ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s automobilovým sklem – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Dohody o rozdělení trhů a výměny obchodně citlivých informací – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Námitka protiprávnosti – Pokuty – Použití se zpětnou účinností pokynů pro výpočet pokut z roku 2006 – Hodnota tržeb z prodejů – Opakování protiprávního jednání – Dodatečná částka – Přičitatelnost protiprávního jednání – Maximální výše pokuty – Konsolidovaný obrat skupiny“

Ve věcech T‑56/09 a T‑73/09,

Saint-Gobain Glass Francie SA, se sídlem v Courbevoie (Francie),

Saint-Gobain Sekurit Deutschland GmbH & Co. KG, se sídlem v Cáchách (Německo),

Saint-Gobain Sekurit Francie SAS, se sídlem v Thourotte (Francie),

původně zastoupené B. van de Walle de Ghelckem, B. Meyringem, E. Venotem a M. Guillaumondem, poté B. van de Walle de Ghelckem, B. Meyringem a E. Venotem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑56/09,

Compagnie de Saint-Gobain SA, se sídlem v Courbevoie, zastoupená P. Hubertem a E. Durandem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑73/09,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené A. Bouquetem, F. Castillo de la Torrem, M. Kellerbauerem a N. von Lingenem, poté A. Bouquetem, F. Castillo de la Torrem, M. Kellerbauerem a F. Ronkes Agerbeekem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Radou Evropské unie, zastoupenou E. Karlsson a F. Florindo Gijónem, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí řízení ve věci T‑56/09,

jejichž předmětem jsou návrhy na zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 6815 final ze dne 12. listopadu 2008, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/39.125 – Automobilové sklo), ve znění rozhodnutí Komise C (2009) 863 final, ze dne 11. února 2009 a rozhodnutí C (2013) 1118 final, ze dne 28. února 2013, v rozsahu, v němž se týká žalobkyň, a podpůrně, návrh na zrušení článku 2 tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se v tomto článku ukládá žalobkyním pokuta, nebo podpůrněji, návrhy na snížení této pokuty,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a J. Schwarcz, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. prosince 2012,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Projednávané žaloby směřují ke zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 6815 final ze dne 12. listopadu 2008, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/39.125 – Automobilové sklo) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 173, s. 13). Komise Evropských společenství v napadeném rozhodnutí zejména konstatovala, že několik podniků, včetně žalobkyň, porušilo uvedená ustanovení tím, že se v různých obdobích mezi březnem 1998 a březnem 2003 podílelo v EHP na souboru protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví automobilového skla (článek 1 napadeného rozhodnutí).

2        Společnost Saint-Gobain Glass France SA, společnost Saint-Gobain Sekurit Deutschland GmbH & Co. KG a společnost Saint-Gobain Sekurit France SAS (dále jen společně „společnost Saint-Gobain“), žalobkyně ve věci T‑56/09, jsou společnostmi působícími v oblasti produkce, zpracování a distribuce materiálů, včetně automobilového skla. Tyto společnosti jsou 100 % vlastněnými dceřinými společnostmi společnosti Compagnie de Saint-Gobain SA (dále jen „společnost Compagnie“), žalobkyně ve věci T‑73/09. Pilkington Group Ltd seskupuje zejména společnosti Pilkington Automotive Ltd, Pilkington Automotive Deutschland GmbH, Pilkington Holding GmbH a Pilkington Italia SpA (dále jen, společně, „společnost Pilkington“). Pilkington, která rovněž podala žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí (věc T‑72/09), je jedním z největších celosvětových výrobců skla a materiálů skleněných výplní, zejména v automobilovém průmyslovém odvětví. Soliver NV, jež podala žalobu na neplatnost téhož rozhodnutí (věc T‑68/09), je menším výrobcem skla a působí zejména v automobilovém průmyslovém odvětví.

3        Asahi Glass Co. Ltd (dále jen „společnost Asahi“) je usazena v Japonsku a vyrábí sklo, chemické produkty a elektronické součástky. Asahi drží všechny akcie belgického sklářského podniku Glaverbel SA/NV, který je sám 100% vlastníkem společnosti AGC Automotive France (dále jen „společnost AGC“). AGC se před 1. lednem 2004 nazývala Splintex Europe SA (dále jen „společnost Splintex“). Asahi napadené rozhodnutí nenapadla žalobou, ačkoliv jí bylo rovněž určeno.

4        Šetření, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, bylo zahájeno v návaznosti na předání dopisů obsahujících informace o dohodách a jednání ve vzájemné shodě mezi různými podniky působícími v odvětví výroby a distribuce automobilového skla, německým advokátem jednajícím na účet anonymního klienta Komisi.

5        V únoru a březnu 2005 provedla Komise v prostorách žalobkyň a společností Pilkington, Soliver a AGC kontroly. Při těchto kontrolách Komise zabavila řadu dokumentů a souborů.

6        V návaznosti na tyto kontroly předložily Asahi, Glaverbel a jejich vyšetřované dceřiné společnosti (dále jen společně „žadatelka o shovívavost“) žádost o úplnou ochranu před pokutou nebo o snížení výše pokuty na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3, dále jen „oznámení o spolupráci z roku 2002“). Žádost o podmíněnou ochranu před pokutou Komise odmítla dne 19. července 2006, nicméně žadatelku o shovívavost informovala, že jí v souladu s bodem 26 oznámení o spolupráci z roku 2002 hodlá pokutu snížit v rozmezí 30 až 50 % částky pokuty, která by jí byla jinak uložena.

7        V období mezi 26. lednem 2006 a 2. únorem 2007 zaslala Komise žalobkyním a společnostem Pilkington, Soliver, Asahi, Glaverbel a AGC na základě článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) žádosti o informace. Dotčené podniky na tyto žádosti odpověděly.

8        Vedle toho zaslala Komise na stejném právním základě žádosti o informace několika výrobcům automobilů, jednomu italskému výrobci autobusů a dvěma profesním sdružením sklářského odvětví, přičemž všechny tyto subjekty na uvedené žádosti odpověděly.

9        Dne 18. dubna 2007 přijala Komise oznámení námitek k jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání spočívajícímu v dohodách či jednáních ve vzájemné shodě mezi výrobci automobilového skla, s cílem rozdělovat si mezi sebou smlouvy o dodávkách automobilovým výrobcům. Toto oznámení námitek bylo doručeno žalobkyním, jakož i společnostem Pilkington, Soliver, Asahi, Glaverbel a AGC. Každý z podniků, jimž bylo toto oznámení námitek určeno, měl přístup ke spisu a byl Komisí vyzván, aby se v tomto ohledu vyjádřil. Slyšení, kterého se účastnili všichni uvedení adresáti, se konalo v prostorách Komise dne 24. září 2007.

 Napadené rozhodnutí

10      Dne 12. listopadu 2008 Komise přijala napadené rozhodnutí. Uvedla v něm zejména, že se společnosti Saint-Gobain a Compagnie účastnily dohod a jednání ve vzájemné shodě, uvedených v bodě 1 výše, v období od 10. března 1998 do 11. března 2003 [čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí] a na základě jejich „společné a nerozdílné“ odpovědnosti jim původně uložila pokutu ve výši 896 milionů eur [čl. 2 písm. b) napadeného rozhodnutí].

11      Žadatelce o shovívavost, jejíž účast na protiprávním jednání byla stanovena na období od 18. května 1998 do 11. března 2003, byla uložena pokuta ve výši 113,5 milionů eur [čl. 1 písm. a) a čl. 2 písm. a) napadeného rozhodnutí].

12      Co se týče společnosti Pilkington Komise rozhodla, že se tento podnik na dohodách a jednáních ve vzájemné shodě účastnil od 10. března 1998 do 3. září 2002 [čl. 1 písm. c) napadeného rozhodnutí]. Původně jí uložila pokutu ve výši 370 milionů eur [čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí].

13      Pokud jde nakonec o společnost Soliver, měla Komise za to, že se tento podnik protiprávního jednání účastnil od 19. listopadu 2001 do 11. března 2003 [čl. 1 písm. d) napadeného rozhodnutí]. Komise mu uložila pokutu ve výši 4 396 000 eur [čl. 2 písm. d) napadeného rozhodnutí].

14      V napadeném rozhodnutí Komise vychází ze zjištění, že charakteristické rysy trhu s automobilovým sklem, tedy zejména značné technické nároky a vysoká míra inovace, zvýhodňují mezinárodní integrované dodavatele. Společnosti AGC, Pilkington a Saint-Gobain patří mezi hlavní celosvětové výrobce automobilového skla a v době přijetí napadeného rozhodnutí pokrývaly přibližně 76 % celosvětové poptávky skla určeného k prvnímu použití (instalace automobilového skla v továrně při montáži vozidla). Komise rovněž poukazuje na značný objem obchodních toků v odvětví automobilového skla mezi členskými státy a členskými státy ESVO, které spadají do EHP. Výrobci automobilů kromě toho sjednávají kupní smlouvy o dodávkách automobilového skla na úrovni EHP.

15      Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že dodavatelé automobilového skla vyšetřovaní Komisí v době protiprávního jednání průběžně sledovali své tržní podíly nikoli jen v rámci „položky – vozidlo“, tedy v rámci prodejů připadajících na jeden model, ale rovněž celkově v rámci všech motorových vozidel dohromady.

16      Společnosti Pilkington, Saint-Gobain a AGC se v tomto ohledu účastnily třístranných schůzek, někdy nazývaných „schůzky klubu“. Tyto schůzky organizované střídavě každým z těchto podniků se konaly v různých hotelech v rozličných evropských městech, v soukromých rezidencích patřících zaměstnancům těchto podniků, jakož i v prostorách Evropského sdružení výrobců plochého skla (GEPVP) a prostorách Associazione nazionale degli industriali del vetro (Assovetro) (Národní sdružení sklářského průmyslu).

17      Konkurenti mezi sebou rovněž organizovali dvoustranné schůzky a kontakty, aby projednali dodávku skleněných výplní do automobilů stávajících nebo budoucích modelů. Tyto různé kontakty nebo schůzky se týkaly hodnocení a dohledu nad tržními podíly, rozdělení dodávek automobilového skla výrobcům a výměny informací o cenách a jiných obchodně citlivých informací, koordinování strategie těchto jednotlivých konkurentů v oblasti stanovování cen a zásobování zákazníků.

18      První z těchto dvoustranných schůzek, které se účastnily společnosti Saint-Gobain a Pilkington, se konala dne 10. března 1998 v hotelu Hyatt Regency na letišti Charles-de-Gaulle v Paříži (Francie). První třístranná schůzka se konala na jaře 1998 v Königswinter (Německo), v soukromé rezidenci vedoucího úseku velkých zákazníků společnosti Splintex (AGC). Těmto schůzkám předcházely průzkumné kontakty mezi společnostmi Saint-Gobain a Pilkington počínaje rokem 1997, jejichž cílem byla technická harmonizace zatmavovaných skleněných výplní vyráběných těmito podniky, co se týče barvy, hustoty a světelné propustnosti. Komise nicméně tyto kontakty nezahrnula do sporné kartelové dohody, neboť se dle jejího názoru týkaly převážně pokročilé fáze výroby plochého skla před jeho zpracováním na sklo automobilové.

19      Komise v napadeném rozhodnutí uvádí téměř 90 schůzek a kontaktů v období od jara 1998 do března 2003. K poslednímu třístrannému kontaktu došlo 21. ledna 2003 a poslední dvoustranná schůzka proběhla během druhé poloviny března 2003 mezi společnostmi Saint-Gobain a AGC. Během těchto schůzek a kontaktů používali jejich účastníci ke své identifikaci zkratek nebo jmenných kódů.

20      Účast společnosti Soliver na kartelové dohodě začala až dne 19. listopadu 2001 a trvala do 11. března 2003. Od roku 2000 byla společnost Soliver kontaktována Saint-Gobain za účelem účasti na sporné kartelové dohodě. Původní účastnice kartelové dohody, v projednávaném případě společnosti Saint-Gobain, Pilkington a AGC, v tomto ohledu využily závislosti společnosti Soliver na producentech surovin, neboť Soliver nevyráběla ploché sklo nezbytné k výrobě skleněných výplní do automobilů.

21      Podle napadeného rozhodnutí bylo celkovým plánem účastnic kartelové dohody rozdělit si mezi sebou dodávky jak v rámci stávajících smluv o dodávkách, tak v rámci nových smluv. Cílem tohoto plánu byla stabilita tržních podílů těchto účastnic. K dosažení tohoto cíle si účastnice během schůzek a kontaktů uvedených v bodech 16 až 20 výše vyměňovaly informace o cenách a jiné citlivé údaje. Vedle toho koordinovaly své politiky stanovování cen a zásobování zákazníků. Konkrétně slaďovaly odpovědi na výzvy automobilových výrobců k předložení cenových nabídek tak, aby ovlivnily jejich výběr dodavatele skla, či dokonce několika dodavatelů v případě zásobování z několika zdrojů. Účastnice měly v tomto ohledu dva způsoby, jak podpořit zadání smlouvy o dodávkách dohodnutému výrobci, tedy buď nepředložily žádnou nabídku, anebo předložily krycí nabídku, tedy nabídku obsahující vyšší cenu, než je cena uvedeného výrobce. Bylo-li nutné zajistit, aby celkový stav nabídky v EHP nadále odpovídal dohodnutému rozložení, byla přijímána nápravná opatření, jimiž byly jedna či několik účastnic dle dohody kompenzovány. Měla-li nápravná opatření ovlivnit stávající smlouvy o dodávkách, informovali konkurenti, s cílem upravit tržní podíly, automobilové výrobce o technickém problému nebo nedostatku suroviny narušujícím dodávky objednaných dílů a navrhli těmto výrobcům, aby se obrátili na náhradního dodavatele.

22      Aby účastnice kartelové dohody zachovaly dohodnuté rozdělení smluv, několikrát se dohodly také na snížení ceny účtované automobilovým výrobcům podle dosaženého nárůstu produktivity, či dokonce na případných zvýšeních cen vztahujících se na modely vozidel, jejichž úroveň výroby nedosáhla očekávání. Rovněž se shodly na případném omezení zpřístupnění informací o jejich skutečných výrobních nákladech automobilovým výrobcům, s cílem vyhnout se příliš častým žádostem posledně uvedených o snížení cen.

23      Postup ve vzájemné shodě směřující ke stabilizaci tržních podílů byl umožněn zejména průhledností trhu s dodávkami automobilového skla. Vývoj tržních podílů byl počítán na základě výrobních nákladů a prodejních odhadů s přihlédnutím ke stávajícím smlouvám o dodávkách.

24      Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, že žadatelka o shovívavost potvrdila, že nejpozději od roku 1998 se zástupci společnosti Splintex s některými konkurenty účastnili nepřípustných protisoutěžních aktivit. Navíc nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění, jež byly uvedeny v oznámení námitek, ze strany společnosti Saint-Gobain by mělo být chápáno tak, že tento podnik tímto způsobem uznal popis obsahu sporných schůzek a kontaktů, jak jej provedla Komise.

25      Nakonec se společnosti Pilkington, Saint-Gobain a AGC na schůzce konané dne 6. prosince 2001 dohodly na nové metodě výpočtu pro účely rozdělení a přerozdělení smluv o dodávkách.

26      Na základě právě tohoto souhrnu indicií Komise shledala společnosti Saint-Gobain, Compagnie, Pilkington, Soliver a žadatelku o shovívavost odpovědnými za jediné a trvající jednání porušující článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP.

27      Ujednání dohodnutá mezi těmito stranami podle Komise představovala dohody nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu uvedených ustanovení, které narušovaly hospodářskou soutěž na trhu dodávek automobilového skla. Toto protiprávní jednání je navíc jediné a trvající, jelikož účastnice kartelové dohody vyjádřily společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem a přijaly společný plán s cílem omezit svou individuální obchodní samostatnost tím, že si rozdělovaly dodávky automobilového skla pro osobní a lehká užitková motorová vozidla, jakož i tím, že ovlivňovaly ceny těchto skleněných výplní s cílem zajistit celkovou stabilitu na trhu a zachování uměle vysokých cen. Podle napadeného rozhodnutí se vzhledem k častému výskytu a trvalosti těchto schůzek a kontaktů po dobu pěti let tato kartelová dohoda vztahovala na všechny velké výrobce osobních a lehkých užitkových motorových vozidel v EHP.

28      Komise navíc měla za to, že nic nenaznačovalo, že by dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi dodavateli automobilového skla způsobily nárůst efektivity nebo přispěly k technickému či hospodářskému pokroku v odvětví automobilového skla. Komise tak vyloučila použití čl. 81 odst. 3 ES na projednávaný případ.

29      Co se týče identifikace osob, jimž bylo napadené rozhodnutí určeno, Komise měla zejména za to, že Compagnie nepřímo držela 100 % kapitálu v společnosti Saint-Gobain. Za těchto podmínek se podle ní dalo předpokládat, že Compagnie měla rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain. Tento rozhodující vliv byl potvrzen dalšími skutečnostmi, jako je obchodní struktura skupiny kontrolované přímo či nepřímo společností Compagnie (dále jen „skupina Saint-Gobain“) a složení správní rady Saint-Gobain. Jelikož Compagnie nebyla schopna tento předpoklad vyvrátit, dospěla Komise k závěru, že spolu se Saint-Gobain tvořila jediný podnik, který se účastnil protiprávního jednání, a uložila tedy společnostem Compagnie a Saint-Gobain povinnost zaplatit pokutu solidárně.

30      Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, Komise měla za to, že společnosti Saint-Gobain a Compagnie se tohoto jednání účastnily od 10. března 1998 do 11. března 2003. Účast společnosti Pilkington byla stanovena na dobu od 10. března 1998 do 3. září 2002. Soliver se protiprávního jednání účastnila od 19. listopadu 2001 do 11. března 2003.

31      Pokud jde o výpočet pokut, Komise nejprve určila hodnotu tržeb z prodejů automobilových skleněných výplní dosažených jednotlivými podniky v EHP v přímé či nepřímé souvislosti s protiprávním jednáním. V tomto směru rozlišovala mezi několika obdobími. Ve vztahu k období od března 1998 do 30. června 2000, označenému jako období „nárůstu síly“, měla Komise za to, že disponuje důkazy o protiprávním jednání jen u ěkterých evropských automobilových výrobců. Komise tedy pro toto období zohlednila pouze prodeje automobilového skla výrobcům, ve vztahu k nimž měla přímé důkazy o kartelové dohodě. Co se týče doby od 1. července 2000 do 3. září 2002, Komise shledala, že položky, které podléhaly kartelové dohodě, se týkaly nejméně 90 % prodejů v EHP. Dospěla tedy k závěru, že ve vztahu k tomuto období by měl být zohledněn celkový objem prodejů automobilového skla v EHP osobami, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Konečně, na konci období protiprávního jednání, tedy od 3. září 2002 do března 2003, se aktivity kartelu po odchodu společnosti Pilkington zpomalily. Komise se tudíž rozhodla použít ve vztahu k tomuto období jen prodeje automobilovým výrobcům, ve vztahu k nimž měla přímé důkazy o kartelové dohodě. Vážený roční průměr výše obratu z těchto prodejů byl následně vypočítán ve vztahu ke každému dotčenému dodavateli automobilového skla tak, že se hodnota tržeb z výše uvedených prodejů vydělila počtem měsíců účasti jednotlivých dodavatelů na protiprávním jednání, a takto dosažený výsledek se vynásobil dvanácti.

32      Komise dále uvedla, že dotčené protiprávní jednání, které spočívalo v rozdělení zákazníků, patří mezi nejzávažnější narušení hospodářské soutěže. S ohledem na povahu tohoto protiprávního jednání, jeho zeměpisný rozsah a kumulovaný tržní podíl zúčastněných podniků, použila Komise k výpočtu základní částky pokuty podíl ve výši 16 % hodnoty tržeb z prodejů jednotlivých zúčastněných podniků, který vynásobila počtem roků účasti na protiprávním jednání. Základní částka pokut byla dále navýšena o dodatečnou částku (neboli vstupní poplatek) ve výši 16 % hodnoty tržeb z prodejů pro účely odrazení.

33      Základní částka pokuty uložené společnostem Saint-Gobain a Compagnie na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti byla zvýšena o 60 % z důvodu opakování protiprávního jednání. Pokud jde o částku pokuty uložené Soliver, tato byla snížena na 10 % jejího obratu v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Žadatelce o shovívavost bylo přiznáno snížení částky pokuty o 50 % vzhledem k důkazním materiálům, které předala Komisi a které posledně uvedené umožnily lépe porozumět dokumentům shromážděným během kontrol.

34      Dne 11. února 2009 přijala Komise rozhodnutí C (2009) 863 final, kterým v několika málo bodech opravuje napadené rozhodnutí.

35      Dne 28. února 2013 přijala Komise rozhodnutí C (2013) 1118 final, jímž se zejména opravuje napadené rozhodnutí týkající se zohlednění prodejů uskutečněných společností Saint-Gobain, na [důvěrné] před 31. květnem 1999 (dále jen „opravné rozhodnutí ze dne 28. února 2013“). Tímto rozhodnutím Komise opravila výši pokuty uložené žalobkyním na částku 880 milionů eur.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

36      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 13. února 2009 podala společnost Saint-Gobain žalobu ve věci T‑56/09. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. února 2009 podala společnost Compagnie žalobu ve věci T‑73/09.

37      Po ukončení písemné části řízení a v návaznosti na žádost společnosti Compagnie o její znovuotevření ve věci T‑73/09, předložila posledně uvedená doplňující spis, který byl soudní kanceláři doručen dne 6. září 2010. K tomuto doplňujícímu spisu předložila Komise vyjádření podáním došlým soudní kanceláři dne 22. října 2010.

38      Vzhledem k tomu, že došlo ke změně ve složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k druhému senátu, kterému byly z tohoto důvodu přiděleny projednávané věci.

39      Usnesením ze dne 23. dubna 2012 spojil předseda druhého senátu Tribunálu po vyslechnutí účastnic řízení projednávané věci T‑56/09 a T‑73/09 pro účely ústní části řízení.

40      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání dne 11. prosince 2012. Účastnice řízení byly při této příležitosti vyzvány, aby předložily vyjádření k případnému spojení věcí T‑56/09 a T‑73/09 pro účely rozsudku, a na uvedenou výzvu odpověděly, že v tomto ohledu nemají žádné připomínky.

41      Ve věci T‑56/09 navrhuje společnost Saint-Gobain, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká;

–        podpůrně, zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká;

–        ještě podpůrněji, snížil pokutu, která jí byla v napadeném rozhodnutí uložena na přiměřenou částku;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

42      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu ve věci T‑56/09 jako neopodstatněnou;

–        uložil společnosti Saint-Gobain náhradu nákladů řízení.

43      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. února 2009 upravila společnost Saint-Gobain svá návrhová žádání směřující ke zrušení s cílem požadovat jednak zrušení verze napadeného rozhodnutí, ve znění rozhodnutí C (2009) 863 final ze dne 11. února 2009, jednak, podpůrně, snížení pokuty uložené v článku 2 pozměněného rozhodnutí.

44      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. května 2009 požádala Rada Evropské unie o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise ve věci T‑56/09. Předseda sedmého senátu Tribunálu této žádosti vyhověl usnesením ze dne 7. července 2009.

45      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu ve věci T‑56/09 jako neopodstatněnou;

–        odpovídajícím způsobem rozhodl o náhradě nákladů řízení.

46      Ve věci T‑73/09 společnost Compagnie navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí dotýká a vyvodil z tohoto zrušení veškeré nezbytné důsledky pro výši pokuty;

–        podpůrně, snížil pokutu, která jí byla uložena v napadeném rozhodnutí na základě společné a nerozdílné odpovědnosti se společností Saint-Gobain;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

47      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu ve věci T‑73/09 jako neopodstatněnou;

–        uložil společnosti Compagnie náhradu nákladů řízení.

48      V návaznosti na přijetí opravného rozhodnutí ze dne 28. února 2013 požádala Komise dopisem ze dne 7. března 2013 Tribunál, aby znovu otevřel ústní část řízení.

49      Druhý senát Tribunálu poté, co k této otázce vyslechl účastnice řízení, znovu otevřel ústní část řízení usnesením ze dne 23. dubna 2013.

50      Dopisem ze dne 30. července 2013 informovala společnost Saint-Gobain Tribunál zejména o úpravě svých návrhových žádání zohledňující opravné rozhodnutí ze dne 28. února 2013. Saint-Gobain tvrdila, že její žaloba na neplatnost je nadále opodstatněná, a prohlásila, že zachovává svůj návrh na náhradu nákladů řízení Komisí, nicméně podpůrně předložila návrh na částečnou náhradu nákladů Komisí. Komise sdělila své připomínky k uvedenému opravnému rozhodnutí a ke skutečnosti, že společnost Saint-Gobain v dopise ze dne 30. července 2013 vzala zpět část jednoho ze svých žalobních důvodů. Dopisy datovanými 22. července a 1. srpna 2013 sdělily Rada a společnost Compagnie Tribunálu, že v tomto ohledu nemají připomínky.

51      Ústní část řízení skončila dne 11. září 2013.

 Právní otázky

52      Po vyslechnutí účastnic řízení je důvodné spojit projednávané věci pro účely rozsudku v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu.

I –  K předmětu žaloby

53      V souladu s vyjádřeními žalobkyň jak na jednání, tak po znovu otevření ústní části řízení, jakož i vyjádřeními předloženými Tribunálu společností Saint-Gobain v jejím dopise ze dne 11. března 2013, je třeba mít za to, že projednávané žaloby směřují proti napadenému rozhodnutí, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 28. února 2013, a stejně tak směřují ke zrušení uvedeného rozhodnutí, jako i k tomu, aby Tribunál snížil pokutu, jež žalobkyním byla uložena na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti.

II –  K hlavním návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí

54      Nejprve je třeba přezkoumat důvody směřující ke zrušení, jež byly vzneseny ve věci T‑56/09. Některé důvody a argumenty předložené Saint-Gobain se pojí k důvodům a argumentům předloženým Compagnie ve věci T‑73/09, a je tedy třeba je přezkoumat společně. Zadruhé je třeba přezkoumat zvláštní argumenty žaloby na neplatnost podané společností Compagnie, které se nepojí k žádnému z důvodů předložených společností Saint-Gobain.

A –  Věc T‑56/09

55      Společnost Saint-Gobain v zásadě uplatňuje šest žalobních důvodů vycházejících, zaprvé z protiprávnosti nařízení č. 1/2003, zadruhé z porušení práva na obhajobu, zatřetí z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí a nesprávného výpočtu pokuty, začtvrté z právního pochybení při přičtení odpovědnosti protiprávního jednání spáchaného společností Saint-Gobain společnosti Compagnie, z porušení zásad personality trestu a presumpce neviny, jakož i zneužití pravomoci, zapáté z porušení zásad zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání, a nakonec zašesté z nepřiměřenosti pokuty uložené společnosti Saint-Gobain.

1.     K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávnosti nařízení č. 1/2003

56      Ve svém prvním žalobním důvodu společnost Saint-Gobain vznáší námitku protiprávnosti nařízení č. 1/2003, spočívající v tom, že toto nařízení svěřuje Komisi ve věcech porušení článku 81 ES jak vyšetřovací, tak sankční pravomoci. Tato námitka se v zásadě shoduje s námitkou vznesenou společností Compagnie ve věci T‑73/09, a je tedy třeba je přezkoumat společně.

57      Tento žalobní důvod se dělí na dvě části. Zaprvé taková kumulace funkcí v rukou Komise porušuje právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu. Zadruhé pravomoc Komise přijímat na základě článku 81 ES rozhodnutí ukládající sankce nemůže být v souladu se zásadou presumpce neviny.

a)     K první části žalobního důvodu vycházející z porušení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu

 Argumenty účastnic řízení

58      Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie v zásadě tvrdí, že kumulace vyšetřovacích a sankčních funkcí v rukou Komise při uplatňování článku 81 ES, jak je upraveno v nařízení č. 1/2003, odporuje právu na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, které je základní zárukou práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), jakož i v čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie.

59      Společnost Saint-Gobain především tvrdí, že sankce uložené Komisí v tomto rámci mají trestněprávní povahu nejen proto, že zákaz stanovený v článku 81 ES se vztahuje na jakýkoliv podnik, a nikoliv na určitou kategorii podniků, ale i z důvodu odrazujícího a represívního účelu sankcí. Zmínka uvedená zákonodárcem v čl. 23 odst. 5 nařízení č. 1/2003, že tyto sankce nemají trestněprávní povahu, není v tomto ohledu relevantní. Právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu se tedy v projednávaném případě uplatní bez omezení.

60      Z judikatury přitom vyplývá, že Komise nemůže být kvalifikována jako nezávislý a nestranný soud.

61      Neplatnost nařízení č. 1/2003, která z toho vyplývá, není zpochybněna skutečností, že osoby, jimž je určeno rozhodnutí Komise ukládající sankci, mohou v rámci uvedeného nařízení podat k Tribunálu žalobu na neplatnost uvedeného rozhodnutí. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva totiž vyplývá, že zásady nezávislosti a nestrannosti musí být dodrženy právě ve stadiu, v němž je sankce uložena.

62      Co se týče této posledně uvedené problematiky, společnost Saint-Gobain připomíná, že pouze za výjimečných okolností, které se vyznačují zvláštními nároky na efektivnost a nezávažností protiprávních jednání, může být pravomoc přijímat rozhodnutí o opodstatněnosti obvinění spadající do působnosti čl. 6 odst. 1 EÚLP delegována na správní orgán, jehož rozhodnutí mohou být napadena žalobou k soudu rozhodujícímu v plné jurisdikci. Tyto okolnosti nejsou v projednávaném případě dány.

63      I kdyby se mělo za to, že předmětné sankce nespadají do pevného jádra trestního práva, bylo by třeba považovat omezení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu způsobené systémem stíhání a trestání jednání odporujících právu hospodářské soutěže Evropské unie za porušení zásad legitimity a proporcionality. Kumulaci funkcí plynoucí z tohoto systému tak nelze ospravedlnit žádným rizikem přetíženosti soudního systému. Navíc omezení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu je nepřiměřené nejen s ohledem na závažnost sankcí uložených na základě článku 81 ES a nařízení č. 1/2003, ale i na charakteristické rysy přezkumu vykonávaného Tribunálem v případě žaloby.

64      V tomto ohledu společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie tvrdí, že když Tribunál rozhoduje o žalobách na neplatnost sankčních rozhodnutí přijatých Komisí na základě článku 81 ES, nevykonává přezkum v plné jurisdikci ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP. Tribunál totiž při takovém přezkumu pouze ověřuje, zda nedošlo k nesprávnému právnímu posouzení nebo případnému zneužití pravomoci. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že žaloba podaná k Tribunálu nemá ve vztahu k napadenému rozhodnutí odkladný účinek.

65      Společnost Saint-Gobain napadá argument Rady, podle kterého námitka protiprávnosti nařízení č. 1/2003 zpochybňuje platnost čl. 83 odst. 2 ES. Toto ustanovení Smlouvy totiž nestanoví, že Komisi kumuluje vyšetřovací a zároveň sankční pravomoci ve vztahu k porušení pravidel hospodářské soutěže, nýbrž tato volba byla učiněna zákonodárcem.

66      Nakonec společnost Compagnie tvrdí, že problém, který vyvstává v souvislosti s kumulací vyšetřovacích a sankčních pravomocí v rukou Komise, je potvrzen rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. června 2009, Dubus SA v. Francie (č. 5242/04).

67      Komise a Rada s těmito výtkami nesouhlasí.

68      Komise nepopírá, že podniky účastnící se správního kontrolního řízení v oblasti hospodářské soutěže mají právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, zpochybňuje však názor, že se čl. 6 odst. 1 EÚLP uplatňuje stejným způsobem v oblasti trestního práva jako takového a v oblasti správních sankcí.

69      Komise v tomto ohledu připomíná, že podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 nemají sankce přijaté na základě článku 81 ES trestněprávní povahu. Tvrdí rovněž, že jak vyplývá z judikatury unijních soudů, nemůže být považována za soud, jež ukládá trestní sankce. Z toho vyplývá, že když přijímá rozhodnutí na základě čl. 81 odst. 1 ES, článek 6 EÚLP se na ni nevztahuje v plném rozsahu. Tribunál ve svém rozsudku ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise (T‑54/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) rozhodl, že kumulace vyšetřovacích a sankčních funkcí v rukou Komise v oblasti hospodářské soutěže neomezuje ochranu základních práv.

70      Ostatně, společnost Saint-Gobain nesprávně vyvozuje z judikatury Evropského soudu pro lidská práva tři kumulativní podmínky pro delegování sankční pravomoci na správní orgán v oblastech, které nespadají do pevného jádra trestního práva. Do tohoto jádra nemusí spadat ani vysoké pokuty. Dále záruky stanovené v článku 6 EÚLP nebrání tomu, aby správní orgán mohl vykonávat sankční pravomoc v oblastech, které se nevyznačují vysokým počtem protiprávních jednání, je-li sledovaný cíl legitimní. Přitom je zjevné, že účinnost stíhání a trestání jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže jsou legitimním cílem.

71      Komise ještě tvrdí, že soudní přezkum vykonávaný Tribunálem vykazuje veškeré znaky přezkumu v plné jurisdikci ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. To platí tím spíše v oblasti pokut ukládaných za kartelové dohody, jejichž přiměřenost může Tribunál považovat za nutnou ověřit na základě článku 31 nařízení č. 1/2003. V tomto ohledu je nepodstatné, že Tribunál doposud využíval této pravomoci v plné jurisdikci jen omezeně s cílem snížit výši pokut uložených Komisí.

