, Belgie) a v roce 2003 titul Master of Laws na King’s College v rámci University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království). Studia doplnil titulem doktor práv získaným na King’s College v rámci University of Cambridge, přičemž disertační práci obhájil na této univerzitě v roce 2007. V průběhu doktorského studia byl v roce 2005 hostujícím výzkumným pracovníkem na Columbia Law School v rámci Columbia University (právnická fakulta Kolumbijské univerzity, Spojené státy).

Po ukončení doktorského studia působil v letech 2007 až 2009 jako postgraduální výzkumný pracovník na Universiteit Antwerpen.

V roce 2009 nastoupil jako hostující lektor unijního práva a mezinárodního práva na Katholieke Universiteit Leuven (KUL, Katolická univerzita v Lovani, Belgie). V letech 2010 až 2014 vyučoval tyto předměty na posledně uvedené univerzitě jako lektor a od roku 2015 jako hlavní lektor.

V letech 2007 až 2009 působil G. De Baere ve funkci referendáře Soudního dvora u generální advokátky Eleanor Sharpston a v poté letech 2016 až 2017 u soudkyně Alexandry (Sacha) Prechal.

Soudcem Tribunálu byl jmenován 4. října 2017 a od 8. října 2021 do 19. září 2022 byl předsedou jeho senátu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen International Advisory Board pro Jean Monnet Network „EU-China Legal and Judicial Cooperation (EUPLANT)“ na Queen Mary University of London
  • člen redakční rady Europe and the World: A Law Review
  • editor anotací judikatury v Columbia Journal of European Law
  • člen Academic review Board pro Cambridge International Law Journal
  • člen redakční rady Oxford Reports on International Law in EU Courts
Ramona Frendo
Ramona Frendo
Soudkyně
Životopis a kariéra

Ramona Frendo, narozena v roce 1971 na Maltě, původem ze Zejtunu (Malta), získala na Università ta' Malta (Maltská univerzita) v roce 1993 diplom v oboru právo a v roce 1995 doktorát v tomtéž oboru. Ve studiích pokračovala na University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království), kde v roce 1996 získala titul master v oboru kriminologie. V roce 2018 doplnila své vysokoškolské vzdělání diplomem z postgraduálního studia evropského práva na King’s College London (Londýn, Spojené království).

Ramona Frendo zahájila profesní dráhu coby advokátka zapsaná u maltské advokátní komory; toto povolání vykonávala v letech 1996 až 2019. Díky svým znalostem z vícera oborů kromě toho zastávala funkci právní poradkyně na maltském Ministerstvu sociální ochrany (v letech 1997 až 1998) a znalkyně v oboru právo u soudů ve Vallettě (Malta) (v letech 1997 až 2019) a u několika pojišťoven (v letech 2006 až 2019).

V letech 2006 až 2019 byla členkou maltského vnitrostátního rozhodčího senátu a v letech 2009 až 2019 členkou maltské Komise pro zaměstnanost. Byla jmenována členkou Národní komise pro rodinu (Malta), a to na období od roku 2012 do roku 2013. V posledně uvedeném roce zasedala i v Komisi pro komplexní reformu justice (Malta) a následně v letech 2014 až 2016 byla členkou Komise pro reformu práva (Malta). Poté, co ji v roce 2016 maltská vláda jmenovala zvláštní poradkyní pro pracovní skupinu „Víza“ v rámci Rady Evropské unie, této pracovní skupině v průběhu maltského předsednictví Rady v první polovině roku 2017 předsedala.

Ramona Frendo byla jmenována soudkyní Tribunálu 20. března 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka „přátel“ Akademie evropského práva (ERA)
  • Členka Cambridge Society of Luxembourg
  • Členka Association of European Data Protection Judges
Tuula Riitta Pynnä
Tuula Riitta Pynnä
Soudkyně
Životopis a kariéra

Tuula Riitta Pynnä, narozena v roce 1958 v Turku (Finsko), získala v roce 1981 titul magistra práv na Turun yliopisto (univerzita v Turku, Finsko) a v roce 1993 získala tentýž titul na Universität Trier (univerzita v Trevíru, Německo). V roce 1994 jí Institut européen d’administration publique (Evropský institut pro veřejnou správu) spolu s université Nancy 2 (univerzita Nancy 2, Francie) a Aristotélio Panepistímio Thessaloníkis (Aristotelova univerzita v Soluni, Řecko) udělily diplom magistra evropských právních studií.

Svoji profesní dráhu započala v roce 1981 a do roku 1982 působila jako lektorka na Turun yliopisto. Následně v letech 1982 až 1983 pracovala v rámci finského soudnictví jako soudkyně dočasně přidělená k Porin raastuvanoikeus (soud prvního stupně v Pori, Finsko). Po dobu dvou let zastávala post vedoucí oddělení Porin poliisilaitos, väestökirjatoimiston johtaja (matriční úřad, Finsko) a poté začala znovu vykonávat funkci soudkyně. V roce 1984 pracovala po dobu jednoho roku jako referendářka a dočasně přidělená soudkyně u Ulvilan Kihlakunnanoikeus (soud prvního stupně v Ulvile, Finsko). V letech 1985 až 1995 působila nejprve jako dočasně přidělená soudkyně a poté jako soudkyně u Tampereen raastuvanoikeus (soud v Tampere, Finsko) a také u Pirkanmaan käräjäoikeus (soud prvního stupně pro Pirkanmaa, Finsko).

V letech 1996 až 2005 pracovala T. R. Pynnä na finském ministerstvu zahraničních věcí jako vedoucí oddělení sporné agendy Evropské unie a právní poradkyně, a zastupovala tudíž Finsko ve věcech rozhodovaných před Soudním dvorem Evropských společenství. Byla jmenována vedoucí finské delegace v pracovní skupině Rady Evropských společenství „Soudní dvůr“ a byla rovněž členkou skupiny „Přátelé předsednictví“ pro reformu soudního systému Společenství v Niceské smlouvě.

Tuula Riitta Pynnä byla soudkyní obou nejvyšších finských soudů. V roce 2005 byla jmenována dočasně přidělenou soudkyní a v roce 2006 soudkyní Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko). V letech 2012 až 2019 byla členkou Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko). Kromě toho byla v letech 2015 až 2019 členkou disciplinární komise burzy Nasdaq OMX Helsinki (Finsko) a v letech 2011 až 2019 členkou zkušební komise Suomen Asianajajaliitto (finská advokátní komora), které v letech 2013 až 2019 předsedala.

Soudkyní Tribunálu byla T. R. Pynnä jmenována 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • členka poradního výboru právnické fakulty Turun yliopisto
  • členka poradního výboru kongresu Mezinárodní federace evropského práva (FIDE) „2026“ konaného v Helsinkách
Čestné tituly a hodnosti
  • Medaile za zásluhy za třicet let služby státu (2015)
  • Kříž důstojníka finského Řádu bílé růže (2019)
Johannes Christoph Laitenberger
Johannes Christoph Laitenberger
Soudce
Životopis a kariéra

Johannes Christoph Laitenberger, narozen v roce 1964 v Hamburku (Německo), studoval právo na Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn (Porýnská univerzita Fridricha Viléma v Bonnu, Německo). V roce 1990 v Německu úspěšně složil první státní zkoušku v oboru právo.

V roce 1991 pak působil v Bundestagu (německý Parlament), kde v rámci administrativních služeb poskytoval právní spolupráci.

V letech 1991 až 1994 vykonával funkci Rechtsreferendar v obvodu Oberlandesgericht Köln (vrchní zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo). V roce 1994 v Německu úspěšně složil druhou státní zkoušku v oboru právo.

V letech 1991 až 1995 kromě toho působil na částečný úvazek jako lektor a výzkumný pracovník na Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn.

V roce 1995 pracoval na částečný úvazek i pro jednu advokátní kancelář.

Poté, co se stal v Německu advokátem a v roce 1996 působil jako právní poradce jednoho svazu podniků, začal pracovat pro orgány Evropské unie.

V letech 1996 až 1999 byl členem skupiny poradců na ředitelství administrativy a protokolu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie; v posledně uvedeném roce byl jmenován zpravodajem u generálního ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž.

Následně vykonával několik funkcí, v jejichž rámci přímo spolupracoval se členy Komise. V letech 1999 až 2003 byl členem kabinetu evropské komisařky Viviane Reding a v letech 2003 až 2004 tento kabinet řídil. V letech 2004 až 2005 byl členem kabinetu předsedy Komise José Manuela Barrosa. V letech 2005 až 2009 působil jako mluvčí Komise a vedoucí odboru mluvčího Komise. V letech 2009 až 2014 znovu pracoval pro předsedu Komise, a to jako vedoucí jeho kabinetu.

V roce 2014 byl jmenován zástupcem generálního ředitele právní služby Komise av letech 2015 až 2019 pak vykonával funkci generálního ředitele generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěže.

