ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
20. října 2011 (*)
„Kasační opravný prostředek – Nařízení (ES) č. 6/2002 – Články 5, 6 a 10 a čl. 25 odst. 1 písm. d) – (Průmyslový) vzor Společenství – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující kulatý reklamní nosič – Starší (průmyslový) vzor Společenství – Odlišný celkový dojem – Míra volnosti původce vzoru – Informovaný uživatel – Rozsah soudního přezkumu – Zkreslení skutkového stavu“
Ve věci C‑281/10 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 3. června 2010,
PepsiCo, Inc., se sídlem v New Yorku (Spojené státy), zastoupená E. Armijo Chávarrim, abogado, a V. von Bomhard, Rechtsanwältin,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Grupo Promer Mon Graphic SA, se sídlem v Sabadell (Španělsko), zastoupená R. Almaraz Palmero, abogada,
žalobkyně v prvním stupni,
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupený A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,
žalovaný v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení J.‑C. Bonichot, předseda senátu, K. Schiemann, L. Bay Larsen, C. Toader (zpravodajka) a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: A. Impellizzeri, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. března 2011,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 12. května 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se PepsiCo Inc. (dále jen „společnost PepsiCo“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (vyobrazení kulatého reklamního nosiče) (T‑9/07, Sb. rozh. s. II-00981, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál vyhověl žalobě podané Grupo Promer Mon Graphic SA (dále jen „společnost Grupo Promer“) směřující ke zrušení rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 27. října 2006 (věc R 1001/2005-3) týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Grupo Promer a PepsiCo (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Článek 4 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, pokud je nový a má individuální povahu.
[…]“
3 Článek 5 nařízení č. 6/2002 stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor je považován za nový, pokud nebyl zpřístupněn veřejnosti shodný (průmyslový) vzor:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana je požadována, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, pokud je uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. (Průmyslový) vzor je pokládán za shodný, pokud se jeho znaky liší jen v nepodstatných podrobnostech.“
4 Článek 6 téhož nařízení zní následovně:
„1. (Průmyslový) vzor má individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana se požaduje, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. Při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.“
5 Podle článku 10 nařízení č. 6/2002:
„1. Rozsah ochrany práva k (průmyslovému) vzoru se vztahuje na jakýkoliv (průmyslový) vzor, který nezapůsobí na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem.
2. Při posuzování rozsahu ochrany se bere ohled na stupeň volnosti původce vzoru při vývoji jeho (průmyslového) vzoru.“
6 Článek 25 tohoto nařízení stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor Společenství lze prohlásit neplatným pouze v níže uvedených případech:
[…]
b) pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9;
[…]
d) pokud je (průmyslový) vzor ve střetu se starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti po dni podání přihlášky, nebo v případě uplatnění práva přednosti po dni vzniku práva přednosti vzoru Společenství, a který je chráněn ode dne předcházejícího uvedenému dni zapsaným (průmyslovým) vzorem Společenství nebo přihláškou k zápisu takového vzoru nebo právem k (průmyslovému) vzoru členského státu nebo přihláškou k zápisu takového práva;
[…]
3. Důvodů uvedených v odst. 1 písm. d), e) a f) se mohou dovolávat pouze přihlašovatel nebo majitel staršího práva.
[…]“
7 Článek 52 odst. 1 nařízení č. 6/2002 stanoví, že „[s] výhradou čl. 25 odst. 2, 3, 4 a 5 kterákoliv fyzická nebo právnická osoba a rovněž orgán veřejné moci k tomu zmocněný mohou předložit [OHIM] návrh na prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství“.
8 Na základě čl. 61 odst. 1 až 3 nařízení č. 6/2002:
„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.
2. Žalobu lze podat pro nedostatek pravomoci, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci.
3. Soudní dvůr má pravomoc zrušit nebo změnit napadené rozhodnutí.“
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
9 Dne 9. září 2003 podala společnost PepsiCo u OHIM přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství podle nařízení č. 6/2002. Při podání této přihlášky bylo uplatněno právo přednosti španělského (průmyslového) vzoru č. 157156, jehož přihláška byla podána dne 23. července 2003 a zveřejněna dne 16. listopadu 2003.