72      Nakonec tento žalobní důvod, jelikož vyžaduje uznání, že rozhodnutí Komise konstatující a postihující porušení práva hospodářské soutěže nemají závaznou ani vykonatelnou povahu, odporuje zásadě, že na rozhodnutí Komise se vztahuje presumpce platnosti, dokud nejsou zrušena nebo vzata zpět, jakož i zásadě stanovené v článku 242 ES, podle které nemá žaloba na neplatnost vůči napadenému aktu v zásadě odkladný účinek.

73      Rada předkládá v zásadě podobnou argumentaci jako je argumentace Komise. Tvrdí zejména, že sankční systém zavedený nařízením č. 1/2003 nespadá do trestního práva, a že se tedy čl. 6 odst. 1 EÚLP na projednávaný případ nevztahuje. Rada dále tvrdí, že námitkou protiprávnosti, kterou společnost Saint-Gobain vznáší, se posledně uvedená ve skutečnosti snaží zpochybnit platnost čl. 83 odst. 2 ES v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví, že přísluší zákonodárci, aby vymezil příslušné úkoly Komise a Soudního dvora Evropské unie v oblasti stíhání a trestání jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže. Unijní soud přitom nemá pravomoc vyjadřovat se k platnosti ustanovení primárního práva.

74      Nakonec, co se týče argumentu dovozenému společností Compagnie z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dubus SA v. France, bod 66 výše, okolnosti, jež vedly k vydání uvedeného rozsudku, se liší od okolností projednávané věci. Uvedený rozsudek se totiž týkal kumulace vyšetřovacích a sankčních funkcí v rukou bankovní komise ve Francii, jejíž rozhodnutí měla povahu soudních rozhodnutí. Komise však nemůže být považována za soud ve smyslu článku 6 EÚLP.

 Závěry Tribunálu

75      Tribunál má za to, aniž je nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti tohoto žalobního důvodu vznesené Komisí ve věci T‑73/09, že první část prvního žalobního důvodu je neopodstatněná, jak analogicky vyplývá z judikatury týkající se věcí, v nichž byla v podstatě napadána platnost nařízení Rady č. 17, ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204) (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 14. května 1998, Enso Española v. Komise, T‑348/94, Recueil, s. II‑1875, body 55 až 65; ze dne 11. března 1999, Aristrain v. Komise, T‑156/94, Recueil, s. II‑645, body 23 až 40, a Lafarge v. Komise, bod 69 výše, body 36 až 47).

76      Je třeba nejprve připomenout, že právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 EÚLP představuje obecnou zásadu unijního práva, nyní zakotvenou v čl. 47 druhém pododstavci Listiny základních práv.

77      Kromě toho podle ustálené judikatury není Komise „soudem“ ve smyslu článku 6 EÚLP (rozsudky Soudního dvora ze dne 29. října 1980, Van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Sb. rozh. s. 3125, bod 81, a ze dne 7. června 1983, Musique diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 7), ani ve smyslu čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv. Mimoto čl. 23 odst. 5 nařízení č. 1/2003 výslovně stanoví, že rozhodnutí, v nichž Komise ukládá pokuty za porušení práva hospodářské soutěže, nemají trestněprávní povahu.

78      Nicméně vzhledem k povaze předmětných protiprávních jednání, jakož i k povaze a stupni přísnosti sankcí za ně ukládaných se právo na spravedlivý proces uplatní zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže vztahujících se na podniky, jež mohou vést k uložení pokut nebo penále (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, body 20 a 21, a ze dne 3. září 2009, Papierfabrik August Koehler a další v. Komise, C‑322/07 P, C‑327/07 P a C‑338/07 P, Sb. rozh. s. I‑7191, bod 143).

79      Evropský soud pro lidská práva měl ve svém rozsudku A. Menarini Diagnostics srl v. Itálie, ze dne 27. září 2011 (č. 43509/08) příležitost upřesnit podmínky, za nichž pokuta, která vzhledem ke své výši a svému preventivnímu a represivnímu účelu spadá do trestněprávní oblasti, může být uložena správním orgánem, jež nesplňuje veškeré požadavky stanovené v čl. 6 odst. 1 EÚLP. V uvedeném rozsudku šlo o italský systém potlačování jednání porušujících právo hospodářské soutěže. Evropský soud pro lidská práva v zásadě uvedl, že dodržení čl. 6 odst. 1 EÚLP nevylučuje, aby mohl být „trest“ uložen správním orgánem nadaným pravomocí ukládat sankce v oblasti práva hospodářské soutěže, může-li být rozhodnutí přijaté posledně uvedeným orgánem následně přezkoumáno soudním orgánem s plnou jurisdikcí. Mezi znaky takového soudního orgánu patří pravomoc změnit rozhodnutí vydané orgánem nižšího stupně ve všech ohledech jak po skutkové, tak po právní stránce. Přezkum vykonávaný soudem se v takových případech nemůže omezovat na ověření „vnější“ legality rozhodnutí, jež přezkoumává, jelikož soud musí mít možnost posoudit přiměřenost rozhodnutí učiněných orgánem pro hospodářskou soutěž a ověřit jeho hodnocení technického rázu.

80      Je přitom třeba konstatovat, že soudní přezkum vykonávaný Tribunálem ve vztahu k rozhodnutím, v nichž Komise ukládá sankce za porušení unijního práva hospodářské soutěže, uvedeným požadavkům odpovídá.

81      Nejprve je v tomto ohledu třeba zdůraznit, že unijní právo svěřuje Komisi úkol dohledu, který zahrnuje úlohu stíhat jednání porušující čl. 81 odst. 1 ES a článek 82 ES, přičemž Komise je povinna v rámci tohoto správního řízení dodržovat procesní záruky stanovené v unijním právu. Nařízení č. 1/2003 jí mimoto přiznává pravomoc rozhodnutím ukládat podnikům a jejich sdružením, které úmyslně nebo z nedbalosti uvedená ustanovení porušily, peněžité sankce.

82      Kromě toho požadavek na účinný soudní přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, v němž Komise konstatuje a postihuje porušení pravidel hospodářské soutěže, představuje obecnou zásadu unijního práva, která vyplývá ze společných ústavních tradic členských států (rozsudek Enso Española v. Komise, bod 75 výše, bod 60). Tato zásada je nyní zakotvena v článku 47 Listiny základních práv (rozsudky Soudního dvora ze dne 22. prosince 2010, DEB, C‑279/09, Sb. rozh. s. I‑13849, body 30 a 31, a ze dne 28. července 2011, Samba Diouf, C‑69/10, Sb. rozh. s. I‑7151, bod 49).

83      Z judikatury přitom vyplývá, že soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí s cílem postihovat jednání porušující právo hospodářské soutěže, upravený ve Smlouvách a doplněný v nařízení č. 1/2003, je s uvedenou zásadou v souladu (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, KME Germany a další v. Komise, C‑272/09 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 106, a Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 67).

84      Zaprvé je Tribunál nezávislým a nestranným soudem zřízeným rozhodnutím Rady 88/591/ESUO, EHS, Euratom, ze dne 24. října 1988, o zřízení Soudu prvního stupně Evropských společenství (Úř. věst. L 319, s. 1, Zvl. vyd. 1/1, s. 181). Jak vyplývá z třetího bodu odůvodnění uvedeného rozhodnutí, byl zřízen s cílem zlepšit soudní ochranu zájmů jednotlivců v případě žalob vyžadujících bližší zkoumání složitých skutečností.

85      Zadruhé Tribunálu na základě čl. 3 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 88/591 přísluší vykonávat pravomoc svěřenou Soudnímu dvoru Smlouvami a akty přijatými k jejich provedení, zejména ve věcech žalob „podaných proti orgánu […] fyzickými nebo právnickými osobami na základě čl. [230] druhého pododstavce [ES] a týkajících se uplatňování pravidel hospodářské soutěže vztahujících se na podniky“. V souvislosti s těmito žalobami podle článku 230 ES je třeba přezkum legality rozhodnutí Komise, jímž je fyzickým nebo právnickým osobám přičítáno porušení práva hospodářské soutěže a z tohoto důvodu je jim uložena pokuta, považovat za účinný soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Důvody, kterých se fyzické nebo právnické osoby mohou na podporu svého návrhu na zrušení dovolávat, jsou totiž s to Tribunálu umožnit, aby posoudil opodstatněnost všech obvinění vznesených Komisí v oblasti hospodářské soutěže, a to jak z hlediska právního, tak skutkového.

86      Zatřetí, v souladu s článkem 31 nařízení č. 1/2003 je přezkum legality stanovený v článku 230 ES doplněn přezkumem v plné jurisdikci, v jehož rámci může soud nad rámec přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise posouzením vlastním, a uložené pokuty nebo penále tak zrušit, snížit nebo zvýšit (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Sb. rozh. s. I‑8375, bod 692).

87      Z toho vyplývá, že argument společnosti Saint-Gobain a společnosti Compagnie, podle kterého je napadené rozhodnutí protiprávní již z toho důvodu, že bylo přijato v rámci systému upravujícího kumulaci vyšetřovacích a sankčních funkcí v rukou Komise ve věcech porušení článku 81 ES, není opodstatněný, a první část žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

b)     K druhé části žalobního důvodu vycházející z porušení zásady presumpce neviny

 Argumenty účastnic řízení

88      Ve druhé části žalobního důvodu společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie tvrdí, že napadené rozhodnutí odporuje zásadě presumpce neviny, zakotvené v čl. 6 odst. 2 EÚLP a v článku 48 Listiny základních práv, jelikož bylo přijato správním orgánem, který není nezávislým a nestranným soudem a navíc nemá případná žaloba proti uvedenému rozhodnutí podaná k Tribunálu odkladný účinek.

89      Podle společnosti Saint-Gobain toto porušení, jež vychází z protiprávnosti nařízení č. 1/2003, nelze vyloučit z pouhého důvodu, že by měl Tribunál nesprávně za to, že uvedené nařízení neporušuje právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu díky tomu, že osoby, jimž je rozhodnutí Komise konstatující porušení článku 81 ES určeno, mohou toto rozhodnutí napadnout u Tribunálu. I v takovém případě by totiž bylo zavinění osob, jimž bylo takové rozhodnutí určeno, případně právoplatně prokázáno až k datu potvrzení tohoto rozhodnutí Tribunálem v rámci řízení o žalobě na neplatnost.

90      Nakonec se Komise nesprávně dovolává práva osob, jimž je rozhodnutí konstatující porušení práva hospodářské soutěže určeno a které usilují o zrušení tohoto rozhodnutí, poskytnout Komisi bankovní záruku, namísto okamžitého zaplacení pokuty. Kromě toho, že taková možnost zcela závisí na uvážení Komise, nic nemění na skutečnosti, že rozhodnutí začíná vyvolávat účinky ještě před tím, než se vyjádří Tribunál.

91      Za těchto podmínek Komise právoplatně neprokázala porušení práva hospodářské soutěže společností Saint-Gobain a společností Compagnie, a je tedy třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se těchto společností dotýká.

92      Komise a Rada s těmito výtkami nesouhlasí.

93      Komise připomíná, že na základě ustálené judikatury se podnik vyšetřovaný pro porušení unijních pravidel hospodářské soutěže považuje za nevinný do doby, než Komise jeho zapojení do takového protiprávního jednání prokáže. Rada dodává, že v projednávané věci nedošlo k porušení zásady presumpce neviny, jelikož konečné rozhodnutí o přičitatelnosti protiprávního jednání společnosti Saint-Gobain není učiněno, dokud Tribunál nerozhodne.

94      Navíc podle Komise ve skutečnosti vznáší argumentace společnosti Saint-Gobain námitku protiprávnosti článku 242 ES, na jehož základě žaloby podané u Soudního dvora nemají odkladný účinek. Unijní soud však není oprávněn rozhodovat o platnosti ustanovení primárního práva.

95      Komise se nakonec dovolává okolnosti, že bez ohledu na neexistenci odkladného účinku projednávané žaloby na napadené rozhodnutí mohla žalobkyně namísto předběžného zaplacení pokuty složit bankovní záruku. Tato možnost plyne mimo jiné ze skutečnosti, že porušení pravidel hospodářské soutěže není ještě stále do okamžiku, kdy Tribunál řízení ukončí, prokázáno nezávislým a nestranným soudem a skutečnosti, že výši pokuty nelze před ukončením soudního řízení považovat za konečnou.

 Závěry Tribunálu

96      V rámci této druhé části žalobního důvodu společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie v zásadě tvrdí, že jelikož není Komise nezávislým a nestranným soudem, není schopna právoplatně prokázat zavinění podniků, které se podle jejího názoru podílely na porušení článku 81 ES. Sankce, které ukládá na základě čl. 81 odst. 1 ES, jsou tedy přijaty v rozporu se zásadou presumpce neviny.

97      Podle ustálené judikatury, s ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání, jakož i povahu a stupeň přísnosti sankcí za tato jednání, se zásada presumpce neviny, nyní zakotvená v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv, vztahuje zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, která mohou vést k uložení pokut nebo penále (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, body 149 a 150, a Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, body 175 a 176; rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 216).

98      Rozsah této zásady je upřesněn nyní ustálenou judikaturou.

99      Presumpce neviny vyžaduje, aby byla každá obviněná osoba považována za nevinnou, dokud není její vina prokázána v souladu s právem. Brání tak jakémukoli formálnímu konstatování a jakémukoli naznačování odpovědnosti osoby obviněné z předmětného protiprávního jednání v rozhodnutí, kterým řízení skončilo, ačkoli tato osoba nemohla využít všech záruk, obvykle poskytovaných pro účely výkonu práva na obhajobu v rámci řízení, jež má obvyklý průběh a vede k rozhodnutí o opodstatněnosti námitek (rozsudek Tribunálu ze dne 6. října 2005, Sumitomo Chemical a Sumika Fine Chemicals v. Komise, T‑22/02 et T‑23/02, Sb. rozh. s. II‑4065, bod 106).

100    Komise je tedy povinna předložit důkaz protiprávních jednání, která zjistila, a použít řádné důkazní prostředky, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání (viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Dresdner Bank a další v. Komise, T‑44/02 OP, T‑54/02 OP, T‑56/02 OP, T‑60/02 OP a T‑61/02 OP, Sb. rozh. s. II‑3567, bod 59 a citovaná judikatura). Komise musí za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvést přesné a shodující se důkazy (rozsudek Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, body 43 a 72 a citovaná judikatura; a ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, Sb. rozh. s. II‑6681, bod 129).

101    Požadavky na dodržování presumpce neviny se musí řídit i unijní soud při přezkumu rozhodnutí, v nichž Komise konstatuje porušení článku 81 ES. Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání. Soudce tedy nemůže dospět k závěru, že Komise existenci předmětného protiprávního jednání prokázala právně dostačujícím způsobem, má-li o této otázce stále pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta (rozsudek Dresdner Bank a další v. Komise, bod 100 výše, bod 60).

102    Z bodů 99 až 101 výše tak vyplývá, že zásada presumpce neviny nebrání tomu, aby byla odpovědnost osoby obviněné z předmětného jednání porušujícího unijní právo hospodářské soutěže prokázána na základě řízení vedeného zcela v souladu s podmínkami stanovenými v ustanoveních článku 81 ES nařízení č. 1/2003, jakož i nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18) a v jehož rámci tak mohlo být právo na obhajobu plně vykonáno.

103    Jelikož sankční pravomoc přiznaná Komisi ve věcech porušení článku 81 ES ve své podstatě neodporuje zásadě presumpce neviny, výtka vycházející z neexistence odkladného účinku žaloby podané u Tribunálu proti rozhodnutí ukládajícímu sankce za porušení unijního práva hospodářské soutěže je neúčinná. Za těchto okolností není dále nutné zabývat se otázkou, zda, jak tvrdí Rada, taková výtka ve skutečnosti představuje námitku protiprávnosti článku 242 ES.

104    Každopádně je třeba uvést, že Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku Janosevic v. Švédsko, ze dne 23. července 2002 (Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 2002‑VII, s. 1, § 106 až 110), rozhodl, že právo na presumpci neviny v zásadě nebrání tomu, aby sankce trestněprávní povahy přijaté správním orgánem mohly být vykonány před tím, než se stanou konečnými na základě řízení o žalobě před soudem, za předpokladu, že je takový výkon proveden v přiměřených mezích zajišťujících spravedlivou rovnováhu mezi předmětnými zájmy a že původní situace potrestané osoby může být v případě úspěchu její žaloby obnovena. Žalobkyně přitom nepředložily žádný argument, který by vedl k závěru, že systém stíhání a trestání jednání porušujících unijní právo hospodářské soutěže, jak je upraven v nařízení č. 1/2003 a prováděn v první řadě Komisí, těmto požadavkům nevyhovuje.

105    Vzhledem k předchozímu rozboru, a aniž je dotčen přezkum dodržení požadavků připomenutých v projednávané věci v bodech 97 až 101 výše v rámci ostatních žalobních důvodů, je tedy třeba druhou část žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou, a zamítnout tedy první žalobní důvod vycházející z námitky protiprávnosti v plném rozsahu, aniž je třeba rozhodnout o přípustnosti této námitky.

2.     K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu

a)     Argumenty účastnic řízení

106    Druhým žalobním důvodem společnost Saint-Gobain tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu, když přijala napadené rozhodnutí, aniž měla prvně uvedená příležitost vyjádřit se ke způsobu výpočtu výše pokuty, která byla stanovena jako konečná. Při výpočtu pokuty Komise použila několik faktorů, o nichž společnost Saint-Gobain nebyla informována, zejména hodnotu tržeb z prodejů souvisejících s protiprávním jednáním. Informace obsažené v oznámení námitek neumožnily společnosti Saint-Gobain účelně se v tomto ohledu vyjádřit, kdežto hodnota tržeb z prodejů představuje skutkovou okolnost, která je pro účely výpočtu pokuty určující a musí být v souladu s čl. 6 odst. 1 EÚLP projednána kontradiktorně. V uvedeném oznámení totiž nebyly obsaženy informace týkající se prodejů použitých pro výpočet základní částky pokuty a informace o metodě, kterou Komise hodlá použít k identifikaci rozhodných prodejů. Tento dokument se ani nezmiňoval o míře závažnosti, ze které bude Komise vycházet, či o způsobu, jakým by mohla přihlížet k opakování protiprávního jednání.

107    Žádná z doplňujících žádostí o informace ohledně určení hodnoty tržeb z prodejů, určených v pozdější fázi společnosti Saint-Gobain, tyto nedostatky nezhojila. Pokud jde o zmínku v oznámení námitek, že dotčené prodeje budou určeny podle bodu 13 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“), není v projednávané věci relevantní, neboť tento způsob výpočtu nebyl v době přípravy napadeného rozhodnutí stále jistý. Tato nejistota se odrazila zejména v nesoudržnosti různých žádostí o informace týkající se této problematiky zaslaných Komisí společnosti Saint-Gobain.

108    Za těchto podmínek společnost Saint-Gobain shledává, že před přijetím napadeného rozhodnutí neměla možnost se k metodě výpočtu pokuty účelně vyjádřit.

109    Společnost Saint-Gobain rovněž kritizuje judikaturu, podle které je Komise v rámci postupů vedoucích ke stíhání a trestání jednání porušujících právo hospodářské soutěže pouze povinna sdělit osobám, jimž jsou její rozhodnutí určena, hlavní skutkové a právní okolnosti, za které může být uložena pokuta, aniž by se tyto osoby mohly dovolávat práva předvídat taková rozhodnutí. Podle ní nemůže taková judikatura zaručit dodržení základních práv. Navíc je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že sdělení konkrétnějších informací během vyšetřování nutně neumožňuje dotčeným podnikům předvídat rozhodnutí Komise, neboť posledně uvedená není takovými informacemi v době přijetí rozhodnutí vázána.

110    Společnost Saint-Gobain ještě tvrdí, že přijetím pokynů z roku 2006 Komise omezila svou posuzovací pravomoc k základu výpočtu pokuty, přičemž pojem „dotčené prodeje“ je objektivní a ověřitelnou skutečností. Z toho vyplývá, že se Komise v projednávané věci nemůže nijak odvolávat na judikaturu, která směřuje k vyloučení rizika nepřiměřeného předvídání budoucích rozhodnutí sboru komisařů.

111    Komise nejprve připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou by uvedení údajů o úrovni zamýšlených pokut ve fázi oznámení námitek znamenalo nepřiměřené předjímání rozhodnutí Komise. K výkonu práva na obhajobu by přitom podniky neměly být schopny předvídat přesnou výši pokut. Právo být vyslechnut je tedy dodrženo, pokud Komise v takovém oznámení uvede, že bude zkoumat, zda je vhodné dotyčným podnikům uložit pokuty a sdělí jim hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k přijetí rozhodnutí ukládajícího takové pokuty.

112    Komise dále zdůrazňuje, že oznámení námitek určené společnosti Saint-Gobain jasně sdělovalo, že bude v projednávané věci použita metoda výpočtu obsažená v pokynech z roku 2006. Uvádí rovněž, že pro účely výpočtu pokuty zaslala dotyčným podnikům rozličné žádosti o informace ohledně hodnoty tržeb z příslušných prodejů. S ohledem na prostor pro uvážení, jímž při výpočtu pokut za porušení článku 81 ES disponuje, má tedy Komise za to, že právo společnosti Saint-Gobain na obhajobu bylo v napadeném rozhodnutí plně dodrženo.

113    Komise rovněž zpochybňuje argument společnosti Saint-Gobain, podle kterého se posledně uvedená nemohla účelně vyjádřit k zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti. V tomto ohledu tvrdí, že v oznámení námitek zvláště upozornila společnost Saint-Gobain na přitěžující okolnost spočívající v opakování protiprávního jednání a na různé předchozí případy konstatování porušení článku 81 ES. Komise tímto postupem překročila rámec povinností, které musí dodržovat na základě rozsudku Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše (bod 50). Okolnost, že společnost Saint-Gobain v oznámení námitek obdržela dostatečné informace ohledně opakování protiprávního jednání, potvrzují argumenty tohoto podniku zpochybňující uvedenou přitěžující okolnost v jeho odpovědi na oznámení námitek.

b)     Závěry Tribunálu

114    Argumentace společnosti Saint-Gobain zahrnuje dvě různé výtky vycházející z porušení jejího práva na obhajobu.

115    V rámci první výtky společnost Saint-Gobain Komisi vytýká, že ji před přijetím napadeného rozhodnutí neinformovala o hodnotě tržeb z prodejů, kterou hodlá použít pro výpočet jí uložené pokuty, o způsobu tohoto výpočtu a míře závažnosti, která bude uplatněna.

116    V tomto ohledu je třeba připomenout, že uvedení údajů ohledně úrovně zamýšlených pokut ve fázi oznámení námitek, dokud nebyla podnikům dána možnost uplatnit jejich připomínky k námitkám, které jsou vůči nim vzneseny, by znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise (viz rozsudky Soudního dvora Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 77 výše, bod 21, a ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 434, a citovaná judikatura).

117    Skutečnost, že hospodářský subjekt nemůže znát předem přesnou výši pokut, které Komise uloží v každém konkrétním případě, je totiž opodstatněná s ohledem na cíle potlačování a odrazování, jimiž se řídí sankční politika v oblasti hospodářské soutěže. Dosažení těchto cílů by bylo ohroženo, pokud by dotyčné podniky mohly s přihlédnutím k výši pokuty, která by jim byla z důvodu protiprávního jednání uložena, odhadnout zisky plynoucí z jejich účasti na protiprávním jednání (rozsudek Tribunálu ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise, T‑279/02, Sb. rozh. s. II‑897, bod 83).

118    Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud v oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a doba trvání protiprávního jednání, stejně jako skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 428, a citovaná judikatura, a rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 181).

119    Kromě toho Komisi nepřísluší v oznámení námitek sdělovat podnikům stíhaným za porušení článku 81 ES rozsah případného zvýšení pokuty prováděného s cílem zajistit její odrazující účinek (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, bod 62).

120    Z toho vyplývá, že, co se týče určení výše pokut, je právo dotyčných podniků na obhajobu v řízení před Komisí zaručeno možností vyjádřit se k době trvání, závažnosti a protisoutěžní povaze vytýkaných skutečností, avšak nevyžaduje, aby tato možnost zahrnovala způsob, jakým Komise hodlá uplatnit imperativní kritéria závažnosti a doby trvání protiprávního jednání pro účely takového určení (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 439). Dotyčné podniky mají v tomto ohledu dodatečnou záruku ohledně stanovení výše pokut, neboť Tribunál vykonává soudní přezkum v plné jurisdikci a může pokutu zejména zrušit nebo snížit (viz rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, Sb. rozh. s. II‑1705, bod 200 a citovaná judikatura).

121    V projednávané věci je třeba nejprve konstatovat, že Komise v oznámení námitek, jež bylo určeno společnosti Saint-Gobain, podrobně uvedla skutkový rámec, z něhož hodlala vycházet za účelem konstatování porušení čl. 81 odst. 1 ES. Mimoto na stranách 129 až 131 a 132 až 135 oznámení námitek uvedla důvody, pro které měla za to, že kontakty, na nichž se podílela společnost Saint-Gobain, zakládaly dohody nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu uvedeného ustanovení.

122    Dále Komise na stranách 132 až 135 a 152 až 155 oznámení námitek rovněž uvedla skutečnosti, ze kterých vycházela při posuzování zejména doby trvání účasti společnosti Saint-Gobain na protiprávním jednání. Na stranách 156 a 157 uvedeného oznámení rovněž popsala hlavní faktory, které hodlala zohlednit při posuzování závažnosti protiprávního jednání, tedy zejména skutečnost, že taková koluzní ujednání, k jakým docházelo v projednávané věci, patří mezi nejzávažnější porušení čl. 81 odst. 1 ES, že tato ujednání dopadala na celé odvětví automobilového skla k újmě nejen automobilových výrobců, ale i veřejnosti, že si účastníci kartelové dohody byli vědomi protiprávní povahy svého počínání a že aktivity v rámci kartelové dohody zasáhly celý EHP.

123    V bodě 489 oznámení námitek Komise ostatně upřesnila, že hodlá zohlednit potenciální roli společnosti Saint-Gobain jako vůdce v rámci kartelové dohody, neboť tato při rozličných příležitostech zastupovala zájmy ostatních podniků na schůzkách klubu a navíc svolávala většinu těchto schůzek. Komise dodala, že výši pokut vypočítá rovněž podle doby trvání účasti každého dotyčného podniku na kartelové dohodě, jakož i podle případných přitěžujících či polehčujících okolností.

124    Jelikož Komise takto sdělila hlavní skutkové a právní okolnosti, ze kterých bude vycházet při výpočtu výše pokut, nebyla, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 120 výše, povinna upřesnit způsob, jakým uplatní každou z uvedených skutečností za účelem určení výše pokuty. V tomto ohledu není důležité, že se Komise v napadeném rozhodnutí od metody výpočtu hodnoty tržeb z příslušných prodejů stanovené v bodě 13 pokynů z roku 2006 částečně odchýlila.

125    Každopádně, je třeba uvést, že Komise na straně 156 oznámení námitek uvedla, že pokuta, kterou v projednávané věci uloží, bude vypočítána podle zásad stanovených v pokynech z roku 2006. Přitom, ačkoliv se Komise v projednávané věci rozhodla, jak vyplývá z bodů 664 až 667 odůvodnění napadeného rozhodnutí, od této metody výpočtu částečně odchýlit, pokud jde o zohledňované prodeje skleněných výplní, učinila tak konkrétně s cílem odpovědět na některé výtky týkající se metody výpočtu tržeb z příslušných prodejů stanovené v bodě 13 uvedených pokynů, které osoby, jimž bylo oznámení námitek určeno, uvedly ve svých připomínkách k tomuto oznámení, jakož i ve svých odpovědích na rozličné žádosti o informace, jež jim Komise zaslala.

126    Z toho vyplývá, že Komise před přijetím napadeného rozhodnutí společnost Saint-Gobain dostatečně informovala o skutkových a právních okolnostech, z nichž hodlala za účelem konstatování její účasti na porušení článku 81 ES vycházet a že bylo právo společnosti Saint-Gobain na obhajobu v tomto směru dodrženo. První výtce tudíž nemůže být vyhověno.

127    V rámci své druhé výtky společnost Saint-Gobain tvrdí, že jí Komise během správního řízení neumožnila účelně vyjádřit své stanovisko, co se týče zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti.

128    V tomto ohledu postačí zdůraznit, aniž je dotčen přezkum první části šestého žalobního důvodu níže, že Komise na stranách 157 a 158 oznámení námitek nejen upozornila dotyčné podniky na skutečnost, že by mohla použít ustanovení týkající se opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti, ale také uvedla tři předchozí rozhodnutí postihující porušení čl. 81 odst. 1 ES, na kterých hodlala v případě společností Saint-Gobain a Compagnie založit konstatování přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání. Z odpovědi společnosti Saint-Gobain na oznámení námitek ostatně vyplývá, že tato společnost uplatnila rozličné argumenty s cílem zpochybnit případné zvýšení pokuty za opakování protiprávního jednání, založené na jednom či druhém z těchto rozhodnutí.

129    Druhé výtce tudíž nelze vyhovět. Proto je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

3.     K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění a chybného výpočtu pokuty

130    Důvody, které společnost Saint-Gobain v žalobě označuje jako třetí a čtvrtý žalobní důvod, je třeba přezkoumat jako důvod jediný v rozsahu, v němž představují dvě části téhož důvodu týkajícího se tržeb z prodejů, které Komise použila pro výpočet základní částky pokuty uložené společnosti Saint-Gobain.

a)     K první části vycházející z nedostatečného odůvodnění

 Argumenty účastnic řízení

131    V rámci první části společnost Saint-Gobain tvrdí, že napadené rozhodnutí není odůvodněno ve smyslu článku 253 ES a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv, neboť neupřesňuje různé tržby z prodejů, na jejichž základě byla pokuta podle bodu 13 pokynů z roku 2006 vypočtena. Povinnost v tomto ohledu odůvodnit napadené rozhodnutí platí tím spíše, že jde o oblast, v níž Komise disponuje pro účely uložení vysokých pokut diskreční pravomocí.

132    Společnost Saint-Gobain Komisi konkrétněji vytýká, že nepředložila žádnou informaci, která by mohla prokázat, že tržby z prodejů uplatněné v jejím případě jsou výsledkem přesného a soudržného výpočtu, nebo naopak, že jsou vypočítány chybně. Z napadeného rozhodnutí totiž nelze určit výrobce, v jejichž případě Komise tvrdí, že disponuje přímými důkazy o tom, že se na ně sporná kartelová dohoda vztahovala v obdobích nárůstu síly a na konci protiprávního jednání. Z toho rovněž vyplývá, že společnost Saint-Gobain nemohla ověřit, zda takové důkazy existují. Rozhodnutí ani neuvádí hodnoty tržeb z prodejů na jednotlivého výrobce během tří fází protiprávního jednání. Nakonec rozhodnutí neuvádí přesný počet měsíců účasti zohledněných Komisí pro výpočet průměrné roční hodnoty dotčených tržeb. Za těchto okolností nemůže Tribunál vykonat přiměřený soudní přezkum a napadené rozhodnutí není odůvodněno nebo je odůvodněno nedostatečně.

133    Povinnost Komise uvést odůvodnění je zesílena okolností, že posledně uvedená se v napadeném rozhodnutí odchýlila od pravidel plynoucích z pokynů z roku 2006, pokud jde o prodeje, které musí sloužit jako základ pro výpočet pokuty. Zatímco tyto pokyny stanoví zohlednění hodnoty tržeb z prodeje dotčeného zboží v posledním celém roce účasti na protiprávním jednání, Komise v projednávané věci použila číselný údaj odpovídající ročnímu váženému prodeji během celé doby protiprávního jednání.

134    Společnost Saint-Gobain dodává, že nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o použitou hodnotu tržeb, nemůže být napraveno informacemi sdělenými během soudního řízení před Tribunálem. Každopádně doplňující informace předložené Komisí v jejích písemnostech na svou obranu nemohou představovat dostatečné odůvodnění, neboť zůstávají nezodpovězeny důležité otázky.

135    Komise s těmito výtkami nesouhlasí. Zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí obsahuje vysvětlení metody jejího výpočtu základní částky pokuty. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise (C‑196/99 P, Recueil, s. I‑11005, bod 56) přitom vyplývá, že k tomu, aby se odůvodnění rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta, mohlo jevit jako dostatečné, nejsou číselné údaje nezbytné.

136    Podle Komise mohou být doplňující vysvětlení, která poskytla v rámci svých písemností na obranu, dovozena, či alespoň předvídána, již na základě pozorného rozboru napadeného rozhodnutí.

137    V rozporu s tvrzením společnosti Saint-Gobain tak lze automobilové výrobce, kteří byli zohledněni v rámci období nárůstu síly a úpadku kartelové dohody, identifikovat v popisu skutkového rámce obsaženém v napadeném rozhodnutí. To plyne i ze skutečnosti, že jeden výrobce, na nějž se vztahovala koluze v rámci určitého roku, byl rovněž zohledněn v rámci let následujících. Počet dotčených měsíců účasti na protiprávním jednání u každého podniku a za každé období lze také dovodit z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

138    Pokud jde o použitý obrat za rok 1998, Komise uvedla, že z důvodu nedostatečně přesných informací sdělených dotyčnými podniky k této otázce, byla ve skutečnosti nucena provést odhad na základě číselných údajů z roku 1999, ale pouze s přihlédnutím k výrobcům, na které se koluze vztahovala v roce 1998.

