Žaloba podaná dne 9. června 2008 - Acron a Dorogobuzh v. Rada

(Věc T-235/08)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acron OAO (Velký Novgorod, Rusko) a Dorogobuzh (Verchnedneprovsky, Rusko) (zástupci: P. Vander Schueren a B. Evtimov, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyň

zrušit nařízení Rady (ES) č. 236/2008 ze dne 10. března 2008, kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96, v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo žalobkyním a s ní spojeným společnostem, které jsou definovány v odstavci 11 napadeného rozhodnutí;

nařídit příslušným orgánům, aby ve světle závažnosti porušení práva Společenství přerušily ukládání antidumpingového cla žalobkyni a s ní spojeným společnostem, dokud orgány Společenství nepřijmou opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora;

uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, ruské společnosti vyrábějící a vyvážející dusičnan amonný, usilují, na základě článku 230 ES, o zrušení nařízení Rady (ES) č. 236/2008 (dále jen "napadené rozhodnutí")¹.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jeden důvod pro zrušení, rozdělený do dvou částí. Žalobkyně tvrdí, že orgány Společenství nesprávně stanovily běžnou hodnotu žalobkyň, což vedlo k jejímu umělému nárůstu; dospěly tudíž k nesprávnému konstatování dumpingu, čímž porušily články 1 a 2 základního nařízení², dopustily se řady zjevně nesprávných posouzení a porušení základních zásad práva Společenství. Tato porušení podle žalobkyně přímo vedla k neopodstatněnému ukončení dílčího předběžného šetření beze změny antidumpingového opatření vůči žalobkyním.

Žalobkyně konkrétně tvrdí, na základě prvního žalobního důvodu, že se orgány Společenství dopustily nesprávného právního posouzení a porušily čl. 2 odst. 3 a odst. 5 základního nařízení tím, že nevzaly v úvahu významnou část výrobních nákladů žalobkyň jakožto nespolehlivé, nebo de facto tím, že použily netržní hospodářskou metodiku pro stanovení hlavní části běžné hodnoty žalobkyň.

Dále žalobkyně tvrdí, že tím, že se Komise rozhodla přistoupit k úpravě ceny plynu, porušila čl. 2 odst. 5 větu druhou nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení a neposkytnutí odůvodnění tím, že zavedla úpravu ceny plynu na základě ceny plynu ve Společenství ve Waidhaus, Německo, a tím, že výši úpravy neodpočetla od 30% ruského vývozního cla na ruský plyn. Žalobkyně tvrdí, že pokud by dumpingové rozpětí bylo stanoveno správně, v souladu se základním nařízením a základními zásadami práva Společenství, Komise by konstatovala neexistenci dumpingu de minimis a antidumpingová opatření by mohla být zrušena nebo významně změněna, pokud jde o žalobkyně a s nimi spojené společnosti.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 236/2008 ze dne 10. března 2008 , kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96 (Úř. věst. L 75, s. 1).

² - Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45).