Přísahu soudce Tribunálu složil J. Ch. Laitenberger 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen redakční rady Europäische Zeitschrift für Wirtschaftsrecht
  • Člen vědecké rady časopisu Concurrences
  • Člen redakční rady Neue Zeitschrift für Kartellrecht (NZK)
Čestné tituly a hodnosti
  • Grande-Oficial da Ordem do Infante D. Henrique, udělený prezidentem Portugalské republiky (2014)
Roberto Mastroianni
Roberto Mastroianni
Soudce
Životopis a kariéra

Roberto Mastroianni, narozen v roce 1964 v Cosenze (Itálie), získal v roce 1987 diplom v oboru právo na Università degli Studi di Firenze (univerzita ve Florencii, Itálie) a v roce 1990 titul master v tomtéž oboru na Penn State University Dickinson School of Law (Dickinson School of Law na univerzitě státu Pensylvánie, Spojené státy). Právo dále studoval v rámci doktorandského programu na Università di Bologna (univerzita v Boloni, Itálie), kde v roce 1992 obhájil svoji disertační práci. Postdoktorandské studium absolvoval v letech 1992 až 1993 na université de Genève (Ženevská univerzita, Švýcarsko) a v letech 1993 až 1994 na Universiteit van Amsterdam (univerzita v Amsterodamu, Nizozemsko) a na New York Law School (Právnická škola v New Yorku, Spojené státy).

Roberto Mastroianni započal svoji profesní dráhu coby výzkumný pracovník v oboru mezinárodní právo na Università degli Studi di Firenze, kde působil v letech 1992 až 1997, a následně nastoupil k Soudnímu dvoru, kde v letech 1997 až 2000 pracoval jako referendář v kabinetech generálních advokátů Giuseppe Tesaura a Antonia Saggia.

V letech 2000 až 2019 se dále coby profesor věnoval výuce unijního práva na Università degli Studi di Napoli Federico II (Neapolská univerzita Fridricha II., Itálie); v průběhu tohoto období vydal řadu publikací. Coby hostující profesor kromě toho v letech 2011 až 2013 vyučoval unijní právo a právo evropské soudní agendy na université Paris 2 – Panthéon-Assas (univerzita Paříž 2 – Panthéon-Assas, Francie). V letech 2013 až 2017 vyučoval unijní právo i na Libera Università Internazionale degli Studi Sociali Guido Carli (Mezinárodní svobodná univerzita sociálních studií „Guido Carli“, Itálie). V roce 2015 byl jmenován profesorem srovnávacího práva hospodářské soutěže na Sturm College of Law na University of Denver (Sturm College of Law na univerzitě v Denveru, Spojené státy), kde vyučoval do roku 2019.

V letech 1993 až 2019 působil R. Mastroianni jako advokát s kvalifikací pro zastupování před italskými vyššími soudy. Dále zasedal v řídícím výboru Società Italiana di Diritto Internazionale (SIDI) (Italská společnost mezinárodního práva) (v letech 2013 až 2015) a Associazione Italiana Studiosi di Diritto dell'Unione Europea (AISDUE) (Italské sdružení pro studium práva Evropské unie) (v letech 2018 až 2021). V letech 2015 až 2018 byl poradcem pro legislativní záležitosti na odboru evropských záležitostí v rámci italské vlády.

Roberto Mastroianni byl jmenován soudcem Tribunálu 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Associazione Italiana Studiosi di Diritto dell'Unione Europea (AISDUE)
  • Člen Società Italiana di Diritto Internazionale (SIDI)
  • Člen European Law Institute (ELI)
  • Člen redakčních či vědeckých rad právních časopisů „Il Diritto dell'Unione Europea“, „Rivista italiana di diritto pubblico comunitario“, „Studi dell’integrazione europea“, „Diritto, mercato e tecnologia“, „Federalismi“, „The Journal of Media Law“ a „Media Laws – Rivista di Diritto dei Media“
  • Člen Komise pro hodnocení uchazečů o udělení hodnosti vysokoškolského profesora práva Evropské unie v Itálii (2019–2021)
José Martín y Pérez de Nanclares
José Martín y Pérez de Nanclares
Soudce
Životopis a kariéra

José Martín y Pérez de Nanclares, narozen v roce 1965 ve Vitorii-Gasteiz (Španělsko), získal v roce 1988 diplom v oboru právo na Universidad de Salamanca (Univerzita v Salamance, Španělsko). V letech 1988 až 1989 studoval ústavní právo na Universität zu Köln (Univerzita v Kolíně nad Rýnem, Německo) a v roce 1991 získal titul master v oboru evropské právo na Universität Saarbrücken (Univerzita v Saarbrückenu, Německo). V roce 1994 obhájil na Universität Saarbrücken a Universidad de Salamanca disertační práci v oboru právo.

Věnoval se výuce mezinárodního práva a svoji profesní dráhu započal na Universidad de La Rioja (Univerzita v La Rioja, Španělsko), kde v letech 1993 až 1996 přednášel a v letech 1996 až 2001 působil jako profesor. V roce 1996 byl jmenován generálním tajemníkem Universidad de La Rioja, v letech 1996 až 2000 byl prorektorem této univerzity pro výzkum a v letech 2004 až 2008 jejím prorektorem pro mezinárodní vztahy. V letech 2001 až 2009 byl vedoucím katedry mezinárodního práva veřejného a také držitelem katedry programu Jean Monnet v oboru unijní právo. Na období od roku 2009 do roku 2012 ho Universidad de Salamanca jmenovala vedoucím katedry mezinárodního práva veřejného a v této funkci znovu působil v roce 2018.

V letech 2012 až 2018 byl vedoucím kabinetu pro mezinárodněprávní záležitosti na španělském Ministerstvu zahraničních věcí a spolupráce. V roce 2018 působil po dobu jednoho roku ve funkci vedoucího kabinetu předsedy Consejo de Estado (Státní rada, Španělsko).

José Martín y Pérez de Nanclares byl jmenován soudcem Tribunálu 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Stálého rozhodčího soudu (Haag, Nizozemsko)
  • Člen poradního výboru Max-Planck-Institut für ausländisches öffentliches Recht und Völkerrecht
  • Člen výkonné rady španělské sekce Fédération internationale pour le droit européen (FIDE)
  • Člen vědecké rady Revista de Derecho comunitario europeo
  • Člen poradního výboru Institut Barcelona d’estudis internacionals
  • Člen redakční rady časopisu Cuadernos Europeos de Deusto
  • Člen poradního výboru Anuario de la facultad de derecho vydávaného Universidad Autónoma de Madrid
Čestné tituly a hodnosti
  • Doktor honoris causa, Universidad de Piura (Peru) (2009)
  • Cruz de la Orden de San Raimundo de Peñafort (2016)
Gerhard Hesse
Gerhard Hesse
Soudce
Životopis a kariéra

Gerhard Hesse, narozen v roce 1970 ve Vídni (Rakousko), získal v roce 1993 diplom v oboru právo na Universität Wien (univerzita ve Vídni, Rakousko) a v roce 2002 obhájil na téže univerzitě disertační práci v oboru právo.

Jeho profesní dráha započala v roce 1994 na spolkovém kancléřství (Rakousko), kde působil jako člen odboru pro evropské záležitosti. Tuto funkci vykonával jeden rok a poté byl v letech 1995 až 2000 členem a následně vedoucím odboru na úřadu spolkového kancléřství pro právní záležitosti. V letech 2000 až 2002 pracoval jako právní poradce v Arbeiterkammer (komora zaměstnanců, Rakousko) a v letech 2002 až 2007 byl znovu členem a vedoucím odboru na úřadu právní služby spolkového kancléřství. V letech 2007 až 2010 působil jako právní poradce v kabinetu rakouského spolkového kancléře a v letech 2010 až 2017 zastával funkci generálního ředitele úřadu právní služby spolkového kancléřství. V letech 2017 až 2019 byl generálním ředitelem úřadu právní služby rakouského Ministerstva pro ústavní záležitosti, reformy, deregulaci a spravedlnost.

V roce 2010 byl kromě toho jmenován členem rakouské vládní rady pro ochranu osobních údajů a tuto funkci vykonával do roku 2019. V letech 2017 až 2019 byl rovněž předsedou dozorčí rady Rakouské národní knihovny. Na základě svých zkušeností nabytých v oblasti rakouské veřejné správy vydal řadu právních publikací.

Soudcem Tribunálu byl G. Hesse jmenován 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen Österreichische Juristenkommission
  • člen správní rady Österreichischer Juristentag
Čestné tituly a hodnosti
  • Silbernes Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich
  • Großes Silbernes Ehrenzeichen mit Stern für Verdienste um die Republik Österreich
Miguel Sampol Pucurull
Miguel Sampol Pucurull
Soudce
Životopis a kariéra

Miguel Sampol Pucurull, narozen v roce 1974 v Barceloně (Španělsko), získal v roce 1997 diplom v oboru právo a v roce 1998 diplom v oboru podnikové řízení na Universidad Pontificia Comillas – ICADE (papežská univerzita Comillas, Španělsko).

