Language of document : ECLI:EU:T:2011:360

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

13. července 2011(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh butadienového kaučuku a styren-butadienového kaučuku vyrobeného emulzní polymerizací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Účast na kartelové dohodě – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Polehčující okolnosti“

Ve věci T‑53/07,

Trade-Stomil sp. z o.o., se sídlem v Łódźi (Polsko), zastoupená F. Carlin, barrister, a E. Batchelorem, solicitor,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené X. Lewisem a V. Bottkou, poté V. Bottkou a V. Di Buccim, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh směřující ke zrušení rozhodnutí Komise K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren‑butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací) v rozsahu, v jakém se týká společnosti Trade-Stomil sp. z o.o., nebo podpůrně zrušení nebo snížení pokuty uložené společnosti Trade-Stomil,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení F. Dehousse (zpravodaj), zastupující předseda, I. Wiszniewska-Białecka a N. Wahl, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. října 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Komise Evropských společenství rozhodnutím K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací, dále jen „napadené rozhodnutí“) konstatovala, že několik podniků svou účastí na kartelové dohodě na trhu s výše uvedenými výrobky porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

2        Napadené rozhodnutí je určeno následujícím podnikům:

–        Bayer AG, se sídlem v Leverkusen (Německo);

–        The Dow Chemical Company, se sídlem v Midlandu, Michigan (USA) (dále jen „Dow Chemical“);

–        Dow Deutschland Inc., se sídlem ve Schwalbachu (Německo);

–        Dow Deutschland Anlagengesellschaft mbH (dříve Dow Deutschland GmbH & Co. OHG), se sídlem ve Schwalbachu;

–        Dow Europe, se sídlem v Horgen (Švýcarsko);

–        Eni SpA, se sídlem v Římě (Itálie);

–        Polimeri Europa SpA, se sídlem v Brindisi (Itálie) (dále jen „Polimeri“);

–        Shell Petroleum NV, se sídlem v Haagu (Nizozemsko);

–        Shell Nederland BV, se sídlem v Haagu;

–        Shell Nederland Chemie BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko);

–        Unipetrol a. s., se sídlem v Praze (Česká republika);

–        Kaučuk a. s., se sídlem v Kralupech nad Vltavou (Česká republika);

–        Trade-Stomil sp. z o.o., se sídlem v Lodži (Polsko) (dále jen „Stomil“).

3        Dow Deutschland, Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe jsou přímo nebo nepřímo zcela kontrolovány společností Dow Chemical (dále společně jen „Dow“) (body 16 až 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

4        Aktivity Eni v oblasti dotčených výrobků zajišťovala původně EniChem Elastomeri Srl, kterou Eni nepřímo kontrolovala prostřednictvím své dceřiné společnosti EniChem SpA (dále jen „EniChem SpA“). Dne 1. listopadu 1997 se EniChem Elastomeri sloučila s EniChem SpA. Eni kontrolovala 99,97 % společnosti EniChem SpA. Dne 1. ledna 2002 převedla EniChem SpA svou strategickou chemickou výrobu (včetně aktivit souvisejících s butadienovým kaučukem a styren-butadienovým kaučukem vyráběným emulzní polymerizací) na svou dceřinou společnost Polimeri, ve které měla 100% podíl. Eni přímo a zcela kontroluje Polimeri od 21. října 2002. Od 1. května 2003 změnila EniChem SpA firmu na Syndial SpA (body 26 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise v napadeném rozhodnutí používá označení „EniChem“ pro všechny společnosti vlastněné společností Eni (dále jen „EniChem“) (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5        Shell Nederland Chemie je dceřiná společnost společnosti Shell Nederland, která je zcela kontrolována společností Shell Petroleum (dále jen „Shell“)(body 38 až 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6        Kaučuk vznikla v roce 1997 sloučením společností Kaučuk Group a. s. a Chemopetrol Group a. s. Dne 21. července 1997 přešel na Unipetrol veškerý obchodní majetek, práva a závazky sloučených podniků. Unipetrol vlastní 100 % akcií společnosti Kaučuk (body 45 a 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle napadeného rozhodnutí Tavorex s. r. o. (dále jen „Tavorex“), se sídlem v České republice, zastupovala Kaučuk (a jejího předchůdce Kaučuk Group) při vývozech od roku 1991 do 28. února 2003. Podle napadeného rozhodnutí dále Tavorex od roku 1996 zastupovala Kaučuk na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (European Synthetic Rubber Association; bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7        Podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala přibližně po dobu 30 let, nejméně do roku 2001, při vývozech polského výrobce Chemical Company Dwory S.A. (dále jen „Dwory“). Dále podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala Dwory v letech 1997 a 2000 také na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