139    Mimoto Komise v napadeném rozhodnutí náležitě vysvětlila důvody, proč se v projednávané věci odchýlila od zásady zohlednění tržeb za poslední celý rok účasti na protiprávním jednání, jak je stanovena v pokynech z roku 2006. Tato odchylka je odůvodněna charakteristickými rysy kartelové dohody, na níž se vztahuje napadené rozhodnutí, které se týkají smluv o dodávkách automobilového skla uzavíraných po zadávacích řízeních, jejichž doba platnosti byla stanovena na dlouhá období. Vzhledem k tomuto kontextu bylo nezbytné zohlednit rozdílné fáze odrážející zejména nárůst síly kartelové dohody a její pokles až do jejího ukončení. Tato odchylka je ostatně pro podniky, jimž je uvedené rozhodnutí určeno, příznivá, protože podle Komise by byla pokuta značně vyšší, kdyby byl zohledněn celkový obrat dosažený za poslední rok protiprávního jednání.

140    Komise dodává, že v napadeném rozhodnutí nemohla uvést přesnější údaje o obratech, jelikož se jedná o obchodní tajemství.

 Závěry Tribunálu

141    V rámci první části třetího žalobního důvodu společnost Saint-Gobain Komisi v zásadě vytýká, jednak že v napadeném rozhodnutí neupřesnila výpočet, na jehož základě v případě této společnosti uplatnila relevantní hodnotu tržeb z prodejů ve výši [důvěrné] milionů eur a jednak že nevysvětlila důvody, pro které se v projednávané věci odchýlila od způsobu výpočtu stanoveného v bodě 13 pokynů z roku 2006.

142    Žádná z těchto výtek však nemůže uspět.

143    V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s článkem 253 ES, nyní doplněným čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv, je Komise povinna odůvodnit rozhodnutí, která přijímá.

144    Cílem povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí je umožnit unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí a poskytnout dotyčné osobě dostatek údajů, aby věděla, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje zpochybnit jeho platnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise, bod 135 výše, bod 52, a citovaná judikatura).

145    Odůvodnění tedy musí být dotčené osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, jímž se nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před Tribunálem (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Sb. rozh. s. 2861, bod 22).

146    Požadavek uvést odůvodnění musí být posouzen v závislosti na okolnostech případu. Nepožaduje se, aby odůvodnění uvádělo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na text dotčeného aktu, ale také s ohledem na celkové souvislosti, v nichž byl daný akt přijat (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63).

147    Co se týče uvedení číselných údajů týkajících se výpočtu pokut, je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí skutečně neupřesnila specifické hodnoty tržeb z prodejů společnosti Saint-Gobain, které použila pro výpočet pokuty ukládané této společnosti.

148    Nicméně, co se týče stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže, Komise splňuje svou povinnost uvést odůvodnění, jestliže ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž by byla povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Reuceil, s. I‑9925, bod 66; viz rozsudky Tribunálu ze dne 3. března 2011, Siemens v. Komise, T‑110/07, Sb. rozh. s. II‑477, bod 311, a citovaná judikatura, a ze dne 13. července 2011, Schindler Holding a další v. Komise, T‑138/07, Sb. rozh. s. II‑4819, bod 243, a citovaná judikatura).

149    Jakkoliv mohou být číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty užitečné, jejich uvedení není k dodržení povinnosti uvést odůvodnění nezbytné (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise, C‑291/98 P, Reuceil, s. I‑9991, body 75 až 77, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2006, Raiffaisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, bod 414).

150    Co se totiž týče odůvodnění stanovení výši pokut v absolutní hodnotě, je třeba připomenout, že článek 23 nařízení č. 1/2003 tím, že zejména stanoví, že pokuta uložená podniku, který porušil unijní pravidla hospodářské soutěže, se stanovuje s ohledem na dobu trvání a závažnost tohoto protiprávního jednání a uvedená pokuta nesmí přesáhnout 10 % celkového obratu dosaženého tímto podnikem v předchozím hospodářském roce, přiznává Komisi při stanovování výše pokut prostor pro uvážení s cílem směrovat chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 335, a citovaná judikatura).

151    Navíc je třeba vyloučit, aby pokuty byly hospodářskými subjekty lehce předvídatelné. Kdyby totiž Komise měla povinnost uvést ve svém rozhodnutí číselné údaje týkající se způsobu výpočtu výše pokut, byl by narušen jejich odrazující účinek. Kdyby byla výše pokuty vypočítána podle jednoduchého aritmetického vzorce, podniky by tak měly možnost předvídat případnou sankci a srovnat ji s výnosy, které by měly z porušení pravidel práva hospodářské soutěže (rozsudky BPB v. Komise, bod 150 výše, bod 336, a Degussa v. Komise, bod 117 výše, bod 83).

152    V rozporu s tím, co tvrdí společnost Saint-Gobain, pouhá okolnost, že metoda výpočtu pokut byla upravena v pokynech z roku 2006, nemůže tato konstatování zpochybnit.

153    Z bodu 13 uvedených pokynů vyplývá, že při určování základní výše ukládané pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním a že obvykle použije tržby podniku během posledního celého hospodářského roku jeho účasti na protiprávním jednání. Komise se přijetím takových pravidel chování a zveřejněním oznámení, že je napříště bude používat na případy jimi dotčené, omezuje při výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel neodůvodněně odchýlit, aby nebyla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání (viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 211).

154    Z toho vyplývá, že je třeba ověřit, zda mohla společnost Saint-Gobain při přečtení napadeného rozhodnutí shledat, že byl výpočet výše pokuty, která jí byla uložena, proveden jiným způsobem, než jaký stanoví bod 13 pokynů z roku 2006, a seznámit se s důvody, proč se Komise v projednávané věci odchýlila od pravidla, které si v uvedeném bodu vytýčila.

155    V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Komise jak v oznámení námitek, tak v napadeném rozhodnutí uvedla, že pokuta bude vypočítána podle zásad stanovených v pokynech z roku 2006. Komise v bodě 658 odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména připomenula pravidlo výpočtu příslušných tržeb stanovené v bodě 13 uvedených pokynů. Komise rovněž uvedla důvody, proč podle jejího názoru nemůže být v projednávané věci proveden výpočet příslušné hodnoty tržeb pouze s ohledem na smlouvy, ohledně kterých disponovala přímými důkazy dohody nebo jednání ve vzájemné shodě. K odůvodnění tohoto postupu Komise v bodech 660 až 662 odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména tvrdila, nejen že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v období protiprávního jednání mohly být prokázány s ohledem na všechny velké automobilové výrobce v EHP, ale také že uvedená kartelová dohoda směřovala ke globálnímu stabilizování tržních podílů zúčastněných a tato stabilita byla zejména uskutečňována mechanismem kompenzací založeným na všech individuálních položkách a zahrnujícím všechny aspekty skleněných výplní.

156    Komise dále uvedla, že se v projednávané věci odchýlila od metody výpočtu spočívající pouze v zohlednění prodejů uskutečněných v posledním celém roce účasti na protiprávním jednání. V bodech 664 až 667 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise tuto odchylku od pravidla stanoveného v bodě 13 pokynů z roku 2006 odůvodnila v zásadě skutečností, že se sporná kartelová dohoda vyznačovala tím, že její intenzita v období od března 1998 do března 2003 kolísala. Pokud jde o první období, vymezené dobou od března 1998 do první poloviny roku 2000 a označené jako období „nárůstu síly“, Komise disponovala přímými důkazy protiprávního jednání pouze ve vztahu k některým evropským automobilovým výrobcům. Naopak během období od 1. července 2000 do 3. září 2002 se dohody nebo jednání ve vzájemné shodě měly týkat v rámci EHP přinejmenším 90 % prodejů automobilového skla instalovaného přímo ve výrobním závodu. Nakonec, období od 3. září 2002 do konce protiprávního jednání, označené jako období „úpadku“, se vyznačuje zpomalením kartelových aktivit v důsledku odchodu společnosti Pilkington.

157    S ohledem na tyto okolnosti Komise uvedla, že při výpočtu základní pokuty uplatnila „kalibrovanější“ přístup spočívající ve snížení váhy období nárůstu síly a období úpadku, přičemž v tomto rámci použila pouze hodnotu tržeb z prodejů automobilovým výrobcům, ve vztahu k nimž měla přímé důkazy o koluzi. Komise naproti tomu upřesnila, že pro období mezi 1. červencem 2000 a 3. zářím 2002 zohlednila veškeré prodeje v rámci EHP. Jak bylo uvedeno v bodě 155 výše, Komise tento postup odůvodnila v bodech 660 až 662 odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména tím, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v období protiprávního jednání mohly být prokázány s ohledem na všechny velké automobilové výrobce v EHP, ale také tím, že uvedená kartelová dohoda směřovala ke globálnímu stabilizování tržních podílů zúčastněných a že tato stabilita byla zejména uskutečňována mechanismem kompenzací založeným na všech individuálních položkách a zahrnujícím všechny aspekty skleněných výplní.

158    Podle bodu 667 odůvodnění napadeného rozhodnutí byly prodeje zohledněné pro účely výpočtu pokuty určeny v případě každého účastníka kartelu na základě celkové hodnoty tržeb vážené způsobem, jež byl právě popsán, vydělené počtem měsíců účasti na protiprávním jednání a vynásobené dvanácti za účelem získání váženého ročního průměru. Komise ještě upřesnila, že tyto výpočty byly provedeny na základě údajů předložených dotyčnými podniky v odpověď na žádost o informace, která jim byla zaslána dne 25. července 2008.

159    Jak Komise správně zdůrazňuje ve svých písemnostech, tato vysvětlení musí být chápána ve světle ostatních částí napadeného rozhodnutí týkajících se zejména fungování kartelové dohody (body 120 až 428 odůvodnění napadeného rozhodnutí), v nichž Komise systematicky uvádí výrobce, kteří byli zahrnuti do protiprávních kontaktů během různých období protiprávního jednání.

160    Komise navíc v napadeném rozhodnutí poskytla různá upřesnění metody, podle které v projednávané věci vypočítala pokuty uložené každému z dotyčných podniků, zejména co se týče hodnoty tržeb z příslušných prodejů, poměru zohledněných tržeb z prodejů, dodatečné částky, jakož i úpravy základní částky pokuty.

161    Konečně, ačkoliv je pravda, že napadené rozhodnutí neobsahuje vysvětlení hodnoty tržeb, které byly použity v případě roku 1998, je třeba konstatovat, že společnost Saint-Gobain během šetření nesdělila hodnotu tržeb podle jednotlivých výrobců v uvedeném roce. Z toho vyplývá, jak správně tvrdí Komise, že s cílem vypočítat pokutu společnosti Saint-Gobain Komise použila v tomto kontextu hodnoty tržeb z nejbližšího roku, v tomto případě z roku 1999, legitimně a předvídatelně.

162    S ohledem na předcházející je třeba dospět k závěru, že informace obsažené ve sporném rozhodnutí umožňují společnosti Saint-Gobain seznámit se nejen s důvody, pro které se Komise v projednávané věci částečně odchýlila od pravidla stanoveného v bodě 13 pokynů z roku 2006, ale také se skutečnostmi, na základě kterých Komise přezkoumala závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, jakož i s metodou výpočtu pokuty. Navzdory skutečnosti, že podrobnosti tohoto výpočtu nejsou uvedeny v napadeném rozhodnutí, tedy není toto rozhodnutí v tomto ohledu stiženo neexistencí či nedostatkem odůvodnění.

163    První část žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

b)     K druhé části vycházející z nesprávného výpočtu

 Argumenty účastnic řízení

164    Společnost Saint-Gobain, která tvrdí, že při čtení žalobní odpovědi Komise objevila, že se posledně uvedená dopustila zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v nesprávném výpočtu pokuty, vznáší v tomto ohledu v replice nový žalobní důvod.

165    Společnost Saint-Gobain poznamenává, že obrat z dotčených prodejů, jež Komise původně shledala v jejím případě, činil [důvěrné] eur. Přitom při pečlivém uplatnění metody výpočtu stanovené Komisí dochází společnost Saint-Gobain k číslu [důvěrné] eur, tedy částce o [důvěrné] eur nižší, než je částka, kterou uplatnila Komise. Tento rozdíl lze podle společnosti Saint-Gobain vysvětlit tím, že se do základu výpočtu pokut započítaly obraty odpovídající prodejům dosaženým mimo EHP. V souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006 přitom při výpočtu pokuty za porušení čl. 81 odst. 1 ES nelze k takovým údajům přihlížet.

166    Komise má o přípustnosti této části žalobního důvodu pochybnosti. Podle ní mohla společnost Saint-Gobain tuto výtku uplatnit již v žalobě, jelikož z napadeného rozhodnutí vyplývá, že to byly hodnoty tržeb z prodejů sdělené společností Saint-Gobain, které sloužily jako základ pro výpočet pokuty ukládané tomuto podniku.

167    K věci samé Komise uplatňuje, že použila hodnoty tržeb z prodejů, které jí sdělila společnost Saint-Gobain. Je pravda, že posledně uvedená během šetření uvedla, že část prodejů odpovídající uvedeným tržbám nebyla kartelovou dohodou dotčena a některé z dotčených prodejů byly uskutečněny mimo EHP. Nicméně společnost Saint-Gobain neupřesnila typ prodejů dosažených mimo EHP, ani zákazníky dotčené těmito prodeji, či výši obratu z těchto prodejů. Navíc hodnoty sdělené společností Saint-Gobain v této otázce nebyly ověřené.

168    Komise uvádí několik jiných okolností, které podle ní bránily snížení relevantního obratu požadovanému společností Saint-Gobain, co se týče prodejů uskutečněných mimo EHP. Nejprve, společnost Saint-Gobain nevysvětlila, zda výrobci projednávali tyto případné dodávky mimo EHP centrálně, nebo zda se jednalo o dodávky nepodléhající centrálnímu řízení. Dále nelze podle Komise vyloučit, že místem určení těchto dodávek byly sklady výrobců v Unii za účelem schváleného dalšího prodeje mimo EHP. Kromě toho by případné snížení hodnoty tržeb z prodejů v tomto ohledu vyžadovalo ve vztahu k některým obdobím protiprávního jednání přesné určení prodejů připadajících na každého dotčeného výrobce, což nebylo společností Saint-Gobain sděleno. Nakonec Komise uvádí, že společnost Saint-Gobain nepředložila žádný spolehlivý důkaz prokazující, že byly některé prodeje uskutečněny mimo EHP. Z vyšetřovacího spisu ostatně vyplývá, že sama společnost Saint-Gobain odmítla provést podrobné rozdělení tohoto typu s ohledem na malý objem dotyčných prodejů.

 Závěry Tribunálu

169    Tribunál úvodem zdůrazňuje, že Komise potvrdila hypotézu uvedenou společností Saint-Gobain, podle které pokuta, která jí byla uložena, byla vypočtena bez toho, aby z oznámené hodnoty tržeb byly odečteny případné částky odpovídající prodejům údajně uskutečněným mimo EHP.

170    Dále je třeba uvést, že v žádostech o informace, které zaslala společnosti Saint-Gobain dne 10. prosince 2007 a dne 25. července 2008, Komise tuto společnost požádala o sdělení jejího obratu dosaženého v rámci EHP v několika po sobě jdoucích hospodářských letech. V každé z těchto žádostí Komise společnost Saint-Gobain požádala o případné poskytnutí ověřených čísel a uvedení obratu připadajícího na jednotlivé dotčené automobilové výrobce.

171    V odpovědích sdělených Komisi dne 28. ledna 2008 a dne 22. srpna 2008 předložila společnost Saint-Gobain informace týkající se jejího celkového obratu a obratu jednotlivých výrobců za roky 1999 až 2004, jak byly obsaženy v její mezinárodní obchodní databázi. Naproti tomu společnost Saint-Gobain v odpovědích uvedla, že sdělené údaje zahrnovaly rovněž prodeje automobilového skla zákazníkům nacházejícím se mimo EHP, tedy v Polsku, České republice a na Slovensku. Jelikož společnost Saint-Gobain nicméně měla za to, že tyto prodeje vykazovaly relativně malý obrat a že by bylo obtížné je vyjmout z mezinárodní obchodí databáze, sdělila Komisi, že úpravu uvedené databáze v tomto smyslu neprovedla. Z celkového obratu nicméně odečetla v rámci každého dotčeného roku procentní podíl, který měl odpovídat prodejům uskutečněným mimo EHP.

172    Je tak třeba konstatovat, že odpovědi uvedené v předchozím bodě neobsahují specifický výpočet prodejů zákazníkům nacházejícím se mimo EHP, ve vztahu k jednotlivým výrobcům a rokům, a to navzdory žádostem Komise o informace zaslaným v tomto smyslu společnosti Saint-Gobain. Z bodu 667 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že Komise zohlednila, co se týče období nárůstu síly a úpadku kartelové dohody, pouze hodnoty tržeb z prodejů výrobcům, v jejichž případě byla schopna prokázat, že smlouvy o dodávkách automobilového skla byly předmětem dohod nebo jednání ve vzájemné shodě. Z toho vyplývá, že Komise nemohla na základě informací, které jí sdělila společnost Saint-Gobain, určit, zda a případně v jakém rozsahu se procentní podíly prodejů, které se podle této společnosti uskutečnily mimo EHP, týkaly těchto výrobců.

173    Obecně je třeba konstatovat, jak tvrdí Komise, že společnost Saint-Gobain během šetření nepředložila žádnou informaci, která by mohla prokázat, že procentní podíly obratů, které by chtěla odečíst ze základu pro výpočet pokuty, jasně odpovídají prodejům uskutečněným mimo EHP.

174    Tedy i za předpokladu, že by projednávaná část žalobního důvodu byla přípustná, přestože byla uplatněna ve stadiu repliky, má Tribunál za to, že Komise nepochybila, když jako obrat pro výpočet pokuty uložené společnosti Saint-Gobain použila celkové obraty a obraty na jednotlivé výrobce, které jí uvedená společnost sdělila, aniž od těchto obratů odečetla paušální procentní podíl údajně odpovídající prodejům uskutečněným mimo EHP.

175    Z toho vyplývá, že druhá část žalobního důvodu v rozsahu, v němž směřuje k podpoře návrhových žádání znějících na zrušení napadeného rozhodnutí, musí být zamítnuta jako neopodstatněná a spolu s ní musí být zamítnut třetí žalobní důvod v plném rozsahu. Je nicméně třeba upřesnit, že tato část je rovněž zkoumána v bodech 463 až 477 níže v rozsahu, v němž podporuje návrhová žádání znějící na změnu napadeného rozhodnutí.

4.     Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z pochybení v rámci přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost Saint-Gobain, společnosti Compagnie, z porušení zásad personality trestu a presumpce neviny, a ze zneužití pravomoci

176    Projednávaný žalobní důvod v zásadě odpovídá jednomu z důvodů uplatněných společností Compagnie ve věci T‑73/09. Je proto třeba je zkoumat společně.

177    Třetí žalobní důvod uplatněný společností Compagnie ve věci T‑73/09 nicméně obsahuje podpůrnou výtku, která rovněž vychází z překročení horní hranice stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, ale spočívá na jiné argumentaci. Společnost Compagnie totiž tvrdí, že i kdyby bylo třeba dospět k závěru, že ji Komise správně shledala odpovědnou za jednání její dceřiné společnosti Saint-Gobain Glass France, dopustila se nicméně pochybení, když použila celkový obrat skupiny Saint-Gobain za účelem výpočtu horní hranice pokuty uvedené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Tato výtka se liší od výtky obsažené v projednávaném žalobním důvodu, a bude tedy přezkoumána odděleně (viz body 442 až 458 níže).

a)     Argumenty účastnic řízení

178    Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie vytýkají Komisi, že posledně uvedené přičetla odpovědnost za jednání společnosti Saint-Gobain Glass France, kterou 100 % vlastnila, zatímco nebylo prokázáno, že společnost Compagnie vykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain.

179    Společnost Compagnie v tomto ohledu tvrdí, že jak z důvodu povahy jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže, tak povahy a stupně přísnosti sankcí za tato jednání, by právnická osoba měla být z tohoto titulu trestána pouze, je-li Komise schopna její zapojení do takového protiprávního jednání prokázat pozitivním způsobem. Přičtení odpovědnosti mateřské společnosti za jednání jedné z jejích dceřiných společností je možné, jen pokud je prokázáno, že posledně uvedená nejednala samostatně nebo se jen řídila pokyny uvedené mateřské společnosti. Compagnie má naproti tomu za to, že se Komise dopouští nesprávného právního posouzení, když, stejně jako v projednávané věci, shledá takovou odpovědnost, aniž ověří, zda mateřská společnost skutečně vykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku své dceřiné společnosti. Za takových podmínek vede přičtení odpovědnosti za takové protiprávní jednání k záměně konceptů právnické osoby a podniku, a tedy k porušení zásady personality trestu.

180    Podle společnosti Compagnie, ačkoliv držení celého kapitálu dceřiné společnosti představuje silnou indicii schopnosti mateřské společnosti vykonávat rozhodující vliv na tržní chování dceřiné společnosti, tato okolnost sama o sobě nepostačuje k možnosti přičíst odpovědnost této mateřské společnosti za jednání dceřiné společnosti. V této souvislosti je nezbytný dodatečný soubor nepřímých důkazů, navzdory skutečnosti, že v unijní judikatuře bylo již rozhodnuto v opačném směru.

181    Komise porušila uvedenou zásadou uznanou v ostatních právních systémech, jakož i zásadu presumpce neviny, když přičetla společnosti Compagnie odpovědnost za protiprávní jednání spáchané společností Saint-Gobain Glass France, byť žádná skutečnost neumožňuje prokázat, že se posledně uvedená společnost při uskutečňování své obchodní politiky toliko řídila pokyny své mateřské společnosti. Zvláště je třeba uvést, že obecné pokyny udělované dceřiné společnosti nebo plnění funkcí nevýkonné povahy v rámci mateřské společnosti řídící osobou dceřiné společnosti nemohou výkon takové kontroly prokázat. Komise tak stanovila nevyvratitelnou domněnku rozhodujícího vlivu v neprospěch společnosti Compagnie v rozporu se zásadami plynoucími z rozsudku Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise (C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237).

182    Společnost Compagnie má za to, že by měla mít povinnost pouze prokázat, že skupina, v jejímž čele se nachází, není organizována tak, že by uvedená společnost disponovala lidskými a materiálními zdroji nezbytnými k pravidelnému a důkladnému zapojování se do řízení obchodní politiky jejích dceřiných společností. Tato skutečnost přitom byla zcela prokázána.

183    Především pouhá skutečnost, že existuje společná strategie pro celou skupinu Saint-Gobain, zveřejněná na internetové stránce této skupiny, nemůže prokázat, že společnost Compagnie vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain, neboť zásady této strategie nesouvisí s obchodní politikou rozličných úseků činnosti v rámci uvedené skupiny. Navíc, omezené lidské zdroje, jimiž disponuje společnost Compagnie, stejně jako výlučně funkční účel oddělení, z nichž se skládá, svědčí o tom, že je pro ni prakticky nemožné vykonávat, byť obecný, vliv na obchodní politiku stovek jejích dceřiných společností. Společnost Compagnie tak neuděluje žádné pokyny k obchodním technikám, které musí její dceřiné společnosti uplatňovat, aby dosáhly svých cílů. Sdělení omezeného počtu informací společnosti Compagnie, jako jsou rozpočty a finanční zprávy, je ostatně organizováno podle systému „bottom-up“, který se vyznačuje decentralizovaným řízením a velmi diversifikovanými činnostmi skupiny Saint-Gobain. Komise ostatně neprokázala, že specifické zprávy o obchodní činnosti úseku „Skleněných výplní“ společnosti Saint-Gobain byly určeny společnosti Compagnie.

184    Dále individuální role v rámci společnosti Compagnie pana A., dřívějšího ředitele úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain, neumožňuje shledat obchodní nesamostatnost uvedeného úseku. Společnost Compagnie tak tvrdí, že funkce pana A. v jejím rámci neměly výkonnou povahu, jelikož pozice zástupce generálního ředitele společnosti Compagnie byla čistě čestnou funkcí. Pan A. nebyl nikdy členem výkonného výboru společnosti Compagnie, který s výjimkou uplatnění pravomocí správní rady jako jediný přijímá rozhodnutí spadající do působnosti společnosti Compagnie v rámci skupiny. Pan A. navíc vykonával funkce v rámci společnosti Compagnie až od 15. října 2001, což je téměř čtyři roky po zahájení protiprávního jednání a byl odpovědný za inovační činnost skupiny až od 1. května 2004, tedy více než jeden rok po ukončení sporné kartelové dohody. Pokud jde o výbor generálního ředitelství, ačkoliv záležitosti, které tento výbor projednává, mají obecný význam pro celou skupinu, informace vyměňované v jeho rámci jsou příliš obecné k tomu, aby bylo možné dovodit rozhodující vliv na obchodní politiku úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain.

185    Pokud jde o účast dvou zaměstnanců společnosti Compagnie ve správní radě společnosti Saint-Gobain Glass France, tato skutečnost je v projednávané věci na rozdíl od tvrzení Komise zcela irelevantní. Je totiž obvyklé, že akcionář se 100% podílem ve společnosti obsadí v její správní radě určitý počet míst. Z toho vyplývá, že uplatnění této skutečnosti za účelem přičtení protiprávního jednání společnosti Compagnie, stejně jako v případě výměn pouhých obecných informací se společností Saint-Gobain Glass France, přispívá k nevyvratitelnosti domněnky rozhodujícího vlivu plynoucí z judikatury.

186    V oddělené výtce společnosti Saint-Gobain a Compagnie tvrdí mimo jiné, že napadené rozhodnutí je stiženo zneužitím pravomoci, neboť cílem přičtení protiprávního jednání společnosti Compagnie je podle jejich názoru umožnit, aby velmi vysoká pokuta, která jim byla uložena, nepřesáhla horní hranici 10 % obratu každého „podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání“ stanovenou v článku 23 nařízení č. 1/2003. Z toho vyplývá, že i nezávisle na ostatních žalobních důvodech nesměla pokuta, která jim byla uložena přesáhnout 10 % obratu společnosti Saint-Gobain za předchozí hospodářský rok, tedy [důvěrné] milionů eur.

187    Komise na úvod vznáší námitku nepřípustnosti projednávaného žalobního důvodu, jak byl uplatněn společností Saint-Gobain, v rozsahu, v němž posledně uvedená v projednávané věci pouze odkazuje na určité argumenty předložené společností Compagnie během šetření a shrnuté v napadeném rozhodnutí.

188    K věci samé Komise nejprve zdůrazňuje, že společnost Compagnie jí nesprávně vytýká, že v napadeném rozhodnutí zaměnila pojmy podniku a právnické osoby. Komise totiž přičetla společnosti Compagnie odpovědnost za protiprávní jednání společnosti Saint-Gobain až poté, co konstatovala, že uvedené společnosti tvořily jeden a tentýž podnik ve smyslu článku 81 ES.

189    Komise následně připomíná, že podle ustálené judikatury existuje domněnka, že mateřská společnost, která drží 100 % kapitálu dceřiné společnosti, vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti a může jí být tedy za jednání dceřiné společnosti porušující právo hospodářské soutěže přičtena odpovědnost. Tato domněnka je odůvodněna okolností, že ve velké většině případů dceřiná společnost, která je 100% vlastněna mateřskou společností, neurčuje svou obchodní politiku samostatně. V rozporu s tím, co tvrdí společnost Compagnie, tedy není nezbytné, aby Komise předložila pozitivní důkaz, že mateřská společnost v projednávané věci takový vliv skutečně vykonávala.

190    Komise mimoto uvádí, že ačkoliv v napadeném rozhodnutí uvedla určité doplňující skutečnosti s cílem podpořit tuto domněnku, nelze z toho dovozovat, že měla za to, že tyto skutečnosti byly nezbytné ke shledání odpovědnosti společnosti Compagnie za protiprávní jednání společnosti Saint-Gobain.

191    Podle Komise není důvodné upustit od uplatnění domněnky připomenuté v bodě 189 výše. Nejprve je třeba uvést, že není důležité, že právní řády třetích států neuznávají formu vyvratitelné domněnky obdobnou té, která byla právě popsána. Dále tato domněnka není v rozporu se zásadou rovného zacházení mezi mateřskými společnostmi, které drží veškerý kapitál dceřiné společnosti a mateřskými společnostmi, které drží pouze část tohoto kapitálu, jelikož uvedené společnosti se nenacházejí ve srovnatelných situacích. Nakonec, Komise každopádně v předchozích rozhodnutích již shledala odpovědnost mateřské společnosti, která drží jen část kapitálu jedné ze svých dceřiných společností.

192    Pokud jde o předchozí správní praxi, jak je chápána společností Compagnie, Komise uvádí nejen, že taková praxe nemůže vyplývat z jednoho rozhodnutí, ale rovněž že případná praxe tohoto typu by Komisi každopádně nezavazovala k provedení stejných posouzení v rámci pozdějších rozhodnutí. Každopádně Komise vyvrací jakýkoliv rozpor mezi svými dřívějšími rozhodnutími citovanými společností Compagnie a napadeným rozhodnutím, neboť posledně uvedené spadá do jiného skutkového rámce.

193    Kromě toho, jak potvrdil Soudní dvůr ve svém rozsudku Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, pouhá okolnost, že domněnku rozhodujícího vlivu lze obtížně vyvrátit, neznamená, že tato domněnka je nevyvratitelná. V projednávané věci společnost Compagnie nepředložila informace umožňující vyvrátit domněnku, která je v její neprospěch. Společnost Compagnie totiž se společností Saint-Gobain Glass France tvořila jediný podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže. Z toho plyne, že výtka, podle které je napadené rozhodnutí v této rovině v rozporu se zásadou personality trestu nebo též se zásadou presumpce neviny by měla být zamítnuta jako neopodstatněná.

194    Tento závěr je potvrzen různými skutečnostmi.

195    Nejprve, obchodní struktura skupiny Saint-Gobain zavedená společností Compagnie spíše prokazuje, že posledně uvedená vykonávala rozhodující vliv na obchodní činnosti společnosti Saint-Gobain France. Společnost Compagnie totiž vypracovala strategii uvedené skupiny a rozdělila její činnosti do zvláštních úseků. Tato skutečnost vypovídá o její vůli v poslední instanci řídit strukturu a činnosti této skupiny, aniž by vědomost společnosti Compagnie o protiprávním jednání byla relevantní pro uplatnění domněnky. V tomto kontextu je ostatně obvyklé, že různé úkoly podniku postihovaného v napadeném rozhodnutí jsou rozloženy mezi společnost Compagnie a její dceřiné společnosti spadající do úseku „Skleněných výplní“ a že společnost Compagnie disponuje omezenějšími lidskými zdroji, než uvedené dceřiné společnosti.

196    Tvrzení společnosti Compagnie, podle kterého neuděluje žádné pokyny svým dceřiným společnostem, také není podpořeno důkazními prostředky. K posledně uvedenému je třeba uvést, že v rámci společnosti Compagnie existuje oddělení pro výzkum, vývoj a inovaci, stejně jako pozice právníka specializovaného v oblasti práva duševního vlastnictví a pozice vedoucího oddělení mezinárodních smluv.

197    Komise má dále za to, že funkce vykonávané p. A. jak v rámci společnosti Saint-Gobain Glass France, tak v rámci společnosti Compagnie, přispívají k prokázání rozhodujícího vlivu společnosti Compagnie na obchodní politiku této dceřiné společnosti. Pan A. byl totiž zaměstnán společností Saint-Gobain Glass France a byl ředitelem úseku „Skleněných výplní“ v rámci skupiny Saint-Gobain, odpovědným za všechny provozní společnosti vyrábějící a prodávající skleněné výplně. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Compagnie, p. A. vykonával funkci ředitele úseku „Skleněných výplní“ v rámci uvedené skupiny od října 1996 do října 2001, před výkonem funkce zástupce generálního ředitele. Přitom p. A. při několika příležitostech v těchto rozličných funkcích podával společnosti Compagnie zprávy o činnostech úseku „Skleněných výplní“ a tato společnost neprokázala, že tyto funkce neobnášely žádný úkol výkonné povahy.

198    Navíc nelze zpochybnit, že p. A. byl členem výboru generálního ředitelství, jehož poslání je podle odpovědí na oznámení námitek předložených společností Compagnie sdílet obecné mezinárodní informace, které mohou mít význam pro ředitele skupiny a zkoumat měsíc po měsíci konsolidované výsledky skupiny Saint-Gobain, jakož i vývoj její personální situace na globální úrovni. Tento výbor tvořil spolu s výkonným výborem řídící tým skupiny Saint-Gobain.

199    Pokud jde o přítomnost několika členů vedení společnosti Compagnie ve vedení společnosti Saint-Gobain Glass France, tato skutečnost svědčí o významu zapojení uvedené mateřské společnosti do činností úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain.