Svoji profesní dráhu započal jako abogado del Estado: v letech 2002 až 2005 zastupoval stát před španělskými soudy a v letech 2005 až 2006 působil na právním odboru španělského Ministerstva kultury. V letech 2006 až 2007 pracoval na právním odboru španělského Ministerstva zahraničních věcí, kde se věnoval záležitostem souvisejícím se Soudním dvorem Evropské unie.

V letech 2007 až 2014 M. Sampol Pucurull vykonával funkci abogado del Estado-právního poradce na stálém zastoupení Španělska při Evropské unii. V roce 2014 začal pracovat na španělském Ministerstvu spravedlnosti jako zástupce generálního ředitele Abogacía General del Estado (právní rada státu) pro unijní a mezinárodní záležitosti. Do roku 2019 pak zastával na Ministerstvu zahraničních věcí a španělské spolupráce funkci abogado del Estado-Jefe státní právní služby pověřeného zastupováním v řízeních před Soudním dvorem Evropské unie. V tomto období byl rovněž členem správních rad několika veřejných podniků a na základě své právní praxe vydal řadu publikací týkajících se práva.

Dne 26. září 2019 byl M. Sampol Pucurull jmenován soudcem Tribunálu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Asociación Española para el Estudio del Derecho Europeo
  • Člen Asociación de Abogados del Estado
Čestné tituly a hodnosti
  • Cruz Distinguida de Primera Clase de San Raimundo de Peñafort del Ministerio de Justicia (2016)
  • Encomienda de la Orden del Mérito Civil del Ministerio de Asuntos Exteriores y Cooperación (2019)
Mirela Stancu
Mirela Stancu
Soudkyně
Životopis a kariéra

Mirela Stancu, narozena v roce 1974 v Călărași (Rumunsko), získala v roce 1998 diplom v oboru právo a v roce 2009 se stala doktorkou práv na Universitatea din București (univerzita v Bukurešti, Rumunsko).

V letech 1999 až 2002 působila jako advokátka zapsaná u advokátní komory v Bukurešti (Rumunsko) a následně se věnovala výuce procesního práva na Universitatea din București. V letech 2002 až 2018 byla na této univerzitě odbornou asistentkou a od roku 2018 docentkou; v této době vydala řadu publikací týkajících se práva.

V letech 2004 až 2009 byla M. Stancu soudkyní Judecătoria Sectorului 3 Bucureşti (obvodní soud pro 3. obvod Bukurešti, Rumunsko) a v letech 2009 až 2019 soudkyní Tribunalul București (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko). V roce 2005 byla jmenována soudkyní vyslanou na rumunské Ministerstvo zahraničních věcí a v letech 2007 až 2018 působila jako školitelka na Institutul Național al Magistraturii (Národní justiční akademie, Rumunsko).

V roce 2011 začala pracovat u Soudního dvora pro soudkyni Camelii Toader a do roku 2014 vykonávala funkci administrátorky-právničky.

Po návratu do Rumunska v roce 2015 byla jmenována ředitelkou pro evropské záležitosti, mezinárodní vztahy a programy v rámci Consiliul Superior al Magistraturii (Nejvyšší rada soudnictví, Rumunsko); tuto funkci zastávala do roku 2018.

Mirela Stancu byla jmenována soudkyní Tribunálu 26. září 2019.

Petra Škvařilová-Pelzl
Petra Škvařilová-Pelzl
Soudkyně
Životopis a kariéra

Petra Škvařilová-Pelzl, narozena v roce 1975 v Praze (Česká republika), studovala právo v České republice a v Německu a na Univerzitě Karlově v Praze (Česká republika) jí byl udělen titul Magister iuris (summa cum laude). Na Universität Hamburg (univerzita v Hamburku, Německo) pak absolvovala doktorské studium v oboru právo a v roce 2004 tamtéž obhájila disertační práci (summa cum laude). V roce 1995 rovněž složila na Státní jazykové škole v Praze (Česká republika) státní zkoušku z německého jazyka pro obor tlumočnický.

Svoji profesní dráhu započala v roce 1999 coby vědecká pracovnice na katedře obchodního, námořního a hospodářského práva na Universität Hamburg a následně úspěšně absolvovala výběrové řízení uspořádané Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) za účelem náboru českých právníků do evropských institucí. Jako úřednice tedy nastoupila na Generální ředitelství knihovny a výzkumu a dokumentace Soudního dvora Evropské unie a v letech 2004 až 2019 tamtéž vykonávala funkci právničky administrátorky. V letech 2010 až 2016 byla v této funkci přidělena ke generálnímu řediteli. V letech 2017 až 2018 pak pracovala jako referendářka v kabinetu soudkyně Soudního dvora Marie Berger.

Petra Škvařilová-Pelzl je autorkou několika publikací týkajících se především unijního práva a srovnávacího práva a věnuje se i pedagogické činnosti – od roku 2009 je lektorkou unijního práva na Verwaltungsakademie des Bundes in Wien (Vídeňská spolková akademie veřejné služby, Rakousko). Kromě toho vystupovala na řadě seminářů a konferencí, například i na Česko-německém festivalu práva.

Dne 26. září 2019 byla P. Škvařilová-Pelzl jmenována soudkyní Tribunálu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka Societas Iuris Publici Europaei e.V. (SIPE)
  • Coby držitelka stipendia „Copernicus“ na studium na Universität Hamburg a stipendia Bundestagu (německý spolkový sněm) na mezinárodní stáž ve spolkovém sněmu (Berlín, 2004) je alumni těchto institucí
Iko Nõmm
Iko Nõmm
Soudce
Životopis a kariéra

Iko Nõmm, narozen v roce 1977 v Tallinnu (Estonsko), získal v roce 2001 diplom v oboru právo a v roce 2007 magisterský titul v tomtéž oboru na Tartu Ülikool (univerzita v Tartu, Estonsko). Na této univerzitě pokračoval v doktorském studiu práva, na jehož konci v roce 2013 obhájil disertační práci.

Svoji profesní dráhu zahájil jako poradce na Tallinna Ringkonnakohus (odvolací soud v Tallinnu, Estonsko), kde působil v letech 2001 až 2002, a následně byl justičním čekatelem u Harju Maakohtu (soud prvního stupně v Harju, Estonsko). U tohoto soudu působil ve funkci soudce od roku 2002 do roku 2007 a v letech 2007 až 2019 byl soudcem Tallinna Ringkonnakohus. V letech 2015 až 2016 byl dočasně přidělen k Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko) a v letech 2017 až 2018 byl coby národní soudce vyslán k Soudnímu dvoru Evropské unie.

Iko Nõmm se věnoval i pedagogické činnosti – v letech 2014 až 2019 vyučoval na Tartu Ülikool a v letech 2015 až 2019 na oddělení Riigikohus pro vzdělávání. V letech 2015 až 2019 kromě toho působil jako školitel u estonské advokátní komory a v letech 2018 až 2019 byl členem zkušební komise pro výběr estonských soudců. V letech 2015 až 2019 byl členem komise estonské advokátní komory hodnotící profesní způsobilost.

Iko Nõmm byl jmenován soudcem Tribunálu 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen Eesti Kohtunike Ühing
Gabriele Steinfatt
Gabriele Steinfatt
Soudkyně
Životopis a kariéra

Gabriele Steinfatt, narozena v roce 1977 v Bad Harzburgu (Německo), studovala právo na Universität des Saarlandes (Sárská univerzita) v Saarbrückenu (Německo) a ve Štrasburku (Francie). V roce 2000 získala na université Robert Schuman (Univerzita Roberta Schumana, Štrasburk, Francie) titul magistra v oboru soukromého práva a certifikát z evropského práva. V roce 2002 složila v Saarbrückenu první státní zkoušku v oboru právo. V letech 2002 až 2003 absolvovala postgraduální studium práva na Europa-Institut v rámci Universität des Saarlandes (Institut evropských studií na Sárské univerzitě, Německo). V roce 2005 ukončila přípravnou právní praxi v Saarbrückenu (Německo) složením druhé státní zkoušky v oboru právo. Na Universität des Saarlandes obhájila disertační práci a v roce 2012 jí byl tamtéž udělen titul doktorka práva.

V roce 2005 byla G. Steinfatt jmenována soudkyní Verwaltungsgericht der Freien Hansestadt Bremen (správní soud v Brémách, Německo) a jeho členkou byla až do roku 2017. V letech 2017 až 2019 působila na Oberverwaltungsgericht der Freien Hansestadt Bremen (vrchní správní soud v Brémách, Německo). V této době byla rovněž členkou Dienstgerichtshof für Richter (odvolací kárný soud pro soudce) a zastupující členkou Berufsgerichtshofs für Ingenieure (odvolací kárný soud pro inženýry).