8        Zjištěná doba trvání protiprávního jednání je od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Bayer, Eni a Polimeri), od 20. května 1996 do 31. května 1999 (pro Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie), od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Chemical), od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001 (pro Dow Deutschland), od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002 (pro Unipetrol a Kaučuk), od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000 (pro Stomil), od 22. února 2001 do 28. února 2002 (pro Dow Deutschland Anlagengesellschaft) a od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Europe) (body 476 až 485 odůvodnění a článek 1 výroku napadeného rozhodnutí).

9        Butadienový kaučuk (dále jen „BK“) a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací (dále jen „SBK“) jsou syntetické kaučuky používané převážně při výrobě pneumatik. Oba výrobky jsou vzájemně zastupitelné a nahradit je lze i jinými syntetickými kaučuky a přírodním kaučukem (body 3 až 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10      Vedle výrobců uvedených v napadeném rozhodnutí prodávali na území EHP omezené množství BK a SBK i další výrobci z Asie a z východní Evropy. Kromě toho velkou část BK vyrábí přímo velcí výrobci pneumatik (bod 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11      Dne 20. prosince 2002 navázala Bayer kontakt se službami Komise a vyjádřila přání spolupracovat na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „oznámení o spolupráci“) ve věci BK a SBK. V souvislosti s SBK podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku (bod 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12      Dne 14. ledna 2003 podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody v oblasti BK. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku. Bayer poskytla také zápisy ze zasedání výboru pro BK Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13      Dne 5. února 2003 oznámila Komise společnosti Bayer rozhodnutí, kterým jí podmínečně prominula pokutu (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

14      Dne 27. března 2003 provedla Komise šetření podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), v prostorách společnosti Dow Deutschland & Co. (bod 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      V období od září 2003 do července 2006 zaslala Komise podnikům uvedeným v napadeném rozhodnutí několik žádostí o informace podle článku 11 nařízení č. 17 a článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) (bod 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16      Dne 16. října 2003 se Dow Deutschland a Dow Deutschland & Co. sešly se službami Komise a vyjádřily přání spolupracovat podle oznámení o spolupráci. Na setkání byly ústně vylíčeny aktivity kartelové dohody v souvislosti s BK a SBK. Tato ústní prezentace byla zaznamenána. Byl rovněž předán spis obsahující dokumentaci vztahující se ke kartelové dohodě (bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      Dne 4. března 2005 byla Dow Deutschland informována o záměru Komise snížit jí pokutu o 30 až 50 % (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18      Dne 7. června 2005 zahájila Komise řízení a zaslala společnosti Dwory a podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Unipetrol, první oznámení námitek. První oznámení námitek bylo určeno i společnosti Tavorex, ale nebylo jí doručeno, neboť společnost byla od října 2004 v úpadku. Řízení vůči této společnosti proto bylo ukončeno (body 49 a 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Dotyčné podniky podaly k prvnímu oznámení námitek písemná vyjádření (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Měly rovněž přístup ke spisu ve formě kompaktního disku a v prostorách Komise jim byla zpřístupněna ústní prohlášení a související dokumenty (bod 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Dne 3. listopadu 2005 požádala Manufacture française des pneumatiques Michelin (dále jen „Michelin“) o vstup do řízení jako vedlejší účastnice. Dne 13. ledna 2006 podala písemné stanovisko (bod 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Dne 6. dubna 2006 přijala Komise druhé oznámení námitek, které zaslala podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Dotyčné podniky se k němu vyjádřily písemně (bod 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22      Dne 12. května 2006 podala Michelin stížnost podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) (bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

23      Dne 22. června 2006 se Michelin a podniky, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Stomil, účastnily slyšení před Komisí (bod 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      S ohledem na nedostatek důkazů k prokázání účasti společnosti Dwory na kartelové dohodě se Komise rozhodla ukončit řízení vůči ní (bod 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rozhodla o ukončení řízení i vůči společnosti Syndial (bod 89 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25      Původně sice byly používány dvě samostatné spisové značky (COMP/E-1/38.637 pro BK a COMP/E-1/38.638 pro SBK), Komise však od prvního oznámení námitek používá značku jedinou (COMP/F/38.638) (body 90 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26      Dne 29. listopadu 2006 ukončila Komise správní řízení přijetím napadeného rozhodnutí.

