ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

22. listopadu 2023(*)

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Řešení krize Banco Popular Español – Rozhodnutí SRB, kterým nebylo přiznáno odškodnění akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize – Oceňování rozdílu v zacházení – Nezávislost odhadce“

Ve věci T‑330/20,

ACMO Sàrl, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko), a další žalobkyně, jejichž jména jsou uvedena v příloze(1), zástupci: T. Soames a I. Prodromou-Stamoudi, advokáti, a R. East, solicitor,

žalobkyně,

proti

Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: M. Fernández Rupérez, A. Lapresta Bienz, L. Forestier a J. Rius Riu, jako zmocněnci, ve spolupráci s: H.‑G. Kamann, F. Louis, V. Del Pozo Espinosa de los Monteros a L. Hesse, advokáti,

žalovanému,

podporovanému:

Španělským královstvím, zástupci: A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyně,

vedlejším účastníkem,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

během porad ve složení: M. van der Woude, předseda, G. De Baere (zpravodaj), G. Steinfatt, K. Kecsmár, a S. Kingston, soudci,

za soudní kancelář: P. Nuñez Ruiz, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k dopisu došlému kanceláři Tribunálu dne 23. ledna 2023, kterým společnost PIMCO Dynamic Income Fund informovala Tribunál o tom, že je univerzální právní nástupkyní společností PIMCO Income Opportunity Fund a PIMCO Dynamic Credit and Mortgage Income Fund,

s přihlédnutím k dopisu došlému kanceláři Tribunálu dne 13. listopadu 2023, kterým společnost Bybrook Capital Badminton Fund LP požádala, aby vstoupila do řízení na místo společností Cairn Global Funds PLC a Cairn Special Opportunities Credit Master Fund Limited jakožto žalobkyně v projednávané věci, ke kterému měli účastníci řízení příležitost předložit svá vyjádření,

s přihlédnutím k dopisu došlému kanceláři Tribunálu dne 16. listopadu 2023, kterým společnost PIMCO Global Cross-asset Opportunities Master Fund LDC požádala, aby vstoupila do řízení na místo společnosti PHFS series SPC - PHSF VII SP, jakožto žalobkyně v projednávané věci, ke kterému měli účastníci řízení příležitost předložit svá vyjádření,

po jednání konaném dne 9. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, ACMO Sàrl a další právnické osoby, jejichž jména jsou uvedena v příloze, domáhají zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „SRB“) SRB/EES/2020/52 ze dne 17. března 2020, jehož cílem bylo určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata ve vztahu k Banco Popular Español, SA, poskytnuto odškodnění (dále jen „napadené rozhodnutí“).

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně jsou investičními fondy, které před přijetím programu řešení krize pro Banco Popular Español, SA, (dále jen „Banco Popular“) držely nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 a nástroje kapitálu tier 2 uvedené banky, z nichž některé držely uvedené nástroje prostřednictvím podfondů, kromě jedné z nich, jež nabyla práva subjektu, který byl držitelem dluhopisů Banco Popular.

3        Dne 7. června 2017 přijalo výkonné zasedání SRB rozhodnutí SRB/EES/2017/08 o přijetí programu řešení krize pro Banco Popular (dále jen „program řešení krize“) na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

4        Před přijetím programu řešení krize SRB dne 23. května 2017 na základě výběrového řízení najal společnost Deloitte Réviseurs d’Entreprises jakožto odhadce (dále jen „kancelář odhadce“) v rámci přípravy případného řešení krize Banco Popular. S kanceláří odhadce byla uzavřena zvláštní smlouva na základě výběrového řízení podle rámcové smlouvy na poskytování různých služeb, kterou SRB uzavřel se šesti kancelářemi, včetně kanceláře odhadce. Podle uvedené zvláštní smlouvy bylo úkolem kanceláře odhadce provést ocenění Banco Popular před případným řešením krize, jakož i ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 po případném řešení krize.

5        Dne 5. června 2017 přijal SRB první ocenění podle čl. 20 odst. 5 písm. a) nařízení č. 806/2014, jehož cílem bylo poskytnout informace umožňující určit, zda byly splněny podmínky pro zahájení postupu řešení krize, které jsou stanoveny v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014.

6        Dne 6. června 2017 předala kancelář odhadce SRB druhé ocenění (dále jen „ocenění 2“) vypracované na základě čl. 20 odst. 10 nařízení č. 806/2014. Cílem ocenění 2 bylo posoudit hodnotu aktiv a závazků Banco Popular, poskytnout posouzení toho, jak by bylo zacházeno s akcionáři a věřiteli, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, jakož i poskytnout informace umožňující přijmout rozhodnutí týkající se akcií a nástrojů účasti, které mají být převedeny, a umožňující SRB určit obchodní podmínky pro účely nástroje převodu činnosti.

7        V programu řešení krize se SRB, jenž měl za to, že podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 jsou splněny, rozhodl uplatnit na Banco Popular postup řešení krize. SRB rozhodl o odpisu a konverzi kapitálových nástrojů Banco Popular na základě článku 21 nařízení č. 806/2014 a o použití nástroje převodu činnosti podle článku 24 nařízení č. 806/2014 prostřednictvím převodu akcií na nabyvatele.

8        SRB se rozhodl zrušit 100 % akcií Banco Popular, konvertovat a odepsat celou jistinu nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 vydaných Banco Popular a konvertovat celou jistinu nástrojů kapitálu tier 2 vydaných Banco Popular na „nové akcie II“. Na základě transparentního a otevřeného procesu prodeje uskutečněného španělským orgánem příslušným k řešení krize, Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria (FROB, Fond pro řádnou restrukturalizaci bank, Španělsko) byly „nové akcie II“ převedeny na Banco Santander SA za protiplnění spočívající v uhrazení kupní ceny ve výši jednoho eura. Následně se Banco Santander stala dne 28. září 2018 univerzální právní nástupkyní Banco Popular v rámci fúze sloučením.

9        Dne 7. června 2017 přijala Evropská komise rozhodnutí (EU) 2017/1246, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15).

10      Dne 14. června 2018 předala kancelář odhadce SRB ocenění rozdílu v zacházení, jež je stanoveno v čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 a které bylo provedeno s cílem určit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by podnik, na který se vztahuje postup řešení krize, vstoupil do běžného úpadkového řízení (dále jen „ocenění 3“). Dne 31. července 2018 kancelář odhadce zaslala SRB dodatek k tomuto ocenění, v němž byly opraveny některé formální chyby.

11      Kancelář odhadce v ocenění 3 odhadovala zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular v okamžiku, v němž byl přijat programu řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení. Toto posouzení uvedená kancelář provedla v rámci scénáře likvidace za použití Ley 22/2003, Concursal (zákon 22/2003 o úpadku) ze dne 9. července 2003 (BOE č. 164, ze dne 10. července 2003, s. 26905).

12      Kancelář odhadce uvedla, že hypotetický scénář likvidace byl připraven na základě neauditovaných finančních informací ze dne 6. června 2017 anebo, pokud nebyly uvedené informace k dispozici, na základě finančních informací ze dne 31. května 2017. Měla za to, že by zahájení běžného úpadkového řízení s Banco Popular ke dni 7. června 2017 vedlo k neplánované likvidaci. Pro účely ocenění hodnoty realizace aktiv zohlednila kancelář odhadce tři různé časové scénáře likvidace, a sice scénáře v trvání 18 měsíců, tří let a sedmi let, přičemž každý z nich obsahoval jednu lepší a jednu horší hypotézu vývoje. Kancelář odhadce dospěla k závěru, že v žádné z těchto hypotéz by u dotčených akcionářů a podřízených věřitelů nebylo v běžném úpadkovém řízení možné očekávat jakékoli inkaso pohledávek, a tedy neexistoval rozdíl v zacházení ve srovnání se zacházením vyplývajícím z opatření k řešení krize.

13      Dne 6. srpna 2018 zveřejnil SRB na svých internetových stránkách své stanovisko ze dne 2. srpna 2018 o svém předběžném rozhodnutí týkajícím se toho, zda je třeba poskytnout odškodnění akcionářům a věřitelům, kterých se dotýkala opatření k řešení krize přijatá ve vztahu k Banco Popular, a o zahájení procesu zajištění práva být vyslechnut (SRB/EES/2018/132) (dále jen „předběžné rozhodnutí“), jakož i nedůvěrnou verzi ocenění 3. Dne 7. srpna 2018 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno sdělení týkající se stanoviska SRB (Úř. věst. 2018, C 277 I, s. 1).

14      V předběžném rozhodnutí měl SRB za to, že z ocenění 3 vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, jež se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům z důvodu řešení krize Banco Popular, a zacházením, které by se jim dostalo, kdyby uvedená společnost ke dni řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení. SRB předběžně rozhodl, že není povinen vyplatit dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014.

15      Aby mohl SRB přijmout konečné rozhodnutí o tom, zda je, či není třeba přiznat dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění, vyzval je, aby v souladu s čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie vyjádřili, zda mají v souvislosti s předběžným rozhodnutím zájem uplatnit své právo být vyslechnut.

16      SRB uvedl, že proces zajištění práva být vyslechnut bude probíhat ve dvou fázích.

17      V první fázi, kterou byla fáze registrace, byli dotčení akcionáři a věřitelé vyzváni, aby do 14. září 2018 vyjádřili svůj zájem na uplatnění práva být vyslechnut prostřednictvím on-line formuláře k registraci. SRB měl dále ověřit, zda každá strana, která vyjádřila zájem, měla skutečně postavení dotčeného akcionáře nebo věřitele. Dotčení akcionáři a věřitelé museli předložit důkaz o totožnosti a důkaz o tom, že ke dni 6. června 2017 drželi jeden nebo více kapitálových nástrojů Banco Popular, které byly odepsány nebo konvertovány a převedeny v souvislosti s řešením krize.

18      Ve druhé fázi mohli dotčení akcionáři a věřitelé, kteří vyjádřili zájem na uplatnění práva být vyslechnut v první fázi a jejichž postavení SRB ověřil, předložit připomínky k předběžnému rozhodnutí, k němuž bylo připojeno ocenění 3.

19      Dne 16. října 2018 oznámil SRB, že způsobilí akcionáři a věřitelé budou vyzváni, aby se od 6. listopadu 2018 k předběžnému rozhodnutí písemně vyjádřili. Dne 6. listopadu 2018 zaslal SRB způsobilým akcionářům a věřitelům jediný osobní link, který jim umožňoval přístup k formuláři na internetu, prostřednictvím kterého měli možnost předložit do 26. listopadu 2018 připomínky k předběžnému rozhodnutí, jakož i k nedůvěrnému znění ocenění 3.

20      Po skončení fáze konzultace posoudil SRB příslušné připomínky dotčených akcionářů a věřitelů k předběžnému rozhodnutí. SRB kancelář odhadce požádal, aby mu poskytla dokument obsahující její hodnocení relevantních připomínek k ocenění 3 a přezkoumala, zda ve světle těchto připomínek zůstává ocenění 3 i nadále platné.

21      Dne 18. prosince 2019 poskytla kancelář odhadce SRB své hodnocení nazvané „Objasňující dokument k ocenění rozdílu v zacházení“ (dále jen „objasňující dokument“). Kancelář odhadce v uvedeném dokumentu potvrdila, že strategie a různé hypotetické scénáře likvidace, které jsou podrobně popsány v ocenění 3, jakož i uplatněné metodiky a provedené analýzy zůstávají i nadále v platnosti.

22      Dne 17. března 2020 přijal SRB napadené rozhodnutí. Dne 20. března 2020 byla k uvedenému rozhodnutí zveřejněna tisková zpráva v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 91, s. 2).

23      V napadeném rozhodnutí měl SRB za to, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky stanovenými v čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a v kapitole IV nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. 2016, L 184, s. 1).

24      V oddíle 5 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „Ocenění 3“, SRB shrnul obsah ocenění 3 a měl za to, že je v souladu s použitelným právním rámcem a je dostatečně odůvodněné a úplné na to, aby mohlo být základem pro rozhodnutí přijímané podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014. Měl za to, že ocenění 3 vyhodnotilo nezbytné prvky stanovené v čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/344 ze dne 14. listopadu 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující kritéria týkající se metodiky oceňování rozdílu v zacházení v rámci řešení krize (Úř. věst. 2018, L 67, s. 3).

25      V oddíle 6 napadeného rozhodnutí SRB uvedl „připomínky předané dotčenými akcionáři a věřiteli, jakož i jejich hodnocení“. V oddíle 6.1 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „posouzení relevance“, vysvětlil SRB, že některé z těchto připomínek, které se netýkaly jeho předběžného rozhodnutí ani ocenění 3, nejsou relevantní v rozsahu, v němž nespadají do procesu zajištění práva být vyslechnut. V oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí SRB provedl „přezkum relevantních připomínek“ předložených dotčenými akcionáři a věřiteli, které se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce a obsahu ocenění 3, seskupených podle témat.

26      SRB dospěl k závěru, že z ocenění 3 ve spojení s objasňujícím dokumentem a závěry uvedenými v oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, kterého se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, a zacházením, kterého by se jim dostalo, kdyby Banco Popular k datu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení.

27      V důsledku toho SRB rozhodl:

„Článek 1

Oceňování

S cílem určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], přiznáno odškodnění, se ocenění rozdílu v zacházení v rámci řešení krize podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 stanovuje v souladu s přílohou I tohoto rozhodnutí ve spojení s objasňujícím dokumentem […] uvedeným v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Odškodnění

Akcionáři a věřitelé dotčení opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], nemají nárok, aby jim bylo podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 vyplaceno odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

Článek 3

Určení

Toto rozhodnutí je určeno FROB jakožto vnitrostátnímu orgánu příslušnému k řešení krize ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení č. 806/2014.“

II.    Návrhová žádání účastníků řízení

28      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        uložil SRB náhradu nákladů řízení.

29      SRB navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž byla podána zástupci nebo žalobkyněmi, kteří jsou dotčeni pouze prostřednictvím svých podfondů;

–        podpůrně, a v případě ostatních žalobkyň, zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

30      Španělské království navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

A.      K přípustnosti

31      SRB tvrdí, že některé žalobkyně neprokázaly svou aktivní legitimaci. Má za to, že žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná v rozsahu, v němž je podána některými žalobkyněmi jednajícími jako zástupci, a sice jakožto správci fondů, které držely dluhopisy Banco Popular, a dalšími žalobkyněmi, které jsou dotčeny pouze prostřednictvím svých podfondů, jež držely kapitálové nástroje Banco Popular.

32      Je třeba konstatovat, že SRB nenamítá nepřípustnost žaloby ve vztahu ke všem žalobkyním.

33      V tomto ohledu z formálních dokumentů přiložených k žalobě vyplývá, že několik žalobkyň ke dni přijetí programu řešení krize skutečně drželo nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástroje kapitálu tier 2 Banco Popular. Je třeba rovněž uvést, že se mimoto účastnily procesu zajištění práva být vyslechnut.

34      Z toho vyplývá, že tyto žalobkyně patří do kategorie akcionářů a věřitelů dotčených řešením krize Banco Popular. Jsou tedy napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčeny a mají aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí, což SRB ostatně nezpochybňuje.

35      V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud jde o jednu a tutéž žalobu, je-li aktivně legitimován alespoň jeden z žalobců, není namístě zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, bod 37; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 24. října 2019, EPSU a Goudriaan v. Komise, T‑310/18, EU:T:2019:757, bod 38 a citovaná judikatura).

36      Není tudíž třeba zkoumat námitku nepřípustnosti, kterou vznesl SRB a která vychází z toho, že žalobkyně jednající v postavení zástupců nebo za jejich podfondy nejsou aktivně legitimovány k podání žaloby.

B.      K věci samé

37      Na podporu svých žalob uplatňují žalobkyně tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávných posouzení, kterých se dopustil SRB, když schválil ocenění 3, pokud jde o posouzení délky trvání úpadku, úvěrů bez selhání, úvěrů v selhání, nemovitých aktiv a právních rizik Banco Popular. Druhý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vychází z toho, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když jmenoval kancelář odhadce jakožto nezávislého odhadce. Třetí žalobní důvod, který je rovněž vznesen podpůrně, vychází z toho, že SRB neoprávněně přenesl na kancelář odhadce rozhodovací pravomoci, které mu svěřuje nařízení č. 806/2014.

1.      Úvodní poznámky

a)      K rozsahu přezkumu prováděného Tribunálem

38      Je třeba připomenout, že v judikatuře je vymezen rozsah přezkumu prováděného Tribunálem jak v situacích, v nichž je napadený akt založen na posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností, tak stran komplexního ekonomického posouzení.

39      Zaprvé v situacích, kdy orgány Evropské unie disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména ohledně posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí být přezkum prováděný soudem Unie omezen na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu totiž soud Unie svým posouzením vědeckých a technických skutečností nemůže nahradit posouzení orgánů, kterým Smlouva o FEU jako jediným svěřila tuto úlohu [viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Etimine, C‑15/10, EU:C:2011:504, bod 60 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 105 a citovaná judikatura].

40      Zadruhé přezkum komplexních ekonomických posouzení unijních orgánů, jejž provádějí unijní soudy, je přezkumem omezeným, jenž se nutně omezuje na prověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, jakož i na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Unijnímu soudu tudíž v rámci tohoto přezkumu rovněž nepřísluší nahradit hospodářské posouzení příslušného unijního orgánu vlastním posouzením [viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 66 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 106 a citovaná judikatura].

41      Vzhledem k tomu, že rozhodnutí SRB, jejichž cílem je určit, zda musí být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči určitému subjektu, přiznáno odškodnění, jsou založena na velmi složitých ekonomických a technických posouzeních, je třeba se domnívat, že se na přezkum, který má soud provést, použijí zásady vyplývající z judikatury uvedené v bodech 39 a 40 výše.

42      Avšak přestože je přiznána SRB posuzovací pravomoc v ekonomické a technické oblasti, neznamená to, že by unijní soud nesměl přezkoumat způsob, jakým SRB vykládal údaje ekonomické povahy, na nichž se zakládá jeho rozhodnutí. Jak totiž rozhodl Soudní dvůr, i v případě komplexního posouzení musí unijní soud ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny [viz rozsudky ze dne 11. listopadu 2021, Autostrada Wielkopolska v. Komise a Polsko, C‑933/19 P, EU:C:2021:905, bod 117 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 108 a citovaná judikatura].

43      Proto, aby bylo prokázáno, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobkyněmi dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v napadeném rozhodnutí [obdobně viz rozsudky ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise, C‑148/19 P, EU:C:2020:354, bod 72, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, body 105 a 109 a citovaná judikatura].

44      V důsledku toho musí být žalobní důvod, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, zamítnut, jestliže zpochybněné posouzení může navzdory důkazům předloženým žalobkyní být stále přijato jako pravdivé nebo platné (viz rozsudky ze dne 27. září 2018, Spiegel-Verlag Rudolf Augstein a Sauga v. ECB, T‑116/17, nezveřejněný, EU:T:2018:614, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 76 a citovaná judikatura).

45      Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že v případech, kdy jsou orgány nadány takovou posuzovací pravomocí, má dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám přiznaným unijním právním řádem ve správních řízeních patří zejména zásada řádné správy zakotvená v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie, ke které se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Pouze takto může unijní soud ověřit, zda byly splněny skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon posuzovací pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14).

b)      K přípustnosti důkazů předložených v příloze repliky

46      V duplice SRB tvrdí, že žalobkyně předložily v příloze repliky druhé svědectví osoby A a dodatek k jejich znaleckému posudku, které mají podpořit argumenty, které již byly uvedeny v žalobě, a tedy měly být podle SRB k uvedené žalobě přiloženy. Žalobkyně údajně neodůvodnily opožděné předložení těchto nových důkazů, což je v rozporu s čl. 85 odst. 1 a 2 jednacího řádu Tribunálu, a tyto důkazy jsou tudíž podle SRB nepřípustné.

47      Podle čl. 85 odst. 1 a 2 jednacího řádu se důkazy a důkazní návrhy předkládají v rámci první výměny spisů a hlavní účastníci řízení mohou v replice a duplice na podporu své argumentace předložit nebo navrhnout další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

48      Předně je třeba uvést, že žalobkyně předložily v příloze žaloby svědectví advokáta specializovaného na španělské úpadkové právo, osoby A, ze dne 28. května 2020, jež se týkalo relevantních otázek souvisejících s právem a praxí v oblasti úpadkového práva. Dále žalobkyně rovněž v příloze žaloby předložily znalecký posudek ze dne 28. května 2020, jehož původním cílem bylo přezkoumat hypotézy a metodiku, jež byly použity v ocenění 3 v návaznosti na formulář, který rozeslal SRB v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut a byl aktualizován v návaznosti na přijetí napadeného rozhodnutí a na objasňující dokument.

49      V příloze repliky žalobkyně předložily druhé svědectví osoby A ze dne 9. dubna 2021, jež se týká některých aspektů žalobní odpovědi, které se týkají španělského úpadkového práva, a dodatek k jejich znaleckému posudku ze dne 13. dubna 2021, který byl vypracován za účelem odpovědi na některé otázky vznesené v žalobní odpovědi SRB.

50      Z judikatury vyplývá, že protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku protidůkazu protistrany v její žalobní odpovědi nejsou dotčeny pravidlem prekluze stanoveným v čl. 85 odst. 2 jednacího řádu. Toto ustanovení se totiž týká nových důkazů a musí být vykládáno ve světle čl. 92 odst. 7 jednacího řádu, který výslovně stanoví, že mohou být předkládány protidůkazy a že původní důkazní návrhy lze rozšířit (viz rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 72, a ze dne 5. května 2021, ITD a Danske Fragtmænd v. Komise, T‑561/18, EU:T:2021:240, bod 102 a citovaná judikatura).

51      Vzhledem k tomu, že z těchto příloh výslovně vyplývá, že jejich cílem je podpořit argumenty směřující ke zpochybnění posouzení uvedených v žalobní odpovědi, je třeba mít za to, že jsou přípustné.