Gabriele Steinfatt je autorkou několika publikací především o evropském právu a věnuje se i pedagogické činnosti – je lektorkou na Universität des Saarlandes a Universität Bremen (univerzita v Brémách, Německo). Podílí se na vzdělávání mladých právníků v rámci jejich přípravné právní praxe a zároveň je zkušební komisařkou pro první státní zkoušku v oboru právo.

Soudkyní Tribunálu byla G. Steinfatt jmenována 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka Vereinigung der Bremischen Verwaltungsrichterinnen und Verwaltungsrichter
Rimvydas Norkus
Rimvydas Norkus
Soudce
Životopis a kariéra

Rimvydas Norkus, narozen v roce 1979 v Klajpedě (Litva), získal v roce 2001 titul magistr práv na Vilniaus universitetas (univerzita ve Vilniusu, Litva). Následně pokračoval v doktorském studiu práva na Mykolo Romerio universitetas (univerzita Mykolase Römerise, Litva), kde v roce 2005 obhájil disertační práci.

Svoji profesní dráhu započal jako asistent soudce na Lietuvos apeliacinis teismas (odvolací soud Litvy), přičemž tento post zastával v letech 1999 až 2000. V letech 2000 až 2003 působil u tohoto soudu ve funkci poradce předsedy. V letech 2003 až 2009 byl ředitelem oddělení pro soudní praxi na Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy).

V letech 2009 až 2010 pracoval jako právník lingvista v Evropském parlamentu a následně se vrátil do země svého původu, kde v letech 2010 až 2012 vykonával funkci ředitele oddělení pro právní výzkum na Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy). V letech 2012 až 2013 byl soudcem Lietuvos apeliacinis teismas a následně po dobu jednoho roku soudcem Lietuvos Aukščiausiasis Teismas. V letech 2014 až 2019 posledně uvedenému soudu předsedal. V letech 2016 až 2018 byl kromě toho předsedou Lietuvos Teisėjų taryba (litevská Rada pro soudnictví).

V letech 2007 až 2008 se R. Norkus věnoval i pedagogické činnosti, a to jako docent na Mykolo Romerio universitetas, kde v letech 2012 až 2019 působil jako profesor ústavu soukromého práva. Je také autorem řady právních publikací.

Soudcem Tribunálu byl R. Norkus jmenován 26. září 2019.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen poradního výboru Europäische Rechtsakademie (ERA) (2020–2023)
  • člen poradního výboru časopisu ERA Forum
  • člen asociace „The Conference on European Restructuring and Insolvency Law“
  • člen INSOL Europe Association
Čestné tituly a hodnosti
  • Kříž důstojníka řádu velkoknížete Gediminase za významný přínos pro zlepšování národního justičního systému a pro rozvoj právních věd (2018)
  • čestný člen právnické fakulty Mykolo Romerio universitetas (2019)
Tamara Perišin
Tamara Perišin
Soudkyně
Životopis a kariéra

Tamara Perišin, narozena v roce 1979 v Záhřebu (Chorvatsko), získala v roce 2002 diplom v oboru právo „cum laude“ na Sveučilište u Zagrebu (univerzita v Záhřebu, Chorvatsko) a v roce 2003 titul master v tomtéž oboru na University of Oxford (Oxfordská univerzita, Spojené království), a to coby držitelka studijního stipendia Chevening. Na Sveučilište u Zagrebu pokračovala v doktorském studiu práva a disertační práci tam obhájila v roce 2007. V roce 2009 T. Perišin úspěšně složila chorvatskou advokátní zkoušku.

Coby výzkumná pracovnice prováděla výzkum na Asser Instituut (Asserův institut, Nizozemsko) (v roce 2004), dále na Georgetown University (univerzita v Georgetownu, Spojené státy) a na University of Michigan (univerzita v Michiganu, Spojené státy) (v letech 2005 až 2006) jako držitelka Fulbrightova stipendia a rovněž na Max-Planck-Institut (institut Maxe Plancka, Heidelberg, Německo) (v letech 2007 až 2008) jako držitelka stipendia na postdoktorandské studium. V letech 2007 až 2008 kromě toho studovala pedagogiku na Central European University (středoevropská univerzita, Maďarsko). V roce 2014 byla pozvána na postdoktorandský výzkum na Harvard Law School na Harvard University (právnická fakulta Harvardovy univerzity, Spojené státy).

Od roku 2002 působí T. Perišin na Sveučilište u Zagrebu, kde byla v letech 2009 až 2011 profesorkou a proděkankou pro mezinárodní spolupráci, od roku 2015 je na této univerzitě držitelkou katedry programu Jean Monnet a od roku 2018 koordinátorkou Centra excelence Jeana Monneta. Je lektorkou kurzů týkajících se zejména evropského veřejného práva, práva vnitřního trhu, práva Světové obchodní organizace, dopadů evropského práva na dění ve světě, práva hospodářské soutěže, evropského práva obchodních společností, metodologie evropského práva a obecných právních zásad v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

V letech 2015 až 2016 byla hostující profesorkou a „John Harvey Gregory Lecturer on World Organization“ na Harvard University, kde vedla kurz o dopadech evropského práva na dění ve světě.

Tamara Perišin je autorkou řady publikací o právu; rovněž byla šéfredaktorkou chorvatského časopisu specializujícího se na unijní právo (Croatian Yearbook of European Law and Policy) a v současné době zasedá v jeho redakční radě.

V letech 2005 až 2011 byla T. Perišin členkou vyjednávací skupiny pro přistoupení Chorvatska k Evropské unii. V roce 2011 působila jako lektorka kurzů unijního práva pro úředníky a diplomaty na Državna škola za javnu upravu (státní škola veřejné správy, Chorvatsko) a na Diplomatické akademii chorvatského Ministerstva zahraničních a evropských věcí. V letech 2012 až 2013 byla lektorkou kurzů unijního práva pro pracovníky soudů na Pravosudna akademija (justiční akademie, Chorvatsko) a u Općinski sud u Zagrebu (Městský soud v Záhřebu, Chorvatsko). V roce 2015 tyto kurzy vedla i v rámci Hrvatska odvjetnička komora (Chorvatská advokátní komora). V letech 2017 až 2019 působila ve funkci zvláštní poradkyně na chorvatském Ministerstvu pro vědu a školství. Kromě toho poskytovala chorvatským ministerstvům a advokátům vystupujícím ve věcech projednávaných před vnitrostátními soudy právní stanoviska ohledně správného uplatňování evropského práva.

Dne 26. září 2019 byla T. Perišin jmenována soudkyní Tribunálu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Členka redakční rady Croatian Yearbook of European Law and Policy
  • Členka Hrvatske udruge za studij Europske unije
  • Členka Hrvatske udruge za europsko pravo (CROSEL)
  • Členka Chevening Alumni Association
  • Členka Oxford University Society (OUS)
Čestné tituly a hodnosti
  • Katedra programu Jean Monnet (2015)
David Petrlík
David Petrlík
Soudce
Životopis a kariéra

David Petrlík, narozen v roce 1978 v Plzni (Československo), získal v roce 2002 titul magistr v oboru právo na Západočeské univerzitě v Plzni (Česká republika), a to poté, co v letech 1999 až 2000 studoval i na Universität Passau (univerzita v Pasově, Německo). V roce 2003 získal titul master v oboru právo na université Paris I – Panthéon-Sorbonne (univerzita Paříž I – Panthéon-Sorbonne, Francie). V roce 2016 získal titul doktor práv na Univerzitě Karlově v Praze (Česká republika).

Svoji profesní dráhu započal v roce 2004 jako právní poradce na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a po přistoupení České republiky k Evropské unii nastoupil k Soudnímu dvoru coby referendář u soudce Jiřího Malenovského, s nímž spolupracoval do roku 2015.

V roce 2015 začal pracovat u Agentury pro evropský GNSS (nyní Agentura Evropské unie pro kosmický program), kde nejprve působil jako právní poradce a poté jako zástupce vedoucího oddělení pro právní záležitosti a veřejné zakázky. V letech 2018 až 2021 byl vedoucím tohoto oddělení.

Od roku 2011 se D. Petrlík věnuje i pedagogické činnosti – na Univerzitě Karlově přednáší právo Unie a právo duševního vlastnictví. Je autorem řady publikací týkajících se těchto oblastí.

Soudcem Tribunálu byl D. Petrlík jmenován 1. března 2021.