27      Podle článku 1 výroku napadeného rozhodnutí se tím, že se po uvedenou dobu účastnily jediné a trvající dohody, v jejímž rámci bylo dohodnuto stanovování cílových cen, rozdělení zákazníků dohodami o nezasahování a vyměňování citlivých informací týkajících se cen, soutěžitelů a zákazníků v odvětví BK a SBK, dopustily protiprávního jednání porušujícího článek 81 ES a článek 53 EHP následující podniky:

a)      Bayer od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

b)      Dow Chemical od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002; Dow Deutschland od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001; Dow Deutschland Anlagengesellschaft od 22. února 2001 do 28. února 2002; Dow Europe od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002;

c)      Eni od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002; Polimeri od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

d)      Shell Petroleum od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland Chemie od 20. května 1996 do 31. května 1999;

e)      Unipetrol od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002; Kaučuk od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002;

f)       Stomil od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000.

28      Na základě skutkových zjištění a právního posouzení provedeného v napadeném rozhodnutí uložila Komise dotyčným podnikům pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“), jakož i v oznámení o spolupráci.

29      V článku 2 výroku napadeného rozhodnutí se ukládají následující pokuty:

a)      Bayer: 0 eur;

b)      Dow Chemical: 64,575 milionů eur, z nichž:

i)      60,27 milionů eur solidárně se společností Dow Deutschland;

ii)      47,355 milionů eur solidárně se společnostmi Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe;

c)      ENI a Polimeri solidárně: 272,25 milionů eur;

d)      Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie solidárně: 160,875 milionů eur;

e)      Unipetrol a Kaučuk solidárně: 17,55 milionů eur;

f)      Stomil: 3,8 milionů eur.

30      V článku 3 výroku napadeného rozhodnutí se podnikům uvedeným v článku 1 nařizuje, aby okamžitě ukončily protiprávní jednání uvedené v témž článku, pokud tak již neučinily, a aby neopakovaly žádné výše popsané jednání a zdržely se veškerého jednání s rovnocenným cílem či účinkem.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

31      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. února 2007 podala Stomil projednávanou žalobu.

32      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 2. dubna 2009 byl N. Wahl určen k doplnění senátu následkem překážky na straně jednoho z členů senátu.

33      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) rozhodl zahájit ústní část řízení.

34      Tribunál v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu vyzval účastnice řízení, aby odpověděly na několik otázek a aby mu zaslaly určité dokumenty. Účastnice řízení této výzvě ve stanovených lhůtách vyhověly.

35      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 20. října 2009.

36      Stomil navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí, zejména jeho články 1 až 4, v rozsahu, ve kterém jsou jí určeny;

–        podpůrně:

–        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém je jí určen, anebo

–        změnil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém je jí určen, a to tak, že zruší nebo podstatně sníží pokutu;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

37      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil společnosti Stomil náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

38      Žaloba společnosti Stomil spočívá na čtrnácti žalobních důvodech. Podstatou těchto žalobních důvodů je zpochybnění účasti Stomil na kartelové dohodě, zpochybnění skutečnosti, že Komise vyvodila odpovědnost Stomil, přestože tato jednala jen jako zprostředkovatelka společnosti Dwory, zpochybnění doby trvání protiprávního jednání a zpochybnění výše pokuty. Stomil dále navrhuje přijetí organizačních procesních opatření, jimiž by byla Komisi uložena zejména povinnost zpřístupnit jí prohlášení podniků učiněná v rámci oznámení o spolupráci.