200    Ostatně ani rozpočet úseku „Skleněných výplní“ pro rok 2001, ani strategický plán téhož úseku pro období 2002–2006, předložené společností Compagnie v příloze k její duplice, nemohou tyto závěry zpochybnit. I za předpokladu, že by byly tyto dokumenty připraveny na úrovni úseku „Skleněných výplní“ a až poté předány společnosti Compagnie, totiž nebylo prokázáno, že je posledně uvedená nemohla změnit, odmítnout nebo dohlížet nad jejich uplatňováním. Bylo by ostatně obtížně představitelné, že by byl úsek „Skleněných výplní“, vzhledem k jeho značnému podílu na obratu a obchodních výsledcích skupiny Saint-Gobain, zcela samostatný.

201    Komise nakonec tvrdí, že argument vycházející z údajného porušení práva na presumpci neviny, uplatněný společností Compagnie v doplňujícím spise, je opožděný, a tudíž nepřípustný. Podpůrně tvrdí, že domněnky zavinění jsou v oblasti trestního práva možné, pokud nepřesahují určitou hranici. Je přitom třeba konstatovat, že jednak má boj s protisoutěžními praktikami velký význam a jednak že právo společnosti Compagnie na obhajobu bylo v projednávané věci zcela dodrženo, neboť posledně uvedená mohla v návaznosti na zaslání oznámení námitek vyvrátit domněnku výkonu rozhodujícího vlivu na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain Glass France.

b)     Závěry Tribunálu

 K přípustnosti žalobního důvodu, jak byl uplatněn společností Saint-Gobain

202    Před meritorním přezkumem žalobního důvodu je třeba přezkoumat námitku nepřípustnosti, kterou proti tomuto důvodu vznesla Komise v rozsahu, v němž byl uplatněn společností Saint-Gobain. Komise s odkazem na čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu tvrdí, že společnost Saint-Gobain v žalobě pouze odkázala na argumenty předložené společností Compagnie během šetření a shrnuté v bodech 606 a 607 odůvodnění napadeného rozhodnutí a blíže je nerozvedla.

203    Na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obhajobu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně i bez dalších podpůrných informací (rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschppij a další v. Komise, tzv. „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Sb. rozh. s. II‑931, bod 39). Ačkoliv obsah žaloby lze v konkrétních bodech podpořit a doplnit odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedeného ustanovení musí být v žalobě uvedeny (usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2009, Alves dos Santos v. Komise, T‑184/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 19).

204    V projednávané věci Tribunál konstatuje, že části žaloby společnosti Saint-Gobain věnované projednávanému žalobnímu důvodu těmto požadavkům odpovídají. Jak uznala sama Komise ve svých písemnostech, společnost Saint-Gobain se v projednávané věci neomezila na pouhý odkaz na argumentaci obsaženou v jiných písemnostech. Žaloba totiž obsahuje vícero argumentů na podporu důvodu vycházejícího z porušení zásady personality trestu, z přičtení společnosti Compagnie protiprávního jednání společnosti Saint-Gobain, jakož i z překročení horní hranice stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a ze zneužití pravomoci.

205    Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Komisí vůči projednávanému žalobnímu důvodu, jak byl uplatněn společností Saint-Gobain, musí být odmítnuta.

 K věci samé

206    K věci samé je třeba nejprve uvést, že se unijní právo hospodářské soutěže vztahuje na činnosti podniků (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 59) a že pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze a další, C‑222/04, Sb. rozh. s. I‑289, bod 107).

207    Soudní dvůr rovněž upřesnil, že pojem „podnik“ musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, body 54 a 55 a citovaná judikatura).

208    Poruší-li taková hospodářská jednotka pravidla hospodářské soutěže, nese za toto protiprávní jednání, jež musí být jednoznačně přičteno právnické osobě, které pokuty mohou být uloženy, odpovědnost. Posledně uvedené musí být určeno také oznámení námitek uvádějící, v jakém postavení tato právnická osoba čelí obvinění z tvrzených skutečností (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, body 56 a 57, a citovaná judikatura).

209    Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti zejména tehdy, pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, neurčuje své chování na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují. Je tomu tak totiž proto, že v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik ve smyslu judikatury uvedené v bodech 206 a 207 výše. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, umožňuje Komisi určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, bod 58 a 59 a citovaná judikatura).

210    Komisi totiž umožňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti skupiny společností nikoli vztah podněcování k protiprávnímu jednání mezi mateřskou společností a její dceřinou společností, a tím spíše ani osobní zapojení prvně uvedené společnosti do protiprávního jednání, ale skutečnost, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu, který byl právě popsán (rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 58).

211    V konkrétním případě, kdy mateřská společnost drží 100 % kapitálu dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a dále existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost rozhodující vliv na chování dceřiné společnosti skutečně vykonává (viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, bod 60 a citovaná judikatura).

212    Ačkoliv je pravda, že Soudní dvůr v bodech 28 a 29 rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 148 výše, uvedl vedle držení 100 % kapitálu dceřiné společnosti další okolnosti, jako je nezpochybnění vlivu vykonávaného mateřskou společností na obchodní politiku její dceřiné společnosti a společné zastupování obou společností ve správním řízení, nic to nemění na skutečnosti, že Soudní dvůr uvedené okolnosti v dané věci zmínil pouze s cílem popsat souhrn skutečností, na nichž Tribunál založil své úvahy, za účelem závěru, že úvahy Tribunálu nevycházely pouze z držení celého kapitálu dceřiné společnosti její mateřskou společností. Skutečnost, že Soudní dvůr v uvedené věci potvrdil posouzení Tribunálu tak nemůže být chápána jako změna podmínek, za kterých dochází k uplatnění domněnky rozhodujícího vlivu uvedené v předchozím bodě (rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, bod 62, a ze dne 30. dubna 2009, Itochu v. Komise, T‑12/03, Sb. rozh. s. II‑883, bod 50).

213    Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je držen její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, s výjimkou případu, kdy tato mateřská společnost, které náleží danou domněnku vyvrátit, předloží dostatečné důkazy způsobilé prokázat, že její dceřiná společnost jedná na trhu samostatně. (rozsudky Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, bod 61, a ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh. s. I‑8947, bod 57).

214    K určení, zda dceřiná společnost jedná na trhu samostatně, je třeba zohlednit nejen skutečnost, že mateřská společnost ovlivňuje cenovou politiku, výrobní a distribuční činnost, prodejní cíle, hrubé marže, prodejní náklady, „cash-flow“ či zásoby a marketing. Jak bylo připomenuto v bodě 209 výše, je třeba rovněž zohlednit veškeré relevantní okolnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které spojují dceřinou společnost a mateřskou společnost, přičemž tyto okolnosti se mohou lišit případ od případu, a nemohou být tedy určeny taxativně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, bod 65, a rozsudek ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, body 64 a 65).

215    I když je domněnka obtížně vyvratitelná, zůstává v přijatelných mezích, je-li přiměřená ve vztahu ke sledovanému legitimnímu cíli, je-li možné prokázat opak a je-li zajištěno právo na obhajobu (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 23. prosince 2009, Spector Photo Group a Van Raemdonck, C‑45/08, Sb. rozh. s. I‑12073, body 43 a 44, a Evropský soud pro lidská práva, rozsudek Janosevic v. Švédsko, bod 104 výše, § 101 až 110).

216    Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na zcela nebo téměř zcela vlastněnou dceřinou společnost přitom směřuje především k nastavení rovnováhy mezi cílem spočívajícím v postihování jednání odporujících soutěžním pravidlům, konkrétně článku 81 ES, a předcházení jejich opakování na jedné straně a na straně druhé požadavky plynoucími z některých obecných zásad unijního práva, jako jsou zejména zásady presumpce neviny, personality trestů a právní jistoty, jakož i právo na obhajobu, včetně zásady rovnosti zbraní (rozsudek Elf Aquitaine v. Komise, bod 213 výše, bod 59).

217    Z toho vyplývá, že taková domněnka je přiměřená sledovanému legitimnímu cíli.

218    Kromě toho je třeba připomenout, že domněnka připomenutá v bodě 211 výše se opírá o konstatování, že až na zcela výjimečné okolnosti společnost držící veškerý kapitál určité dceřiné společnosti může už jen vzhledem k této samotné okolnosti vykonávat rozhodující vliv na jednání této dceřiné společnosti, a konstatování, že neexistenci skutečného uplatnění této schopnosti ovlivňovat lze nejúčinněji vyhledávat ve sféře entit, ve vztahu k nimž se tato domněnka uplatňuje. Kdyby za těchto okolností stačilo, aby dotčená osoba vyvrátila uvedenou domněnku tím, že uplatní pouhá nepodepřená tvrzení, užitečnost této domněnky by do značné míry zanikla. Tato domněnka je nicméně vyvratitelná a subjekty, které ji hodlají vyvrátit, mohou uplatnit jakoukoliv okolnost, která se týká hospodářských, organizačních a právních vazeb spojujících dceřinou a mateřskou společnost, a o které mají za to, že je s to prokázat, že dceřiná společnost a mateřská společnost nepředstavují hospodářskou jednotku, ale že dceřiná společnost jedná na trhu samostatně (rozsudek Elf Aquitaine v. Komise, bod 213 výše, body 60 a 61; v tomto smyslu viz rozsudek Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 148 výše, bod 29).

219    Nakonec, mateřská společnost musí být vyslechnuta před tím, než vůči ní Komise přijme rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí může být předloženo k přezkumu unijnímu soudu, který při rozhodování musí dodržovat právo na obhajobu (rozsudek Schindler Holding a další v. Komise, bod 80 výše, bod 110).

220    V projednávané věci je nesporné, že v době protiprávního jednání držela společnost Compagnie 100 % kapitálu společnosti Saint-Gobain Glass France.

221    Navíc, jak vyplývá z judikatury uvedené zejména v bodech 213 až 215 výše, pokud Komise vychází při přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání mateřské společnosti z domněnky výkonu rozhodujícího vlivu, přísluší posledně uvedené, aby ho vyvrátila předložením důkazů dostatečných k prokázání, že její dceřiná společnost jedná na trhu samostatně. V tomto ohledu přísluší mateřské společnosti předložit veškeré poznatky týkající se organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi ní a její dceřinou společností, které by mohly prokázat, že tyto společnosti netvoří hospodářskou jednotku.

222    Je třeba zkoumat, zda měla Komise správně za to, že skutečnosti uvedené společností Compagnie během šetření neumožňují prokázat obchodní samostatnost společnosti Saint-Gobain Glass France na trhu, a tedy prokázat, že tato společnost a společnost Compagnie netvoří hospodářskou jednotku ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže.

223    Jak se jeví z bodů 600 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise v zásadě vychází ze tří linií úvah pro účely podložení domněnky, podle které společnost Compagnie vykonávala v době protiprávního jednání rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain Glass France.

224    Komise zaprvé předkládá argumenty týkající se obchodní organizace skupiny Saint-Gobain. Komise tak odkazuje na různé výroční zprávy společnosti Compagnie a uvádí, že ačkoliv rozličné úseky činnosti skupiny Saint-Gobain řídí svůj provoz a vymezují a provádí obchodní strategie a marketing vztahující se k vlastním činnostem, tyto úseky jsou nicméně součástí rámce základního provozního řízení stanoveného společností Compagnie s cílem uplatňovat obchodní model skupiny. Komise v tomto ohledu zmiňuje dopis, který jí zaslala společnost Saint-Gobain Glass France dne 4. října 2006, v odpověď na žádost o informace, kterou této společnosti Komise zaslala, ze kterého vyplývá, že přijaté iniciativy a výsledky dosažené úsekem „Skleněných výplní“ skupiny odpovídají prioritám a cílům stanoveným pro všechny činnosti skupiny, jak byly definovány generálním ředitelstvím společnosti Compagnie. Podle Komise tento dopis ukazuje, že ať jsou obchodní směry, jako provozní plány, rozpočty a důležitá obchodní provozní rozhodnutí, jakkoliv vypracovány na úrovni obchodních jednotek, v poslední instanci jsou přijímány ředitelem úseku „Skleněných výplní“ společnosti Saint-Gobain.

225    Zadruhé Komise uplatňuje informace strukturální povahy. Zdůrazňuje nejprve vazby mezi ředitelstvím společnosti Compagnie a ředitelstvím úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain. Pan A. zastával funkce zástupce generálního ředitele společnosti Compagnie a v této pozici podléhal delegovanému generálnímu řediteli skupiny. Pan A. byl navíc předsedou úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain, jakož i společnosti Saint-Gobain Glass France a společnosti Saint-Gobain Sekurit France. Byl rovněž prezidentem společnosti Saint-Gobain Sekurit International do roku 2001. Pan A. se účastnil schůzek provozního výboru a výboru generálního ředitelství společnosti Compagnie a mimoto odpovídal za inovaci v rámci skupiny Saint-Gobain. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že tři členové správní rady společnosti Saint-Gobain Glass France zastávali souběžně místa v ředitelství společnosti Compagnie.

226    Komise dodává, že p. A. je členem řídícího týmu skupiny stejně jako její delegovaný generální ředitel a posledně uvedený je sám rovněž členem výkonného výboru společnosti Compagnie. Není přitom pravděpodobné, že by členové řídícího týmu, kteří vedou obchodní úsek, jako p. A., komunikovali jen mezi sebou a nesli tak odpovědnost za řízení skupiny bez účasti výkonného výboru společnosti Compagnie.

227    Zatřetí Komise nakonec uvádí, že společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain Glass France mají sídlo na stejné adrese. Tato okolnost usnadňuje rozvíjení jednotné obchodní politiky v rámci tohoto podniku.

228    Společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain tento úhel pohledu zpochybňují.

229    Ačkoliv je v tomto ohledu pravda, že z určitých informací uvedených společností Compagnie vyplývá, že společnost Saint-Gobain Glass France má značnou autonomii, nic to nemění na skutečnosti, že společnost Compagnie nedokázala vyvrátit domněnku, která v projednávané věci působí v její neprospěch.

230    Zaprvé, se společností Compagnie nelze souhlasit, když tvrdí, že autonomie společnosti Saint-Gobain je potvrzena decentralizovaným řízením skupiny Saint-Gobain a skutečností, že společnost Compagnie je pouze zastřešující společností, jež nenese provozní odpovědnost a nezasahuje do provozního řízení svých dceřiných společností.

231    Nejprve, společnost Compagnie totiž tvrdí, že její „etická charta“ zakotvuje pouze obecné zásady bez vazby na obchodní politiku svých dceřiných společností a tvrdí, že ačkoliv stanoví obecnou strategii skupiny Saint-Gobain, ponechává naopak jednotlivým úsekům činnosti svobodu vymezovat a provádět jejich obchodní politiku. Je nicméně třeba konstatovat, že společnost Compagnie nepředložila ani svou „etickou chartu“, ani jakýkoliv jiný dokument, který by mohl uvedená tvrzení podložit.

232    Dále v kontextu skupiny společností je úkolem holdingové společnosti seskupovat podíly v různých společnostech a zajišťovat jejich jednotné řízení (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 8. října 2008, Schunk a Schunk Kohlenstoff-Technik v. Komise, T 69/04, Sb. rozh. s. II 2567, bod 63, a ze dne 29. června 2012, E. ON Ruhrgas a E. ON v. Komise, T 360/09, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 283). Neexistují-li tedy indicie prokazující opak, je třeba mít za to, že vazby spojující společnost Compagnie se společností Saint-Gobain Glass France mohou vést k předpokladu, že společnost Compagnie vykonávala v době spáchání protiprávního jednání rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, a to zejména tím, že koordinovala finanční investice v rámci skupiny Saint-Gobain (viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 17. května 2011, Elf Aquitaine v. Komise, T 299/08, Sb. rozh. s. II 2149, bod 99). Je ostatně třeba v tomto ohledu uvést, že společnost Compagnie uznává, že stanovovala obecné cíle ziskovosti svých dceřiných společností, dohlížela na jejich finanční rovnováhu a reputaci a přispívala na financování investic, které uvedené společnosti prováděly, a dále že podle údajů sdělených samotnou společností Compagnie se téměř polovina jejích zaměstnanců zabývá finančními záležitostmi.

233    Pokud jde o interní rozdělení různých činností společnosti Compagnie, která je řízena decentralizovaně v rámci rozličných divizí či oddělení, toto rozdělení je obvyklým jevem u skupin společností, jako je ta, v jejímž čele stojí společnost Compagnie, a nemůže tedy vyvrátit domněnku, podle které společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain představují ve smyslu článku 81 ES jediný podnik (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2011, Elf Aquitaine v. Komise, bod 232 výše, bod 99).

234    Zadruhé, se společností Compagnie nelze souhlasit, když tvrdí jednak, že společnost Saint-Gobain Glass France vždy vymezovala svou obchodní strategii samostatně, jelikož společnost Compagnie nikdy nepřijímala, ani neschvalovala její plány činnosti a společnost Saint-Gobain Glass France byla v praxi schopna jednat na trhu samostatně a dále že společnost Saint-Gobain Glass France byla finančně zcela autonomní, neboť kontrola, kterou vůči ní uplatňovala společnost Compagnie, byla velmi obecná.

235    Kromě toho, že společnost Compagnie nepředkládá na podporu takových tvrzení žádný důkaz, je totiž třeba uvést, že podle dopisu zaslaného společností Saint-Gobain Glass France Komisi dne 4. října 2006 v odpověď na žádost o informace, kterou jí posledně uvedená zaslala, schvalovala společnost Compagnie investice a rozpočty každého úseku činnosti skupiny Saint-Gobain a pravidelně kontrolovala výsledky dosažené těmito různými úseky. Tato skutečnost směřuje k podpoře závěru, podle kterého společnost Compagnie vykonávala rozhodující vliv na jednání dceřiné společnosti tím, že v rámci skupiny Saint-Gobain koordinovala zejména finanční investice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2011, Elf Aquitaine v. Komise, bod 232 výše, bod 102).

236    Každopádně i za předpokladu, že by byly plány činnosti schvalovány ředitelstvím úseku „Skleněných výplní“ před jejich případným předložením společnosti Compagnie, nebylo by možné z toho dovodit, že je posledně uvedená nemohla změnit, odmítnout nebo dohlížet nad jejich prováděním.

237    Zatřetí argument společnosti Compagnie, podle kterého jí společnost Saint-Gobain Glass France sdělovala informace podle systému „bottom up“ (od spodu nahoru) a předání těchto informací nevedlo k následnému zaslání pokynů její dceřiné společnosti, není relevantní. I za předpokladu, že tomu tak bylo, by totiž tento způsob sdělování informací dceřinou společností její mateřské společnosti neměl vliv na možnost posledně uvedené vykonávat rozhodující vliv na tržní jednání předmětné dceřiné společnosti. V projednávané věci potvrzení společností Compagnie, že jí byly sdělovány informace obsažené v rozpočtech a finančních zprávách jejích dceřiných společností, naopak spíše potvrzuje, že tato mateřská společnost byla zcela schopna vykonávat rozhodující vliv na tržní jednání předmětné dceřiné společnosti tím, že kontrolovala její ziskovost a s ohledem na získané údaje o hospodářských výsledcích směrovala její strategické obchodní rozhodování. Tento závěr je ještě posílen skutečností sdělenou během správního řízení panem A., ředitelem úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain, že posledně uvedený informoval delegovaného generálního ředitele společnosti Compagnie o činnostech podúseku „Automobilové sklo“ uvedené skupiny.

238    Začtvrté je také třeba odmítnout argumenty, podle kterých se společnost Compagnie nikdy nepodílela na protiprávním jednání a ani o něm nevěděla, jelikož o prodejních cenách, předkládání zvláštních nabídek automobilovým výrobcům a politice slev rozhodovaly jen dceřiné společnosti tvořící úsek „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain, a podle kterých trh s automobilovým sklem představoval mezi pěti úseky skupiny Saint-Gobain specifický segment, který navíc souvisel s ostatními segmenty úseku „Skleněných výplní“ jen vzdáleně.

239    Žádný z těchto argumentů totiž nemůže prokázat, že společnost Saint-Gobain Glass France určovala svou obchodní politiku na trhu samostatně.

240    Především je třeba připomenout, jak vyplývá z ustálené judikatury, že skutečností, která opravňuje Komisi k určení rozhodnutí ukládajícího pokuty mateřské společnosti skupiny společností, není vztah podněcování k protiprávnímu jednání mezi mateřskou společností a její dceřinou společností, a tím spíše ani osobní zapojení prvně uvedené společnosti do protiprávního jednání, ale skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost tvoří jediný podnik (rozsudek Michelin v. Komise, bod 55 výše, bod 290) (rozsudek ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, bod 58; v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2011, Groupe Gascogne v. Komise, T‑72/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 74). Organizační, hospodářské a právní vazby existující mezi mateřskou společností a její dceřinou společností tak mohou prokázat existenci vlivu mateřské společnosti na strategii dceřiné společnosti, a tedy odůvodnit jejich posuzování jako jediné hospodářské entity (rozsudek ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, bod 83).

241    Dále skutečnost, že se činnosti společnosti Saint-Gobain Glass France dotčené napadeným rozhodnutím týkají pouze jednoho z mnoha trhů, na nichž skupina Saint-Gobain působí, je v projednávané věci irelevantní. Není totiž neobvyklé, že takové skupiny, jako je skupina, v jejímž čele stojí společnost Compagnie, působí na více trzích a svěřují odpovědnost za své činnosti různým dceřiným společnostem nebo skupinám dceřiných společností, aniž nicméně taková okolnost brání zastřešující společnosti vykonávat rozhodující vliv na obchodní politiku jednotlivých dceřiných společností.

242    Je tedy třeba zamítnout argument společnosti Compagnie, podle kterého Komise v zásadě nesprávně usoudila, že skutečnosti, s nimiž se seznámila během šetření, neumožňují prokázat, že společnost Compagnie nevykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain Glass France.

243    Pokud jde o výtku vycházející z toho, že důkazní standard, který Komise v projednávané věci vyžaduje k vyvrácení domněnky, ve skutečnosti činí domněnku výkonu rozhodujícího vlivu domněnkou nevyvratitelnou, nelze jí vyhovět. V souladu s judikaturou připomenutou v bodech 213 až 215 výše totiž není od společnosti Compagnie vyžadováno, aby předložila důkaz o nezasahování do řízení své dceřiné společnosti, ale jen aby předložila důkazní prostředky dostatečné k prokázání, že její dceřiná společnost jedná na dotčeném trhu samostatně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2011, Elf Aquitaine v. Komise, bod 232 výše, bod 120). Přitom pouhá okolnost, že určitá osoba v daném případě nepředloží důkazní prostředky, které mohou vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, neznamená, že uvedenou domněnku nelze v žádném případě vyvrátit (rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, bod 213 výše, body 65 a 66).

244    Je tedy rovněž třeba mít za to, že s ohledem na předchozí úvahy nepředstavuje přístup Komise v napadeném rozhodnutí, pokud jde o informace předložené společností Compagnie s cílem vyvrátit domněnku, která v projednávané věci svědčí v její neprospěch, jako celek probatio diabolica.

245    Co se týče různých odkazů učiněných společností Compagnie na některá rozhodnutí přijatá dříve Komisí, v nichž posledně uvedená nepřičítala mateřským společnostem protiprávní jednání dceřiné společnosti, kterou 100% vlastnily, postačí připomenout, že rozhodovací praxe Komise sama o sobě nevytváří právní rámec pro ukládání pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže, neboť tento rámec je vymezen jedině nařízením č. 1/2003, jak je prováděno ve světle pokynů, a že Komise není vázána svými posouzeními uskutečněnými v předchozích rozhodnutích (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C‑510/06 P, Sb. rozh. s. I‑1843, bod 82, a Erste Group Bank a další v. Komise, bod 118 výše, bod 123).

246    Stejně tak není pro účely přezkumu legality napadeného rozhodnutí relevantní, že v jiných právních systémech jsou uplatňována jiná pravidla přičitatelnosti jednání porušujících právo hospodářské soutěže.

247    Z předchozích úvah vyplývá, že výtce vycházející z právního pochybení při přičtení společnosti Compagnie odpovědnosti za protiprávní jednání společnosti Saint-Gobain Glass France nelze vyhovět.

248    Jelikož Komise měla správně za to, že společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain Glass France tvoří jeden podnik ve smyslu článku 81 ES, je třeba mimo jiné odmítnout jako neúčinný argument společnosti Compagnie, podle kterého domněnka výkonu rozhodujícího vlivu uplatněná Komisí v napadeném rozhodnutí a uznaná v jejím principu Soudním dvorem v rozsudku ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 181 výše, v podstatě odporuje zásadě personality trestu. Stejně tak nemůže být vyhověno výtce uplatněné společností Compagnie z důvodu porušení zásady presumpce neviny zakotvené v článku 48 Listiny základních práv a článku 6 EÚLP, i kdyby byla přípustná, přestože byla vznesena až ve fázi doplňujícího vyjádření (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2011, Álvarez v. Komise, T‑78/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 31 až 41).

249    Nakonec s ohledem na závěr obsažený v bodě 247 výše je třeba zamítnout jako neopodstatněnou výtku vycházející ze zneužití pravomoci v rozsahu, v němž přičtení společnosti Compagnie odpovědnosti za protiprávní jednání společnosti Saint-Gobain bylo údajně odůvodněno jen přáním Komise uložit posledně uvedené pokutu, která přesáhne horní hranici 10 % uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

250    Druhý žalobní důvod není tudíž opodstatněný a musí být zamítnut.

5.     K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání

251    Tento žalobní důvod je v zásadě obdobný jednomu z žalobních důvodů vznesených společností Compagnie ve věci T‑73/09. Je proto třeba je zkoumat společně.

a)     Argumenty účastnic řízení

252    Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie tvrdí, že napadené rozhodnutí odporuje zásadě zákazu zpětné účinnosti trestu, zakotvené v článku 7 EÚLP a článku 49 Listiny základních práv, jakož i zásadě legitimního očekávání, jelikož Komise uplatňuje pokyny z roku 2006, ačkoliv tyto byly přijaty po ukončení předmětného protiprávního jednání. Toto zpětné uplatňování pokynů vede k značnému zvýšení pokut, které bylo možné v rozhodné době předvídat na základě pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny z roku 1998“).

253    V souladu s judikaturou brání zásada zákazu zpětné účinnosti trestu zpětnému použití nového soudního výkladu normy upravující protiprávní jednání, který vede ke zvýšení ukládaných pokut, pokud tento vývoj nebyl v okamžiku, kdy bylo protiprávní jednání spácháno, rozumně předvídatelný a pokud není nezbytný k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže. Tyto dvě podmínky jsou přitom v projednávaném případě splněny. Jelikož nemá úroveň pokut ukládaných od okamžiku, kdy začaly být uplatňovány pokyny z roku 2006, nic společného s úrovní pokut ukládaných před tímto uplatňováním, je třeba mít za to, že vývoj plynoucí z uplatňování uvedených pokynů nebyl rozumně předvídatelný. Tak je tomu zejména z důvodu významu doby trvání protiprávního jednání při výpočtu pokuty v rámci pokynů z roku 2006, který je zjevně vyšší, než v rámci pokynů z roku 1998. A dále, velmi vysoká úroveň pokut ukládaných Komisí podle pokynů z roku 2006 není nezbytná k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže.

254    Podle společnosti Compagnie, i kdyby bylo třeba mít za to, že Komise v projednávané věci použila nařízení č. 17, pokyny z roku 2006 představují změnu postupu, k němuž se Komise jasně zavázala v pokynech z roku 1998, směrem k větší přísnosti. Pokyny z roku 2006 se tedy mohou vztahovat pouze na situace, které nastaly po jejich zveřejnění.

255    Tyto závěry nejsou zpochybněny rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, neboť v tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodoval jen o zpětném uplatnění pokynů z roku 1998. Uvedený rozsudek se tak týká uplatnění pokynů na skutkové okolnosti, které proběhly v době, kdy tyto pokyny ještě nebyly zveřejněny. Z toho vyplývá, že, na rozdíl od situace, která vedla k projednávanému sporu, bylo protiprávní jednání dotčené v uvedené věci spácháno v době značné právní nejistoty, pokud jde o výpočet pokut, během které tak dotyčné podniky nemohly mít v tomto ohledu žádné legitimní očekávání. V projednávané věci naopak podniky, jimž je určeno napadené rozhodnutí, měly veškeré důvody očekávat, že jejich budoucí jednání bude potrestáno podle pokynů z roku 1998, tím spíše, že Soudní dvůr v rozsudku Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, uznal normativní povahu těchto pokynů.

256    Společnost Compagnie mimoto uplatňuje několik projevů učiněných před rokem 2006 evropskými komisaři pověřenými unijní politikou hospodářské soutěže, z nichž plyne, že přijetí nových pokynů pro výpočet pokut nebylo v rozhodné době předvídatelné.

257    Z toho podle společnosti Saint-Gobain a společnost Compagnie vyplývá, že pokuta měla být vypočtena podle pokynů z roku 1998.

258    Komise připomíná, že právním základem pro ukládání pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených v článku 81 ES je článek 23 nařízení č. 1/2003, přičemž pokyny z roku 2006 pouze metodu výpočtu těchto pokut upřesňují. Jak v rámci pokynů z roku 1998, tak v rámci pokynů z roku 2006, musí být výše pokut vypočítána v závislosti na závažnosti a době trvání protiprávních jednání, jak stanoví článek 23 nařízení č. 1/2003. Jelikož pokyny z roku 2006 odráží metodu přizpůsobenou pro účely použití nezměněného právního ustanovení, má Komise za to, že úvahu Soudního dvora v rozsudku Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, lze převzít v projednávané věci. To platí tím spíše, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku stanovil obecné zásady ohledně působnosti pokynů pro výpočet pokut.

259    Ačkoliv je v rámci pokynů z roku 2006 přiznána kritériu doby trvání větší váha, tento vývoj byl podle Komise v době spáchání protiprávního jednání předvídatelný, stejně jako skutečnost, že by v budoucnu mohla být při výpočtu pokuty zohledněna hodnota tržeb z dotčených prodejů, spíše než paušální částka. Již před přijetím pokynů z roku 2006 tak Soudní dvůr vyjádřil určitou preferenci pro zohlednění hodnoty tržeb z dotčených prodejů, spíše než paušální částky, při výpočtu pokuty. Kromě toho podle Komise dodatečná částka nyní ukládaná za účelem odrazení již byla zahrnuta do paušální částky uplatňované v době platnosti pokynů z roku 1998 v závislosti na závažnosti protiprávního jednání. Konečně, společnost Compagnie nepodloženě tvrdí, že v rozhodné době bylo možné předvídat, že Komise nebude moci zpětně používat nové pokyny, které případně přijme. Komise totiž připomíná zásadu, podle které může změnit pokyny dle nutnosti za předpokladu, že takové úpravy dodržují právní rámec stanovený nařízením č. 1/2003.

260    Komise mimoto zdůrazňuje, jednak že pokyny z roku 1998 nijak neupřesňují, že jsou použitelné na rozhodnutí týkající se protiprávních jednání spáchaných v době jejich platnosti, a jednak že pokyny z roku 2006, od nichž se nesmí bezdůvodně odchýlit, uvádí, že se vztahují na všechny případy, v nichž bylo oznámení námitek zasláno po 1. září 2006. Přitom v projednávané věci bylo oznámení námitek zasláno 18. dubna 2007.

261    Z nedávné judikatury navíc vyplývá, že cílem pokynů z roku 1998 je transparentnost a nestrannost, ale nikoliv předvídatelnost výše pokut. Taková předvídatelnost není žádoucí, jelikož by mohla narušit odrazující účinek pokut, kdyby dotyčné podniky mohly s přesností porovnat případnou sankci, která by jim mohla být v případě protiprávního jednání uložena, s výnosy, které by mohly z takového protiprávního jednání mít.

262    Tyto závěry nelze podle Komise zpochybnit zásadou zákazu zpětné účinnosti trestu. Je sice pravda, že přijetí pokynů, které mohou změnit obecnou politiku hospodářské soutěže v oblasti pokut, může této zásadě podléhat. Z toho vyplývá, že tato zásada může bránit zpětnému použití nových pokynů v rozsahu, v němž v době protiprávního jednání nebyla pravidla obsažená v takových pokynech rozumně předvídatelná. Komise nicméně tvrdí, že pouhá okolnost, že pokyny z roku 2006 mohou zvýšit úroveň pokut oproti pokutám ukládaným podle pokynů z roku 1998, nemůže zakládat porušení zásady zákazu zpětné účinnosti, jelikož jednak srovnání pokut uložených v rozdílných věcech není v tomto ohledu spolehlivou metodou a dále společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain nemohly předvídat přesnou výši pokuty, která by jim byla uložena podle pokynů z roku 1998.

263    Komise v rámci tohoto řízení ještě zpochybňuje relevanci odkazu učiněného společností Compagnie na projevy evropských komisařů pověřených unijní politikou hospodářské soutěže přednesené po ukončení protiprávního jednání. Vedle skutečnosti, že posuzovací pravomoc sboru komisařů nemůže být takovými projevy omezena, totiž uvedené projevy nemohou v žádném případě prokázat, že změna pokynů z roku 1998 nebyla v době spáchání protiprávního jednání rozumně předvídatelná.

b)     Závěry Tribunálu

264    V rámci projednávaného žalobního důvodu společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie Komisi v zásadě vytýkají, že porušila zásady legitimního očekávání a zákazu zpětné účinnosti trestu, když v projednávané věci použila pokyny z roku 2006, zatímco byly v době spáchání protiprávního jednání použitelné pokyny z roku 1998. Použití pokynů z roku 2006 vedlo ke značnému zvýšení částky pokuty v porovnání s částkou, která by vyplývala z použití pokynů z roku 1998, především z důvodu vynásobení hodnoty tržeb z prodejů dotčených protiprávním jednáním jeho dobou trvání.