2.      K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení týkajícího se posouzení délky trvání úpadku, úvěrů bez selhání, úvěrů v selhání, nemovitých aktiv a právních rizik Banco Popular

52      V prvním žalobním důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když schválil ocenění 3 a objasňující dokument, a že se kancelář odhadce dopustila zjevně nesprávného posouzení při uplatnění scénáře likvidace, pokud jde o délku hypotetického likvidačního řízení a posouzení určitých kategorií aktiv Banco Popular. Tato pochybení údajně vedla k podhodnocení inkasa pohledávek žalobkyň v rámci hypotetického úpadkového řízení Banco Popular, a tudíž k porušení jejich práva na vlastnictví.

53      Tento žalobní důvod se dělí na pět částí. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že SRB a kancelář odhadce pochybily, pokud jde o délku trvání hypotetického scénáře likvidace. Zadruhé tvrdí, že posouzení úvěrů bez selhání provedené v ocenění 3 vychází z nepřiměřených hypotéz. Zatřetí zpochybňují strategii převodu, kterou zvolila kancelář odhadce pro portfolio úvěrů v selhání Banco Popular. Začtvrté tvrdí, že ocenění portfolia nemovitostí Banco Popular v ocenění 3 obsahuje nedostatky a rozpory. Zapáté zpochybňují přístup, který kanceláře odhadce uplatnila, pokud jde o právní rizika.

54      Úvodem je třeba připomenout, že SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že podle čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014 musí ocenění 3 určit, zda bylo s dotčenými akcionáři a věřiteli zacházeno v rámci řešení krize méně příznivě, než by s nimi bylo zacházeno, kdyby Banco Popular byla „likvidována v běžném úpadkovém řízení“. SRB, stejně jako kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu (bod 5.1.5), uvedl, že Ley 11/2005 de recuperación y resolución de entidades de crédito y empresas de servicios de inversión (zákon 11/2015 o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků) ze dne 18. června 2015 (BOE č. 146 ze dne 19. června 2015, s. 50797), kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190), konkrétně stanoví, že se ocenění rozdílu v zacházení provede za předpokladu, že subjekt vstoupil do likvidačního řízení.

55      V tomto ohledu SRB uvedl, že v souladu s oceněním 3 by s ohledem na okolnosti projednávané věci, a zejména s ohledem na to, že Banco Popular nebyla schopna splácet své splatné dluhy, vedlo zahájení běžného úpadkového řízení k datu zahájení řešení krize k likvidaci Banco Popular, která by znamenala zrychlenou realizaci aktiv bez minimální závazné ceny a vyplacení čistého výnosu z realizace věřitelům v souladu s posloupností stanovenou zákonem 22/2003.

56      V napadeném rozhodnutí měl SRB za to, že ocenění 3 je v souladu s použitelným právním rámcem a představuje vhodný a dostatečný základ pro přijetí napadeného rozhodnutí. Uvedl, že vycházel z ocenění 3 a z objasňujícího dokumentu, které jsou přiloženy k napadenému rozhodnutí a jsou nedílnou součástí jeho odůvodnění.

57      V ocenění 3 měla kancelář odhadce za to, že likvidace by nastala okamžitě, neboť v důsledku prohlášení úpadku by byla Banco Popular odňata bankovní licence, čímž by byla nucena okamžitě ukončit svou činnost, a byl by tak znemožněn její prodej jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována. SRB dále uvedl, že podle programu řešení krize Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) dne 6. června 2017 dospěla na základě čl. 18 odst. 4 písm. c) nařízení č. 806/2014 k závěru, že Banco Popular je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné. Kancelář odhadce uvedla, že v této souvislosti byla likvidace jediným možným scénářem úpadku.

58      Kancelář odhadce zejména uvedla:

„Zahájení běžného úpadkového řízení pro [Banco Popular] dne 7. června 2017 by vedlo k neplánované likvidaci. Taková likvidace vede ze své podstaty k destrukci hodnoty, a to mimo jiné z těchto důvodů: náhlé ukončení činností; úbytek zákazníků; neúčinný postup realizace aktiv a dodatečné náklady a nároky (často značné). V případě [Banco Popular] by likvidace úpadkem byla ve Španělsku bezprecedentní událostí, neboť má postavení šesté největší banky a významného hráče v klíčových odvětvích, jako je hypoteční financování a úvěry [malým a středním podnikům] a malým podnikům.“

59      V objasňujícím dokumentu kancelář odhadce vysvětlila, že ocenění 3 je z podstaty hypotetickým a výhledovým úkonem, jehož cílem je odhadnout hodnotu inkasa pohledávek věřiteli Banco Popular, u něhož je nezbytné přijmout různé hypotetické scénáře. Uvedená kancelář upřesnila, že své předpoklady a odhady založila na informacích poskytnutých Banco Popular, které byly analyzovány a ověřeny, jakož i na různých veřejně dostupných informacích.

60      V souladu s judikaturou citovanou v bodě 43 výše musí žalobkyně k tomu, aby prokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, předložit důkazy dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v napadeném rozhodnutí.

61      Přezkum Tribunálu se tedy omezuje na ověření, zda se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když schválil ocenění 3, což znamená ověřit, zda se kancelář odhadce nedopustila zjevných pochybení v ocenění 3 tím, že vycházela z hypotéz a odhadů, které nebyly věrohodné. Tribunál naproti tomu nemůže nahradit vlastním posouzením posouzení odhadce, který provedl ocenění 3.

62      V tomto ohledu žalobkyně opakovaně v rámci prvního žalobního důvodu předkládají analýzu, kterou vyhotovili jejich znalci ve znaleckém posudku připojeném a která představuje porovnání s oceněním 3, jež má za cíl prokázat, že posouzení aktiv Banco Popular v rámci úpadkového řízení provedené v uvedeném posudku, založené na jiných předpokladech, než jsou předpoklady uvedené v ocenění 3, by vedlo u různých kategorií aktiv k vyšším inkasům pohledávek.

63      V rámci druhé části tak žalobkyně zmiňují analýzu týkající se inkasa úvěrů bez selhání během sedmiletého období, která je obsažena v jejich znaleckém posudku, přičemž uvádějí, že tato analýza vychází z jiných hypotéz, než jsou hypotézy uvedené v ocenění 3. V rámci třetí části žalobkyně předkládají analýzu týkající se inkasa úvěrů v selhání uvedenou v jejich znaleckém posudku. Žalobkyně uvádějí, že ve srovnání s oceněním 3 je jejich analýza založena na delším období, na zrušení překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání a na nižší vnitřní míře návratnosti. V rámci čtvrté části předkládají žalobkyně analýzu uvedenou v jejich znaleckém posudku, jež se týká inkasa pohledávek souvisejících s nemovitými aktivy Banco Popular, jež zahrnují nepřímo držený nemovitý majetek, za hypotéz jeho převodu v obdobích tří a sedmi let.

64      Je třeba uvést, že znalecký posudek připojený k žalobě byl vypracován s cílem odpovědět na otázky položené ve formuláři rozeslaném SRB v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut. Součástí tohoto znaleckého posudku není jen kritická analýza ocenění 3, ale navrhuje i vlastní ohodnocení aktiv Banco Popular ve scénáři likvidace za účelem srovnání s oceněním provedeným kanceláří odhadce.

65      Analýza provedená v uvedeném posudku přitom vychází z odlišných hypotéz, než jsou hypotézy uvedené v ocenění 3, a ze tří časových scénářů likvidace o délce pěti, sedmi a deseti let, přičemž posledně uvedený scénář v ocenění 3 nebyl uveden. V uvedeném posudku znalci žalobkyň uvádějí zejména výsledek srovnání mezi jejich vlastními výpočty a oceněním provedeným kanceláří odhadce na základě scénáře sedmileté likvidace. Rovněž uvádějí, že neměli přístup ke všem informacím, které měla k dispozici kancelář odhadce.

66      Je třeba připomenout, že ocenění 3 obsahuje komplexní ekonomická a technická posouzení. Posouzení různých kategorií aktiv Banco Popular v případě hypotetického běžného úpadkového řízení již pojmově vychází z hypotéz a nutně obsahuje odhady založené na informacích dostupných k datu řešení krize.

67      Mimoto jediným případem, kdy mohou být posouzení, jež jsou učiněna v rozhodnutí přijatém na základě komplexních skutečností, přezkoumána Tribunálem, je případ, kdy žalobkyně tvrdí, že dotčená posouzení skutkového stavu nejsou věrohodná (rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 77).

68      Podle judikatury citované v bodech 43 a 44 výše musí žalobkyně prokázat, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení komplexního skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně tudíž musí předložit dostatečné důkazy, aby zbavily věrohodnosti odhady různých kategorií aktiv provedené kanceláří odhadce v ocenění 3.

69      Okolnost, že výsledek odhadu hodnoty aktiv Banco Popular v případě hypotetického běžného úpadkového řízení, který je uveden ve znaleckém posudku žalobkyň, je v rozporu s oceněními uvedenými v ocenění 3, s výjimkou případu, kdy žalobkyně tvrdí, že tato posouzení nejsou věrohodná, je tak zpochybněním, které jde nad rámec omezeného přezkumu vykonávaného Tribunálem, jenž je stanoven v judikatuře uvedené v bodech 39 a 40 výše (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 78).

70      To, že žalobkyně v jednotlivých částech prvního žalobního důvodu předložily odhady jednotlivých kategorií aktiv společnosti Banco Popular provedené v jejich znaleckém posudku, tudíž nemůže samo o sobě zbavit věrohodnosti ocenění 3, a tudíž ani prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení ze strany SRB.

71      První žalobní důvod je třeba zkoumat ve světle těchto úvah.

a)      K první části týkající se délky trvání scénáře likvidace

72      Žalobkyně tvrdí, že hypotézy SRB a kanceláře odhadce, jež se týkají délky trvání scénáře likvidace Banco Popular, údajně vedly k podhodnocení inkasa pohledávek a jsou zjevně nesprávné. Ve své první výtce žalobkyně tvrdí, že tyto hypotézy se opírají o nesprávné pochopení zásad, jimiž se řídí zákon 22/2003. Druhou výtkou žalobkyně, které se opírají o příklady úpadku bank, vytýkají kanceláři odhadce, že nezohlednila období likvidace, které by bylo delší než sedm let a údajně vedlo k většímu inkasu pohledávek.

73      SRB v napadeném rozhodnutí uvedl:

„[Kancelář odhadce] uvedla, že konečným cílem likvidátora byla realizace aktiv v přiměřené lhůtě. V tomto ohledu přezkoumala několik možných scénářů a strategií, které by likvidátor mohl použít k maximalizaci inkasa pohledávek pro věřitele v přiměřené lhůtě. S ohledem na španělský právní rámec, jenž je uveden v ocenění 3 a v případě úpadkového řízení stanoví fázi likvidace o délce jednoho roku, po jejímž uplynutí může kterákoli dotčená strana požádat o nahrazení likvidátora v případě neoprávněného prodloužení této fáze, a na složitost hypotetického likvidačního řízení společnosti [Banco Popular], [kancelář odhadce] posoudila tři různé možné časové scénáře, přičemž předpokládala, že delší období by umožnila vyšší inkaso pohledávek díky převodu a organizovanější likvidaci aktiv: i) období likvidace v délce 18 měsíců, ii) období likvidace v délce tří let a iii) období likvidace v délce sedmi let. [Kancelář odhadce] měla za to, že pokud jde o způsob, jakým různí věřitelé posuzovali plán likvidace, mohlo by po zahájení likvidace dojít ve značném rozsahu k pozastavení plateb úroků. To vycházelo ze skutečnosti, že prioritní věřitelé mohli mít za to, že je málo pravděpodobné, že by jim byla poskytnuta náhrada v případě prodlení se splácením dlužných částek, zatímco pozastavení plateb úroků by mohlo skýtat prospěch věřitelům, kteří zaujímají nižší místa v hierarchii věřitelů. V této souvislosti měla [kancelář odhadce] za to, že by bylo nepřiměřené požadovat, aby věřitelé čekali na ukončení likvidace déle než sedm let.“

74      SRB rovněž uvedl, že dotčení akcionáři a věřitelé předložili v procesu zajištění práva být vyslechnut připomínky k délce trvání likvidace. SRB uvedl, že pro každý možný časový scénář kancelář odhadce zvažovala optimální strategii a období převodu umožňující maximalizovat inkaso pohledávek pro různé kategorie aktiv v závislosti na jejich povaze a likviditě. SRB v tomto ohledu poukázal na to, že podle objasňujícího dokumentu je v bodě 2.2 ocenění 3 uvedeno, že podle zákona 22/2003 je po reformě z roku 2015 v případě likvidace Banco Popular maximální uplatnitelná délka období likvidace 18 měsíců. Nicméně vzhledem ke složitosti hypotetického úpadkového řízení Banco Popular a ke skutečnosti, že velmi rychlý postup by vyvolal problémy, pokud jde o kapacitu trhu, klesající ceny a nízké hodnoty inkasa pohledávek, zvažovala kancelář odhadce rovněž dva scénáře likvidace, které byly delší než scénář o délce 18 měsíců, jenž je stanoven zákonem 22/2003, a sice tříletý a sedmiletý scénář. Kancelář odhadce měla za to, že tyto další scénáře by umožnily efektivnější likvidaci aktiv Banco Popular s vyššími mírami výtěžnosti než v případě scénáře o délce 18 měsíců, přičemž by byla dodržena zásada navrácení hodnoty věřitelům v přiměřené lhůtě. Uvedená kancelář měla za to, že delší období likvidace, než je sedmiletý scénář, by vedlo k vyšším nákladům na likvidaci, vyšším nákladům na správu a zachování činnosti a ke zvýšení nejistoty ohledně míry realizace aktiv. Kancelář odhadce měla dále za to, že delší období likvidace by nebylo v souladu s logikou zákona 22/2003 a se zájmy nezajištěných prioritních věřitelů. SRB dospěl k závěru, že kancelář odhadce provedla správné hodnocení doby trvání likvidace.

1)      K první výtce vycházející z nesprávného pochopení zákona 22/2003

75      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že hypotézy týkající se doby trvání scénářů likvidace, jež jsou uvedeny v ocenění 3, vycházejí ze tří pochybení při výkladu zákona 22/2003.

76      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že podle svědectví osoby A, advokáta specializovaného na španělské úpadkové právo, jež je připojeno k žalobě, se podle zákona 22/2003 odvíjí přiměřená délka likvidace pouze od kritéria maximalizace inkasa pohledávek v zájmu věřitelů a délka úpadkového řízení není a priori časově omezena. I když SRB i kancelář odhadce připouštějí, že cílem úpadkového řízení je maximalizovat hodnotu aktiv v zájmu věřitelů, podle žalobkyň měly nesprávně za to, že podle této zásady španělského práva je třeba ověřit „přiměřenost“ období likvidace.

77      V ocenění 3 kancelář odhadce uvedla, že při realizaci aktiv zákon 22/2003 vyžaduje, aby likvidátor jednal s řádnou péčí s cílem dosáhnout co nejlepší hodnoty s ohledem na okolnosti, ale že nemá povinnost spekulovat o nejistých výsledcích a že musí zohlednit přání věřitelů obdržet inkaso splatných částek v přiměřené lhůtě.

78      Kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu v reakci na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, podle nichž byla doba trvání scénářů likvidace uvedených v ocenění 3 příliš krátká, uvedla, že období likvidace, které by bylo delší než sedm let, by nevyhnutelně vedlo k vyšším nákladům na likvidaci, správu a zachování činnosti a zvýšilo by nejistotu pro likvidátora, pokud jde o míru realizace aktiv. Kancelář odhadce měla za to, že likvidátor by nebyl ochoten spekulovat o případných pozitivních budoucích událostech, jež byly krajně nejisté.

79      Kancelář odhadce měla za to, že cíle zákona 22/2003 a tlak věřitelů nepodporují scénář, který by byl delší než sedm let. Zaprvé uvedená kancelář uvedla, že zákon 22/2003 stanovil pravidla likvidace aktiv banky v platební neschopnosti s celkovým cílem dosáhnout nejvyšší hodnoty realizace. Podle uvedeného zákona je likvidátor povinen jednat s náležitou péčí, aby dosáhl co nejvyšší hodnoty realizace aktiv subjektu v rámci parametrů povolených právním rámcem (včetně času vyhrazeného pro likvidaci), nicméně není povinen spekulovat o nejistých výsledcích. Zadruhé kancelář odhadce uvedla, že zákon 22/2003 podporuje včasný prodej aktiv subjektu v likvidaci. Změny zákona 22/2003, jež byly uskutečněny v roce 2015, byly navrženy tak, aby urychlily úpadková řízení a zabránily neurčitému prodlužování, což bylo před reformami předmětem znepokojení. V tomto ohledu kancelář odhadce konstatovala, že v návaznosti na tuto reformu z roku 2015 zákon 22/2003 stanovil právo věřitelů, které spočívá v tom, že mohou navrhnout soudu, aby likvidátora v případě neodůvodněného prodloužení fáze likvidace nahradil. Uvedené zjištění je zejména relevantní u trhu, který byl na počátku likvidace velký a likvidní. Zatřetí kancelář odhadce uvedla, že věřitelé, a to zejména ti, kteří mají prioritní pořadí v hierarchii věřitelů, budou požadovat, aby jejich pohledávky byly uspokojeny v přiměřené lhůtě. Tak je tomu zejména v případě, kdy by s ohledem na ustanovení zákona 22/2003, jež se týkají úroků z nezajištěných pohledávek (tedy v případě, kdy po likvidaci nenabíhají splatné úroky), měli prioritní věřitelé (včetně systému pojištění vkladů) malou šanci na odškodnění v případě prodlení se splácením dlužných částek, a usilovali by tak o kratší období likvidace.

80      Nejprve je třeba uvést, že i když maximalizace inkasa pohledávek představuje hlavní cíl likvidátora, není cílem jediným. Konkrétně, jak zdůrazňují SRB a Španělské království, likvidátor musí rovněž zohlednit jiné cíle a vyvážit různé zájmy.

81      Jak uvádějí SRB a Španělské království, někteří věřitelé mohou mít v důsledku svého pořadí v hierarchii zájem na rychlém ukončení úpadkového řízení. V tomto ohledu žalobkyně nezpochybňují, že tento zájem vyplývá zejména ze zákona 22/2003, neboť je v něm stanoveno pozastavení úroků z nezajištěných pohledávek, což znamená, jak uvádí SRB, že prioritním věřitelům není poskytnuta náhrada pro případ prodlení s platbou splatných částek.

82      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že se kancelář odhadce, která usiluje o rovnováhu mezi zájmy různých kategorií věřitelů, domnívala, že nelze uvažovat o delším než sedmiletém scénáři, nemá za cíl zvýhodnit určité skupiny věřitelů, ale maximalizovat inkaso pohledávek ve prospěch všech věřitelů.

83      S cílem prokázat, že likvidační řízení má proběhnout v přiměřené lhůtě, vzaly SRB a kancelář odhadce v úvahu skutečnost, že jedním z cílů zákona 22/2003 je zabránit nepřiměřené délce úpadkového řízení.

84      V tomto ohledu je v bodě VII odůvodnění zákona 22/2003 uvedeno, že „[c]ílem zákona je zamezit nadměrnému prodlužování likvidačních úkonů, a za tímto účelem ukládá insolvenčním správcům povinnost předkládat čtvrtletní zprávu o pokroku těchto úkonů a stanoví lhůtu jednoho roku k jejich dokončení pod hrozbou sankce, jež spočívá v odvolání insolvenčního správce a ztráty jeho nároku na odměnu“.

85      Navíc článek 153 zákona 22/2003 stanoví možnost každé zúčastněné strany navrhnout insolvenčnímu soudu odvolání insolvenčního správce a jmenování nových správců, není-li fáze likvidace ukončena do jednoho roku od jejího zahájení.

86      Kromě toho, jak uvádí Španělské království, Juzgado de lo Mercantil n^o 6 Madrid (obchodní soud č. 6 v Madridu, Španělsko) měl v usnesení ze dne 19. června 2015 za to, že zákon 22/2003 „nestanoví v žádném případě kogentně, že likvidace v případě platební neschopnosti musí trvat nejvýše jeden rok, neboť ze znění důvodové zprávy [oddíl VII] zákona [22/2003] a z jeho článku 153, který stanovuje možnost požadovat odvolání insolvenčních správců v případě jejich nedbalosti, vyplývá, že zákonodárce chtěl a usiloval o to, aby úkony likvidace netrvaly déle, než je nezbytné, přičemž doba jednoho roku byla původně považována za přiměřenou pro jejich provedení a dokončení, včetně provedení plateb, předkládání účtů a ukončení úpadkového řízení.“

87      Cíl, který spočívá v tom, aby úpadkové řízení nebylo neodůvodněně prodlužováno, byl potvrzen změnou zákona 22/2003 stanovenou v Ley 25/2015 de mecanismo de segunda oportunidad, reducción de la carga financiera y otras medidas de orden social (zákon 25/2015 o mechanismu druhé šance, snížení finanční zátěže a dalších sociálních opatřeních) ze dne 28. července 2015 (BOE č. 180 ze dne 29. července 2015, s. 64479). Ve třetím přechodném ustanovení, jež se týká sazebníku odměn soudních správců podle zákona 25/2015, je stanoveno:

„Od třináctého měsíce následujícího po zahájení fáze likvidace nenáleží insolvenčnímu správci žádná odměna, ledaže soud po vyslechnutí účastníků řízení vydá odůvodněné rozhodnutí, v němž s ohledem na okolnosti projednávaného případu rozhodne o prodloužení této lhůty. Stanovená prodloužení jsou čtvrtletní a celkově nepřesáhnou šest měsíců.“

88      V rozsudku ze dne 23. června 2020 Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) vyložil třetí přechodné ustanovení zákona 25/2015 v tom smyslu, že „obecně stanoví, že nárok likvidátora na odměnu ve fázi likvidace je omezen na prvních dvanáct měsíců“ a že „od třináctého měsíce nemá nárok na odměny získané z majetkové podstaty, ledaže to soud s odůvodněním a po vyslechnutí účastníků řízení s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem věci povolí“. Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) měl za to, že „toto ustanovení je součástí právních ustanovení, jejichž cílem je zajistit, aby fáze likvidace netrvala příliš dlouho (článek 152 zákona 22/2003)“.