39      Nejprve je třeba se zabývat prvním žalobním důvodem společnosti Stomil, který vychází z neprokázání její účasti na kartelové dohodě.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neprokázání účasti společnosti Stomil na kartelové dohodě

 Argumenty účastnic řízení

–       Argumenty společnosti Stomil

40      Stomil se domnívá, že Komise tím, že právně dostačujícím způsobem neprokázala její účast na kartelové dohodě, porušila článek 81 ES.

41      Komise konstatovala účast společnosti Stomil na dvou schůzkách kartelové dohody, konkrétně na schůzce konané dne 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu (Německo) a na schůzce konané dne 22. února 2000 ve Wermelskirchen (Německo). Z pohledu Stomil jsou závěry Komise neopodstatněné. Stomil dále tvrdí, že žádná jiná skutečnost neprokazuje její účast na dotčené kartelové dohodě.

–       K účasti společnosti Stomil na schůzce konané dne 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu

42      Stomil tvrdí, že důkazy uváděné Komisí neprokazují, že by se Stomil dne 16. listopadu 1999 večer účastnila v hotelu Méridien neoficiální schůzky konané vedle zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk.

43      Stomil konkrétně uvádí, že pan L. (Stomil) nebydlel v hotelu Méridien a že po zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, které skončilo dne 16. listopadu 1999 v 11 hodin, odešel. Stomil k tomu předkládá dvě prohlášení pana L. (Stomil) a hotelovou účtenku. Stomil tvrdí, že svou verzi skutkových okolností nezměnila, jak uvádí ve svých písemnostech Komise. Stomil odjakživa popírala svou účast na dotčené protiprávní schůzce. Důkazy, které předložila Stomil, jsou podle ní přípustné a Komise odkazuje na rozsudek Tribunálu ze dne 8. března 2007, France Télécom v. Komise (T‑339/04, Sb. rozh. s. II‑521) bezdůvodně.

44      Prohlášení společnosti Dow převzaté do bodu 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí je nespolehlivé, jelikož jej pan P. (Bayer), který se dne 16. listopadu 1999 večer ve Frankfurtu nenacházel, nepotvrdil. Stomil v této souvislosti odkazuje na několik dokumentů z vyšetřovacího spisu. Podle společnosti Stomil proto v souladu s judikaturou tvrzení společnosti Dow, které nikdo další nepotvrdil a které Stomil a další odpůrkyně ve správním řízení zpochybnily, nepředstavuje náležitý důkaz účasti společnosti Stomil na této schůzce. Stomil také podotýká, že pan L. (EniChem) se nemohl dne 16. listopadu 1999 večer nacházet ve Frankfurtu.

45      Žádný důkaz nedokládá přítomnost pana L. (Stomil). Ve vyúčtování pana F. (Dow) není uveden důvod provedené platby ani případný seznam účastníků schůzky. V rukou psaných poznámkách pana N. (Dow) není zmíněn pan L. (Stomil) ani Stomil. Je velmi pravděpodobné, že tyto poznámky sloužily panu N. jako osnova. Společnost Dwory je sice v těchto poznámkách zmíněna (pod značkou „OS“). Nicméně některé skutečnosti, které Stomil rozvádí, prokazují, že nemohla být zdrojem informací uvedených v dotčených poznámkách. Tyto poznámky tudíž představují jen osobní odhady pana N., anebo pocházejí z veřejně přístupných zdrojů. Stomil konkrétně uvádí, že se společností Michelin coby zákazníkem neměla žádný kontakt od druhého pololetí roku 1998, kdy jí Dwory sdělila, že prodej SBK tomuto zákazníkovi přebírá sama. Pokud jde o společnost Goodyear, Stomil jí coby zákazníkovi zboží v letech 1999 ani 2000 nedodávala. Zákazníka „TGA“ Stomil nezná. Konečně, Stomil nemohla znát potenciál společnosti Dwory stran „tuzemského“ SBK, neboť tato společnost byla čistým vývozcem. Na seznamu navíc chyběli tři hlavní zákazníci společnosti Stomil, a sice společnosti Vredestein, Nokian a Pegasus. Stomil dále poukazuje na to, že účastníci kartelové dohody pravidelně a opakovaně zaměňovali Stomil za Dwory a naopak.

