Věc T-299/08

Elf Aquitaine SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s chlorečnanem sodným – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Přičitatelnost protiprávního jednání – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada personality trestu a sankcí – Zásada legality trestů – Presumpce neviny – Zásada řádné správy – Zásada právní jistoty – Zneužití pravomoci – Pokuty – Přitěžující okolnost – Odrazení – Polehčující okolnost – Spolupráce během správního řízení – Významná přidaná hodnota“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

2.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu – Dosah

(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23 a čl. 27 odst. 1)

3.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

5.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Článek 81 odst. 1 ES)

6.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí vydané podle pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí týkající se většího počtu adresátů – Nezbytnost dostatečného odůvodnění zejména ve vztahu k subjektu, který musí nést odpovědnost za protiprávní jednání

(Článek 81 odst. 1 ES a článek 253 ES)

7.      Akty orgánů – Presumpce platnosti – Rozhodnutí Komise přičítající mateřské společnosti porušení práva hospodářské soutěže, kterého se dopustila její dceřiná společnost

(Článek 249 ES)

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 25 a 30)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Nezbytnost chování, které usnadnilo Komisi zjištění existence protiprávního jednání

[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18 a čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 20, 21 a bod 23 písm. b)]

10.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci

(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

1.      Chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují. Je tomu tak proto, že v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost totiž součástí téže hospodářské jednotky a tudíž tvoří jediný podnik, což umožňuje Komisi určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž by bylo vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání.

V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla práva hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a dále existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.

Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

Komise totiž není povinna uvedený předpoklad výkonu rozhodujícího vlivu podepřít dalšími nepřímými důkazy. I kdyby předchozí rozhodovací praxe Komise spočívala v podepření tohoto předpokladu dalšími nepřímými důkazy, takové konstatování nebude mít žádný dopad na závěr, podle kterého je Komise oprávněna vycházet pouze z držení téměř celého kapitálu dceřiné společnosti její mateřskou společností pro uplatnění předpokladu, že tato na ní vykonávala rozhodující vliv.

(viz body 49–52, 59)

2.      Dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby podniku stíhanému pro porušení pravidel hospodářské soutěže bylo v průběhu správního řízení zahájeného Komisí umožněno účinně vyjádřit své stanovisko k reálnosti a relevantnosti skutkového stavu a dovolávaných okolností, jakož i k dokumentům použitým Komisí na podporu jejího tvrzení, že došlo k porušení Smlouvy.

Nařízení č. 1/2003 v čl. 27 odst. 1 stanoví, že stranám je zasíláno oznámení námitek, jež musí jasným způsobem uvádět všechny základní skutečnosti, o které se Komise v tomto stadiu řízení opírá, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování je jim vytýkáno, a aby se mohly účinně hájit předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí.

Takové oznámení námitek představuje procesní záruku uplatňující základní zásadu práva Společenství, jež vyžaduje dodržování práva na obhajobu během celého řízení. Tato zásada především vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané Komisí podniku, kterému tato zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo takové základní skutečnosti uplatňované vůči tomuto podniku, jako jsou vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikace a důkazy, o něž se Komise opírá, aby mohl uvedený podnik užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení, které bylo proti němu zahájeno.

Oznámení námitek musí zejména jednoznačně uvádět právnickou osobu, které mohou být ukládány pokuty, a této osobě musí být určeno a musí uvádět, na základě jakého postavení jsou této osobě tvrzené skutečnosti vytýkány. Dotyčný podnik je totiž právě oznámením námitek informován o všech podstatných skutečnostech, o které se Komise opírá v této fázi řízení. V důsledku toho může dotyčný podnik plně uplatnit své právo na obhajobu až po zaslání uvedeného oznámení.

Pokud tak Komise informuje mateřskou společnost v oznámení námitek o tom, že jí na základě předpokladu výkonu rozhodujícího vlivu hodlá přičíst protiprávní jednání její dceřiné společnosti, skutečnost, že Komise ve vztahu k této společnosti neprovedla žádné vyšetřovací opatření předtím, než jí bylo doručeno uvedené oznámení námitek, nepředstavuje porušení práva tohoto podniku na obhajobu. V tomto ohledu je uvedené společnosti v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k reálnosti a relevantnosti skutečností a okolností tvrzených Komisí v oznámení námitek, a to jak v jejím vyjádření v odpověď na uvedené oznámení, tak i při slyšení před úředníkem pro slyšení.

