Věc T‑291/09
Carrols Corp.
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Společenství Pollo Tropical CHICKEN ON THE GRILL – Absolutní důvod pro zamítnutí – Dobrá víra – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k soudu Společenství – Legalita rozhodnutí odvolacího senátu, který rozhoduje v námitkovém řízení – Zpochybnění v důsledku uplatnění nových skutečností – Nepřípustnost – Zohlednění judikatury Společenství a vnitrostátní či mezinárodní judikatury neuplatněné před odděleními Úřadu pro účely výkladu práva Společenství – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 207/2009, článek 65)
2. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Přihlašovatel, který při podání přihlášky ochranné známky nebyl v dobré víře – Kritéria posouzení – Zohlednění všech relevantních faktorů existujících v okamžiku podání přihlášky k zápisu
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 52 odst. 1 písm. b)]
1. Cílem žaloby podané k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. Úkolem Tribunálu tedy není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé před Tribunálem. Z toho vyplývá, že přípustné jsou pouze písemnosti, které byly předloženy v rámci správního řízení před Úřadem.
Vnitrostátní soudní rozhodnutí, třebaže nebyla uplatněna v rámci řízení před Úřadem, však musejí být prohlášena za přípustná. Účastníkům řízení ani samotnému Tribunálu totiž nelze zabránit, aby se při výkladu unijního práva inspirovali skutečnostmi vycházejícími z unijní judikatury a vnitrostátní nebo mezinárodní judikatury. Z toho vyplývá, že účastník řízení musí mít možnost odkazovat na vnitrostátní soudní rozhodnutí poprvé před Tribunálem, pokud se nejedná o to, že je odvolacímu senátu vytýkáno, že nezohlednil skutkové okolnosti v určitém vnitrostátním rozsudku, ale o to, že porušil ustanovení nařízení č. 207/2009, a o uplatnění judikatury na podporu tohoto žalobního důvodu.
(viz body 30–31, 34–35)
2. Neexistence dobré víry přihlašovatele ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství musí být posuzována globálně, a to s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům konkrétního případu.
Předpoklad, že si je přihlašovatel vědom toho, že je totožné nebo podobné označení, které je zaměnitelné s označením, o jehož zápis žádá, používáno třetí osobou pro totožné nebo podobné výrobky, může vyplývat zejména ze všeobecné známosti takového užívání v dotyčném hospodářském odvětví, s tím, že tato známost může být vyvozena zejména z délky takového užívání. Čím je totiž toto užívání starší, tím je pravděpodobnější, že přihlašovatel v době podání přihlášky k zápisu věděl, že je takové označení užíváno třetí osobou.
Okolnost, že si je přihlašovatel vědom nebo si musí být vědom, že třetí osoba přinejmenším v jednom členském státě již dlouhou dobu užívá totožné nebo podobné označení pro totožné nebo podobné výrobky, které je zaměnitelné s označením, o jehož zápis žádá, však nepostačuje sama o sobě k tomu, aby byla prokázána neexistence dobré víry přihlašovatele. Je totiž třeba zohlednit úmysl přihlašovatele v rozhodné době, který je subjektivním prvkem, který musí být určen na základě objektivních okolností konkrétního případu. Úmysl zabránit třetí osobě v uvádění výrobku na trh tak může být za určitých okolností znakem toho, že přihlašovatel nebyl v dobré víře. O takový případ se jedná zejména tehdy, když přihlašovatel jako ochrannou známku Společenství nechal zapsat označení, aniž měl v úmyslu jej užívat, a to výhradně za tím účelem, aby zabránil třetím osobám vstoupit na trh.
Skutečnost, že třetí osoba již po dlouhou dobu užívá pro totožný nebo podobný výrobek označení, které je zaměnitelné s přihlášenou ochrannou známkou a že toto označení požívá určité úrovně právní ochrany, je jedním z relevantních faktorů pro posouzení neexistence dobré víry přihlašovatele. I v takovém případě však zápis ochranné známky Společenství nemusí být vykládán tak, že nebyl učiněn v dobré víře, zejména když si je přihlašovatel v době podání přihlášky k zápisu vědom, že třetí osoba, která vstoupila na trh teprve nedávno, má v úmyslu mít prospěch z uvedeného označení napodobováním jeho vzhledu, což přihlašovatele vede k tomu, aby označení nechal zapsat za účelem zabránění užívání tohoto vzhledu.
Pro účely posouzení neexistence dobré víry přihlašovatele může být brán v úvahu stupeň obecné známosti, které požívá označení v době podání přihlášky za účelem jeho zápisu jako ochranné známky Společenství. Právě takový stupeň obecné známosti by mohl ospravedlnit zájem přihlašovatele zajistit širší právní ochranu svému označení.
(viz body 48–54)