265    V tomto ohledu Tribunál nejprve uvádí, že argumentace, podle které zvýšení úrovně pokut plynoucí z použití pokynů z roku 2006 je zjevně nepřiměřené cíli sledovanému unijní politikou hospodářské soutěže v zásadě splývá s argumentací uplatněnou v rámci druhé části šestého žalobního důvodu vzneseného ve věci T‑56/09. Z tohoto důvodu je přezkoumána níže v bodech 353 až 391.

266    Dále je třeba připomenout, že pokuty, které Komise v projednávané věci uložila, jsou upraveny článkem 23 nařízení č. 1/2003, který odpovídá článku 15 nařízení č. 17, jež platil v době spáchání protiprávního jednání. Podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 se při stanovování výše pokuty ukládané podnikům odpovědným za jednání porušující pravidla hospodářské soutěže přihlíží k závažnosti a době trvání protiprávního jednání. K určení výše pokuty Komise použila pokyny z roku 2006, které byly zveřejněny před zasláním oznámení námitek žalobkyni dne 18. dubna 2007.

267    Podle ustálené judikatury zásada zákazu zpětné účinnosti trestněprávních ustanovení zakotvená v článku 7 EÚLP a nyní i v čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv představuje obecnou zásadu unijního práva, jež musí být dodržována při ukládání pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže. Tato zásada vyžaduje, aby ukládané sankce odpovídaly sankcím stanoveným v době spáchání protiprávního jednání (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 202; rozsudky Tribunálu LR AF 1998 v. Komise, bod 120 výše, body 218 až 221, a ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Sb. rozh. s. II‑2597, bod 39).

268    Článek 7 odst. 1 EÚLP, který je nutno vykládat a používat způsobem, jež zajišťuje účinnou ochranu před svévolným stíháním, odsouzením a ukládáním sankcí (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, S. W. v. Spojené království, ze dne 22. listopadu 1995, řada A č. 335‑B, § 35), vyžaduje ověření, že v době, kdy obviněný spáchal skutek vedoucí ke stíhání a odsouzení, existovalo právní ustanovení stanovící trestnost tohoto skutku a že uložený trest nepřekročil hranice stanovené tímto ustanovením (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva Coëme a další v. Belgie ze dne 22. června 2000, Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 2000‑VII, § 145; Achour v. France ze dne 29. března 2006, Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 2006‑IV, § 43, a Gurguchiani v. Španělsko ze dne 15. prosince 2009, č. 16012/06, § 30).

269    Vedle toho je třeba uvést, že pokyny mohou způsobovat právní účinky. Tyto právní účinky nevyplývají z vlastního normativního charakteru pokynů, ale z jejich přijetí a zveřejnění Komisí. Toto přijetí a zveřejnění pokynů vede k vlastnímu omezení posuzovací pravomoci Komise, která se nemůže od těchto pokynů odchýlit, aniž by byla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je rovné zacházení, ochrana legitimního očekávání a právní jistota (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, body 209 až 212).

270    Pokyny, jakožto nástroj politiky v oblasti hospodářské soutěže, spadají do působnosti zásady zákazu zpětné účinnosti, stejně jako nový soudní výklad normy stanovující protiprávní jednání, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva k čl. 7 odst. 1 EÚLP (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva S. W. a C. R. v. Spojené království ze dne 22. listopadu 1995, řada A č. 335‑B a 335‑C, § 34 až 36 a § 32 až 34; Cantoni v. Francie ze dne 15. listopadu 1996, Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 1996‑V, § 29 až 32, a Coëme a další v. Belgie, bod 268 výše, § 145). Podle této judikatury může být uvedené ustanovení porušeno soudním výkladem, jehož výsledek nebyl v době, kdy bylo protiprávní jednání spácháno, rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na výklad zastávaný v této době v judikatuře týkající se dotčeného právního ustanovení.

271    Nicméně dosah pojmu „předvídatelnost“ do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, jakož i na množství a postavení osob, jimž je určen. Předvídatelnost zákona tak nebrání tomu, aby byla dotyčná osoba vedena k tomu, že si obstará odborné rady pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného aktu vyplývat. To platí zvláště pro profesionály, kteří musí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost a od nichž lze očekávat, že se zvláštní péčí vyhodnotí rizika, jež takový výkon přináší (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, body 215 až 223; rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑59/02, Sb. rozh. s. II‑3627, bod 44; viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva Cantoni v. France, bod 270 výše, § 35, a Sud Fondi Srl a další v. Itálie ze dne 20. ledna 2009, č. 75909/01, § 109).

272    Navíc záruky poskytnuté v čl. 7 odst. 1 EÚLP nemohou být vykládány tak, že brání postupnému vyjasňování norem trestněprávní odpovědnosti, zejména s cílem jejich přizpůsobení změnám okolností, a to za podmínky, že výsledek je soudržný s podstatou protiprávního jednání a rozumně předvídatelný (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Jorgic v. Německo ze dne 12. července 2007, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2007‑III, § 101 a citovaná judikatura).

273    S ohledem na tyto odkazy na judikaturu je tedy třeba za účelem přezkumu dodržení zásady zákazu zpětné účinnosti v projednávané věci ověřit, zda změny způsobu výpočtu pokuty plynoucí z pokynů z roku 2006 byly v době spáchání protiprávních jednání rozumně předvídatelné (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 224).

274    V tomto ohledu je třeba uvést, že hlavním důvodem k přijetí pokynů z roku 2006 bylo upravit na základě informací získaných z předchozí praxe politiku stíhání jednání porušujících články 81 ES a 82 ES s cílem zajistit, aby pokuty ukládané za taková jednání byly dostatečně odrazující. Tímto cílem byly inspirovány zejména tři hlavní změny, a sice zaprvé, zavedení odkazu na hodnotu tržeb souvisejících s protiprávním jednáním jako na základ stanovení pokut namísto systému tarifikace, zadruhé, zahrnutí, do základní částky pokuty, dodatečné částky určené k odrazení podniků od účasti na nejzávažnějších jednáních porušujících právo hospodářské soutěže a zatřetí, uznání větší váhy doby trvání protiprávního jednání při výpočtu pokuty.

275    Pokud jde o posledně uvedenou změnu, Komise má za to, že s ohledem na dopad, který má doba trvání protiprávního jednání z hlediska jeho případných důsledků na trhu, je důležité, aby byl do pokuty promítnut rovněž počet let, během kterých se podnik účastnil na protiprávním jednání. Vynásobení hodnoty tržeb souvisejících s protiprávním jednáním dobou trvání účasti na protiprávním jednání má tak přispět k tomu, aby byla stanovena pokuta odrážející nejen hospodářský rozměr uvedeného protiprávního jednání, ale i relativní váhu každého zúčastněného podniku.

276    Z ustálené judikatury přitom vyplývá a vyplývalo i v době počátku sporné kartelové dohody, že skutečnost, že Komise v minulosti uložila pokuty určité úrovně za určité typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích stanovených nařízením nařízení č. 17 a nařízením č. 1/2003, je-li to nezbytné k zajištění uplatňování unijní politiky hospodářské soutěže. Účinné použití unijních pravidel hospodářské soutěže tak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky (v tomto smyslu viz rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 77 výše, bod 109; ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise, bod 135 výše, bod 81, a Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 227). Tento rozhodovací prostor je odůvodněn zejména okolností, že kdyby byla výše pokuty vypočítána podle jednoduchého aritmetického vzorce, podniky by měly možnost předvídat případnou sankci a srovnat ji s výnosy, které by měly z porušení pravidel práva hospodářské soutěže (rozsudek BPB v. Komise, bod 150 výše, bod 336).

277    Z toho plyne, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 228). Totéž platí i v případě, kdy zvýšení úrovně pokut v projednávaných případech vyplývá z použití pravidel chování s obecnou působností, jako jsou pokyny z roku 2006 (obdobně viz rozsudky Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, body 229 a 230, a ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, bod 245 výše, bod 59).

278    Tento závěr nelze zpochybnit argumentem společnosti Compagnie, podle kterého „[p]olitiky zajišťující slučitelnost s právem hospodářské soutěže představují […] investici, jejíž kalibrace je určována zejména zamýšlenou úrovní sankcí“, což by podle společnosti Compagnie mělo Tribunál podnítit k tomu, aby v rámci přezkumu projednávaného žalobního důvodu zohlednil zvláštní snahu, která podle jejího názoru musí být vynaložena na dosažení souladu s pravidly plynoucími z uvedeného práva. Takový argument totiž nemůže být přijat, neboť unijní pravidla hospodářské soutěže nemají dispozitivní povahu a podnik se proto nemůže účelně dovolávat nákladů, které vynaložil na dosažení souladu s těmito pravidly.

279    Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Compagnie, navíc není důležité, že ke zvýšení průměrné úrovně pokut plynoucí z použití pokynů z roku 2006 došlo v období, které následovalo po období, v němž platila jiná pravidla chování s obecnou působností.

280    Zaprvé totiž toto zvýšení nelze samo o sobě považovat za protiprávní s ohledem na zásady zákazu zpětné účinnosti a legitimního očekávání, neboť zůstává v mezích právního rámce stanoveného článkem 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003, jak byl vyložen unijním soudem (obdobně viz rozsudky Tribunálu ze dne 2. února 2012, EI du Pont de Nemours a další v. Komise, T‑76/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 126, a citovaná judikatura, a Dow Chemical v. Komise, T‑77/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 141, a citovaná judikatura). V souladu s bodem 32 pokynů z roku 2006 tak uplatnění nové metody výpočtu stanovené v těchto pokynech nemá dopad na pravidlo obsažené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, podle kterého uložené pokuty nemohou v žádném případě překročit horní hranici 10 % celkového obratu uskutečněného v předchozím hospodářském roce podnikem nebo sdružením podniků, které se podílely na protiprávním jednání. Mimoto, pokyny z roku 2006 stanoví, že se pokuta vypočítá v závislosti na závažnosti a době trvání předmětného protiprávního jednání, čímž odrážejí pravidlo stanovené v čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003.

281    Zadruhé s ohledem na zásady připomenuté v bodech 276 a 277 výše a v rozporu s tím, co tvrdí společnost Compagnie, okolnost, že působnost pokynů z roku 1998 mohla být v lednu 2003 rozšířena na celý EHP, ani projevy učiněné členy komise pověřenými unijní politikou hospodářské soutěže v letech 2003 a 2005, nemohly u hospodářských subjektů vyvolat legitimní očekávání, že uvedené pokyny nebudou v budoucnu změněny.

282    Nakonec a zatřetí není zpochybňováno, že Komise v projednávané věci uplatnila pravidlo chování zakotvené v bodě 38 pokynů z roku 2006, podle něhož se uvedené pokyny vztahují na všechny věci, ve kterých bylo oznámení námitek zasláno po 1. září 2006. Nelze tedy souhlasit s tvrzením společnosti Compagnie, že měla legitimní očekávání, že Komise v projednávané věci nepoužije metodu výpočtu stanovenou v pokynech z roku 2006.

283    Z úvah uvedených v bodech 274 až 282 výše tedy vyplývá, že v době spáchání protiprávního jednání bylo pro informované hospodářské subjekty, jako jsou společnosti Saint-Gobain a Compagnie, zvýšení úrovně pokut ukládaných podnikům za porušení článku 81 ES, v návaznosti na přijetí pokynů z roku 2006, rozumně předvídatelné. Z toho vyplývá, že s těmito společnostmi nelze souhlasit, když Komisi vytýkají, že v projednávané věci uplatnila pokyny z roku 2006 a porušila tak zásady zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání, neboť tato její volba vedla k uložení vyšší pokuty, než jaká by jí byla uložena podle pokynů z roku 1998. Ze stejných důvodů Komise nemusela v pokynech z roku 2006 navíc uvádět, že zvýšení úrovně pokut bylo nezbytné k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže (obdobně viz rozsudek Schindler Holding a další v. Komise, bod 148 výše, bod 128).

284    Pátý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

6.     K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nadměrné výše pokuty

285    Šestý, sedmý a osmý žalobní důvod obsažené v žalobě společnosti Saint-Gobain musí být chápány jako tři části jediného žalobního důvodu vycházejícího z nadměrné výše pokuty. Je třeba nejprve přezkoumat výtku vycházející z nesprávného použití článku 23 nařízení č. 1/2003, co se týče zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti a nedostatku odůvodnění. Poté jsou zkoumány výtky vycházející z nadměrné výše pokuty a z toho, že Komise nedostatečně zohlednila nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění společností Saint-Gobain.

a)     K první části žalobního důvodu vycházející z nesprávného použití článku 23 nařízení č. 1/2003, co se týče zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti, z porušení zásady proporcionality a z nedostatku odůvodnění

286    Tato první část v podstatě splývá s jedním z žalobních důvodů vznesených společností Compagnie ve věci T‑73/09. Je proto třeba je zkoumat společně.

 Argumenty účastnic řízení

287    Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie tvrdí, že Komise tím, že v projednávané věci zohlednila v rámci zkoumání přitěžujících okolností rozhodnutí č. 84/388/EHS Komise, ze dne 23. července 1984, v řízení podle článku [81 ES] (IV/30.988 — Dohody a jednání ve vzájemné shodě v odvětví plochého skla v zemích Beneluxu) (Úř. věst. L 212, s. 13) [dále jen „rozhodnutí Ploché sklo (Benelux)“] a rozhodnutí č. 89/93/EHS Komise, ze dne 7. prosince 1988, v řízení podle článků [81 ES] a [82 ES] (IV/31.906 – Ploché sklo) (Úř. věst. 1989, L 33, s. 44) [dále jen la „rozhodnutí Ploché sklo (Itálie)“], nesprávně uplatnila pravidla upravující opakování protiprávního jednání zakotvená v článku 23 nařízení č. 1/2003.

288    Nejprve společnost Compagnie tvrdí, že použití pokynů z roku 2006 v tomto ohledu odporuje zásadám legitimního očekávání a zákazu zpětné účinnosti, neboť tyto pokyny nebyly v rozhodné době přijaty, ani zveřejněny.

289    Dále zásady, které upravují přičitatelnost jednání porušujících unijní pravidla hospodářské soutěže podnikům, brání zohlednění uvedených rozhodnutí při výpočtu pokuty uložené společnosti Saint-Gobain. Žádné z nich totiž nebylo posledně uvedené určeno a vůči podnikům, jimž tato rozhodnutí určena byla, navíc tato společnost neměla jakoukoliv řídící pravomoc. I kdyby měla být skupina Saint-Gobain nesprávně považována za jediný podnik, Komise by přičtením všech jednání skupiny společnostem, které se nenacházejí v jejím čele, právně pochybila. Tento závěr se tím spíše vztahuje na rozhodnutí Ploché sklo (Itálie), jelikož jedinou osobou, jíž bylo toto rozhodnutí určeno, byla společnost Fabbrica Pisana, a nikoliv společnost Compagnie. Zohlednění tohoto rozhodnutí je také v rozporu s právem společnosti Compagnie na obhajobu, neboť z důvodu, že posledně uvedené toto rozhodnutí nebylo určeno, nemohla před přijetím uvedeného rozhodnutí uplatnit připomínky k jednáním vytýkaným její dceřiné společnosti, ani k vlastní odpovědnosti. Kromě toho okolnost, že toto rozhodnutí bylo určeno pouze společnosti Fabbrica Pisana, spíše ukazuje, že společnost Compagnie, která byla mateřskou společností společnosti Fabbrica Pisana, nevykonávala na její obchodní politiku rozhodující vliv.

290    Tato část napadeného rozhodnutí je mimoto nedostatečně odůvodněna, jelikož Komise použila předmětná dvě rozhodnutí jako přitěžující okolnosti vztahující se k protiprávnímu jednání společnosti Saint-Gobain, aniž nicméně uvedla skutečnosti, které by mohly odůvodnit okolnost, že posledně uvedené jsou přičítána jednání jejích sesterských společností a jednání společnosti Compagnie.

291    Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie mají mimoto za to, že Komise za účelem prokázání opakování protiprávního jednání nesprávně vycházela z rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), ačkoliv toto bylo přijato v roce 1984. Lhůta čtrnácti let, která uplynula od roku 1984 do začátku protiprávního jednání v projednávané věci je v tomto ohledu příliš dlouhá.

292    Každopádně má společnost Compagnie za to, že i kdyby mohlo být rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) použito k prokázání opakování protiprávního jednání, bylo by třeba považovat 60 % zvýšení částky pokuty, která jí byla uložena, na základě společné a nerozdílné odpovědnosti se společností Saint-Gobain, za nepřiměřené s ohledem nejen na stáří uvedeného rozhodnutí, ale také na okolnost, že jde o jediné období opakování protiprávního jednání, které by jí bylo možné vytýkat. Z toho vyplývá, že Tribunál by v projednávané věci měl za účelem dodržení zásad stanovených v článku 47 Listiny základních práv alespoň vykonat pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a snížit sankci tak, aby více odpovídala závažnosti protiprávního jednání. Také společnost Saint-Gobain Tribunál žádá, aby vykonal svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a pokutu přiměřeně snížil.

293    Komise tyto argumenty zpochybňuje. Připomíná nejprve, že důvodně uplatnila v projednávané věci pravidla týkající se opakování protiprávního jednání obsažená v pokynech z roku 2006 a že každopádně, i kdyby tomu tak nebylo, opakování protiprávního jednání bylo uvedeno mezi přitěžujícími okolnostmi, které mohla Komise uplatnit podle pokynů z roku 1998.

294    Dále je třeba zohlednit skutečnost, že společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie představují jeden podnik a že společnost Compagnie vykonává nad každou ze svých dceřiných společností skutečnou kontrolu.

295    Co se týče rozhodnutí Ploché sklo (Itálie), Komise má za to, že byla oprávněna neurčit toto rozhodnutí společnosti Compagnie, aniž by tím naznačovala, že je na ní její dceřiná společnost Fabbrica Pisana nezávislá. Naopak společnost Compagnie nezpochybnila, že v době skutkových okolností vedoucích k přijetí tohoto rozhodnutí držela ve společnosti Fabbrica Pisana 100% podíl. Z toho vyplývá, že není-li prokázán opak, posledně uvedená neurčovala své tržní jednání samostatně, a že tedy v uvedené věci Komise, přála-li by si tak učinit, mohla společnosti Compagnie pokutu uložit. Komise má tedy za to, že učinila správně, když za účelem konstatování opakování protiprávního jednání podniku tvořeného společností Saint-Gobain a společnosti Compagnie, v napadeném rozhodnutí zohlednila předmětné rozhodnutí.

296    Pokud jde o rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), které bylo určeno společnosti Compagnie, Komise tvrdí, že na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise (C 3/06 P, Sb. rozh. s. I 1331) je konstatování a posouzení specifických znaků opakování protiprávního jednání součástí její posuzovací pravomoci v rámci stanovování výše pokut, a že tedy nemůže být při takovém konstatování vázána případnou promlčecí lhůtou. Z toho vyplývá, že Komise disponuje určitým prostorem při posuzování indicií směřujících k prokázání případných sklonů dotyčných podniků k porušování pravidel hospodářské soutěže, včetně doby, která uplynula mezi předmětnými protiprávními jednáními. Přitom i kdyby rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) přijaté v roce 1988 zohledněno být nemělo, bylo by nutné konstatovat, že skutečnost, že od rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání ve věci Ploché sklo (Benelux) do doby, kdy bylo protiprávní jednání zopakováno, uplynulo méně než čtrnáct let, ukazuje na sklon podniku tvořeného společností Compagnie a společností Saint-Gobain k nedodržování práva hospodářské soutěže. To platí tím spíše, že všechna zjištěná protiprávní jednání se týkala úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain.

297    Napadené rozhodnutí navíc nemůže být nedostatečně odůvodněno, jelikož jednak v něm Komise uvedla důvody, proč podle ní společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie tvořily jeden podnik, jednak posledně uvedené bylo určeno rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) a mohlo jí být určeno rozhodnutí Ploché sklo (Itálie). Za těchto okolností měla být společnost Saint-Gobain schopna s ohledem na podnik, který tvoří společně se společností Compagnie, pochopit, proč byla tato období opakování protiprávního jednání zohledněna.

298    Pokud jde o právo na obhajobu v rámci rozhodnutí Ploché sklo (Itálie), bylo toto právo zcela dodrženo, jelikož společnost Compagnie měla v rámci řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, možnost pokusit se vyvrátit vyvratitelnou domněnku, která Komisi umožnila uplatnit opakování protiprávního jednání, tím, že prokáže, že společnost Fabbrica Pisana byla odlišným podnikem.

299    Komise má nakonec za to, že argument vyvozený společností Compagnie z údajného porušení zásady proporcionality a uplatněný ve stadiu repliky je novým, a tedy nepřípustným žalobním důvodem. Každopádně Komise tím, že v projednávané věci uplatnila zvýšení o 60 %, zůstala jasně pod maximální hranicí stanovenou v pokynech z roku 2006, tedy dvojnásobkem základní částky. Možnost nabídnutá Tribunálu ověřit přiměřenost pokuty ostatně ukazuje, že jím vykonávaný přezkum je s to splnit požadavky stanovené v Listině základních práv.

 Závěry Tribunálu

–       K přípustnosti argumentů založených na Listině základních práv a uvedených společností Compagnie v jejím doplňujícím spise

300    Je třeba na úvod posoudit přípustnost argumentu vzneseného společností Compagnie v doplňujícím spise na podporu projednávaného žalobního důvodu vycházejícího ze zásady přiměřenosti trestů zakotvené v čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv.

301    V tomto ohledu z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu vyplývá, že návrh na zahájení řízení musí obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů a že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v návrhu na zahájení řízení a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný. Podobné řešení je závazné i pro výtku uplatněnou na jeho podporu (rozsudek Tribunálu ze dne 21. března 2002, Joynson v. Komise, T‑231/99, Sb. rozh. s. II‑2085, bod 156).

302    V projednávané věci je třeba konstatovat, že prostřednictvím odkazů učiněných v jejím doplňujícím spise na zásadu přiměřenosti trestů uvedenou v čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv neuplatňuje společnost Compagnie žádný nový důvod nebo výtku ve vztahu k důvodům a výtkám uvedeným již dříve, ale jen uplatňuje ustanovení Listiny základních práv, které doplňuje právní základ jedné z výtek vznesených v její žalobě.

303    Z toho vyplývá, že jsou argumenty v tomto ohledu uplatněné společností Compagnie v jejím doplňujícím spise přípustné.

–       K věci samé

304    Úvodem je třeba odmítnout argument společnosti Compagnie, podle kterého Komise v projednávané věci nemůže uplatnit pokyny z roku 2006 pro účely zvýšení základní částky pokuty za opakování protiprávního jednání. Kromě toho, že společnost Compagnie na podporu tohoto tvrzení nepředkládá žádný konkrétní argument, je třeba zdůraznit, že opakování protiprávního jednání bylo uvedeno mezi přitěžujícími okolnostmi, které mohou vést ke zvýšení základní částky pokuty, již v pokynech z roku 1998, a že tedy s ohledem zejména na zásady připomenuté v bodech 265 až 273 výše, nelze v tomto ohledu kritizovat použití pokynů z roku 2006 v projednávané věci, ani z hlediska zásady zákazu zpětné účinnosti trestněprávních norem, ani z hlediska zásady legitimního očekávání.

305    Je třeba dále připomenout, že pojem opakování protiprávního jednání, jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí za podobná protiprávní jednání již byla uložena sankce (rozsudek Tribunálu ze dne 11. března 1999, Thyssen Stahl v. Komise, T‑141/94, Recueil, s. II‑347, bod 617). Jedním z příkladů přitěžujících okolností uvedený v bodě 28 pokynů z roku 2006 je případ, kdy „podnik pokračuje ve stejném či podobném protiprávním jednání nebo ho opakuje i poté, co Komise nebo vnitrostátní úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatovaly, že tento podnik porušil ustanovení článku 81 nebo článku 82 [ES]“.

306    V tomto ohledu z úvah uvedených v bodech 206 až 247 výše vyplývá, že Komise nepochybila, když měla za to, že společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain Glass France náležely v době protiprávního jednání sankcionovaného v napadeném rozhodnutí do téhož podniku.

307    Jelikož společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie netvrdí, že sporné protiprávní jednání není podobné či stejné jako protiprávní jednání sankcionované ve dvou předchozích rozhodnutích uplatněných v projednávané věci Komisí pro účely konstatování opakování protiprávního jednání, je třeba ověřit, zda podle pravidel uvedených v článku 23 nařízení č. 1/2003, jakož i v bodě 28 pokynů z roku 2006, měla Komise právem za to, že tato rozličná protiprávní jednání byla spáchána jedním podnikem. Je třeba rovněž přezkoumat výtku vznesenou společnostmi Saint-Gobain a Compagnie, podle které nemohlo být v projednávané věci uplatněno rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) s ohledem na dobu, která uplynula mezi tímto rozhodnutím a počátkem sporného protiprávního jednání a dále výtku vycházející z nedostatku odůvodnění.

308    Co se týče nejprve rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) přijatého v roce 1988, je nesporné, že bylo určeno konkrétně společnosti Fabbrica Pisana, jež je dceřinou společností společnosti Compagnie, ale nikoliv posledně uvedené společnosti či společnosti Saint-Gobain. Mimoto není zpochybňováno, že společnost Fabbrica Pisana byla v době přijetí rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) 100% vlastněna společností Compagnie.

309    Jak správně zdůraznila Komise, Tribunál v rozsudku ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise (T‑203/01, Recueil, s. II‑4071, bod 290, a citovaná judikatura) rozhodl, že, jestliže jsou dvě dceřiné společnosti přímo nebo nepřímo 100% nebo téměř 100% vlastněny toutéž mateřskou společností, je možné rozumně dospět k závěru, že takové dceřiné společnosti neurčují své jednání na trhu samostatně a se svou mateřskou společností tvoří hospodářskou jednotku, tedy podnik ve smyslu článků 81 ES a 82 ES. Za účelem uplatnění přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání vůči jedné z dceřiných společností skupiny, lze tedy přihlédnout k předchozímu protiprávnímu jednání spáchanému jinou dceřinou společností této skupiny.

310    Nicméně protiprávní jednání takové dceřiné společnosti, která je 100% nebo téměř 100% vlastněna mateřskou společností, lze posledně uvedené přičíst – a Komise může shledat mateřskou společnost solidárně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti – pouze za předpokladu, že mateřská společnost nevyvrátí vyvratitelnou domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na obchodní politiku této dceřiné společnosti, v souladu se zásadami připomenutými v bodech 211, 213 a 214 výše.

311    Z toho vyplývá, že se Komise nemůže spokojit s konstatováním, že podnik „může“ vykonávat rozhodující vliv na obchodní politiku jiného podniku, a neověřit, zda takový vliv skutečně vykonával. Naopak v zásadě přísluší Komisi, aby takový rozhodující vliv prokázala na základě souhrnu skutkových okolností, mezi něž patří zejména případná řídící pravomoc jednoho z uvedených podniků vůči druhému podniku (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. července 2011, ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, T‑144/07, T‑147/07 až T‑150/07 a T‑154/07, Sb. rozh. s. II‑5129, bod 311, a citovaná judikatura).

312    Navíc je třeba připomenout, že k uplatňování a výkonu rozhodnutí přijatých podle čl. 81 odst. 1 ES je nezbytné označit entitu nadanou právní subjektivitou, jíž bude akt určen (rozsudek PVC II, bod 203 výše, bod 978). Podle judikatury je v případě prokázání porušení unijních pravidel hospodářské soutěže třeba určit fyzickou nebo právnickou osobu, jež byla odpovědná za provoz podniku v době spáchání protiprávního jednání, aby jí byla za uvedené protiprávní jednání přičtena odpovědnost (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Reuceil, s. I‑9693, bod 78, a SCA Holding v. Komise, C‑297/98 P, Reuceil, s. I‑10101, bod 27; rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Enichem Anic v. Komise, T‑6/89, Recueil, s. II‑1623, bod 236). Komise proto při přijímání rozhodnutí podle uvedeného ustanovení musí označit fyzickou nebo právnickou osobu či osoby, kterým lze přičíst odpovědnost za jednání dotyčného podniku a uložit jim z tohoto důvodu sankci a kterým bude rozhodnutí určeno (viz rozsudek ze dne 17. května 2011, Elf Aquitaine v. Komise, bod 232 výše, body 250 a 251, a citovaná judikatura).

313    Tribunál ve svém rozsudku ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise, bod 135 výše (bod 99) ostatně rozhodl, že samotná okolnost, že základní kapitál dvou odlišných obchodních společností patří stejné osobě či stejné rodině, nepostačuje jako taková k prokázání existence hospodářské jednoty mezi těmito dvěma společnostmi, která by podle unijního práva hospodářské soutěže měla za následek, že jednání jedné z nich lze přičíst druhé a jedna může být povinna zaplatit pokutu za druhou.

314    Nelze tedy souhlasit s tím, že Komise může v rámci prokazování přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání vůči společnostem Saint-Gobain a Compagnie mít za to, že tyto společnosti mohou být činěny odpovědnými za předchozí protiprávní jednání, za které jim nebyla rozhodnutím Komise uložena sankce, přičemž v rámci prokazování tohoto předchozího jednání jim nebylo určeno oznámení námitek, takže nemohly vznést argumenty, které by v tomto ohledu zpochybňovaly, že tvoří případnou hospodářskou jednotku s jednou či druhou společností, jíž předchozí rozhodnutí určeno bylo.

315    S ohledem na konstatování učiněné v bodě 308 výše je tak třeba rozhodnout, že Komise nemůže uplatňovat rozhodnutí Ploché sklo (Itálie), aby v projednávané věci prokázala, že se společnosti Saint-Gobain a Compagnie dopustily opakování protiprávního jednání.

316    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem Komise, podle kterého mateřská společnost mohla v rámci řízení vedoucího k přijetí napadeného rozhodnutí zpochybnit existenci vztahu hospodářské jednotky mezi ní a podniky postihnutými v rozhodnutí Ploché sklo (Itálie).

317    V tomto ohledu je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora, podle které zaprvé dodržování práva na obhajobu vylučuje možnost považovat za legální rozhodnutí, kterým Komise ukládá podniku pokutu v oblasti hospodářské soutěže, aniž mu předem oznámila proti němu uplatněné námitky, a zadruhé musí oznámení námitek s ohledem na svůj význam jednoznačně uvádět, které právnické osobě mohou být pokuty uloženy, a této osobě musí být určeno (viz rozsudek ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 318, a citovaná judikatura).

318    Nelze tedy souhlasit s tím, že Komise může v rámci prokazování přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání mít za to, že podnik musí být činěn odpovědným za předchozí protiprávní jednání, za které mu nebyla rozhodnutím Komise uložena sankce, přičemž v rámci prokazování tohoto předchozího jednání mu nebylo určeno oznámení námitek, takže takový podnik nemohl v řízení vedoucím k přijetí rozhodnutí konstatujícího předchozí protiprávní jednání vznést argumenty, které by v tomto ohledu zpochybňovaly, že tvoří případnou hospodářskou jednotku s jednou či druhou společností, jíž předchozí rozhodnutí určeno bylo (rozsudek ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 319).

319    Toto řešení je opodstatněné tím spíše, že podle judikatury Komise nemůže být v rámci zjišťování opakování protiprávního vázána případnou promlčecí lhůtou a že takové konstatování tak může být učiněno mnoho let po konstatování protiprávního jednání v okamžiku, kdy dotyčný podnik v každém případě nebude moci zpochybnit existenci takové hospodářské jednotky, zejména, je-li uplatněna domněnka rozhodujícího vlivu připomenutá výše (rozsudek ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 320).

320    I když je v tomto ohledu sice možné se rozumně domnívat, že mateřská společnost ví o předchozím rozhodnutí určeném Komisí dceřiné společnosti, jejíž téměř celý kapitál vlastní, taková vědomost nemůže napravit skutečnost, že v předchozím rozhodnutí nebyla konstatována hospodářská jednotka tvořená takovou mateřskou společností a její dceřinou společností za účelem přičtení uvedené mateřské společnosti odpovědnosti za předchozí protiprávní jednání a za účelem zvýšení pokut, které jí byly uloženy z důvodu opakování protiprávního jednání (rozsudek ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 322). Uplynutí případně dlouhé doby od přijetí rozhodnutí konstatujícího předchozí protiprávní jednání totiž může v tomto případě mateřské společnosti ztížit nebo i znemožnit zpochybnění nejen existence takové hospodářské jednotky, ale případně i znaků zakládajících samotné protiprávní jednání.

321    Z výše uvedeného vyplývá, že ač není nezbytné v tomto ohledu rozhodovat o výtce vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž Komise vůči společnostem Saint-Gobain a Compagnie uplatnila s ohledem na rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) přitěžující okolnost spočívající v opakování protiprávního jednání.

322    Na rozdíl od rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) bylo rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), přijaté v roce 1984, konkrétně určeno nejen dceřiné společnosti skupiny Saint-Gobain, v daném případě společnosti SA Glaceries de Saint-Roch, ale rovněž společnosti Compagnie.

