Spojené věci T-27/03, T-46/03, T-58/03, T-79/03, T-80/03, T-97/03 a T-98/03
SP SpA a další
v.
Komise Evropských společenství
„Kartelové dohody – Výrobci výztuží do betonu – Rozhodnutí, kterým se konstatuje, že byl porušen článek 65 UO – Rozhodnutí založené na Smlouvě o ESUO po uplynutí doby její platnosti – Neexistence pravomoci Komise“
Shrnutí rozsudku
1. ESUO – Kartelové dohody – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení článku 65 UO po uplynutí doby platnosti uvedené Smlouvy
(Článek 65 odst. 1, 4 a 5 UO; nařízení Rady č. 17, článek 3 a čl. 15 odst. 2)
2. ESUO – Kartelové dohody – Pravomoc Komise na základě čl. 65 odst. 4 a 5 UO konstatovat a ukládat sankce za porušení čl. 65 odst. 1 UO – Zánik po uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO
(Článek 65 odst. 1, 4 a 5 UO a čl. 97 UO; čl. 305 odst. 1 ES; Smlouva o jednotných orgánech)
1. Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení čl. 65 odst. 1 UO a ukládá pokuta podnikům, které se údajně účastnily kartelové dohody a porušily toto ustanovení, má svůj jediný právní základ v čl. 65 odst. 4 a 5 UO, pokud výslovně odkazuje na tento právní základ a neobsahuje žádný odkaz na právní základ, který tvoří články 3 a 15 odst. 2 nařízení č. 17. Skutečnost, že v druhém oznámení námitek určeném dotčeným podnikům Komise potvrdila, že zahájila nové řízení na základě nařízení č. 17, a výslovně odkázala na článek 3 tohoto nařízení, nepostačuje jako taková ke konstatování, že právním základem rozhodnutí je článek 3 a čl. 15 odst. 2 tohoto nařízení.
(viz body 76, 78, 93–94, 101)
2. I když zásady upravující časovou posloupnost norem mohou vést k použití hmotněprávních ustanovení, která již nejsou platná v okamžiku přijetí aktu orgánem Společenství, Komise přesto již nemůže po uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO dne 23. července 2002, za účelem konstatování porušení čl. 65 odst. 1 UO a uložení pokut podnikům, které se porušení účastnily, dovozovat svou pravomoc z čl. 65 odst. 4 a 5 UO, jelikož ustanovení představující právní základ aktu musí být platné v okamžiku jeho přijetí.
V tomto ohledu nemá na pravomoc Komise dopad ani skutečnost, že Smlouva o ESUO představovala lex specialis ve vztahu ke Smlouvě o ES v souladu s čl. 305 odst. 1 ES, ani jednotná soustava orgánů vyplývající ze Smlouvy o jednotných orgánech, ani nezbytnost soudržného výkladu ustanovení hmotného práva obsažených v různých smlouvách Společenství, ani zásady upravující časovou posloupnost hmotně právních a procesně právních norem.
(viz body 113–116, 118, 120)