10 (Průmyslový) vzor Společenství OHIM zapsal pod číslem 74463-0001 pro následující výrobky, a sice „Propagační předměty na hry“. Je vyobrazen následovně:
11 Dne 4. února 2004 podala společnost Grupo Promer návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru č. 74463-0001 [dále jen „zpochybněný (průmyslový) vzor“] na základě článku 52 nařízení č. 6/2002.
12 Návrh na prohlášení neplatnosti byl založen na (průmyslovém) vzoru Společenství zapsaném pod číslem 53186-0001 [dále jen „starší (průmyslový) vzor“], jehož přihláška byla podána dne 17. července 2003 a pro který bylo uplatněno právo přednosti španělského (průmyslového) vzoru č. 157098, jehož přihláška byla podána dne 8. července 2003 a zveřejněna dne 1. listopadu 2003. Starší (průmyslový) vzor je zapsán pro následující výrobek, a sice „Kovový talíř na hry“. Je vyobrazen následovně:
13 Důvody uplatňované na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti vycházely z absence novosti a individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, jakož i z existence staršího práva ve smyslu čl. 25 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení.
14 Rozhodnutím ze dne 20. června 2005 zrušovací oddělení OHIM návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněného průmyslového vzoru vyhovělo na základě čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002.
15 Dne 18. srpna 2005 podala společnosti PepsiCo k OHIM proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.
16 Sporným rozhodnutím třetí odvolací senát OHIM (dále jen „odvolací senát“) uvedené rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a návrh na prohlášení neplatnosti zamítl. Poté, co odvolací senát odmítl argument navrhovatelky týkající se nedostatku dobré víry společnosti PepsiCo, měl v podstatě za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor není ve střetu se starším právem navrhovatelky, a podmínky uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002 tedy nejsou splněny.
17 V tomto ohledu se odvolací senát domníval, že výrobky spojené s dotčenými (průmyslovými) vzory spadají do zvláštní kategorie propagačních předmětů, a sice „taz“ nebo „rapperů“, a tudíž je volnost původce pověřeného vytvářením takových propagačních předmětů „značně omezená“. Odvolací senát z toho vyvodil, že odlišný profil dotčených (průmyslových) vzorů je dostatečný pro závěr, že na informovaného uživatele působí odlišným celkovým dojmem.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
18 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. ledna 2007 podala společnost Grupo Promer žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí a k tomu, aby byla OHIM a společnosti PepsiCo uložena náhrada nákladů řízení.
19 Na podporu své žaloby společnost Grupo Promer uplatila tři žalobní důvody vycházející zaprvé z toho, že společnost PepsiCo nejednala v dobré víře, a z toho, že je nařízení č. 6/2002 vykládáno restriktivně, zadruhé z absence novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru a zatřetí z porušení čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002.
20 Napadeným rozsudkem Tribunál poté, co první žalobní důvod zamítl, třetímu žalobnímu důvodu vyhověl, a v důsledku toho konstatoval, že není třeba přezkoumávat druhý žalobní důvod.
21 Třetí žalobní důvod byl rozdělen na čtyři části.
22 Zaprvé společnost Grupo Promer zpochybnila vymezení kategorie výrobků, kterých se týkají dotčené (průmyslové) vzory, jako kategorie „pogů“, „rapperů“ nebo „taz“, když tvrdila, že jde o rozdílné výrobky. Podle společnosti Grupo Promer měl odvolací senát zohlednit obecnou kategorii propagačních předmětů na hry.
23 V tomto ohledu Tribunál v bodě 60 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že odvolací senát měl správně za to, že dotčený výrobek spadá v rámci široké kategorie propagačních předmětů na hry do zvláštní kategorie, kterou je kategorie herních prvků známých pod názvy „pogy“, „rappery“ nebo „taza“.
24 Zadruhé společnost Grupo Promer, která vycházela z toho, že se zpochybněný (průmyslový) vzor vztahuje na obecnou kategorii propagačních předmětů na hry, zpochybnila posouzení provedené ve sporném rozhodnutí, podle kterého byla volnost původce při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru „značně omezená“.
25 Tribunál měl v bodě 70 napadeného rozsudku za to, že odvolací senát se správně domníval, že ke dni vzniku práva přednosti uplatňovaného pro zpochybněný (průmyslový) vzor byla volnost jeho původce „značně omezená“, zejména v rozsahu, v němž musel do svého (průmyslového) vzoru promítnout společné vlastnosti dotčených výrobků.