323    Z úvah uvedených v bodech 206 až 247 výše přitom vyplývá, že Komise nepochybila, když shledala, že společnost Compagnie a společnost Saint-Gobain Glass France tvořily v době spáchání protiprávního jednání jeden podnik.

324    Z toho vyplývá, že Komise mohla mít za to, že podniku tvořenému společností Saint-Gobain a společností Compagnie, na který se vztahuje napadené rozhodnutí, již byla za stejné či podobné jednání porušující článek 81 ES uložena sankce v rámci rozhodnutí Ploché sklo (Benelux). V tomto ohledu není podstatné, že se společnost Compagnie na protiprávním jednání postihnutém v rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) neúčastnila přímo. Jelikož je hospodářská jednota jediným relevantním kritériem pro vymezení pojmu podniku ve smyslu unijních pravidel hospodářské soutěže, k možnosti konstatovat opakování protiprávního jednání postačí, aby byla taková hospodářská jednotka zapojena do několika protiprávních jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. března 2012, UPM-Kymmene v. Komise, T‑53/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 129).

325    Společnosti Saint-Gobain a Compagnie se nicméně snaží dovodit z rozsudku ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše, že uplynutí doby delší deseti let mezi předchozími konstatováními protiprávního jednání a opětovným protiprávním jednáním dotyčného podniku brání konstatování opakování protiprávního jednání. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu údajně v rozporu se zásadou právní jistoty.

326    V tomto ohledu je třeba připomenout, že konstatování a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakování protiprávního jednání je součástí posuzovací pravomoci, kterou Komise disponuje ohledně volby skutečností, které zohlední pro účely stanovení výše pokut, a že Komise nemůže být v rámci tohoto konstatování vázána případnou promlčecí lhůtou (rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, bod 296 výše, bod 38; rozsudky Tribunálu BPB v. Komise, bod 150 výše, bod 383, a ze dne 30. září 2009, Hoechst v. Komise, T‑161/05, s. II‑3555, bod 141).

327    Opakování protiprávního jednání představuje v tomto ohledu důležitou skutečnost, kterou by Komise měla posoudit, jelikož její zohlednění sleduje účel motivovat podniky, které vykazují sklony k porušování pravidel hospodářské soutěže, aby změnily své jednání. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k indiciím potvrzujícím existenci takových sklonů, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními (rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, bod 296 výše, bod 39; BPB v. Komise, bod 150 výše, bod 383, a Hoechst v. Komise, bod 326 výše, bod 142).

328    Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C‑413/08 P, Sb. rozh. s. I‑5361, bod 70) ještě upřesnil, že zásada proporcionality vyžaduje, aby byla při posouzení sklonu podniku porušovat pravidla hospodářské soutěže zohledněna doba, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením těchto pravidel. V rámci soudního přezkumu aktů Komise v oblasti práva hospodářské soutěže může být tedy Tribunál a případně Soudní dvůr veden k tomu, aby ověřil, zda Komise dodržela uvedenou zásadu, když z důvodu opakování protiprávního jednání zvýšila uloženou pokutu, a obzvláště, zda je takové zvýšení nutné zejména s ohledem na dobu, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením pravidel hospodářské soutěže.

329    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ačkoliv Tribunál v rozsudku ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše (body 354 a 355), připustil, že Komise mohla zohlednit rozhodnutí přijaté téměř osmnáct let před počátkem protiprávního jednání dotčeného v uvedené věci, učinil tak v kontextu, kdy mohlo být opakování protiprávního jednání konstatováno i na základě ne tak časově vzdáleného rozhodnutí, kdy mezi protiprávními jednáními uplynula relativně krátká doba, tedy méně než deset let. Právě s ohledem na tyto okolnosti Soudní dvůr ve svém rozsudku v řízení o kasačním opravném prostředku zamítl důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty Tribunálem (rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, bod 296 výše, bod 40).

330    V projednávané věci, jelikož bylo rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) nesprávně uplatněno pro účely konstatování opakování protiprávního jednání společnostmi Saint-Gobain a Compagnie (viz body 308 až 321 výše), je třeba konstatovat, že od přijetí rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), tedy od 23. července 1984, do počátku protiprávního jednání postihnutého v napadeném rozhodnutí, tedy do měsíce března 1998, uplynula doba přibližně třinácti let a osmi měsíců. Podnik tvořený společností Saint-Gobain a společností Compagnie nevykazoval sklony k opakování jednání porušujícího právo hospodářské soutěže, jež by bylo přesně srovnatelné s jednáním vytýkaným Groupe Danone ve věci citované v předchozím bodě.

331    Je tedy třeba přezkoumat, zda zohlednění pouze tohoto rozhodnutí pro účely konstatování sklonu společností Saint-Gobain a Compagnie k porušování pravidel práva hospodářské soutěže představuje v projednávané věci porušení zásady proporcionality.

332    V rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) uložila Komise sankci konkrétně společnosti Compagnie a některým z jejích dceřiných společností spadajících do úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain. Je přitom nutno uvést, že se jedná o stejný úsek činnosti, v němž působí dceřiné společnosti skupiny Saint-Gobain, jimž je určeno napadené rozhodnutí.

333    Navíc kartelová dohoda, na kterou se vztahuje rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), vykazovala charakteristiky velmi blízké kartelové dohodě, za kterou je uložena pokuta v napadeném rozhodnutí, přičemž tato dohoda spočívala ve výměně citlivých informací o cenách, v rozdělování zákazníků a v udržování stability tržních podílů účastníků.

334    S ohledem na tyto okolnosti má Tribunál za to, že uplynutí přibližně třinácti let a osmi měsíců od přijetí rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) do počátku protiprávního jednání postihnutého v napadeném rozhodnutí nebrání tomu, aby mohla Komise konstatovat, aniž by porušila zásadu proporcionality, že podnik tvořený žalobkyněmi má sklony k porušování pravidel hospodářské soutěže. Komise se tedy nedopustila pochybení, když za účelem prokázání přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání ve vztahu ke společnostem Saint-Gobain a Compagnie vycházela z rozhodnutí Ploché sklo (Benelux).

335    Co se nakonec týče výtky vycházející z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí údajně neobsahovalo důvody, proč Komise společnosti Saint-Gobain přičetla rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), které této společnosti nebylo určeno, nelze této výtce vyhovět.

336    Je totiž třeba připomenout, že rozhodnutí Ploché sklo (Benelux) bylo určeno společnosti Compagnie. Komise přitom v napadeném rozhodnutí uvedla důvody, proč podle jejího názoru tvoří společnosti Compagnie a Saint-Gobain jeden podnik, přičemž společnost Compagnie nedokázala domněnku rozhodujícího vlivu na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain Glass France, kterou 100 % vlastnila, vyvrátit (body 599 až 622 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navíc z bodů 686 a 688 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise podniku tvořenému společnostmi Saint-Gobain a Compagnie vytkla opakování protiprávního jednání s výslovným odkazem na rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) a Ploché sklo (Benelux).

337    Na základě těchto různých skutečností je třeba mít za to, že společnost Saint-Gobain mohla při seznamování se s napadeným rozhodnutím pochopit, že Komise pro účely prokázání opakování protiprávního jednání zohlednila skutečnost, že společnost Compagnie tvoří s touto společností jeden podnik, a že tedy nejsou zohledněny minulé skutky pouze společnosti Saint-Gobain, ale i minulé skutky tohoto podniku.

b)     K druhé části vycházející z porušení zásady proporcionality

 Argumenty účastnic řízení

338    V rámci druhé části společnost Saint-Gobain Komisi vytýká porušení zásady přiměřenosti trestů a pravidel použitelných pro výpočet pokut, stanovených v článku 23 nařízení č. 1/2003, tím, že jí uložila pokutu ve výši 880 milionů eur. Úvodem společnost Saint-Gobain tvrdí, že přiměřenost pokuty, která jí byla uložena, by měla být posouzena nikoliv s ohledem na částku této pokuty, jak je uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí, ale s ohledem na výši zisků před zdaněním, které jsou nutné k zaplacení uvedené pokuty, tedy více než 1,3 miliard eur.

339    Tato část žalobního důvodů je rozdělena do pěti výtek.

340    Zaprvé má společnost Saint-Gobain za to, že v projednávané věci byl době trvání protiprávního jednání přiznán přílišný význam, z důvodu účinku násobení upraveného v bodě 24 pokynů z roku 2006. Kritérium doby trvání tak má při výpočtu pokut dvakrát větší váhu, než kritérium závažnosti.

341    Zadruhé společnost Saint-Gobain tvrdí, že tím, že pokyny z roku 2006 ukládají, aby byl poměr hodnoty tržeb zohledněný pro výpočet pokuty za horizontální protiprávní jednání stanoven v rozmezí od 16 do 30 %, bezdůvodně omezují prostor Komise pro uvážení ke stanovení pokuty podle skutečné závažnosti zjištěného protiprávního jednání. V projednávané věci měl být s ohledem na výjimečnou vyjednávací sílu automobilových výrobců zohledněn k zachycení omezeného hospodářského dopadu protiprávního jednání na trhu nižší poměrný podíl, než je 16 %. Pokyny z roku 2006 stejně tak bezdůvodně omezují prostor Komise pro uvážení, když jí brání uplatnit nižší dodatečnou částku, než je 15 % hodnoty tržeb z příslušných prodejů.

342    Zatřetí Komise nesprávně zvýšila částku pokuty uložené společnosti Saint-Gobain za opakování protiprávního jednání, neboť faktor odrazení je již zohledněn v základní částce pokuty. Pokyny z roku 2006 totiž na rozdíl od pokynů z roku 1998 stanoví, že při výpočtu uvedené základní částky musí být uplatněna dodatečná částka. Právě na tomto základě Komise uplatnila ve vztahu k základní částce pokuty uložené společnosti Saint-Gobain zvýšení o 60 %. Z toho vyplývá, že cíl odrazení byl zohledněn dvakrát, což v případě společnosti Saint-Gobain vedlo ke zvýšení částky pokuty o [důvěrné] milionů eur. Tento souběh jde nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění dodržování unijních pravidel práva hospodářské soutěže.

343    Začtvrté společnost Saint-Gobain tvrdí, že Komise měla při výpočtu pokuty navíc zohlednit dva dodatečné faktory. Nejprve Komisi vytýká, že nezohlednila odrazující účinek pokuty ve výši 133,9 milionu eur uložené společnosti Saint-Gobain Glass France v jejím rozhodnutí C (2007) 5791 final, ze dne 28. listopadu 2007, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.165 – Ploché sklo) (dále jen „rozhodnutí Ploché sklo“, shrnutí v Úř. věst. 2008, C 127, s. 9). Napadené rozhodnutí se v tomto ohledu bezdůvodně odchýlilo od úvah Komise v jejím rozhodnutí C (2002) 5083 final, ze dne 17. prosince 2002, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-2/37.667 – Speciální grafity) (dále jen „rozhodnutí Speciální grafity“), v němž Komise přiznala 33 % snížení částky pokuty uložené jednomu z podniků, jimž bylo rozhodnutí Speciální grafity určeno, s cílem zohlednit pokutu, která byla témuž podniku uložena pět let předtím. Dále společnost Saint-Gobain tvrdí, že měla Komise zohlednit výjimečnou hospodářskou krizi postihující automobilové odvětví v době přijetí rozhodnutí, která výrazně zesilovala skutečný dopad pokuty. Pokud jde o posledně uvedenou problematiku, společnost Saint-Gobain zdůrazňuje, že uvedené hospodářské potíže nebyly způsobeny její neschopností přizpůsobit se tržním podmínkám, ale spíše odrážely krizi, která v době přijetí napadeného rozhodnutí postihovala celé odvětví.

344    Konečně zapáté je nadměrná výše pokuty uložené společnosti Saint-Gobain způsobena tím, že tato pokuta dalece přesahuje optimální výši pokuty, která odpovídá částce rovnající se nebo mírně přesahující protiprávní zisk, který účastníci kartelu z tohoto kartelu získaly.

345    Komise tvrdí, že pokuta uložená společnosti Saint-Gobain je přiměřená.

346    Nejprve má Komise za to, že argument vycházející z daňové neodpočitatelnosti pokuty nelze přijmout. Tato neodpočitatelnost nemá žádný dopad zvyšující pokutu. Naopak podle Komise by případná odpočitatelnost částky pokuty ze zdanitelných příjmů dotyčného podniku umožnila posledně uvedenému neoprávněně získat zpět podstatnou část pokuty, která mu byla uložena.

347    Dále Komise tvrdí, že je legitimní mít při výpočtu pokuty za to, že závažnost protiprávního jednání závisí zejména na době jeho trvání. V projednávané věci Komise tím, že rozlišovala mezi třemi fázemi protiprávního jednání, nepřímo snížila význam celkové doby trvání protiprávního jednání pro účely stanovení výše pokuty.

348    Kromě toho, co se týče procentního podílu zohledněných tržeb, Komise zpochybňuje, že by ji pokyny z roku 2006 zbavovaly dostatečného prostoru pro uvážení snížení výše pokut za horizontální protiprávní jednání. Tato protiprávní jednání jsou totiž uvedena mezi nejzávažnějšími jednáními, což odůvodňuje, že v jejich případě bude za účelem stanovení jak proměnlivé částky, tak dodatečné částky pokuty, uplatněn vysoký procentní podíl tržeb. Každopádně pokyny Komisi ponechávají dostatečný prostor pro rozlišování podle závažnosti protiprávních jednání. Komise také zpochybňuje argument vycházející z vyjednávací síly automobilových výrobců, neboť v tomto směru se ustálila judikatura, podle které taková okolnost nemusí nutně vést ke snížení pokuty.

349    Co se týče argumentu, podle kterého je cíl odrazení zohledněn dvakrát, jednak v rámci dodatečné částky, jednak v rámci zvýšení pokuty za opakování protiprávního jednání, nemůže být podle Komise tento argument přijat. Kromě toho, že unijní soud již tento argument zamítl ve dvou věcech, nemohou být dodatečná částka a zvýšení za opakování protiprávního jednání zaměňovány, neboť první spočívá v obecném zvýšení odrážejícím závažnost horizontálních kartelových dohod, kdežto druhé je individuálním faktorem zvýšení zohledňujícím předchozí jednání podniku.

350    Komise tvrdí, že výtka, že nezohlednila pokutu uloženou společnosti Saint-Gobain Glass France v rozhodnutí Ploché sklo, nemůže uspět, jelikož zohlednění takové okolnosti spadá do jejího prostoru pro uvážení.

351    Komise navíc tvrdí, že v souladu s judikaturou není povinna snížit pokuty, které ukládá za jednání porušující právo hospodářské soutěže s ohledem na případné finanční potíže stíhaných podniků, neboť takové snížení by vedlo k soutěžnímu zvýhodnění podniků, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu.

352    Nakonec, pokud jde o výtku vycházející z překročení optimální výše pokuty, Komise zdůrazňuje, že již bylo rozhodnuto, že omezení výše pokut v oblasti kartelů pouze na zisky dosažené účastníky těchto kartelů by zbavilo tyto pokuty odrazujícího účinku a že navíc případná neexistence zisků nebrání uložení pokut.

 Závěry Tribunálu

353    Je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, čímž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření, a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Sb. rozh. s. I‑2265, bod 96, a rozsudek Tribunálu ze dne 29. března 2012, Telefónica a Telefónica de España v. Komise, T‑336/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 428).

354    V rámci řízení, která Komise zahajuje s cílem uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, uplatnění této zásady znamená, že pokuty nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům, tzn. v poměru k dodržování těchto pravidel, a že částka pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání posuzovanému jako celek, zejména s přihlédnutím k jeho závažnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Prym a Prym Consumer v. Komise, T‑30/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 223 a 224, a citovaná judikatura). Zásada proporcionality zvláště znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že musí v tomto ohledu tyto faktory používat uceleně a objektivně odůvodněně (rozsudky Tribunálu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, body 226 až 228, a ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, Sb. rozh. s. II‑1255, bod 171).

355    Právě ve světle těchto zásad je třeba zkoumat výtky společností Saint-Gobain v rámci druhé části žalobního důvodu.

356    Úvodem je třeba přezkoumat argument společnosti Saint-Gobain, podle kterého by přiměřenost pokuty, která jí byla uložena, měla být posuzována nikoliv s ohledem na částku této pokuty, jak je uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí, tedy částku 880 milionů eur, ale s ohledem na částku zisků před zdaněním, která by musela být vynaložena na zaplacení takové pokuty, což je podle údajů předložených společností Saint-Gobain částka vyšší než 1,3 miliardy eur.

357    Tribunál má za to, že skutečnost, že společnost Saint-Gobain nemůže od svých zdanitelných zisků odečíst pokutu, která jí byla uložena, není pro účely přezkumu přiměřenosti takové pokuty relevantní. Komise totiž při výpočtu pokuty správně vycházela ze zásady, podle které je pokuta odváděna z čistého zisku, neboť pokud by měla být odváděna z výnosů před zdaněním, hradil by její část stát, kterému podnik v daňové oblasti podléhá a takový důsledek by odporoval logice pravidel hospodářské soutěže stanovených unijním právem (obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 1992, Hoechst v. Komise, T‑10/89, Recueil, s. II‑629, bod 369).

358    Kromě toho je třeba připomenout, že účinnost rozhodnutí, jimiž Komise podnikům ukládá pokuty, by mohla být výrazně oslabena, pokud by dotyčné společnosti byly oprávněny zcela nebo zčásti odečíst pokuty, které jim byly uloženy, od svých zdanitelných příjmů, neboť taková možnost by ve svém důsledku částečně kompenzovala zátěž plynoucí z úhrady uvedených pokut snížením daňové zátěže (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 2009, X, C‑429/07, Sb. rozh. s. I‑4833, bod 39).

359    Z toho vyplývá, že slučitelnost pokuty uložené Komisí společnosti Saint-Gobain se zásadou proporcionality musí být posouzena ve vztahu k částce 880 milionů eur uvedené v čl. 2 písm. b) výroku napadeného rozhodnutí.

360    První výtka vychází z významu přiznaného době trvání protiprávního jednání při výpočtu pokuty s uplatněním násobícího účinku stanoveného v bodě 24 pokynů z roku 2006. V tomto ohledu je třeba v souladu s ustálenou judikaturou připomenout, že ačkoliv má Komise při výkonu pravomoci ukládat pokuty určitý prostor pro uvážení v mezích stanovených nařízením č. 1/2003 (rozsudek Erste Group Bank a další v. Komise, bod 118 výše, bod 123), tato pravomoc je nicméně omezená. Jestliže Komise přijme pokyny, které mají v souladu se Smlouvou upřesňovat kritéria, jež hodlá v rámci výkonu posuzovací pravomoci používat, znamená to, že si tuto pravomoc omezila v rozsahu, v němž je povinna dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, bod 328 výše, bod 95). Od těchto pravidel se Komise v konkrétním případě nemůže odchýlit bez udání důvodů, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení (obdobně viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, bod 209).

361    Co se týče násobícího koeficientu v závislosti na době trvání, bod 24 pokynů z roku 2006 stanoví, že „[a]by se řádně přihlédlo k [době] trvání účasti jednotlivých podniků na protiprávním jednání, vynásobí se částka určená podle hodnoty tržeb […] počtem let, během nichž se daný podnik na takovém jednání podílel“, přičemž období kratší než šest měsíců „se bude počítat jako půl roku“ a období delší než šest měsíců, ale kratší než jeden rok, „se bude počítat jako jeden celý rok“. Při násobení počtem let účasti na protiprávním jednání stanoveném v pokynech z roku 2006 se základní částka pokuty zvyšuje o 100 % za každý rok.

362    Tento postup představuje zásadní změnu metodiky zohledňování doby trvání kartelové dohody. Článek 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 nicméně takovému vývoji nebrání, neboť toto ustanovení přiznává pro účely stanovení pokuty stejný význam jak závažnosti, tak době trvání protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011, Team Relocations a další v. Komise, T‑204/08 a T‑212/08, Sb. rozh. s. II‑3569, bod 109).

363    Toto ustanovení naproti tomu neukládá, aby oba tyto faktory měly na výši pokuty stejný aritmetický dopad.

364    Komise má přitom správně za to, že protiprávní zisk zúčastněných podniků z kartelové dohody je v zásadě tím vyšší, čím déle protiprávní jednání trvá. V projednávané věci vyvstala nutnost přizpůsobení a nápravných opatření s cílem dosáhnout stability tržních podílů zúčastněných podniků až po přezkumu tržního dopadu původně uskutečněného jednání ve vzájemné shodě. Navíc v případě, že se kartelová dohoda týká přidělování smluv o dodávkách, jejichž doba platnosti je s cílem zajistit celkovou stabilitu tržních podílů dosti dlouhá, může před tím, než kartelová dohoda začne fungovat na podstatné části trhu, uplynout několik let.

365    Vzhledem k těmto skutečnostem se tedy jeví násobení v projednávané věci upravené v bodě 24 pokynů z roku 2006 jako odůvodněné, a první výtka musí být tedy zamítnuta.

366    Druhou výtkou Saint-Gobain tvrdí, že jelikož pokyny z roku 2006 vyžadují, aby se poměrný podíl hodnoty tržeb zohledněný při stanovení pokuty za horizontální protiprávní jednání nacházel mezi 16 a 30 %, bezdůvodně omezují prostor Komise pro uvážení při stanovení pokuty v závislosti na skutečné závažnosti zjištěného protiprávního jednání.

367    Druhá výtka byla vznesena poprvé v replice. Nicméně jelikož je uplatněna na podporu šestého žalobního důvodu uvedeného v návrhu na zahájení řízení a vycházejícího z porušení zásady proporcionality, a je s ním úzce spojena, musí být v souladu s ustálenou judikaturou prohlášena za přípustnou (rozsudky Tribunálu Joynson v. Komise, bod 301 výše, bod 156, a ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T‑345/05, Sb. rozh. s. II‑2849, bod 85).

368    Meritorně je třeba nejprve uvést, že podle bodu 21 pokynů z roku 2006 „[p]odíl tržeb, k němuž se bude přihlížet, se obvykle bude nacházet na stupnici do 30 %“. Podle bodu 23 těchto pokynů „[m]ezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže [svou povahou] patří horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce, které jsou obvykle tajné“ a je třeba je „přísně trestat“; „[p]odíl tržeb, k němuž se u takového protiprávního jednání přihlíží, se proto bude většinou nacházet v horní části stupnice“.

369    Z použití výrazů „obvykle“ a „většinou“ vyplývá, že si Komise přijetím těchto ustanovení neuložila absolutní pravidlo, ale výslovně zakotvila možnost odchýlit se od těchto ustanovení, jestliže to okolnosti odůvodňují a jestliže Komise tyto okolnosti uvede ve svém rozhodnutí. Společnosti Saint-Gobain tedy nelze vyhovět, když tvrdí, že Komise v žádném případě nemůže použít v případě horizontálních protiprávních jednání procentní podíl tržeb nižší než 16 %.

370    Dále společnost Saint-Gobain nezpochybňuje zjištění Komise učiněné v bodě 670 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého měla sporná kartelová dohoda za cíl rozdělit mezi konkurenty klientelu prostřednictvím koordinace cen. Je přitom ustálenou judikaturou, že horizontální kartelové dohody o cenách představují nezávažnější porušení unijního práva hospodářské soutěže, a mohou být tedy samy o sobě kvalifikovány jako velmi závažné (rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 103 a ze dne 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, zvaný „FETTCSA“, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, bod 262). Mechanismy popsané Komisí v napadeném rozhodnutí, spočívající v koordinovaném rozdělování smluv o dodávkách automobilového skla v EHP prostřednictvím koordinace cenových politik a strategií dodávek zákazníkům s cílem udržet celkovou stabilitu tržních podílů zúčastněných podniků, tak patří mezi nejzávažnější formy porušení pravidel hospodářské soutěže, neboť směřují jasně a přímočaře k vyloučení hospodářské soutěže mezi podniky, které takové mechanismy uplatňují.

371    Z toho vyplývá, že Komise měla správně za to, že předmětné dohody a jednání ve vzájemné shodě představují svou povahou velmi závažné protiprávní jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše, bod 147). Takové konstatování platí tím spíše, že v projednávané věci není zpochybňováno, že kumulované příslušné tržní podíly podniků zúčastněných na kartelové dohodě činily v průměru během období protiprávního jednání přibližně 60 % a že sporné dohody a jednání ve vzájemné shodě postupně pokrývaly téměř všechny automobilové výrobce v EHP.

372    Kromě toho, pokud jde o argument vycházející z údajně omezeného hospodářského dopadu protiprávního jednání vzhledem k vyjednávací síle automobilových výrobců, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je pro účely použití čl. 81 odst. 1 ES nadbytečné zohledňovat konkrétní účinky dohody, jestliže je jejím účelem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. Proto se nepožaduje prokázání skutečných protisoutěžních účinků, je-li prokázán protisoutěžní účel vytýkaného jednání (viz rozsudek Volkswagen v. Komise, bod 100 výše, bod 178, a citovaná judikatura). Navíc je každopádně třeba zdůraznit, že Komise v bodě 677 odůvodnění napadeného rozhodnutí uznala, že automobiloví výrobci měli vyjednávací sílu, která jim umožňovala vypracovat strategie s cílem omezit nebo postavit se proti kartelové dohodě. Ze čtení této části napadeného rozhodnutí ve spojení s jeho bodem 673 odůvodnění vyplývá, že Komise zohlednila tuto okolnost s cílem nepoužít vyšší procentní podíl příslušných tržeb při výpočtu pokuty uložené žalobkyním.

373    Nakonec je třeba zohlednit skutečnost, že v projednávané věci Komise protiprávní jednání rozdělila pro účely výpočtu hodnoty tržeb z příslušných prodejů do tří fází a pro celou dobu protiprávního jednání vycházela z průměrné hodnoty (viz body 31, 156 a 158 výše). Tato metoda se odchyluje od pravidla obsaženého v bodě 13 pokynů z roku 2006, podle kterého jsou obvykle zohledňovány tržby dosažené podnikem v posledním celém roce účasti na protiprávním jednání. Komise tuto odchylku odůvodnila v bodech 664 až 667 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlením, že měla přímé důkazy o koluzních praktikách pouze u některých automobilových výrobců, pokud jde o „období nárůstu síly“ a „úpadku“ kartelové dohody a že z tohoto důvodu zahrnula do relevantních tržeb za tato dvě období pouze tržby z prodeje automobilového skla uvedeným výrobcům. Přitom právě na takto vypočítanou hodnotu tržeb z prodejů Komise uplatnila sazby podle bodů 21 a 23 pokynů z roku 2006 a dodatečnou částku. Z toho vyplývá, že metoda výpočtu použitá Komisí umožnila, aby částka pokuty uložené podniku tvořenému společností Saint-Gobain a společností Compagnie nejlépe odrážela závažnost protiprávního jednání spáchaného tímto podnikem, posuzovaného jako celek, v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 354 výše.

374    Pokud jde o argument vycházející ze skutečnosti, že Komise nemůže stanovit dodatečnou částku pod 15 %, překrývá se v zásadě s třetí výtkou, a bude tedy přezkoumán v jejím rámci.

375    Druhé výtce tedy nelze vyhovět.

376    Třetí výtkou společnost Saint-Gobain Komisi vytýká, že za opakování protiprávního jednání zvýšila částku pokuty, která jí byla uložena, zatímco základní částka pokuty již obsahovala prvek odrazení, tedy dodatečnou částku. Podle společnosti Saint-Gobain jde tento souběh nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění dodržování unijních pravidel hospodářské soutěže.

377    Tuto argumentaci nicméně nelze přijmout.

378    Je třeba připomenout, že odrazující účinek pokuty nemá pouze zabránit dotyčnému podniku v opakování protiprávního jednání, což spadá do oblasti zvláštní prevence. Komise má rovněž pravomoc rozhodnout o výši pokut s cílem posílit jejich odrazující účinek obecně, zejména když jsou protiprávní jednání určitého typu ještě relativně častá a musí být považována za závažná, což spadá do oblasti obecné prevence (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunál Tate & Lyle a další v. Komise, bod 370 výše, bod 134, a ze dne 13. září 2013, Total Raffinage Marketing v. Komise, T‑566/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 460). Právě tyto úvahy jsou vyjádřeny v bodě 25 pokynů z roku 2006, který do základní částky pokuty začleňuje částku od 15 do 25 % hodnoty tržeb přímo či nepřímo souvisejících s protiprávním jednáním, aby byly podniky odrazeny od samotné účasti na horizontálních hodnotách o stanovení cen, rozdělení trhu a omezení produkce.

379    Schopnost Komise obecně předcházet jednáním porušujícím článek 81 ES by přitom byla ohrožena, kdyby nemohla zohlednit cíl odrazení při stanovení základní částky pokuty, neboť právě tato částka dosažená v první fázi výpočtu pokuty má odrážet závažnost protiprávního jednání v závislosti na okolnostech vlastních tomuto jednání, jako je jeho povaha, kumulovaný tržní podíl všech zúčastněných stran, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a jeho provádění či neprovádění (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2011, Aragonesas Industrias y Energía v. Komise, T‑348/08, Sb. rozh. s. II‑7583, bod 264, a citovaná judikatura).

380    Dále je podle ustálené judikatury odrazení účelem pokuty a obecným požadavkem, jímž se Komise řídí během celého výpočtu výše pokuty. Cíl odrazení tak nutně nevyžaduje, aby byla v rámci tohoto výpočtu vyhrazena zvláštní fáze pro celkové posouzení všech okolností relevantních pro dosažení tohoto cíle (rozsudky Tribunálu BASF v. Komise, bod 119 výše, bod 226, a ze dne 8. října 2008, Carbone Lorraine v. Komise, T‑73/04, Sb. rozh. s. II‑2661, bod 131).

381    I kdyby byl tedy požadavek odrazení v podstatě důvodem zvýšení pokuty za opakování protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Michelin v. Komise, bod 309 výše, bod 293), Komise by právoplatně mohla zohlednit cíl odrazení rovněž ve fázi výpočtu základní částky pokuty tím, že uplatní dodatečnou částku (obdobně viz rozsudek UPM-Kymmene v. Komise, bod 324 výše, bod 137). V tomto ohledu je ostatně třeba uvést, že ačkoliv zahrnutí dodatečné částky do základní částky pokuty a zvýšení této základní částky z důvodu opakování protiprávního jednání sledují každé cíl odrazení, nejsou naproti tomu odůvodněny stejnými úvahami. V souladu s úvahami uvedenými v bodech 378 a 379 výše je tedy účelem dodatečné částky, v jejímž případě jak francouzské, tak anglické či německé znění („inclura“, „will include“ a „fügt hinzu“) bodu 25 pokynů z roku 2006 naznačuje, že se na zjevná protiprávní jednání uplatní automaticky (v tomto smyslu viz rozsudek Team Relocations a další v. Komise, bod 362 výše, bod 117), aby základní částka pokuty odrážela zcela specifickou závažnost horizontálních dohod o cenách, rozdělení tržních podílů a omezení produkce, zatímco zvýšení z důvodu opakování protiprávního jednání směřuje k uložení vyšší sankce za protiprávní jednání podniků, které vykazují sklony k porušování pravidel hospodářské soutěže.

382    Čtvrtou výtkou společnost Saint-Gobain tvrdí, že Komise měla při stanovení pokuty zohlednit dva dodatečné faktory, tedy jednak rozhodnutí Ploché sklo, v němž uložila sankci za porušení unijního práva hospodářské soutěže méně než jeden rok před přijetím napadeného rozhodnutí, a jednak výjimečnou hospodářskou krizi, která postihla automobilové odvětví v době přijetí napadeného rozhodnutí.

383    Co se týče nejprve zohlednění rozhodnutí Ploché sklo při výpočtu pokuty, je třeba uvést, že společnost Saint-Gobain neprokázala ani netvrdila, že toto rozhodnutí směřovalo k uložení sankce za stejné porušení práva hospodářské soutěže, jako vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí. Přitom již bylo rozhodnuto, že existence odlišných, byť třeba sousedících, výrobkových trhů je relevantním kritériem pro účely stanovení rozsahu, a tedy i totožnosti jednání porušujících článek 81 ES (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 118 až 124, a Jungbunzlauer v. Komise, bod 354 výše, body 309 až 314).

384    Pokud jde dále o odkaz učiněný společností Saint-Gobain na 33% snížení výše pokuty přiznané Komisí jednomu z podniků, na které se vztahovalo zejména rozhodnutí Speciální grafity, není v projednávané věci relevantní. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že rozhodovací praxe Komise nemůže vytvářet právní rámec pro ukládání pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže, neboť tento rámec je vymezen jedině nařízením č. 1/2003, jak je prováděno ve světle pokynů, a že Komise není vázána svými posouzeními uskutečněnými v předchozích rozhodnutích (viz bod 245 výše). Rozhodnutí týkající se jiných věcí tedy mají, co se týče případné diskriminace, pouze orientační povahu, protože je málo pravděpodobné, že okolnosti jim vlastní, jako jsou dotčené trhy, výrobky, podniky a doby trvání, jsou totožné (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s. I‑4405, bod 60, a citovaná judikatura). Snížení pokuty uložené společnosti SGL Carbon AG konkrétně v rozhodnutí Speciální grafity tak bylo odůvodněno spojením několika okolností, tedy nejen okolností, že uvedený podnik již byl nedávno za jednání porušující unijní právo hospodářské soutěže potrestán, ale i jeho velmi nepříznivou finanční situací a skutečností, že v jeho případě nešlo o opakování protiprávního jednání (rozsudek Tokai Carbon a další v. Komise, bod 383 výše, body 405 a 406). Společnost Saint-Gobain přitom nepředložila žádný konkrétní důkaz, který by mohl prokázat, že se v době přijetí napadeného rozhodnutí nacházela ve srovnatelné finanční situaci. Navíc, jak vyplývá z analýzy uvedené v bodech 300 až 334 výše, společnost Saint-Gobain se v době přijetí napadeného rozhodnutí Komisí nacházela v situaci opakování protiprávního jednání.