46      Stomil dodává, že Komise v žalobní odpovědi připouští, že schůzka ze dne 16. listopadu 1999, která je v napadeném rozhodnutí zmíněna, se ve skutečnosti nekonala. Komise se proto snažila nahradit skutková zjištění uvedená v napadeném rozhodnutí teorií, podle které se protiprávní schůzka uskutečnila dne 15. listopadu 1999. Stomil upozorňuje, že tato teorie není podepřena žádným důkazem. Jediným důkazem, který Komise předložila, je stvrzenka z téhož dne, která dosvědčuje, že na baru byly podány nápoje za celkovou cenu 89,50 německých marek (DEM). Tato stvrzenka podle Stomil neprokazuje obsah debaty ani to, že by debata mohla představovat protiprávní jednání. Z napadeného rozhodnutí ostatně plyne, že útratu na baru neplatil pan P. (Bayer), nýbrž pan F. (Dow) a že tento účet byl zaplacen dne 16. listopadu 1999. Stomil nakonec zdůrazňuje, že Komise tvrdí, že se pan T. (Kralupy) účastnil protiprávní debaty, nicméně z vyúčtování pana P. vyplývá, že pan T. nebyl vůbec přítomen.

47      Zařazení této nové údajné schůzky představuje z pohledu společnosti Stomil zásah do práva na obhajobu a porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Stomil neměla v průběhu správního řízení příležitost reagovat na toto tvrzení.

48      Důsledkem pochybení Komise je navíc protiprávnost článku 1 napadeného rozhodnutí, v němž se konstatuje, že se Stomil účastnila dotčeného protiprávního jednání od 16. listopadu 1999. S odkazem na rozsudek Tribunálu ze dne 11. prosince 2003, Ventouris v. Komise (T‑59/99, Recueil, s. II‑5257, body 31 až 33), Stomil dodává, že výrok rozhodnutí lze vykládat ve spojení s jeho odůvodněním jen v případě nedostatečné jasnosti termínů použitých ve výroku. Stomil tvrdí, že v projednávaném případě je výrok napadeného rozhodnutí zcela jednoznačný.

–       K účasti společnosti Stomil na schůzce konané dne 22. února 2000 ve Wermelskirchen

49      Stomil tvrdí, že neexistuje důkaz o tom, že by se účastníci zasedání jednoho z podvýborů Evropského sdružení pro syntetický kaučuk konaného dne 22. února 2000 ve Wermelskirchen dopustili protiprávního jednání.

50      Komise nicméně v bodě 446 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že tímto zasedáním byla ukončena účast společnosti Stomil na kartelové dohodě.

–       K neexistenci dalších skutečností prokazujících účast společnosti Stomil na kartelové dohodě

51      Stomil se domnívá, že vzhledem k tomu, že jediný důkaz předložený Komisí neprokazuje její účast na kartelové dohodě, nemají ostatní obecná tvrzení převzatá do napadeného rozhodnutí důkazní hodnotu.

52      Konkrétně Stomil zaprvé poukazuje na neexistenci důkazů o jejím sebemenším zapojení do jakékoli dohody o určování cen. Stomil v této souvislosti podotýká, že Bayer ve svém prohlášení převzatém do bodu 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňuje Dwory, a nikoli Stomil, jak uvedla Komise. Stomil uvádí, že se spolu se společností Dwory účastnila zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk konaných po roce 1999. Ani Dow neoznačila společnost Stomil za účastníka debat o cenách. Stomil v tomto ohledu odkazuje na bod 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stejně je tomu i v případě důkazů od společnosti Shell, které se týkají období od 30. srpna 1995 do 31. května 1999 (body 119, 120 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

53      Zadruhé Stomil tvrdí, že neexistuje důkaz její účasti na rozdělování trhu. V prohlášení společnosti Dow převzatém do bodu 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí není uveden ani účel dohody, ani její datum, ba ani skutečnost, zda se týkala i společnosti Stomil či společnosti Dwory. Pro závěr Komise, podle kterého Dow mínila společnost Stomil, neexistuje žádná opora.

54      Pokud jde zatřetí o výměnu citlivých obchodních informací, Stomil uvádí, že výměny se týkala jediná schůzka, a sice schůzka konaná dne 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu. Potvrzující prohlášení společnosti Shell předložené v bodě 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí je ostatně pro období, které se týká společnosti Stomil, irelevantní. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, Stomil v období uvedeném v napadeném rozhodnutí nedisponovala citlivými informacemi společnosti Dwory o dodávkách SBK.