89      Z toho vyplývá, že výklad zákona 22/2003 španělskými soudy podporuje posouzení kanceláře odhadce, podle kterého musí být úpadkové řízení uskutečněno v přiměřené lhůtě.

90      Mimoto SRB i kancelář odhadce zohlednily i další faktory, když dospěly k tomu, že úpadkové řízení nemůže trvat déle než sedm let. Zejména uvedly, že od určité doby trvání neumožňují náklady řízení a nejistoty spojené s realizací aktiv zajistit maximalizaci inkasa pohledávek. Jak uvádí SRB, delší období likvidace znamenají zvýšení nejistoty ohledně možného poklesu hodnoty a makroekonomických rizik.

91      Jak zdůrazňují SRB a Španělské království, žalobkyně nemohou tvrdit, že zohlednění delší doby úpadkového řízení nutně skýtá výhody a vede k maximalizaci inkasa pohledávek.

92      Z toho vyplývá, že žalobkyně předně neprokázaly, že cíl úpadkového řízení spočívající v maximalizaci inkasa pohledávek věřitelů je v rozporu s posouzením kanceláře odhadce, podle kterého musí být toto řízení uskutečněno v přiměřené lhůtě. Dále žalobkyně neprokázaly, že by toto posouzení vyplývalo z nesprávného výkladu španělských právních předpisů.

93      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že SRB a kancelář odhadce měly nesprávně za to, že článek 153 zákona 22/2003, ve znění změn z roku 2015, stanovil jednoletou lhůtu pro proces likvidace. Žalobkyně kanceláři odhadce vytýkají, že měla za to, že ustanovení zákona 22/2003 o odměně likvidátora stanoví „uplatnitelnou maximální“ lhůtu 18 měsíců pro likvidaci Banco Popular.

94      V ocenění 3 uvedla kancelář odhadce, že navrhla 18měsíční scénář likvidace s přihlédnutím k tomu, že podle zákona 22/2003 bude likvidátor odměňován pouze po dobu 12 měsíců, s možným prodloužením až o šest měsíců v případě složitých postupů. Uvedená kancelář však měla za to, že v důsledku velikosti této banky a její složité struktury je takový scénář krajně nepravděpodobný.

95      Kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu připomněla skutečnosti, které uvedla v ocenění 3, a sice že stav podle zákona 22/2003 je po reformě z roku 2015 takový, že maximální uplatnitelná lhůta pro likvidaci Banco Popular je doba v trvání 18 měsíců. Kancelář odhadce uvedla, že cílem těchto změn bylo vyhnout se neomezenému prodlužování úpadkového řízení a že v platném znění zákona 22/2003 je stanoveno, že neodůvodněné prodloužení fáze likvidace je důvodem pro nahrazení likvidátora. Kancelář odhadce nicméně připomněla, že vzhledem ke složitosti hypotetického úpadkového řízení Banco Popular a ke skutečnosti, že příliš rychlý postup by vyvolal problémy, pokud jde o kapacitu trhu, klesající ceny a nízké hodnoty inkasa pohledávek, navrhla i další dva scénáře likvidace, které byly delší než 18měsíční lhůta stanovená zákonem 22/2003. Kancelář odhadce dodala, že další scénáře v trvání tří a sedmi let by umožnily efektivnější likvidaci aktiv Banco Popular s lepší mírou výtěžnosti než 18měsíční scénář, přičemž by byla dodržena zásada navrácení hodnoty věřitelům v přiměřené lhůtě.

96      Vzhledem k tomu, že kancelář odhadce považovala 18měsíční scénář likvidace za vysoce nepravděpodobný, a vypracovala tedy další dva delší scénáře, jsou argumenty žalobkyň, které vytýkají kanceláři odhadce, že nesprávně vyložila zákon 22/2003 tak, že stanoví „maximální platnou“ lhůtu pro likvidaci v délce 18 měsíců, irelevantní. Stejně tak nejsou relevantní ani příklady uvedené ve svědectví osoby A, neboť úpadkové řízení bylo zahájeno po roce 2015 a trvalo déle než tři roky.

97      Zatřetí žalobkyně, které se opírají o svědectví osoby A, zpochybňují jednak posouzení kanceláře odhadce, jež jsou uvedena v objasňujícím dokumentu, podle kterého by někteří prioritní věřitelé, jež mají přednostní postavení před dotčenými akcionáři a věřiteli, mohli požadovat odvolání likvidátora v případě neoprávněného prodloužení období likvidace překračujícího jeden rok, a jednak předpoklad, že likvidátor by takové kroky předjímal a řízení uspíšil.

98      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jež se opírají o svědectví osoby A, přitom vysvětlení poskytnutá kanceláří odhadce v objasňujícím dokumentu nemají za cíl odůvodnit „zrychlený“ scénář likvidace, ale odůvodňují, proč délka úpadkového řízení nepřekračuje sedm let.

99      Z napadeného rozhodnutí citovaného v bodě 73 výše vyplývá, že SRB uvedl, že pokud jde o způsob, jakým jednotliví věřitelé posuzovali plán likvidace, kancelář odhadce v ocenění 3 zohlednila skutečnost, že pozastavení platby úroků po likvidaci může mít značný význam, neboť prioritní věřitelé by měli za to, že je málo pravděpodobné, že by jim byla poskytnuta náhrada v případě prodlení se splácením dlužných částek.

100    Jednotliví věřitelé Banco Popular tedy v závislosti na svém postavení v hierarchii mohli mít rozdílné zájmy, pokud jde o délku úpadkového řízení, a kanceláři odhadce ani SRB nelze vytýkat, že je všechny vzaly v potaz.

101    Mimoto s ohledem na znění zákona 22/2003, v němž je stanovena možnost odvolat likvidátora v případě neodůvodněného prodloužení likvidace, a na skutečnost, že někteří věřitelé nemají zájem na prodlužování řízení, představuje uvedené odvolání likvidátora možnost, kterou kancelář odhadce při posuzování délky úpadkového řízení mohla zohlednit.

102    V tomto ohledu je třeba uvést, že ve svědectví osoby A, o které se opírají žalobkyně, uvedená osoba tvrdí, že „pokud by některé skupiny věřitelů musely vyvíjet tlak na likvidátora, aby urychlily proces likvidace, jiné skupiny věřitelů, jako jsou držitelé podřízených pohledávek, byly s to čelit takové strategii“ prostřednictvím odpovědnostní žaloby směřující proti likvidátorovi. Uvedená osoba dodala, že má tedy za to, „že [kancelář odhadce] vychází ze zásady, že zájmy a hypotetické žaloby prioritních věřitelů měly větší vliv na likvidátora než zájmy věřitelů níže v pořadí“ a že nevidí „žádný důvod předpokládat, že by likvidátor při vypracování plánu likvidace zvýhodňoval pouze některou skupinu věřitelů oproti jiné tím, že by neoprávněně urychlil úpadkové řízení, a v důsledku toho se potenciálně vzdal inkasa pohledávek pro držitele podřízených pohledávek“.

103    Stačí uvést, že svědectví osoby A představuje pouhý názor, který nemůže zpochybnit možnost zohledněnou kanceláří odhadce, podle které by se mohli někteří věřitelé domnívat, že délka likvidačního řízení přesahující sedm let je neodůvodněná, a z tohoto důvodu by mohli být podněcováni k tomu, aby požadovali odvolání likvidátora s cílem dosáhnout úhrady svých pohledávek v přiměřené lhůtě.

104    Na druhé straně žalobkyně nevznášejí žádný argument, který by směřoval ke zpochybnění ostatních prvků, jež zohlednila kancelář odhadce v ocenění 3 a které byly připomenuty v objasňujícím dokumentu, jenž má za cíl odůvodnit délku likvidačního řízení, která nepřekračuje sedm let, jako jsou vyšší náklady na likvidaci, řízení a zachování činnosti, zvýšení nejistoty pro likvidátora, pokud jde o míru realizace aktiv, a skutečnost, že likvidátor by nebyl ochoten spekulovat o případných pozitivních budoucích událostech, jež byly krajně nejisté.

105    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou platně tvrdit, že hypotézy, které SRB nebo kancelář odhadce použily, pokud jde o dobu trvání scénářů likvidace, vycházely z nesprávného pochopení zákona 22/2003, a tudíž musí být první výtka zamítnuta.

2)      Ke druhé výtce, která vychází z toho, že nebylo zohledněno delší období likvidace

106    Žalobkyně tvrdí, že podle svědectví osoby A, které je uvedeno v příloze žaloby, a doplnění k tomuto svědectví, jež je uvedeno v příloze repliky, činí rozumný odhad délky úpadku deset či více let, přinejmenším potom sedm let. Opírají se rovněž o své znalecké posudky, podle nichž by desetiletý scénář likvidace vedl k vyššímu inkasu pohledávek. Uvádějí příklady úpadků, zmíněné v jejich znaleckých posudcích a ve svědectví osoby A, u nichž délka likvidace portfolia aktiv překročila maximální sedmiletou dobu likvidace, kterou zohlednila kancelář odhadce.

107    Je třeba uvést, že v čl. 4 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 je stanoveno:

„Při stanovení diskontované částky očekávaných peněžních toků v běžném úpadkovém řízení odhadce zohlední:

a)      použitelné insolvenční právo a zvyklosti v příslušné jurisdikci, jež mohou ovlivňovat faktory, jako jsou očekávaná lhůta pro prodej nebo míry výtěžnosti;

[…]

c)      informace o nedávných případech úpadku podobných subjektů, jsou-li dostupné a relevantní.“

108    V bodě 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí SRB uvedl, že někteří dotčení akcionáři a věřitelé odkazovali na dřívější případy úpadků ve Španělsku a v jiných zemích. Uvedl, že v objasňujícím dokumentu kancelář odhadce uvedla, že ačkoli do určité míry zohlednila úpadkové řízení s Banco de Madrid, podstatné změny vnitrostátního úpadkového práva, k nimž později došlo (například změny, které ovlivňují délku těchto řízení), neumožňují srovnání s předchozími španělskými věcmi. Mimoto SRB konstatoval, že kancelář odhadce zkoumala, zda by jiné případy úpadků v Evropě mohly poskytnout obraz o hypotetickém scénáři úpadku. Kancelář odhadce nicméně kvůli neexistenci harmonizace různých evropských právních předpisů v oblasti úpadku měla za to, že toto srovnání má jen omezenou hodnotu. Kromě toho se mohou makroekonomické souvislosti, transakce, činnosti a aktiva subjektu v jednotlivých případech značně lišit a ovlivnit výsledek ocenění v rámci úpadkového řízení. SRB měl za to, že kancelář odhadce v souladu s čl. 4 odst. 3 písm. c) nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 zohlednila informace o předchozích nedávných případech úpadků podobných subjektů a k jejich relevantnosti uvedla dostatečné odůvodnění.

109    V tomto ohledu je třeba uvést, že příklady zmíněné žalobkyněmi a citované v jejich znaleckých posudcích uvedených v přílohách k žalobě a replice nepředstavují relevantní srovnávací kritéria pro posouzení doby trvání scénáře likvidace Banco Popular.

110    Pokud jde o případy AFINSA Bienes Tangibles SA, Ploder Uicesa SA, Assignia Infraestructruras SA a Essentium Grupo SL, jež jsou uvedeny ve svědectví osoby A a ve znaleckém posudku, který je uveden v příloze žaloby, v jejichž případě trvala úpadková řízení déle než 18 měsíců, stačí ve shodě se SRB konstatovat, že tyto podniky nejsou bankovními institucemi, a tedy se nejedná o relevantní příklady.

111    Pokud jde o případy Northern Rock, Bradford & Bingley, Dexia SA, Heta Asset Resolution AG, SNS Bank nebo Banco Espírito Santo, je třeba uvést, že se netýkají španělských bank, a tedy se jejich úpadkové řízení řídilo ustanoveními jiné vnitrostátní úpravy, než jaká byla použitelná na situaci Banco Popular.

112    Znalci žalobkyň navíc ve znaleckém posudku uvedeném v příloze žaloby uvedli, že ve Španělsku dosud nenastal případ úpadku bank srovnatelných s Banco Popular a že se příklady portugalské banky Banco Espírito Santo a nizozemské banky SNS Bank opírají o posudky týkající se hypotetického úpadku. Nemohou tedy sloužit jako příklad praxe v oblasti úpadku ve Španělsku.

113    SRB mimoto uvedl, že případy Sociedad de Gestión de Activos procedentes de la Reestructuración Bancaria (dále jen „SAREB“), Heta Asset Resolution, Northern Rock, Bradford & Bingley a Dexia se netýkají úpadků, což připouštějí žalobkyně i jejich znalci ve znaleckém posudku uvedeném v příloze repliky.

114    Pokud jde v tomto ohledu o SAREB, jediný příklad španělské banky, jejž žalobkyně zmínily, žalobkyně nezpochybnily tvrzení SRB o tom, že období o délce 15 let stanovené pro účely řádného převodu aktiv odpovídalo období restrukturalizace, jež bylo stanoveno v rámci všeobecného postupu restrukturalizace španělského bankovního sektoru, a nikoli trvání úpadku.

115    Konečně žalobkyně nevysvětlují, do jaké míry je situace jednotlivých příkladů, které uvedly, srovnatelná se situací Banco Popular, zejména pokud jde o strukturu portfolií aktiv nebo makroekonomický kontext.

116    Žalobkyně u případu Banco de Madrid tvrdí, že úpadek uvedené banky, která je menší a má jednodušší strukturu než Banco Popular, trvá již více než šest let a ukazuje na to, že by byl vhodný desetiletý scénář.

117    V tomto ohledu kancelář odhadce v ocenění 3 uvedla, že zohlednila případ Banco de Madrid, která byla tehdy posledním projednávaným případem úpadku banky ve Španělsku, přičemž uvedená kancelář konstatovala, že systémový dopad uvedené banky odlišuje její úpadek od případu Banco Popular. Rovněž uvedla, že úpadek Banco de Madrid nastal před určitými podstatnými právními změnami zákona 22/2003, které mají dopad na scénář použitý na Banco Popular. Kancelář odhadce nicméně uvedla, že tento precedent byl užitečný, pokud jde o potvrzení odnětí bankovní licence a ocenění některých aktiv.

118    Jak totiž rovněž uvedla kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu, úpadkové řízení s Banco de Madrid probíhalo před změnou zákona 22/2003, jejímž možným důsledkem bylo zkrácení délky úpadkového řízení na 18 měsíců. Jak je totiž uvedeno v bodě 87 výše, cíle přijetí zákona 25/2015, který spočíval v tom, aby nebylo neodůvodněně prodlužováno úpadkové řízení, bylo dosaženo stanovením možnosti omezit odměnu likvidátora na 18 měsíců.

119    Kromě toho ke dni přijetí napadeného rozhodnutí trvalo úpadkové řízení Banco de Madrid, které bylo zahájeno v březnu 2015, již 5 let, a nebylo tedy v rozporu s hypotézou scénáře likvidace s maximální délkou sedmi let. Konečně žalobkyně nevysvětlují, proč by tento příklad prokazoval, že by byl vhodný desetiletý scénář likvidace Banco Popular.

120    Příklady uváděné žalobkyněmi tudíž nemohou prokázat, že zohlednění maximální doby trvání scénáře likvidace Banco Popular o délce sedmi let bylo zjevně nesprávné.

121    Kromě toho je třeba rovněž připomenout, že z bodů 66 až 70 výše vyplývá, že skutečnost, že znalci žalobkyň provedli vlastní posouzení úpadkového řízení Banco Popular, aby prokázali, že by během desetiletého období bylo dosaženo vyššího inkasa pohledávek, nemůže zbavit věrohodnosti posouzení provedená v ocenění 3.

122    Mimoto tvrzení osoby A, že „[podle ní] je rozumný odhad délky úpadku 10 nebo více let a nejméně sedm let“, představuje pouhý názor, který není založen na konkrétním posouzení situace Banco Popular.

123    Z toho plyne, že druhá výtka musí být zamítnuta.

124    Z analýzy první části vyplývá, že žalobkyně nevznesly argumenty, které by mohly zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce, podle nichž činí maximální doba trvání úpadkového řízení Banco Popular sedm let, zejména s ohledem na cíl uskutečnit likvidaci v přiměřené lhůtě, jakož i na nejistotu způsobenou delším trváním úpadku. Žalobkyně tudíž neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když se v napadeném rozhodnutí o tato posouzení opíral.

125    První část prvního žalobního důvodu tudíž musí být zamítnuta.

b)      Ke druhé části, týkající se ocenění úvěrů bez selhání

126    Žalobkyně tvrdí, že hypotézy zohledněné kanceláří odhadce, o něž se SRB v napadeném rozhodnutí opíral a jež se týkaly ocenění portfolia úvěrů bez selhání Banco Popular, jsou zjevně nesprávné a vedly ke značnému podhodnocení tohoto portfolia.

127    Tato druhá část se dělí na čtyři výtky k analýze provedené kanceláří odhadce, přičemž první z nich se týká překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, druhá hypotéz očekávaného inkasa úvěrů bez selhání, třetí nových prodlení u zbylých úvěrů bez selhání a čtvrtá diskontní sazby při prodeji zbývající části portfolia úvěrů bez selhání.

1)      K první výtce, týkající se překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání

128    Žalobkyně mají za to, že důvody uvedené kanceláří odhadce k odůvodnění v ocenění 3, jež se týká překlasifikace 1,1 miliardy eur úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, jsou zjevně nesprávné.

129    Žalobkyně zaprvé tvrdí, že použití standardu IFRS 9 [International Financial Reporting Standard (mezinárodní standardy účetního výkaznictví)] a circular 4/2017 Banco de España, a entidades de crédito, sobre normas de información financiera pública y reservada, y modelos de estados financieros [oběžník 4/2017 Španělské centrální banky určený úvěrovým institucím, o pravidlech pro veřejné a vyhrazené finanční informace a vzorech finančních výkazů) ze dne 27. listopadu 2017 (BOE č. 296, ze dne 6. prosince 2017, s. 119454) je v kontextu úpadku nevhodné a že kancelář odhadce použila pro překlasifikaci úvěrů bez selhání na úvěry v selhání standard IFRS 9 příliš restriktivně. Podle žalobkyň kritéria použitá kanceláří odhadce neodpovídají tomu, co IFRS 9 definuje jako úvěr, který má být zařazen do fáze 3, a tedy jako úvěr, který musí být „odepsán“ a vyřazen ze skupiny úvěrů bez selhání.

130    V tomto ohledu v ocenění 3, pokud jde o překlasifikaci úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, zohlednila kancelář odhadce klienty, kteří byli v účetnictví Banco Popular klasifikováni ve fázi 2 podle IFRS 9, a sice klienty s vysokým rizikem selhání, a následně uplatnila objektivní kritéria za účelem určení, které z úvěrových smluv, jež byly s těmito klienty uzavřeny, by mohly být překlasifikovány na úvěry v selhání, a to zejména v případě úpadku banky. Kancelář odhadce měla dále za to, že na úvěry v selhání by měly být překlasifikovány úvěry, které již byly v selhání po dobu více než 30 dnů a u nichž zbývající dlužná částka převyšovala výši poskytnutých záruk, jakož i úvěry klientů, kteří již měli smlouvu o úvěru v selhání, ať již z důvodu nedostatečných poskytnutých záruk nebo kvůli tomu, že smlouva o úvěru v selhání představovala významný objem v celkovém závazku s bankou.

131    Z toho tedy vyplývá, že kancelář odhadce se nedomnívala, že některé úvěry měly být klasifikovány ve fázi 3 podle kritérií stanovených IFRS 9 a určité úvěry bez selhání nepřeklasifikovala na úvěry v selhání v souladu s tímto standardem.

132    Mimoto skutečnost, že kancelář odhadce v ocenění 3 uvedla, že její metoda je v souladu s oběžníkem Španělské centrální banky 4/2017, neznamená na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, že ji použila za účelem překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání.

133    Argument žalobkyň tudíž musí být odmítnut v rozsahu, v němž vychází z nesprávného výkladu ocenění 3.

134    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že v objasňujícím dokumentu se kancelář odhadce při odůvodnění obtíží dlužníka se splácením jeho úvěru nesprávně opírá o zmrazení jeho finančních prostředků, neboť nezohlednila předně skutečnost, že dlužník může mít účty v jiných bankách, a dále fungování španělského systému pojištění vkladů. Odkaz na blíže neurčité „protinávrhy“ je podle žalobkyň pouhou domněnkou. Žalobkyně uvádějí, že tato tvrzení jsou neurčitá a nepodložená a neumožňují odůvodnit zásadní překlasifikaci úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, jež byla uskutečněna v ocenění 3.

135    V objasňujícím dokumentu v reakci na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, kteří se domáhali vysvětlení k překlasifikaci úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, jež byla provedena v ocenění 3, poskytla kancelář odhadce toto vysvětlení:

„Jak je uvedeno v [ocenění 3], úpadek Banco Popular by měl značné důsledky, a to i pro dlužníky, a mohl by vést ke zvýšení úrovně platební neschopnosti (například u dlužníků, kteří mají rovněž běžné účty u Banco Popular, by mohly být jejich účty zmrazeny a tito dlužníci by neměli přístup ke svým finančním prostředkům, jiní by mohli podat protinávrhy, aby nemuseli platit stanovené splátky či jejich splácení oddálili). Toto zvýšení by dopadalo zejména na části portfolia anebo na dlužníky, jež jsou již v obtížích, a bylo by zhoršeno obtížemi spojenými se zachováním proaktivního postoje při správě těchto úvěrů kvůli narušení chodu Banco Popular a činnosti jejích zaměstnanců v důsledku úpadku. Na základě [své] zkušenosti a [svého] odborného úsudku [měla] za to, že dlužníci označení jako dlužníci ve fázi 2 [podle IFRS 9] by podle údajů, které byly poskytnuty, představovali vysoké riziko selhání. Tato klasifikace ve spojení s dalšími faktory (např. souvisejícími zajištěními) byly určující pro odhad zvýšení selhání a překlasifikaci. V tomto ohledu [byla] situace odlišná od účetní analýzy v případě pokračování v činnosti.“

136    Stačí uvést, že se žalobkyně omezují na tvrzení, že příklady uvedené kanceláří odhadce, jež se týkají způsobů možného chování dlužníků v případě úpadku Banco Popular, neodůvodňují rozsah překlasifikace uskutečněné v ocenění 3. Tyto argumenty je třeba odmítnout jako irelevantní.