26 Zatřetí je podle společnosti Grupo Promer informovaným spotřebitelem dítě ve věku přibližně 5 až 10 let, a nikoliv marketingový ředitel, jak je uvedeno ve sporném rozhodnutí. Takový ředitel působící v potravinářském průmyslu totiž není konečným spotřebitelem a stupeň jeho odborných znalostí přesahuje stupeň odborných znalostí pouhého uživatele.
27 V tomto ohledu Tribunál pojem „informovaný uživatel“ definoval v bodě 62 napadeného rozsudku a v bodech 64 a 65 téhož rozsudku dospěl k závěru, že odvolací senát měl správně za to, že v projednávané věci je málo významné, zda je informovaným uživatelem dítě ve věku přibližně 5 až 10 let nebo marketingový ředitel společnosti vyrábějící výrobky, jejichž propagace je zajišťována rozdáváním „pogů“, „rapperů“ nebo „taz“, důležité však je, aby obě tyto kategorie osob byly obeznámeny s fenoménem „rapperů“.
28 Začtvrté podle společnosti Grupo Promer dotčené (průmyslové) vzory působí týmž celkovým dojmem, neboť na rozdíl od analýzy, kterou provedl odvolací senát ve sporném rozhodnutí, není odlišný profil dotčených (průmyslových) vzorů zjevný, jelikož zjištění této odlišnosti vyžaduje zvláštní pozornost a pozorné zkoumání kotouče.
29 V tomto ohledu měl Tribunál, který zohlednil stupeň volnosti původce při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru, v bodě 72 napadeného rozsudku podobně jako odvolací senát za to, že jelikož se podobnosti mezi dotčenými (průmyslovými) vzory týkají společných vlastností, budou mít tyto podobnosti pouze malý význam v celkovém dojmu, kterým uvedené (průmyslové) vzory působí na informovaného uživatele. Mimoto, čím je volnost původce při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru omezenější, tím spíše mohou drobné rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory postačovat k tomu, aby na informovaného uživatele působily odlišným celkovým dojmem.
30 Dále Tribunál v bodech 77 až 82 napadeného rozsudku přezkoumal pět podobností existujících mezi oběma kolidujícími (průmyslovými) vzory. Oba sestávají z téměř plochých kotoučů a obsahují soustředný kruh umístěný velmi blízko okraje, soustředný kruh umístěný přibližně ve třetině vzdálenosti mezi okrajem a středem kotouče, zahnutý okraj je vyvýšený oproti jeho části nacházející se mezi krajem a střední vyvýšenou částí a jsou si podobné příslušnými rozměry střední vyvýšené části a části nacházející se mezi krajem a střední vyvýšenou částí.
31 Tribunál poté, co konstatoval, že první podobnost je vlastností společnou pro (průmyslové) vzory týkající se výrobků takového druhu, jako je dotčený druh, a že druhá podobnost může spadat pod omezení spojené s bezpečnostními požadavky uloženými tvůrci, dospěl k závěru, že tyto podobnosti neupoutají pozornost informovaného uživatele v celkovém dojmu dotčených (průmyslových) vzorů.
32 Naproti tomu, pokud jde o tři posledně uvedené podobnosti, Tribunál rozhodl, že se týkají prvků, u kterých měl původce při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru volnost, a že tedy upoutají pozornost informovaného uživatele, a to tím spíše že vrchní strany jsou v projednávaném případě pro tohoto uživatele nejviditelnější.
33 Co se týče odlišností mezi dotčenými (průmyslovými) vzory, Tribunál v bodě 83 napadeného rozsudku konstatoval, že zpochybněný (průmyslový) vzor při pohledu seshora obsahuje o dva soustředné kruhy více než starší (průmyslový) vzor a že z profilu se oba (průmyslové) vzory odlišují tím, že zpochybněný (průmyslový) vzor je vypouklejší, přičemž tato vypouklost je nicméně velmi nízká.
34 Tribunál měl však za to, že odlišnosti konstatované odvolacím senátem jsou nedostatečné k tomu, aby zpochybněný (průmyslový) vzor na informovaného uživatele působil celkovým dojmem, který je odlišný od celkového dojmu, kterým působí starší (průmyslový) vzor. Tribunál v důsledku toho sporné rozhodnutí zrušil.
Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem
35 Společnost PepsiCo navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– rozhodl o sporu s konečnou platností, když zamítne body návrhu uplatněné v prvním stupni nebo, podpůrně, vrátil věc zpět Tribunálu a
– uložil společnosti Grupo Promer náhradu nákladů řízení.