55      Ostatní obecná tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí navíc nejsou dostatečná k prokázání účasti společnosti Stomil na kartelové dohodě. Body 155, 156, 158 a 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí se buď týkají společnosti Dwory, anebo neprokazují existenci protiprávního jednání, které by se týkalo společnosti Stomil.

 Argumenty Komise

–       K účasti společnosti Stomil na schůzce konané dne 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu

56      Komise nejprve uvádí, že z popisu uvedeného v napadeném rozhodnutí (body 199 až 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí) plyne, že v brzkých ranních hodinách dne 16. listopadu 1999 proběhla neoficiální schůzka, na které došlo k uzavření dohod o cenách a k výměně informací týkajících se hlavních zákazníků.

57      Komise tvrdí, že Stomil v žalobě změnila svou verzi skutkových okolností. Stomil nyní popírá svou účast na dotčené protiprávní schůzce s odkazem na místo, kde se nacházel pan L. (Stomil) dne 16. listopadu 1999 večer. Stomil ale tyto skutečnosti v průběhu správního řízení neuvedla. Proto by Tribunál měl v souladu s judikaturou považovat důkazy, které Stomil předkládá na podporu svých tvrzení [a sice dvě prohlášení pana L. (Stomil) a jeho hotelovou účtenku], za nepřípustné. Komise dodává, že tyto doklady jsou z hlediska skutkových okolností irelevantní. Komise navíc disponuje důkazy, které prokazují, že se neoficiální schůzka konala dne 15. listopadu 1999 večer i účast pana L. (Stomil) na této schůzce. Komise zejména předkládá hotelovou účtenku a tiskopis vyúčtování pana P., které jsou založeny ve vyšetřovacím spise.

58      Komise poukazuje na to, že naproti tomu, co tvrdí Stomil, obsahuje prohlášení společnosti Dow uvedené v bodě 204 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasné zmínky o přítomnosti pana L. (Stomil) u debat v rámci kartelové dohody. Toto prohlášení potvrzuje i Bayer (bod 205 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud jde o rukou psané poznámky pana N. (Dow), Komise uvádí, že jejich první část se týká širšího trhu než je trh SBK, který byl pro Stomil jednoznačně zajímavý. Komise dále poukazuje na to, že postupné částečné ukončování vztahu společností Stomil a Dwory je záležitostí poslední doby, takže vyměňované informace s velkou pravděpodobností byly pro Stomil zajímavé a relevantní. Komise má tudíž k dispozici dostatečné důkazy o účasti společnosti Stomil na schůzce kartelové dohody konané ve dnech 15. a 16. listopadu 1999.

59      Komise dodává, že v oddíle 4.3.8 napadeného rozhodnutí předložila důkaz o tom, že se ve dnech „15.–16. listopadu 1999“ konala schůzka. Schůzka konaná dne 15. listopadu 1999 tak není „nová“. Stomil navíc směšuje dvě vyúčtování. Pan P. zaplatil účet v baru Casablanca. Pan F. uhradil pronájem zasedací místnosti. Časová posloupnost událostí se tím nezměnila. Důkazy uvedené Komisí tak ani nejsou nekonzistentní.

60      Komise nakonec tvrdí, že ve výroku napadeného rozhodnutí, zejména v jeho čl. 1 písm. f), není výslovně uvedeno, že se Stomil účastnila schůzky konané dne 15. listopadu 1999. Napadené rozhodnutí uvádí, že Stomil se v období od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000 podílela na protiprávním jednání porušujícím článek 81 ES. Komise poznamenává, že nikdy netvrdila, že by ujednání dohodnutá na této schůzce konané dne 15. listopadu 1999 večer nabyla účinnosti okamžitě. Tato schůzka se v každém případě protáhla až do brzkých ranních hodin dne 16. listopadu 1999.

–       K účasti společnosti Stomil na schůzce konané dne 22. února 2000 ve Wermelskirchen

61      Komise upozorňuje na to, že netvrdí, jak ostatně plyne z bodů 213 až 215 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že na schůzce konané dne 22. února 2000 ve Wermelskirchen došlo k protiprávním aktivitám. Argumenty společnosti Stomil jsou proto v tomto ohledu bezpředmětné.

