Žaloba podaná dne 8. září 2010 - Dornbracht v. Komise

(Věc T-386/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Aloys F. Dornbracht GmbH & Co. KG (Iserlohn, Německo) (zástupci: H. Janssen, T. Kapp a M. Franz, Rechtsanwälte)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně,

podpůrně snížit pokutu uloženou žalobkyni napadeným rozhodnutím,

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze den 23. června 2010, ve věci COMP/39092 - Sanitární zařízení pro koupelny. Napadené rozhodnutí uložilo žalobkyni a dalším podnikům pokuty za porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se podle názoru Komise v Německu a Rakousku zúčastnila trvající dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví sanitárních zařízení pro koupelny.

Na odůvodnění své žaloby žalobkyně uvádí osm žalobních důvodů.

V prvním žalobním důvodu žalobkyně vytýká porušení čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003¹, protože žalovaná nezohlednila početné polehčující okolnosti svědčící v její prospěch.

Druhým žalobním důvodem žalobkyně vytýká porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, protože žalovaná se svým výkladem článku 23 odst. 2 druhé věty téhož nařízení jako horní hranice stala neschopnou zohlednit závažnost porušování, které žalobkyni vytýká.

Žalobkyně dále uvádí jako třetí žalobní důvod porušení zásady rovného zacházení, protože žalovaná stanovením paušálních částek nezohlednila individuální účast žalobkyně k porušování předpisů.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že žalovaná při stanovování výše pokuty neporovnala porušování předpisů s jejich porušováním v jiných případech, které rozhodovala, a porušila tím zásadu rovného zacházení.

Jako pátý žalobní důvod žalobkyně vytýká nepřiměřenou výši pokuty, protože žalovaná nezohlednila omezené hospodářské kapacity žalobkyně.

V rámci šestého žalobního důvodu se uvádí, že žalovaná porušila zákaz retroaktivity tím že vypočítala pokutu podle svých pokynů pro výpočet pokut ² z roku 2006.

Jako sedmý žalobní důvod žalobkyně namítá, že čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 porušuje zásadu určitosti.

Konečně žalobkyně jako osmý žalobní důvod uplatňuje, že stanovení pokuty je protiprávní, protože pokuta byla vypočítána na základě pokynů pro výpočet pokut, které žalované dávají příliš velkou posuzovací pravomoc.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

² - Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).