36 OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr kasačnímu opravnému prostředku vyhověl a společnosti Grupo Promer uložil náhradu nákladů řízení.
37 Společnost Grupo Promer navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl, jelikož je nepřípustný a neopodstatněný;
– společnosti PepsiCo uložil náhradu nákladů tohoto řízení o kasačním opravném prostředku;
– společnosti PepsiCo a OHIM uložil náhradu nákladů řízení, které vynaložila před Tribunálem, a
– rozhodl, že společnost PepsiCo ponese náklady řízení před OHIM.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
38 Na podporu svého kasačního opravného prostředku společnost PepsiCo uplatňuje jediný důvod, vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002. Tento důvod se dělí na pět částí, z nichž první čtyři se týkají různých pochybení, kterých se údajně Tribunál dopustil v souvislosti s mezemi volnosti původce, pojmem „informovaný uživatel“ a úrovní jeho pozornosti, rozsahem soudního přezkumu, který mu přísluší a možností srovnat výrobky, a nikoli dotčené (průmyslové) vzory, a pokud jde o poslední část, údajného zkreslení skutkového stavu.
K první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se mezí volnosti původce
Argumentace účastníků řízení
39 Společnost PepsiCo tvrdí, že všechny tři podobnosti, na které poukázal Tribunál (centrální kruhový tvar, vyvýšený okraj, rozměry), vyplývají z funkcí dotčených výrobků a jsou jejich společnými vlastnostmi, což omezuje volnost původce. Tribunál však tyto meze při svém srovnání dotčených (průmyslových) vzorů nezohlednil. Rozhodnout, že dotčené (průmyslové) vzory jsou podobné z důvodu právě těchto společných vlastností, neznamená nic jiného, než že jsou společnosti Grupo Promer přiznána výhradní práva k využití těchto společných vlastností, což neodpovídá cíli sledovanému čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002.
40 OHIM uvádí, že i když takové vlastnosti, jako je tvar plochého kotouče či vypouklá centrální část, nevyplývají z funkce či legálních požadavků, jsou diktovány požadavky trhu, a tím je omezena volnost původce.
41 Skutečnosti ve spisu ukazují, že převážná většina – ne-li všechny – „pogů“ existujících k datu uplatnění práva přednosti zpochybněného průmyslového vzoru vykazuje centrální kruhovou vypouklost. Důvodem je to, že by „pogy“ vykazující jinou centrální vypouklost než kruhovou nemohly být skládány na sebe, jelikož převážná část „pogů“ vykazuje tuto vlastnost.
42 Společnost Grupo Promer má za to, že tato část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, jelikož směřuje ke zpochybnění posouzení skutkové povahy provedených v napadeném rozsudku.
Závěry Soudního dvora
43 Je třeba uvést, že první částí svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku společnost PepsiCo v podstatě Tribunálu vytýká, že měl za to, že centrální kruhový tvar, vyvýšený okraj a podobné rozměry dotčených (průmyslových) vzorů nevyplývají z omezení volnosti jejich původce, zatímco ve skutečnosti jsou tyto podobné prvky nezbytné k tomu, aby dotčené výrobky mohly plnit svou funkci. Podle společnosti PepsiCo to vedlo Tribunál k tomu, že nesprávně posoudil celkový dojem vyvolaný každým z kolidujících (průmyslových) vzorů.
44 Společnost PepsiCo tak zamýšlí zpochybnit posouzení skutkové povahy provedené Tribunálem bez prokázání existence zkreslení skutkového stavu a bez zpochybnění relevance skutečností vymezujících stupeň volnosti původce při vývoji (průmyslového) vzoru, tak jak je Tribunál identifikoval v bodě 67 napadeného rozsudku, a to zejména omezení spojených s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku anebo právními předpisy použitelnými na výrobky a důsledky, které z toho Tribunál vyvodil v bodě 72 uvedeného rozsudku.
45 Na základě ustálené judikatury je přitom jedině Tribunál příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených Tribunálu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Parlament v. Ripa di Meana a další, C‑470/00 P, Recueil, s. I‑4167, bod 40 a citovaná judikatura).