137    Vysvětlení uvedená v ocenění 3 a v objasňujícím dokumentu, jež se týkají překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání, se totiž o tyto příklady neopírají. Zdá se, že žalobkyně opomíjí skutečnost, že překlasifikace provedená v ocenění 3, uvedená v bodě 130 výše, se týkala pouze určitých úvěrů držených dlužníky, které již vykazovaly rizika selhání. V tomto ohledu žalobkyně nevznášejí argumenty, které by zpochybňovaly posouzení kanceláře odhadce, jež se týkají důsledků náhlého ukončení činnosti banky předně pro zhoršení situace dlužníků, kteří měli potíže se splácením svých úvěrů již v době, kdy Banco Popular byla činná, a dále pro zvýšení rizika selhání úvěrů, které kvůli svým parametrům, jako je nízká úroveň souvisejících zajištění, představovaly riziko nesplácení již před úpadkem.

138    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou platně tvrdit, že SRB měl mít za to, že překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání v ocenění 3 byla zjevně nesprávná. První výtku je proto třeba zamítnout.

2)      Ke druhé výtce, týkající se hypotéz předčasného umoření úvěrů bez selhání

139    Žalobkyně tvrdí, že závěr kanceláře odhadce v ocenění 3, jež se týká snížení velikosti portfolia úvěrů bez selhání z 59,5 miliardy eur na 24,9 miliardy eur za 18 měsíců, se opírá o nerealistické hypotézy předčasného umoření. Žalobkyně tyto hypotézy zpochybňují předně u podnikových úvěrů bez selhání a dále u hypotéčních úvěrů bez selhání.

140    Úvodem je třeba uvést, že srovnání provedené žalobkyněmi mezi úrovněmi předčasného umoření na španělském trhu v roce 2017 a hypotézami zohledněnými kanceláří odhadce není relevantní. Vzhledem k tomu, že ocenění 3 vychází z předpokladu, že by Banco Popular vstoupila do likvidace, nejsou úrovně předčasného umoření pro podniky, jejichž činnost je zachována, srovnatelné.

i)      K podnikovým úvěrům bez selhání

141    Žalobkyně zpochybňují hypotézu, kterou zastává kancelář odhadce, podle níž bude 80,23 % z portfolia úvěrů bez selhání podnikových klientů Banco Popular umořeno předčasně ve lhůtě jednoho roku od úpadku Banco Popular. Tato hypotéza podle nich vychází z nelogické domněnky, která je v rozporu s charakteristikou španělského trhu, podle níž by profesionální klienti, kteří potřebují banku, která zajišťuje komerční bankovní služby, byli nuceni refinancovat své úvěry u nové banky, která by jim tyto služby mohla nabídnout.

142    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že neexistuje souvislost mezi úvěrem a běžným účtem, že není pravda, že by podnik přijímající úvěr měl pro všechny své potřeby vztah pouze s jedinou bankou a že je třeba uznat, že dlužníci nejsou ochotni měnit banku. Kancelář odhadce to připustila v objasňujícím dokumentu a vycházela z obecných prohlášení, jež se týkají úzkých vztahů španělských bank s jejich klienty nebo strategií konkurenčních bank, aniž určila, kolik z podniků, které jsou klienty Banco Popular a získaly úvěry, využívalo jiné bankovní služby, jež by byly nuceny převést.

143    V ocenění 3 měla kancelář odhadce za to, že míry předčasného umoření mohou být výrazně vyšší za scénáře likvidace než v případě činné banky, neboť klienti, kteří by tak mohli učinit, by měli tendenci přejít k jiným finančním institucím a splatit svůj dluh vůči bance, a že ostatní významné španělské banky by pravděpodobně rovněž aktivně usilovaly o přilákání nejlepších zákazníků banky v likvidaci. Kancelář odhadce měla za to, že tento předpoklad platí tím spíše pro podnikovou klientelu, která se za účelem řízení svých každodenních činností musí opírat o plně funkční banku, která je schopna nabízet takové produkty a služby, jako jsou revolvingové úvěrové facility, jiná čerpání, funkce prodejního místa a řada jiných služeb, jež by Banco Popular poté, co by vstoupila do likvidace, nemohla dále nabízet

144    Kancelář odhadce rovněž uvedla, že předpokládala, že odchod by se týkal všech podnikových klientů s výjimkou podniků, které byly na seznamu sledovaných podniků a jež jen stěží mohly získat refinancování u jiné banky, a s výjimkou developerských společností, o něž konkurenční banky k datu řešení krize neměly téměř žádný zájem.

145    V objasňujícím dokumentu kancelář odhadce v reakci na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, podle nichž se hypotézy předčasného umoření úvěrů bez selhání zdají být příliš nadhodnocené, uvedla:

„Kromě toho jsme zjistili, že španělský obchodní model retailové banky je založen na navázání úzkých vztahů s klienty. V případě tohoto scénáře úpadku Banco Popular by značný počet podnikových klientů zahájil obchodní jednání s jinými poskytovateli bankovních služeb, během nichž by byl jiný bankovní subjekt v dobrém postavení k tomu, aby získal úvěry podnikových klientů i jejich transakční bankovní činnosti. Aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem, nevycházíme z předpokladu funkční vazby mezi těmito dvěma produkty. Předpokládáme však, že návazná obchodní jednání by se týkala veškerých bankovních potřeb zákazníka (ať už se jedná o obchodní transakce či úvěry) a že jiný poskytovatel by usiloval o to, aby získal co nejvíce nových činností. Tato jednání mohou být snazší, pokud vztah s danou bankou již existuje (klienti více bank). Konkrétně ostatní španělské banky by měly v dané době strategický zájem získat malé a střední podniky a franšízy nižší kategorie Banco Popular, takže scénář úpadku by pravděpodobně vyvolal proaktivní strategie u více konkurentů, jež by se snažili získat zákazníky Banco Popular. Z tohoto důvodu se domníváme, že hypotézy, o něž se opírá zvýšení míry předčasně umořených úvěrů, jak jsou uvedeny [v ocenění 3], jsou přiměřené.“

146    Mimoto kancelář odhadce v reakci na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, podle nichž by nehybnost dlužníků snížila míru odchodu a chování klientů není vždy racionální, uvedla, že by s tímto faktorem souhlasila za pokračující činnosti, nicméně v případě scénáře úpadku je situace velmi odlišná. Připomněla, že klienti, kteří byli odkázáni v případě transakčních bankovních služeb na Banco Popular, by byli nuceni změnit banku, a i kdyby neexistovala funkční spojitost, pravděpodobně by zároveň přemístili i své úvěry, aby zachovali danou úroveň služeb a z důvodů pohodlnější správy.

147    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že kancelář odhadce připustila neexistenci funkční spojitosti mezi úvěrem a běžným účtem, nezpochybňuje její posouzení, podle kterého se podniková klientela musí opírat o banku, která jí může nabídnout plnou škálu produktů a služeb. Skutečnost, že by jim Banco Popular kvůli svému úpadku již nemohla nabízet tyto služby, je aspektem, který podporuje odchod této klientely k jiným bankám, a tedy předčasné umoření úvěrů takovými podniky.

148    Navíc z ocenění 3 nevyplývá, že by kancelář odhadce vycházela z předpokladu, že podnik má pro všechny své potřeby vztah pouze s jedinou bankou. Žalobkyně tak nemohou tvrdit, že kancelář odhadce připustila nesprávnost své hypotézy, když v odpovědi na některé připomínky v objasňujícím dokumentu uznala existenci vztahů s více bankami. V tomto ohledu měla kancelář odhadce za to, že skutečnost, že zákazník Banco Popular má účet u jiné banky, může být aspektem, jenž může usnadnit odkoupení jeho úvěrů tímto jiným poskytovatelem, a tedy předčasné umoření úvěrů bez selhání.

149    Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu nepřipustila nehybnost dlužníků, pokud jde o změnu banky v případě úpadku Banco Popular.

150    Konečně vzhledem k tomu, že kancelář odhadce jasně uvedla, které kategorie podnikové klientely byly z její hypotézy vyloučeny z toho důvodu, že nemohly převést své úvěry, argument směřující k tomu, že uvedené kanceláři je vytýkáno, že neurčila, kolik subjektů z podnikové klientely, jež obdržely úvěry, využívalo ostatní bankovní funkce, není relevantní.

151    Žalobkyně mimoto v replice tvrdí, že kancelář odhadce upřednostnila „úzké bankovní vztahy“ jakožto rozhodující faktor předčasného umoření před všemi ostatními úvahami, včetně nákladů na půjčky. Podle nich profesionální klienti, zejména malé a střední podniky, upřednostňují náklady na půjčky před povahou svých bankovních vztahů.

152    Stačí konstatovat, že tento argument žalobkyň nebere v potaz důsledky vstupu Banco Popular do likvidace, a to nejen její neschopnost poskytovat bankovní služby v plném rozsahu, ale i postoj konkurenčních bank. Kancelář odhadce konkrétně v objasňujícím dokumentu uvedla, že o část podnikové klientely Banco Popular, zejména malé a střední podniky, by projevovaly strategický zájem ostatní španělské banky, které by mohly uplatnit strategii usilující o získání těchto zákazníků v případě úpadku.

153    Žalobkyně tudíž nevznášejí žádný argument, který by mohl prokázat, že existence úzkých vztahů španělských profesionálních zákazníků s jejich bankou nepředstavovala relevantní aspekt, jejž mohla kancelář odhadce zohlednit. Argumenty žalobkyň nezbavují věrohodnosti hypotézu, jež byla zohledněna kanceláří odhadce, podle níž by se profesionální klienti, kteří by museli v důsledku úpadku Banco Popular převést své obchodní operace k jiné bance, rozhodli převést rovněž své úvěry, aby zachovali vztah, který zahrnuje veškeré bankovní služby.

154    Zadruhé žalobkyně v podstatě vytýkají nedostatek odůvodnění, neboť kancelář odhadce neposkytla číselné údaje týkající se relativních úrokových sazeb a nákladů na ukončení smluv, jež zohlednila.

155    V objasňujícím dokumentu kancelář odhadce v reakci na připomínky k relativním úrokovým sazbám a nákladům na převod uvedla, že při stanovování svých hypotéz předčasného umoření zohlednila ochotu zákazníka k odchodu (např. relativní úrokové sazby uplatňované mezi Banco Popular a jinými poskytovateli), možné překážky (např. náklady na převod) a přitažlivost zákazníka pro jiné banky při posuzování refinancování úvěrů zákazníka (s přihlédnutím k rizikovému profilu dlužníka, úvěrové historii, segmentaci, finanční situaci atd.). Uvedla, že přezkoumala relativní úrokové sazby tak, že porovnala sazbu splatného úroku z nesplacených úvěrů (jak je uvedeno v poskytnutých údajích) s úrokovými sazbami uplatňovanými na nové obdobné transakce ke dni ukončení smlouvy, a náklady na ukončení smlouvy, včetně posouzení vzorku smluv, s cílem získat přehled o nákladech na ukončení smlouvy, jež jsou stanoveny pro každou standardní smlouvu, jakož i vymezení dopadu odstoupení od této smlouvy.

156    Je nutno konstatovat, že toto odůvodnění je dostatečné k prokázání, že kancelář odhadce skutečně zohlednila v ocenění 3 úrokové sazby uplatňované Banco Popular a ostatními bankami, jakož i náklady na převod úvěru. Toto vysvětlení je v souladu s požadavky čl. 6 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, podle kterého musí ocenění obsahovat vysvětlení hlavních použitých metodik a přijatých předpokladů a údaj o citlivosti ocenění na tyto volby. Kanceláři odhadce nepříslušelo, aby v ocenění 3 podrobně uvedla veškeré skutečnosti a údaje, z nichž vycházela.

157    Z toho vyplývá, že žalobkyně nevznesly žádný argument, který by mohl zbavit věrohodnosti hypotézu uplatněnou kanceláří odhadce, podle které by bylo předčasně umořeno 80,23 % portfolia úvěrů bez selhání podnikové klientely Banco Popular.

ii)    K hypotéčním úvěrům bez selhání

158    Žalobkyně tvrdí, že se hypotéza, kterou zastává kancelář odhadce, podle níž bude umořeno předčasně ve lhůtě 18 měsíců 33,55 % hypotečních úvěrů bez selhání z portfolia Banco Popular, opírá o obecné závěry, jež nejsou podložené.

159    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že hypoteční úrokové sazby na španělském trhu byly výrazně vyšší než sazby ve výši 1 % a 1,2 %, jež použila kancelář odhadce, přičemž se opírají o svůj znalecký posudek, který odkazuje na údaje Statistického věstníku Španělské centrální banky z července 2018 a na údaje ECB zveřejněné společností Standard & Poor’s. Žalobkyně tvrdí, že zákazníci, kteří platili úrokovou sazbu ve výši 2 % nebo méně za svůj hypoteční úvěr, odpovídající úrokové sazbě těchto úvěrů na španělském trhu v červnu 2017, neměli žádný zájem změnit banku. Kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu tyto údaje ani jejich relevanci nezpochybnila, ale uplatnila údajně nevhodné odlišení úrokových sazeb na španělském trhu v červnu 2017 od úrokových sazeb platných po celou dobu trvání hypotéky.

160    Žalobkyně zpochybňují použití úrokových sazeb platných po celou dobu trvání hypotéky, neboť zákazníci se nerozhodují ke sjednání hypotečního úvěru na základě takové sazby, ale pouze na základě počáteční sazby dostupné na trhu, a počáteční sazby jsou zpravidla nižší než průměrná sazba za dobu trvání úvěru.

161    V ocenění 3 měla kancelář odhadce za to, že větší pravděpodobnost k odchodu je u zákazníků, u nichž činí poměr mezi úvěrem a hodnotou majetku zakoupeného prostřednictvím tohoto úvěru (dále jen „poměr úvěru k hodnotě“) méně než 90 % a kteří nejsou uvedeni na seznamu sledovaných zákazníků, nebo u zákazníků, u nichž činí lhůta splatnosti úvěru více než 2 roky. Uvedená kancelář měla za to, že zákazníci, u nichž činí poměr úvěru k hodnotě méně než 80 %, umoří svůj úvěr předčasně, kdyby platili úrokovou sazbu ve výši 1 % nebo více, a že zákazníci s poměrem úvěru k hodnotě mezi 80 % a 90 % umoří svůj úvěr předčasně, kdyby platili úrokovou sazbu ve výši 1,2 % nebo více.

162    Je třeba uvést, že argumenty žalobkyň směřující ke zpochybnění zohlednění úrokových sazeb ve výši 1 % a 1,2 % již vznesli někteří dotčení akcionáři a věřitelé během procesu zajištění práva být vyslechnut.

163    V tomto ohledu kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu uvedla, že se údaje vyplývající ze Statistického věstníku Španělské centrální banky z července 2018 a údaje ECB zveřejněné společností Standard & Poor’s, kterých se dovolávali dotčení akcionáři a věřitelé, liší od údajů použitých v ocenění 3, jelikož odrážejí pouze počáteční hypotéční sazbu.

164    Kancelář odhadce vysvětlila, že hypoteční sazby použité v ocenění 3 byly vypočteny na základě srovnání (pevných a pohyblivých) sazeb portfolia Banco Popular s úrokovými sazbami nabízenými k 6. červnu 2017 hlavními poskytovateli hypotečních úvěrů na španělském trhu. Kromě toho uvedla, že vzala v úvahu sazby platné pro celou dobu trvání hypotečního úvěru (spíše než pouze pro počáteční období), jelikož hypoteční úvěry ve Španělsku mají obecně na začátku úvěru odlišnou sazbu ve srovnání se zbytkem doby trvání smlouvy. Kancelář odhadce uvedla, že tyto sazby byly vypočítány jako průměr procentního podílu pohyblivých i pevných sazeb hypotečních úvěrů na španělském trhu v rozhodné době a že tato váha byla vynásobena nabídkou průměrných sazeb nových hypotečních úvěrových smluv s pohyblivou a pevnou úrokovou sazbou.

165    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou tvrdit, že kancelář odhadce nezpochybnila relevanci jejich údajů vyplývajících ze Statistického věstníku Španělské centrální banky z července 2018 a z údajů ECB zveřejněných společností Standard & Poor’s. Kancelář odhadce jasně uvedla, že tyto údaje nebyly vzaty při ocenění 3 v potaz, jelikož nevyjadřují hypoteční úrokovou sazbu za celou dobu trvání úvěru.

166    Mimoto tvrzení žalobkyň, podle kterého zákazníci zohledňují pouze počáteční úrokovou sazbu úvěru, a nikoli úrokovou sazbu použitelnou po celou dobu trvání hypotečního úvěru, se neopírá o žádný konkrétní důkaz. Jak uvádí SRB, toto tvrzení je rovněž v rozporu s argumentem žalobkyň, podle kterého se zákazníci snaží „získat nižší dlouhodobou průměrnou sazbu“.

167    Stejně tak není podepřeno žádným důkazem ani tvrzení žalobkyň, podle kterého jsou počáteční úrokové sazby zpravidla nižší než průměrná sazba za dobu trvání půjčky.

168    Z toho vyplývá, že argumenty žalobkyň spočívají pouze v uvedení jejich vlastních hypotéz ke zpochybnění hypotéz použitých v ocenění 3 a nemohou zbavit věrohodnosti posouzení provedené kanceláří odhadce. Mimoto tyto argumenty nezohledňují ostatní prvky, jako je poměr úvěru k hodnotě a délka splatnosti úvěru, které kancelář odhadce zohlednila, když určovala, které z hypotečních úvěrů bez selhání mohou být umořeny předčasně.

169    Zadruhé žalobkyně zpochybňují posouzení kanceláře odhadce, podle kterého náklady na předčasné umoření hypotečního úvěru nepředstavují relevantní faktor, a mají za to, že nesprávně vyloučila náklady spojené se sjednáním nového hypotečního úvěru.

170    V objasňujícím dokumentu kancelář odhadce uvedla, že při vypracovávání hypotéz předčasného umoření zohlednila všechny faktory, jež mohou mít dopad na odchod zákazníků k jinému subjektu, a to z hlediska jak nabídky, jako je úvěrová kvalita zákazníka nebo dostupnost záruk, tak poptávky, a sice dopadu nákladů na zrušení hypotečních úvěrů držených u Banco Popular, jakož i nákladů spojených se sjednáním nových hypotečních úvěrů u jiného poskytovatele.

171    Kancelář odhadce připomněla své posouzení obsažené v ocenění 3, podle něhož neexistuje žádná překážka bránící tomu, aby zákazník převedl svůj hypoteční úvěr na jiného poskytovatele služeb, a to navzdory skutečnosti, že u určitých úvěrů to povede ke vzniku nákladů za předčasné umoření. Měla za to, že zákazníci, kteří drží vklady u Banco Popular, budou mít potřebu nalézt pro tyto vklady nového poskytovatele a že je pravděpodobné, že tito poskytovatelé podpoří a zjednoduší postup pro převedení jejich dalších produktů. V důsledku toho neměla za to, že tyto náklady by odrazovaly zákazníky od převedení jejich hypotečního úvěru. Měla rovněž za to, že likvidátor nemusí být s to vymáhat poplatky za předčasné umoření, pokud by se v případě zákazníků mělo za to, že klienti museli změnit poskytovatele kvůli provozním obtížím, kterým Banco Popular čelila v důsledku úpadku. Nakonec kancelář odhadce vyčíslila tyto náklady přibližně na 40 milionů eur pro všechny zákazníky odcházející z Banco Popular, a nezahrnula tedy související příjmy.

172    Pokud jde o posledně uvedený bod, kancelář odhadce rovněž v objasňujícím dokumentu uvedla, že přezkoumala vzorek transakcí, aby získala přehled o standardních nákladech na zrušení, které Banco Popular vznikaly, a na tomto základě konstatovala, že se pohybují v tržních rozpětích.

173    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohou platně tvrdit, že kancelář odhadce při svém posouzení hypotéz předčasného umoření hypotečních úvěrů nezohlednila náklady spojené s přesunem těchto úvěrů k jiné bance.

174    Kromě toho se žalobkyně omezují na tvrzení, že vysvětlení, jež kancelář odhadce podala ke skutečnosti, že nezohlednila poplatky za předčasné umoření, jsou povrchní a že uvedená kancelář nijak nevysvětlila vyloučení nákladů spojených se sjednáním nového úvěru. Žalobkyně mají za to, že vysvětlení, jež se opírá o pobídky konkurenčních bank, je čistě spekulativní, že se likvidátor nezřekne inkasa poplatků za předčasné umoření, a že ač částka 40 milionů eur není z celkového hlediska svým objemem významná, musí být přezkum proveden na individuální úrovni.

175    Stačí konstatovat, že vysvětlení kanceláře odhadce měla prokázat nikoli to, že poplatky spojené s přesunem hypotéčních úvěrů bez selhání k jiné bance neměly být zohledněny, nýbrž skutečnost, že nebyly odrazující. Argumenty žalobkyň se opírají o pouhá tvrzení, která neprokazují zjevnou nesprávnost hypotéz zohledněných kanceláří odhadce.

176    Z toho vyplývá, že žalobkyně nepředložily žádný argument, který by mohl zbavit věrohodnosti hypotézu uplatněnou kanceláří odhadce, podle které by bylo předčasně umořeno 33,55 % hypotečních úvěrů bez selhání z portfolia Banco Popular.

