Prezentace

Niceská smlouva zavedla v roce 2003 možnost zřizovat na úrovni Evropské unie specializované soudy. Dne 2. listopadu 2004 rozhodla Rada EU o zřízení Soudu pro veřejnou službu, jehož úkolem, který do té doby plnil Tribunál, bylo rozhodovat spory mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci. V roce 2015 unijní normotvůrce s ohledem na nárůst soudní agendy a na nepřiměřenou délku projednávání věcí před Tribunálem rozhodl, že se postupně zvýší počet soudců Tribunálu na 56 a že Tribunál převezme pravomoci Soudu pro veřejnou službu. Soud pro veřejnou službu zanikl dne 1. září 2016.

Soud pro veřejnou službu se skládal ze sedmi soudců jmenovaných Radou na dobu šesti let s možností opakovaného jmenování, po výzvě k podávání kandidatur a na základě stanoviska výboru zřízeného k tomu účelu. Při jmenování soudců dbala Rada na to, aby složení Soudu pro veřejnou službu bylo vyrovnané z hlediska geografického i z hlediska co nejširšího zastoupení vnitrostátních právních systémů. Soudci Soudu pro veřejnou službu volili ze svého středu na období tří let předsedu, který mohl být zvolen i opětovně. Soud zasedal v tříčlenných senátech anebo v případě, kdy to odůvodňovala obtížnost nebo význam vznesených právních otázek, v plénu. Soudci jmenovali vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let.

Soud pro veřejnou službu byl příslušný pro rozhodování v prvním stupni ve věcech evropské veřejné služby, což představovalo zhruba 150 věcí ročně na přibližně 40 000 zaměstnanců orgánů, institucí a jiných subjektů Evropské unie. Spory projednávané Soudem pro veřejnou službu se týkaly nejen otázek služebního nebo pracovního poměru v pravém slova smyslu (odměňování, služební postup, přijímání, disciplinární opatření atd.), ale i systému sociálního zabezpečení (nemoc, stáří, invalidita, pracovní úrazy, rodinné přídavky atd.). Soud pro veřejnou službu byl rovněž příslušný pro spory týkající se některých specifických zaměstnanců, zejména zaměstnanců Eurojustu, Europolu, Evropské centrální banky, Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a Evropské služby pro vnější činnost. Proti rozhodnutím vydaným Soudem pro veřejnou službu bylo možné podat k Tribunálu ve lhůtě dvou měsíců opravný prostředek omezený na právní otázky. Kasační rozhodnutí Tribunálu pak mohla být za výjimečných okolností předmětem přezkumu Soudním dvorem.

Po dobu své existence měl Soud pro veřejnou službu vedle vedoucí soudní kanceláře německé státní příslušnosti celkem 14 soudců a soudkyň ze 14 různých členských států a vydal 1549 rozsudků.

up