46 Je tedy třeba určit, že první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.
Ke druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se pojmu „informovaný uživatel“ a úrovně jeho pozornosti
Argumentace účastníků řízení
47 Společnost PepsiCo se domnívá, že Tribunál použil nevhodná kritéria, když popřel, že dotčené (průmyslové) vzory na „informovaného uživatele“ působí odlišným celkovým dojmem. Informovaný uživatel neodpovídá průměrnému spotřebiteli, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, tak jak je vymezen právem ochranných známek, ani pouze konečnému spotřebiteli dotčených výrobků.
48 Dále je třeba přepokládat, že informovaný uživatel je s to srovnat (průmyslové) vzory umístěné jeden vedle druhého, a na rozdíl od toho, jak je tomu v případě práva ochranných známek, se nemusí spoléhat na „nedokonalou představu“.
49 Kdyby Tribunál použil relevantní kritéria, dospěl by k závěru, že informovaný uživatel snadno učiní rozlišení mezi dotčenými (průmyslovými) vzory, a to díky dvěma nejvýznamnějším odlišnostem, které mezi nimi existují, a sice zaprvé dvěma soustředným dodatečným kruhům, které jsou jasně viditelné na horní straně zpochybněného (průmyslového) vzoru, a zadruhé zakřivenému tvaru posledně uvedeného (průmyslového) vzoru v porovnání se zcela plochým tvarem (s výjimkou okraje) staršího (průmyslového) vzoru.
50 Kromě toho se společnost PepsiCo domnívá, že informovaný uživatel nezohlední pouze „nejviditelnější strany“ (průmyslového) vzoru, když se soustředí na prvky, „kterých si lze snadno všimnout“ (bod 83 napadeného rozsudku), ale bude mít příležitost (průmyslový) vzor jako celek přezkoumat podrobněji a porovnat jej se staršími (průmyslovými) vzory, a přitom zohlední volnost, které požívá původce.
51 OHIM rovněž tvrdí, že srovnání musí být založeno nikoli na nedokonalé představě informovaného uživatele, ale na přímém srovnání (průmyslových) vzorů.
52 Společnost Grupo Promer má za to, že se tato část jediného důvodu kasačního opravného prostředku týká rovněž skutkové otázky. Tvrdí také, že Tribunál nepoužil takové kritérium týkající se práva ochranných známek, jako je nebezpečí záměny mezi dvěma dotčenými kolidujícími (průmyslovými) vzory.
Závěry Soudního dvora
53 Zaprvé je třeba uvést, že nařízení č. 6/2002 pojem „informovaný uživatel“ nedefinuje. Je však třeba jej chápat – jak generální advokát správně uvedl v bodech 43 a 44 svého stanoviska – jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví.
54 Je však nutno konstatovat, že Tribunál v bodě 62 napadeného rozsudku použil právě tento „prostřední“ pojem. To ostatně dokresluje závěr, který z toho vyvodil v bodě 64 napadeného rozsudku, když relevantního informovaného uživatele v projednávaném případě identifikoval jako osobu, kterou může být dítě ve věku přibližně 5 až 10 let nebo marketingový ředitel společnosti vyrábějící výrobky, jejichž propagace je zajišťována rozdáváním „pogů“, „rapperů“ nebo „taz“.
55 Zadruhé, jak uvedl generální advokát v bodech 51 a 52 svého stanoviska, je pravda, že samotná povaha informovaného uživatele, tak jak byl definován výše, znamená, že je-li to možné, provede přímé srovnání dotčených (průmyslových) vzorů. Nelze však vyloučit, že takové srovnání je neproveditelné nebo v dotyčném odvětví neobvyklé, zejména z důvodu specifických okolností nebo vlastností předmětů, které dotčené (průmyslové) vzory představují.
56 Tribunálu tudíž nelze užitečně vytýkat, že se dopustil nesprávného právního posouzení v důsledku toho, že provedl posouzení celkového dojmu vyvolaného kolidujícími (průmyslovými) vzory, aniž vyšel z předpokladu, že informovaný uživatel provede přímé srovnání těchto (průmyslových) vzorů v každém případě.
57 Je tomu tak tím spíše, že v případě neexistence přesného údaje v tomto ohledu v rámci nařízení č. 6/2002 nelze mít za to, že úmyslem unijního zákonodárce bylo posouzení případných (průmyslových) vzorů omezit na přímé srovnání.