177    Z analýzy druhé výtky vyplývá, že žalobkyně neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když měl v napadeném rozhodnutí za to, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu „poskytla vhodné argumenty, které se opírají o její hypotézy, jež se týkají zvýšení úrovně předčasného umoření“ úvěrů bez selhání. Druhá výtka musí být proto zamítnuta.

3)      Ke třetí výtce, týkající se nových selhání při splácení zbývajících úvěrů bez selhání

178    Žalobkyně uvádějí, že nezpochybňují metodu výpočtu inkasa pohledávek, jež se očekává v případě likvidace zbývajících úvěrů bez selhání, a sice úvěrů zbývajících v portfoliu po odečtení úvěrů překlasifikovaných na úvěry v selhání a úvěrů, které měly být podle hypotéz předčasně umořeny, a že potvrzují skutečnost, že z některých těchto úvěrů by se během doby jejich existence staly úvěry v selhání. Žalobkyně nicméně tvrdí, že kancelář odhadce neposkytla žádný základ pro hypotézu uvedenou v ocenění 3, podle které by došlo k „významnému zvýšení“ nových selhání plateb v případě insolvence.

179    Žalobkyně odkazují na výňatek z tabulky obsažené v ocenění 3, jež obsahuje shrnutí strategie realizace aktiv Banco Popular, kterou použila kancelář odhadce, podle které „bude portfolio úvěrů bez selhání likvidováno až na konci období likvidace s ohledem na jejich návratnost, na významné zvýšení míry předčasného umoření a nových selhání, po němž bude následovat konečný prodej zbývajícího portfolia“.

180    Z toho vyplývá, že kancelář odhadce zmínila významné zvýšení míry předčasného umoření úvěrů bez selhání, a nikoli nová selhání při splácení zbývajících úvěrů bez selhání.

181    Stačí tedy ve shodě se SRB uvést, že tento argument žalobkyň vychází z nesprávného výkladu ocenění 3.

182    Třetí výtku je proto třeba zamítnout.

4)      Ke čtvrté výtce, týkající se diskontní sazby při prodeji zbývající části portfolia úvěrů bez selhání

183    Žalobkyně uvádějí, že v rámci hypotetického scénáře likvidace o délce sedmi let použila kancelář odhadce diskontní sazbu, jež se uplatní na prodej zbývajícího portfolia úvěrů bez selhání („rump“, zbytkové struktury), v rozpětí mezi 5,1 % u nejlepší hypotézy a 6,1 % u nejhorší hypotézy, aniž vysvětlila tento rozdíl ve výši 1 %.

184    V ocenění 3 kancelář odhadce uvedla, že diskontní sazba použitá na konci období likvidace v každém scénáři odráží míru návratnosti požadovanou na španělském trhu pro jednotlivé kategorie aktiv na základě rizikového profilu, jenž byl předvídán v okamžiku likvidace, což vyžaduje provedení úprav. Kancelář odhadce uvedla skutečnosti, z nichž vycházela při provádění těchto úprav. Vysvětlila, že rozdílné diskontní sazby použité v různých scénářích likvidace odrážejí vývoj kombinace různých kategorií aktiv v portfoliu a jejich předpokládané diskontní sazby.

185    Stačí přitom konstatovat, že tato vysvětlení, jež žalobkyně nezpochybňují, jsou dostatečná k odůvodnění, proč byly zohledněny diskontní sazby při prodeji zbývající části portfolia úvěrů bez selhání, jež jsou v každém alternativním časovém scénáři u nejlepší a nejhorší hypotézy odlišné.

186    Pokud jde o odkaz žalobkyň na jejich znalecký posudek, v němž je uplatněna hypotéza maximální diskontní sazby ve výši 5 %, je třeba připomenout, že z bodů 66 až 70 výše vyplývá, že srovnání s analýzou provedenou ve znaleckém posudku žalobkyň není relevantní pro určení toho, zda se kancelář odhadce dopustila v ocenění 3 zjevně nesprávného posouzení.

187    Z toho plyne, že čtvrtá výtka musí být zamítnuta.

188    Z analýzy druhé části vyplývá, že žalobkyně nevznesly argumenty, které by mohly zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce, jež se týkají ocenění portfolia úvěrů bez selhání Banco Popular. Žalobkyně tudíž neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když se v napadeném rozhodnutí o tato posouzení opíral.

189    Druhá část prvního žalobního důvodu proto musí být zamítnuta.

c)      Ke třetí části, týkající se ocenění úvěrů v selhání

190    Žalobkyně tvrdí, že se odhad inkasa úvěrů v selhání v ocenění 3 opírá o nesoudržné a neopodstatněné hypotézy a je neslučitelný s referenčními údaji, což vedlo k podhodnocení tohoto inkasa.

191    Zaprvé žalobkyně zpochybňují hypotézu uvedenou v ocenění 3, podle níž se všechny úvěry v selhání prodají do 18 měsíců od úpadku. Tvrdí, že portfolio zajištěných úvěrů v selhání je tvořeno především z úvěrů zajištěných nemovitými aktivy, a jeho hodnota je tedy určována hodnotou podkladových nemovitých aktiv. I když kancelář odhadce v ocenění 3 údajně uznala, že hlavním kritériem pro ocenění zajištěných úvěrů v selhání je inkaso částek získaných z prodeje převzatých aktiv, podle žalobkyň nepostupovala soudržně, když v rámci hypotézy použila jinou délku optimální doby převodu pro úvěry v selhání a pro nemovitá aktiva.

192    V ocenění 3 kancelář odhadce uvedla, že plánovaná strategie likvidace spočívá v tom, že bude co nejdříve prodáno úvěrové portfolio úvěrů v selhání, aby se zabránilo dalšímu zhoršení situace banky a s ohledem na „zájem“ španělského trhu o tato aktiva, a že to odpovídá zkušenostem získaným v souvislosti s jinými bankovními likvidacemi. Měla za to, že se očekává, že úvěry v selhání budou prodány v prosinci 2018, tedy přibližně 18 měsíců od data řešení krize ve třech možných scénářích o délce 18 měsíců, tří a sedmi let.

193    V návaznosti na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, jež byly vzneseny v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut, podle nichž by delší lhůta pro prodej úvěrů v selhání umožnila získat vyšší výnos z prodeje, kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu uvedla, že při vypracování ocenění 3 byla zohledněna hypotéza, podle které by si Banco Popular ponechala úvěry v selhání po delší dobu. Trvala však na tom, že nejvhodnější je i nadále harmonogram prodeje portfolia úvěrů v selhání během osmnáctiměsíčního období.

194    V tomto ohledu měla kancelář odhadce za to, že během delšího období je vyšší inkaso nejisté, zatímco existence nákladů spojených se zachováním týmu provádějícího likvidaci (s ohledem na riziko spojené s odchodem klíčových zaměstnanců, které by zvýšilo úroveň případné neefektivnosti), jakož i další faktory, jako je neochota dlužníků v selhání zahájit jednání s bankou v platební neschopnosti, je jistější. Kancelář odhadce kromě toho uvedla, že delší lhůta rovněž zvyšuje makroekonomické riziko, zejména proto, že v druhé polovině roku 2017 existoval aktivní trh pro úvěry v selhání, a měla za to, že je málo pravděpodobné, že by likvidátor chtěl spekulovat o příznivých podmínkách, které potrvají po delší dobu (zejména v kontextu potenciálně významných makroekonomických otřesů, jež by mohly být důsledkem úpadku Banco Popular). Dospěla tedy k závěru, že prodej v relativně krátkodobém horizontu je v konečném důsledku výhodnější a nezpůsoboval by problémy s kapacitou kupujícího, které by měly dopad na výši dosažených plnění.

195    Tato vysvětlení kanceláře odhadce SRB v napadeném rozhodnutí SRB zmínil a schválil je.

196    Mimoto je třeba uvést, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu vysvětlila, že pokud jde o metodiku použitou v ocenění 3, přijala dynamický scénář, jímž se rozumí metoda, která stanoví různé okamžiky realizace během úpadku a jež následně určuje hodnotu aktiv mimo jiné podle okamžiku realizace. Uvedla, že pro každý z různých časových scénářů navrhla optimální strategii a lhůtu převodu, aby maximalizovala realizaci různých kategorií aktiv v závislosti na povaze jejich podkladu a likviditě.

197    Žalobkyně přitom neuplatňují žádný argument, který by mohl tento závěr zpochybnit.

198    I když 66,6 % portfolia úvěrů v selhání Banco Popular bylo zajištěno nemovitými aktivy, nenáležely tyto úvěry a nemovitá aktiva do stejné kategorie aktiv a v rámci úpadku by nebyly převáděny podle stejné strategie.

199    Skutečnost, že hodnota zajištěných úvěrů v selhání je zajištěna hodnotou nemovité zástavy, je zajisté hlavním faktorem jejich ocenění. Není nicméně relevantní, pokud jde o otázku, jaká je nejvhodnější lhůta umožňující dosáhnout maximálního inkasa těchto úvěrů.

200    Žalobkyně tedy nemohou tvrdit, že existuje nesoulad daný tím, že je zohledněna odlišná lhůta pro převod úvěrů v selhání a pro převod nemovitých aktiv.

201    Žalobkyně nevznášejí žádný argument, který by mohl zpochybnit vysvětlení poskytnutá v objasňujícím dokumentu, jež byla zmíněna v bodě 194 výše a v nichž jsou uvedeny důvody, proč maximalizace inkasa těchto úvěrů vyžaduje, aby byly takové úvěry převedeny co nejdříve od zahájení likvidace.

202    Žalobkyně totiž s cílem uplatnit tvrzení, podle něhož by delší lhůta pro převod umožnila vyšší inkaso pohledávek, pouze poukazují na údajné rozdíly v přístupu kanceláře odhadce u převodu portfolia úvěrů v selhání a převodu nemovitých aktiv, pokud jde o makroekonomická rizika, nebo uvádějí, že jejich znalci mají odlišný názor na náklady na zachování portfolia úvěrů v selhání a na neochotu dlužníků v selhání vyjednávat. Přitom srovnání s oceněním nemovitých aktiv ani srovnání s posouzeními uvedenými v jejich znaleckém posudku nemohou prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení, kterého se měla dopustit kancelář odhadce, pokud jde o zohlednění osmnáctiměsíční lhůty pro převod.

203    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že odhad inkasa úvěrů v selhání není v souladu s referenčními údaji. Tvrdí, že vnitřní míra návratnosti (dále jen „VMN“) ve výši 16 % použitá v ocenění 3 je neodůvodněně vysoká, což mělo údajně za následek snížení ceny portfolia úvěrů v selhání.

204    Tvrdí, že kancelář odhadce údajně vyloučila skutečné tržní údaje o VMN, když vycházela z „nižší kvality“ postupu převodu a z toho, že likvidátor nebyl s to „poskytnout prohlášení a záruky“. Tato tvrzení předpokládají, že likvidátor prováděl likvidaci nesprávně v rozporu s požadavky zákona 22/2003. Navíc průzkumy trhu provedené znalci žalobkyň údajně ukazují, že nedostatečná prohlášení a záruky mají omezený dopad na VMN.

205    V ocenění 3 uvedla kancelář odhadce následující:

„VMN: předpokládali jsme, že investoři v obtížích, kteří se zajímají o tento typ portfolia [zajištěné úvěry v selhání], budou vyžadovat VMN v rozmezí od 16 % v případě vyšší hypotézy do 20 % v případě základní hypotézy, které jsou vyšší než vnitřní míry návratnosti, které jsme pozorovali na trhu, kvůli tomu, že při prodeji portfolia úvěrů v selhání za scénáře likvidace je třeba zohlednit:

–        očekávanou nižší kvalitu postupů a informací poskytovaných potenciálním kupujícím;

–        neschopnost prodávajícího (likvidátora) předložit prohlášení a záruky ve smlouvě o převodu úvěrů.“

206    Předně stačí uvést, že kancelář odhadce netvrdila, že nedostatek informací je přičitatelný likvidátorovi nebo že předpokládá sebemenší pochybení na straně likvidátora při provádění likvidace. Dále žalobkyně pouze opakují názor svých znalců v návaznosti na údajné průzkumy trhu, které tito znalci provedli, aniž jakkoli upřesňují povahu těchto průzkumů či jejich výsledků. Tyto argumenty je tedy třeba odmítnout.

207    Mimoto, jak uvádí SRB, skutečné tržní údaje nemohou sloužit jako referenční údaje v rámci hypotetického úpadkového řízení a je třeba je upravit tak, aby zohledňovaly obtíže, zejména administrativní, spojené s úpadkem.

208    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázaly, že se SRB a kancelář odhadce dopustily zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o ocenění úvěrů v selhání.

209    Z analýzy třetí části vyplývá, že žalobkyně nevznesly argumenty, které by mohly zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce týkající se ocenění portfolia úvěrů v selhání Banco Popular. Žalobkyně tudíž neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když se v napadeném rozhodnutí o tato posouzení opíral.

210    Třetí část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

d)      Ke čtvrté části, týkající se ocenění nemovitých aktiv

211    Žalobkyně tvrdí, že ocenění nemovitých aktiv držených nepřímo Banco Popular, jež vypracovala kancelář odhadce, vychází z nesoudržných hypotéz, a že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, které vedlo k podhodnocení inkasa souvisejícího s těmito aktivy.

212    Žalobkyně tvrdí, že hypotéza uplatněná kanceláří odhadce, podle níž nemovitá aktiva nepřímo držená Banco Popular, a sice dceřiné společnosti působící v oblasti nemovitostí, budou převedena urychleně ve lhůtě 18 měsíců bez ohledu na plánovaný scénář likvidace, je v rozporu s posouzením kanceláře odhadce, jež se týká nemovitých aktiv přímo vlastněných Banco Popular, jejichž převod je rozložen v průběhu celého trvání období likvidace s cílem maximalizovat inkaso pohledávek.

213    Tvrdí rovněž, že kancelář odhadce nevyčíslila dosažitelné inkaso pohledávek, a SRB jej nevzal v potaz, během delšího období převodu, které by odpovídalo období zohledněnému u nemovitých aktiv držených Banco Popular přímo. Na základě svého znaleckého posudku žalobkyně zpochybňují důvody, jež kancelář odhadce uvedla v objasňujícím dokumentu a na jejichž základě měla za to, že by delší období převodu pro dceřiné společnosti působící v oblasti nemovitostí neumožnilo maximalizovat inkaso pohledávek.

214    V napadeném rozhodnutí SRB uvedl, že někteří dotčení akcionáři a věřitelé během procesu zajištění práva být vyslechnut tvrdili, že strategie likvidace, kterou kancelář odhadce navrhla pro dceřiné společnosti působící v oblasti nemovitostí, je nevhodná a neslučitelná s informacemi obsaženými v ocenění 3, jež se týkají nemovitých aktiv držených Banco Popular přímo. Tvrdili, že co nejvyšších realizací by bylo dosaženo díky řádnému převodu aktiv během celého období likvidace a že lhůta 18 měsíců byla zbytečně uspíšena, čímž bylo zapříčiněno podstatné podhodnocení inkasa pohledávek.

215    SRB uvedl, že jak bylo vysvětleno v objasňujícím dokumentu, v případě dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí měla kancelář odhadce za to, že prodeje dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí během prvních 18 měsíců likvidace při zachování jejich činnosti jsou optimální strategií realizace. SRB uvedl, že skutečnost, že dceřiné společnosti působící v oblasti nemovitostí jsou považovány za fungující podniky, a nikoli za pouhé vlastníky nemovitých aktiv, umožňuje těmto dceřiným společnostem, aby byly po svém prodeji rychleji a organizovaněji realizovány, aniž by to vyvolávalo obtíže, pokud jde o ceny nemovitostí, a bez nasycení kapacity trhu. SRB dodal, že i když kancelář odhadce zvažovala další strategie, včetně případu, kdy si Banco Popular ponechá subjekty a sama stanoví hodnotu aktiv nebo rozloží převody v průběhu delšího období, vedly by tyto strategie ke složitějšímu procesu a velké kapitálové náročnosti, jakož i k dodatečným nákladům a rizikům, které by se likvidátor zdráhal přijmout, aniž by bylo jisté, že bude dosaženo vyššího inkasa pohledávek.

216    V tomto ohledu kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu upřesnila důvody, proč v ocenění 3 nepoužila strategii převodu dceřiných společností, jež působí v oblasti nemovitostí, v průběhu delšího období. Kancelář odhadce uvedla následující:

„[Při] vypracování [ocenění 3] jsme zvažovali další strategie, včetně toho, aby si Banco Popular ponechala subjekty a sama vypočítala aktiva během delšího období nebo pro rozvržení převodů na delší dobu; jedná se však o proces, který je potencionálně náročnější z hlediska kapitálu a který je obtížněji zvladatelný, zejména s ohledem na úpadek Banco Popular. Konkrétně vzhledem k tomu, že do okamžiku převodu aktiv mohou subjekty vyžadovat financování, mimo jiné v souvislosti se selháním Banco Popular a potenciálním makroekonomickým dopadem na hodnotu aktiv, taková strategie by vystavovala likvidátora dalšímu riziku (a to i z provozního hlediska), které by se podle našeho názoru likvidátor zdráhal akceptovat. Navíc vzhledem k dalším nákladům a rizikům jsme měli za to, že delší lhůta pro prodej těchto subjektů by mohla negativně ovlivnit realizovatelnou částku s ohledem na možný dopad procesu likvidace mateřské společnosti na řízení těchto subjektů. Kdyby do konce harmonogramu likvidace nedošlo k prodeji dceřiných společností působících v oblasti nemovití, vzrostly by náklady na likvidaci i na správu a zachování činnosti, a nikoli nutně výše inkasa pohledávek.“

217    Z toho vyplývá, že kancelář odhadce vysvětlila, že by převod během období, jež by bylo delší než 18 měsíců, neumožnil maximalizovat inkaso pohledávek, v rozsahu, v němž navrhovala převod dceřiných společností Banco Popular působících v oblasti nemovitostí jakožto podniků, jejichž činnost zůstává zachována, a nikoli jejich převod v podobě nepřímo držených nemovitých aktiv.

218    V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že odůvodnění předložená kanceláří odhadce se vztahovala jak na nemovitá aktiva nepřímo držená Banco Popular, tak na aktiva, které uvedená banka držela přímo. Žalobkyně zpochybňují, že by správa nepřímo držených nemovitých aktiv vedla k dodatečným nákladům, neboť podle jejich znalců by likvidátor využíval odborných kapacit dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí, které by mu pomohly řídit riziko spojené s nemovitými aktivy. Žalobkyně uvádějí, že jim nejsou známy žádné zvláštní potřeby financování, jichž se dovolává kancelář odhadce.

219    Je třeba uvést, že tyto argumenty nestačí ke zpochybnění vysvětlení poskytnutých SRB a kanceláří odhadce, podle nichž by převod dceřiných společností, jež působí v oblasti nemovitostí, v podobě nepřímo držených nemovitých aktiv během delšího období zvýšil náklady spojené s fungováním těchto dceřiných společností i náklady spojené s likvidací, jakož i rizika, zejména s ohledem na riziko nasycení trhu s nemovitostmi, a neumožňoval by tedy co nejvyšší inkaso pohledávek.

220    Mimoto argumenty žalobkyň neumožňují prokázat, že se kancelář odhadce dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvažovala převod dceřiných společností Banco Popular působících v oblasti nemovitostí jakožto podniků, jejichž činnost zůstává zachována. Skutečnost, že podle jejich znaleckého posudku byla myslitelná jiná strategie, a sice převod těchto dceřiných společností jako nepřímo držených nemovitých aktiv, nepostačuje k tomu, aby zbavila věrohodnosti hypotézu přijatou kanceláří odhadce.

221    V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak je uvedeno v bodech 196 a 197 výše, žalobkyně nezpochybňují metodiku ocenění, kterou uplatnila kancelář odhadce, podle níž zvažovala optimální strategii a lhůtu pro převod s cílem maximalizovat realizace různých kategorií aktiv v závislosti na jejich podkladové povaze a likviditě.

222    Žalobkyně tedy nemohou platně tvrdit, že zohlednění různých délek období převodu pro kategorie různých aktiv, a sice pro dceřiné společnosti působící v oblasti nemovitostí jakožto podniky, jejichž činnost zůstává zachována, a pro nemovitá aktiva přímo držená Banco Popular, je rozporuplné.

223    Vzhledem k tomu, že kancelář odhadce odůvodnila, proč by převod dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí jakožto nepřímo držených nemovitých aktiv neumožňoval dosáhnout vyššího inkasa, žalobkyně jí neprávem vytýkají, že nevyčíslila inkaso pohledávek vyplývající z takové hypotézy.

224    Konečně je třeba uvést, že argumenty žalobkyň, jakož i znalecký posudek, o který se opírají, které mají za cíl prokázat, že kancelář odhadce měla navrhnout delší období převodu, vycházejí z hypotézy převodu dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí jakožto nemovitých aktiv nepřímo držených Banco Popular. Tyto argumenty tedy nemohou zpochybnit posouzení kanceláře odhadce, jež se týká délky období převodu dceřiných společností působících v oblasti nemovitostí jakožto podniků, jejichž činnost zůstává zachována.

225    V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně netvrdí, že by v rámci hypotézy převodu dceřiných společností Banco Popular působících v oblasti nemovitostí jakožto podniků, jejichž činnost zůstává zachována, bylo zohlednění 18měsíčního období převodu nesprávné.

226    Z toho vyplývá, že žalobkyně nevznesly argumenty, které by mohly zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce týkající se ocenění dceřiných společností Banco Popular, jež působí v oblasti nemovitostí. Žalobkyně tudíž neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když se v napadeném rozhodnutí opíral o tato posouzení.

227    Čtvrtá část prvního žalobního důvodu proto musí být zamítnuta.

e)      K páté části, týkající se ocenění právních rizik

228    Žalobkyně tvrdí, že odhad právních rizik v ocenění 3, který je vyjádřen velmi širokým rozpětím od 1,8 miliardy eur v případě nejlepší hypotézy do 3,5 miliardy eur u nejhorší hypotézy, je výsledkem nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení a vedl ke svévolnému nadhodnocení rezerv na právní rizika, jakož i ke snížení úrovně inkasa pohledávek.