385    Co se ještě týče výjimečné hospodářské krize, kterou procházel v době přijetí napadeného rozhodnutí automobilový trh, která údajně výrazně zhoršila skutečný dopad pokuty na společnost Saint-Gobain, tato okolnost i za předpokladu, že by byla prokázána, není v projednávané věci relevantní. Podle ustálené judikatury totiž Komise není při stanovení částky pokuty povinna zohlednit ztrátovou finanční situaci podniku, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k bezdůvodnému soutěžnímu zvýhodnění podniků, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C‑308/04 P, Sb. rozh. s. I‑5977, bod 105; viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. listopadu 2005, Union Pigments v. Komise, T‑62/02, Sb. rozh. s. II‑5057, bod 175, a citovaná judikatura).

386    V tomto ohledu není důležité, že takové finanční potíže, které mohou vést ke zhoršení ekonomických a účetních ukazatelů dotyčného podniku či k jeho ztrátové finanční situaci, mohou nastat v situaci krize postihující trhy, na kterých tento podnik působí.

387    Zaprvé má taková krize v zásadě větší dopad na podniky, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu. Zadruhé by případná povinnost Komise zohlednit každou situaci hospodářské krize pro účely snížení částky pokuty ukládané za jednání porušující čl. 81 odst. 1 ES mohla výrazně narušit účinnost zákazu obsaženého v tomto ustanovení, neboť kartely zpravidla vznikají v okamžiku, kdy odvětví zakouší těžkosti (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. května 2009, KME Germany a další v. Komise, T‑127/04, Sb. rozh. s. II‑1167, bod 122). Nakonec, zatřetí, takové okolnosti, jako je trvalý pokles poptávky nebo tomu odpovídající přebytková výrobní kapacita, i kdyby byly prokázány, představují rizika, která jsou vlastní každé hospodářské činnosti a jako taková nepředstavují mimořádnou strukturální či konjunkturální situaci, kterou by bylo možné zohlednit při stanovení výše pokuty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše, bod 414).

388    Z toho vyplývá, že čtvrtá výtka musí být rovněž zamítnuta.

389    Svou pátou výtkou nakonec společnost Saint-Gobain tvrdí, že pokuta, která jí byla uložena je nepřiměřená, neboť překračuje optimální pokutu.

390    Postačí v tomto ohledu připomenout, že Tribunál v rozsudcích ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise (T‑329/01, Sb. rozh. s. II‑3255, bod 141, a T‑59/02, bod 271 výše, bod 130), rozhodl, že pokud by měla být pokuta stanovena ve výši, která jen odstraňuje prospěch z kartelové dohody, neměla by odrazující účinek. Je totiž možné rozumně předpokládat, že podniky v rámci svých finančních výpočtů a své správy racionálně zohlední nejenom výši pokut, které jim mohou být uloženy v případě protiprávního jednání, ale rovněž míru rizika odhalení kartelové dohody. Navíc pokud by se funkce pokuty omezila na pouhé odstranění očekávaného zisku nebo prospěchu, nezohlednila by se dostatečně protiprávnost dotčeného jednání s ohledem na čl. 81 odst. 1 ES. Tím, že by se pokuta omezila na pouhé vyrovnání způsobené újmy, zanedbala by se totiž kromě odrazujícího účinku, který může působit pouze na budoucí jednání, také represivní povaha takového opatření ve vztahu ke skutečně spáchanému, konkrétnímu protiprávnímu jednání. Tedy jak odrazující, tak represivní účinek pokuty odůvodňují, že Komise může uložit pokutu, která v závislosti na okolnostech projednávaného případu může podstatně překračovat výši prospěchu očekávaného dotyčným podnikem.

391    Z toho vyplývá, že pátá výtka musí být zamítnuta, stejně jako druhá část žalobního důvodu.

c)     K třetí části vycházející z nedostatečného zohlednění nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění společností Saint-Gobain, jakož i z porušení zásady zákazu diskriminace a z nedostatečného odůvodnění

 Argumenty účastnic řízení

392    Společnost Saint-Gobain tvrdí, že Komise porušila čl. 23 odst. 2 písm. a) a čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 tím, že pokutu, která jí byla uložena, nesnížila pouze z toho důvodu, že ve své odpovědi na oznámení námitek neuplatnila polehčující okolnosti. Nezbytnost takového snížení v projednávané věci vyplývá nejen z judikatury, ale i z bodu 29 pokynů z roku 2006, jakož i z bodu 21 oznámení o spolupráci z roku 2002. Podle společnosti Saint-Gobain tak Komise měla zohlednit okolnost, že na rozdíl od ostatních dotčených podniků v uvedené odpovědi nezpochybnila věcnou správnost skutkových zjištění, které jí byly v oznámení námitek vytýkány.

393    Podle společnosti Saint-Gobain takový přístup snižuje závažnost jejího jednání, neboť Komise tohoto nezpochybnění využila k prokázání protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí. V tomto ohledu není důležité, že společnost Saint-Gobain výslovně nepožádala o zohlednění této skutečnosti jako polehčující okolnosti během šetření, neboť Komise by měla přihlížet k souhrnu skutkových okolností, o nichž věděla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí.

394    Napadené rozhodnutí údajně porušuje i zásadu zákazu diskriminace, jelikož Komise poskytla na základě oznámení o spolupráci z roku 2002 výhodu žadatelce o shovívavost, aniž zkoumala, zda s ohledem na toto oznámení může být snížena i pokuta uložená společnosti Saint-Gobain. Posledně uvedená okolnost navíc kontrastuje s předchozí správní praxí Komise.

395    Společnost Saint-Gobain ještě tvrdí, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, jelikož v něm měly být uvedeny důvody, proč nebylo její nezpochybnění skutkových zjištění považováno za polehčující okolnost.

396    Společnost Saint-Gobain nakonec podpůrně navrhuje, aby Tribunál v projednávané věci vykonal svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a snížil pokutu, která jí byla v napadeném rozhodnutí uložena, s cílem zohlednit její spolupráci v rámci šetření.

397    Komise nejprve uvádí, že výtka, podle které nezohlednila nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění společností Saint-Gobain je skutkově nepodložená. Komise ve skutečnosti zkoumala, zda by nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění tímto podnikem takové snížení odůvodňovalo.

398    Komise dále tvrdí, že přidaná hodnota spolupráce společnosti Saint-Gobain nemůže být nadhodnocena, neboť nezpochybnění skutkového rámce napadeného rozhodnutí touto společností sloužilo především k podpoře prohlášení žadatelky o shovívavost, jakož i skutkových okolností zjištěných při šetření. Společnost Saint-Gobain kromě toho zpochybnila určité aspekty právní kvalifikace okolností zakládajících protiprávní jednání a dokonce i některé skutkové okolnosti.

399    Mimoto společnost Saint-Gobain neuvedla žádnou výjimečnou okolnost, která by mohla odůvodnit zohlednění její spolupráce nad rámec systému shovívavosti. V tomto ohledu Tribunál v rozsudku ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, bod 69 výše, potvrdil, že pouhé nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění podnikem zúčastněným na protiprávní kartelové dohodě nevede ke snížení pokuty, která mu musí být uložena. Tento závěr nemůže být zpochybněn předchozí rozhodovací praxí Komise, založenou zejména na jejím sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o shovívavosti z roku 1996“).

400    Komise kromě toho zpochybňuje, že by její rozhodnutí bylo v tomto ohledu nedostatečně odůvodněno. Má za to, že z úvah obsažených v napadeném rozhodnutí o nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění žadatelkou o shovívavost dostatečně jasně vyplývá, že takové nezpochybnění nemůže v žádném případě vést ke snížení pokuty uložené společnosti Saint-Gobain.

401    Nakonec má Komise za to, že v projednávané věci není důvod, aby Tribunál snížil pokutu uloženou společnosti Saint-Gobain na základě své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci.

 Závěry Tribunálu

402    Při přezkumu projednávané části žalobního důvodu je třeba rozlišovat mezi jednak možností snížit pokutu na základě bodů 20 až 23 oznámení o spolupráci z roku 2002 a jednak snížením pokuty na základě polehčující okolnosti mimo rámec programu shovívavosti, podle bodu 29 pokynů z roku 2006.

403    Co se týče nejprve oznámení o spolupráci z roku 2002 vztahující se ratione temporis na projednávanou věc, je třeba uvést, že Komise v tomto oznámení upřesnila podmínky, za nichž podniky, které s ní spolupracují během jejího vyšetřování kartelové dohody, mohou být osvobozeny od pokuty nebo jim může být pokuta, kterou by musely zaplatit, snížena.

404    V bodě 20 oznámení o spolupráci z roku 2002 se upřesňuje, že podniky, které nesplňují podmínky pro ochranu před pokutou podle oddílu A, mohou mít nárok na snížení jakékoli pokuty, kterou by jinak bylo možné uložit. Podle bodu 21 uvedeného oznámení „pro získání [takového] nároku musí podnik poskytnout Komisi důkaz o předpokládaném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní, a musí ukončit svou účast v předpokládaném protiprávním jednání nejpozději v době předložení důkazů“.

405    Tribunál nedávno rozhodl, že v rámci programu shovívavosti stanoveného oznámením o spolupráci z roku 2002 zahrnuje řízení o přiznání úplného osvobození od pokuty tři odlišné fáze, přičemž v první fázi dotyčný podnik předkládá Komisi žádost (rozsudek Tribunálu ze dne 9. září 2011, Deltafina v. Komise, T‑12/06, Sb. rozh. s. II‑5639, body 111 a 112).

406    Pod názvem „Řízení“ stanoví body 24 a 25 oznámení o spolupráci z roku 2002 následující:

„24. Podnik, který si přeje využít snížení pokuty, musí Komisi poskytnout důkazy o dotyčném kartelu.

25. Podnik obdrží od generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž písemné potvrzení o datu předložení příslušných důkazů. Komise nezvažuje žádná předložení důkazů žadatelem o snížení pokuty, dokud nezaujme postoj k jakékoli již předložené žádosti o udělení podmínečné ochrany před pokutami, která se vztahuje k témuž předpokládanému protiprávnímu jednání.“

407    Z textu těchto částí oznámení o spolupráci z roku 2002 vyplývá, že aby mohl podnik dosáhnout snížení pokuty na základě programu shovívavosti zavedeného uvedeným oznámením, musí o to požádat Komisi a předložit jí důkazní prostředky týkající se předpokládané kartelové dohody, která se dotýká hospodářské soutěže v Unii. Tento výklad rozsahu působnosti oznámení o spolupráci z roku 2002 je ostatně ještě opodstatněnější, když program shovívavosti rozlišuje důsledky, které v zásadě plynou z prokázání odpovědnosti podniků za porušení článku 81 ES. Jestliže se může jevit vhodným přiznat příznivé zacházení podnikům, které s Komisí spolupracují během vyšetřování tajných kartelových dohod dotýkajících se Unie, musí být takové zacházení vyhrazeno jen podnikům, které důsledně dodržují procesně a hmotně právní podmínky stanovené v oznámení o spolupráci z roku 2002.

408    V projednávané věci přitom společnost Saint-Gobain během šetření výslovně nepožádala o uplatnění oznámení o spolupráci z roku 2002 a pouze tvrdí, že v odpovědi na oznámení námitek nezpochybnila věcnou správnost skutkových zjištění, která byla vůči ní uplatňována. V tomto kontextu nelze Komisi vytýkat, že se nesnažila zjistit, zda společnost Saint-Gobain mohla na základě uvedeného oznámení o spolupráci dosáhnout snížení pokuty. Tento závěr není dotčen okolností, že se postup Komise v projednávané věci liší od její předchozí rozhodovací praxe, neboť tato praxe každopádně nemůže sloužit jako právní rámec pro ukládání pokut v oblasti hospodářské soutěže (viz bod 245 výše). Z toho rovněž vyplývá, že výtka vycházející z nedostatečného odůvodnění ohledně této otázky není opodstatněná.

409    V tomto ohledu není důležité, že měl Tribunál v minulosti za to, že k přiznání snížení pokuty z důvodu nezpochybnění skutkových zjištění musí podnik poté, co se seznámil s oznámením námitek, Komisi výslovně informovat, že nezamýšlí zpochybnit věcnou správnost skutkových zjištění (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, bod 303), k čemuž v projednávané věci skutečně došlo, a že v případě, že byla taková žádost předložena, musí Komise uvést důvody, proč se nicméně domnívá, že přiznání snížení pokuty není namístě (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 415, a ze dne 30. září 2009, Hoechst v. Komise, bod 326 výše, body 98 a 99).

410    Uvedené závěry byly totiž úzce spjaty s okolností, že sdělení o shovívavosti z roku 1996 v odstavci 2 bodu D nazvaném „Podstatné snížení výše pokuty“ stanovilo, že nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění, na základě kterých Komise vznesla svá obvinění, může vést ke snížení pokuty, která by byla uložena, pokud by ke spolupráci nedošlo. Jak Komise správně zdůrazňuje ve svých písemnostech, takové pravidlo se již nenachází v oznámení o spolupráci z roku 2002, které mimo případ osvobození od pokuty uvádí možnost snížení pokuty, pouze pokud podnik poskytne Komisi „důkaz o předpokládaném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní“.

411    Pokud jde o výtku vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož žadatelce o shovívavost bylo na rozdíl od společnosti Saint-Gobain přiznáno snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002, nemůže tato výtka uspět. Je třeba připomenout, že Komise zajisté nemůže při posuzování spolupráce účastníků kartelové dohody porušovat zásadu rovného zacházení (rozsudek Tribunálu ze dne 6. května 2009, Wieland-Werke v. Komise, T‑116/04, Sb. rozh. s. II‑1087, bod 124), která brání tomu, aby bylo se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2009, Audiolux a další, C‑101/08, Sb. rozh. s. I‑9823, bod 54, a citovaná judikatura). Nicméně s ohledem na úvahy v bodech 406 až 408 výše je třeba mít za to, že společnost Saint-Gobain a žadatelka o shovívavost se s ohledem na oznámení o spolupráci z roku 2002 nenacházely ve srovnatelné situaci.

412    Pokud jde dále o polehčující okolnosti, na které odkazuje bod 29 pokynů z roku 2006, je třeba konstatovat, že společnost Saint-Gobain Komisi v zásadě vytýká, že nezohlednila pravidlo stanovené ve čtvrté odrážce uvedeného bodu, podle kterého může být základní částka pokuty snížena „jestliže dotyčný podnik účinně spolupracuje s Komisí nad rámec oznámení [o spolupráci z roku 2002] a zákonem [právním předpisem] stanovené povinnosti spolupráce“.

413    Této výtce nicméně nelze vyhovět.

414    V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 29 čtvrtá odrážka pokynů z roku 2006, stejně jako bod 3 šestá odrážka pokynů z roku 1998, předvídá možnost zohlednit jako polehčující okolnost účinnou spolupráci podniku v řízení nad rámec působnosti oznámení o spolupráci a nad rámec právním předpisem stanovené povinnosti spolupráce.

415    Nicméně v případech tajných kartelových dohod je Komise oprávněna použít bod 29 čtvrtou odrážku pokynů z roku 2006 jen výjimečně. Uplatnění tohoto ustanovení totiž ve svém důsledku nemůže zbavit oznámení o spolupráci jeho užitečného účinku. Z uvedeného oznámení přitom jasně vyplývá, že stanoví rámec pro odměňování podniků, které se účastnily nebo účastní na tajných kartelech, jež mají dopad na úrovni Unie, za jejich spolupráci při šetření vedeném Komisí. Z toho vyplývá, že podniky v zásadě mohou dosáhnout snížení pokuty za jejich spolupráci, pouze splní-li podmínky tímto oznámením stanovené (obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 30. listopadu 2011, Quinn Barlo a další v. Komise, T‑208/06, Sb. rozh. s. II‑7953, body 270 a 271).

416    Takto může Komise například vyhradit uplatnění bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 na podnik, který jí jako první předloží informace umožňující rozšířit její šetření a provést nezbytná opatření za účelem prokázání závažnějšího nebo delšího protiprávního jednání (obdobně viz rozsudek Quinn Barlo a další v. Komise, bod 415 výše, bod 272, a citovaná judikatura).

417    Projednávaná věc jasně spadá do působnosti oznámení o spolupráci z roku 2002, jehož bod 1 odkazuje na tajné kartely mezi podniky zaměřené na stanovení cen nebo rozdělení trhů, včetně kartelových dohod mezi uchazeči o veřejnou zakázku. Z toho vyplývá, že Komise správně tvrdí, že použití bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 by v takovém případě mělo být výjimečné.

418    Tribunál uvádí, že společnost Saint-Gobain neuvedla během šetření, jež vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, ani v rámci projednávané žaloby, jak by okolnost, že nezpochybnila věcnou správnost některých skutkových zjištění, mohla takovou podmínku splňovat.

419    Zaprvé Komise správně tvrdí, že zohlednění nezpochybnění skutkových zjištění jako polehčující okolnosti by mohlo narušit změnu její politiky shovívavosti provedenou přijetím oznámení o spolupráci z roku 2002, které se vyznačuje právě tím, že taková okolnost již v zásadě neodůvodňuje snížení pokuty (viz bod 410 výše).

420    Zadruhé i ve věcech, v nichž se uplatňovalo sdělení o shovívavosti z roku 1996, bylo rozhodnuto, že pokud podnik v rámci spolupráce toliko potvrdí, a to méně přesným a jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly poskytnuty jiným podnikem na základě spolupráce, stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem sice nemusí postrádat jistý význam pro Komisi, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnuté podnikem, který dodal uvedené informace jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje úkol Komise výrazným způsobem, a tedy způsobem dostatečným k odůvodnění snížení pokuty na základě spolupráce (obdobně viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše, bod 455).

421    V tomto ohledu Tribunál konstatuje, že, jak vyplývá z bodu 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí, důkazy použité Komisí k prokázání existence sporné kartelové dohody a jejího fungování jsou tvořeny převážně dokumenty zabavenými Komisí při kontrolách, které v únoru a březnu 2005 uskutečnila v prostorách různých zúčastněných podniků, jakož i prohlášeními učiněnými žadatelkou o shovívavost, která jsou podložena dokumenty z období skutkových okolností. Jak plyne z bodu 456 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise zohlednila nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění společností Saint-Gobain za účelem podpory určitých zjištění dovozených z jiných informací, které měla k dispozici (v tomto ohledu viz zejména bodů 127, 146 až 148, 165, 187, 218, 255 až 277, 297 až 299, 312, 313, 316, 317, 328, 329, 337, 338 a 388 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

422    Z toho vyplývá, že se společností Saint-Gobain nelze souhlasit v tom, že nezpochybněním skutkových zjištění Komisi poskytla významnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazním prostředkům, které již Komise měla k dispozici.

423    Výtce společnosti Saint-Gobain vycházející ze skutečnosti, že Komise nezohlednila stupeň její spolupráce jakožto polehčující okolnost nad právní rámec oznámení o spolupráci z roku 2002, tedy nelze vyhovět.

424    Tento závěr nemůže být zpochybněn případnou přechozí rozhodovací praxí. Pouhá skutečnost, že Komise měla ve své předchozí rozhodovací praxi za to, že určité skutečnosti představují pro účely stanovení výše pokuty polehčující okolnosti, sama o sobě neznamená, že by byla povinna držet se stejného posouzení i v pozdějším rozhodnutí, neboť zmíněná rozhodovací praxe sama o sobě nevytváří právní rámec pro ukládání pokut v oblasti hospodářské soutěže (viz bod 245 výše a rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, bod 97 výše, bod 395).

425    Rovněž není podstatné, že v době působnosti dřívějších pravidel o spolupráci bylo možné uložit obecně nižší pokuty. Účinné použití unijních pravidel hospodářské soutěže totiž vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky, takže podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu (viz body 276 a 277 výše).

426    Pokud jde o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí nepopisuje okolnosti umožňující porozumět tomu, proč nemohla být společnosti Saint-Gobain snížena pokuta podle bodu 29 pokynů z roku 2006, tato výtka nemůže obstát.

427    V tomto ohledu je třeba připomenout, že co se týče stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže, Komise plní povinnost uvést odůvodnění, jestliže ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž je povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (v tomto smyslu viz rozsudek Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 148 výše, bod 66). Dostatečnost takového odůvodnění musí být posuzována v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu dotčeného aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, na získání vysvětlení (viz rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 1994, AWS Benelux v. Komise, T‑38/92, Recueil, s. II‑211, bod 26 a citovaná judikatura). Není požadováno, aby odůvodnění uvádělo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext a všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 146 výše, bod 63).

428    V projednávané věci společnost Saint-Gobain po obdržení oznámení námitek nepožádala Komisi, aby jí za případnou spolupráci přiznala na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 snížení pokuty, kterou jí mohla uložit. Navíc společnost Saint-Gobain nemohla nevědět, že se polehčující okolnost uvedená v bodě 29 čtvrté odrážce pokynů z roku 2006 uplatní vzhledem ke svému znění jen mimo rámec působnosti oznámení o spolupráci z roku 2002 a že sporná kartelová dohoda svou povahou spadá do působnosti uvedeného oznámení. Nakonec s ohledem zejména na body 56 až 59 a 127 odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba mít za to, že společnost Saint-Gobain mohla pochopit, že Komise za účelem prokázání předmětného protiprávního jednání vycházela zejména z prohlášení žadatelky o shovívavost a že tato prohlášení byla učiněna před tím, než společnost Saint-Gobain zaslala odpověď na oznámení námitek.

429    Z toho vyplývá, že společnost Saint-Gobain byla při čtení napadeného rozhodnutí schopna pochopit, proč jí Komise nesnížila z důvodu polehčující okolnosti dle bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 pokutu, kterou jí uložila, a že tedy napadené rozhodnutí v tomto ohledu není nedostatečně odůvodněno.

430    Třetí část žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

431    S ohledem na přezkum celého žalobního důvodu je třeba rozhodnout, že tento důvod je opodstatněný jen v rozsahu, v němž vychází z protiprávnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že Komise v něm za účelem prokázání přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání s ohledem na společnosti Compagnie a Saint-Gobain uplatnila rozhodnutí Ploché sklo (Itálie).

B –  Věc T‑73/09

432    Nejprve je třeba uvést, že několik žalobních důvodů nebo argumentů vznesených společností Compagnie ve věci T‑73/09 již bylo přezkoumáno v rámci rozboru žaloby ve věci T‑56/09. Jde zaprvé o žalobní důvod vycházející z porušení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, zadruhé o žalobní důvod vycházející z porušení zásady personality trestu z důvodu přičtení společnosti Compagnie protiprávního jednání, které spáchala jedna z jejích dceřiných společností, zatřetí o žalobní důvod vycházející z porušení zásad zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání a konečně začtvrté o žalobní důvod vycházející z nesprávného uplatnění článku 23 nařízení č. 1/2003, co se týče zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti a z porušení zásady proporcionality.

433    Následující rozbor se tedy týká jen žalobního důvodu, jež v zásadě vychází z nedodržení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v rozsahu, v němž Komise nesprávně posoudila obrat, z něhož je třeba vycházet za účelem výpočtu horní hranice pokuty, jakož i z porušení práva na obhajobu a nedostatku odůvodnění.

 Argumenty účastnic řízení

434    Tímto žalobním důvodem společnost Compagnie Komisi vytýká, že v napadeném rozhodnutí vůbec nedohledala skutečnosti, které by prokazovaly, že pro účely výpočtu horní hranice pokuty stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 mohl být zohledněn celý obrat skupiny Saint-Gobain. Toto ustanovení totiž ve světle výkladu unijním soudem neumožňuje uložit pokutu vyšší, než je 10 % obratu dotyčného podniku, vymezeného jako hospodářská jednotka. Podle společnosti Compagnie přitom z napadeného rozhodnutí vyplývá, že toto se vztahuje jen na praktiky týkající se některých činností skupiny Saint-Gobain spadajících do jejího úseku „Skleněných výplní“, a nikoliv ostatních aktivit skupiny, které představují odlišné podniky.

435    Z toho podle společnosti Compagnie vyplývá, že Komise měla horní hranici pokuty vypočítat jen z obratu dosaženého v rámci úseku „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain. Kdyby tomu tak bylo, pokuta by každopádně nepřesáhla částku 560 milionů eur. Společnost Compagnie z toho dovozuje, že pokuta, která jí byla uložena na základě společné a nerozdílné odpovědnosti se společností Saint-Gobain, je nadměrná a nepřiměřená.

436    Jelikož Komise v tomto ohledu neuvedla v napadeném rozhodnutí žádné vysvětlení, toto rozhodnutí je navíc nedostatečně odůvodněno.

437    Ve fázi repliky společnost Compagnie ještě tvrdí, že jelikož oznámení námitek neuvádí, že zohlednění celého obratu skupiny Saint-Gobain je odůvodněno domněnkou rozhodujícího vlivu uvedené společnosti nad všemi jejími dceřinými společnostmi, nebyla schopna před přijetím napadeného rozhodnutí v tomto ohledu účelně uplatnit svá práva. Z toho vyplývá, že Komise jednala v rozporu s jejím právem na obhajobu.

438    Komise s těmito výtkami nesouhlasí. Nejprve uvádí, že v napadeném rozhodnutí zohlednila celý obrat skupiny Saint-Gobain jen pro určení, zda je třeba uplatnit horní hranici 10 % uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Připomíná dále, že v souladu s ustálenou judikaturou musí být uvedená horní hranice vypočtena na základě kumulovaného obratu všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu, která porušila článek 81 ES, neboť jen tento obrat může být ukazatelem velikosti a vlivu dotyčného podniku na trhu. Z ustálené judikatury vyplývá, že je Komise při výpočtu uvedené horní hranice oprávněna zohlednit konsolidovaný obrat mateřské společnosti, jež stojí v čele podniku zúčastněného na protiprávním jednání. Tento obrat zahrnuje obrat rozličných dceřiných společností skupiny, aniž by bylo nezbytné formálně přičítat odpovědnost za protiprávní jednání všem podnikům, které skupinu tvoří.

439    Přitom v projednávané věci Komise dostatečně prokázala, že společnost Compagnie vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku svých dceřiných společností, a že tedy tyto rozličné společnosti tvoří společně jeden podnik. Výpočet horní hranice zmíněný v předchozím bodě tak musel být proveden na základě konsolidovaného obratu celé skupiny Saint-Gobain. V tomto ohledu není důležité, že vlastní obrat společnosti Compagnie je malý, neboť celkový obrat skupiny Saint-Gobain je uveden v jejích výročních zprávách. Mimoto horní hranice 10 % se nevztahuje na obrat dosažený činností, která je protiprávním jednáním přímo dotčena, ani na zisky dosažené během protiprávního jednání, či obrat dosažený pouze tou částí skupiny Saint-Gobain, která v roce, který předchází přijetí rozhodnutí, zahrnovala dceřiné společnosti za protiprávní jednání přímo odpovědné.

440    Co se týče výtky vycházející z nedostatku odůvodnění ohledně výpočtu horní hranice pokuty uvedené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, Komise tuto výtku zpochybňuje. Tvrdí, že se uvedená horní hranice pojí k obratu podniku dotčeného rozhodnutím, jímž se ukládá sankce a které bylo přijato na základě uvedeného nařízení. Společnost Compagnie tak mohla, jakožto osoba, jíž bylo určeno napadené rozhodnutí, ověřit, že pokuta, která jí byla uložena, uvedenou horní hranici nepřekračuje.

441    Co se nakonec týče výtky vycházející z porušení práva na obhajobu, která byla vznesena v replice, Komise se domnívá, že jde o nový žalobní důvod, který je tedy nepřípustný. Každopádně tvrdí, že právo společnosti Compagnie na obhajobu nebylo v projednávané věci porušeno, neboť Komise nebyla povinna uvedené společnosti sdělit konkrétní údaje týkající se úrovně pokut, které jí hodlala uložit, nebo obratu použitého k ověření nepřekročení horní hranice uvedené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Komise dodává, že v souladu s judikaturou v oznámení námitek uvedla, v jakém postavení společnost Compagnie čelí namítaným skutečnostem.

 Závěry Tribunálu

442    Úvodem je třeba konstatovat, že odkazem na článek 41 Listiny základních práv společnost Compagnie ve svém doplňujícím vyjádření na podporu projednávaného žalobního důvodu neuplatňuje žádný nový žalobní důvod nebo výtku oproti žalobním důvodům a výtkám již vyjádřeným v její žalobě. Z toho vyplývá, že uvedený argument je v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 301 výše přípustný.

443    Dále k věci samé je třeba připomenout, že jak vyplývá z rozboru uvedeného v bodech 206 až 247 výše, Komise v projednávané věci společnosti Compagnie správně přičetla protiprávní jednání společnosti Saint-Gobain.

444    Projednávaný žalobní důvod nicméně vznáší otázku významu pojmu obratu „podniku“ podílejícího se na protiprávním jednání, na který odkazuje čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, v situaci, kdy Komise právem přičítá mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání jedné nebo několika z jejích dceřiných společností působících v určitém hospodářském odvětví a dále kdy uvedená mateřská společnost drží podíl v jiných dceřiných společnostech působících v rozličných odvětvích, ve vztahu k nimž nebyl ve sporném rozhodnutí prokázán rozhodující vliv ze strany mateřské společnosti. Jak uvádí společnost Compagnie, přístup k řešení této otázky v projednávané věci určuje konstatování případného překročení horní hranice pokuty, která jí byla uložena na základě společné a nerozdílné odpovědnosti se společností Saint-Gobain.

445    V tomto ohledu je třeba nejprve zamítnout výtku, kterou společnost Compagnie vyvozuje z nedostatku odůvodnění ohledně výše obratu použitého Komisí k ověření, že pokuta, kterou uložila podniku tvořenému společností Compagnie a společností Saint-Gobain, nepřesahuje horní hranici uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

446    Jelikož se totiž předmětná horní hranice pojí k obratu sdružení podniků nebo podniku, které spáchaly protiprávní jednání a kterým je rozhodnutí určeno, tento podnik nebo sdružení podniků jsou případně schopny dodržení uvedené horní hranice ověřit. Předpokládá se totiž, že tento podnik nebo sdružení podniků nejen, že zná předmětnou mez stanovenou právním předpisem, ale zná i výši vlastního obratu. Je tedy schopen posoudit, zda horní hranice 10 % byla či nebyla pokutou, která mu byla uložena, překročena, navzdory skutečnosti, že rozhodnutí, kterým mu byla uložena sankce, tuto otázku nijak nevysvětluje. Z toho vyplývá, že ohledně uplatnění uvedené horní hranice není vyžadováno žádné zvláštní odůvodnění (rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2006, FNCBV v. Komise, T‑217/03 et T‑245/03, Sb. rozh. s. II‑4987, body 237 a 238).

447    Každopádně je třeba uvést, že v bodě 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konkrétně uvedla, že celkový konsolidovaný obrat skupiny Saint-Gobain dosáhl v roce 2007 43,4 miliardy eur a že obrat dosažený společností Saint-Gobain v témže hospodářském roce dosáhl 5,611 miliardy eur. Kromě toho, jak vyplývá z bodů 593 až 623 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise v projednávané věci přičetla společnosti Compagnie protiprávní jednání spáchané společností Saint-Gobain, přičemž Komise v bodě 622 odůvodnění napadeného rozhodnutí konkrétně shledala, že rozličné dceřiné společnosti skupiny Saint-Gobain zapojené do protiprávního jednání tvoří se společností Compagnie jeden podnik. Komise v bodě 710 odůvodnění napadeného rozhodnutí ostatně připomenula, že v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 nemůže pokuta překročit 10 % celkového obratu dosaženého během předchozího hospodářského roku každým podnikem a sdružením podniků podílejícím se na protiprávním jednání. Nakonec, z bodů 710 až 712 odůvodnění napadeného rozhodnutí přinejmenším implicitně vyplývá, že Komise měla v projednávané věci za to, že pokuta uložená na základě společné a nerozdílné odpovědnosti společnosti Saint-Gobain a společnosti Compagnie uvedenou horní hranici nepřekračuje.

448    Je tedy třeba mít za to, že společnost Compagnie měla při čtení napadeného rozhodnutí možnost zjistit, že Komise ověřila, že pokuta uložená uvedenému podniku nepřesahuje horní hranici uvedenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, právě s ohledem na konsolidovaný obrat skupiny Saint-Gobain a z důvodu rozhodujícího vliv vykonávaného společností Compagnie na obchodní politiku společnosti Saint-Gobain.