(viz body 134–140)

3.      Na základě zásady personality trestů a sankcí má být fyzická nebo právnická osoba potrestána pouze za skutečnosti, které jsou jí individuálně vytýkány. Uvedená zásada je použitelná na veškerá správní řízení, která mohou vést k uložení sankcí na základě pravidel hospodářské soutěže.

Tato zásada však musí být skloubena s pojmem podniku ve smyslu článku 81 ES. Pokud hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí tak nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti.

Skutečností, která opravňuje Komisi k určení rozhodnutí ukládajícího pokuty mateřské společnosti skupiny společností, totiž není vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.

Komise tudíž tím, že přičetla mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání, u něhož se má za to, že se ho z důvodu hospodářských a právních vazeb, které ji spojovaly s její dceřinou společností a které jí umožňovaly určovat její chování na trhu, dopustila sama, neporušuje zásadu personality trestů a sankcí.

(viz body 178–181)

4.      Zásada legality trestů vyžaduje, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které je potlačují. Tato podmínka je splněna, pokud jednotlivec má možnost se z textu příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy – dozvědět, z jakých úkonů a opomenutí mu vzniká trestněprávní odpovědnost.

Podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise rozhodnutím uložit pokuty podnikům, které se dopouštějí zejména jednání v rozporu s článkem 81 ES. Vzhledem k tomu, že mateřská společnost a její dceřiná společnost byly považovány za jeden podnik ve smyslu tohoto článku, může Komise uložit pokutu právnickým osobám, které jsou součástí uvedeného podniku, aniž porušila zásadu legality trestů.

(viz body 187–189)

5.      Zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.

V kontextu rozhodnutí Komise ukládajícího pokutu mateřské společnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže její dceřinou společností na základě předpokladu rozhodujícího vlivu mateřské společnosti držící téměř celý kapitál své dceřiné společnosti má Komise prostor pro uvážení, zda je namístě přičíst odpovědnost za protiprávní jednání mateřské společnosti.

V důsledku toho, jelikož Komise disponuje možností, nikoliv povinností přičíst odpovědnost za protiprávní jednání mateřské společnosti, jsou-li podmínky pro takové přičtení splněny, pouhá skutečnost, že Komise takové přičtení v jiných případech neprovedla, neznamená, že by byla povinna provést stejné posouzení v napadeném rozhodnutí. Takové přičtení však podléhá přezkumu unijních soudů, kterým přísluší ověřit, zda jsou splněny podmínky pro takové přičtení.

(viz body 196–198)

6.      Odůvodnění požadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

Pokud je rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z těchto osob, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání. Aby tak bylo rozhodnutí Komise dostatečně odůvodněno ve vztahu k mateřským společnostem dceřiných společností, které se dopustily protiprávního jednání, musí obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou přičitatelnost protiprávního jednání těmto společnostem odůvodnit.

(viz body 216–217)

7.      Na rozhodnutí Komise se vztahuje presumpce platnosti a tato rozhodnutí mají právní účinky, dokud nejsou zrušena nebo vzata zpět. Mimoto není Komise povinna přerušit řízení zahájené proti společnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže do vyhlášení rozhodnutí unijního soudu o žalobě podané stejnou společností proti jinému rozhodnutí, kterým jí byly uloženy sankce za jiná porušení pravidel hospodářské soutěže. Žádný právní předpis totiž neukládá, aby Komise odložila přijetí rozhodnutí ve věcech, které se týkají různých skutkových okolností.

(viz bod 241)

8.      V rámci pravomoci Komise uložit pokuty podnikům, které se dopustí porušení článku 81 ES, odpovídá v zásadě za protiprávní jednání fyzická nebo právnická osoba, která řídila dotyčný podnik v době, v níž došlo k tomuto jednání, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz podniku jiná osoba. Pro účely uplatnění a výkonu rozhodnutí přijatých Komisí podle článku 81 ES však tato rozhodnutí musejí být určena entitám nadaným právní subjektivitou. Komise tak při přijímání rozhodnutí podle čl. 81 odst. 1 ES musí označit fyzickou nebo právnickou osobu nebo osoby, kterým lze přičíst odpovědnost za chování dotčeného podniku a uložit jim z tohoto důvodu sankci a kterým bude rozhodnutí určeno.

Pokyny, které Komise přijímá pro stanovení výše pokut, zajišťují právní jistotu podniků, jelikož určují metodologii, kterou si Komise stanovila pro stanovení výše pokut. Správní orgány se od nich mohou v konkrétním případě odklonit pouze tehdy, uvedou-li důvody slučitelné se zásadou rovného zacházení.