229    V ocenění 3 kancelář odhadce předkládá svůj obecný přístup k ocenění právních rizik. Uvedla, že ověřila finanční výkazy Banco Popular a přezkoumala spolu s interním právním týmem banky, zda by měly být odhady změněny, nebo zda by úpadek banky mohl vyvolat vznik dodatečných nároků. Vysvětlila, že na základě informací poskytnutých bankou opětovně vyčíslila právní rizika uvedená ve finančních výkazech s použitím vlastních hypotéz, a to případně i se zohledněním stávající judikatury. Kancelář odhadce uvedla, že prohlášení úpadku nebrání stranám ve vznášení nových žalobních nároků a její zkušenosti z jiných situací ukazují, že v rámci scénáře úpadku mohou vznikat potenciálně významné a dosud nepředvídané žalobní nároky, neboť klienti, věřitelé nebo akcionáři usilují o maximalizaci svých vyhlídek na inkaso pohledávek. Rovněž upřesnila, že jak platí pro každé soudní řízení, nelze předvídat, jak soudy rozhodnou o žalobních nárocích, jež jsou před nimi uplatněny, zejména v případě těch nároků, jež jsou čistě hypotetickými. Za těchto okolností měla za to, že její analýza může představovat obezřetné posouzení případných právních rizik pro účely ocenění.

230    Pokud jde o použitou metodiku a hypotézy, kancelář odhadce vysvětlila, že předpokládala, že hlavní právní rizika byla zahrnuta do finančních výkazů Banco Popular a přezkoumala hypotézy vyjádřené bankou a provedla opětovný výpočet potenciální částky, jež mohla být nárokována. Upřesnila, že do analýzy zahrnula riziko týkající se žalobních nároků spojených s navýšením kapitálu podle scénáře likvidace na základě svých znalostí odvětví.

231    Kancelář odhadce následně vysvětlila metodu, kterou použila k ocenění každé z kategorií právních rizik, a sice ujednání o minimální úrokové sazbě hypotečních úvěrů, povinně konvertibilních dluhopisů, nákladů spojených s hypotečními úvěry, navýšení kapitálu Banco Popular v letech 2012 a 2016 a záruk za developerskou činnost v oblasti nemovitostí.

232    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že přístup kanceláře odhadce není v souladu se španělským právem. Na základě svědectví osoby A, jež je uvedeno v příloze žaloby, žalobkyně tvrdí, že v rámci běžného úpadkového řízení podle španělského práva likvidátor obvykle nevytváří rezervy pro již uplatněné nebo možné žalobní nároky vůči subjektu v likvidaci. Španělské právo brání likvidátorovi, aby spekuloval o otázce, zda bude vyhověno vzneseným žalobním nárokům, které nejsou určeny jistě, aby tak nebyli poškozováni stávající věřitelé. Likvidátor by mohl výjimečně vytvářet rezervy odpovídající hodnotě již zapsaného žalobního nároku, pokud by měl za to, že je velmi pravděpodobné, že mu bude vyhověno, nicméně v souladu se svou povinností maximalizovat inkaso pohledávek pro stávající věřitele by neposuzoval dosud nezapsané žalobní nároky.

233    V tomto ohledu stačí konstatovat, že tento argument žalobkyň spočívá na pouhých tvrzeních jejich svědka, osoby A, která výslovně nezmiňuje žádné ustanovení španělských právních předpisů.

234    Jak uvádí SRB, v čl. 87 odst. 4 zákona 22/2003 je stanoveno:

„Pokud se insolvenční soud domnívá, že je pravděpodobné, že se uplatní rozvazovací podmínka nebo že případná pohledávka bude potvrzena, může na návrh účastníka řízení přijmout předběžná opatření spočívající ve vytvoření rezerv z majetkové podstaty, složení jistot účastníky řízení a v jakýchkoli jiných opatřeních, jež považuje v daném případě za vhodná.“

235    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, zákon 22/2003 neomezuje likvidátora, který může ve výjimečném případě nároky zohlednit, má-li za to, že je „velmi pravděpodobné“, že jim bude vyhověno.

236    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že kancelář odhadce provedla opětovný výpočet rezerv na právní rizika, která již byla stanovena ve finančních výkazech Banco Popular, nikoli na základě již zapsaných nároků, nýbrž na základě svých zkušeností nebo vlastních hypotéz. Podle žalobkyň toto odůvodnění nestačí k tomu, aby byly vyloučeny finanční výkazy Banco Popular. Zatímco kancelář odhadce v ocenění 2 uvedla, že pro posouzení toho, jaké mají nároky vyhlídky na úspěch, je nezbytné právní stanovisko, nic v ocenění 3 nenaznačuje, že by takové stanovisko obdržela.

237    V první řadě je třeba poukázat shodně s tím, co uvedl SRB v napadeném rozhodnutí, že kancelář odhadce v ocenění 3 a v objasňujícím dokumentu uvedla, že vedla konzultace s právní službou Banco Popular a společně s ní přezkoumala, zda by odhady obsažené ve finančních výkazech banky měly být změněny nebo zda by v případě likvidace mohly vznikat další nároky.

238    Z ocenění 3 navíc vyplývá, že kancelář odhadce při oceňování vycházela z použitelných španělských právních předpisů. Žalobkyně přitom nezpochybňují, že kancelář odhadce měla k dispozici odborné schopnosti, jež jsou zapotřebí k účinnému provedení ocenění 3 ve smyslu čl. 38 bodu 1 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, což zahrnuje i schopnosti právní.

239    Žalobkyně tedy nemohou tvrdit, že k provedení ocenění 3 bylo nezbytné dodatečné právní stanovisko.

240    Ve druhé řadě, pokud jde o skutečnost, že se odhady kanceláře odhadce liší od výše rezerv uvedené ve finančních výkazech Banco Popular, SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že z objasňujícího dokumentu vyplývá, že účetní kritéria použitá Banco Popular pro výpočet rezerv určených na právní rizika vycházející ze zachování činnosti se v rámci úpadkového řízení nepoužijí.

241    V tomto ohledu kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu vysvětlila, že účetní kritéria používaná Banco Popular pro výpočet rezerv určených na právní rizika, mimo úpadkové řízení, jsou odlišná od kritérií použitých pro výpočet, který má být proveden v rámci scénáře likvidace, a že účetní kritéria se v případě platební neschopnosti nepoužijí. Navíc uvedla, že vytvoření účetní rezervy nevede ke vzniku zvláštních práv v rámci hierarchie věřitelů v případě úpadku a těmto věřitelům neuděluje přednost k inkasu jakékoli částky. Uvedla, že v důsledku toho by výše rezerv vypočítané Banco Popular, jež jsou uvedeny v jejích finančních výkazech, byly pravděpodobně odlišné, neboť výše rezerv Banco Popular neodrážejí scénář likvidace.

242    Kancelář odhadce mimoto rovněž uvedla, že zahájení běžného úpadkového řízení by mohlo vést k dodatečným nárokům, které by mohli vznášet věřitelé s cílem maximalizovat inkaso pohledávek před ukončením likvidace.

243    Z toho vyplývá, že kancelář odhadce dostatečně odůvodnila, proč se odchýlila od finančních výkazů Banco Popular a proč při oceňování právních rizik v rámci scénáře likvidace v ocenění 3 vycházela z vlastních odhadů.

244    V replice žalobkyně tvrdí, že kancelář odhadce nepodložila své tvrzení, podle kterého je ocenění právních rizik vyšší v případě platební neschopnosti, než v případě podniku, jehož činnost je zachována. Podle jejich znalců je údajně třeba očekávat, že ocenění bude v případě platební neschopnosti nižší.

245    Vedle vysvětlení uvedeného v bodě 242 výše stačí konstatovat, že kancelář odhadce v ocenění 3 uvedla, že úpadková řízení obvykle vedou ke značným soudním sporům a k nárokům, jež se opírají o obtížně předvídatelné hypotézy. Jak bylo uvedeno v bodě 229 výše, kancelář odhadce vysvětlila, že podle jejích zkušeností mohou za scénáře likvidace vznikat potenciálně významné a dosud nepředvídané nároky s cílem maximalizovat vyhlídky na inkaso pohledávek.

246    Mimoto kancelář odhadce poskytla v ocenění 3 konkrétní vysvětlení k riziku zvýšení nároků pro každou kategorii právních rizik. Například pokud jde o ujednání o minimální úrokové sazbě hypotečních úvěrů, uvedená kancelář zohlednila, že v roce 2018 vstoupily v platnost nové právní předpisy na ochranu spotřebitele.

247    Z toho vyplývá, že kancelář odhadce dostatečně odůvodnila, proč v ocenění 3 odhadla vyšší rezervy, které byly určeny na právní rizika, oproti rezervám vyplývajícím z finančních výkazů Banco Popular.

248    Ve třetí řadě žalobkyně zpochybňují odhady rezerv na právní rizika týkající se navýšení kapitálu Banco Popular v letech 2012 a 2016.

249    V ocenění 3 kancelář odhadce připomněla, že Banco Popular navýšila v listopadu 2012 a v květnu 2016 kapitál, a to v obou případech o 2,5 miliardy eur. Uvedla, že věc Bankia představovala precedens pro způsob, jakým mohou akcionáři hledat možné chyby nebo opomenutí v původním prospektu pro navýšení kapitálu, jichž využívají jakožto základu pro uplatnění nároku, který akcionáři v případě, že mu bude vyhověno, umožňuje obdržet od banky náhradu škody včetně úroků. Kancelář odhadce vysvětlila, že pro odhad možných žalobních nároků zejména zohlednila jak uplynulou dobu, přičemž upřesnila, že promlčecí lhůta týkající se navýšení kapitálu v roce 2012 ještě neuplynula, tak profil investorů na základě dostupných veřejných informací a složení akcionářů Banco Popular, jež jí uvedená banka poskytla.

250    SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že někteří dotčení akcionáři a věřitelé ve svých připomínkách uvedli, že žalobní nároky, jež by se týkaly navýšení kapitálu v roce 2012, jsou vzhledem k době, která uplynula, velmi málo pravděpodobné. Uvedl, že kancelář odhadce měla v objasňujícím dokumentu za to, že i když jejich potenciální pravděpodobnost je menší než u žalobních nároků týkajících se navýšení kapitálu v roce 2016, nelze možnost jejich uplatnění zcela vyloučit. Konkrétně by podle kanceláře odhadce mohly být žalobní nároky týkající se navýšení kapitálu Banco Popular v roce 2012 uplatněny z důvodu možných chyb či opomenutí v původním prospektu k navýšení kapitálu a tato možnost nemohla být vyloučena, neboť promlčecí lhůta ještě neuplynula. SRB uvedl, že kancelář odhadce tudíž dospěla k závěru, že i když jsou žalobní nároky týkající se navýšení kapitálu v roce 2012 vzhledem k době, která uplynula, velmi málo pravděpodobné, nemohou být vyloučeny.

251    Je třeba uvést, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu upřesnila, že předpokládala, že při stanovené nejlepší hypotéze týkající se ocenění rezerv na právní rizika žádné takové nároky nevzniknou.

252    Zaprvé stran právního rizika spojeného s navýšením kapitálu v roce 2016 uvádějí žalobkyně, že podle hodnocení, jež provedli jejich znalci, by náležitá, obezřetná a přiměřená rezerva měla činit 1,1 miliardy eur na základě odhadu, který společnost Ernst & Young vypracovala pro společnost Bankia, a odhadu, který vypracovala Banco Santander.

253    Stačí konstatovat, že podle bodů 67 až 70 výše není tento argument, v němž žalobkyně pouze odkazují k výpočtu provedenému v jejich znaleckém posudku, relevantní pro prokázání existence zjevně nesprávného posouzení v ocenění 3.

254    Zadruhé stran právního rizika spojeného s navýšením kapitálu v roce 2012 se žalobkyně domnívají, že podle nejlepší i nejhorší hypotézy by výše uvedených rizik měla být nulová, neboť pravděpodobnost vzniku nároků je velmi malá vzhledem k době, jež uplynula, a dále že podle svědectví osoby A není likvidátor oprávněn vytvářet k takovým pohledávkám rezervy.

255    V tomto ohledu stačí připomenout, že z bodů 234 a 235 výše vyplývá, že likvidátor má možnost zohlednit případné pohledávky a tento argument již byl odmítnut.

256    Žalobkyně nevznáší argumenty, které by mohly zpochybnit vysvětlení, jež poskytla kancelář odhadce a která schválil SRB, citovaná v bodě 250 výše, v nichž je odůvodněno, proč by po likvidaci Banco Popular mohly ještě vznikat žalobní nároky týkající se navýšení kapitálu v roce 2012.

257    V tomto ohledu skutečnost, na kterou poukazují žalobkyně, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu připustila, že možnost vzniku žalobních nároků souvisejících s navýšením kapitálu v roce 2012 je méně pravděpodobná než v případě nároků týkajících se navýšení v roce 2016, nepostačuje ke zpochybnění věrohodnosti hypotézy uplatněné kanceláří odhadce, podle níž žalobní nároky týkající se navýšení kapitálu v roce 2012 nemohly být zcela vyloučeny.

258    Mimoto žalobkyně nemohou tvrdit, že výše rezervy na právní rizika, jež se týkají navýšení kapitálu v roce 2012, zohledněná v ocenění 3 v rámci nejhorší hypotézy, byla podstatná a zjevně nesprávná, porovnáme-li celkovou výši rezerv na právní rizika v ocenění 3 podle nejlepší a nejhorší hypotézy. Tato celková částka totiž zahrnuje posouzení všech kategorií právních rizik uvedených v bodě 231 výše.

259    Žalobkyně tudíž neuvedly žádný argument, který by mohl zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce, podle kterého výše rezerv na právní rizika, jež se týkají navýšení kapitálu v roce 2012, nemusí být v rámci nejhorší hypotézy nulová.

260    Začtvrté žalobkyně teprve až v replice tvrdí, že podle finančních výkazů Banco Santander z roku 2020 byla rezerva týkající se ujednání o minimální úrokové sazbě, kterou Banco Popular zaznamenala ve svých finančních výkazech, správná a že zvýšení této rezervy kanceláří odhadce nebylo odůvodněné.

261    Shodně se SRB stačí konstatovat, že tento argument týkající se ujednání o minimální úrokové sazbě byl vznesen poprvé ve fázi repliky a na základě čl. 84 odst. 1 jednacího řádu je nepřípustný, neboť nepředstavuje rozšíření žalobního důvodu uvedeného v žalobě a žalobkyně neuvádějí žádnou právní ani skutkovou okolnost, která by vyšla najevo v průběhu řízení. V každém případě tento argument založený na skutkových okolnostech, které nastaly po přijetí napadeného rozhodnutí, nemůže zpochybnit věrohodnost hypotéz uvedených kanceláří odhadce v ocenění 3.

262    Žalobkyně dále navrhují Tribunálu, aby přijal důkazní opatření, jejichž prostřednictvím by SRB nařídil, aby umožnil Tribunálu ověřit spis a zavedl vhodné záruky, které umožní, aby do tohoto spisu mohl nahlížet i zástupce žalobkyň.

263    V tomto ohledu je přitom třeba připomenout, že k tomu, aby Tribunál mohl rozhodnout o užitečnosti organizačních procesních opatření, musí účastník řízení, který to navrhuje, označit požadované dokumenty a sdělit Tribunálu alespoň minimum informací dokládajících užitečnost těchto dokumentů pro potřeby řízení (viz rozsudky ze dne 28. července 2011, Diputación Foral de Vizcaya a další v. Komise, C‑474/09 P až C‑476/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:522, bod 92 a citovaná judikatura, a ze dne 20. března 2019, Hércules Club de Fútbol v. Komise, T‑766/16, EU:T:2019:173, bod 29 a citovaná judikatura).

264    Stačí uvést, že žalobkyně neupřesňují informace, jejichž poskytnutí se domáhají, ani to, jaká je jejich užitečnost. Je třeba mít za to, že návrh žalobkyň není dostatečně přesný, a není tedy namístě mu vyhovět.

265    Z toho vyplývá, že žalobkyně nevznesly argumenty, které by mohly zbavit věrohodnosti posouzení kanceláře odhadce týkající se ocenění právních rizik. Žalobkyně tudíž neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když se v napadeném rozhodnutí opíral o tato posouzení.

266    Pátá část prvního žalobního důvodu musí být tudíž zamítnuta.

267    V závěru prvního žalobního důvodu namítají žalobkyně porušení svého práva na vlastnictví. Tvrdí, že z jejich argumentů uvedených v pěti částech tohoto žalobního důvodu vyplývá, že závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého jim nenáleží žádné odškodnění, neodpovídá spravedlivému odškodnění. Podle důkazů, které údajně předložily, by v běžném úpadkovém řízení obdržely inkaso celé, nebo alespoň podstatné částky svých pohledávek.

268    Vzhledem k tomu, že pět částí prvního žalobního důvodu bylo zamítnuto, stačí konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když rozhodl, že jim nebude přiznáno odškodnění. Nemohou tedy platně tvrdit, že napadené rozhodnutí porušuje jejich právo na vlastnictví.

269    První žalobní důvod tudíž musí být zamítnut.

3.      Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když jmenoval kancelář odhadce jakožto nezávislého odhadce.

270    Žalobkyně tvrdí, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení nebo nesprávného právního posouzení, když jmenoval kancelář odhadce, aby provedla ocenění 3, čímž údajně porušil čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že SRB nezkoumal nezávislost kanceláře odhadce. Zadruhé žalobkyně mají za to, že kancelář odhadce každopádně nebyla nezávislým odhadcem ve smyslu článku 38 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

a)      K první části, vycházející z toho, že SRB nezkoumal nezávislost kanceláře odhadce

271    Žalobkyně tvrdí, že SRB přenesl na samotnou kancelář odhadce povinnost, která spočívá v ověření skutečnosti, že je tato kancelář nezávislá, což je v rozporu s článkem 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. SRB neposkytl podrobnosti o ověřování vnitřních střetů zájmu, jež si vyžádal od kanceláře odhadce, ani o dostatečných zárukách, které kancelář odhadce uplatnila, ani o profesních standardech, které dodržovala, ani o dohledu, který vykonávala, aby se ujistil, že nepřetrvává žádný skutečný nebo možný věcný zájem, který by mohl ovlivnit nebo být rozumně považován za ovlivňující úsudek nezávislého odhadce při postupu oceňování.

272    Podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 SRB zajistí, aby ocenění provedla nezávislá osoba uvedená v odstavci 1 uvedeného článku, tj. osoba nezávislá na jakémkoli veřejném orgánu, včetně SRB a vnitrostátního orgánu příslušného k řešení krize, a na dotčeném subjektu.

273    Během výběrového řízení, jehož výsledkem bylo uzavření zvláštní smlouvy uvedené v bodě 4 výše s kanceláří odhadce, předložila uvedená kancelář dne 18. května 2017 SRB prohlášení o neexistenci střetu zájmů ve vztahu k Banco Popular. Dne 22. května 2017 předložila kancelář odhadce prohlášení o neexistenci střetu zájmů obsažené v její „nabídce na poskytování poradenských a asistenčních služeb týkajících se hospodářského a finančního ocenění v rámci položky 2 (SRB/OP/1/2015)“, ve kterém zmiňovala služby, které dříve poskytla Banco Popular.

274    Dne 23. května 2017, kdy byla jmenována odhadcem, rovněž předložila v souladu s nařízením v přenesené pravomoci 2016/1075 prohlášení o své nezávislosti, ve kterém zejména uvádí, že je obeznámena s právními požadavky a v případě potřeby byla přijata vhodná opatření k zajištění toho, aby uvedená kancelář ani žádný člen jejího týmu navrženého pro plnění zvláštní smlouvy neměli významný zájem, jak je vymezen v článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Zavázala se zavést veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že jakákoli služba, kterou by v budoucnu poskytla dalším stranám, neohrozí její nezávislost. Uvedla, že jakékoli doplnění nových členů do jejího týmu bude podmíněno dodržením požadavků nezávislosti, jakož i schválením ze strany SRB.

275    Po jmenování odhadcem poskytla kancelář odhadce ve dnech 21. září 2017 a 11. dubna 2019 dodatečná prohlášení o své nezávislosti poté, co byl její tým, který vypracovával ocenění 3, rozšířen o nové členy.

276    Navíc kancelář odhadce dne 18. prosince 2019 na žádost SRB v návaznosti na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, které byly vzneseny v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut, předložila nové prohlášení o neexistenci střetu zájmů. Potvrdila, že dne 15. listopadu 2019 byla s ohledem na své systémy a kontroly nezávislá pro účely ocenění 3 a že si nebyla vědoma střetů zájmů v souvislosti s jinou činností, kterou vykonávala, ani individuálních střetů zájmů. Uvedla zejména služby, které poskytla Banco Santander, a upřesnila, že neexistovala souvislost mezi těmito službami a službami, jež poskytovala SRB za účelem vypracování ocenění 3 nebo objasňujícího dokumentu. Dodala, že neposkytovala služby týkající se posouzení nebo účetního výkaznictví, pokud jde o aktiva a závazky, jichž se týká ocenění 3.

277    SRB měl v napadeném rozhodnutí za to, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a kapitoly IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Uvedl, že kancelář odhadce byla vybrána v rámci nabídkového řízení, v němž měl SRB za to, že uvedená kancelář má v souladu s požadavky čl. 38 bodu 1 a článku 39 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje nezbytné k provedení ocenění 3, bez nadměrné závislosti na dotčeném veřejném orgánu nebo na Banco Popular. SRB měl za to, že kancelář odhadce v souladu s čl. 39 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 disponuje vzhledem k povaze, rozsahu a složitosti ocenění, jež má být provedeno, vhodnými lidskými a technickými zdroji k provedení ocenění 3.