58 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil žádného právního pochybení tím, že v bodě 77 napadeného rozsudku použil formulaci, podle níž „tato podobnost informovaným uživatelem v celkovém dojmu, kterým na něho dotčené (průmyslové) vzory působí, zohledněna nebude“, třebaže by mimo svůj kontext naznačovala, že Tribunál své úvahy založil na metodě nepřímého srovnání založeného na nedokonalé představě.
59 Zatřetí, pokud jde o úroveň pozornosti informovaného uživatele, je třeba připomenout, že jím není průměrný spotřebitel běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, který vnímá obvykle (průmyslový) vzor jako celek a nezabývá se jeho jednotlivými detaily (viz obdobně rozsudek ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, body 25 a 26), ani odborník nebo osoba specializovaná v dané oblasti, která je schopná podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory. Přívlastek „informovaný“ tak naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti.
60 Použití výrazů „snadné si jí všimnout“ v bodě 83 napadeného rozsudku je tak třeba chápat v širším kontextu pouze jako konkrétní upřesnění týkající se významnějšího stupně vypouklosti v případě zpochybněného (průmyslového) vzoru. Jelikož Tribunál použil správný přístup s ohledem na definici informovaného uživatele, nelze z toho vyvodit, že výrazy použité v uvedeném bodě 83 samy o sobě znamenají, že Tribunál úroveň pozornosti informovaného uživatele posoudil nesprávným způsobem.
61 S ohledem na předcházející úvahy musí být tato druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.
Ke třetí části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se rozsahu soudního přezkumu
Argumentace účastníků řízení
62 Společnost PepsiCo, která odkazuje na nedávno vydaný rozsudek Soudního dvora týkající se odrůd rostlin (rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Schräder v. OÚS, C‑38/09 P, Sb. rozh. s. I‑3209, bod 77), tvrdí, že podrobný přezkum rozdílů a podobností mezi dotčenými (průmyslovými) vzory, který Tribunál provedl, šel nad rámec úkolu, který mu přísluší na základě čl. 61 odst. 2 nařízení č. 6/2002. Společnost PepsiCo tedy uvádí, že otázku, zda je třeba dospět k závěru, že existuje podobný celkový dojem, či nikoli, je třeba ponechat na posouzení odvolacího senátu.
63 OHIM má zrovněž za to, že Tribunál tím, že se odmítl omezit na přezkum zjevně nesprávných posouzení, šel nad rámec toho, k čemu jej opravňuje článek 61 nařízení č. 6/2002 v oblasti (průmyslových) vzorů Společenství.
64 Společnost Grupo Promer se domnívá, že argument společnosti PepsiCo opodstatněný není. Konstatování Soudního dvora ve výše uvedeném rozsudku Schräder v. OÚS vyplývala z toho, že se jednalo o technický a komplexní přezkum, zatímco projednávaná věc se týká pouze přezkumu (průmyslových) vzorů za účelem určení neexistence individuální povahy napadeného (průmyslového) vzoru.
Závěry Soudního dvora
65 V projednávaném případě není zpochybňováno, že Tribunál rozhodnutí odvolacího senátu zrušil po důkladném přezkumu dotčených (průmyslových) vzorů.
66 V tomto kontextu je třeba připomenout, že Tribunál má pravomoc plně přezkoumat legalitu posouzení, které OHIM provedl ohledně údajů předložených žadatelem (viz rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, Sb. rozh. 263/09, bod 52).
67 Je sice pravda – obdobně jako ve výše uvedeném rozsudku Schräder v. OÚS – že Tribunál může OHIM přiznat – zejména jestliže má posledně uvedený provést vysoce technická posouzení – určitý prostor pro uvážení a omezit se, pokud jde o rozsah jeho přezkumu týkající se rozhodnutí odvolacího senátu v oblasti (průmyslových) vzorů, na přezkum zjevně nesprávného posouzení.
68 Je však třeba poznamenat, že Tribunál za specifických okolností projednávané věci nešel nad rámec přezkumu sporného rozhodnutí odpovídajícího pravomoci změnit rozhodnutí, které požívá na základě článku 61 nařízení č. 6/2002.
69 Třetí část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.
Ke čtvrté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se přezkumu vztahujícího se k výrobkům, a nikoli k dotčeným (průmyslovým) vzorům
Argumentace účastníků řízení
70 Společnost PepsiCo má za to, že je nesprávné zakládat posouzení kolidujících (průmyslových) vzorů na srovnání vzorků skutečných výrobků předložených účastníky řízení k doložení jejich tvrzení. OHIM neměl konkrétně nikterak zapotřebí v rámci podobných návrhů na prohlášení neplatnosti předjímat případné souběžné či budoucí žaloby na porušení práv vyplývajících z (průmyslových) vzorů založené na tomtéž starším (průmyslovém) vzoru a tomtéž novějším (průmyslovém) vzoru, tak jak jsou užívány na trhu.