Maja Brkan
Maja Brkan
Soudkyně
Životopis a kariéra

Maja Brkan, narozena v roce 1979 v Mariboru (Slovinsko), získala v roce 2003 diplom v oboru právo na Univerzi v Ljubljani (Univerzita v Lublani, Slovinsko) a v roce 2004 titul master v tomtéž oboru na New York University (Univerzita v New Yorku, Spojené státy). V roce 2004 rovněž absolvovala Akademii evropského práva na Evropském univerzitním institutu ve Florencii. Následně zahájila doktorské studium na Univerzi v Ljubljani, kde v roce 2007 obhájila disertační práci na téma společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie.

Svoji profesní dráhu započala v roce 2004 jako právnička lingvistka na Soudním dvoře Evropské unie a následně v roce 2005 byla stážistkou v kabinetu soudce Soudního dvora Aindriase Ó Caoimha. V letech 2005 až 2006 působila jako justiční čekatelka u Višjem sodišče v Ljubljani (Odvolací soud v Lublani, Slovinsko).

V roce 2007 znovu nastoupila na Soudní dvůr Evropské unie do kabinetu generální advokátky Vericy Trstenjak, kde v letech 2007 až 2008 nejprve zastávala funkci právní asistentky a poté v letech 2008 až 2011 funkci referendářky. V letech 2011 až 2013 byla referendářkou v kabinetu soudce Marka Ilešiče.

Poté se M. Brkan věnovala výuce na Universiteit Maastricht (Univerzita v Maastrichtu, Nizozemsko) – v letech 2013 až 2018 působila na této univerzitě jako odborná asistentka a v letech 2018 až 2021 jako docentka práva Evropské unie. V letech 2014 až 2017 vyučovala právo Evropské unie i na Universiteit Hasselt (Univerzita v Hasseltu, Belgie). Coby hostující lektorka působila v roce 2011 na Univerza na Primorskem (Primorská univerzita, Slovinsko) a v roce 2014 na Univerzi v Ljubljani a na Běijīng Shīfàn Dàxué (Pekingská pedagogická univerzita, Čína). Kromě toho absolvovala výzkumné stáže na Evropském univerzitním institutu ve Florencii (v letech 2016 a 2018), na University of California, Berkeley (Kalifornská univerzita v Berkeley, Spojené státy) (v roce 2019), na Universitat Autònoma de Barcelona (Autonomní univerzita v Barceloně, Španělsko) (v roce 2019) a na Univerza v Ljubljani (v roce 2020).

V roce 2017 byla M. Brkan jmenována zástupkyní ředitele Maastricht Centre for European Law (Centrum evropského práva na Univerzitě v Maastrichtu), přičemž tuto funkci vykonávala po dobu tří let, a v roce 2021 byla jmenována koordinátorkou programu „Advanced Master in Privacy, Cybersecurity and Data Management“ (master v oboru právo týkající se ochrany soukromí, kybernetické bezpečnosti a správy údajů) v rámci European Centre on Privacy and Cybersecurity (Evropské centrum pro ochranu soukromí a kybernetickou bezpečnost na Univerzitě v Maastrichtu). V letech 2018 až 2020 byla na této univerzitě členkou zkušební komise.

V letech 2013 až 2019 byla členkou Rady European Law Institute (ELI). V letech 2015 až 2021 byla zástupkyní vydavatele European Data Protection Law Review (časopis o evropském právu na ochranu údajů) a od roku 2021 je členkou jeho redakční rady. Od roku 2020 je rovněž členkou redakční rady informační platformy EU Law Live.

Maja Brkan je autorkou řady publikací o právu Evropské unie. Pravidelně vystupuje na konferencích pořádaných univerzitami v Evropě a ve Spojených státech.

Soudkyní Tribunálu byla M. Brkan jmenována 6. července 2021.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Distinguished Fellow, Maastricht Centre for European Law
  • Členka redakční rady informační platformy EU Law Live
  • Členka redakční rady European Data Protection Law Review
  • Členka Pravniškega društva v Mariboru
  • Členka Maastricht Law and Tech Lab
  • Členka European Law Institute
  • Členka European Centre on Privacy and Cybersecurity
  • Členka „Friends of the Hamburg Max Planck Institute for Comparative and International Private Law“
  • Členka Slovenskega društva za evropsko pravo
  • Členka Svetovna mreža Univerze v Ljubljani
Čestné tituly a hodnosti
  • Cena „Mladý právník roku 2007“, Zveza društev pravnikov Slovenije (2007)
  • Cena „J. H. H. Weiler“ za nejlepší výzkumný článek v oblasti práva Evropské unie, Pravna fakulteta Univerze v Ljubljani (2003)
  • Ocenění za ukončení studia práva s mimořádnými výsledky, Právnická fakulta Univerze v Ljubljani (2003)
Pēteris Zilgalvis
Pēteris Zilgalvis
Soudce
Životopis a kariéra

Pēteris Zilgalvis, narozen v roce 1964 v Inglewoodu (Spojené státy), studoval na University of California, Los Angeles – UCLA (kalifornská univerzita, Los Angeles, Spojené státy), kde v roce 1986 získal diplom v oboru politické vědy. Ve studiu pokračoval na University of Southern California (univerzita Jižní Kalifornie, Spojené státy), kde v roce 1990 získal titul doktor práv.

Téhož roku započal svoji profesní dráhu coby hlavní poradce právní služby Latvijas Republikas Vides aizsardzības komiteja, Augstākā padome (Lotyšský výbor pro ochranu životního prostředí) a tuto funkci vykonával do roku 1992. Následně působil na lotyšském Ministerstvu zahraničních věcí jako referent pro vztahy s Evropským parlamentem, Organizací spojených národů, Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). V roce 1991 se kromě toho stal v Kalifornii (Spojené státy) advokátem.

V roce 1993 P. Zilgalvis zastával funkci odborníka na otázky životního prostředí pro baltský region v rámci Světové banky, kde byl v roce 1996 jmenován hlavním poradcem v oblasti práva životního prostředí pro projekt „Ruská federace – Projekt environmentálního řízení“.

V roce 1997 byl jmenován zástupcem vedoucího útvaru pro bioetiku v rámci Rady Evropy a tuto funkci vykonával do roku 2005. Poté začal pracovat v Evropské komisi jako vedoucí oddělení pro způsoby řízení a etiku a v roce 2010 jako vedoucí oddělení pro infekční nemoci a veřejné zdraví. V letech 2010 až 2016 nadále působil v Evropské komisi jako vedoucí oddělení pro zdraví a kvalitní životní podmínky. V roce 2016 byl jmenován vedoucím oddělení pro digitální inovace a blockchain a tuto funkci zastával do roku 2021. Je rovněž autorem několika článků publikovaných v právních časopisech, týkajících se především bioetiky, digitálních technologií, lidských práv a práva životního prostředí.

Soudcem Tribunálu byl P. Zilgalvis jmenován 27. září 2021.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen redakční rady Baltic Yearbook of International Law
  • Člen World Economic Forum Digital Currency Governance Consortium
  • Člen Expertního poradního výboru Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro politiku blockchainu
Krisztián Kecsmár
Krisztián Kecsmár
Soudce
Životopis a kariéra

Krisztián Kecsmár, narozen v roce 1975 v Budapešti (Maďarsko), studoval právo na Faculté Jean Monnet de l’université Paris-Sud (Fakulta Jeana Monneta univerzity Paříž-Jih, Paříž XI, Francie), kde v roce 1998 získal bakalářský diplom v oboru právo, v roce 1999 magisterský diplom v oboru mezinárodní právo a evropské právo a v roce 2000 titul master v oboru podnikání a právo Evropské unie.

Krisztián Kecsmár na počátku své profesní dráhy v letech 2001 až 2005 pracoval v Maďarsku coby právník v advokátní kanceláři.

V roce 2005 nastoupil k Evropské komisi, kde pracoval jako referent na generálním ředitelství pro informační společnost a média. Tento post zastával i na generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž, a to v letech 2009 až 2015, v roce 2016 a v letech 2018 až 2021.

Na období od května 2015 do dubna 2016 jej Evropská komise přidělila na maďarské Ministerstvo spravedlnosti jako člena kanceláře pro evropské záležitosti.

V letech 2016 až 2018 působil K. Kecsmár na maďarském Ministerstvu spravedlnosti jako státní tajemník pro mezinárodní a evropskou soudní spolupráci.