278    SRB měl navíc za to, že kancelář odhadce je právním subjektem nezávislým na orgánech veřejné moci a Banco Popular a že je v tomto ohledu zcela nezávislá na SRB a že si ji Banco Popular nenajala pro účely každoročních účetních prací.

279    SRB konečně uvedl, že pokud jde o neexistenci významných společných nebo protichůdných zájmů ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, kancelář odhadce provedla interní ověření s ohledem na uplatňované profesní standardy. Vzhledem k výsledku tohoto ověření měla kancelář odhadce za to, že v souvislosti s jejím jmenováním nezávislým odhadcem u ní nedochází ke střetu zájmů. V tomto ohledu SRB uvedl jednotlivá prohlášení o neexistenci střetu zájmů, jež poskytla kancelář odhadce v průběhu nabídkového řízení a po svém jmenování, která mají zaručit její nezávislost a nezávislost členů jejích týmů, zejména nezávislost osob pověřených provedením ocenění 3.

280    S ohledem na tato prohlášení a ujištění poskytnutá kanceláří odhadce měl SRB za to, že uvedená kancelář poskytuje dostatečné záruky, aby zabránila jakémukoli skutečnému nebo potenciálnímu významnému zájmu, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo Banco Popular. SRB dospěl k závěru, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 a článků 39 až 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

281    Mimoto v oddíle 6.2.1, nadepsaném „Připomínky k nezávislosti kanceláře odhadce“, napadeného rozhodnutí SRB konkrétně odpověděl na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, jež se týkaly nedostatku nezávislosti kanceláře odhadce ve vztahu k SRB a Banco Santander a Banco Popular a skutečnosti, že provedla ocenění 2. Tento oddíl napadeného rozhodnutí obsahuje podrobné odůvodnění SRB, v němž je vysvětleno, že kancelář odhadce k okamžiku svého jmenování a během provádění ocenění 3 nevykazovala střet skutečných nebo potenciálních významných zájmů, které jsou společné nebo protichůdné, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

282    Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že SRB zkoumal jednotlivá prohlášení o neexistenci střetu zájmů, jež předložila kancelář odhadce a jsou uvedena v bodech 273 až 276 výše, v nichž je uveden zejména popis služeb, které kancelář odhadce poskytla Banco Popular a Banco Santander. Z prohlášení o neexistenci střetu zájmů ze dne 18. prosince 2019 navíc vyplývá, že toto prohlášení předložila kancelář odhadce na žádost SRB v návaznosti na některé připomínky dotčených akcionářů a věřitelů, aby poskytla doplňující informace k existenci případného střetu zájmů s ohledem na služby, které poskytla Banco Santander.

283    Z toho vyplývá, že během celého postupu řešení krize Banco Popular bděl SRB, jak byla ostatně jeho povinnost, nad tím, aby kancelář odhadce splňovala požadavky nezávislosti, a zejména požadavky týkající se neexistence střetu zájmů, jež jsou stanoveny v článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

284    Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, napadené rozhodnutí obsahovalo dostatek informací k tomu, aby bylo možné zjistit, podle jakých požadavků a jak SRB ověřil nezávislost odhadce.

285    V této souvislosti žalobkyně navrhují, aby Tribunál nařídil provedení důkazu a nařídil SRB nebo kanceláři odhadce, aby poskytly informace k pochopení vztahů mezi kanceláří odhadce a Banco Popular a Banco Santander.

286    Stačí připomenout, že pokud jde o návrhy na organizační procesní opatření nebo důkazní opatření předložené účastníkem řízení ve sporu, je pouze Tribunál oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy [viz rozsudky ze dne 4. března 2021, Liaño Reig v. SRB, C‑947/19 P, EU:C:2021:172, bod 98 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 435 a citovaná judikatura].

287    Vzhledem k tomu, že SRB v příloze žalobní odpovědi předložil prohlášení kanceláře odhadce citovaná v bodech 273 až 276 výše, v nichž kancelář odhadce popisuje služby, které poskytla ve prospěch Banco Popular a Banco Santander, není důkazní opatření požadované žalobkyněmi zapotřebí.

288    První část druhého žalobního důvodu tudíž musí být zamítnuta.

b)      Ke druhé části, která vychází z toho, že kancelář odhadce nebyla nezávislá ve smyslu článku 38 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075

289    Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na skutečnosti uvedené v čl. 41 odst. 4 písm. a) a c) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 kancelář odhadce nesplňovala podmínky k tomu, aby mohla být považována za osobu, která nemá skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo s relevantním subjektem, a to kvůli třem důvodům, jež se týkají zaprvé vztahů kanceláře odhadce s Banco Popular, zadruhé služeb poskytnutých ve prospěch Banco Santander a zatřetí skutečnosti, že kancelář odhadce provedla ocenění 2.

290    V tomto ohledu je třeba uvést, že pravidla o nezávislosti odhadců jsou upřesněna v kapitole IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, v jehož článku 38 je stanoveno:

„Odhadcem může být jmenována právnická nebo fyzická osoba. Odhadce je považován za nezávislého na jakémkoli relevantním veřejném orgánu a relevantním subjektu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

1)      odhadce má požadovanou kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje a může provést ocenění účinně, aniž by se musel nepřípustně spoléhat na relevantní veřejný orgán nebo relevantní subjekt v souladu s článkem 39;

2)      odhadce je z právního hlediska oddělen od relevantních veřejných orgánů a relevantního subjektu v souladu s článkem 40;

3)      odhadce nemá žádný významný společný nebo protichůdný zájem ve smyslu článku 41.“

291    V článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, týkajícím se významných společných nebo protichůdných zájmů, je stanoveno:

„1. Nezávislý odhadce nesmí mít skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem nebo relevantním subjektem.

2. Pro účely odstavce 1 se skutečný nebo potenciální zájem považuje za významný, pokud by podle posouzení orgánu oprávněného ke jmenování nebo jiného orgánu, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě, mohl ovlivnit nebo být rozumně považován za ovlivňující úsudek nezávislého odhadce při provádění oceňování.

3. Pro účely odstavce 1 jsou relevantní společné nebo protichůdné zájmy s alespoň těmito stranami:

a)      vrcholným vedením a členy vedoucího orgánu relevantního subjektu;

b)      právnických nebo fyzických osob, které relevantní subjekt kontrolují nebo v něm mají kvalifikovanou účast;

c)      věřiteli, kteří jsou orgánem oprávněným ke jmenování nebo jiným orgánem, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě, určeni jako významní na základě informací, které má k dispozici orgán oprávněný ke jmenování nebo jiný orgán, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě;

d)      každým subjektem skupiny.

4. Pro účely odstavce 1 se za relevantní považují alespoň tyto záležitosti:

a)      poskytování služeb nezávislým odhadcem (a to i v minulosti) relevantnímu subjektu a osobám uvedeným v odstavci 3, a zejména propojení mezi uvedenými službami a prvky relevantními pro ocenění;

b)      osobní a finanční vztahy mezi nezávislým odhadcem a relevantním subjektem a osobami uvedenými v odstavci 3;

c)      investice nebo jiné významné finanční zájmy nezávislého odhadce;

d)      pokud jde o právnické osoby, jakéhokoli strukturálního oddělení nebo jiné ujednání, které bude zavedeno k řešení případných ohrožení nezávislosti, např. rizika výkonu i kontroly činnosti jednou osobou, existence vlastního zájmu, zastupování zájmů, spřízněnosti, důvěry nebo zastrašování, včetně mechanismů pro rozlišování mezi zaměstnanci, kteří mohou být zapojeni do ocenění, a zaměstnanců ostatních.

[…]“

292    Úvodem je třeba upřesnit, že žalobkyně nezpochybňují, že kancelář odhadce splňovala podmínky stanovené v čl. 38 bodech 1 a 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, a sice že měla kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje nezbytné k účinnému provedení ocenění 3 a byla právně oddělena od relevantních veřejných orgánů i Banco Popular.

293    Žalobkyně rovněž ani netvrdí, že by kancelář odhadce měla skutečný nebo potenciální významný zájem, který je společný nebo protichůdný s relevantním veřejným orgánem, totiž se SRB.

1)      K první výtce, týkající se vazeb mezi kanceláří odhadce a Banco Popular

294    Žalobkyně tvrdí, že kabinet odhadce nebyl nezávislý ve vztahu k Banco Popular, jelikož jí podle všeho v letech 2012 až 2016 poskytoval služby, včetně služeb relevantních pro ocenění 3. SRB podle žalobkyň v rozporu s čl. 41 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 nezohlednil existenci významných střetů zájmů mezi kanceláří odhadce a Banco Popular.

295    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že v roce 2012 byla kancelář odhadce auditorem Banco Popular.

296    V tomto ohledu stačí předně konstatovat, že z informací uvedených na internetových stránkách Comisión nacional del mercado de valores (CNMV, Národní komise pro trh s cennými papíry, Španělsko), které zmínil SRB, jasně vyplývá, že kancelář odhadce nebyla v letech 1991 až 2017 auditorem Banco Popular.

297    Argument žalobkyň dále vychází z nesprávného výkladu dokumentu Španělské centrální banky ze dne 28. září 2012, nazvaného „Proceso de recapitalización y reestructuración bancaria“ (proces rekapitalizace a restrukturalizace bank), který žalobkyně předkládají v příloze žaloby.

298    Tabulka pocházející z tohoto dokumentu totiž neuvádí, že by kancelář odhadce byla auditorem Banco Popular v roce 2012, což žalobkyně na jednání připustily. Z tohoto dokumentu vyplývá, že Španělská centrální banka pověřila kancelář odhadce provedením prací, jež se týkají účetního přezkumu úvěrového portfolia a aktiv zajištěných nebo přijatých k úhradě dluhů Banco Popular a tří dalších bank v rámci nezávislého posouzení španělského bankovního odvětví, jež bylo provedeno v roce 2012.

299    Mimoto je třeba uvést, že v prohlášení o neexistenci střetu zájmů ze dne 22. května 2017, které je zmíněno v bodě 273 výše, kancelář odhadce upřesnila, že nebyla auditorem Banco Popular.

300    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, kancelář odhadce neposkytovala Banco Popular auditorské služby.

301    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že v roce 2015 kancelář odhadce údajně poskytovala Banco Popular poradenství k prodeji společnosti Popular Banca Privada, SA (dále jen „Banca Privada“). Žalobkyně se opírají o výňatek z registračního dokumentu Banco Popular z roku 2015, podle kterého „[Banco] Popular pověřila v listopadu 2015 [kancelář odhadce] prodejem 40 % své dceřiné společnosti Banca Privada“ a podle kterého „[k] datu vydání tohoto dokumentu se neuskutečnil žádný prodej a původní procento může být odlišné“.

302    V tomto ohledu je třeba uvést, že kancelář odhadce ve svém prohlášení o neexistenci střetu zájmů uvedeném v bodě 273 výše uvedla, že poskytla Banco Popular podporu v oblasti oceňování a transakcí, ale že tyto služby nezakládaly střet zájmů, jelikož se týkaly pomoci při prodeji aktiv, nebo podniků, které již nebyly součástí banky, nebo podpory bezvýznamných nákupních a prodejních transakcí, které se neuskutečnily nebo neměly reálnou hodnotu.

303    Stačí konstatovat, že z ocenění 3 vyplývá, že ke dni řešení krize byla Banca Privada dceřinou společností vlastněnou Banco Popular a k transakci zmíněné žalobkyněmi v roce 2015 nedošlo.

304    Zatřetí žalobkyně uvádějí, že podle článku v tisku Banco Popular v roce 2016 najala kancelář odhadce, aby jí poskytla poradenství týkající se uplatnění nových regulačních standardů, a sice oběžníku 4/2017 Španělské centrální banky a standardu IFRS 9, jejichž použití při ocenění 3 zpochybňují. Takové služby jsou uvedeny v bodě 40 odůvodnění a v čl. 41 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

305    Žalobkyně se opírají o článek z El Mundo ze dne 13. února 2018, nadepsaný „[Kancelář odhadce] poskytovala Angel Ron v roce 2016 poradenství o účetní politice Banco Popular“ ([kancelář odhadce] advised Angel Ron in 2016 on Banco Popular’s accounting policy), z něhož vyplývá, že Banco Popular si v roce 2016 najala kancelář odhadce, aby jí poskytla technické poradenství o důsledcích vstupu standardu IFRS 9 v platnost pro nové právní předpisy použitelné od 1. ledna 2018.

306    Je třeba uvést, že z téhož článku vyplývá, že kancelář odhadce uvedla, že nikdy nepracovala na jakémkoli aspektu položek zaúčtovaných Banco Popular a že se jednalo o poradenství ohledně způsobu, jakým se banka musí přizpůsobit nové právní úpravě, jež nabyla účinnosti od 1. ledna 2018.

307    Žalobkyně nepředložily žádný důkaz, který by mohl zpochybnit tato tvrzení kanceláře odhadce, jež se týkají povahy služeb, které byly poskytnuty Banco Popular v rámci uplatňování standardu IFRS 9.

308    Žalobkyně tudíž neprokázaly, že služby, které kancelář odhadce poskytovala Banco Popular v rámci projektu prodeje Banca Privada i v rámci uplatňování standardu IFRS 9, souvisely se skutečnostmi relevantními pro účely ocenění 3 ve smyslu čl. 41 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Žalobkyně nevysvětlují, do jaké míry mohou tyto služby, jež v minulosti poskytovala kancelář odhadce Banco Popular, ovlivnit úsudek odhadce při provádění ocenění 3, a tedy zakládat vznik skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný s Banco Popular ve smyslu čl. 41 odst. 2 téhož nařízení v přenesené pravomoci.

309    Tato první výtka tudíž musí být zamítnuta.

2)      Ke druhé výtce, týkající se vazeb mezi kanceláří odhadce a Banco Santander

310    Žalobkyně tvrdí, že kancelář odhadce v rozmezí let 2002 až 2016 poskytovala Banco Santander účetní služby a v roce 2015 byla hlavním auditorem skupiny Santander. Tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvedl SRB v napadeném rozhodnutí, skutečnost, že kancelář odhadce mohla být ke dni 23. května 2017, kdy jí SRB pověřil výkonem funkce odhadce, nezávislá, není relevantní pro účely ocenění 3. I když SRB v květnu 2017 nemohl předvídat, že se Banco Santander zapojí do postupu řešení krize, měl SRB tento aspekt zohlednit v červnu 2017, když pověřil kancelář odhadce provedením ocenění 3. SRB měl podle žalobkyň rovněž v návaznosti na řešení krize Banco Popular při začlenění Banco Popular do skupiny Santander zohlednit služby, jež kancelář odhadce poskytla Banco Santander.

311    Žalobkyně se domnívají, že služby poskytované kanceláří odhadce Banco Santander jsou relevantní s ohledem na čl. 41 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075, který se týká dřívějšího poskytování služeb subjektu, který vlastní subjekt, na nějž se vztahuje řešení krize.

312    V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut někteří dotčení akcionáři a věřitelé předložili připomínky, jež se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce, která byla údajně narušena tím, že tato kancelář před řešením krize Banco Popular a po ní poskytovala služby Banco Santander.

313    Zaprvé v napadeném rozhodnutí SRB v odpovědi na tyto připomínky konstatoval, že auditorské služby, které kancelář odhadce poskytovala Banco Santander, neměly být zohledněny při posouzení nezávislosti, které provedl dne 23. května 2017 v okamžiku, kdy uvedenou kancelář najal, neboť se toto posouzení týkalo Banco Popular. SRB uvedl, že k tomuto datu nebylo posouzení nezávislosti kanceláře odhadce ve vztahu k potenciálním nabyvatelům provedeno, neboť předně nebylo stanoveno právním rámcem a dále se v případě oceňování jedná o postup, který je odlišný od postupu prodeje, jenž určoval nabyvatele. Kancelář odhadce zejména před přijetím programu řešení krize neměla přístup k informacím o názvech potenciálních nabyvatelů nebo o totožnosti nabyvatele.

314    SRB měl za to, že s ohledem na rozsah a účel ocenění 3 auditorské služby, jež v minulosti poskytovala kancelář odhadce Banco Santander, nezasahují v případě provedení ocenění 3 do nezávislosti uvedené kanceláře a nezakládají vznik skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný, ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075. Konkrétně SRB uvedl, že ocenění 3 se týkalo pouze aktiv a závazků Banco Popular před jejím prodejem Banco Santander, a nikoli aktiv a závazků Banco Santander.

315    Zadruhé SRB měl za to, že služby týkající se začlenění Banco Popular, jež kancelář odhadce poskytla Banco Santander, neprokazují významné společné nebo protichůdné zájmy ve smyslu čl. 41 odst. 2 a 4 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 s relevantní osobou ve smyslu čl. 41 odst. 3 uvedeného nařízení.

316    SRB měl předně za to, že s ohledem na rozsah a účel ocenění 3 nemohou mít služby, jež kancelář odhadce poskytuje po datu řešení krize podniku, jehož činnost zůstává zachována, vliv na ocenění 3 a na prvky, které jsou v něm obsaženy. SRB mimoto uvedl, že ocenění 3 nemůže ovlivnit postavení Banco Popular ani Banco Santander, jelikož určuje pouze to, zda má být dotčeným akcionářům a věřitelům poskytnuto odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

317    SRB měl dále za to, že kancelář odhadce každopádně po přijetí programu řešení krize poskytla dodatečná ujištění, aby zajistila, aby služby poskytované Banco Santander nezakládaly vznik skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný. SRB uvedl, že kancelář odhadce ve svém prohlášení ze dne 18. prosince 2019 potvrdila, že žádná ze služeb poskytovaných Banco Santander nesouvisela s posouzením aktiv nebo závazků, které jsou předmětem ocenění 3, ani s finančními informacemi, které se jich týkají. Dále uvedl, že kancelář odhadce potvrdila, že neexistoval tok informací mezi činností, jež se týkala oceňování, a jinými projekty, jelikož kancelář uplatňuje ochranná opatření i postupy pro nakládání s důvěrnými informacemi.

318    Pokud jde konkrétně o služby týkající se začlenění Banco Popular, SRB uvedl, že kancelář odhadce dostatečně vysvětlila, že přestože Banco Santander poskytovala poradenské služby, nesouvisely uvedené služby se službami poskytovanými SRB, netýkaly se žádné z otázek, jež by souvisely se službami oceňování, které byly poskytnuty SRB, a nezahrnovaly ani služby v oblasti oceňování či právní služby související s Banco Popular.

319    V tomto ohledu je třeba uvést, že v prohlášení ze dne 18. prosince 2019 o neexistenci střetu zájmů, které je zmíněno v bodě 276 výše, kancelář odhadce uvedla, že neexistuje souvislost mezi službami, které poskytuje Banco Santander, a oceněním 3 nebo objasňujícím dokumentem.

320    Podle čl. 41 odst. 4 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 je pro účely zjištění existence skutečného nebo potenciálního významného zájmu, který je společný nebo protichůdný, ve smyslu odstavce 1 tohoto článku, relevantní poskytování služeb, a to i v minulosti, nezávislým odhadcem relevantnímu subjektu a osobám uvedeným v odstavci 3, a zejména propojení mezi těmito službami a prvky relevantními pro ocenění.

321    Je přitom třeba uvést, že žalobkyně nevznáší žádný argument, jehož cílem by bylo zpochybnit posouzení SRB týkající se neexistence propojení služeb auditu a služeb, jež souvisí se začleněním Banco Popular, které kancelář odhadce poskytla Banco Santander, na straně jedné se skutečnostmi relevantními pro ocenění 3, které se týkalo pouze posuzování Banco Popular, a nikoli Banco Santander, na straně druhé.

322    Žalobkyně nevysvětlují, jak by tyto služby mohly ovlivnit nebo mohly být rozumně považovány za služby ovlivňující úsudek kanceláře odhadce při provádění ocenění 3 ve smyslu čl. 41 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

323    Žalobkyně mimoto tvrdí, že kancelář odhadce údajně měla významný finanční zájem na tom, aby Banco Popular byla ke spokojenosti Banco Santander oceněna se záporným výsledkem. Mají za to, že kvůli skutečnosti, že odškodnění vyplácí Jednotný fond pro řešení krizí, a nikoli společnost Banco Santander, není přihlíženo ke skutečnosti, že pokud by bylo návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení programu řešení krize, o nichž rozhoduje Tribunál, vyhověno, mohla by být Banco Santander nucena zaplatit za Banco Popular vyšší cenu. Bylo by tedy v zájmu Banco Santander, aby ocenění 3 nevykazovalo hodnotu inkasa pohledávek Banco Popular v případě jejího úpadku vyšší, než byla hodnota uvedená v ocenění 2.

324    V napadeném rozhodnutí SRB uvedl, že s ohledem na cíl ocenění 3, kterým je určit, zda by s dotčenými akcionáři a věřiteli bylo v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení zacházeno lépe, nemůže mít toto ocenění vliv na prodej Banco Popular a nemůže ovlivnit postavení Banco Santander. SRB měl za to, že ocenění 3 vyvolává účinky pouze vůči němu, neboť v případě rozdílného zacházení by měl povinnost vyplatit odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

325    Je třeba uvést, že žalobkyně netvrdí, že výsledek ocenění 3 ovlivnil jak legalitu a legitimitu rozhodnutí v případě uplatnění režimu řešení krize na Banco Popular, tak výsledek tohoto řešení krize, a sice její prodej Banco Santander.

326    Navíc je třeba připomenout, že ocenění 2 mělo jiný účel než ocenění 3, a sice odhadnout hodnotu celé Banco Popular pro případného nabyvatele v rámci použití nástroje převodu činnosti. Posouzení hodnoty aktiv Banco Popular v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení, jež bylo provedeno v ocenění 3, tak nemůže zpochybnit posouzení, jež bylo provedeno v ocenění 2.

327    Konečně podle čl. 85 odst. 4 posledního pododstavce směrnice 2014/59 platí, že pokud je nezbytné chránit zájmy třetích osob jednajících v dobré víře, které nabyly akcie instituce v režimu řešení krize použitím nástrojů k řešení krize, zrušení rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize se nedotýká přijatých správních aktů nebo transakcí, jež následně uzavřel dotčený orgán příslušný k řešení krize na základě jeho zrušeného rozhodnutí.