71 Společnost Grupo Promer připomíná, že vzorky výrobků byly rovněž přezkoumány zrušovacím oddělením a odvolacím senátem. V důsledku toho je posouzení Tribunálu týkající se všech důkazů již založených do spisu skutkovou otázkou, na které se nemůže zakládat důvod kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem.
Závěry Soudního dvora
72 Je třeba uvést, že v bodě 83 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že jeho posouzení týkající se stupně vypouklosti dotčených (průmyslových) vzorů „potvrzují takové na trh skutečně uváděné výrobky, jaké jsou uvedeny ve spisu OHIM předaném Tribunálu“.
73 V rozsahu, v němž v oblasti (průmyslových) vzorů je osobou, která provádí srovnání, informovaný uživatel, který se – jak bylo konstatováno v bodech 53 a 59 tohoto rozsudku – liší od prostého průměrného spotřebitele, však není nesprávné při posouzení celkového dojmu dotčených (průmyslových) vzorů zohlednit výrobky skutečně uváděné na trh a odpovídající těmto (průmyslovým) vzorům.
74 V každém případě z použití slovesa „potvrzovat“ v bodě 83 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál ve skutečnosti svá posouzení založil na kolidujících (průmyslových) vzorech, tak jak jsou popsány a znázorněny v příslušných přihláškách k zápisu, takže srovnání skutečných výrobků bylo použito pouze jako doložení k potvrzení již vyvozených závěrů, a nelze jej považovat za základ odůvodnění napadeného rozsudku.
75 Čtvrtá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku tak musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
K páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se údajného zkreslení skutkového stavu
Argumentace účastníků řízení
76 Společnost PepsiCo, podporovaná OHIM, uvádí, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když měl zejména za to, že je irealistické a v rozporu s běžnou zkušeností předpokládat, že informovaný uživatel své vnímání posuzovaného předmětu omezí pouze na „pohled seshora“. I když se dotčené (průmyslové) vzory přezkoumají seshora a naplocho, budou jejich odlišnosti bezprostředně vnímatelné.
77 Společnost Grupo Promer má za to, že údajné zkreslení skutkového stavu, které je namítáno, aniž je zmíněno zkreslení posouzení důkazů, představuje argument, na kterém nemůže být založen kasační opravný prostředek před Soudním dvorem. Toto posouzení skutkového stavu a důkazů, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených Tribunálu, nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
Závěry Soudního dvora
78 Soudní dvůr již rozhodl, že s ohledem na výjimečnou povahu vytýkané skutečnosti spočívající ve zkreslení skutkového stavu článek 256 SFEU, čl. 58 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 112 odst. 1 první pododstavec písm. c) jednacího řádu Soudního dvora ukládají navrhovateli zvláště, aby přesně označil skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázal pochybení v analýze, která Tribunál při jeho posouzení vedla k tomuto zkreslení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 50).
79 Takovéto zkreslení musí zjevným způsobem vyplynout z písemností ve spise, aniž je nutné přistoupit k novému posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh. s. I‑10053, bod 69 a citovaná judikatura).
80 V projednávané věci společnost PepsiCo v podstatě Tribunálu vytýká, že zkreslil skutkový stav, když dotčené (průmyslové) vzory srovnal pouze s ohledem na jejich vnímání „seshora“, a tak nezohlednil rozdíly, které by byly zjevné, kdyby byly vnímány z profilu. Tím však společnost PepsiCo přesně neoznačuje skutečnosti, které měl Tribunál zkreslit, ani neprokazuje pochybení v analýze, která měla Tribunál při jeho posouzení vést k tomuto zkreslení.
81 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že argumenty, které navrhovatelka uvedla v této souvislosti, nesplňují požadavky uložené výše uvedenou judikaturou. Pátou část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustnou.
82 Jelikož navrhovatelka nebyla úspěšná v žádné části svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
83 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Grupo Promer náhradu nákladů řízení od společnosti PepsiCo požadovala a společnost PepsiCo neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti PepsiCo Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.