Soudcem Tribunálu byl K. Kecsmár jmenován 27. října 2021.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Šéfredaktor právního časopisu „Európai Tükör“
Čestné tituly a hodnosti
  • Cena Vladára Gábora (2018)
Ion Gâlea
Ion Gâlea
Soudce
Životopis a kariéra

Ion Gâlea, narozen v roce 1978 v Jasy (Rumunsko), získal v roce 2000 diplom v oboru právo na Universitatea din București (univerzita v Bukurešti, Rumunsko) a titul magistr v oboru evropské právo na université Paris 1 Panthéon Sorbonne (univerzita Paříž 1 Panthéon Sorbonne, Francie), a to v rámci programu Francouzsko-rumunské právní školy pro evropská studia pořádaného ve spolupráci s Universitatea din București. V roce 2002 získal titul master v oboru mezinárodní vztahy na Școala Națională de Studii Politice și Administrative (národní škola politických a správních studií, Rumunsko). Ve studiích pokračoval na Karl-Franzens-Universität Graz (univerzita ve Štýrském Hradci, Rakousko), kde v roce 2006 získal titul master v oboru evropská studia. Po návratu do Rumunska zahájil na Universitatea din București doktorské studium a disertační práci obhájil v roce 2008.

Ion Gâlea zahájil svoji profesní dráhu na rumunském Ministerstvu zahraničních věcí, kde v letech 2000 až 2002 vykonával funkci diplomatického přidělence na Ředitelství pro mezinárodní právo a smlouvy a v letech 2002 až 2007 funkci vedoucího odboru pro právo Společenství. V letech 2007 až 2009 poskytoval služby veřejného zájmu coby notář.

Po návratu na Ministerstvo zahraničních věcí byl I. Gâlea jmenován odborníkem na Ředitelství pro unijní právo a v letech 2009 až 2010 zastával funkci ředitele tohoto ředitelství. Následně byl jmenován generálním ředitelem pro právní záležitosti a v této funkci působil v letech 2010 až 2016.

V letech 2016 až 2020 byl velvyslancem Rumunska v Bulharsku a v roce 2021 se stal generálním ředitelem odboru pro bilaterální evropské vztahy a regionální spolupráci na Ministerstvu zahraničních věcí.

Ion Gâlea kromě toho vyučoval právo na Universitatea din București: v letech 2002 až 2012 byl na této univerzitě asistentem, v letech 2012 až 2016 odborným asistentem a v letech 2016 až 2021 přednášejícím. V roce 2021 byl na této univerzitě jmenován profesorem.

Dále vyučoval coby hostující profesor na Hayastani divanagitakan dprots’ (arménská diplomatická akademie) (v roce 2010), na Institutul Diplomatic Român (rumunský diplomatický institut) (v letech 2009 až 2015) a na Universidade da Coruña (univerzita v A Coruña, Španělsko) (v roce 2015).

Je autorem řady publikací o právu.

Soudcem Tribunálu byl I. Gâlea jmenován 27. října 2021.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Člen redakční rady Revista română de drept internațional
  • Člen rumunské sekce Association de Droit International
  • Člen Societatea Română de Drept European
  • Člen Réseau francophone de droit international
  • Zástupce vedoucího Střediska pro výzkum v oblasti mezinárodního a nadnárodního práva na Universitatea din București
Čestné tituly a hodnosti
  • Medaile „za diplomatické zásluhy“ první třídy (Rumunsko, 2007)
  • Národní řád „za zásluhy“ (Rumunsko, 2009)
  • Národní řád „za věrné služby“ (Rumunsko, 2013)
  • Řád „Madarski Konnik“, první třída (Bulharsko, 2021)
Ioannis Dimitrakopoulos
Ioannis Dimitrakopoulos
Soudce
Životopis a kariéra

Ioannis Dimitrakopoulos, narozen v roce 1971 v Athénách (Řecko), získal v roce 1992 diplom v oboru právo na Ethniko kai Kapodistriako Panepistimio Athinon (státní a kapodistriánská univerzita v Athénách, Řecko) a svá studia doplnil titulem magistr práv, který mu v roce 1994 udělila Université Paris II Panthéon-Assas (univerzita Paříž 2 Panthéon-Assas, Francie).

V roce 1995 se I. Dimitrakopoulos stal advokátem zapsaným u Athénské advokátní komory a toto povolání vykonával do roku 1997.

V roce 1998 nastoupil k Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada, Řecko) coby referent a v letech 2005 až 2022 tamtéž působil jako odborný referent zabývající se především věcmi týkajícími se daňového práva, práva hospodářské soutěže, známkového práva a práva veřejných zakázek. V roce 2022 byl jmenován do funkce člena Státní rady. Zároveň s těmito funkcemi byl v letech 2009 až 2010 členem výboru Symvoulio tis Epikrateias pro plánování a organizaci. V roce 2005 začal pracovat jako hlavní právní poradce na úřadu evropského veřejného ochránce práv (Štrasburk, Francie), přičemž tuto funkci vykonával po dobu tří let. V roce 2008 znovu nastoupil k Symvoulio tis Epikrateias. 

V letech 2010 až 2020 I. Dimitrakopoulos rovněž zastával funkci zástupce předsedy odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (Helsinky, Finsko).

V letech 2014 až 2015 působil jako dočasně přidělený soudce u Anotato Eidiko Dikastirio (Zvláštní nejvyšší soud, Řecko) a u Eidiko Dikastirio tou arthrou 88 par. 2 tou Syntagmatos (Zvláštní soud zřízený na základě čl. 88 odst. 2 řecké ústavy). V letech 2014 až 2016 kromě toho vykonával funkci místopředsedy sdružení soudců Symvoulio tis Epikrateias. 

Ioannis Dimitrakopoulos se věnuje i výzkumné a pedagogické činnosti: v letech 2003 až 2004 byl Senior Visiting Fellow na University of California, Berkeley (Kalifornská univerzita v Berkeley, Spojené státy), kde v této pozici vyučoval evropské právo životního prostředí a srovnávací právo. Od roku 2010 je profesorem na Ethniki Scholi Dikastikon Leitourgon (Národní justiční akademie, Řecko). Je autorem řady publikací týkajících se zejména daňového práva, evropského práva a základních práv.

Ioannis Dimitrakopoulos byl jmenován soudcem Tribunálu 13. ledna 2022.

Damjan Kukovec
Damjan Kukovec
Soudce
Životopis a kariéra

Damjan Kukovec, narozen v roce 1977 v Lublani (Slovinsko), získal v roce 2001 diplom v oboru právo na Právnické fakultě Univerza v Ljubljani (Univerzita v Lublani, Slovinsko) a v roce 2002 titul master v oboru právo na Harvard Law School (právnická fakulta Harvardovy univerzity, Spojené státy). Na této univerzitě následně zahájil doktorské studium a v roce 2015 tamtéž obhájil disertační práci.

Svoji profesní dráhu započal v roce 2002 jako justiční čekatel na Višje sodišče v Ljubljani (Odvolací soud v Lublani, Slovinsko) a tuto funkci zastával do roku 2004. V roce 2004 působil u Zvláštního soudu pro Sierra Leona (Freetown, Sierra Leone) a u Ustavno sodišče (Ústavní soud, Slovinsko).

V roce 2005 nastoupil D. Kukovec k Soudnímu dvoru Evropské unie jako právník a v letech 2006 až 2018 pracoval pro Právní službu Evropské komise. V roce 2006 se kromě toho stal členem slovinské advokátní komory.

Zároveň D. Kukovec působí v akademické oblasti - věnuje se zejména evropskému právu. V letech 2011 až 2013 vyučoval globální právo na Harvard Law School a na Institute for Global Law and Policy (Institut pro globální právo a politiku) na této právnické fakultě. Poté vyučoval na několika právnických univerzitách po celém světě, mimo jiné i na FGV Direito Rio, Rio de Janeiro (Právnická fakulta Nadace Getúlia Vargase, Rio de Janeiro, Brazílie) (v roce 2014), na University of Kent's Brussels School of International Studies (Brussels School of International Studies Univerzity v Kentu, Belgie) (v roce 2016), na Evropském univerzitním institutu ve Florencii (EUI, Itálie) (v letech 2016 a 2017) a na Univerza v Ljubljani (v letech 2018 až 2020). Od roku 2018 D. Kukovec přednáší právo a je zástupcem vedoucího doktorského programu na Middlesex University v Londýně (Middlesexská univerzita, Spojené království).

Damjan Kukovec je autorem řady publikací o právu Evropské unie. Pravidelně vystupuje na konferencích pořádaných univerzitami po celém světě.

Damjan Kukovec byl jmenován soudcem Tribunálu 13. ledna 2022.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen skupiny RECONNECT
  • člen British International Studies Association
  • člen Society of Legal Scholars
  • člen Pravniško društvo Ljubljana
  • člen European Society of International Law
  • člen Klubu alumnov Pravne fakultete Univerze v Ljubljani
  • člen Slovensko društvo za evropsko pravo
  • člen European Union Studies Association
Čestné tituly a hodnosti
  • cena za nejlepší diplomovou práci v oblasti unijního práva, udělená vládou Slovinské republiky (2001)
  • zlatá medaile za akademické úspěchy, udělená Univerza v Ljubljani (2001)
  • cena Landona Gammona, udělená Harvard Law School (2001)
  • cena Rotary Club Ljubljana (2008)
  • akademické ceny udělené Harvard Law School (2009-2012)
  • Senior Fellow of the Higher Education Academy (Spojené království) (2020)
Suzanne Kingston
Suzanne Kingston
Soudkyně
Životopis a kariéra

Suzanne Kingston, narozena v roce 1977 v Dublinu (Irsko), získala v roce 1998 diplom v oboru právo na University of Oxford (Oxfordská univerzita, Spojené království) a v roce 2000 titul magistra práv na Universiteit Leiden (Univerzita v Leidenu, Nizozemsko). Na posledně uvedené univerzitě poté započala doktorské studium práva a v roce 2009 tamtéž obhájila disertační práci.