–       K neexistenci dalších skutečností prokazujících účast společnosti Stomil na kartelové dohodě

62      Komise upřesňuje, že v napadeném rozhodnutí netvrdila, že by schůzka konaná ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 vedla k explicitní dohodě o rozdělení trhu. Podotýká ovšem, že disponuje důkazy prokazujícími přítomnost a účast společnosti Stomil na této schůzce, na debatách o cenách a na výměně informací. Účast společnosti Stomil dokládají i rukou psané poznámky a prohlášení společnosti Dow (body 201 a 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Účast pana L. (Stomil) a jeho zaměstnanecký poměr ke společnosti Stomil potvrzuje i Dow a zápis z oficiálního zasedání, který Komise předkládá. Účast pana L. (Stomil) potvrzují i důkazy od společnosti Bayer uvedené v bodech 155 a 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

 Závěry Tribunálu

63      Co se týče provádění důkazů o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, je nutno připomenout, že Komise je povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 58, a ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 86). Je proto nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, bod 43 a citovaná judikatura). Taktéž je třeba připomenout, že k tomu, aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, bod 112, a ze dne 29. října 1980, van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Recueil, s. 3125, bod 86; rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 256). Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala dotčené protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti (rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 215).

64      Mimoto je běžné, že se činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody a praktiky, odehrávají tajně, schůzky se konají v utajení a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být protisoutěžní praktika nebo dohoda odvozena z určitého množství shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, mohou jako celek představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 55 až 57, a ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 51).

65      V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že účast společnosti Stomil na dotčené kartelové dohodě byla konstatována jen v souvislosti s protiprávní schůzkou, která se konala ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu.

66      Konkrétně Komise v této souvislosti shledala, že schůzka kartelové dohody proběhla vedle oficiálního zasedání „večer a v noci 16. listopadu 1999“ (bod 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Této protiprávní schůzky se měli zúčastnit p. P. (Bayer), F., N., V. (Dow), L. (Stomil), L. (EniChem) a T. (Tavorex). Dotyčné osoby se údajně nejprve setkaly u hotelového baru a posléze si pronajaly zasedací místnost (bod 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

67      Úvodem je třeba odmítnout argumenty Komise, podle kterých je popření přítomnosti pana L. (Stomil) ve Frankfurtu dne 16. listopadu večer ze strany Stomil nepřípustné, stejně jako jsou nepřípustné s tím související dokumenty založené do spisu. Je totiž třeba dospět k závěru, že Stomil před Tribunálem jen popírá to, co jí bylo vytknuto v napadeném rozhodnutí. Ze spisové dokumentace navíc plyne, že Stomil v celém průběhu správního řízení popírala svou účast na protiprávní schůzce. Každopádně je z důvodů uvedených níže třeba poznamenat, že dotyčné dokumenty nejsou pro rozhodnutí v této věci relevantní, jak mimochodem uvádí i Komise ve svých písemnostech.

68      Pokud jde o věc samou, ze spisové dokumentace zaprvé plyne, jak tvrdí Stomil, že pan P. (Bayer) se večer 16. listopadu 1999 nenacházel ve Frankfurtu. Komise tuto skutečnost uznává.

69      Zadruhé je třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí obsahuje několik protichůdných informací stran přesného okamžiku, kdy dotčená protiprávní schůzka měla proběhnout. Komise například v bodě 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí s oporou v prohlášení společnosti Dow odkazuje na „večer a […] no[c] 16. listopadu 1999“. V bodě 297 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že dotčená protiprávní schůzka proběhla „v noci z 15. na 16. listopadu 1999“. V oddíle 4.3.8 napadeného rozhodnutí se pak uvádí 15. i 16. listopad 1999. Konečně ve výroku napadeného rozhodnutí je jako datum zahájení protiprávního jednání ze strany společnosti Stomil uveden 16. listopad 1999.