328    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy případné zrušení rozhodnutí o řešení krize nemůže vést ke změně podmínek prodeje Banco Popular společnosti Banco Santander. Každopádně tedy nelze zpochybnit prodej Banco Popular společnosti Banco Santander za cenu jednoho eura a výsledek ocenění 3 je v tomto ohledu irelevantní.

329    Mimoto žalobkyně na jednání poukázaly na dopad, který by zrušení napadeného rozhodnutí mohlo mít na trestní řízení vedená u španělských soudů.

330    V tomto ohledu stačí uvést, že Soudní dvůr konstatoval, že jak žaloba na náhradu škody, tak žaloba na prohlášení neplatnosti znamenají, že se od úvěrové instituce nebo investičního podniku v režimu řešení krize, nebo od právního nástupce těchto subjektů požaduje, aby akcionářům nahradily ztráty vzniklé v důsledku toho, že orgán příslušný k řešení krize vykonal pravomoc k odpisu a konverzi závazků této instituce nebo tohoto podniku, nebo aby částky investované při upsání akcií, které byly odepsány z důvodu tohoto postupu řešení krize, vrátily v plné výši. Takové žaloby by zpochybňovaly celé ocenění, na kterém je založeno rozhodnutí o řešení krize, neboť složení kapitálu je součástí objektivních údajů tohoto ocenění. Jak uvedl generální advokát Richard de la Tour v bodech 82 a 95 svého stanoviska, samotný postup řešení krize, jakož i cíle sledované směrnicí 2014/59 by tedy byly zmařeny [rozsudek ze dne 5. května 2022, Banco Santander (Řešení krize Banco Popular), C‑410/20, EU:C:2022:351, bod 43].

331    Vzhledem k tomu, že ocenění 3 nemohlo, ať již je jeho výsledek jakýkoli, ovlivnit postavení Banco Santander, žalobkyně nesprávně tvrdí, že kancelář odhadce měla zájem na jejím zvýhodnění.

332    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázaly, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když měl za to, že služby, které kancelář odhadce poskytovala Banco Santander, nezakládaly existenci skutečných nebo potenciálních významných zájmů, které by mohly ovlivnit nebo být rozumně považovány za ovlivňující její úsudek ve smyslu článku 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

333    Druhá výtka musí být proto zamítnuta.

3)      Ke třetí výtce, týkající se skutečnosti, že kancelář odhadce provedla ocenění 2

334    Žalobkyně tvrdí, že dřívější účast kanceláře odhadce v procesu řešení krize mohla ovlivnit její úsudek. Podle žalobkyň se ocenění 3 zdá být koncipováno tak, aby vedlo k závěru, jenž je souladu s posouzením rozdílného zacházení, jež je uvedeno v ocenění 2. Domnívají se, že SRB měl možnost jmenovat jiného odhadce.

335    Je třeba uvést, že tato výtka se týká druhé části ocenění 2, která obsahuje simulaci scénáře likvidace a jejímž účelem je v souladu s čl. 20 odst. 9 nařízení č. 806/2014 odhadnout zacházení, jakého by se podle očekávání každé třídě akcionářů a věřitelů dostalo, kdyby byl subjekt, na který se vztahuje opatření k řešení krize, likvidován v běžném úpadkovém řízení podle španělských právních předpisů.

336    Nejprve je třeba uvést, že žádné ustanovení nařízení č. 806/2014 ani nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 výslovně nebrání tomu, aby ocenění 2 a 3 prováděl tentýž odhadce.

337    Z napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že v rámci procesu zajištění práva být vyslechnut někteří dotčení akcionáři a věřitelé předložili připomínky, jež se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce, která byla údajně narušena tím, že kancelář odhadce provedla jak ocenění 2, tak ocenění 3. SRB poukázal na to, že někteří z nich tvrdili, že se kancelář odhadce snažila potvrdit závěry analýzy zásady, podle níž se nesmí dostat žádnému věřiteli horšího zacházení, kterou provedla v ocenění 2.

338    SRB uvedl, že ocenění 2 a 3 byla provedena k různým účelům, a proto byly použity odlišné přístupy. Ocenění 2 mělo podle čl. 20 odst. 5 nařízení č. 806/2014 za cíl objasnit opatření k řešení krize posouzením hospodářské hodnoty aktiv a závazků Banco Popular ke dni řešení krize, kdežto cílem ocenění 3 bylo posoudit zacházení s dotčenými akcionáři a věřiteli v rámci hypotetického úpadkového řízení, tj. s ohledem na podnik, který ukončuje svou činnost, v souladu s čl. 20 odst. 18 písm. a) téhož nařízení.

339    SRB uvedl, že právní rámec mu nebrání v tom, aby jmenoval téhož odhadce k provedení různých ocenění pro stejné řešení krize a že takové jmenování samo o sobě nenarušuje nezávislost odhadce.

340    SRB uvedl, že zatímco předběžné ocenění zacházení, kterého by se dostalo akcionářům a věřitelům dotčeným v hypotetickém insolvenčním řízení, zahrnutém do ocenění 2, bylo provedeno ve zvláštní lhůtě a vycházelo z informací, které měla k dispozici kancelář odhadce před řešením krize, a sice zejména z informací dostupných ke dni 31. března 2017, ocenění 3 vycházelo z podrobnějších informací, které byly k dispozici k okamžiku ukončení činností, tj. ke dni 6. června 2017. SRB měl za to, že s ohledem na různé informace, z nichž tato posouzení vycházela, jakož i na jejich odlišný účel mohla kancelář odhadce dospět k odlišným závěrům.

341    V napadeném rozhodnutí SRB rovněž zdůraznil, že použitelný právní rámec uznává, že v rámci ocenění 2 nemůže být prozatímní odhad zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by byl subjekt likvidován, natolik přesný, jako je tomu v případě ocenění 3, a to z několika důvodů, zejména pak kvůli časovým omezením a nedostatku údajů, jež by se dostatečně přibližovaly datu řešení krize, v rámci ocenění 2. Podle čl. 20 odst. 9 nařízení č. 806/2014 tak ocenění 2 zahrnuje „odhad“ tohoto zacházení, zatímco podle čl. 20 odst. 17 téhož nařízení ocenění 3 toto zacházení „určí“. SRB uvedl, že pouhá skutečnost, že prozatímní odhad obsažený v ocenění 2 a ocenění 3 mají podobné výsledky, ale jsou založeny na odlišných předpokladech, nemůže být sama o sobě považována za dostatečný důkaz toho, že ocenění 3 nebylo provedeno v souladu s právními požadavky.

342    Kromě toho je třeba předně uvést, že v ocenění 2 vyjádřila kancelář odhadce řadu výhrad ke spolehlivosti simulace scénáře likvidace, který uvedené ocenění obsahovalo.

343    V tomto ohledu kancelář odhadce v ocenění 2 upřesnila, že neměla k dispozici všechny nezbytné informace a údaje ani dostatek času na to, aby v daném stadiu předložila více než jen pouhý přibližný odhad. Několikrát uvedla, že simulace scénáře likvidace je založena na řadě nejistot, a budou-li k dispozici přesnější informace, bude moci zpřesnit své předpoklady a připravit „důkladnější“ a spolehlivější scénář likvidace.

344    Žalobkyně tedy nemohou tvrdit, že kancelář odhadce nebyla nezávislá z toho důvodu, že se cítila být vázána závěry z ocenění 2.

345    V ocenění 2 byla simulace scénáře likvidace Banco Popular založena na údajích dostupných k 31. březnu 2017 a stanovila tříletý scénář. V ocenění 3 vycházela kancelář odhadce pro účely stanovení tří odlišných časových scénářů likvidace z finančních informací, které nebyly ke dni 6. června 2017 auditovány, nebo pokud nebyly k dispozici, z finančních informací ze dne 31. května 2017.

346    Ocenění 3 tedy nespočívalo v tom, že by kancelář odhadce pouze potvrdila výsledek simulace uvedené v ocenění 2.

347    V tomto ohledu byl například v ocenění 2 odhadnut celkový objem realizace aktiv Banco Popular pro věřitele v případě tříletého scénáře likvidace na 120,9 miliardy eur podle nejlepší hypotézy a na 116,5 miliardy eur podle hypotézy nejhorší. V ocenění 3 vedlo posouzení aktiv u tříletého scénáře likvidace k jinému výsledku, a sice k 101,546 miliardy eur podle nejlepší hypotézy a 97,593 miliardy eur podle hypotézy nejhorší.

348    Pouhá skutečnost, že kancelář odhadce dospěla ke stejnému závěru, a sice že dotčení akcionáři a věřitelé by v případě úpadku Banco Popular neobdrželi inkaso pohledávek, nepostačuje k tomu, aby bylo prokázáno, že se uvedená kancelář cítila být vázána svým posouzením provedeným v ocenění 2.

349    Z toho vyplývá, že argument žalobkyň, podle kterého se kancelář odhadce údajně snažila v ocenění 3 potvrdit ocenění 2, je v rozporu s obsahem těchto ocenění.

350    Žalobkyně tudíž neprokázaly, že SRB měl nesprávně za to, že skutečnost, že kancelář odhadce provedla ocenění 2, neumožňuje zpochybnit její nezávislost za účelem provedení ocenění 3 a její jmenování nezávislým odhadcem. V tomto ohledu je argument, že SRB mohl jmenovat jiného odhadce, irelevantní.

351    Třetí výtku je proto třeba zamítnout.

352    Z analýzy druhé části vyplývá, že žalobkyně nepředložily argumenty, které by mohly zpochybnit závěr SRB, podle něhož byla kancelář odhadce nezávislá ve smyslu článků 38 a 41 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

353    Z toho vyplývá, že druhá část musí být zamítnuta, a proto i druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

4.      Ke třetímu žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že SRB neoprávněně přenesl rozhodovací pravomoci, které mu svěřuje nařízení č. 806/2014, na kancelář odhadce.

354    Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí, z něhož je zjevná široká diskreční pravomoc, pokud jde o odškodnění akcionářů a věřitelů dotčených rozhodnutím o řešení krize, přijal SRB na základě ocenění 3, které provedl soukromý subjekt. Žalobkyně tvrdí, že SRB v napadeném rozhodnutí pouze shrnul ocenění 3 a objasňující dokument, totiž zásadní aspekty výkonu pravomoci spočívající v tom, zda jim bude poskytnuto odškodnění, či nikoli. Přenesení posouzení všech otázek týkajících se ocenění na kancelář odhadce bez zkoumání podkladových údajů a připomínek dotčených akcionářů a věřitelů a bez ověření zjevně nesoudržných hypotéz, jež jsou podrobně popsány v prvním žalobním důvodu, je podle žalobkyň v rozporu se zásadou stanovenou v rozsudku ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7).

355    Žalobkyně tvrdí, že SRB nepředložil žádný důkaz o tom, že zkoumal ocenění 3 důkladněji než povrchně, a že zkoumal pouze objasňující dokument vypracovaný kanceláří odhadce, a nikoli připomínky dotčených akcionářů a věřitelů k ocenění 3. SRB se neodchýlil od ocenění 3 a rozhodnutí o tom, zda dotčení akcionáři a věřitelé měli nárok na odškodnění, bylo podle žalobkyň přijato kanceláří odhadce, která tím vykonala rozhodovací pravomoc SRB. Žalobkyně se domnívají, že zásada stanovená v rozsudku ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), se uplatní, pokud jsou pravomoci SRB, i když se jedná o jasně vymezené prováděcí pravomoci, přeneseny na kancelář odhadce bez náležitého dohledu ze strany SRB.

356    Předně je třeba zdůraznit, že Smlouvy neobsahují žádné ustanovení, jímž by bylo stanoveno přiznání pravomocí unijní instituci nebo agentuře. Z toho vyplývá, že ani v článku 290 SFEU, který stanoví, že legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, ani v článku 291 SFEU, který členským státům, Komisi a v některých zvláštních případech Radě svěřuje prováděcí pravomoci, není uvedena žádná zmínka o agenturách (stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena k věci Spojené království v. Parlament a Rada, C‑270/12, EU:C:2013:562, bod 75).

357    Zásady v oblasti přenesení pravomocí jsou tedy stanoveny judikaturou, a zejména rozsudkem ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), a dále rozsudkem ze dne 22. ledna 2014, Spojené království v. Parlament a Rada (C‑270/12, EU:C:2014:18), který použil tyto zásady na případy, kdy tyto pravomoci svěřil agentuře unijní normotvůrce.

358    V bodě 41 rozsudku ze dne 22. ledna 2014, Spojené království v. Parlament a Rada (C‑270/12, EU:C:2014:18), Soudní dvůr uvedl, že v rozsudku ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), Soudní dvůr v podstatě zdůraznil, že důsledky přenesení pravomocí jsou velmi odlišné v závislosti na tom, zda se jedná o jasně definované prováděcí pravomoci, jejichž použití tedy může podléhat přísné kontrole na základě objektivních kritérií stanovených delegujícím orgánem, nebo o „diskreční pravomoc zahrnující široký prostor pro uvážení, která může v závislosti na svém použití představovat skutečnou hospodářskou politiku“.

359    Soudní dvůr v rozsudku ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7) rovněž uvedl, že první typ přenesení pravomocí nemůže znatelně změnit důsledky výkonu pravomocí, kterých se týká, zatímco u druhého typu přenesení pravomocí tím, že nahrazuje rozhodnutí delegujícího orgánu rozhodnutími pověřeného orgánu, dochází ke „skutečnému přesunu odpovědnosti“. Ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), proto Soudní dvůr rozhodl, že přenesení pravomocí na dotčené subjekty ze strany Vysokého úřadu rozhodnutím č. 14–55 ze dne 26. března 1955, kterým se zavádí finanční mechanismus pro zajištění pravidelného zásobování společného trhu šrotem (Úř. věst. 1955, 8, s. 685), dává těmto subjektům „prostor pro uvážení, který zahrnuje širokou diskreční pravomoc“, a nemůže být považováno za slučitelné s „požadavky Smlouvy“ (rozsudek ze dne 22. ledna 2014, Spojené království v. Parlament a Rada, C‑270/12, EU:C:2014:18, bod 42).

360    Z této judikatury vyplývá, že nařízení č. 806/2014 může SRB svěřit jasně vymezené prováděcí pravomoci, jejichž použití může z tohoto důvodu podléhat přísné kontrole na základě objektivních kritérií, ale nemůže mu svěřit pravomoci zahrnující diskreční pravomoc, což znamená širokou volnost posouzení.

361    Je přitom třeba uvést, že v projednávané věci žalobkyně nevznášejí námitku protiprávnosti nařízení č. 806/2014. Žalobkyně netvrdí, že SRB jakožto unijní agentura vykonal diskreční pravomoc, kterou měl vykonávat unijní orgán. Žalobkyně ani netvrdí, že prováděcí pravomoci SRB nejsou v nařízení č. 806/2014 jasně vymezeny ani že by SRB porušil nařízení č. 806/2014 tím, že by jednal nad rámec pravomocí, které mu uvedené nařízení svěřuje.

362    Z toho vyplývá, že argumenty žalobkyň, v nichž je SRB vytýkáno, že svěřil rozhodovací pravomoc kanceláři odhadce, nemohou prokázat porušení zásad týkajících se přenesení pravomoci stanovených v rozsudku ze dne 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7).

363    Pokud jde dále o argument žalobkyň, podle něhož SRB přenesl na kancelář odhadce svou rozhodovací pravomoc, je třeba nejprve připomenout, že rozhodnutí o tom, že dotčeným akcionářům a věřitelům není přiznáno odškodnění, přijal SRB, a nikoli kancelář odhadce.

364    Dále se v čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 výslovně stanoví, že SRB musí při rozhodování o tom, zda mají dotčení akcionáři a věřitelé nárok na odškodnění, vycházet z výsledků nezávislého ocenění podle čl. 20 odst. 16 téhož nařízení. Obsah tohoto ocenění je kromě toho vymezen čl. 20 odst. 17 a 18 nařízení č. 806/2014 a kritéria týkající se metody ocenění rozdílného zacházení jsou stanovena v nařízení v přenesené pravomoci 2018/344.

365    Podle nařízení č. 806/2014 tedy má hospodářské a technické aspekty posuzování zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, kdyby Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, posuzovat nezávislý odhadce, a nikoli samotný SRB. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nelze skutečnost, že SRB svěřil provedení ocenění 3 kanceláři odhadce, vykládat jako přenesení jeho pravomoci přijmout rozhodnutí.

366    Konečně SRB musí před přijetím rozhodnutí o případném vyplacení odškodnění dotčeným akcionářům a věřitelům ověřit, zda ocenění provedené nezávislým odborníkem splňuje požadavky nařízení č. 806/2014 a nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 a rovněž zda tento odborník splňuje požadavky na nezávislost stanovené v nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075.

367    V tomto ohledu je třeba uvést, že skutečnost, že SRB schválil závěry ocenění 3, nelze vykládat tak, že by neprováděl kontrolu dodržování požadavků, které musí nezávislý odhadce splňovat při provádění ocenění.

368    Dále argument žalobkyň, podle kterého SRB pouze shrnul ocenění 3 a objasňující dokument a nepřezkoumal připomínky dotčených akcionářů a věřitelů k ocenění 3, je v rozporu s obsahem napadeného rozhodnutí.

369    V oddílu 4 napadeného rozhodnutí totiž SRB posoudil nezávislost kanceláře odhadce s ohledem na požadavky čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a kapitoly IV nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075 a v oddílu 6.2.1 napadeného rozhodnutí odpověděl na „připomínky týkající se nezávislosti odhadce“.

370    V oddílu 5, nadepsaném „Ocenění 3“, napadeného rozhodnutí měl SRB poté, co shrnul obsah ocenění 3, za to, že toto ocenění splňuje požadavky platného právního rámce, zejména požadavky stanovené v čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 a v článku 3, čl. 4 odst. 1 až 5, jakož i v čl. 6 písm. a) a b) nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, a že je dostatečně odůvodněné a srozumitelné na to, aby bylo základem rozhodnutí podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014.

371    V oddílu 6.2.2 napadeného rozhodnutí odpověděl SRB na „připomínky k obsahu ocenění 3“, jež se týkaly zejména informací a hypotéz použitých v ocenění 3, jakož i scénáře likvidace a metodiky zohledněných kanceláří odhadce. Pokud jde o posouzení jednotlivých kategorií aktiv provedené v ocenění 3, SRB zkoumal, zda s ohledem na připomínky dotčených akcionářů a věřitelů a na objasňující dokument zůstalo toto posouzení i nadále platné.

372    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nesprávně tvrdí, že SRB neoprávněně přenesl rozhodovací pravomoci, které mu svěřuje nařízení č. 806/2014, na kancelář odhadce.

373    Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut, a proto musí být zamítnuta v plném rozsahu i žaloba.

IV.    K nákladům řízení

374    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměly ve věci úspěch a SRB požadoval náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené SRB.

375    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Společnosti Bybrook Capital Badminton Fund LP se povoluje, aby vstoupila do řízení na místo společností Cairn Global Funds PLC a Cairn Special Opportunities Credit Master Fund Limited, jakožto žalobkyně.

2)      Společnosti PIMCO Global Cross-asset Opportunities Master Fund LDC se povoluje, aby vstoupila do řízení na místo společnosti PHFS series SPC - PHSF VII SP, jakožto žalobkyně.

3)      Žaloba se zamítá.

4)      Společnost ACMO Sàrl a další žalobkyně, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB).

5)      Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

van der Woude De Baere G. Steinfatt

Kecsmár       Kingston

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. listopadu 2023.

Podpisy

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

II. Návrhová žádání účastníků řízení

III. Právní otázky

A. K přípustnosti

B. K věci samé

1. Úvodní poznámky

a) K rozsahu přezkumu prováděného Tribunálem

b) K přípustnosti důkazů předložených v příloze repliky

2. K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení týkajícího se posouzení délky trvání úpadku, úvěrů bez selhání, úvěrů v selhání, nemovitých aktiv a právních rizik Banco Popular

a) K první části týkající se délky trvání scénáře likvidace

1) K první výtce vycházející z nesprávného pochopení zákona 22/2003

2) Ke druhé výtce, která vychází z toho, že nebylo zohledněno delší období likvidace

b) Ke druhé části, týkající se ocenění úvěrů bez selhání

1) K první výtce, týkající se překlasifikace úvěrů bez selhání na úvěry v selhání

2) Ke druhé výtce, týkající se hypotéz předčasného umoření úvěrů bez selhání

i) K podnikovým úvěrům bez selhání

ii) K hypotéčním úvěrům bez selhání

3) Ke třetí výtce, týkající se nových selhání při splácení zbývajících úvěrů bez selhání

4) Ke čtvrté výtce, týkající se diskontní sazby při prodeji zbývající části portfolia úvěrů bez selhání

c) Ke třetí části, týkající se ocenění úvěrů v selhání

d) Ke čtvrté části, týkající se ocenění nemovitých aktiv

e) K páté části, týkající se ocenění právních rizik

3. Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když jmenoval kancelář odhadce jakožto nezávislého odhadce.

a) K první části, vycházející z toho, že SRB nezkoumal nezávislost kanceláře odhadce

b) Ke druhé části, která vychází z toho, že kancelář odhadce nebyla nezávislá ve smyslu článku 38 nařízení v přenesené pravomoci 2016/1075

1) K první výtce, týkající se vazeb mezi kanceláří odhadce a Banco Popular

2) Ke druhé výtce, týkající se vazeb mezi kanceláří odhadce a Banco Santander

3) Ke třetí výtce, týkající se skutečnosti, že kancelář odhadce provedla ocenění 2

4. Ke třetímu žalobnímu důvodu, který vychází z toho, že SRB neoprávněně přenesl rozhodovací pravomoci, které mu svěřuje nařízení č. 806/2014, na kancelář odhadce.

IV. K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: angličtina.

1Seznam dalších žalobců je připojen pouze ke znění oznámenému účastníkům řízení.