V roce 1998 se stala Barrister při Honourable Society of Gray’s Inn, Londýn (Spojené království). V roce 2002 začala pracovat jako advokátka v bruselské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře a advokátní praxi tam vykonávala do roku 2004.

Poté S. Kingston nastoupila k Soudnímu dvoru Evropské unie coby referendářka generálního advokáta Leenderta Geelhoeda, s nímž spolupracovala v letech 2004 až 2006.

V roce 2007 se S. Kingston stala Barrister při Honourable Society of King’s Inns, Dublin (Irsko). Od roku 2007 vykonávala povolání advokátky zapsané u irské advokátní komory coby Barrister a poté jako Senior Counsel.

Suzanne Kingston se kromě toho věnuje výuce práva na University College Dublin (Univerzita v Dublinu, Irsko) – v letech 2007 až 2015 na této univerzitě přednášela a od roku 2015 tamtéž působí jako profesorka. V průběhu svého akademického působení vyučovala i na dalších univerzitách, a to zejména na Columbia University (Kolumbijská univerzita, Spojené státy), Cambridge University (Cambridgeská univerzita, Spojené království), Universiteit Leiden a Osgoode Hall Law School of York University in Toronto (Osgoode Hall Law School na Univerzitě York v Torontu, Kanada). Je autorkou řady publikací o právu Evropské unie.

Suzanne Kingston byla jmenována soudkyní Tribunálu 13. ledna 2022.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • místopředsedkyně Irish Centre for European Law
  • členka redakční rady časopisu Irish Jurist
Čestné tituly a hodnosti
  • nositelka ceny Evropské rady pro výzkum (2015)
  • Nositelka ceny Irských přeborníků v oblasti evropského výzkumu, kterou uděluje Irská rada pro výzkum (2017)
Tihamér Tóth
Tihamér Tóth
Soudce
Životopis a kariéra

Pan Tihamér Tóth, narozen v roce 1971 v Zalaegerszegu (Maďarsko), studoval právo na Szegedi Tudományegyetem (univerzita v Segedínu, Maďarsko), kde v roce 1994 získal v tomto oboru diplom. Na téže univerzitě absolvoval doktorské studium a disertační práci v oboru právo obhájil v roce 2001.

V roce 1994 započal svoji profesní dráhu v Maďarsku coby právník na Úřadu pro evropské záležitosti; postupně byl přidělen na ministerstvo pro mezinárodní hospodářské vztahy, ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo zahraničních věcí.

V letech 1997 až 2001 pracoval jako referent na odboru pro mezinárodní záležitosti v rámci maďarského Úřadu pro hospodářskou soutěž. V letech 2001 až 2003 byl členem a v letech 2003 až 2009 předsedou Rady pro hospodářskou soutěž (Maďarsko). V průběhu posledně uvedeného období zastával také funkci místopředsedy maďarského Úřadu pro hospodářskou soutěž.

V letech 2009 až 2022 působil v Maďarsku jako advokát, a to zejména v oblasti práva hospodářské soutěže.

Od roku 1999 se T. Tóth věnoval také pedagogické činnosti na Pázmány Péter Katolikus Egyetem (Katolická univerzita Petra Pázmánye, Maďarsko). V letech 1999 až 2010 na této univerzitě přednášel a poté tamtéž vykonával funkci proděkana pro výzkum a mezinárodní vztahy (v letech 2010 až 2013), pro studijní záležitosti (v letech 2013 až 2014) a pro mezinárodní vztahy (od roku 2015). V roce 2018 byl T. Tóth na této univerzitě jmenován profesorem. V letech 2019 až 2022 byl tamtéž držitelem katedry programu Jean Monnet v oboru právo hospodářské soutěže.

Je autorem řady publikací v oblasti práva hospodářské soutěže.

Dne 6. července 2022 byl T. Tóth jmenován soudcem Tribunálu.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • člen redakční rady Versenytükör, odborného časopisu maďarského Úřadu pro hospodářskou soutěž
  • člen Ligue internationale du droit de la concurrence (LIDC) a její vědecké rady
  • člen správní rady Magyar Versenyjogi Egyesület
  • člen mezinárodního poradního výboru Institute for Consumer Antitrust Studies v rámci Loyola School of Law (Chicago, Spojené státy)
  • člen výboru pro regulaci v rámci American Chamber of Commerce in Hungary
  • poradce rozhodovacího výboru Önszabályozó Reklám Testület
Čestné tituly a hodnosti
  • A Magyar Érdemrend Lovagkeresztje (polgári tagozat) (2017)
Beatrix Ricziová
Beatrix Ricziová
Soudkyně
Životopis a kariéra

Paní Beatrix Ricziová, narozena v roce 1981 v Bratislavě (Slovensko), získala titul magistra práv v roce 2005 na Univerzitě Komenského v Bratislavě (Slovensko) a v roce 2012 jí byl tamtéž udělen titul doktorka práv.

Svoji profesní dráhu započala na Slovensku coby právní asistentka v advokátní kanceláři, kde pracovala v letech 2002 až 2004. Od roku 2003 kromě toho několik let působila jako překladatelka a tlumočnice při akcích pořádaných městem Stupava (Slovensko).

V letech 2005 až 2006 pracovala B. Ricziová jako právnička na Institutu pro sbližování právních předpisů v rámci slovenského Úřadu vlády a poté v letech 2007 až 2008 v kanceláři hlavního zmocněnce pro zastupování Slovenska před Soudním dvorem Evropské unie, která spadá pod slovenské Ministerstvo spravedlnosti. V letech 2009 až 2022 vykonávala funkci hlavní zmocněnkyně pro zastupování Slovenska před unijními soudy.

Beatrix Ricziová byla mimo jiné v letech 2007 až 2010 členkou Stálého výboru pro občanské a obchodní právo slovenské Legislativní rady vlády a v letech 2012 až 2015 členkou slovenského Výboru pro rekodifikaci občanského práva procesního.

Dne 6. července 2022 byla B. Ricziová jmenována soudkyní Tribunálu.

Elisabeth Tichy-Fisslberger
Elisabeth Tichy-Fisslberger
Soudkyně
Životopis a kariéra

Elisabeth Tichy-Fisslberger, narozena v roce 1957 ve Vídni (Rakousko), získala v roce 1980 diplom v oboru právo a v roce 1981 studovala mezinárodní právo na Université catholique de Louvain (Katolická univerzita v Lovani, Belgie).

Svoji profesní dráhu započala E. Tichy-Fisslberger v roce 1982 u Evropské komise coby konferenční tlumočnice; tuto pozici zastávala až do roku 1988. Zároveň se na Universität Wien (univerzita ve Vídni, Rakousko) věnovala studiu jazyků a v roce 1984 získala v tomto oboru diplom.

V roce 1988 nastoupila na rakouské Ministerstvo zahraničních věcí, a sice na Generální ředitelství pro evropské a hospodářské záležitosti, kde do roku 1993 působila jako poradkyně.

V roce 1990 byla vyslána na Rakouské velvyslanectví v Dublinu. Od poloviny roku 1991 do poloviny roku 1992 byla zástupkyní ředitele pro dopravní politiku EU na rakouském Ministerstvu zahraničních věcí ve Vídni. Poté byla vyslána na Rakouské velvyslanectví v Londýně.

V letech 1993 až 2000 působila jako radová-vyslankyně na Stálém zastoupení Rakouska při Evropské unii v Bruselu.

Po návratu na rakouské Ministerstvo zahraničních věcí vykonávala E. Tichy-Fisslberger v letech 2000 až 2003 funkci ředitelky odboru pro obecné záležitosti EU a orgány EU. Poté byla jmenována zástupkyní generálního ředitele pro evropské a hospodářské záležitosti a v roce 2007 generální ředitelkou pro právní a konzulární záležitosti. V letech 2009 až 2017 kromě toho působila také jako národní koordinátorka pro boj proti obchodování s lidmi.

Od prosince 2017 byla velvyslankyní na Stálém zastoupení Rakouska při Úřadu OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě. V roce 2020 byla zvolena předsedkyní Rady OSN pro lidská práva a v roce 2021 předsedkyní Evropské hospodářské komise OSN.