70      Zatřetí některé skutkové okolnosti vyvolávají rozpory i ohledně domnělého data konání dotčené protiprávní schůzky a ohledně dalších možných vysvětlení ze strany Komise. Například na vyúčtování pana P. (Bayer), které se týká mimo jiné platby na hotelovém baru ve výši 84,50 německých marek (DEM), je uvedeno datum 15. listopadu 1999. Naproti tomu platba za pronájem zasedací místnosti ve výši 436 DEM byla zaznamenána dne 16. listopadu 1999. Na rukou psaných poznámkách pana N. (Dow) je uvedeno jen datum 16. listopadu 1999. Konečně v prohlášení společnosti Dow, převzatém do bodu 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se uvádí, že protiprávní schůzka se konala po oficiálním zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, které proběhlo v dopoledních hodinách dne 16. listopadu.

71      Začtvrté v prohlášení společnosti Dow převzatém do bodu 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že se p. P. (Bayer), F., N., V. (Dow), L. (Stomil), L. (EniChem) a T. (Tavorex) setkali u hotelového baru a posléze si pronajali zasedací místnost. Ve vyúčtování stravovacích služeb pana P., na které Komise ve svých písemnostech odkazuje, je uvedeno, že přítomná byla i tehdejší generální tajemnice Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (paní C.). Z bodů 95 a 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí však plyne, že tato generální tajemnice se schůzek kartelové dohody nikdy neúčastnila. Z pouhého faktu, že se pan L. (Stomil) účastnil setkání u hotelového baru, tudíž nelze dovodit, že se účastnil protiprávní schůzky.

72      Pokud jde zapáté o rukou psané poznámky pana N. (Dow), není sporu o tom, že Komise nevyvodila odpovědnost společnosti Stomil v souvislosti s kartelovou dohodou o BK. Část poznámek pana N. týkající se BK tudíž nemůže sloužit jako důkaz proti společnosti Stomil. K části poznámek pana N. týkající se SBK je třeba podotknout, že vedle účastníků kartelové dohody jsou v ní jako dodavatelé některých zákazníků uvedeni i jiní výrobci, kteří se kartelové dohody neúčastnili. Za těchto konkrétních okolností nelze vyloučit, že k odhadům dodávek došlo jen mezi některými výrobci, a zejména vzhledem k rozporům ohledně domnělého data konání dotčené protiprávní schůzky nelze s jistotou zjistit, zda Stomil mezi ně patřila.

73      Tribunál má s ohledem na kombinaci všech těchto konkrétních okolností projednávaného případu za to, že existují pochybnosti stran účasti společnosti Stomil na protiprávní schůzce konané ve Frankfurtu ve dnech 15. a 16. listopadu 1999. Tato pochybnost musí být ku prospěchu společnosti Stomil.

74      Za těchto okolností má Tribunál za to, že skutečnosti uvedené v té části napadeného rozhodnutí, která se týká schůzek kartelové dohody, nepostačují v případě společnosti Stomil k učinění závěru, že se tento podnik podílel na dotčených protiprávních dohodách.

75      Skutečnosti uvedené v části napadeného rozhodnutí popisující kartelovou dohodu (oddíl 4.2 napadeného rozhodnutí) nejsou s to tento závěr vyvrátit.

76      V této souvislosti má Tribunál za to, že i přesto, že některé skutečnosti uvedené v oddílu 4.2 napadeného rozhodnutí, zejména všeobecné prohlášení společnosti Bayer citované v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí, mohou mít jistou důkazní hodnotu, nejsou s ohledem na výše uvedené konkrétní informace vztahující se ke schůzkám kartelové dohody a na pochybnosti, které musí být ku prospěchu žalobkyně, dostatečné pro konstatování, že se Stomil dopustila protiprávního jednání.

77      Tribunál má s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti při jejich celkovém posouzení za to, že se Komise tím, že konstatovala účast společnosti Stomil na kartelové dohodě, dopustila pochybení.

78      V důsledku toho je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Stomil, aniž je třeba se zabývat ostatními žalobními důvody uváděnými na podporu žaloby, zejména otázkou vztahů mezi pachateli a prostředníky při protiprávním jednání porušujícím pravidla hospodářské soutěže, či návrhem žalobkyně na přijetí organizačních procesních opatření.

 K nákladům řízení

79      Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Stomil požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Komise K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren‑butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací), se v rozsahu, ve kterém se týká společnosti Trade-Stomil sp. z o.o., zrušuje.

2)      Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Dehousse

Wiszniewska-Białecka

Wahl

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2011.

Podpisy.


* Jednací jazyk: angličtina.