Pokud jde o dva podniky, a sice mateřskou společnost a její dceřinou společnost, které v době protiprávního jednání spolu tvořily podnik ve smyslu článku 81 ES, ale které již ke dni přijetí rozhodnutí, kterým jim byla uložena pokuta, tuto formu neměly, je Komise oprávněna podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 uložit pokutu společně a nerozdílně oběma podnikům, které jsou odpovědné za dotčené protiprávní jednání, a dále podle bodu 30 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 uložit pouze mateřské společnosti zvýšení základní částky pokuty, vzhledem k tomu, že její zvláště vysoký celkový obrat ve vztahu k ostatním subjektům, jimž byly uloženy sankce ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, jí umožňuje snadněji uvolnit prostředky nezbytné pro zaplacení pokuty.

V tomto ohledu nemůže být nespravedlivé to, že pokuta uložená pouze mateřské společnosti z důvodu odrazení je stanovena na základě základní částky pokuty uložené společně a nerozdílně oběma společnostem, která již obsahuje zvláštní zvýšení z důvodu odrazení.

Pokuta uložená společně a nerozdílně oběma společnostem totiž odpovídá základní částce pokuty, zahrnující doplňující částku odpovídající určité části tržeb dceřiné společnosti v souladu s bodem 25 uvedených pokynů, tak „aby podniky odradila i jen od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce“.

Naopak pokuta uložená pouze mateřské společnosti, zahrnující výrazné zvýšení základní částky pokuty, má podle bodu 30 uvedených pokynů „zajistit, aby pokuty měly dostatečně odrazující účinek“ pro podniky, které mají zvláště vysoký obrat přesahující tržby za zboží a služby, jichž se dané protiprávní jednání týká.

Doplňující částka uplatněná podle bodu 25 uvedených pokynů a dále specifické zvýšení uložené mateřské společnosti podle bodu 30 týchž pokynů proto plní dva odlišné cíle odrazení, které může Komise právem zohlednit při stanovení pokuty.

(viz body 250–253, 255–256, 288–289)

9.      Komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody stanovování pokut, a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. V rámci toho Komise musí učinit komplexní posouzení skutečností, jako je posouzení týkající se spolupráce těchto jednotlivých podniků. V rámci posuzování spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody může být shledána pouze vada spočívající ve zjevně nesprávném posouzení Komise, protože při hodnocení kvality a užitečnosti spolupráce určitého podniku, zejména v porovnání s přispěním jiných podniků, má Komise široký prostor pro uvážení.

I když je Komise povinna uvést důvody, proč se domnívá, že informace poskytnuté podniky v rámci oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů jsou či nejsou příspěvkem odůvodňujícím snížení uložené pokuty, musí podniky, které si v tomto ohledu přejí rozhodnutí Komise zpochybnit, naproti tomu prokázat, že by Komise při neexistenci těchto informací dobrovolně poskytnutých uvedenými podniky nemohla prokázat podstatné znaky protiprávního jednání, a tedy přijmout rozhodnutí ukládající pokuty.

Základem pro snížení pokut v případě spolupráce podniků podílejících se na protiprávním jednání porušujícím právo hospodářské soutěže je úvaha, podle níž taková spolupráce usnadňuje úlohu Komise směřující ke zjišťování existence protiprávního jednání a k jeho případnému ukončení. S ohledem na samotný účel snížení nemůže Komise odhlédnout od užitečnosti poskytnuté informace, která nezbytně závisí na důkazech, které již měla k dispozici.

Pokud podnik v rámci spolupráce toliko potvrdí, a to méně přesným a jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly poskytnuty jiným podnikem na základě spolupráce, stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem sice nemusí postrádat jistý význam pro Komisi, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnutým podnikem, který dodal uvedené informace jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem. Nemůže tudíž být dostačující k odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce. Navíc, spolupráce podniku v šetření neposkytuje nárok na žádné snížení pokuty, jestliže tato spolupráce nepřekročila rámec povinností, které pro něj vyplývají z článku 18 nařízení č. 1/2003.

(viz body 340–344)

10.    Pokud jde o přezkum rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže vykonávaný unijním soudem nad rámec pouhého přezkumu legality, který umožňuje pouze zamítnout žalobu na neplatnost nebo zrušit napadený akt, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná na základě článku 229 ES Tribunálu článkem 31 nařízení č. 1/2003 tento soud opravňuje k tomu, aby s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem napadený akt změnil, aniž by jej zrušil, za účelem úpravy například výše pokuty.

(viz bod 379)