Vedle těchto činností E. Tichy-Fisslberger vyučovala od roku 2002 právo na Diplomatische Akademie Wien (Diplomatická akademie ve Vídni, Rakousko). V letech 2006 až 2017 vyučovala právo i na Universität Wien.

Soudkyní Tribunálu byla E. Tichy-Fisslberger jmenována 15. září 2022.

Členství v nadacích, organizacích nebo institucích působících v právní, kulturní, umělecké, sociální, sportovní nebo charitativní oblasti
  • Rytířka Řádu čestné legie, Francie (2005)
  • Velkokříž Řádu za zásluhy Lichtenštejnského knížectví (2021)
  • Litevská diplomatická hvězda (2021)
William Valasidis
William Valasidis
Soudce
Životopis a kariéra

William Valasidis, narozen v roce 1971 v Soluni (Řecko), získal v roce 1993 diplom v oboru právo na Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis (Aristotelova univerzita v Soluni, Řecko) a svá studia doplnil titulem Master v oboru právo, který získal v roce 1996 na Harvard Law School (právnická fakulta Harvardovy univerzity, Spojené státy).

V letech 1993 až 1995 působil v rámci své přípravy na advokátní zkoušky jako advokátní koncipient. V roce 1996 se stal advokátem zapsaným u Advokátní komory v Soluni a toto povolání následně vykonával v advokátních kancelářích v Mexiku a ve Spojených státech.

U Soudního dvora Evropské unie začal pracovat v roce 1998, a to jako referendář v kabinetu soudce Kratera Ioannou. Tuto pozici následně zastával u soudce Vassilia Skourise, jenž se v roce 2003 stal předsedou Soudního dvora a s nímž W. Valasidis spolupracoval patnáct let (od roku 1999 do roku 2014).

V roce 2014 byl W. Valasidis v rámci Soudního dvora jmenován ředitelem pro protokol a informace a poté ředitelem pro komunikaci; tuto funkci vykonával až do roku 2022.

Je autorem několika právnických publikací a působil také jako vydavatel. Věnoval se i pedagogické činnosti v oblasti praktického uplatňování unijního práva – aktivně se podílel na organizaci a průběhu European Law Moot Court Competition, a to jako člen poroty (v letech 2004 až 2005) a poté jako člen a místopředseda European Law Moot Court Society (v letech 2006 až 2022). Kromě toho se pravidelně účastní národních i mezinárodních konferencí.

Soudcem Tribunálu byl W. Valasidis jmenován 15. září 2022.

Steven Verschuur
Steven Verschuur
Soudce
Životopis a kariéra

Steven Verschuur, narozen v roce 1977 v Arnhemu (Nizozemsko), studoval právo na Universiteit Utrecht (univerzita v Utrechtu, Nizozemsko), kde v roce 2001 získal titul magistr. Ve vysokoškolském studiu pokračoval na université de Liège (univerzita v Lutychu, Belgie), kde v roce 2002 získal diplom o absolvování postgraduálního studia v oboru evropské právo. V roce 2010 obhájil na Universiteit Utrecht dizertační práci v oboru právo.

Od roku 2002 pracoval S. Verschuur jako advokát v několika advokátních kancelářích v Nizozemsku a Belgii a věnoval se různým oblastem unijního práva, například oblasti hospodářské soutěže, státních podpor, obchodní politiky, veřejných zakázek a omezujících opatření přijímaných v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie.

O těchto tématech kromě toho napsal celou řadu článků do právnických časopisů a dalších publikací.

V letech 2021 až 2022 S. Verschuur zároveň působil jako náhradní soudce na občanskoprávním úseku rechtbank Zeeland-West-Brabant (soud pro Zéland – Západní Brabantsko, Nizozemsko).

Soudcem Tribunálu byl S. Verschuur jmenován 15. září 2022.

Saulius Lukas Kalėda
Saulius Lukas Kalėda
Soudce
Životopis a kariéra

Saulius Lukas Kalėda, narozen v roce 1976 v Krakově (Polsko), získal v roce 1999 diplom v oboru právo na Vilniaus universitetas (univerzita ve Vilniusu, Litva), v roce 2000 magisterský diplom v Zentrum für Europäische Integrationsforschung na Universität Bonn (univerzita v Bonnu, Německo) a v roce 2002 doktorát v oboru právo na Uniwersytet Jagielloński (Jagellonská univerzita v Krakově, Polsko).

Svoji profesní dráhu zahájil v roce 1998 jako právník na Úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím v rámci vlády Litevské republiky. V letech 2002 až 2003 zastával v průběhu jednání o přistoupení k Evropské unii funkci hlavního experta odboru evropského práva vlády Litevské republiky. V letech 2003 až 2004 působil jako právník na Generálním ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh.

V letech 2004 až 2013 pracoval jako referendář Tribunálu Evropské unie, a to v kabinetu soudce Vilenase Vadapalase a poté soudce Egidijuse Bieliūnase. V roce 2013 nastoupil na Soudní dvůr coby referendář u generálního advokáta Macieje Szpunara. V letech 2017 až 2023 vykonával funkci člena právní služby Evropské komise. Ve značném počtu věcí zastupoval Komisi coby zmocněnec před unijními soudy.

Věnuje se rovněž akademické činnosti – v letech 2002 až 2003 a v roce 2011 působil jako lektor na Vilniaus universitetas. Od roku 2013 vyučuje na Uniwersytet Jagielloński. Je autorem řady publikací o institucionálním a procesním právu Unie.

Soudcem Tribunálu byl Saulius Lukas Kalėda jmenován dne 27. září 2023.

Louise Spangsberg Grønfeldt
Louise Spangsberg Grønfeldt
Soudkyně
Životopis a kariéra

Louise Spangsberg Grønfeldt, narozena v roce 1980 v Ishøj (Dánsko), získala v roce 2004 bakalářský diplom v oboru právo a v roce 2007 magisterský diplom v oboru právo na Københavns Universitet (Kodaňská univerzita, Dánsko). V roce 2007 obdržela magisterský diplom také na Collège d’Europe (Belgie). V roce 2012 se v Dánsku stala advokátkou.

Svou profesní dráhu zahájila v roce 2007 jako advokátní koncipientka a tuto činnost vykonávala až do roku 2009. Během tohoto období zároveň vyučovala unijní právo na Københavns Universitet, a to nejprve jako lektorka a poté jako přednášející.

V letech 2009 až 2013 pracovala na Generálním sekretariátu Rady Evropské unie jako právnička-lingvistka.

V letech 2013 až 2016 působila jako členka právní služby Evropské komise ve skupině pro rozpočet. Až do roku 2018 pak pracovala jako referendářka v Tribunálu Evropské unie u soudce Jespera Svenningsena. Na konci téhož roku se vrátila do právní služby Evropské komise (skupina pro státní podpory) a v roce 2019 byla jmenována členkou kabinetu výkonné místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestager. Od konce roku 2020 do roku 2023 pracovala v právní službě Evropské komise ve skupině pro spravedlnost a vnitřní věci.

Louise Spangsberg Grønfeldt byla jmenována soudkyní Tribunálu dne 27. září 2023.

Vittorio Di Bucci
Vittorio Di Bucci
Vedoucí soudní kanceláře
Životopis a kariéra

Pan Di Bucci, narozen v roce 1963 v Asti (Itálie), absolvoval studium v oboru právo na Università degli Studi di Torino (Univerzita Turín, Itálie), kde v roce 1986 získal diplom magistr práv. Ve studiu pokračoval na Université de Nancy II (Francie), kde v roce 1988 získal diplom z postgraduálního studia (Diplôme d’études approfondies) v oboru právo Evropských společenství.

V roce 1987 nastoupil p. Di Bucci k Soudnímu dvoru jako právník-lingvista v překladatelském oddělení italského jazyka. V roce 1988 přestoupil na místo referendáře v kabinetu soudce G. Federica Manciniho, kde tuto funkci zastával až do roku 1991. Jako referendář v kabinetu soudce Manciniho pracoval opětovně v letech 1994 až 2000.

V letech 1991 až 1994 působil p. Di Bucci v týmu „Doprava, životní prostředí, spotřebitelé“ v rámci právní služby Evropské komise, kam se v roce 2000 vrátil jako člen týmu „Státní podpory a antidumping“. V letech 2007 až 2010 byl členem a poté právním poradcem týmu „Hospodářská soutěž“. V roce 2010 byl jmenován hlavním právním poradcem týmu „Státní podpory a antidumping“ a stejnou funkci pak v letech 2014 až 2023 zastával v týmu „Obchodní právo“.

Dne 5. června 2023 byl p. Di Bucci zvolen vedoucím soudní kanceláře Tribunálu.

Je autorem řady publikací v oboru unijní právo pojednávajících zejména o řízení před unijními soudy, o státních podporách a o právu bankovní unie.