449    Co se dále týče výtky vycházející z překročení horní hranice uvedené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba nejprve připomenout, že horní hranice pokuty stanovená uvedeným ustanovením má zabránit ukládání pokut, u nichž lze předvídat, že je podniky vhledem ke své velikosti určené, byť jen přibližně a nedokonale, jejich celkovým obratem, nebudou moci zaplatit. Jedná se tedy o mez, která jednotně platí pro všechny podniky, závisí na velikosti každého z nich a má zabránit příliš vysokým nebo nepřiměřeným pokutám (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 116 výše, body 280 a 281; v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, Knauf Gips v. Komise, T‑52/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 452). Článek 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 Komisi pouze zakazuje uložit pokutu přesahující horní hranici 10 % obratu dotyčného podniku, přičemž tato hranice se určuje s ohledem na hospodářský rok, jež předcházel přijetí rozhodnutí (rozsudky Sarrió v. Komise, bod 149 výše, bod 85, a Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 86 výše, bod 593).

450    Tato horní hranice 10 % musí být vypočítána na základě kumulovaného obratu všech společností tvořících hospodářskou jednotku, která jedná jakožto podnik ve smyslu článku 81 ES, protože jedině kumulovaný obrat uvedených společností může vypovídat o velikosti a hospodářské síle daného podniku (rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Sb. rozh. s. II‑1487, body 528 a 529; ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, bod 90, a ze dne 16. listopadu 2011, Sachsa Verpackung v. Komise, T‑79/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 107). V souladu s judikaturou se tak Komise nedopouští pochybení, když při výpočtu horní hranice pokuty vychází z konsolidovaného obratu dané zastřešující společnosti, nebyla-li domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného touto společností na obchodní politiku jedné či vícero dceřiných společností zapojených do protiprávního jednání vyvrácena (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, bod 210 výše, bod 91; ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 288; ze dne 5. října 2011, Transcatab v. Komise, T‑39/06, Sb. rozh. s. II‑6831, bod 129, a ze dne 12. října 2011, Alliance One International v. Komise, T‑41/05, Sb. rozh. s. II‑7101, bod 166).

451    Navíc a jak správně tvrdí Komise, horní hranice uvedená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 má odlišný a autonomní účel ve vztahu k účelu plynoucímu z kritérií závažnosti a doby trvání protiprávního jednání (rozsudek Knauf Gips v. Komise, bod 449 výše, bod 452). Uvedená horní hranice musí být posouzena podle velikosti a hospodářské síly dotyčného podniku, neboť tato hranice má zabránit uložení pokuty, kterou by dotyčný podnik dle všeho nebyl schopen zaplatit.

452    Přitom konsolidovaný obrat skupiny Saint-Gobain je více schopen zachytit velikost a hospodářskou sílu podniku dotčeného napadeným rozhodnutím, než pouze část uvedeného obratu dosažená v rámci úseku „Skleněných výplní“ této skupiny (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Sb. rozh. s. II‑491, bod 5040, a rozsudek HFB a další v. Komise, bod 450 výše, bod 529). V tomto ohledu není podstatné, že Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, že společnost Compagnie vykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku všech svých dceřiných společností.

453    Z toho vyplývá, že pouhá okolnost, že skupina Saint-Gobain působí v rozličných průmyslových odvětvích, jako jsou skleněné výplně, inovační materiály, výrobky pro výstavbu či zpracování, nemůže být důvodem k tomu, aby byl pro účely výpočtu horní hranice pokuty použit nižší obrat, než konsolidovaný obrat uvedené skupiny, i když se protiprávní jednání, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, týká jen jednoho z těchto odvětví.

454    Ostatně, jak bylo připomenuto v bodě 443 výše, Komise prokázala, že společnost Compagnie tvořila s úsekem „Skleněných výplní“ skupiny Saint-Gobain pro účely použití článku 81 ES hospodářskou jednotku. V takovém případě je Komise v souladu s judikaturou oprávněna zohlednit obrat mateřské společnosti za účelem stanovení pokuty v dostatečně odrazující výši (v tomto smyslu viz rozsudek ThyssenKrupp Liften Ascenseurs v. Komise, bod 311 výše, bod 445). Tento účel by byl přitom narušen, pokud by, jak v zásadě navrhuje společnost Compagnie, bylo za účelem stanovení horní hranice pokuty možné vycházet pouze z obratu společností, které se na protiprávním jednání podílely přímo (rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2010, Trioplast Wittenheim v. Komise, T‑26/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 115).

455    Tento závěr není neslučitelný s úvahami Tribunálu v rozsudku Knauf Gips v. Komise, bod 449 výše. V uvedeném rozsudku Tribunál pro účely stanovení, zda mohl celosvětový obrat dosažený všemi společnosti skupiny Knauf sloužit jako výchozí bod pro výpočet horní hranice pokuty, zkoumal jednak, zda skupina Knauf představovala hospodářskou jednotku ve smyslu práva hospodářské soutěže a dále, zda Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že Knauf Gips AG, jež byla v uvedené věci žalobkyní, byla právnickou osobou, která v čele skupiny Knauf odpovídala za koordinaci činností této skupiny (rozsudek Knauf Gips v. Komise, bod 449 výše, bod 339). Nicméně tento přístup byl v uvedeném případě odůvodněný tím, že v rozhodnutí, jehož zrušení bylo v dané věci navrhováno, Komise nebyla schopna označit právnickou osobu, která by řídila skupinu společností tvořící podnik odpovědný za protiprávní jednání a které by mohla být přičtena odpovědnost za protiprávní jednání spáchaná různými společnostmi, které tuto skupinu tvoří (rozsudek Knauf Gips v. Komise, bod 449 výše, bod 337). Naproti tomu Komise v projednávané věci právem mohla přičíst společnosti Compagnie, která je zastřešující společností skupiny Saint-Gobain, úkony společnosti Saint-Gobain.

456    Co se nakonec týče výtky vycházející z porušení práva na obhajobu v rozsahu, v němž Komise neumožnila společnosti Compagnie před přijetím napadeného rozhodnutí prokázat, že nevykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku všech svých dceřiných společností, je třeba konstatovat, že, i kdyby byla tato výtka, která byla uplatněna až ve fázi repliky, přípustná, není každopádně opodstatněná. Jak bylo totiž zdůrazněno v bodě 452 výše, výpočet horní hranice pokuty uložené společnosti Compagnie a společnosti Saint-Gobain na základě konsolidovaného obratu skupiny Saint-Gobain nebyl podmíněn existencí rozhodujícího vlivu společnosti Compagnie na obchodní politiku všech jejích dceřiných společností.

457    Z toho vyplývá, že Komise neporušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, když pro účely stanovení horní hranice pokuty, která mohla být v projednávané věci společnosti Compagnie a společnosti Saint-Gobain uložena, vycházela z konsolidovaného obratu skupiny Saint-Gobain. Je třeba přitom konstatovat, že pokuta 880 milionů eur uložená společně společnostem Compagnie a Saint-Gobain je nižší, než takto vypočítaná horní hranice.

458    Projednávaný žalobní důvod musí být tudíž zamítnut jako neopodstatněný.

C –  Závěr k oběma žalobám pokud jde o návrhová žádání směřující ke zrušení

459    S ohledem na předcházející je třeba vyhovět návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení, která předložily společnosti Compagnie a Saint-Gobain, jen v rozsahu, v němž usilují o konstatování, že Komise chybně použila rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) pro účely prokázání přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání z jejich strany.

III –  K návrhovým žádáním směřujícím k tomu, aby Tribunál vykonal svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci

460    Společnost Saint-Gobain a společnost Compagnie rovněž požadují, aby Tribunál v projednávané věci vykonal pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a snížil pokutu, která jim byla uložena.

461    Úvodem Tribunál připomíná, že pravomoc přezkumu v plné jurisdikci, která mu byla na základě článku 229 ES svěřena článkem 31 nařízení č. 1/2003 pro oblast hospodářské soutěže, jej opravňuje k tomu, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, jež mu umožňuje pouze zamítnout žalobu na neplatnost nebo zrušit napadený akt, změnil napadený akt s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem, aniž by jej zrušil, a to zejména tak, že upraví výši uložené pokuty, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh. s. I‑7415, bod 86, a citovaná judikatura; rozsudek Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 86 výše, bod 692, a rozsudek Romana Tabacchi v. Komise, bod 100 výše, bod 265).

462    V projednávané věci je třeba postupně přezkoumat zaprvé argument společnosti Saint-Gobain, podle kterého je od základu pro výpočet pokuty nutné odečíst hodnotu tržeb, které byly podle této společnosti dosaženy mimo EHP, zadruhé argument společnosti Saint-Gobain, podle kterého hodnoty tržeb, kterých dosáhla v roce 1999, nemohou být pro účely výpočtu pokuty použity pro rok 1998, zatřetí důsledky, které je třeba případně vyvodit z protiprávnosti napadeného rozhodnutí pokud jde o zohlednění rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) pro účely prokázání opakování protiprávního jednání vůči společnosti Compagnie a společnosti Saint-Gobain, a nakonec začtvrté nový žalobní důvod vznesený na jednání společností Compagnie, který vychází z překročení přiměřené délky řízení.

A –  K hodnotě tržeb údajně dosažených společností Saint-Gobain mimo EHP

463    Společnost Saint-Gobain tvrdí, že tržby z prodejů uskutečněných mimo EHP musí být odděleny od základu pro výpočet pokuty, i kdyby nebylo napadené rozhodnutí v tomto bodě protiprávní. Odkazuje v tomto ohledu na bod 13 pokynů z roku 2006, podle kterého se pro výpočet pokut uložených za porušení článku 81 ES zohledňuje jedině hodnota tržeb dosažených uvnitř EHP.

464    V bodě 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že zeměpisný rozsah trhu dotčeného spornou kartelovou dohodou odpovídá EHP jako celku.

465    V dopise zaslaném Komisi dne 28. ledna 2008 v odpověď na žádost posledně uvedené o informace ze dne 10. prosince 2007 odkázala společnost Saint-Gobain na části ročních obratů za hospodářské roky 2001 až 2004, které odpovídají konkrétně prodejům uskutečněným mimo EHP. V dopise zaslaném Komisi dne 22. srpna 2008 v odpověď na další žádost posledně uvedené o informace ze dne 25. července 2008, společnost Saint-Gobain tyto informace doplnila odkazem na části ročních obratů za hospodářské roky 1999 a 2000, které také odpovídají prodejům, jež byly podle tohoto podniku uskutečněny mimo EHP.

466    Komise má nicméně za to, že od celkových částek obratů, které jí byly sděleny společností Saint-Gobain, není důvodné tržby údajně dosažené mimo EHP odečítat.

467    Tribunál vyzval v rámci organizačního procesního opatření společnost Saint-Gobain, aby předložila všechny dokumenty, které mohou doložit pravdivost obratů údajně dosažených mimo EHP, včetně kupních smluv, s označením výrobců, na které připadají prodeje, z nichž byly tyto tržby dosaženy. Společnost Saint-Gobain byla rovněž vyzvána k zodpovězení argumentů vznesených Komisí v duplice proti odečtení předmětných obratů ze základu pro výpočet pokuty, která jí byla uložena.

468    Tribunál má v tomto ohledu nejprve za to, že nelze souhlasit s tvrzením společnosti Saint-Gobain, že okolnost, že Komise vznesla argumenty uvedené v bodech 167 a 168 výše až v duplice, naznačuje, že prodeje uskutečněné mimo EHP zahrnula do základu pro výpočet pokuty mylně.

469    Je totiž třeba připomenout, že Komise tato upřesnění předložila ve fázi dupliky v odpověď na nový žalobní důvod, který v replice vznesla společnost Saint-Gobain konkrétně ohledně tohoto údajného pochybení. Komise v žádostech o informace ze dne 10. prosince 2007 a 25. července 2008 společnost Saint-Gobain požádala o předložení jejího obratu dosaženého v rámci EHP v několika po sobě jdoucích hospodářských letech. V každé z těchto žádostí vyzvala společnost Saint-Gobain, aby pokud je to možné předložila ověřené údaje a obraty dosažené na každého z dotčených automobilových výrobců zvlášť. Během šetření však společnost Saint-Gobain neuvedla žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že procentní podíly obratů, které hodlala odečíst od obratů dříve sdělených Komisi, odpovídají tržbám uskutečněným mimo EHP.

470    Dále Tribunál uvádí, že společnost Saint-Gobain předložila řadu faktur nebo seznamů faktur vztahujících se k tržbám dosaženým mimo EHP mezi 1999 a 2003. Z tabulky uvedené v bodě 11 dopisu zaslaného společností Saint-Gobain Tribunálu dne 12. listopadu 2012 vyplývá, že dotčenými výrobci jsou [důvěrné]. Skleněné výplně, k nimž se tyto faktury vztahují, se týkají výrobních míst, která se v rozhodné době nacházela mimo EHP ([důvěrné]).

471    V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že faktury a seznamy faktur předložené společností Saint-Gobain jsou s to doložit jen část hodnoty tržeb dosažených tímto podnikem v době protiprávního jednání mimo EHP. Společnost Saint-Gobain tak předložila jen faktury nebo seznamy faktur týkající se let 2002 a 2003 ohledně prodejů skleněných výplní [důvěrné] a [důvěrné]. V některých případech, zejména pokud jde o prodeje [důvěrné], nebyla předložena žádná faktura.

472    Společnost Saint-Gobain se snaží ospravedlnit mezery v písemnostech nacházejících se v jejím spise tím, že od skutkových okolností uplynula dlouhá doba, a proto byla řada účetních či jiných důkazních dokumentů ztracena. Tuto argumentaci nicméně nelze přijmout. Společnost Saint-Gobain se totiž mohla snažit předat důkazní dokumenty Komisi během šetření, což však výslovně odmítla učinit z důvodu „relativně nízkých částek“ dotčených tržeb a pro „velké obtíže, které by musely být překonány k tomu, aby byl z [mezinárodní obchodní databáze společnosti Saint-Gobain] získán obrat týkající se těchto prodejů mimo [EHP]“. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od tvrzení společnosti Saint-Gobain byly otázky Komise, které jí během šetření několikrát zaslala, dostatečně přesné k tomu, aby mohla pochopit nutnost předložení důkazů, které jsou s to doložit pravdivost tržeb z prodejů mimo EHP, na které tento podnik odkazoval. Se společností Saint-Gobain nelze souhlasit, ani když uvádí, že ji Komise dostatečně neupozornila na význam rozlišení obratů podle jednotlivých výrobců. Toto tvrzení je totiž vyvráceno zněním dotazníků zaslaných společnosti Saint-Gobain Komisí dne 10. prosince 2007 a 25. července 2008.

473    Zadruhé je třeba uvést, že na základě napadeného rozhodnutí byli všichni výrobci zmínění výše v bodě 470 předmětem koluze mezi členy „klubu“. Ačkoliv společnost Saint-Gobain v odpovědi na otázky Tribunálu připouští, že k těmto prodejům částečně došlo v rámci širšího obchodního vztahu upraveného rámcovou smlouvou uzavřenou s entitou výrobce nacházející se v EHP, tvrdí nicméně, že předmětné prodeje uspokojovaly objednávky dceřiných společností nacházejících se mimo EHP a že skleněné výplně byly dodávány na výrobní místa nacházející se mimo EHP. Na jednání společnost Saint-Gobain rovněž tvrdila, že nákupní střediska skupin automobilového průmyslu v rámci EHP nebyla systematicky odpovědná za vyjednávání smluv o dodávkách.

474    Nicméně je nutné nejprve konstatovat, že společnost Saint-Gobain nepředkládá, kromě rámcové smlouvy uzavřené s [důvěrné], jež je zkoumána v bodě 475 níže, žádné upřesnění obratů, které byly uvedeny v tabulce obsažené v bodě 10 její písemné odpovědi na otázky Tribunálu, a které údajně nebyly dosaženy v rámci širšího obchodního vztahu upraveného rámcovou smlouvou uzavřenou s automobilovým výrobcem v EHP. Tribunál v tomto ohledu ostatně uvádí, že i některé dokumenty předložené v odpověď na otázky Tribunálu společností Saint-Gobain ilustrují obchodní model centralizace nákupů automobilovými výrobci v EHP. Je třeba v této záležitosti odkázat na zadávací řízení zahájené [důvěrné] konkrétně za účelem dodávek předních skel do výrobního místa tohoto výrobce [důvěrné], jakož i na smlouvu mezi společností Saint-Gobain a [důvěrné] o dodávkách skleněných výplní pro závod [důvěrné].

475    Pokud jde dále o rámcovou smlouvu uzavřenou mezi společností Saint-Gobain a [důvěrné], tato smlouva sice v zásadě prokazuje, že obraty dosažené společností Saint-Gobain nebyly v tomto kontextu dosaženy na základě rámcové smlouvy uzavřené s výrobcem usazeným v EHP. Tribunál nicméně uvádí, že jde o jediný dokument předložený společností Saint-Gobain k podložení obratů uvedených v tabulce obsažené v bodě 10 její odpovědi na otázky Tribunálu týkající se dodávek tomuto výrobci [důvěrné] v době protiprávního jednání. Jelikož neexistují žádné jiné průkazné skutečnosti, jako jsou faktury nebo účetní dokumenty, Tribunál není schopen se ujistit o pravdivosti předložených čísel. To platí tím spíše, že smlouva uzavřená mezi společností Saint-Gobain a [důvěrné] neobsahuje číselné údaje ohledně účtovaných cen, ani ohledně objemů skleněných výplní, které měly být podle uvedené smlouvy dodány.

476    Nakonec je třeba uvést, že prodeje, které byly podle společnosti Saint-Gobain dosaženy mimo EHP se týkaly výrobních míst automobilových výrobců v zemích přilehlých k EHP, jejichž většina od ukončení protiprávního jednání přistoupila k Unii. Jak přitom Komise správně uplatnila na jednání, není žádných pochyb o tom, že přinejmenším část vozidel vyrobených na těchto místech a vybavených skleněnými výplněmi, na které odkazuje společnost Saint-Gobain ve výše uvedené tabulce, byla uvedena na trh v EHP. Je tedy přiměřené mít za to, že existuje úzká vazba mezi takovými prodeji a vnitřním trhem.

477    Za těchto okolností nelze souhlasit s argumenty vznesenými společností Saint-Gobain k odůvodnění snížení pokuty z důvodu, že část těchto obratů byla dosažena mimo EHP.

B –  K hodnotě tržeb, jež mají být zohledněny pro rok 1998

478    Co se týče obratů, které mají být zohledněny pro rok 1998, je třeba připomenout, že společnost Saint-Gobain během šetření neuvedla jednotlivé obraty, které za tento rok připadaly na každého výrobce. Proto, jak již bylo připomenuto v bodě 138 výše, Komise pro rok 1998 zohlednila tržby připadající na jednotlivé výrobce, které jí společnost Saint-Gobain předložila pro nejbližší rok spadající do doby protiprávního jednání, tedy rok 1999.

479    Společnost Saint-Gobain nicméně tvrdí, že trh s automobilovým sklem zaznamenal v období mezi 1998 a 1999 nárůst, a že tedy zohlednění tržeb z prodejů uskutečněných v roce 1998 s cílem stanovit základ pro výpočet pokut by pro ni bylo příznivější, než zohlednění tržeb z prodejů uskutečněných v roce 1999 i pro rok 1998.

480    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že argumentace společnosti Saint-Gobain je vágní a navíc není podložena žádnou průkaznou skutečností. Ostatně společnost Saint-Gobain jak během šetření, tak ve svých písemnostech uvedla, že nebyla s to předložit přesné údaje o obratech připadajících na každého výrobce za rok 1998.

481    Za těchto okolností není v projednávané věci na místě postupovat při výpočtu pokuty jinak, než Komise, přičemž k určení obratů za rok 1998 není namístě vycházet z jiných tržeb, než jsou tržby dosažené společností Saint-Gobain v roce 1999.

C –  K důsledkům protiprávnosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o zohlednění rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) pro účely prokázání opakování protiprávního jednání

482    Je třeba se vyjádřit k důsledkům protiprávnosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o zohlednění rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) pro účely prokázání přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání ze strany společností Saint-Gobain a Compagnie.

483    Nejprve Tribunál uvádí, že žalobní důvod vycházející z nedodržení norem upravujících opakování protiprávního jednání byl vznesen jak společností Saint-Gobain, tak společností Compagnie a že tomuto žalobnímu důvodu bylo v rámci žalob podaných těmito společnosti částečně vyhověno (viz body 308 až 321 výše).

484    Dále je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 461 výše může Tribunál v rámci výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, uzná-li to za nutné, nahradit svým posouzením posouzení Komise týkající se výpočtu pokuty, tedy včetně důsledků, které je třeba vyvodit z konstatování, že podnik má sklony k porušování unijních pravidel hospodářské soutěže.

485    Míra zvýšení základní částky pokuty za opakování protiprávního jednání má odrážet závažnost plynoucí z opakování jednání porušujícího unijní právo hospodářské soutěže. Podle napadeného rozhodnutí je 60% zvýšení základní částky pokuty odůvodněno jak s ohledem na rozhodnutí Ploché sklo (Benelux), tak na rozhodnutí Ploché sklo (Itálie). Vzhledem k tomu, že jen první z těchto rozhodnutí může být použito pro účely prokázání opakování protiprávního jednání a toto rozhodnutí bylo navíc z obou z nich tím časově vzdálenějším začátku protiprávního jednání shledanému v napadeném rozhodnutí, je třeba mít za to, že opakování protiprávního jednání společnosti Saint-Gobain a společnosti Compagnie vykazuje menší závažnost, než jakou v napadeném rozhodnutí shledala Komise.

486    S ohledem na tyto okolnosti musí být procentní podíl zvýšení z důvodu opakování protiprávního jednání stanoven na 30 %, a z tohoto důvodu musí být pokuta uložená na základě společné a nerozdílné odpovědnosti společnosti Saint-Gobain a společnosti Compagnie stanovena na částku 715 milionů eur.

D –  K novému žalobnímu důvodu vznesenému společností Compagnie na jednání, který vychází z překročení přiměřené délky řízení

487    Společnost Compagnie na jednání vznesla nový žalobní důvod vycházející z překročení přiměřené délky řízení, neboť správní a soudní řízení trvalo příliš dlouho. Společnost Compagnie v tomto ohledu zdůrazňuje, že od doby, kdy Komise přijala první vyšetřovací opatření v této věci do konání jednání, kdy společnost Compagnie ještě čekala na rozsudek Tribunálu, uplynulo více než sedm let. Uplynutí takové doby mělo pro společnost Compagnie značné důsledky z důvodu bankovní záruky, kterou od ní vyžadovala Komise, aby tato společnost nemusela pokutu zaplatit okamžitě. Společnost Compagnie tedy Tribunálu navrhuje, aby změnil napadené rozhodnutí za účelem zohlednění této nepřiměřené délky řízení a nákladů, které jí byly tímto zpožděním způsobeny.

488    Komise tvrdí, že tento žalobní důvod je nepřípustný v rozsahu, v němž směřuje k zohlednění délky správního řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí. Podle Komise totiž žalobkyně v době podání své žaloby o délce tohoto řízení věděla, a mohla tedy uplatnit jeho nepřiměřenou délku v uvedeném okamžiku. Každopádně Komise tvrdí, že délku správního řízení nelze považovat za nepřiměřenou. Nakonec uvádí, že z judikatury vyplývá, že případná nepřiměřená délka řízení nemůže ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí, aniž je však dotčena možnost podat žalobu na náhradu škody.

489    V tomto ohledu Tribunál uvádí, že podle čl. 6 odst. 1 EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

490    Jakožto obecná zásada unijního práva je toto právo použitelné v rámci soudní žaloby proti rozhodnutí Komise. Kromě toho bylo toto právo potvrzeno v čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv, který se vztahuje k zásadě účinné soudní ochrany (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, Sb. rozh. s. I‑6155, body 178 a 179, a citovaná judikatura).

491    Mimoto podle ustálené judikatury představuje dodržení přiměřené délky řízení rovněž obecnou zásadu unijního práva použitelnou v rámci správních řízení vedených před Komisí v oblasti politiky hospodářské soutěže (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, Sb. rozh. s. I‑8725, bod 35, a citovaná judikatura). Tato zásada byla jako taková opětovně potvrzena v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv, podle něhož má každý právo na to, aby unijní orgány, instituce a jiné subjekty řešily jeho záležitosti nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

492    Článek 41 odst. 1 a čl. 47 druhý pododstavec Listiny základních práv tak obsahují dva projevy téže procesně právní zásady, a sice že osoby jako subjekty práva mohou očekávat vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 5. června 2012, Imperial Chemical Industries v. Komise, T‑214/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 285).

493    V projednávané věci společnost Compagnie, která uplatňuje porušení uvedené zásady, netvrdí, že délka řízení jakkoliv ovlivnila obsah napadeného rozhodnutí nebo že mohla ovlivnit řešení tohoto sporu. Konkrétně netvrdí, že uvedená délka měla jakýkoli dopad na její možnosti obhajoby, ať už v průběhu správního, či soudního řízení. Nenavrhuje ani zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení. Naproti tomu společnost Compagnie navrhuje, aby Tribunál v důsledku uvedeného porušení rozhodnutí Komise změnil.

494    V tomto ohledu je třeba nejprve rozhodnout, že pokud by byla výtka vycházející z překročení přiměřené délky správního řízení přípustná, ačkoliv nebyla vznesena v žalobě, délka tohoto řízení by každopádně nemohla být za okolností projednávané věci považována za nadměrnou. Toto řízení, které započalo v únoru 2005 kontrolami uskutečněnými Komisí v několika prostorách společností skupiny Saint-Gobain, skončilo přijetím napadeného rozhodnutí dne 12. listopadu 2008, tedy po přibližně třech letech a deseti měsících. Postačí přitom v tomto ohledu konstatovat, že se šetření týkalo zvláště komplexní kartelové dohody, která se postupně dotkla téměř všech automobilových výrobců v Unii a vedla k mnoha kontaktům a setkáním. Projednání této věci Komisí vyžadovalo přezkum značného množství skutkových a právních otázek, o čemž svědčí objem napadeného rozhodnutí, které má 731 bodů a 221 stran. Popis postupu Komise v bodech 39 až 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí ostatně neumožňuje odhalit období neodůvodněné nečinnosti.

495    Co se dále týče délky soudního řízení, které vedlo k vyhlášení tohoto rozsudku, je třeba zdůraznit, že z rozsudku Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise (C‑58/12 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), vyplývá, že sankcí za porušení povinnosti vyplývající z čl. 47 druhého pododstavce Listiny rozhodnout věci, které byly unijnímu soudu předloženy, v přiměřené lhůtě, je žaloba na náhradu škody podaná k Tribunálu, neboť taková žaloba představuje účinný a obecný prostředek nápravy, jímž lze uplatnit takové porušení a dosáhnout uložení příslušné sankce (rozsudek Groupe Gascogne v. Komise, uvedený výše, body 82 a 83).

496    Z toho vyplývá, že žaloba podaná v projednávané věci společností Compagnie, která směřuje pouze ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí toto rozhodnutí dotýká, nebo podpůrně ke snížení pokuty, která jí byla uložena, a nemůže být v žádném případě považována za žalobu na náhradu škody, nepředstavuje vhodný rámec pro účely postihu případného porušení povinnosti Tribunálu rozhodnout projednávanou věc v přiměřené lhůtě.

497    Pro úplnost je třeba připomenout, že na základě čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv má navíc každý právo, aby byla jeho věc projednána nezávislým a nestranným soudem. Tato záruka, která je součástí ústavních tradic společných členským státům, je rovněž zakotvena v čl. 6 odst. 1 EÚLP.

498    Podle judikatury zahrnuje záruka nestrannosti dva aspekty. Zaprvé musí být soud subjektivně nestranný, tedy žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, přičemž osobní nestrannost se předpokládá do doby, než je prokázán opak. Zadruhé musí být uvedený soud objektivně nestranný, což znamená, že musí vykazovat dostatečné záruky, které v tomto ohledu vylučují jakoukoliv legitimní pochybnost (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh. s. I‑4777, bod 54; v tomto smyslu viz Evropský soud pro lidská práva, rozsudky Piersack v. Belgie ze dne 1. října 1982, řada A č. 53, § 30; De Cubber v. Belgie ze dne 26. října 1984, řada A č. 86, § 24 až 30, a Findlay v. Spojené království ze dne 25. února 1997, Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 1997‑I, § 73).

499    V projednávané věci společnost Compagnie vyzývá prostřednictvím výtky vycházející z nadměrné délky soudního řízení v projednávané věci senát Tribunálu pověřený touto věcí, aby posoudil, zda on sám procesně pochybil, když neodůvodněně prodloužil projednávání této věci. Takové posouzení by tedy zdejší soudní kolegium vedlo k nutnosti určit, nejen zda mu může být vytýkáno prodlení, ale případně i zda musí být toto prodlení považováno za nadměrné.

500    V tomto kontextu je třeba mít za to, že i za předpokladu, že by byla žaloba na neplatnost vhodným rámcem k postihu za porušení povinnosti unijního soudce rozhodnout v přiměřené lhůtě, zdejší soudní kolegium by každopádně nemohlo poskytnout společnosti Compagnie dostatečné záruky k vyloučení jakékoliv legitimní pochybnosti o tom, že by výtku vycházející z nepřiměřené délky soudního řízení přezkoumalo nestranně (obdobně viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, bod 495 výše, bod 90).

501    Z toho vyplývá, že projednávaný žalobní důvod uplatněný společností Compagnie na podporu jejích návrhových žádání znějících na změnu rozhodnutí musí být z části zamítnut jako neopodstatněný a z části odmítnut jako nepřípustný.

 K nákladům řízení

502    Na základě čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.

503    V projednávané věci byla návrhová žádání žalobkyň prohlášena za jen částečně opodstatněná. Jak nicméně správně uvedla společnost Saint-Gobain na jednání, je třeba zohlednit skutečnost, že posledně uvedená vzala zpět jednu ze svých výtek vycházejících z nesprávného výpočtu pokuty poté, kdy Komise přijala opravné rozhodnutí v pokročilé fázi řízení, tedy po jednání.

504    Mimoto Rada omezila své vedlejší účastenství ve věci T‑56/09 na jediný bod podporující návrhové žádání Komise, jež směřuje k zamítnutí prvního žalobního důvodu vzneseného společností Saint-Gobain, který vychází z neplatnosti nařízení č. 1/2003. Tento žalobní důvod byl přitom zamítnut jako neopodstatněný.

505    Tribunál má tedy za to, že okolnosti projednávaného případu budou spravedlivě posouzeny rozhodnutím, že každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení, kromě Rady, jejíž náklady řízení nahradí Saint-Gobain.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Věci T‑56/09 a T‑73/09 se spojují pro účely rozsudku.

2)      Částka pokuty uložené na základě společné a nerozdílné odpovědnosti společnostem Saint-Gobain Glass France SA, Saint-Gobain Sekurit Deutschland GmbH & Co. KG, Saint-Gobain Sekurit France SAS a Compagnie de Saint-Gobain SA v čl. 2 písm. b) rozhodnutí Komise C (2008) 6815 final, ze dne 12. listopadu 2008, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/39.125 – Automobilové sklo), ve znění rozhodnutí Komise C (2009) 863 final, ze dne 11. února 2009, a rozhodnutí C (2013) 1118 final, ze dne 28. února 2013, se stanovuje na 715 milionů eur.

3)      Žaloby se ve zbývajících částech zamítají.

4)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení s výjimkou Rady Evropské unie, jejíž náklady řízení nahradí společnosti Saint-Gobain Glass France, Saint-Gobain Sekurit Deutschland a Saint-Gobain Sekurit France.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. března 2014.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

I –  K předmětu žaloby

II –  K hlavním návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí

A –  Věc T‑56/09

1.  K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávnosti nařízení č. 1/2003

a)  K první části žalobního důvodu vycházející z porušení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

b)  K druhé části žalobního důvodu vycházející z porušení zásady presumpce neviny

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

2.  K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění a chybného výpočtu pokuty

a)  K první části vycházející z nedostatečného odůvodnění

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

b)  K druhé části vycházející z nesprávného výpočtu

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

4.  Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z pochybení v rámci přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost Saint-Gobain, společnosti Compagnie, z porušení zásad personality trestu a presumpce neviny, a ze zneužití pravomoci

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

K přípustnosti žalobního důvodu, jak byl uplatněn společností Saint-Gobain

K věci samé

5.  K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

6.  K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nadměrné výše pokuty

a)  K první části žalobního důvodu vycházející z nesprávného použití článku 23 nařízení č. 1/2003, co se týče zohlednění opakování protiprávního jednání jako přitěžující okolnosti, z porušení zásady proporcionality a z nedostatku odůvodnění

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

–  K přípustnosti argumentů založených na Listině základních práv a uvedených společností Compagnie v jejím doplňujícím spise

–  K věci samé

b)  K druhé části vycházející z porušení zásady proporcionality

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

c)  K třetí části vycházející z nedostatečného zohlednění nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění společností Saint-Gobain, jakož i z porušení zásady zákazu diskriminace a z nedostatečného odůvodnění

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

B –  Věc T‑73/09

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

C –  Závěr k oběma žalobám pokud jde o návrhová žádání směřující ke zrušení

III –  K návrhovým žádáním směřujícím k tomu, aby Tribunál vykonal svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci

A –  K hodnotě tržeb údajně dosažených společností Saint-Gobain mimo EHP

B –  K hodnotě tržeb, jež mají být zohledněny pro rok 1998

C –  K důsledkům protiprávnosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o zohlednění rozhodnutí Ploché sklo (Itálie) pro účely prokázání opakování protiprávního jednání

D –  K novému žalobnímu důvodu vznesenému společností Compagnie na jednání, který vychází z překročení přiměřené délky řízení

K nákladům řízení