Language of document : ECLI:EU:C:2011:771

Věc C-70/10

Scarlet Extended SA

v.

Société belge des auteurs, compositeurs et éditeurs SCRL (SABAM)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Bruxelles)

„Informační společnost – Autorské právo – Internet – Programy ‚peer-to-peer‘ – Poskytovatelé internetového připojení – Zavedení systému filtrování elektronických sdělení za účelem zamezení výměny souborů porušujících autorská práva – Neexistence obecné povinnosti dohledu nad přenášenými informacemi“

Shrnutí rozsudku

Sbližování právních předpisů – Informační společnost – Autorské právo a práva s ním související – Ochrana osobních údajů v odvětví elektronických komunikací – Uložení povinnosti poskytovateli internetového připojení, aby za účelem předcházení porušování práva duševního vlastnictví zavedl systém filtrování všech elektronických sdělení, použitelný vůči všem jeho zákazníkům bez rozdílu, preventivně, výlučně na jeho náklady a bez časového omezení – Nepřípustnost

(Listina základních práv Evropské unie, články 8 a 11; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46, 2000/31, čl. 15 odst. 1, 2001/29, 2002/58 a 2004/48, čl. 3 odst. 1)

Směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví, 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, vykládané společně a s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany příslušných základních práv, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby byla poskytovateli internetového připojení uložena povinnost zavést systém filtrování

–        všech elektronických sdělení přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů „peer-to-peer“;

–        použitelný vůči všem jeho zákazníkům bez rozdílu;

–        preventivně;

–        výlučně na jeho náklady a 

–        bez časového omezení,

způsobilý identifikovat pohyb elektronických souborů obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva duševního vlastnictví, v síti tohoto poskytovatele za účelem zablokování přenosu souborů, jejichž výměna porušuje autorská práva.

Takový příkaz by totiž tomuto poskytovateli ukládal povinnost aktivního dohledu nad všemi údaji každého z jeho zákazníků za účelem předcházení jakémukoliv budoucímu porušování práv duševního vlastnictví, potažmo povinnost obecného dohledu zakázaného čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31. Takový příkaz by dále vedl k závažnému zásahu do svobody podnikání dotyčného poskytovatele, neboť by mu ukládal povinnost zavést na jeho vlastní náklady komplexní, nákladný a trvalý počítačový systém, což by navíc bylo v rozporu s podmínkami stanovenými čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/48, který vyžaduje, aby opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví nebyla nadměrně složitá nebo nákladná. Příkaz by tudíž byl v rozporu s požadavkem zajištění spravedlivé rovnováhy mezi ochranou práva duševního vlastnictví, jíž požívají majitelé autorských práv, a ochranou svobody podnikání, jíž požívají takové hospodářské subjekty, jako jsou poskytovatelé internetového připojení. Účinky takového příkazu by se navíc neprojevily jen u těchto poskytovatelů, neboť systém filtrování může porušovat i základní práva jejich zákazníků, konkrétně jejich právo na ochranu osobních údajů zakotvené v článku 8 Listiny základních práv Evropské unie a jejich svobodu přijímat a rozšiřovat informace chráněnou v článku 11 téže Listiny. Příkaz by totiž obnášel systematické analyzování veškerého obsahu, jakož i shromaždování a identifikování IP adres uživatelů, od nichž pochází protiprávní obsah odesílaný na síť, přičemž tyto adresy jsou vzhledem k tomu, že umožňují přesně určit totožnost uvedených uživatelů, chráněnými osobními údaji. Daný příkaz by navíc mohl porušit i svobodu informací, neboť by hrozilo, že tento systém nebude dostatečně rozlišovat mezi legálním a protiprávním obsahem, takže by při jeho provozu mohlo docházet i k blokování sdělení s legálním obsahem.

(viz body 40, 48–52 a výrok)